Tregillis - zlom
18.9.1956 1:56
Strรกnka 5
Tregillis - zlom
18.9.1956 1:56
Stránka 6
PfieloÏil Pavel Bakiã
Poznámka pfiekladatele: Z Bible je citace pfievzata dle ekumenického pfiekladu, z Nietzscheho díla Tak pravil Zarathustra v pfiekladu Otokara Fischera. © Argo, 2015 BITTER SEEDS Copyright © 2010 by Ian Tregillis Translation © Pavel Bakiã, 2015 Cover design © 2012 by Tom Sanderson ISBN 978-80-257-1548-2
Tregillis - zlom
18.9.1956 1:56
Stránka 7
S láskou vûnováno Zo¨e
Tregillis - zlom
18.9.1956 1:56
Stránka 9
Pohleìte na národy, popatfite! Ustrnete údivem nad tím, co vykonám za va‰ich dnÛ. Nebudete vûfiit, aÏ se o tom bude vypravovat. – Abakuk 1,5
Neexistují Ïádní velcí muÏové, jen velké v˘zvy, jimÏ obyãejní muÏové musejí ãelit pod tlakem okolností. – Admirál William Halsey
Hleìte, hlásám vám nadãlovûka. – Friedrich Nietzsche
Tregillis - zlom
18.9.1956 1:56
Stránka 11
Prolog
23. fiíjna 1920 jedenáct kilometrÛ jiÏnû od V˘maru, Nûmecko Vanul vraÏedn˘ vítr; jako kaÀky rozstfiíknuté po ocelovû ‰edém plátnû krouÏili pod tûÏkou oblohou vrány a krkavci. Vzná‰eli se nad opadan˘mi lesy, zpustl˘mi osadami, neobhospodafiovan˘mi poli jeãmene a p‰enice. Obilí pfiezrálo a z vyhasl˘ch komínÛ vesnick˘ch stavení sálal chlad. Hodování na odpadcích a snadné pabûrkování tu nekynulo. A proto krkavci táhli dál. Léta sledovali armády pochodující pfies kontinent, armády zmítané vlnami války a tanãící valãík na hudbu impérií. Sytili se z pozÛstatkÛ po bojích, hodovali pfiímo na váleãnících. Tanec v‰ak skonãil, zákopy zely prázdnotou, kosti uÏ byly doãista obrané. A proto krkavci táhli dál. Vítr, kter˘m se nechali uná‰et, byl prodchnut˘ zmokl˘m listím a pfiíslibem oãistného mrazu. Dfiíve b˘valo povûtfií cítit hofik˘mi mandlemi a dal‰ími vÛnûmi, ze kter˘ch také mrazilo. Odér války v‰ak odvál z bitevních polí s jedovat˘m vûtrem, kter˘ jej jako nákazu ‰ífiil krajem. A proto krkavci táhli dál. Hluboko pod nimi poutal v nehybné a umlãené krajinû pozornost náznak pohybu a barvy. Gro‰ák napínal postroj vozu se senem. Seno znamenalo, Ïe v kraji zÛstali hospodáfii, a hospodáfii znamenali jídlo. Krkavci se krouÏivû snesli níÏ, aby si vÛz a koãího prohlédli. Koãí pobídl kobylu biãem. Zvífie zafrkalo a z chfiípí se mu vyvalil oblak páry. Kola vozu na rozjeÏdûné polní cestû mlaskala v karamelovém bahnû. I muÏi na kozlíku se v odpoledním chladu koufiilo od úst. Klepal se zimou, stejnû jako dûti zavrtané do slámy za jeho zády. Psal se první skuteãnû pováleãn˘ rok a podzim vpadl do Evropy s bezcitnou dychtivostí, která slibovala pfiíchod je‰tû hubenûj‰ích ãasÛ. – 11 –
Tregillis - zlom
18.9.1956 1:56
Stránka 12
IAN TREGILLIS
Koãí se ohlédl na dûti. Kdyby je zima pfiipravila o Ïivot je‰tû na cestû do sirotãince, nikomu by to radost neudûlalo. U nejmen‰ího z nich vyvolala kaÏdá nerovnost pod koly záchvat ka‰le. Rozcuchanému chlapci s vyhasl˘ma oãima mohlo b˘t pût ‰est let; propadlé tváfie svûdãily o prázdném Ïaludku a sípav˘ dech o vlhkosti usazené v plicích. Hoch se tfiásl a ka‰el mu rozdíral hrdlo pokaÏdé, kdyÏ vÛz nadskoãil pfies kofien nebo pfies kámen. Z rozedrané vlnûné haleny a kalhot se sypaly chuchvalce slámy, kter˘mi si je vycpal na zahfiátí. Zbylé dvû dûti se k sobû choulily pod kupou slámy a hladem napjatá kÛÏe dávala zfietelnû vyvstat jejich kostem. Cikánská krev jakéhosi vzdáleného pfiedka jim v‰ak obûma zbarvila pleÈ do olivova a chránila je pfied pobledlostí, která zachvátila stonajícího chlapce. Star‰í z dvojice, vyãouhl˘ ‰estilet˘ ãi sedmilet˘ kluk, objímal sestru a marnû se ji tak snaÏil uchránit pfied chladem. Dívka s trnkov˘ma oãima to sotva vnímala, ani na okamÏik nespou‰tûla temn˘ zrak z ka‰lem utrápeného chlapce. Koãí zase obrátil pozornost k cestû. Stejnou jízdu uÏ podnikl nûkolikrát a jednotlivé skupinky sirotkÛ se od sebe pfiíli‰ neli‰ily. Byli zakfiiknutí. Vydû‰ení. Obãas plakali. Ale ta cikánka se nûãím vymykala. Znovu se roztfiásl. Cesta se vinula temn˘m hvozdem, mezi duby a jasany. Pod koly kfiupaly Ïaludy. Sukovité stromy rvaly oblohu. Vûtve skfiípûly ve vûtru, jako by projíÏdûjící vÛz vyprovázely poznámkami v prastarém, nelidském jazyce. Na kfiiÏovatce kobyla na vozkÛv pokyn ostfie zahnula doprava. Les záhy profiídl a pfii okraji cesty se otevfiela rozlehlá m˘tina. Na její protûj‰í stranû stál dvoupatrov˘, na bílo natfien˘ dÛm a shluk men‰ích stavení, od pohledu snad venkovské sídlo bohaté rodiny nebo prosperující hospodáfiství nedotãené válkou. Kdysi dávno sem skuteãnû zajíÏdûli na odpoãinek potomci jistého zámoÏného rodu, doba se ov‰em zmûnila a statek ani rodinné sídlo by zde uÏ nikdo nena‰el. Nad ‰tûrkem vysypanou cestiãkou zah˘bající k domu se klenula cedule z hrubû otesaného borového dfieva, pfiipevnûná mezi dva vysoké stoÏáry. Preciznû vyvedené gotické písmo oznamovalo, Ïe na pozemku sídlí „Dûtsk˘ domov pro pozdviÏení lidstva“. O nadûji se nápis vÛbec nezmiÀoval, a tudíÏ pfiíchozím ani neradil, aby jí zanechali. Vozka by ho v tom smyslu milerád upravil. Od chvíle, kdy hospodáfiství znovu oÏilo, uÏ uplynulo nûkolik mûsícÛ, povaha jeho nového vyuÏití v‰ak zÛstávala nejasná. ·ífiily se povídaãky o elektricky modrém svûtle blikajícím za okny po nocích, o pronikav˘ch – 12 –
Tregillis - zlom
18.9.1956 1:56
Stránka 13
HO¤KÁ
SETBA
závanech ozónu, tlumen˘ch v˘kfiicích a zemitém, na v˘kaly upomínajícím odéru ãerstvû obrácené hlíny, jenÏ nikdy, ale nikdy nepomíjel. Na jednom se v‰ak v‰echny nespoãetné zvûsti shodovaly: Ïe se Herr Doktor von Westarp za zdravé dûti odvdûãí pûknou sumiãkou. Víc koãí ani vûdût nepotfieboval. Musel nûjak uÏivit vlastní dûti a konec války pfiinesl hubená, ‰edá léta. ZároveÀ v‰ak po sobû boje zanechaly pfiehr‰le otrhan˘ch sirotkÛ ochotn˘ch uvûfiit komukoli, kdo jim pfiislíbil teplé jídlo. Zblízka se dalo za domem zahlédnout pole poseté nekoneãn˘mi fiadami hlinûn˘ch pahorkÛ, nízk˘ch mohyl z ãerné prsti, sotva vût‰ích neÏ pytle s obilím. V dálce k nim kopáã v montérkách vr‰il dal‰í. Chfiipka – tak se to alespoÀ tvrdilo – si v sirotãinci vybrala krutou daÀ. Okapy budov vroubili hfiadující havrani sledující kopáãe inkoustovû ãern˘ma oãima. Nûkolik uÏ se jich poblíÏ nûj sneslo na zem. Klovali do hlíny a cosi zpod ní zkou‰eli tahat, dokud je neodehnal. Nedaleko domu vÛz zastavil. Kobyla zafrkala. Koãí slezl z kozlíku a jedno po druhém postavil dûti na zem. Z domu vy‰el men‰í ple‰atící muÏ. Pfies aristokratick˘ tvídov˘ oblek mûl navleãen˘ bíl˘ pracovní plá‰È, na nose mu spoãívaly br˘le s tenk˘mi kovov˘mi obrouãkami a knír mûl peãlivû zastfiiÏen˘. „Herr Doktor,“ oslovil ho koãí. „Ja,“ zamruãel dobfie obleãen˘ muÏ a vytáhl z kapsy plá‰tû smetanov˘ kapesník. Otfiel si do nûj ruce a látka zrezla. Pok˘vl k dûtem. „Koho mi vezete tentokrát?“ „Pofiád platíte, je to tak?“ Doktor mlãel. Zatahal dívku za ruce, zkusil, jak pevné má svaly a jak pruÏná je její kÛÏe. Bez varování a bez dlouh˘ch cirátÛ jí prudce nadzvedl ‰aty pokryté zatvrdlou ‰pínou a sáhl dûvãeti mezi nohy. Bratra hrubû popadl za ãelist, vypáãil mu ústa a podíval se dovnitfi. Nejpodrobnûji dûtem prohlédl hlavy – pfiejíÏdûl prsty po v‰ech konturách lebky a cosi si pfii tom mumlal. Nakonec, aniÏ by trojici pfiestal porÛznu dloubat a ‰típat, vzhlédl k vozkovi. „Jsou hubení. Hladoví.“ „Ov‰emÏe jsou hladoví. Ale zdraví. O to vám pfiece jde.“ Dospûlí se zaãali handrkovat. Koãí si v‰iml, Ïe dívka ustoupila za doktorova záda a strãila do rozcuchaného kluka tak prudce, aÏ skonãil v bahnû. Pád u nûj vyvolal dal‰í salvu kfieãovitého ka‰le. Chlapec kleãel na v‰ech ãtyfiech, ze rtÛ mu kanuly sliny. – 13 –
Tregillis - zlom
18.9.1956 1:56
Stránka 14
IAN TREGILLIS
Doktor umlkl v pÛlce vûty a prudce se na hocha ohlédl. „Co to má znamenat? Ten kluk je nemocn˘! Vidíte? Slab˘.“ „To je tím poãasím,“ hlesl koãí. „Teì ka‰lou v‰ichni.“ „Za ty zbylé dva vám zaplatím, ale ne za tohohle,“ rozhodl doktor. „S tím nebudu ztrácet ãas.“ Gestem pfiivolal kopáãe. Dlouhán se ke skupince dûtí a dospûl˘ch ráznû dokymácel. „Tenhle je moc churav˘,“ fiekl doktor. „Postarejte se o nûj.“ Kopáã vzal chlapce za rameno a odvádûl si ho. Zmizeli za kÛlnou. Peníze pfie‰ly z ruky do ruky. Koãí pfied odjezdem zkontroloval konû i vÛz. UÏ by nejradûji byl pryã, ale po oãku pofiád sledoval dívku. „Jdeme,“ rozkázal doktor dûtem a doprovodil to jedin˘m trhnutím ukazováku. Obrátil se k domu. Star‰í hoch vykroãil. Jeho sestra otálela a ulpívala pohledem v místech, kde zmizel kopáã s nemocn˘m chlapcem. Bfiink. Zpoza kÛlny se rozlehlo kovové zafiinãení, jako kdyÏ lopata kfiísne o nûco tvrdého, a po nûm následovalo ti‰‰í klouzavé za‰ustûní, jako kdyÏ se na zem sesune pytel s moukou. K obloze vzlétlo hejno krkavcÛ bijících kfiídly vzduch. Malá cikánka se rozbûhla za bratrem. Vzala ho za ruku a v koutku úst jí zahrál potuteln˘ úsmûv. Koãí na nûj musel myslet celou cestu domÛ. Ménû hladov˘ch krkÛ znamenalo men‰í nouzi o jídlo.
23. fiíjna 1920 St. Pancras, Lond˘n, Anglie Pfiíslib oãistného mrazu postoupil na západ, pfies Laman‰sk˘ prÛliv, a albion‰tí krkavci jej dobfie vycítili. Vychytralost, která je jejich plemeni vlastní, jim radila, Ïe nejsnaz‰í cestou k potravû je nûkomu ji ukrást. A tak krouÏili nad mûstem a ochotnû pfienechávali hlavní díl práce lidem i nûm˘m tváfiím, které se po potravû pídily na zemi. Stíny a uliãkami nûkam cílevûdomû a rozhodnû mífiila skupinka dûtí vedená chlapcem v modrém pr‰iplá‰ti. Krkavci ji následovali. Usedali na okapy okolních budov a z v˘‰ky pozorovali, jak chlapec v modrém vede své druhy k nízké cihlové zdi ohraniãující nezastfie‰enou zimní zahradu. Pozorovali, jak se pfies ni celá skupina pfiehoupla. A pozorovali, jak vetfielce zpoza závûsÛ v patfie pozoruje i zahrádkáfi. – 14 –
Tregillis - zlom
18.9.1956 1:56
Stránka 15
HO¤KÁ
SETBA
* Jmenoval se John Stephenson a nûkolik úvodních let svûtové války vûnoval jako kapitán novû vznikajícího královského letectva tomu, Ïe pfielétal nad nepfiátelsk˘m územím v Bristolu F2A s fotoaparátem pfiipevnûn˘m ke spodní ãásti trupu. PfiítrÏ tomu uãinila salva rakouské protiletecké baterie. Zfiítil se na území nikoho. Po dlouhém, útrpném trmácení v sanitním voze zapfiaÏeném za konû se probral v polní nemocnici âerveného kfiíÏe, v zásadû bez následkÛ, aÏ na chybûjící levou paÏi. Nijak zranûní nedbal a dále slouÏil korunû v fiadách královského letectva. K anal˘ze fotografií byly potfieba oãi a mozek, nikoli paÏe. Koncem války uÏ koordinoval pozorovací balony a prÛzkumné lety. Léta se zlatnickou lupou studoval neostré fotografie, zkoumal zákopy, pohyby vojsk a palebná stanovi‰tû zabraná z ptaãí perspektivy. Teì ale z v˘‰ky sledoval, jak mu pÛl tuctu chuligánÛ trhá ozimé Ïito i s kofiínky. Neb˘t hocha v modrém pr‰iplá‰ti, byl by sebûhl dolÛ a pra‰til by jim hlavami o sebe. Chlapec nemohl b˘t star‰í neÏ deset let, ale pfiesto skupince ostfie domlouval, aby se i pfii plenûní zahrady chovala ke Stephensonovu majetku uctivû. Zvlá‰tní mládenec. Nechtûli niãit. Mûli hlad. Ale Ïito slouÏilo prakticky v˘hradnû jako krycí plodina bránící tomu, aby pfies zimu vybujel otuÏil˘ plevel. A fiepa i mrkev byly zaseté teprve nedávno. Rabování se zvrtlo. Dívka pátrající v nejzapadlej‰ím koutû zahrady objevila rajãe, které tam po podzimní sklizni zÛstalo, protoÏe bylo natluãené. Pfii pohledu na seschlou, zpola bílou hrudku se rozzáfiila, ale nejurostlej‰í ãlen skupinky, mal˘ netvor s pichlav˘ma praseãíma oãkama, jí sevfiel paÏi obûma rukama. „Naval,“ ‰tûkl a zakroutil, jako by Ïdímal ruãník. Vykfiikla, svÛj poklad ale nepustila. Ostatní dûti pfiihlíÏely, fascinovanû nechaly v‰eho rabování. „Naval,“ zopakoval surovec. Dívka zanafiíkala. Chlapec v modrém postoupil blíÏ. „Dej si pohov,“ nafiídil. „Nech ji.“ „Jinak co?“ Chlapec vlastnû nebyl zvlá‰È mal˘, zároveÀ ale zdaleka nebyl tak urostl˘ jako surovec. V˘sledek pfiípadné rvaãky byl pfiedem dan˘. Ostatní ti‰e pfiihlíÏeli v dychtivém oãekávání. Dívka se rozplakala. Krkavci volali po krvi. – 15 –
Tregillis - zlom
18.9.1956 1:56
Stránka 16
IAN TREGILLIS
„Tak dobfie,“ poklekl chlapec u zdi, za brázdou Ïita, a prohraboval se hlínou. Uplynulo nûkolik chvil. „Tu má‰,“ fiekl a zas se napfiímil. Jednu ruku drÏel za zády, ale v druhé nabízel dal‰í rajãe zanechané tam po podzimní sklizni. Sotva z nûj zb˘valo víc neÏ trocha ka‰e ve slupce podobné tuhému papíru. Na pomûry téhle skupinky nejspí‰ cenn˘ nález. „KdyÏ ji pustí‰, mÛÏe‰ si vzít tohle.“ Surovec nastavil dlaÀ, ale druhou rukou dál drÏel vzlykající dívku. Tam, kde jí zkroutil kÛÏi, obtáãel paÏi ãerven˘ kruh. Surovec zakmital prsty. „Naval.“ „Jak chce‰,“ fiekl vyzáblej‰í chlapec. Potom mu jídlo hodil vysok˘m obloukem. Surovec odstrãil dívku a zvrátil hlavu, aby mûl jistotu, Ïe svoji kofiist chytí. První kámen ho trefil do krku. Druh˘ ho dutû udefiil za ucho, je‰tû kdyÏ se surovec kácel na záda. NeÏ se rajãe rozprsklo v bahnû, silák uÏ jenom leÏel a vzlykal. Vyzáblej‰í chlapec mûl vynikající mu‰ku. Ukonãil rvaãku dfiív, neÏ vÛbec zaãala. Kristepane. Stephenson ãekal, Ïe po zásazích kamením se kluk v modrém na rváãe vrhne a vyuÏije svou v˘hodu. ZaÏil to ve válce: Mûsíce strádání dokázaly k hladu pfiimísit strach a zufiivost, takÏe se i to nejzvrácenûj‰í chování zdálo pfiirozené. Chlapec se ale místo toho obrátil k poraÏenému zády a zaãal se starat o dívku. Byl s celou záleÏitostí hotov˘. Surovec ov‰em ne. LeÏel v hlínû, slzy a nudle mu stékaly po tváfii a v oãích, které po soupefii otáãel, se zraãilo cosi beztvarého a temného. Stephenson znal i tohle. Stafií, mladí, zufiivost se u v‰ech projevovala stejnû. Nechal okno oknem a fiítil se dolÛ, aby se jeho zahrada nestihla promûnit v arénu. KdyÏ otevfiel dvefie, stál uÏ surovec na nohou. „Padáme!“ zakfiiãelo jedno z dûtí. Celá skupinka se nahrnula k nízké cihlové zdi, pfies kterou se dostala do zahrady. Nûkteré dûti ji nedokázaly pfiekonat bez pomoci, dívka patfiila mezi nû. Kluk, kter˘ skolil surovce, zÛstal v zahradû a vysazoval opozdilce nahoru. Stephensonovi se tím jen potvrdil první dojem. Chlapec se nûãím vymykal. Byl bystr˘, mûl silnû vyvinut˘ smysl pro ãest, a je‰tû se umûl nemilosrdnû rvát. Pod správn˘m vedením… – 16 –
Tregillis - zlom
18.9.1956 1:56
Stránka 17
HO¤KÁ
SETBA
„Poãkat!“ zavolal Stephenson. „Ne tak rychle.“ Chlapec se otoãil a sledoval blíÏícího se Stephensona s v˘razem znudûného nezájmu. Byl v pasti a nepfiedstíral, Ïe není. „Jak se jmenuje‰, mladíku?“ Hoch zatûkal pohledem ze Stephensonov˘ch oãí na prázdn˘ rukáv pfii‰pendlen˘ k rameni. „Já jsem Stephenson. Kapitán Stephenson, abych byl pfiesn˘.“ Vítr mu trhl rukávem a rozevlál ho jako vlajku. Chlapec se zamyslel. Pak se odhodlanû napfiímil a pfiedstavil se: „Raybould Marsh.“ „Mlad˘ pan Marsh. Vsadil bych se, Ïe mበpod ãepicí.“ „Máma to taky fiíká.“ Na otce se Stephenson ani neptal. Dal‰í padl˘ pfiíslu‰ník ztracené britské generace, odhadoval. „A proã Ïe nejsi ve ‰kole?“ V prÛbûhu války i po ní pfieru‰ilo mnoho dûtí ‰kolní docházku, aby se jejich rodiny po smrti otcÛ a star‰ích bratrÛ dokázaly udrÏet na nohou. Tenhle chlapec sice do práce nechodil, ale obyãejn˘ grázlík to taky nebyl. A podle v‰eho mûl domov, coÏ se v jeho partû nejspí‰ nedalo fiíct o kaÏdém. Hoch pokrãil rameny. Mû to do ‰koly netáhne, fiíkal jeho postoj. „Co se mnou udûláte?“ fiíkaly jeho rty. „Mበhlad? Dostávበdoma pofiádnû najíst?“ Chlapec zavrtûl hlavou a potom pfiik˘vl. „âím se tvá matka Ïiví?“ „Jako ‰vadlena.“ „Hádám, Ïe se musí otáãet.“ Chlapec znovu pfiik˘vl. „Abych ti odpovûdûl: Tvoji kamarádi na m˘ch záhonech napáchali znaãné ‰kody, takÏe aÈ chce‰ nebo nechce‰, jsi u mû odteì ve sluÏbû. Vyznበse trochu v zahradniãení?“ „Ne.“ „Jinak bys vûdûl, Ïe si od mojí zimní zahrady nemበmoc slibovat, pravda.“ Chlapec to nekomentoval. „Tak tedy, od zítfika zaãne‰ moje záhony osazovat nanovo a za kaÏd˘ den bude‰ dostávat ‰ilink. Kter˘ pak odnese‰ domÛ své poctivû pracující matce.“ – 17 –
Tregillis - zlom
18.9.1956 1:56
Stránka 18
IAN TREGILLIS
„Dobrá.“ Chlapec znûl sklesle, ale oãi mu jenom svítily. „S tv˘m pfiístupem ke vzdûlání rovnûÏ budeme muset nûco udûlat.“ „Máma to taky fiíká.“ Stephenson zahnal krkavce zobající zbytky pohozené na zemi. Zakrákali jeden na druhého a jako stíny se po ãernající obloze nechali odnést studen˘m vûtrem.
23. fiíjna 1920 Bestwood-on-Trent, Nottinghamshire, Anglie Na celém ostrovû, od severu aÏ na jih, pátrali havrani, vrány, kavky i krkavci, ãím by se zasytili. Stejnû jako jejich bratranci za Kanálem byli v‰udypfiítomní. S v˘jimkou jisté m˘tiny hluboko ve stfiední Anglii, v samotném srdci drÏav, které mezi své jarly rozdûlil král Æthelred. Kdysi pradávno tu kÛÏe svûta praskla a odhalila Ïulové kosti zemû, z nichÏ pak vytryskl termální pramen, voda poznamenaná ohnûm a kamením. Krkavci se sem pfiestali odvaÏovat dlouho pfiedtím, neÏ Sevefiané rozetnuli Anglii a strhli její ãást pod svou správu. âas plynul. V okolí pramene se rodili a zase umírali lidé, míjely generace. Z jarlÛ se stala hrabata, pak vévodové. Sevefiané se promûnili v Normany, pak v Brity. Svádûli boje se Sasy. Svádûli boje se Saracény. Svádûli boje s nûmeck˘m císafiem. Zemû je ale v‰echny pfieÏila, se sobû vlastní stálostí. Staletí ubíhala a ãernû opefiení ptáci se m˘tinû a tamním pfiízrakÛm vyh˘bali. Od velkého vesnického sídla, ke kterému voda z pramene odpl˘vala, je v‰ak nic neodrazovalo. A tak posedávali na bestwoodsk˘ch vûÏiãkách, dívali se a naslouchali. „Hrom a peklo! Kde je ten kluk?“ Bestwoodem otfiásaly kroky dvanáctého vévody z Aelredu a majordomus Malcolm se mûl co ãinit, aby ‰lechtice dohnal. Ostatní sluhové pfied dusotem pansk˘ch bot prchali jako ‰paãci vypla‰ení sokolím kfiikem. Vévoda s majordomem vtrhli do kuchynû a její osazenstvo se vypjalo do pozoru. „Byl tu William?“ Ze v‰ech stran jenom kroucení hlavou. „Urãitû? VáÏnû tu mÛj vnuk nebyl?“ – 18 –
Tregillis - zlom
18.9.1956 1:56
Stránka 19
HO¤KÁ
SETBA
Paní Toomreová, bestwoodská vrchní kuchafika se ‰ediv˘mi vlasy a postavou jako proutek, pfied vévodu pfiedstoupila a vysekla mu pukrle. „Nebyl, Milosti.“ VévodÛv pohled zvolna putoval kuchyní kolem dokola. V místnosti se rozhostilo hrobové ticho. Nabûhlé Ïíly pod u‰ními lalÛãky vyznaãovaly, kam aÏ dostoupil vévodÛv hnûv. Pak se Jeho Milost otoãila na podpatku a odkráãela. Malcolm vypustil zadrÏen˘ dech. Byl pevnû odhodlan˘ zabránit tomu, aby dal‰í z BeauclerkÛ propadl ‰ílenství. „Co okouníte? Honem, bûÏte Jeho Milosti pomoct,“ mávala paní Toomreová rukama a odhánûla zbytek sluÏebnictva. „AÈ uÏ jste pryã.“ Poté co se místnost vylidnila a v‰ichni zmizeli z doslechu, pfiitáhla si kuchyÀsk˘ v˘tah, pomalu, aby kladky nezavrzaly. KdyÏ se v okénku objevila Williamova mûdûná k‰tice, paní Toomreová se pfiedklonila a chopila se ho rukama zocelen˘ma desetiletími poctivé práce. Na sv˘ch osm let byl vysok˘, pfierostl dokonce star‰ího bratra. „A je to. Snad ses nám vevnitfi moc nerozlámal.“ Z kapsy zástûry vytáhla mátovou tyãinku a William po ní chÀapl. Malcolm naznaãil úklonu. „Dobr˘ den, pane Williame. Jak doufám, na‰e hra vás je‰tû stále baví.“ Chlapec pfiik˘vl a s tyãinkou v ústech se usmál. Skr˘val se ve v˘tahu celé odpoledne a byl teì cítit pastinákem a star˘m hovûzím lojem. Paní Toomreová odvedla majordoma do rohu. „NemÛÏeme v tom pokraãovat navûky,“ za‰eptala mu. Potom sevfiela v dlaních látku zástûry: „Co kdyÏ nás vévoda nachytá?“ „Navûky pfiece pokraãovat nemusíme. Staãí do tmy. Potom Jeho Milost bude muset v‰echno odloÏit.“ „Ale co zítra?“ „Zítra od nás Jeho Milost dostane obklady na kocovinu a na játra a pak zaãneme znovu.“ Paní Toomreová se zamraãila. Právû v tu chvíli se ale znovu rozlehl dusot, a s ãerstvou silou. Postrãila Williama k Malcolmovi. „Rychle!“ Vzal chlapce za ruku a protáhl ho spiÏírnou. Vyrazili z domu vchodem pro doruãovatele a pod nohama jim zakfiupal ‰tûrk. Mífiili ke stájím, v chladném vzduchu za sebou nechávali bílé obláãky dechu. Malcolm k pátrání po Williamovi pfiimûl vût‰inu sluÏebnictva, takÏe stáje zely prázdnotou. Vévoda v nich kromû koní pfiechovával i automobil. V pfiizpÛsobené stáji byl cítit benzin a hnÛj. – 19 –
Tregillis - zlom
18.9.1956 1:56
Stránka 20
IAN TREGILLIS
Malcolm otevfiel skfiíÀ. „Raãte vstoupit, mlad˘ pane.“ William si s chichotáním vlezl dovnitfi, Malcolm mu pfiidrÏoval dvefie. Ve skfiíni se chlapec ukryl do koÏeného plá‰tû, kter˘ jeho dûdeãek nosil pfii jízdû autem. „Jako my‰ka,“ upozornil ho komorník ‰eptem. „Nebo jako vévoda, kdyÏ se plíÏí po domû. Rozumíme si?“ V odpovûì se doãkal pfiik˘vnutí a dal‰ího chichotání. Byl rád, Ïe se chlapci jejich kratochvíle je‰tû neomrzela. Kdyby se bál, zdaleka by ho ne‰lo ukr˘t tak snadno. „Jak se hraje na‰e hra?“ „Ti‰e, Ïádné krá krá krá,“ odpovûdûl chlapec. „Chytr˘ kluk.“ Malcolm ho bfií‰kem palce cvrnkl do nosu a zavfiel skfiíÀ. Na chlapcovu tváfi dopadal úzk˘ pruh svûtla, dvefie se pofiádnû nedovíraly. „Za chviliãku tû zase vyzvednu.“ Vévoda, WilliamÛv dûdeãek, brával pfied lety syna na dlouhé v˘pravy po panství. Tvrdil, Ïe loví tetfievy, ale málokdy si vzal pu‰ku. Malcolm mohl s jistotou fiíct jedinû tolik, Ïe dvojice ãasto tráví dlouhou dobu na m˘tinû leÏící proti proudu od domu. Té samé m˘tinû, které se sluÏebnictvo zatvrzele vyh˘balo a zdÛvodÀovalo to vidinami a podivn˘mi zvuky. VévodÛv dûdic, WilliamÛv otec, se nûkolik let po narození sv˘ch dvou synÛ zaãal na m˘tinu vydávat sám. Otrhan˘ a s div˘m pohledem se vracel na panství v nejnepfiedvídatelnûj‰í denní i noãní dobu a ochraptûle si mumlal o krvi a nedodrÏen˘ch splátkách. V‰echno skonãilo, kdyÏ zemfiel ve Francii pfii bojích s Nûmci. Krátce nato se na Bestwood pfiistûhovali vévodovi vnukové. Byli pfiíli‰ mladí, neÏ aby se na otce dobfie pamatovali, a tak se stûhování obe‰lo bez rozruchu. Aubreymu, star‰ímu z nich, se dostalo péãe pfiíslu‰ející pravoplatnému dûdici a budoucímu ãlenu Snûmovny lordÛ. O mlad‰ího vnuka dûd nejprve dlouhá léta neprojevoval zájem. Ke zmûnû do‰lo pfied dvûma dny, kdy vévoda poÏádal Malcolma o nalezení loveck˘ch ‰atÛ, které by Williamovi padly. Malcolm nevûdûl, co se na m˘tinû odehrává ani ãemu se tam vévoda vûnuje, ale pokládal za svou povinnost pfied tím Williama ochránit. Odvrátil se od skfiínû, kde nechal chlapce stát, a uvidûl, Ïe ve vzdálen˘ch dvefiích stojí Jeho Milost a blokuje mu ústupovou cestu. Vévoda v‰echno vidûl. Propaloval Malcolma oãima a majordomus mûl co dûlat, aby se pod silou – 20 –
Tregillis - zlom
18.9.1956 1:56
Stránka 21
HO¤KÁ
SETBA
toho pohledu ustra‰enû neschoulil. Ticho se prodluÏovalo. Vévoda pfiistoupil tak blízko, aÏ se oba muÏi málem dot˘kali ‰piãkami nosÛ. „Malcolme,“ nafiídil, „fieknûte sluÏebnictvu, Ïe si mÛÏe jít po své práci. Potom mi pro chlapce pfiineste plá‰È a vezmûte mi z pracovny ta‰ku.“ D˘chal Malcolmovi do tváfie kyselou vÛni jalovce, komorník musel mÏourat, jak ho ‰típala v oãích. Malcolm nemûl na v˘bûr, musel poslechnout. NeÏ se s tlust˘m ‰edohnûd˘m pulovrem pro Williama a s vévodovou ka‰mírovû vzorovanou ta‰kou vrátil, stihl uÏ pán domu vytáhnout vnuka ze skfiínû. Pfiedtím, neÏ se Malcolm vévody dovolil, zda smí odejít, se s chlapcem je‰tû nakrátko setkal pohledem. „Omlouvám se,“ pronesl nehlasnû. Dûdeãek vzal Williama za ruku. Vystouplé bílé jizvy, jejichÏ jemné pletivo mu pokr˘valo dlaÀ, chlapce po‰imraly na kÛÏi. „Pojì,“ fiekl vévoda. „Je naãase, abych tû provedl po panství.“ „UÏ to v okolí znám, dûdo.“ Vévoda mu vrazil tak siln˘ záhlavec, aÏ Williamovi vhrkly slzy do oãí. „Ne, to tedy nezná‰.“ Obe‰li dÛm k potoku zurãícímu v zahradách. Dali se proti proudu, pfiíleÏitostnû se museli prodírat kfiovím. Bestwoodské cimbufií a vûÏiãky nakonec zmizely za pahorky, na nichÏ se hrdû vypínaly tisy a duby. Potok dvojici dovedl aÏ k rozsedlé, li‰ejníkem porostlé skále na malé m˘tinû. Aãkoli prostor kolem dokola vroubily stromy, vládlo tu ticho, ani pták nezazpíval. Krákorání a náfiek ohromn˘ch ãern˘ch ptákÛ, ktefií kfiiÏovali nebe nad pansk˘m sídlem, sem z dálky sotva doléhal. William ptákÛm aÏ do té chvíle nepfiikládal pozornost, jejich nepfiítomnost ho ov‰em zarazila. U skaliska nûkdo navr‰il nûkolik hromad dfiíví a chro‰tí. Vévoda vytáhl z ta‰ky nádobu se zápalkami a zavírací nÛÏ se stfienkou z jeleního parohu. Rozdûlal oheÀ a pokynul Williamovi, aby pfiistoupil. „Podej mi ruku, chlapãe.“ William poslechl. Dûdeãek si jeho dlaÀ pevn˘m stiskem pfiitáhl, takÏe William musel napnout paÏi, a pak ho noÏem fiízl do dlanû. William vykfiikl a pokusil se mu vytrhnout, ale dûdeãek nepustil, dokud krev nestekla aÏ na zápûstí a neposkvrnila rukáv pulovru. ·imravá stuÏka horké krve skápla z Williamovy tepající dlanû na zem a star˘ pán spokojenû pfiik˘vl. William chvatnû ustoupil, bál se, o co se dûdeãek pokusí dál. Chtûl – 21 –
Tregillis - zlom
18.9.1956 1:56
Stránka 22
IAN TREGILLIS
domÛ, zpátky za Malcolmem a paní Toomreovou, ale pofiádnû nevûdûl, kde je, a pfies slzy nic nevidûl. Dûdeãek znovu promluvil, tentokrát ale jazykem, kterému William nerozumûl. Spí‰e neÏ ze slov se skládal z nafiíkání a chroptûní. Nelidské zvuky z lidského hrdla. Chlapce obestfielo tísnivé omámení podobné horeãnému snu. Horkost ohnû mu osu‰ila slzy z tváfií. M˘tinu zastfiel stín a svût se naklonil. A pak promluvil oheÀ.
– 22 –
Tregillis - zlom
18.9.1956 1:59
Stránka 301
Profil autora
Americk˘ spisovatel fantastiky Ian Tregillis se narodil 22. ãervna 1973 v McCloud County ve státu Minnesota, kde také na University of Minnesota získal doktorát z fyziky za v˘zkum v oblasti rádiov˘ch galaxií. V roce 2005 absolvoval znám˘ autorsk˘ workshop Clarion a o tfii roky pozdûji publikoval svou první Ïánrovou povídku „The Tin Man’s Lament“ (2008) v jedné ze série antologií Divoké karty editora George R. R. Martina. Doposud nejvût‰í pozornost upoutal právû trilogií Milkweed, kam vedle románu Bitter Seeds (2010, ãesky jako Hofiká setba, Argo 2015) patfií dále tituly The Coldest War (2012, ãesky jako Nejstudenûj‰í válka) a Necessary Evil (2013, ãesky jako Nutné zlo). Do stejného prostfiedí zavítal rovnûÏ v povídkách „What Doctor Gottlieb Saw“ (2011, ãesky Co spatfiil doktor Gottlieb, XB-1, únor 2015) a „What Doctor Ivanovich Saw“ (2013). Po úspûchu své první románové série publikoval samostatn˘ román Something More Than Night (2013) a úvodní díl nového cyklu The Mechanical (2015).
– 301 –
Tregillis - zlom
18.9.1956 2:00
Stránka 304
Ian Tregillis Hofiká setba Z anglického originálu Bitter Seeds, vydaného nakladatelstvím Orbit v Lond˘nû roku 2012, pfieloÏil Pavel Bakiã. Design obálky Tom Sanderson. Grafická úprava obálky LukበTuma. Sazba Petr Teichmann. Odpovûdn˘ redaktor Jifií Popiolek. Jazykov˘ redaktor Marie Semíková. Technick˘ redaktor Milan Dorazil. V roce 2015 vydalo nakladatelství ARGO, Milíãova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz, argo@argo.cz, jako svou 2653. publikaci, 53. svazek edice FANTASTIKA. Vydání první. Vytiskla tiskárna Protisk. ISBN 978-80-257-1548-2 Knihy nakladatelství Argo distribuuje kniÏní velkoobchod KOSMAS sklad: V Zahradû 877, 252 62 Horomûfiice tel. 226 519 383, fax 226 519 387 e-mail: odbyt@kosmas.cz www.firma.kosmas.cz Knihy je moÏno pohodlnû zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz