Theatre macabre

Jakub Hoza

THEATRE MACABRE

JAKUB HOZA T H E AT R E M A C A B R E

DÏkuji Dr. Kruxminorovi za konzultace ohlednÏ öermu a typologie zbranÌ.

Jakub Hoza: Theatre Macabre Illustration © 2014 Carlos Cabrera Cover © 2014 Miroslav Dvo¯·k Publisher © 2014 Klub Julese Vernea

ISBN 978-80-87246-42-9

T H E AT R E M A C A B R E

KAPITOLA PRVNÕ

KOÿIST A DRAVCI

Wiegelt se znechucenÏ naklonil v sedle konÏ a odplivl si.

Nebyl si jist˝, jestli je mu zle z dlouhÈ jÌzdy, z jeho spoleËnÌk˘ nebo ze sebe samotnÈho.

Jak jsem, u vöech boh˘, mohl skonËit v tÈhle spoleËnosti? t·hlo mu hlavou. P¯itom vöe zaËalo tak slibnÏ. Spr·vnÏ nastartovan· vojensk· kariÈra kapit·nova poboËnÌka a pak, v jedinÈm okamûiku, se to celÈ zvrtlo. Na transport ûoldu si poËkala dob¯e p¯ipraven· a vyzbrojen· skupina lapk˘.

Jak se uk·zalo, nebyla p¯ipravena dostateËnÏ. Po krvavÈ ¯eûi z˘stal naûivu jen Wiegelt a zranÏn˝ kapit·n. P¯esnÏ v ten okamûik se projevila Wiegeltova ûivotnÌ l·ska a to l·ska ke zlatu. Jak by si mohl uûÌvat za plukovnÌ ûold, jen kdybyÖ Zkr·tka a jednoduöe, jeötÏ neû si kapit·n ut·hl provizornÌ obvaz kolem hlubokÈ r·ny ve stehnÏ, vy¯Ìzl mu zezadu Wiegelt druh˝ ˙smÏv od ucha k uchu a öùastnÏ ujÌûdÏl s plukovnÌ pokladnou do z·padu slunce. éil si jako kr·l, ale jen chvÌli. Zlaù·ky se rozkut·lely mnohem d¯Ìv, neû Ëekal. H˝¯enÌ a holky povÏtrnÈ mu vytahaly mince z mÏöce rychleji, neû zkaûen˝ s˝r vyûene neöùastnÌka na latrÌnu. Pak uû to s nÌm ölo z kopce. MeËem sice vl·dl v˝bornÏ, jenûe s dodrûov·nÌm dohod byl vûdy na ötÌru, a tak ho, za nÏjak˝ Ëas, nechtÏl nikdo jako n·7

JAKUB HOZA

mezdnÈho öerm̯e zamÏstnat. V jist˝ch kruzÌch se ¯Ìkalo, ûe jeho slovo m· cenu kravskÈho lejna.

Kam se, nicmÈnÏ, hrabal na svÈ spoleËnÌky! S opovrûenÌm se podÌval na z·da dvou kolohn·t˘ v proöÌvanicÌch s tÏûk˝mi meËi u pasu. Byla to identick· dvojËata, kter· si obËas vz·jemnÏ dokonËovala vÏty a dÏlila se o vöechno, i o ûeny. T¯eba i proti v˘li dotyËn˝ch. Nakonec, dvojËata to tak bavilo vÌc.

Ovöem s meËi to opravdu umÏli a v boji se pohybovali jako jeden muû. Vûdy vÏdÏli, co dÏl· ten druh˝. Jako by snad mÏli spoleËnou mysl.

Zrak mu sklouzl na obtloustlÈho, pleöatÈho Baloga s Ëern˝m plnovousem, kvality zanedbanÈho roötÌ. ” ano, star˝ dobr˝ Balog, ten si takÈ r·d uûil, ale na rozdÌl od brat¯Ì Sturgack˝ch, k¯estnÌ jmÈna si Wiegelt nikdy nezapamatoval, stejnÏ byli z·stupnÌ, si potrpÏl na mladöÌ masÌËko.

Balog mÏl, jako on, za sebou barvitou vojenskou kariÈru.

SkonËil v zapadlÈ hlÌdce nemÈnÏ zapadlÈ horskÈ pos·dky. ÿÌkalo se, ûe ho tam uklidili jeho nad¯ÌzenÌ za mravnostnÌ delikty. Jednou p¯Ìvaly snÏhu zasypaly horskÈ pr˘smyky, jeötÏ neû k pos·dce dorazily z·soby na zimu, a ta z˘stala po t¯i mÏsÌce od¯Ìznuta. Nikdo p¯esnÏ nevÏdÏl, co se tam vlastnÏ stalo. JistÈ bylo jen jedno, potÈ, co z·sobovacÌ vozy koneËnÏ dorazily na mÌsto, naöli voj·ci v oho¯el˝ch trosk·ch pevn˘stky doËista obranÈ lidskÈ kosti a nikoho naûivu.

O t˝den pozdÏji jeden z voj·k˘ tvrdil, ûe v krËmÏ vidÏl nÏkoho podobnÈho Balogovi. Sice se o tom zmÌnil v hl·öenÌ, ale jeho nad¯ÌzenÌ tomu nevÏnovali pozornost. Popsan˝ muû mÏl tÏlo i tv·¯ vyhlazenou tukem. Nepovaûovali tedy za moûnÈ, ûe by tak mohl vypadat voj·k po mÏsÌcÌch hladovÏnÌ. ÑChyt·ö snad lelky, Wiegelte?ì ot·zal se za nÌm ledovÏ chladn˝ hlas.

8

T H E AT R E M A C A B R E

Wiegelt narovnal svou vyt·hlou, ölachovitou postavu v sedle a pohlÈdl na muûe za sebou. ÑJistÏ, ûe ne, pane.ì P¯i odpovÏdi si d·val zatracen˝ pozor, aby se mu znechucenÌ neodrazilo v hlase. P¯i pohledu na jeho zamÏstnavatele mu pokaûdÈ zatrnulo. Celkem nen·padn˝ chlapÌk s pÏstÏn˝mi vlasy a hranatou ËelistÌ by vypadal obyËejnÏ, neb˝t öed˝ch oËÌ hledÌcÌch z vr·sËitÈho obliËeje. Ty oËi nemÏly ani ponÏtÌ o milosrdenstvÌ. To vÏdÏl Wiegelt vÌc neû dob¯e. V˝k¯iky a stÈn·nÌ vych·zejÌcÌ z podzemÌ zemanovy tvrze mu obËas ned·valy sp·t. ÑTo je dob¯e, ûe si pamatujeö, zaË tÏ platÌm,ì poznamenal p·n DuBoise. ÑD·vejte vöichni pozor! N·ö cÌl je uû blÌzko.ì Lot¯i v sedlech si vymÏnili natÏöenÈ ˙öklebky. Aû na Wiegelta, kter˝ si pomyslel, ûe je mÏl vöechny uû d·vno pod¯Ìznout ve sp·nku. ***

Starosta Brulenwick si spokojenÏ pohvizdoval a vykraËoval si po n·vsi vesniËky Tornelin. Tenhle podzim se obzvl·ötÏ vyda¯il. ⁄roda byla bezpeËnÏ ve skladech a s˝pk·ch, bernÏ zaplaceny. Dokonce nebyly ani zdaleka tak vysokÈ, jak se ob·val. ZdejöÌ panstvo bylo spÌöe laskavÈ neû krutÈ, na rozdÌl od vrchnosti Darnerie, odkud poch·zel. Cejch ve tvaru vlËÌ hlavy, vyp·len˝ na h¯bet ruky, kter˝ ho oznaËoval za majetek tyrana Wulthara, byl i po tÏch letech st·le z¯eteln˝. Tak tak, dob¯e udÏlal, ûe se ûenou utekli do Aisante.

Musel p¯ipustit, ûe jeho vesnice nenÌ nijak zvl·öù velk· ñ a vlastnÏ je dost zapadl·, stranou od vytÌûen˝ch kupeck˝ch stezek. P¯esto vöak mÏla jedna ulice a n·ves, lemovan· dvÏma desÌtkami stavenÌ, svÈ kouzlo. Z polÌ za vesnicÌ sklÌzeli bohatou ˙rodu a drobnÈ afÈrky, kterÈ nechybÏly 9

JAKUB HOZA

ani v tak malÈ komunitÏ a vlastnÏ byly z toho d˘vodu jeötÏ intenzivnÏjöÌ, ho vytÏûovaly i bavily.

Takûe co tu m·me k ¯eöenÌ? Hmm, jak· to zvl·ötnÌ n·hoda, ûe mlad˝ Fletcher chodÌ sbÌrat d¯evo na otop vûdycky ve stejnou dobu, co chodÌ mlad· Cowlyov· sbÌrat o¯Ìöky. Uû to tak chodÌ nÏjak˝ ten t˝den. MÏl by si promluvit s jejich rodinami a öetrnÏ jim sdÏlit co a jak, aby se jim tu neobjevil nÏjak˝ ten skand·lek. Cha cha, bez p·r facek se to z¯ejmÏ neobejde, ale to uû k poctivÈ vesnickÈ veselce tak nÏjak pat¯Ì. Jak jen to tady miluje!

Jen jedna vÏc mu dÏlala trochu starosti. St¯elil pohledem k postavÏ sedÌcÌ ve stÌnu na verandÏ jeho hospody a popÌjejÌcÌ jeho medovinu. Zvl·ötnÌ chlapÌk. Mlad˝ a pohledn˝.

Vöak si toho takÈ vöimla nÏkter· dÏvËata. Choval se velmi zdvo¯ile. JakoÖ jak to jen v tÈhle zemi ¯ÌkajÌ? Jako prav˝ kavalÌr. Jenûe starosta vyr˘stal v zemi plnÈ krutosti a n·silÌ, a tak si dob¯e vöiml jezdeckÈho meËe se ötÌhlou ËepelÌ a jednoduch˝m koöem, chr·nÌcÌm ruku, a d˝ky v od¯en˝ch pochv·ch, kterÈ se cizinci houpaly u pasu. A takÈ zvl·ötnÌho pocitu chladu, kter˝ mÏl v jeho blÌzkosti. Znal ten pocit; byl to jist˝ druh öestÈho smyslu, kter˝ mu pomohl p¯eûÌt v Darnerii. Smyslu, kter˝ ho varoval p¯ed nebezpeËn˝mi lidmi. *** OtoËil se, kdyû zaslechl za¯eht·nÌ konÏ. Na n·ves jeho vesnice p¯ijÌûdÏli nezn·mÌ jezdci. Tentokr·t ani öest˝ smysl nepot¯eboval, aby ho p¯ed nimi varoval. Jezdci byli tak ovÏöeni ocelÌ, ûe se to opravdu nedalo p¯ehlÈdnout. S ˙lekem si vzpomnÏl, ûe jedin· muöketa ve vsi visÌ nad jeho krbem a naposledy ji nabÌjel v zimÏ na ochranu p¯ed vlky.

Ne ûe by to bylo nÏco platnÈ. P¯ece jen, bylo jich pÏt a pÏknÌ raub̯i uû od pohledu. LidÈ se zaËali houfovat a znepokojenÏ sledovali muûe, kte¯Ì sesedli a konÏ p¯iv·zali u napajedla.

10

T H E AT R E M A C A B R E

Vr·sËit˝, dob¯e obleËen˝ muû p¯edstoupil p¯ed ostatnÌ, kte¯Ì v˝znamnÏ poloûili ruce na opasky se zbranÏmi. ÑJsem zeman DuBoise a sh·nÌm sluûebnÈ na svÈ panstvÌ,ì prohl·sil znÏl˝m hlasem. ÑNabÌzÌm ubytov·nÌ, stravu a cel˝ch deset st¯Ìbrn˝ch t˝dnÏ. Pro t¯i mladÈ dÌvky.ì Shrom·ûdÏnÌ lidÈ se neklidnÏ zavrtÏli. VËetnÏ nÏkolika dÏvËat, kter· si p¯iöla prohlÈdnout pohlednÈho hosta ve starostovÏ hostinci. Deset st¯Ìbrn˝ch t˝dnÏ byly sluönÈ penÌze, rok sluûby a dÌvka by si sama mohla naspo¯it na vÏno a v˝bavu.

Jenûe po okolÌ se ö̯ily zvÏsti o rodu DuBoise a o tom, ûe z jejich panstvÌ se jeötÏ û·dn· sluûebn· nevr·tila. A takÈ o tom, ûe DuBoise obËas objÌûdÌ zapadlÈ vesnice a un·öÌ mladÈ dÌvky. Ale o tom se mluvilo jen öeptem. StejnÏ jako o tom, co udÏlala jeho soldateska tÏm, kte¯Ì se mu postavili na odpor. ÑOdpusùte, pane, jsme jen mal· vesnice a kaûd· ruka je pot¯ebn·. DÏvËata jsou t¯eba na gruntech,ì uklonil se starosta Brulenwick zdvo¯ile. ÑUpÌrat ölechtici jeho pr·va nenÌ moudrÈ, rolnÌku,ì vyötÏkl DuBoise jako pr·sknutÌ biËem. ÑJasnÏ, a kromÏ tohoÖ t·mhleta k¯epeliËka vypad· znudÏnÏ,ì p¯idal se jeden z bratr˘ Sturgack˝ch a spolu se sv˝m dvojËetem vykroËili k n·hle vystraöenÈ Alize CowlyovÈ. ÑVypad· to, ûe po¯·dn· pr·ce tomu ku¯·tku jen prospÏje,ì dodal chlÌpnÏ druh˝ z bratr˘.

P¯ed dÏvËe se postavil odhodlanÏ se tv·¯ÌcÌ Ian Fletcher. ÑNezacl·nÏj, drnohryze!ì zavrËel Sturgack˝ a rovnou z tasenÌ ude¯il Fletchera hlavicÌ meËe do obliËeje.

Ozvalo se zaprask·nÌ kosti a mladÌk se zhroutil k zemi.

Aliza vyk¯ikla hr˘zou a sh˝bla se k leûÌcÌmu Ianovi. Jeden z bratr˘ se rozhlÈdl po vesniËanech, s tasen˝m meËem 11

JAKUB HOZA

v ruce, zatÌmco druh˝ zezadu popadl Alizu a zaËal jÌ znalecky ohmat·vat prsa, pranic si nevöÌmaje jejÌho k¯iku. ÑTo jsou, paneËku, jablÌËka. P¯Ìmo do ruky,ì pochvaloval si spokojenÏ.

Wiegelt si nevöÌmal vesniËan˘. Zaujala ho totiû postava sedÌcÌ ve stÌnu hospodskÈ verandy, popÌjejÌcÌ cosi z cÌnovÈho poh·ru a klidnÏ sledujÌcÌ divadlo. Byla dob¯e ukryt· p¯ed svÏtlem, ale p¯esto rozeznal zbranÏ poloûenÈ na stole.

Vtom ho ze sledov·nÌ cizince, jenû patrnÏ k vesniËan˘m nepat¯il, vyruöil Balog, kter˝ zachrochtal, vyt·hl sekeru zpoza opasku a vyrazil k desetiletÈ holËiËce stojÌcÌ kousek od hostince. DÏvË·tko vydÏöenÏ vyk¯iklo a pokusilo se utÈct. Balog ji ale popadl za ruku, trhnutÌm ji otoËil k sobÏ a zaËal jeËÌcÌ holËiËku t·hnout ke konÌm.

V tom okamûiku temn· postava na verandÏ opatrnÏ postavila poh·r na st˘l. Okamûik potÈ jako kdyby se rozmazala bleskov˝m pohybem.

Wiegelt si nebyl tak docela jist˝, co se stalo, ale bÏhem mÈnÏ neû dvou vte¯in dopadla postava vedle Baloga, kterÈmu se na tv·¯i rozlil prapodivn˝ v˝raz, potom nelidsky za¯val a padl p¯Ìmo na tv·¯. Zprost¯ed zad mu trËela levoruËnÌ d˝ka s ochrann˝m koöem.

Wiegelt tasil meË a jeho pamÏù mu zpomalenÏ p¯ehr·la, co se vlastnÏ stalo. Zabij·k uchopil do jednÈ ruky meË, do druhÈ d˝ku, z·roveÚ se odrazil a jedin˝m plynul˝m pohybem p¯eskoËil st˘l a doskoËil na z·bradlÌ verandy. Ze z·bradlÌ na zem seskoËil dokonal˝m saltem. JeötÏ jeden dlouh˝ krok a st·l vedle Baloga, kter˝ se ani nestaËil leknout, kdyû mu zabij·k p¯i doskoku vrazil d˝ku do zad a nynÌ volnou rukou odt·hl dÏvË·tko stranou. ÑBÏû, maliËk·,ì postrËil ji jemnÏ mezi vesniËany a pak se z·jmem sledoval Baloga, kter˝ dr·sal zem rukama, pÏna mu st¯Ìkala z ˙st a kviËel jako pod¯ez·vanÈ prase.

Teprve teÔ mÏl Wiegelt moûnost prohlÈdnout si tajem12

T H E AT R E M A C A B R E

nÈho cizince. Mlad˝ muû, sotva po dvacÌtce, s nakr·tko ost¯Ìhan˝mi svÏtl˝mi vlasy a jemnou, tak¯ka dÌvËÌ tv·¯Ì.

NÏco vöak tÈ tv·¯i dod·valo nepochybnÏ maskulinnÌ charakter. Byla to tv·¯ andÏla, i kdyû spÌö padlÈho andÏla, se st¯ednÏ vysokou, dob¯e stavÏnou postavou v ËernÈ kazajce a kalhot·ch. NavÌc se mu na tv·¯i objevil obzvl·öù nep¯Ìjemn˝ ˙smÏv, podobn˝ rozchlipujÌcÌ se r·nÏ.

Zabij·k tak¯ka nep¯ÌtomnÏ dupl Balogovi podpatkem vysokÈ jezdeckÈ boty na z·tylek a s k¯upnutÌm mu proöl·pl spodinu lebeËnÌ. Balog ztichl. Zabij·k s bohorovn˝m klidem vytrhl d˝ku z Balogovy p·te¯e a rozhlÈdl se po zbyl˝ch raubritterech. ÑDobr· p·novÈ, kdo chce zem¯Ìt jako dalöÌ? Pan Wiegelt, nebezpeËn˝ jako pouötnÌ zmije a stejnÏ tak d˘vÏryhodn˝?

Nebo snad brat¯i SturgaËtÌ, na kterÈ Ëek·, jen za jejich nejmÈnÏ podstatnÈ zloËiny, opr·tka ne-li l·m·nÌ kolem?ì ot·zal se, st·le s ˙smÏvem, kter˝ by za vesel˝ nemohl pokl·dat ani v˝jimeËn˝ optimista.

Wiegelt nasucho polkl. Tohle nebyla n·hoda, on je hledal. ÑPokud byste se snad chtÏli vzd·t, tak v·s musÌm zklamat. Zajatce neberu,ì upozornil je cizinec. Z jeho hlasu jasnÏ zaznÌval ökodolib˝ v˝smÏch.

Brat¯i SturgaËtÌ nechali Alizu Alizou a s meËi v rukou se na cizince vrhli. Za˙toËili s dokonalou koordinacÌ, jako vûdy. PrvnÌ zleva sekem na krk. Druh˝ jen o chvilku pozdÏji zprava sekem na stehno. Zabij·k o p˘lkrok ustoupil, kryl si krk terciÌ a potom p¯enosem strhl Ëepel meËe do cesty ost¯Ì, letÌcÌmu k jeho pravÈ noze. PokraËoval v pohybu a obÏ v·zanÈ Ëepele vedl, souËasnÏ s krokem doprava, meËem aû nad svou hlavu.

V tom okamûiku bodl d˝kou drûenou dlanÌ nahoru pravÈho z bratr˘ ËistÏ do podpaûnÌ jamky. N·slednÏ zakroËil levou nohou a zbylÈmu z bratr˘ rozùal sv˝m meËem lebku öikm˝m sekem shora.

13

JAKUB HOZA

ÑZajÌmavÈ,ì poznamenal cizinec. ÑTuto techniku jsem vymyslel proti protivnÌk˘m pouûÌvajÌcÌm dva meËe. A vida, ono to funguje i takhle.ì DuBoise se pr·vÏ v ten moment dostal za jeho z·da, kam se jiû nÏjakou dobu snaûil nen·padnÏ proplÌûit s d˝kou v ruce. Tento z·ke¯n˝ manÈvr mu nevyöel zrovna podle jeho p¯edstav, protoûe v tom samÈm okamûiku, kdy se nap¯·hl k bodu, vyst¯elila zabij·kova noha vzad, jako kdyû kopne k˘Ú. StejnÏ rychle a se stejn˝m ˙Ëinkem. DuBoise zas·hla pata p¯esnÏ pod hrudnÌ kost, potÈ se kolem nohy sloûil jako ötafle a pak uû poprvÈ a naposledy v ûivotÏ letÏl. Asi t¯i metry. Po dopadu z˘stal s chrËenÌm leûet.

P¯es mlhu bolesti, kter· ho obestÌrala, zaslechl pobaven˝ hlas. ÑVidÌm, ûe jste spoleËensk˝ ËlovÏk, sire, ale jen û·dn˝ strach, vöak j· se k v·m dostanu.ì Wiegelt bleskovÏ zhodnotil situaci, odv·zal svÈho konÏ, vyövihl se do sedla a pobÌdl valacha do trysku. M· p¯ece vÌc rozumu a zkuöenostÌ, neû aby se nechal takhle hloupÏ zabÌt. ÑTak moment!ì ozval se za nÌm nespokojen˝ hlas. ÑZatÌm to bylo dosti ubohÈ p¯edstavenÌ, doufal jsem, ûe mÏ pobavÌö vÌc neû tvÌ spoleËnÌci.ì Wiegelt se dostal aû na kraj vesnice, kdyû ho n·hle nÏco silnÏ ude¯ilo do boku. Nic ho nebolelo, a tak se na sv˘j bok podÌval, co ûe se to vlastnÏ stalo. ChvÌli mu nedoch·zelo, na co se to vlastnÏ dÌv·. ZaËal k¯iËet, aû kdyû si uvÏdomil, ûe ta zmÏù zkrvavenÈho masa je to, co zbylo z jeho boku.

Pak uû n·sledoval jen pocit p·du a temnota ho milosrdnÏ pohltila.

Starosta Brulenwick spokojenÏ odfoukl kou¯ z hlavnÏ d˝majÌcÌ muökety. No prosÌm, pomyslel si. Na to, ûe st¯Ìlel rovnou ze dve¯Ì hostince, to v˘bec nebylo öpatnÈ. Co by to byl, u boh˘ temnot i vöech ostatnÌch, za starostu, kdyby nechr·nil svÈ lidi?

14

T H E AT R E M A C A B R E

ÑProË?ì probralo starostu ze zadum·nÌ zachrËenÌ ölechtice, marnÏ se snaûÌcÌho popadnout dech. ÑProË ses do toho musel sr·t, ty zkurvenej hrdino?ì Zabij·k k nÏmu p¯iskoËil, chytil ho pod krkem, bez n·mahy ho zvedl a p¯irazil ke sloupu verandy. LidÈ kolem se vydÏöenÏ odt·hli. Jedin˝, kdo z˘stal v doslechu, byl starosta. ÑJsi tak zvÌdav˝, ûe marnÌö poslednÌ zbytky dechu ot·zkami? Dob¯e!ì vmetl mu cizinec do tv·¯e. ÑProË? Protoûe pr·vÏ teÔ opÏt ûiju. VÏtöinou jen tak proplouv·m ûivotem.

Moûn· jen zkouöÌm zaplnit tu pr·zdnotu. Moûn· jen hled·m nÏco, pro co stojÌ ûÌt. Ale zatÌm jsem vûdy naöel jen to, pro co stojÌ zabÌjet.ì Najednou ho pustil a nechal sklouznout k zemi. Pak si klekl k leûÌcÌmu zemanovi. ÑJe to jednoduchÈ,ì zaËal mu tich˝m hlasem vysvÏtlovat. ÑLovÌm lidi, protoûe nic lepöÌho neû zabÌjenÌ takov˝ch, jako jsi ty, nenÌ.

Vy jste moje ko¯ist. TakovÌ, bez kter˝ch bude svÏt lepöÌm mÌstem. Pochybuji ovöem, ûe tÏ to v tÈhle konkrÈtnÌ situaci utÏöÌ.

Kdyby tÏ to zajÌmalo,ì pokraËoval teÔ jiû opÏt nevzruöen˝m tÛnem, Ñbolest, kterou cÌtÌö, je zp˘soben· natrûenou slezinou, nejspÌö i j·try. Ano, ta mÏdÏn· pachuù na jazyku, to je krev. Moc Ëasu uû ti nezb˝v·.ì ÑKdoÖ kdo?ì poda¯ilo se vyslovit p·novi DuBoise. ÑKdo jsem?ì ot·zal se cizinec. ÑNe ûe by ti to nÏjak pomohlo, ale kdyû je to tvÈ poslednÌ p¯·nÌÖì PotÈ cizinec promluvil potichu. Tak potichu, ûe starosta musel natahovat uöi, aby to v˘bec zaslechl. ÑJsem Nathaniel, Nathaniel Darnsworn.ì älechtici i starostovi se öokem rozö̯ily oËi. P·n DuBoise se chrËivÏ nadechl, vydechl a znehybnÏl. ÑP¯Ìliö snadnÈ,ì povzdechl si Nathaniel, vyt·hl od opasku had¯Ìk a zaËal Ëistit svÈ zbranÏ.

15

JAKUB HOZA

Starosta Brulenwick neztr·cel Ëas a dal se do öacov·nÌ p·na DuBoise. V·Ëek se zlat˝mi mincemi. Dob¯e. Prsteny prod· p¯es jednoho svÈho zn·mÈho ömelin·¯e, aby je snad jeötÏ nÏkdo nepoznal. I kdyû pochyboval, ûe zrovna tenhle ölechtic bude nÏkomu chybÏt. AspoÚ jim to zaplatÌ ty starosti s ukr˝v·nÌm mröin v lese. Zakopou je vedle toho loupeûnÌka, co ho zast¯elil minulou zimu.

Ale co je tohle? Pod kamizolou nahm·tl nÏjak˝ sloûen˝ papÌr. Rozloûil zmaËkan˝ list a chvÌli si ho zamraËenÏ prohlÌûel. ÑPane, tohle byste si moûn· mÏl prohlÈdnout,ì zvolal smÏrem k Nathanielovi, kter˝ k nÏmu doöel a p¯evzal zmaËkan˝ pamflet. ZaujatÏ se zahloubal do listu papÌru se zdobnou hlaviËkou.

Divadlo Theatre Macabre hostujÌcÌ v Charogne si dovoluje uvÈsti obnovenou premiÈru hry Kr·ska a Zv̯e. Dok·ûe l·ska kr·snÈ dÌvky vr·tit podobu a duöi hroznÈ stv˘¯e? OdpovÏÔ najdete jen v naöem p¯edstavenÌ!

Pod textem byla kresba zachycujÌcÌ mladinkou dÌvku s jemn˝m obliËejem a öpiËatou bradou. ÑTheatre Macabre, skuteËnÏ moc pÏkn˝ n·zev pro divadlo. A let·k v ruk·ch tohoto zvrhlÌka? Hmmm. Tohle byla skuteËnÏ öùastn· n·hoda. Pr·ce vol·. ÿekl bych, ûe si tenhle kousek papÌru nech·m, starosto,ì poznamenal Nathaniel, sloûil let·k a ukryl ho pod koöili. ÑTeÔ ale k nalÈhavÏjöÌ vÏci,ì pokraËoval. ÑM·m na v·s velkou prosbu, pane starosto.ì ÑDluûÌme v·m hodnÏ. StaËÌ jen ¯Ìct.ì ÑBudu pot¯ebovat tesa¯skou pilu a alespoÚ st¯ednÏ velk˝ pytel soli.ì ÑNa copak?ì podivil se starosta. ÑJsem lovec lidÌ, kromÏ jinÈho, a tahat se s jejich tÏly je ponÏkud nepraktickÈ. Hlavy vÏtöinou postaËÌ a naloûenÈ v soli vydrûÌ delöÌ dobu.ì 16

T H E AT R E M A C A B R E

ÑCh·pu,ì p¯ik˝vl starosta Brulenvick a nevypadal, ûe by ho to jakkoliv öokovalo. ÑSoli nenÌ nikdy dost, ale kaûd· rodina ve vesnici p¯ispÏje ze sv˝ch z·sob.ì ÑV˝bornÏ, jeötÏ ten pytel a koza na ¯ez·nÌ d¯eva se tu urËitÏ takÈ najde takÈ, ûe?ì ÑVezmeme je t·mhle, za naöi stodolu,ì uk·zal starosta k˝vnutÌm hlavou. ÑPo¯·d·me tam zabÌjaËky, takûe p·r dalöÌch skvrn od krve se ztratÌ. A nebude to lidem tolik na oËÌch. Uû si toho dnes uûili dost.ì Ñÿekl jste, vezmeme?ì ÑAno, tohle je pr·ce pro dva. A nemusÌte mÌt obavy, uû jsem zaûil i horöÌ vÏci.ì ÑTen cejch. JistÏ,ì p¯ik˝vl Nathaniel. ***

ÑNem·te zrovna lehkou pr·ci, pane Darnsworne,ì poznamenal starosta, kdyû bylo vöe hotovo a sedÏli spolu na verandÏ vesnickÈ krËmy, pozorovali poletujÌcÌ mot˝ly a popÌjeli. Starosta pivo, Nathaniel vÌno ¯edÏnÈ vodou. U nohou mu spoËÌval neforemn˝, pevnÏ zav·zan˝ pytel. ÑM˘ûete tu z˘stat, jak dlouho budete chtÌt, p¯Ìteli,ì pokraËoval. ÑRadÏji pojedu, hospod·¯i. LidÈ mÏ vidÏli zabÌjet. Budou mÌt strach.ì ÑNemyslÌm, ûe byste komukoliv z nich ublÌûil. Jste dobr˝ ËlovÏk,ì podÌval se mu starosta do oËÌ. ÑNe, nejsem,ì odvÏtil Nathaniel se smutn˝m ˙smÏvem. ÑSlyöel jsem, co jste ¯ekl tomu lapkovi. A ¯Ìk·m, ûe m·m v ˙ctÏ kaûdÈho, kdo bojuje s temnotou. Zvl·ötÏ, kdyû bojuje s temnotou v sobÏ samÈm.ì Nathaniel se rozesm·l a byl to up¯Ìmn˝ smÌch, i kdyû veselÌ v nÏm bylo pram·lo. ÑTo by mÏ zajÌmalo, kde p¯iöel starosta zapadlÈ vesniËky k takovÈ moudrosti.

17

JAKUB HOZA

Ne, hospod·¯i, vyrazÌm,ì pokraËoval. ÑVypad· to, ûe Charogne je zajÌmavÈ mÌsto. PodÌv·m se tam. Jak je to daleko?ì ÑP·r dnÌ cesty na koni. MyslÌte, ûe se stane nÏco odpornÈho?ì ÑVidÏl jste ten pamflet. Vypad· to jako dob¯e zaveden· spoleËnost. A shodou okolnostÌ vÌm, ûe tohle se dÏje uû delöÌ dobu.ì ÑBudete je tedy lovit. ProË?ì ot·zal se starosta.

MladÌk nÏjakou dobu mlËel. ÑPro odmÏnu. A takÈ proto, ûe jsou horöÌ neû j·. A aû se s nimi setk·m, pak si moûn· nebudu p¯ipadat jako stv˘ra.ì ÑA aû se setk·te?ì ÑZabiju je, do jednoho. Pro nÏkoho takovÈho nenÌ na svÏtÏ mÌsto.ì Nathaniel vstal, p¯iv·zal objemn˝ pytel k hruöce sedla a vyövihl se na konÏ. ÑAù se tvÈ vesnici da¯Ì, hospod·¯i,ì ¯ekl a pobÌdl konÏ. ÑKÈû nad tebou drûÌ Elirian ochrannou ruku, p¯Ìteli!ì zvolal starosta za odjÌûdÏjÌcÌm muûem. ÑA kÈû najdeö svÈ mÌsto na tomto svÏtÏ,ì dodal potichu se smutkem i nadÏjÌ v hlase *** Nathaniel projÌûdÏl mezi polÌËky hned za vesnicÌ a cÌtil se dob¯e. Ne. Dob¯e nebylo p¯esnÈ. CÌtil se spr·vnÏ. DÏlal p¯esnÏ to, pro co se narodil. Pred·tor vöech pred·tor˘.

Dravec, kter˝ lovÌ jinÈ dravce. ***

ÑJsi si jist˝, ûe to byl on!? SvÏtlovlas˝ elf s modr˝ma oËima a br˝lemi se zlat˝mi obrouËkami?ì Tobiasi Moonbrookovi se rozt¯·sly ruce potÈ, co mu jeho inform·tor podal svÈ t˝dennÌ hl·öenÌ. Vz·pÏtÌ si uvÏdomil, ûe tÏma rukama drûÌ k¯ehkÈho Piera pod krkem, a m·lem ho zvedl z podlahy.

18

T H E AT R E M A C A B R E

ÑOdpusù.ì OkamûitÏ uvolnil sev¯enÌ a zaËal sem a tam p¯ech·zet ve svÈ kancel·¯i Moonbrookovy obchodnÌ spoleËnosti ve mÏstÏ Charogne.

P¯ekvapen˝ Piere si upravil lÌmec koöile a odkaölal si. ÑTeda k·mo, to, co jsem slyöel, muselo bejt celkem maso, ale stejnÏ jsem neËekal, ûe tÏ to tak vezme.ì ÑTakûe jak, byl to on!?ì vyjel na nÏj Tobias nervÛznÏ. ÑAle jo! Jo. Jen se neËerti. P¯esnÏ tak ho popsali, brejlatej elf s rapÌrem, co odkrouhnul bouchaËe Razkovy bandy.

Vöichni ostatnÌ se st·hli a ËekajÌ, co bude d·l. Musela to bejt nÏjak· sÌla, kdyû to vöechny takhle vydÏsilo.ì Tobias si p¯ejel rukou po Ëele a svalil se do k¯esla za sv˘j st˘l. ÑP·ni, ËlovÏËe si v cajku? Jestli je to tak d˘leûit˝, tak by to mohlo hodit pÏkn˝ch p·r st¯ÌbrÚ·k˘, co ¯Ìk·ö?ì Tobias bez zbyteËn˝ch ¯eËÌ zalovil v z·suvce svÈho stolu, odpoËÌtal mince do v·Ëku a hodil jej Pierovi.

Ten v·Ëek hbitÏ chytil a oboËÌ mu p¯ekvapenÏ vyletÏlo nahoru, kdyû si uvÏdomil jeho v·hu.

Povolil öÚ˘rku a vysypal si obsah do dlanÏ. Zlato! ÑDeset zlat˝ch?!ì vylÈtlo z nÏj p¯ekvapenÏ. ÑTeda dÌkec, k·mo, s tebou je radost obchodovat.ì Tobias m·vl rukou, jako ûe to nic nenÌ. ÑTak jo,ì otoËil se inform·tor k obchodu. ÑHele, jestli za tohle hodl·ö takhlenc kr·lovsky platit, tak si zkusÌm zaslÌdit a snad se dozvÌm nÏco vÌc.ì ÑKaûdou dalöÌ informaci n·leûitÏ ocenÌm.ì ÑTak zatÌm, öÈfe.ì ÑNe, poËkej,ì zastavil Piera Tobias˘v hlas ve dve¯Ìch.

Piere se otoËil ve dve¯Ìch a vidÏl, ûe Tobias Moonbrook hledÌ do zdi. ÑO co de?ì ObchodnÌk na moment otev¯el ˙sta, jako by chtÏl nÏco ¯Ìct. Pak se zarazil, ale za moment opÏt pokraËoval.

19

JAKUB HOZA

ÑZalez a neukazuj se. NÏkam se zaöij, uûij si ty penÌze a poËkej, aû se to uklidnÌ.ì ÑHele, j· musÌm vydÏl·vat, tyhle prachy mi sice vystaËÌ na dost dlouho, ale kdyû se nebudu vot·Ëet, tak se z tohohle srabu nikdy nedostanu.ì ÑAû budeö na suchu, tak se zastav. NÏco vymyslÌme.

M˘ûu tÏ zamÏstnat jako p¯ÌruËnÌho,ì povzdechl si Tobias. ÑJe to v·ûnÏ tak zl˝?ì zeptal se Piere s rukou st·le na klice. ÑJo, je.ì Piere jen p¯ik˝vl a zav¯el za sebou dve¯e.

Tobias jeötÏ hodnou chvÌli bloudil zrakem po zdi. Pak mu pohled padl na zrcadlo. »as k nÏmu nebyl p¯Ìliö milosrdn˝. Do hranatÈ tv·¯e mu vryl hlubokÈ vr·sky. DlouhÈ vlnitÈ vlasy zeöedivÏly a p¯ibral. Ne, to nebylo p¯esnÈ.

Ztloustl. Ani si nevzpomÌnal, kdy nabral druhou bradu.

VlastnÏ vypadal p¯esnÏ tak, jak vypadat mÏl. Jako staröÌ, z·moûnÏjöÌ kupec. P¯esnÏ to, ËÌm nynÌ byl. Ale nebyl jÌm vûdy a moûn· p¯iöel Ëas si to p¯ipomenout.

Zalovil hloubÏji v z·suvce stolu. Kde to jenÖ · tady je to. Vyt·hl malÈ koûenÈ pouzdro a z nÏj vyloupl malou mÏdÏnou placku. Na nÌ byla rytina stylizovanÈ rozsvÌcenÈ lucerny. Jednou lucern·¯, navûdy lucern·¯.

OËi se mu zamûily vzpomÌnkami na roky u sboru. Byly to dobrÈ Ëasy. Ne snadnÈ. Ne kr·snÈ. Ale st·lo to zato.

Tehdy pom·hal lidem, dÏlal nÏco, co mÏlo skuteËnÏ smysl.

Kdysi zaËÌnal jako mlad˝ str·ûnÌk u policejnÌho sboru v jinÈ zemi. V Daleshiru. Zemi odliönÈ od tÈ, ve kterÈ ûil nynÌ.

Zemi plnÈ deötÏ a mlh. Blat a mok¯ad˘. To byl takÈ jeden z d˘vod˘, proË odeöel. Ke st·ru ho v tom sychravÈm poËasÌ bolely kosti. A takÈ se dostal do bodu, kdy uû nemohl d·l. Jednou uû bylo tÈ lidskÈ öpÌny prostÏ moc.

Tehdy ale pat¯il k lucern·¯˘m a st·le na to byl hrd˝.

Jednotka, kterou zaloûil, tehdy jeötÏ mlad˝, lord Allistair 20

T H E AT R E M A C A B R E

Foxworth, p¯edseda snÏmu lord˘, byla vybr·na z tÏch nejlepöÌch ze str·ûc˘ z·kona z celÈ zemÏ. Nev·hal tehdy sehnat specialisty ze vöech moûn˝ch obor˘, kte¯Ì mohli p¯ispÏt k ¯eöenÌ zloËin˘. Od medik˘ aû po alchymisty. Vûdy ovöem vÏnoval pozornost mor·lnÌm kvalit·m kandid·t˘.

ChtÏl, aby byli jako on s·m. Ne˙platnÌ, neochvÏjnÌ a nesmi¯itelnÌ. Tobias byl jeden z prvnÌch, kterÈ lord Foxworth vybral osobnÏ. ÿeöil tehdy ty nejzapeklitÏjöÌ p¯Ìpady, se kter˝mi si mÌstnÌ str·ûnÌci nevÏdÏli rady. Lucern·¯i stÌhali i ty zloËince, kte¯Ì p¯ekroËili hranice Daleshiru. Ve sp¯·telen˝ch zemÌch, pod z·ötitou lorda Foxwortha. V tÏch ostatnÌch v utajenÌ.

Netrvalo dlouhou a zÌskali si respekt jak ostatnÌch policejnÌch sbor˘, tak i podsvÏtÌ. Jak öel Ëas, zaËali ti staröÌ a sta¯Ì odch·zet ze sluûby. To ovöem neznamenalo, ûe by nez˘st·vali v kontaktu s alma mater. S posvÏcenÌm lorda Foxwortha dost·vali pravidelnÏ zpr·vy o aktu·lnÌ situaci.

A oni na opl·tku informovali velitelstvÌ. Lord Foxworth tak v podstatÏ zÌskal velmi efektivnÌ öpion·ûnÌ sÌù zkuöen˝ch agent˘. Nutno ovöem podotknout, ûe ji pouûÌval pouze k ¯eöenÌ zloËin˘. Z·sadnÏ odmÌtal svou sÌù, k nelibosti ostatnÌch lord˘, vyuûÌvat k politickÈ öpion·ûi. TÌm zÌskal lucern·¯˘m respekt a jistou toleranci jejich aktivit ze strany nÏkter˝ch vl·dc˘. JinÌ je pro jejich ne˙platnost up¯ÌmnÏ nen·vidÏli.

Znovu si prohlÈdl sv˘j star˝ odznak. Lucerna byla jejich symbolem. V Daleshiru, kde mÏly ËastÈ mlhy hustotu polÈvky, byly tÌm svÏtlem, kterÈ vedlo poutnÌky. P¯edevöÌm vöak mÏla lucerna symbolick˝ v˝znam. Oni byli tÌm, kdo vn·öel svÏtlo do tÈ nejhluböÌ temnoty zloËinu.

Odznak p¯i odchodu ze sluûby neodevzd·vali. Lucern·¯, sv˝m zp˘sobem, z˘st·val ve sluûbÏ navûdy.

Tobias si povzdechl, vzal Ëist˝ pergamen, pero a kalam·¯. Tuhle zpr·vu bude muset poslat skrze spÏönÈho jÌzd21

JAKUB HOZA

nÌho posla. Popis hledanÈho s podrobnostmi dostal sotva p¯ed p·r t˝dny. ZatÌmco tiskl do vosku peËeù, zvaûoval, jestli by nemÏl o tom, co zjistil, informovat velitele mÏstskÈ hlÌdky. Ne, zatÌm ne, zavrhl tu myölenku. I kdyû to byl chytr˝ a schopn˝ ËlovÏk, mezi vÈvodkynÌ Beatrice, vl·dkynÌ Aisante, a lordem Foxworthem doölo k jakÈmusi sporu, kter˝ poznamenal diplomatickÈ vztahy mezi zemÏmi.

Kdepak, s tÌmhle bude muset poËkat, neû dostane nÏjakÈ ofici·lnÌ povϯenÌ. V souËasnÈ situaci by si ˙¯ady Aisante mohly jeho aktivitu öpatnÏ vyloûit.

To ovöem neznamenalo, ûe zatÌm nemohl nic dÏlat. ZkusÌ vyuûÌt dalöÌ svÈ kontakty a zjistit, co jen p˘jde. Moc do hloubky ale jÌt nemohl. »etl zpr·vu a vÏdÏl, ûe na tohle s·m nestaËÌ. *** CÈline pozorovala sv˘j odraz v zrcadle, zatÌmco Rozemerta dokonËovala jejÌ lÌËenÌ. S uspokojenÌm sledovala sv˘j kr·sn˝ obliËej a zlatÈ vlasy zkroucenÈ do kudrlin, pro tento veËer vyËesanÈ nahoru, po vzoru aristokracie, aby odhalovaly jejÌ graciÈznÌ öÌji. Kr·snÈ hedv·bnÈ öaty, kterÈ by dÏlaly Ëest i hrabÏnce, dod·valy jejÌ kr·se lesk.

Dnes koneËnÏ p¯iöla jejÌ noc. Po vöech tÏch ötÏcÌch v bezv˝znamn˝ch divadelnÌch kumpaniÌch, koneËnÏ dostala roli hodnou jejÌho talentu. Dnes je velk· premiÈra a ona zaz·¯Ì v Kr·sce a Zv̯eti.

Na okamûik se zarazila. P¯ipadalo jÌ, ûe se na ni Rozemerta dÌv· s lÌtostÌ. Ale ovöem, uboh· Rozemerta. Jako hereËka teÔ kv˘li tÏm t¯em oökliv˝m jizv·m v obliËeji nemohla dostat û·dnou sluönou roli. Musela to b˝t opravdu straön· nehoda, jak ¯Ìkal Flavius. Bylo to neötÏstÌ. Bez tÏch jizev by ta ûena byla opravdu kr·sn·. A j· bych tu roli moûn· nedostala, pomyslela si a vz·pÏtÌ se za tu myölenku zastydÏla.

KonejöivÏ se na Rozemertu usm·la a pohladila ji po 22

T H E AT R E M A C A B R E

ruce. ZjizvenÈ dÌvce vhrkly slzy do oËÌ a otev¯ela ˙sta, jako by chtÏla nÏco ¯Ìct.

V tom nÏkdo rozrazil dve¯e do jejÌ öatny. Dovnit¯ se v¯Ìtil Flavius DeTrevie, princip·l a reûisÈr koËovnÈ hereckÈ spoleËnosti v jednÈ osobÏ. Jeho huben· tv·¯, r·movan· dlouh˝mi vlnit˝mi vlasy, se ustaranÏ st·hla. ObleËen byl do ponÏkud zaölÈho dvou¯adÈho kab·tce ze zelenÈho sametu. SpoleËnÏ s jeho huben˝ma nohama a neurotick˝m chov·nÌm mu to d·valo vzhled mÌrnÏ opelichanÈho, sem tam poletujÌcÌho, papouöka. ÑJak se m· moje hvÏzda? Za chvÌli jde opona nahoru,ì vypt·val se. ÑJsem troöku nervÛznÌ,ì p¯iznala CÈline. ÑJeötÏ nikdy jsem nehr·la pro ölechtu.ì ÑBudeö naprosto dokonal·, zlatÌËko! é·dn˝ strach. Jsem si jist˝, ûe dnes pod·ö sv˘j ûivotnÌ v˝kon.ì ***

De Trevie sledoval probÌhajÌcÌ p¯edstavenÌ s uspokojenÌm. Vöe zatÌm bÏûelo podle oËek·v·nÌ.

Sledoval ¯ady sedadel, na kter˝ch v hlediöti improvizovanÈho divadla sedÏly postavy s maskami na tv·¯Ìch. Takhle to mÌstnÌ dekadentnÌ honoraci p¯ipadalo bezpeËnÏjöÌ. ÑCelÈ okolÌ je zajiötÏno,ì ozval se Jeremy Stoner, velitel toho, co Flavius naz˝val ochrankou, a vrchnÌ hledaË nov˝ch talent˘. Byl to podsadit˝ muû se öirok˝mi rameny Ëernou bradkou a vyholenou hlavou. ÑJak pokraËuje hled·nÌ nov˝ch herc˘ pro Kabinet doktora Darglariho? Uû zaËÌn· b˝t troöku netrpÏliv˝,ì ot·zal se Flavius. ÑM·me vytipovan˝ jeden mlad˝ p·r z ¯emeslnickÈ rodiny. TeÔ se pokusÌme zjistit, jestli je ta holka tÏhotn·.ì ÑDob¯e, dob¯e,ì poznamenal Flavius nep¯ÌtomnÏ s pohledem up¯en˝m na jeviötÏ.

23

JAKUB HOZA

Tam zrovna probÌhala inscenovan· veËe¯e s p¯ekr·snou, k¯ehkou CÈline, naproti kterÈ, u intarzovanÈho stolu, v kulis·ch p¯edstavujÌcÌch komnatu ölechtickÈho sÌdla, sedÏla tÈmϯ osm stop vysok·, nelidsky rozloûit· zr˘da, kterÈ ostatnÌ herci ¯Ìkali Minotaurus.

To p¯Ìzvisko bylo trefnÈ. Jeho hlava, sedÌcÌ na masivnÌm krku, byla zdeformovan· do nÏËeho mezi lidskou tv·¯Ì a b˝ËÌm Ëum·kem. Aby byl v˝sledn˝ efekt dokonal˝, nasazoval si Minotaurus p¯i p¯edstavenÌ na hlavu opravdovÈ b˝ËÌ rohy. ÑZa chvilku to zaËne,ì vydechl Stoner p¯i pohledu na jeviötÏ s rozechvÏnÌm a vyrazil hloubÏji do z·kulisÌ. ***

CÈline si v duchu oddechla, p¯edstavenÌ bude za chvÌli u konce a zatÌm ölo vöe p¯esnÏ podle scÈn·¯e a nikdo nezapomnÏl text. TeÔ uû jen ta nep¯Ìjemn· Ë·st, kdy musÌ polÌbit toho öeredu Minotaura.

Odsunula ûidli a jakoby v·havÏ se vydala kolem stolu obludÏ naproti. Setkali se v p˘li cesty. ÑMiluji tÏ,ì vy¯kla dÌvka p¯edepsan˝ text.

Minotaurus se k nÌ sklonil a jejich ˙sta se setkala ve v·havÈm polibku. CÈline, p¯ekvapenÏ, zamrkala. NÏco bylo öpatnÏ! TeÔ se p¯ece mÏlo zablesknout a Minotaura mÏl v obl·Ëku kou¯e nahradit pohledn˝ mlad˝ herec.

Zr˘da se odtrhla od polibku a zlostnÏ se na ni zamraËila. ÑTakûe mÏ opravdovÏ nemilujeö, ty dÏvko!ì za¯val vztekle. ÑAle j· si stejnÏ vezmu, co mi n·leûÌ,ì pokraËoval s Ô·belsk˝m zaöklebenÌm a h¯betem ruky uötÏd¯il CÈline facku.

CÈline v˘bec nech·pala, co se to dÏje. Zvedla se v nÌ ochromujÌcÌ vlna strachu. Pak dostala r·nu do obliËeje.

Ani necÌtila û·dnou bolest, jen se jÌ zatmÏlo p¯ed oËima a podlomily se jÌ nohy.

UcÌtila, jak z nÌ hrubÈ pazoury rvou öaty, a poprvÈ zajeËela.

24

T H E AT R E M A C A B R E

Po chvilce byla zase schopna vnÌmat okolÌ a zjistila, ûe leûÌ nah· na stole a p¯ed nÌ stojÌ Minotaur s ˙öklebkem ve tv·¯i. ÑTeÔ pozn·ö, proË mi ¯ÌkajÌ Zv̯e, Ëubko,ì ujistil ji a rozönÏroval poklopec sv˝ch kalhot.

CÈline se hr˘zou rozö̯ily oËi. ÑNe, ne, neÖì öeptala polohlasnÏ, kdyû jÌ stv˘ra zvedla nohy do vzduchu. Pokusila se br·nit, poökr·bat ho nehty, ale jeho ruce ji drûely silou ocelov˝ch svÏr·k˘. N·hle jasnÏ uslyöela suchÈ lupnutÌ a holenÌ se jÌ rozlila palËiv· bolest.

Kdyû pak do nÌ jedin˝m brut·lnÌm pohybem zarazil sv˘j ˙d, bolest byla tak hrozn·, ûe uû se ani br·nit nedok·zala. ***

Div·ci v publiku sledovali, jak netvorovo masivnÌ tÏlo nar·ûÌ do drobnÈ dÌvky, kter· ze sebe vyr·ûela agonickÈ v˝k¯iky, a jejich dech se sam˝m vzruöenÌm stal p¯er˝vav˝m. Mnoh˝m z nich, muû˘m i ûen·m, sklouzly ruce k rozkrok˘m.

Jen jeden se vypot·cel stranou, strhl si masku z tv·¯e a pozvracel se. *** Stoner v z·kulisÌ koneËnÏ naöel Rozemertu, stoËenou v poloze nenarozenÈho plodu za jednou z kulis. To bylo dob¯e, ten tlak v poklopci se uû dal jen stÏûÌ snÈst. Pranic si nevöÌmal toho, ûe m· dÌvka ruce k¯eËovitÏ p¯itisknutÈ k uöÌm a ot¯·s· se tich˝m pl·Ëem. Zvedl ji za jejÌ dlouhÈ havranÌ vlasy a p¯ehnul ji p¯es rekvizitu kamene tak, aby dob¯e vidÏla na jeviötÏ. Spustil si kalhoty ke kolen˘m, vyhrnul jÌ sukni a jedin˝m, t·hl˝m pohybem do nÌ vnikl.

Byla dob¯e vycviËen·, aby nek¯iËela a neruöila p¯edstavenÌ. ZatÌmco nabod·val jejÌ zadeËek, nalehl na jejÌ z·da, aby jÌ mohl öeptat do ucha. ÑTen bejk m· ale v˝drû,ì sm·l se tiöe. ÑPodÌvej, jak na t˝ klisniËce rajtuje! Ale nemusÌö jÌ z·vidÏt, Ëubko. Aû mÏ 25

JAKUB HOZA

omrzÌö nebo nasereö, d·m tÏ sv˝m chlap˘m a potom si tÏ vezme Minotaur. To si paneËku uûijeö.ì Se slzami v oËÌch sledovala, jak se Minotaurovy pohyby zaËaly zrychlovat a jak ruce tÈ stv˘ry na dÌvËinÏ hrdle zdusily jejÌ n·¯ek v pouhÈ chrËenÌ. Netvor sebou nÏkolikr·t zaökubal a potom se zhroutil na nynÌ jiû nehybnÈ tÏlo ubohÈ dÌvky. ÑMoûn· se mi tÏ koneËnÏ poda¯Ì zbouchnout, ty kurviËko, a potom tÏ dostane doktor Darglari,ì zaöklebil se Stoner, nÏkolikr·t do nÌ trhanÏ narazil a spokojenÏ zachrochtal. ÑVÌö p¯ece, co n·ö mil˝ doktor s lidmi dÏl·, ne?ì vydechl a pohladil dÌvku po jizv·ch t·hnoucÌch se po jejÌ tv·¯i. ÑTo, co sis zatÌm uûila, je proti tomu nic.ì Rozemerta se uû nedok·zala d·l ovl·dat a tiöe se rozplakala. Napadlo ji, ûe by se moûn· p¯ece jen mÏla pokusit o ˙tÏk, i kdyby ji snad mÏli chytit. ***

Minotaurus se zvedl, nedbaje svÈ krvÌ pot¯ÌsnÏnÈ nahoty, a hluboce se uklonil publiku. Zprvu v·hav˝ potlesk brzy p¯erostl v bou¯livÈ ovace. ***

Takov˝ sukces! DeTrevie, m·lem poskakoval nadöenÌm.

Jak· to byla n·dhera, kdyû publikum dok·zalo ocenit umÏleckÈ dÌlo. KromÏ jednoho, p¯ipomnÏl si mladÌka, kter˝ se pozvracel a jehoû potlesk se mu zd·l aû p¯Ìliö nucen˝.

Bude za nÌm muset poslat Stonera a p·r jeho muû˘, aby se ho zbavili. Moûn· poöle i Minotaura a Darglariho. Ti z toho dok·ûÌ udÏlat dokonal˝ odstraöujÌcÌ p¯Ìklad. Dob¯e samoz¯ejmÏ vÏdÏli, o koho se jedn·. Vöechny klienty si d˘kladnÏ provϯili dop¯edu. Masky chr·nily identitu div·k˘ jen mezi nimi navz·jem. Vzato kolem a kolem, tohle se povedlo p¯Ìmo dokonale.

26

JAKUB HOZA

P˘vodnÏ vesnick˝ hoch, narozen˝ 1978 v BeneöovÏ. V ranÈm vÏku p¯estÏhov·n do Prahy, kde ûije doposud.

Od dÏtstvÌ se zajÌmal o historii, zoologii a paleontologii, aby nakonec skonËil jako ajù·k.

VÌc jak Ëtvrt stoletÌ studuje r˘znÈ formy boje zblÌzka. Jak beze zbranÏ, tak s chladn˝mi zbranÏmi. MilovnÌk öermu.

Fanouöek Geralta z Rivie a Star Wars.

Od p¯Ìrody cynick˝, introvertnÌ ökarohlÌd, kter˝ nevych·zÌ z ˙divu, ûe ho nÏkte¯Ì lidÈ majÌ r·di a hlavnÏ z toho, ûe si ho jedna v˝jimeËn· ûena byla nejen ochotn· vzÌt, ale navÌc ho ani po p·r letech spoleËnÈho ûivota nezabila.

Moment·lnÏ je stiûen rodiËovskou demencÌ, zp˘sobenou malou dcerkou, p¯ezdÌvanou Drakouö.

Mal· kniûnÌ ¯ada PoutnÌk Ë. 80 Jakub Hoza: Theatre Macabre Ilustrace na ob·lce a frontispis: Carlos Cabrera OdpovÏdn˝ redaktor: Boris Hokr Editor: Egon »ierny Vydal: Klub Julese Vernea Praha v r. 2014 http://www.poutnik-knihy.cz redakce@poutnik-knihy.cz Sazba: SF SOFT, Praha DoporuËen· cena vËetnÏ DPH 290 KË