Tregillis 2 - zlom
30.8.1956 18:31
Strรกnka 5
Tregillis 2 - zlom
30.8.1956 18:31
Stránka 6
PfieloÏil Pavel Bakiã
Poznámka pfiekladatele: Z Nietzscheho díla Tak pravil Zarathustra citujeme v pfiekladu Otokara Fischera, z díla Friedricha Schillera Listy o estetické v˘chovû v pfiekladu Franti‰ka Demela, z Bible v pfiekladu ekumenickém. © Argo, 2016 THE COLDEST WAR Copyright © 2012 by Ian Tregillis Translation © Pavel Bakiã, 2016 Cover design © 2013 by Tom Sanderson ISBN 978-80-257-1777-6
Tregillis 2 - zlom
30.8.1956 18:31
Stránka 9
âlovûk jest provaz nataÏen˘ mezi zvífietem a nadãlovûkem – provaz nad propastí. – Friedrich Nietzsche Îij se sv˘m stoletím, nestávej se v‰ak jeho v˘tvorem. – Friedrich Schiller âarodûjnici nenechበnaÏivu. – Exodus 22, 17
Tregillis 2 - zlom
30.8.1956 18:31
Strรกnka 10
Tregillis 2 - zlom
30.8.1956 18:31
Stránka 11
Prolog
24. dubna 1963 Deansk˘ les, Gloucestershire, Anglie K ãarodûjÛm není stárnutí milosrdné. K takovému závûru dospûl Viktor Sokolov potom, co se s nûkolika z nich setkal. âtvrtého ãarodûje teì sledoval z dálky a to, co vidûl, jeho poznatek jenom potvrzovalo. Postava, která se vynofiila z polorozpadlé chajdy na vzdálené m˘tinû, chátrala pod tíhou let. Stafiec se dobelhal k pumpû na vodu, na pfiedloktí seschlé ruky mu visel prázdn˘ dÏber. Viktor doostfiil triedr. Ne, není k nim milosrdné ani trochu. Viktor uÏ se setkal s jedním, kter˘ mûl pleÈ pokrytou drobn˘mi jizviãkami, a jin˘m, kter˘ mûl pÛlku tváfie popálenou. Ten nejménû zohyzdûn˘ pfii‰el o ucho a zároveÀ mûl oko na stejné stranû promûnûné v zapadlou, uslzenou kuliãku. Za své hrÛzné vûdomosti zaplatili tito muÏi vysokou cenu. A to ochotnû. Stafiec na m˘tinû mezi nû dokonale zapadal. O tom, Ïe na‰el správného ãlovûka, se ale Viktor s jistotou pfiesvûdãí, aÏ kdyÏ si dÛkladnûji prohlédne muÏovy ruce. K tomu bylo vhodnûj‰í soukromí. Vrátil triedr do koÏeného pouzdra na opasku a dával pfii tom pozor, aby nerozvlnil hradbu modr˘ch zvonkÛ, která ho kryla. Na m˘tinû vládlo ticho, jen od úzké pumpy natfiené pr˘skající modrou barvou se oz˘valo skfiípûní rezavého kovu, se kter˘m stafiec namáhavû ãerpal vodu. I vrzání pumpy v‰ak znûlo zvlá‰tnû tlumenû, jako by ho snad husté ticho dusilo. Za hodinu, kterou tu proleÏel, Viktor nezahlédl ani nezaslechl Ïádného opefience, dokonce i v˘chod slunce se obe‰el bez jediného ptaãího pípnutí. Nad Viktorov˘m úkrytem v podrostu zavanul vûtfiík nesoucí zemitou vÛni lesa a pach v˘kalÛ ze starcovy latríny, brzy v‰ak zase utichl, jako by mezi sukovit˘mi duby prodléval nerad. Stafiec se dobelhal zpátky k chatrãi. Pohyboval se jako ochrnut˘, cestu od studny k pfiíbytku rozbahnila voda ‰plíchající pfies okraj vûdra. – 11 –
Tregillis 2 - zlom
30.8.1956 18:31
Stránka 12
IAN TREGILLIS
MuÏ práskl dvefimi, aÏ zachfiestily ‰indele. Viktor nepotfieboval triedr, aby vidûl, jak je stfiecha provû‰ená. Tím se nejspí‰ zkfiivily zárubnû a jediné okno, které stavení mûlo, se patrnû uÏ léta nedalo otevfiít. Z mezer mezi ‰indeli porÛznu ra‰ilo divoké nachové kvítí, obklopené trsy zeleného a Ïlutého mechu. V korunách stromÛ zabubnovaly kapky. PÛvodní pfieháÀka pfie‰la ve vytrvalé krápání. Viktor si z chladného anglického de‰tû nic nedûlal. Byl nadan˘ trpûlivostí. V prÛbûhu dal‰í hodiny – nepfiízeÀ poãasí nevnímal – dospûl k pfiesvûdãení, Ïe je se starcem sám a Ïe je pfii setkání nikdo nevyru‰í. Usoudil, Ïe je ãas, aby se muÏi pfiedstavil. V paÏích a krku mu tepala tlumená bolest, a kdyÏ opou‰tûl stanovi‰tû, v kolenních kloubech mu zapraskalo. Dlouh˘mi kroky zamífiil k chatrãi, pramínky de‰tû mu z vlasÛ stékaly za límec. Zaklepal a stavení se pod tfiemi rychle po sobû následujícími údery pûsti znovu roztfiáslo. MuÏ uvnitfi popuzenû zaklel. Jako ostatní si své soukromí bedlivû stfieÏil a bránil se v‰em náv‰tûvám. V ch˘‰i zavrzala dfievûná Ïidle a ozvaly se ‰ouravé kroky. OkamÏik nato se dvefie se zaúpûním otevfiely. „Vypadnûte,“ ‰etfiil stafiec slovy. Jeho nepfiíjemné skfiehotání tahalo za u‰i a znûlo, jako by si léty bezohledného uÏívání poniãil mûkké tkánû v hrdle. Chystal se znovu zabouchnout, ale Viktor dvefie zachytil a podrÏel. „Pan Shapley?“ nasadil svÛj nejvybranûj‰í stfiedoanglick˘ pfiízvuk a natáhl volnou ruku k pozdravu, stafiec si jí v‰ak nev‰ímal. „Jste na soukromém pozemku. Zmizte.“ „Za okamÏik. Nejdfiív mi fieknûte, jste pan Shapley?“ „Jsem. Teì se pakujte,“ opfiel se Shapley znovu do dvefií. „Je‰tû chvíli,“ protlaãil se Viktor dovnitfi. Shapley ustoupil a narazil do hliníkového umyvadla. „Kdo jste?“ Viktor za sebou zavfiel. V chatrãi vládlo pfiítmí, Ïlutohnûdé svûtlo sem za‰l˘m oknem sotva pronikalo. Pro‰el místností a popadl starce za paÏi, doslova se nad ním tyãil. Nejprve si prohlédl jeho zdravou ruku, potom tu zmrzaãenou. „Co dûláte? PusÈte mû.“ Stafiec se snaÏil vykroutit, ale byl slab˘. DlaÀ zmrzaãené ruky kfiiÏovala spleÈ tenk˘ch bíl˘ch jizev. Jednoznaãné poznávací znamení: muÏ byl opravdu ãarodûj. ViktorÛv informátor, aÈ jím byl, kdo chtûl, se zase nem˘lil. „V˘teãnû,“ fiekl Viktor a sevfiení povolil. – 12 –
Tregillis 2 - zlom
30.8.1956 18:31
Stránka 13
NEJSTUDENùJ·Í
VÁ L K A
„Posly‰te,“ zafunûl Shapley, „jestli jste z Whitehallu, tak mi –“ „P‰‰t,“ pfiiloÏil si Viktor prst ke rtÛm. „StÛjte klidnû, prosím.“ A potom otevfiel uzamãenou pfiihrádku ve své mysli a pfiivolal na pomoc energii z baterie u pasu. Napûtí v mozku se pozmûnilo a do podkoÏního vedení implantovaného na zádech, krku a lebce se pfielil pramínek elektrického proudu. Aktivoval tak onen potenciál, kter˘ Nûmci naz˘vali Willenskraft: ryzí, niãím neposkvrnûnou sílu vÛle. Svrchovanou moc, jejíÏ pomocí mohla tfietí fií‰e ovládnout svût. Ovládla by ho, neb˘t ãarodûjÛ. Viktor se odhmotnil. Sáhl Shapleymu do hrudi. Shapley zakfiiãel, v tu chvíli ov‰em uÏ Viktor prsty ovíjel jeho srdce. Jemnû sval pomasíroval a vyvedl ho z pfiirozeného rytmu, takÏe Shapleyho nervová soustava zpanikafiila a nastala fibrilace. âarodûj tfie‰til oãi, po Viktorovi se ohánûl a pokou‰el se ho odstrãit, ale rány útoãníkov˘m tûlem ne‰kodnû procházely. Jen ‰piãky Viktorov˘ch prstÛ, sevfiené kolem starcova selhávajícího srdce, si ãásteãnû uchovávaly hmotnou podobu. Stáli v té neladné póze, dokud Viktor neucítil poslední stahy pfied srdeãní zástavou. Pak ãarodûje pustil, znovu se zhmotnil a otfiel si ruku do kapesníku v kapse saka. Shapleyho tûlo se mu sesulo k nohám a dutû udefiilo o dfievûnou podlahu. Daleko snaz‰í by bylo muÏe z dálky zastfielit, takov˘ postup by ale zanechal stopy. Viktor chtûl, aby Shapleyho tûlesná schránka zÛstala dostateãnû celistvá na to, aby na ní ‰lo provést fiádnou pitvu. V tom nepravdûpodobném pfiípadû, Ïe by se nûkdo zajímal o pfiíãinu ãarodûjovy smrti, by zjistil, Ïe star˘ neboÏák skonal pfiirozenou smrtí. Viktor mrtvolu pfiekroãil a rozhlédl se po chatrãi. Její jediná místnost byla jen primitivnû rozdûlená vlnûnou dekou visící na ‰ÀÛfie. Po jejím odhrnutí se naskytl pohled na postel a noãní stolek s nûkolika rozházen˘mi kusy majetku. Hodinky, hfieben, nûkolik mincí. Z hfiebíku na zdi visela petrolejka. Jeden roh chatrãe zabírala pfiikrãená litinová kamna na dfievo, vedle nichÏ stálo umyvadlo. Jedin˘ dal‰í nábytek tvofiila Ïidle a stÛl uprostfied místnosti a knihovna z hrubû otesaného dfieva zapfiená o zeì. Knih vlastnil stafiec jenom pár, ale sahal po nich ãasto: svazek o pfiírodû Jezerní oblasti mûl zoh˘bané rohy, nûkolik pojednání o staré a stfiední angliãtinû bylo doplnûno dÛkladn˘m komentáfiem. ShirerÛv Vzestup a pád tfietí fií‰e vypadal z vût‰í ãásti netknut˘, pasáÏe zab˘vající se léty 1940 aÏ 1942 v‰ak mûly po krajích stránek na‰krábané obsáhlé poznámky. – 13 –
Tregillis 2 - zlom
30.8.1956 18:32
Stránka 14
IAN TREGILLIS
Viktorovu pozornost upoutalo lakované mahagonové pouzdro, jenom o nûco vût‰í neÏ balíãek karet. Navzdory tlusté vrstvû prachu ‰lo pofiád o to nejpÛvabnûj‰í, co smutná Shapleyho chatrã nabízela. Viktor pouzdro otevfiel. Uvnitfi spoãívala na karmínovém sametu ‰esticípá bronzová hvûzda. Hvûzda udílená za práci odvedenou pro Británii v letech 1939 aÏ 1942. Na vnitfiní stranû víka stálo: ZA P¤ÍKLADNOU SLUÎBU A CHRABROST P¤I OBRANù SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA. Pfiísnû vzato je nápis vlastnû pravdiv˘, uvaÏoval Viktor, jen trochu zavádûjící. Vût‰inu medailí obdrÏeli piloti patfiící k oné hrstce, která pfieÏila katastrofickou bitvu o Británii, nebo témûfi zanedbateln˘ poãet vojákÛ, ktefií unikli smrti pfii dunkirské tragédii. Bûhem desetiletí následujících po válce ovládl Británii urãit˘ revizionismus. Zemû pfiekroutila svou historii a pfiimkla se k fikci, která zhojila její ranûnou národní p˘chu a dala smysl té nepochopitelné – a nepravdûpodobné – skuteãnosti, Ïe Británie pfieÏila. Shapley nebyl voják, námofiník ani pilot. V Ïivotû nejspí‰ nedrÏel pistoli. Spolu se sv˘mi kolegy tfiímal v rukou nûco daleko mocnûj‰ího. Daleko nebezpeãnûj‰ího. Mezi jeho skromn˘m majetkem ov‰em podezfiele chybûlo cokoli, co by tomu nasvûdãovalo. Viktor se znovu rozhlédl po místnosti a potom obrátil pozornost do míst, kde leÏel stafiec. Jedna mezera mezi podlahov˘mi prkny byla o zlomek ‰ir‰í neÏ ostatní, moÏná právû dost ‰iroká, aby se do ní ve‰el prst. Viktor odtáhl mrtvého ãarodûje stranou a poklop nadzdvihl. V prostoru pod podlahou se nacházelo nûkolik v kÛÏi vázan˘ch zápisníkÛ a zaÏloutlé papíry v krouÏkové vazbû. âarodûjovy se‰ity s osobními poznámkami a jeho lexikon, dokumentující podsvûtní jazyk, kter˘m ãarodûjové dokázali vyvolat démony a zvrátit pfiirozen˘ fiád vûcí. Viktor poloÏil se‰ity a lexikon na stÛl. Potom vzal petrolejku a naaranÏoval Shapleyho tûlo tak, aby budilo dojem, Ïe stafiec dostal infarkt, kdyÏ si chtûl lampu rozsvítit. Jeho smrt musela vypadat pfiirozenû. Pak Viktor znovu povolal svou , sílu vÛle. Tentokrát ov‰em v jiné podobû: místo odhmotnûní zvolil Ïár. U lampy, poblíÏ Shapleyho tûla, vy‰lehly z podlahy plameny. Viktor jim sv˘mi my‰lenkami dodal tvar a zároveÀ tak urãil, k jakému závûru nevyhnutelnû dospûje kaÏd˘ vy‰etfiovatel. – 14 –
Tregillis 2 - zlom
30.8.1956 18:32
Stránka 15
NEJSTUDENùJ·Í
VÁ L K A
Viktor Sokolov vykroãil na dlouhou cestu ke svému vozu. Chladn˘ anglick˘ dé‰È na nûm syãel a mûnil se v páru.
24. dubna 1963 East Ham, Lond˘n, Anglie Dûti mu fiíkaly BufeÈák. Kdysi v‰ak b˘val bohem. BufeÈák mu fiíkaly proto, Ïe chodil v o‰umûl˘ch ‰atech, Ïe jezdil rozpadajícím se autem, Ïe nosil neudrÏovan˘ plnovous. Ale pfiedev‰ím kvÛli jeho vozíku vrchovatû naloÏenému vete‰í – rozbit˘mi rádii a dal‰í bezcennou elektronikou. Hromadil smetí, a kdo hromadí smetí, je bufeÈák. Nikdy nemluvil. Îádné z dûtí, ani z tûch nejstar‰ích, ho nikdy nesly‰elo nic fiíct. Je nûm˘, tvrdily. Hitler, nebo snad Mussolini, nebo snad Stalin, nebo snad de Gaulle mu osobnû podfiízl krk, tvrdily. Panovala v tom naprostá jistota, jistota, s jakou se lze setkat v˘hradnû na dûtském hfii‰ti, kde se pfiísahá na máminu smrt a olíznuté prsty a kde kfiivopfiíseÏníkovi hrozí krut˘ trest. Obecnû se soudilo, Ïe kdyby BufeÈák nebyl nûm˘, mluvil by s francouzsk˘m pfiízvukem, jako velká ãást bûÏencÛ, ktefií v posledních dnech války prchli pfied Rudou armádou na opaãn˘ bfieh prÛlivu. M˘lily se. Umûl v˘bornû anglicky. Mluvil bezchybnû, naprosto bez pfiízvuku. Kdysi na to byl py‰n˘. Vût‰inu ãasu trávil zavfien˘ ve svém stísnûném bytû. Îádné z dûtí nevûdûlo, co doma dûlá, aãkoli se ho jeden chlapec – aby osvûdãil svoje hrdinství – odváÏil pfies celé sídli‰tû sledovat aÏ k jeho domu a do jeho patra. Ve chvíli, kdy BufeÈák s chfiestícím vozíkem mizel za dvefimi, nahlédl chlapec letmo do jeho pfiíbytku. Uvnitfi, hlásil pak nebojácn˘ zvûd, byl v‰ude ‰rot. Hromady a hromady ‰rotu, nûkteré navr‰ené skoro aÏ po strop. Jejich rodiãe BufeÈákovi obãas platili za opravy rádií nebo televizí. V tom vynikal. Elektrické spotfiebiãe s ním na den na dva zmizely v temném doupûti, a kdyÏ se vynofiily, nebyly sice jako nové, ale fungovaly. Opravami si vydûlával na jídlo, své o‰untûlé obleãení a nájem v zanefiádûném bytû. Nûkdy se s novinami v podpaÏí vydával pryã. Obãas zmizel na cel˘ den, k veãeru – nebo dokonce aÏ nazítfií – se vrátil s kufrem auta pln˘m dal‰ího ‰rotu a svoje nové poklady si na vozíku odvezl domÛ. Dûti ho celou – 15 –
Tregillis 2 - zlom
30.8.1956 18:32
Stránka 16
IAN TREGILLIS
dlouhou cestu z parkovi‰tû pronásledovaly, vozík je sv˘m skfiíp-skfiíp-skfiíp vábil jako krysafiova pí‰Èala. „BufeÈáku!“ po‰klebovaly se mu. „Santusáku!“ volaly. „BufeÈáku, santusáku, vágusi!“ Vût‰inou vzduchem nelétalo nic neÏ nadávky a posmû‰ky, ale dûti se pamatovaly na zimu, která udefiila pfied nûkolika lety, na obzvlá‰È mrazivou zimu, kdy celé t˘dny nepfiicházela obleva. (S pekelnou zimou, která srazila na kolena nacisty, se to v‰ak srovnávat nedalo, tvrdili jejich rodiãe.) Tehdy nûkoho napadlo, Ïe by se ‰kádlení dalo je‰tû podpofiit snûhov˘mi koulemi. A tak se dûti jednoho dne vyzbrojily hroudami bahna rozmoklého jarními pfieháÀkami. BufeÈák tlaãil vozík a jen obtíÏnû s ním na kluzkém chodníku udrÏoval smûr. A ani tentokrát nepromluvil, dokonce ani kdyÏ bahno plesklo o vozík a srazilo z nûj kotouã drátu. Dûtem to jenom dodalo. Vzaly si na mu‰ku pfiímo BufeÈáka a s v˘kfiiky ‰kodolibé radosti ho zahrnuly bahnem a opovrÏením. Pak ale jeden z chlapcÛ zasáhl muÏe do ãela. Úder srazil BufeÈáka na zem, shodil mu z hlavy plstûn˘ klobouk a hnul mu s parukou. S parukou! Salva smíchu. BufeÈák zatápal po klobouku. Prsty si pfiejíÏdûl po hlavû a po své smû‰né paruce, znovu a znovu, opatrnû, jako by se bál, Ïe mu snad mohla prasknout lebka. A pak, kdyÏ se zfiejmû dostateãnû ujistil, Ïe mu hlava dál drÏí na krku, se s dupotem vyfiítil k chlapci, kter˘ ho zasáhl. Dûti ztichly. Je‰tû nikdy si BufeÈáka neprohlíÏely zblízka. Nikdy nevidûly, jaké má oãi: tak svûtle modré, Ïe svûtlej‰í b˘t nemohly, a chladnûj‰í neÏ rampouchy. VÏdycky chodil se sklopen˘m pohledem. BufeÈák popadl chlapce za límec kabátu a hladce ho za nûj zvedl. Nejdfiív jím zatfiásl, z toho ‰la dostateãná hrÛza sama o sobû. Urãitû nás v‰echny zabije, fiíkaly si dûti. Potom si ale chlapce pfiitáhl a nûco mu za‰eptal do ucha. Nikdo nesly‰el co, kdyÏ ho ale BufeÈák znovu postavil na zem, mûl hoch zesinalou tváfi a cel˘ se tfiásl. AÏ k bytu BufeÈáka toho dne nikdo nesledoval. V‰ichni se shlukli kolem vzlykajícího chlapce. Byl pfiece ze v‰ech dûtí na celém sídli‰ti jedin˘, kdo kdy usly‰el BufeÈákÛv hlas. „Co fiíkal?“ naléhali v‰ichni. „Co fiíkal?“ „‚Shofiíte,‘“ popotáhl chlapec. „¤íkal: ‚V‰ichni shofiíte.‘“ Ale hor‰í neÏ samotná BufeÈákova slova bylo to, jak je pronesl.
– 16 –
Tregillis 2 - zlom
30.8.1956 18:32
Stránka 17
NEJSTUDENùJ·Í
VÁ L K A
Pfiedstavoval se jako Richard, elektrikáfi-samouk z Wokingu. Kdysi v‰ak b˘val Reinhardt, árijsk˘ ohniv˘ muÏ. Îil teì na velkém neosobním sídli‰ti. V pováleãn˘ch letech, kdy velká ãást mûsta zÛstávala srovnaná se zemí nálety luftwaffe, vyrostl podobn˘ch sídli‰È nespoãet po celém Lond˘nû. Co nejlépe si otfiel z tváfie bahno, bylo ale mazlavé a lepilo se. Pálilo v oãích. Vmanévroval vozík do v˘tahu, jedno oko mûl pfii tom pevnû zavfiené a druhé rozlepené sotva na ‰tûrbinu. V bytû, jakmile za sebou zavfiel dvefie na západku, si úlevnû oddechl. Pohodil kabát na bednu v˘bojek, za‰lápl ‰vába, v rohu za pájecí soupravou skopl z nohou galo‰e, mr‰til kloboukem pfies místnost, takÏe pfiistál na jediné volné Ïidli v bytû, a potom opatrnû sloupl z hlavy promoãenou paruku. Nikdy bez ní nevycházel, a po tolika letech proÏit˘ch v ústraní ho mrazilo pfii pouhé pfiedstavû, Ïe by se svûtu ukazoval s odhalen˘mi dráty. Stejnû jako pfii pomy‰lení na to, Ïe mu ti hnusní spratci mohli nûco po‰kodit. Dráty se za tu dlouhou dobu roztfiepily. Látková izolace nebyla desítkám let v terénu uzpÛsobená. Ale s tím ji samozfiejmû nikdo ani nenavrhoval: kdyby ‰lo v‰echno podle pfiedpokladÛ, mûli by Reinhardt i ostatní víc neÏ dostateãn˘ pfiístup k vylep‰ením a náhradním dílÛm. Dennû dráty kontroloval a podle potfieby je omotával novou izolepou. Pfiípadné po‰kození konektorÛ, kter˘mi dráty vcházely do lebky, by ale nikdy opravit nedokázal. UÏ tak mu dûlalo potíÏe, pokud si je chtûl jenom prohlédnout – musel stát v koupelnû, jednou rukou drÏet zrcadlo a druhou si odhrnovat vlasy. Kdyby mu dûti konektory po‰kodily, ReinhardtÛv sen o tom, jak bude znovu bohem, by vzal definitivnû zasvé. UÏ ta pfiedstava, Ïe by mu po v‰í potupû a nespoãetn˘ch poníÏeních zhatilo jeho cíl jediné dûcko… Dal‰í nevítaná pfiipomínka toho, jak hluboko klesl. Jak zraniteln˘m se stal. Jak obyãejn˘m. Ale dráty a konektory byly neporu‰ené. Dal‰í, procítûnûj‰í úlevné vydechnutí pfie‰lo v závûru ve vzlyk. Roztfiásl se. SnaÏil se najít ztracenou rovnováhu, sebrat svou vnitfiní willenskraft, a v skrytu du‰e byl rád, Ïe svûdkem jeho slabosti není doktor von Westarp. B˘valy doby, kdy by ty nedorostlé stvÛry venku s lehkostí – a s chutí – jedinou my‰lenkou zapálil jako pochodnû. Doby, kdy pfiedstavoval vrchol nûmecké vûdy a techniky, kdy byl nûãím víc neÏ jen ãlovûkem. Stra‰livé zázraky byly jeho specialita. – 17 –
Tregillis 2 - zlom
30.8.1956 18:32
Stránka 18
IAN TREGILLIS
K veãefii si dal misku bílé r˘Ïe s rajãaty a pro radost si dopfiál zbytek bockwurstu, kter˘ si ‰etfiil v ledniãce. Zlep‰ilo mu to náladu a pfiipomnûlo domov. V prvních letech exilu, kdy Lond˘n zÛstával zjizven˘ nálety, nebylo nûmecké jídlo k sehnání za sebevy‰‰í cenu. Teì uÏ se situace zlep‰ovala, ale pomalu. Po veãefii protfiídil dovezenou hromadu pfiírÛstkÛ. Byl pryã dva dny a po návratu na nûj zaútoãili ti malí parchanti, kter˘ch bylo kolem jak much, ale stálo to za to. Královské letectvo ru‰ilo vybavení odlehlé základny na jihu, poblíÏ Newchurche. Patfiila ke stanicím vybudovan˘m za války jako souãást pÛvodního Chain Home, sítû radarÛ vroubících pobfieÏí, a jako jedna z posledních teì procházela promûnou na modernûj‰í a technicky pokroãilej‰í radarové stanovi‰tû, které dokáÏe nahlédnout hluboko do socialistické Evropy. Nová zafiízení by Británii poskytla ãasné, zbyteãné varování, kdyby k ní zamífiila vlna bombardérÛ Ilju‰in s eskortou migÛ. Pfii ru‰ení radarové stanice se prakticky zdarma rozdávala pfiehr‰el elektronického vybavení, pÛl kila za penci. Utajované pfiístroje skonãily odklizené uÏ dávno pfied vstupem prvního civilisty na základnu, o ty v‰ak Reinhardtovi ne‰lo. Sestávaly by z vysokofrekvenãních okruhÛ, mikrovlnn˘ch generátorÛ a dal‰ích enigmatick˘ch zafiízení. Stejnû enigmatick˘ byl i cíl Reinhardtova snaÏení, na ten v‰ak nebylo moÏné narazit v inzertní rubrice novin. Odvezl si kondenzátory, v˘bojky, indukãní cívky, relé a dal‰í. Vynikající kofiist, dokonce je‰tû lep‰í, neÏ kdyÏ se rozprodával majetek toho mrtvého radioamatéra. Reinhardt se zmocnil i nûkolika elektromûrÛ, které mu dobfie poslouÏí, aÏ se mu povede rekonstruovat okruh, kter˘ se pouÏíval v bateriích z Reichsbehörde. AÏ. Ne jestli. Cesta za pochopením toho, jak ten proklet˘ krám fungoval, byla trnitá. Metodou pokus – omyl uÏ se Reinhardt nauãil vyvolat halucinace, ‰patné zaÏívání, kfieãe… S hofikostí si pomyslel, Ïe má skoro dost vybavení na to, aby si postavil vlastní radarovou stanici. Jaká ironie. Radar v‰ichni vyzdvihovali jako jednu z nejvût‰ích technick˘ch vymoÏeností poslední války, nejvût‰í ze v‰ech byl ov‰em Reinhardt sám. A pfiitom za ty dlouhé roky od ukonãení bojÛ nedokázal znovu vyvolat götterelektron. Byla ov‰em pravda, Ïe Herr Doktor von Westarp míval k dispozici ve‰keré prostfiedky tfietí fií‰e. K práci na zafiízeních, díky kter˘m Reinhardt si– 18 –
Tregillis 2 - zlom
30.8.1956 18:32
Stránka 19
NEJSTUDENùJ·Í
VÁ L K A
lou vÛle dosahoval nadlidsk˘ch v˘sledkÛ, mu konglomerát IG Farben pfiidûlil celé skupiny chemikÛ, metalurgÛ a inÏen˘rÛ. Reinhardt v‰ak IG Farben k dispozici nemûl. Konglomerát uÏ ani neexistoval. VÏdycky pouÏívali pojem „baterie“, bylo to ale zavádûjící oznaãení. Zafiízení uchovávala náboj, to ano, ale Reinhardt v prÛbûhu let vydedukoval, Ïe obsahovala také specializované okruhy zvlá‰È uzpÛsobené k tomu, aby götterelektron pfiedávaly pfiesnû tím prav˘m zpÛsobem. PozÛstatky jeho v˘zkumu promûnily byt v jeskyni. Vût‰inu vybavení posbíral v odpadcích nebo zakoupil, ale ãást získal z opravovan˘ch televizorÛ a rádií. NedÛstojná práce, také bohové nicménû potfiebují jíst. Nûkdy zalhal, Ïe uÏ pfiístroj opravit nejde, a ponechal si ho na souãástky. Zápisníky si schovával v dutinû za bublajícím radiátorem. Pfii pfiíchodu do Anglie nemûl o elektronice praÏádnou pfiedstavu, a totéÏ se vlastnû dalo fiíct o vûdecké metodû. Vychoval ho jeden z nejvût‰ích myslitelÛ století, ale Reinhardt se nikdy neobtûÏoval vûnovat pozornost tomu, jak doktor von Westarp pracuje. Nyní se za to ãasto proklínal. Zápisníky obsahovaly stovky elektrick˘ch schémat doprovázen˘ch dlouh˘mi popisy toho, jakou s nimi Reinhardt udûlal zku‰enost. Ani jedin˘ okruh v‰ak nevyvolal nic, co by se byÈ jen vzdálenû podobalo ‰imrání götterelektronu. Reinhardt vytáhl aktuální zápisník, otevfiel ho na nové stránce a usedl k pracovnímu stolu (nepotfiebn˘m dfievûn˘m dvefiím podepfien˘m dvûma kozami). Míjely hodiny. KdyÏ práci pfieru‰il, bylo uÏ nûjakou dobu po pÛlnoci. Vyãerpáním se mu klíÏila víãka. Vyãistil si zuby. Pak si je vyãistil podruhé. Tentokrát si drhl i jazyk, marnû se snaÏil zahnat podivnou pachuÈ. Slabou, kovovou. Málem uÏ na nû zapomnûl: na ty názvuky mûdi v ústech, na ten ne‰kodn˘, ale rozãilující prÛvodní jev boÏství. Zahodil kartáãek do umyvadla a vyfiítil se zpût k pracovnímu stolu, kde mûl dál rozloÏen˘ poslední dne‰ní experiment. Pozpátku zopakoval v‰echny úkony, které vykonal pfiedtím, a hledal kombinaci, která mu potáhla jazyk chutí kovu. Z ãela mu stékaly kapky potu a ‰típaly ho v oãích, úsilím povolat svoji willenskraft se cel˘ tfiásl. Nic se nedûlo. Ale potom – – jeho napfiaÏenou dlaÀ obklopila modrá koróna, jenom na okamÏik – – neÏ pohasla. – 19 –
Tregillis 2 - zlom
30.8.1956 18:32
Stránka 20
IAN TREGILLIS
Za Ïádnou cenu se mu ji nedafiilo vyvolat znovu. Ale byla tam. Reinhardt cítil, jak mu götterelektron proudí myslí a Ïiví sílu vÛle. Cítil koufi a chuÈ mûdi. Koufi? V první chvíli se lekl, Ïe si vinou rzi a vlastní ne‰ikovnosti omylem zapálil byt. Ale nezapálil. V okruhu selhal vadn˘ kondenzátor. Reinhardt si uvûdomil, Ïe selhávající souãástka jaksi náhodnû a nepfiedvídatelnû pozmûnila své vlastnosti. Tak, Ïe mu navrátila jeho schopnost, i kdyÏ jen na okamÏik. Dûti ho znaly jako BufeÈáka. Ale kdysi byl bÛh. A zas jím bude.
– 20 –
Tregillis 2 - zlom
30.8.1956 18:32
Stránka 21
1
1. kvûtna 1963 Arzamas16, NiÏnûnovogradská oblast, SSSR Gretel se ‰piãkou prstu dotkla Klausovy ruky. „âekej,“ ‰eptla. Uplynulo nûkolik sekund, bûhem kter˘ch nahlíÏela do jakési soukromé ãasové linie existující jenom v její hlavû. Klaus uÏ znal v˘raz, kter˘ se jí pfii tom rozhostil ve tváfii. Vzpomínala na budoucnost, nahlíÏela do pfií‰tích nûkolika sekund. Pak zavelela: „Teì, bratfiíãku.“ Klaus nechal z ukradené baterie uniknout ten nejtenãí pramínek proudu, právû dost na to, aby mu götterelektron odhmotnil ruku. I kdyÏ ho Gretel uji‰Èovala, Ïe se riskantní manévr podafií, nacviãoval ho celé t˘dny. Jeho ruka pro‰la Ïelezobetonem. Sevfiel v prstech jednu ze západek, kter˘mi byl trezor zaji‰tûn˘. Soustfiedil se, zacházel s willenskraft jako se skalpelem. Vytáhl ze zdi kus kovu dlouh˘ jako prst. Gretel ho zachytila, neÏ mohl spadnout na podlahu a rachocením je prozradit. Dvakrát úkon zopakovali. V‰echny tfii západky i popla‰n˘ okruh rozebral Klaus bûhem patnácti vtefiin. Zvenãí v‰ak nebylo po‰kození dvefií vÛbec patrné, procházející stráÏn˘ by dál vidûl jen netknutou, neporu‰enou ocel. Pro Klause by bylo jednodu‰‰í vzít sestru za ruku a skrz zeì prostû projít. Tím by na sebe ale upozornil senzory, takÏe neÏ by se stihl ze zdi zase vynofiit, spustila by se detekãní zafiízení, která tu vûznitelé nastraÏili. Celé území základny, tajného mûsta zvaného místními Sarov, se jeÏilo anténami a okruhy vyladûn˘mi na v‰e prozrazující ‰epot götterelektronu. Neautorizovan˘ projev willenskraft okamÏitû odpálil elektromagnetick˘ ekvivalent kumulativní náloÏe. Primitivního pfiedchÛdce této technologie vyvinuli za války Britové: jejich zafiízení, které oznaãovali jako „víly“, mûla dosah nûkolika set metrÛ. Sovûtské pfiístroje dokázaly baterii vyfiadit – 21 –
Tregillis 2 - zlom
30.8.1956 18:32
Stránka 22
IAN TREGILLIS
na vzdálenost ‰esti kilometrÛ. Klaus specifikace znal, protoÏe systém pomáhal testovat. Nemûl na v˘bûr. Gretel si s detekãním zafiízením hlavu nedûlala. Klausovi táhlo na padesát (alespoÀ pokud mohl odhadnout, byli totiÏ se sestrou váleãní sirotci), a pfiece pofiád nedokázal urãit, kdy nebo jak Gretel ãerpá götterelektron a nahlíÏí do budoucnosti. Podezíral ji, Ïe se na baterie spoléhá daleko ménû, neÏ se jejich vûznitelé domnívají, a vyuÏívá je jindy, neÏ se domnívají. UÏ doma v Nûmecku to tak b˘valo. Vklouzli do trezoru a zavfieli za sebou. Klaus nahmátl vypínaã. Z holé Ïárovky u stropu se vyfiinulo neduÏivé Ïluté svûtlo, které zahnalo stíny za fiady polic a registratur. V trezoru se drÏela zatuchlina a kaÏd˘ krok vífiil oblaka prachu. S témûfi náboÏnou úctou oznaãovali Sovûti místnost je‰tû dnes názvem ALFA, málokdy v‰ak uÏ do ní skuteãnû zavítali. Registratury obsahovaly materiály, které Sovûti získali bûhem bleskurychlé okupace pÛvodního REGPu, tedy Reichsbehörde für die Erweiterung germanischen Potenzials. Ostatní artefakty ukofiistûné na hospodáfiství doktora von Westarpa, na kterém se Reichsbehörde zrodila a kde zanikla, leÏely v policích. Gretel s Klausem hledali baterie, kter˘ch se jejich vûznitelé zmocnili koncem války. Jeden exempláfi se Klausovi po mûsících pfiíprav podafiilo propa‰ovat pfies pfiísné sovûtské kontroly, ale jestli jeho sestra pfiedpovûdûla budoucnost správnû (o ãemÏ samozfiejmû nepochyboval), budou na dlouhém pochodu k PafiíÏské zdi potfiebovat kaÏd˘ milivolt, kter˘ se jim podafií získat. Dobíjecí lithium-iontové baterie pfiedstavovaly kdysi poslední v˘kfiik techniky, v roce 1939 pfiedbûhly dobu o celá desetiletí. JenÏe zároveÀ ‰lo o neskladná bfiemena, ve srovnání s vybrou‰eností novû vyvinut˘ch sovûtsk˘ch modulÛ zastaralá. Pokud se pominula Gretelina schopnost nahlíÏet do budoucnosti, ãlovûku se jen tûÏko vûfiilo, Ïe si baterie z Reichsbehörde po dvaadvaceti letech uchovaly jak˘koli náboj. Klaus otfiel vrstvu prachu a ‰píny pokr˘vající ruãiãkové ukazatele. Baterie byly ãásteãnû vybité, ale pouÏít ‰ly. Pokud se ukazatelÛm dalo vûfiit. PfiestoÏe v˘zkumy doktora von Westarpa naplÀovaly Klause uÏ odedávna hlubok˘mi pochybnostmi a o svou neochvûjnou víru v Götterelektrongruppe pfii‰el dávno pfied sovûtsk˘m mistrovsk˘m tahem, zalila ho teì úleva a hrdost. Nûmecké strojírenství. Pfiipomínka onûch idylick˘ch dní, kdy byl svût o tolik jednodu‰‰í a jejich sdílen˘ osud o tolik velkolepûj‰í. – 22 –
Tregillis 2 - zlom
30.8.1956 18:32
Stránka 23
NEJSTUDENùJ·Í
VÁ L K A
Ohromující sílu a moÏnosti, které mu staré baterie i s pouh˘m zbytkem energie slibovaly, uÏ Klaus nepoznal desítky let. Na‰li také nûkolik star˘ch upevÀovacích postrojÛ. Klaus i Gretel se svlékli do pÛl tûla. Nebylo to nic pfiíjemného, ale obûma se jim povedlo navléct na sebe dva, jeden vpfiedu a jeden vzadu. KdyÏ skonãili, mûl kaÏd˘ z nich pod ‰aty ukryté ãtyfii baterie. Velice nepohodlné fie‰ení. „Jdeme,“ fiekl Klaus a vzal Gretel za ruku. Ale sestra ho zadrÏela: „Poãkej. Potfiebujeme je‰tû nûco.“ Nejdfiíve jednou uliãkou a potom dal‰í ho dovedla k polici se dvûma nádobami naplnûn˘mi sépiovû hnûdou tekutinou. Vedle nich leÏel prázdn˘ batoh. „K ãemu to bude?“ Gretel se potutelnû usmála jedním koutkem úst. „Neboj se. Taky jsem ti zabalila.“ Její slova vymámila z hlubin Klausovy pamûti jeden zasut˘ okamÏik. Bylo to v den jejich zajetí, bûhem posledních minut na svobodû. Klaus se tehdy na hospodáfiství pfiifiítil odjinud, chtûl Gretel odvézt dfiív, neÏ Reichsbehörde zaplaví komunisté. Vzal sestru za ruku a chystal se ji protáhnout zdí, zoufale se chtûl dostat zpátky k nákladnímu autu a postupující Rudé armádû ujet. „OkamÏik,“ zarazila ho a ukázala na zavazadlo. „Tohle budeme potfiebovat.“ KdyÏ batoh zvedla, cosi v nûm keramicky nebo sklenûnû zacinkalo. „Neboj se,“ fiekla. „Taky jsem ti zabalila.“ Klaus jednu z nádob vzal. Uvnitfi se vzná‰elo cosi bledého a scvrklého. Nádoba mûla ‰iroké hrdlo a uzávûr zalit˘ voskem, novou vrstvou po kaÏdém otevfiení. Na zaÏloutlé cedulce stála fiádka dat a dal‰ích poznámek v azbuce, napsan˘ch rÛzn˘m rukopisem i inkoustem. Naposledy se nádobou nûkdo zab˘val pfied ‰esti lety. Byla zaprá‰ená. âásteãnû prach odfoukl, zvedl nádobu na svûtlo a pokusil se do ní nahlédnout. Obsah se jako leklá ryba zarazil o sklo. Klaus se zamraãil. „Heike? To je… to je její mozek?“ „Jeho ãást.“ Heike. Neviditelná Ïena. Dal‰í z von Westarpov˘ch dûtí, jedna z té hrstky, která doktorovy postupy pfieÏila a nauãila se zacházet s willenskraft. Spoleãnû vyrÛstali, spoleãnû Ïili, procházeli na Reichsbehörde spoleãn˘m v˘cvikem. Ale jen dokud nebohá a kfiehká Heike nestrávila jedno dlouhé odpoledne v soukromém hovoru s Gretel a den nato se nezabila. – 23 –
Tregillis 2 - zlom
30.8.1956 18:32
Stránka 24
IAN TREGILLIS
Doktor svou mrtvou dceru neoplakával. Rozpitval ji. Nabízela se mu koneckoncÛ dokonalá pfiíleÏitost prostudovat fyziologické úãinky pouÏívání götterelektronu. JelikoÏ ho Heike stejnû jako Klaus, Gretel, Reinhardt a ostatní povolávala pomocí elektrod v lebce, vûnoval doktor zvlá‰tní pozornost jejímu mozku. Gretel mu vzala nádobu z ruky. Zmuchlala a zahodila cedulku, nehty zaryla do vosku a v podlouhl˘ch kusech ho ulamovala. KdyÏ celou peãeÈ odloupla, ke Klausovi silnû zavanul formaldehyd. „Proã…“ vytratil se Klausovi hlas. Zkusil to znovu. „Jak nám na útûku pomÛÏe její mozek?“ „Nijak,“ odpovûdûla Gretel, jako by vysvûtlovala nûco samozfiejmého. Potom exponát vyklopila. Formaldehyd a mozková hmota se rozstfiíkly po podlaze. „Ale nádobu potfiebujeme.“ „CoÏe? Ne-“ Postupnû mu svitlo a po pátefii jako by se mu sklouzlo cosi ledového, co se pak v bfii‰e promûnilo v olejovitou nevolnost. Zakryl si ústa rukou a polkl. BoÏe mÛj. Za války vidûl Gretel dûlat podivné vûci. Nevysvûtlitelné vûci. Stra‰livé vûci. A to, co provedla Heike, moÏná bylo ze v‰eho nejstra‰nûj‰í. Klaus koneãnû pochopil, co ji k tomu vedlo, ale necítil se teì o nic lépe: sebevraÏda neviditelné Ïeny byla jen koleãkem v obrovském mechanismu. Gretel jejich útûk nachystala dávno pfied jejich zajetím. Dovedla nevinnou Heike k sebevraÏdû jen proto, aby za dvacet let, pfiesnû v tu pravou chvíli a na tom pravém místû, dostala do ruky jednu naprosto obyãejnou nádobu. Taková bezcitnost mohla konkurovat ãemukoli, co se kdy na Reichsbehörde nebo na Arzamasu odehrálo. Ale dalekosáhlost Gretelin˘ch intrik… Bylo s podivem, Ïe Klausovi neztuhla krev v Ïilách na kámen. Gretel urãovala pfiíãiny a následky oddûlené desítkami let. Hospodáfiství padlo, jelikoÏ to tak chtûla. Proã? Hlodalo mu to v hlavû uÏ pfied jejich pfiíjezdem do Arzamasu. Samozfiejmû se ptal, ale Gretel mu nikdy na nic neodpovídala. Jen se usmívala a spfiádala své plány. A takhle skonãil. Jako duch, kterého pfiibrala za spolujezdce. Povzdechl si. Vhled, kter˘ do vlastní sestry získal, ho vydûsil, ale nenávist k Arzamasu byla silnûj‰í. „Co teì?“ „Teì musí‰ na záchod.“ Gott. Pofiád hÛfi a hÛfi. „To mám tu nádobu pouÏít jako noãník?“ – 24 –
Tregillis 2 - zlom
30.8.1956 18:32
Stránka 25
NEJSTUDENùJ·Í
VÁ L K A
Gretel se zamraãila. Zavrtûla hlavou a její copy, spletené z dlouh˘ch, uhlovû ãern˘ch loken se ‰ed˘mi pramínky, jí zatanãily kolem ramen. Vlasy nosila zásadnû dlouhé, s v˘jimkou prvních dní v Arzamasu, kdy jim Sovûti obûma oholili hlavu. „Ne. Teì…“ postrãila ho ke dvefiím sejfu, „mus퉅 na záchod.“ Dal‰í postrãení ke dvefiím, a tentokrát mu Gretel vtiskla nádobu do ruky. Sklo bylo kluzké. „Vymyj to. Nech to na umyvadle.“ Chystal se nûco fiíct, chtûl se ujistit, Ïe chápe, co po nûm chce, ale pfieru‰ila ho: „BûÏ. A nezdrÏuj.“ Aby pfiípadnû usly‰el kroky z chodby, pustil Klaus vodu tak ti‰e, jak jen to ‰lo. NapÛl sestru podezíral, Ïe v plánu na útûk poãítá s tím, Ïe Klause nûkdo po veãerce pfiistihne mimo noclehárnu. Od nádoby mu páchly ruce a pfii horním okraji se drÏelo koleãko ‰lemu. Co nejdÛkladnûji ho vydrhl ruãníkem. Pracoval rychle, nádoba nakonec vypadala víceménû ãistá. Potom zastrãil ruãník za jednu z toalet, stejnû jako z Klausov˘ch rukou se z nûj totiÏ linul inkriminující pach formaldehydu. Nádobu vybalancoval na úzké plo‰e v místech, kde rziv˘mi fleky poznamenané keramické umyvadlo vybíhalo z mokr˘mi fleky poznamenané zdi. Vrátil se do trezoru, Gretel si zrovna nûco zastrkovala za blÛzu. „Hotovo, bratfiíãku? Je ãas jít.“ Vyvedla ho do chodby. NeÏ se promûnil v tajné mûsto, byl Arzamas-16 znám˘ jako Sarov a tvofiila ho desítka kostelÛ obklopujících sarovsk˘ klá‰ter, domov svatého Serafima. Ve chvíli, kdy se promûnil ve v˘zkumnou stanici, byl Sarov státním dekretem uzavfien a rychle rostl. Architekturou v‰ak zevnitfi ani navenek neodpovídal sovûtsk˘m mûstÛm srovnatelné velikosti. Vût‰inu Arzamasu-16 postavili váleãní zajatci, bojovníci Osy, které Rudá armáda zajala, kdyÏ ke konci války hladce zabrala star˘ kontinent. Arzamas-16 pÛsobil nápadnû evropsky, nápadnû nûmecky. Mohlo jít o vesnici v Durynsku. První dny to Klause dokonale mátlo: pfii pohledu na rozestavûné budovy jako by sledoval destrukci Reichsbehörde pu‰tûnou pozpátku. Základna Arzamas-16 byla rozlehlá a dobfie stfieÏená, její hranici obehnanou ploty a zdmi chránily agresivní ochranné prvky. Detekãní zafiízení patfiila mezi nû. Budova, ve které se sourozenci nacházeli, leÏela témûfi v centru mûsta. Gretel teì bratra vedla ke stanovi‰ti hlídaãÛ a Klaus musel bojovat s nutkáním neustále se ohlíÏet. – 25 –
Tregillis 2 - zlom
30.8.1956 18:32
Stránka 26
IAN TREGILLIS
Gretel ho prudce zarazila u úpatí schodi‰tû. Couvli zas o nûkolik stupÀÛ v˘‰, takÏe byli ukrytí ve stínech a stanovi‰tû hlídaãÛ mûli za rohem. „ObchÛzky…“ za‰eptal Klaus. „Z tûch pro dne‰ek sejde.“ S tím si Gretel pfiiloÏila prst ke rtÛm. Klausovo d˘chání se zpomalovalo, takÏe postupnû zaãal rozeznávat zvuky doléhající zpoza rohu. Zaslechl, jak cosi ‰plouchá ve sklenici, a vzpomnûl si na nebohou Heike a její pokofiující konec. Nûkolik minut se nic nedûlo. Potom chodbou zaznûly kroky. Klaus se pfiipravil na rvaãku, ale je‰tû doufal, Ïe se jí vyhne. V nejlep‰ím pfiípadû by detekãní zafiízení nesepnula hned a poskytla mu nûkolik vtefiin naprosté odhmotnûnosti, bûhem kter˘ch by se s Gretel tak tak stihl protáhnout zdí. „Co sakra dûlá‰?“ ozval se hlas. A dal‰í hlas mu odpovûdûl: „Popij se mnou, Sa‰o.“ „Jsi pod parou?“ „Nejsem. Slavím! Teì, právû kdyÏ tohle fiíkám, je dvacet minut po pÛlnoci. Ví‰, co to znamená?“ Zaznûl zvuk skla taÏeného po kovu, jako by nûkdo po stole posouval lahev. „Kdes to sebral?“ Zase Sa‰Ûv hlas. Klaus stráÏné neznal jménem, podle tváfie by mu v‰ak moÏná byli povûdomí. „To znamená,“ pokraãoval první z nich, „Ïe máme Svátek práce. A tak pfiipíjím na své údernické soudruhy a soudruÏky. Na zdraví!“ Vtefiinu nato se ozvalo poÏitkáfiské mlasknutí. „Îe se nestydí‰, KosÈo. Obe‰el jsi to, nebo mám tvoji práci udûlat za tebe?“ Klaus ztuhl a Gretel mu poklepala na koleno. Vûfi mi, odeãetl jí ze rtÛ. „Îe se nestydím? Já jsem vlastenec, abys vûdûl.“ „Ty bys vypil i kerosin, kdybys ho nûkde na‰el. Co to má‰?“ „Samohonku.“ Opût zvuk lahve posouvané po stole. „Jednoho loka. Na pracující lid.“ Zalapání po dechu. „Tohle si odmítám pfiiloÏit ke rtÛm. Ty si nikdy neãistí‰ zuby? Z pusy ti smrdí jak ze Ïumpy.“ „Tak Sa‰o… posluÏ si.“ „Rad‰i si poslouÏím tak, Ïe se nenechám zastfielit za zanedbání povinnosti.“ „Tady tû neodprásknou. Tady tû pfiedhodí vojákÛm. Zvlá‰tním jednotkám soudruha Lysenka. Aby se pocviãily.“ – 26 –
Tregillis 2 - zlom
30.8.1956 18:32
Stránka 27
NEJSTUDENùJ·Í
VÁ L K A
„Dal bych pfiednost zastfielení.“ „A na to já se napiju.“ Chvíli nic. Potom: „Jeden z nás to tu obejít musí. A protoÏe ty se mermomocí hodlበztfiískat, asi to budu já.“ „Ne, ne, pÛjdu. Je to moje povinnosti vÛãi velkému Sovûtskému svazu.“ Na hrubém betonu zaskfiípûla dfievûná Ïidle. „Ale nejdfiív musím vypustit moãovinu. Vlastenectví je unikátní chlast, protoÏe ãlovûku pfiejde do krve natrvalo. Vodku, tu vÏdycky vychãije‰. Dohlídni tady na ten kontrolní pult.“ Druh˘ stráÏn˘, Sa‰a, si povzdechl. „Dohlídnu.“ KosÈovy vrávoravé kroky sílily a sílily, aÏ se vynofiil zpoza rohu. Klaus zadrÏel dech, protoÏe i kdyÏ s Gretel usedli do stínu, kaÏd˘, kdo by se jejich smûrem podíval, by je hned uvidûl. Sestra v‰ak stráÏce jen vyprovodila pichlav˘m pohledem, na tváfii jí pfii tom pohrával zvlá‰tní v˘raz blíÏící se chmurnému pobavení. KosÈa se propotácel kolem a vÛbec si jich nev‰iml. Ze záchodkÛ dolehly ke Klausovi nejprve rány a po nich spláchnutí, krknutí a zvuk pu‰tûného kohoutku. Zanedlouho se kolem znovu prokymácel KosÈa s nádobou v ruce. Vítûzoslavnû jí zamával nad hlavou. „Mበkliku, Sa‰o!“ zmizel zase za rohem. „Tohle jsem na‰el na umyvadle. Teì se mnou mÛÏe‰ popít.“ Klaus se vytfie‰tûnû obrátil k sestfie. Mrkla. Ze stanovi‰tû hlídaãÛ zaznûl Sa‰Ûv hlas: „Nese‰ mi sklenici ze záchodu? Nejspí‰ je na vzorky. Urãitû do ní nûkdo chcal.“ „Blbost. Sleduj. Je ãistá.“ „MoÏná jsi do ní nachcal osobnû?“ „Jednoho stakana. KdyÏ je ten Svátek práce.“ Zacinkalo sklo – nûkdo, nejspí‰ KosÈa, do nádoby odlil. „Tolik ne. Nechci oslepnout.“ Klaus nedokázal myslet na nic jiného neÏ na formaldehyd a mozek ubohé Heike. Pfii pfiedstavû, Ïe by z nádoby nasával, se mu dûlalo zle. „Na Nejvy‰‰í sovût.“ Dal‰í cinknutí. Na okamÏik se rozhostilo ticho. A pak se Sa‰a podivil: „To se dá pít.“ Následovalo dolévání, dal‰í pfiípitky a dal‰í cinkot. âas plynul. Gretel do Klause v jednu chvíli ‰Èouchla loktem, a kdyÏ se s trhnutím probral, za‰eptala mu: „Zaãal bys chrápat.“ „Zaútoãíme na nû?“ zeptal se Klaus. „Oba jsou opilí.“ Gretel obrátila oãi v sloup, ale nic nefiekla. – 27 –
Tregillis 2 - zlom
30.8.1956 18:32
Stránka 28
IAN TREGILLIS
Nedlouho nato Sa‰a prohlásil, uÏ ne tak komisním tónem jako pfiedtím: „Smrdí‰ jak zmoklá ãuba, ale pálit chlast by ti ‰lo.“ „Díky.“ „Tos váÏnû dûlal sám?“ „Jasnû.“ KosÈÛv hlas znûl zastfienû, mûkce. „Jak?“ Klaus té otázce rozumûl. Nacházeli se na nejtajnûj‰í základnû v celém Sovûtském svazu, impériu táhnoucím se od Atlantiku po Pacifik. Dokonce i stráÏe tu byly pod dohledem. Klaus pfiedpokládal, Ïe jim ubytovny prohledávají skoro tak ãasto jako jemu. Tak jak si KosÈa dokázal vypálit vlastní vodku? „Mám takovou za‰ívárnu, co nikdo nevyslídí.“ „Tady se vyslídí v‰echno.“ „Ne.“ KosÈa se odmlãel, moÏná aby si dopfiál dal‰í lok. Mlaskl. „Komoru s pojistn˘m zafiízením nikdo neprohledává. Nikdo tam nechce chodit…“ Klaus vûtu v duchu dokonãil: … protoÏe je plná úãinn˘ch trhavin. Götterelektron pfiedstavoval klíã k nadlidsk˘m v˘konÛm von Westarpov˘ch dûtí i jejich sovûtsk˘ch následovníkÛ. ZároveÀ v‰ak byl jejich Achillovou patou. Soustava obvodÛ byla zranitelná správnû uzpÛsoben˘m elektromagnetick˘m pulzem. Britové svoje víly sestrojili po tom, co prozkoumali konstrukci Greteliny baterie, a s jak˘ms tak˘ms úspûchem je pouÏili v prÛbûhu pokaÏeného nájezdu na Reichsbehörde. Pozdûji, kdyÏ se karta obrátila a ¤í‰e pfie‰la do defenzívy, uvedli Sovûti na scénu efektivnûj‰í verzi téÏe technologie. Pojistná zafiízení Arzamasu pÛvodní víly dalece pfiekonávala, ale pracovala na stejném principu. Kdyby chemické náloÏe stlaãily elektromagnet, celou základnu by zasáhl elektromagnetick˘ pulz. Podstatné bylo, Ïe by se v blízkosti náloÏí nikdo pfiíãetn˘ dobrovolnû nepohyboval. Neohlá‰ené cviãení, porucha, dokonce pokus o útûk mohly pfiijít kdykoli. Smrt by byla rychlá, a nadto jistá. Komory s pojistn˘mi zafiízeními nikdo neprohledával. „Geniální,“ nadchl se Sa‰a. „Na tvoje zdraví.“ „Na moje zdraví.“ Cink. „Servisní práce… to se pfiece ãas od ãasu dûlá. Co pak? Uplácí‰ lidi vodkou?“ „U nûkoho by mi to pro‰lo. Nûkdo by si vzal, a stejnû by mû napráskal. Parchanti,“ odplivl si KosÈa. „Pojì, pfiedvedu ti to.“ – 28 –
Tregillis 2 - zlom
30.8.1956 18:32
Stránka 29
NEJSTUDENùJ·Í
VÁ L K A
Sa‰a si pfied odpovûdí odfiíhl. „Do komory? Tam mû nedostane‰.“ „Nic se nestane. Byl jsem tam kolikrát.“ „Jse‰ ochlasta a magor.“ Znûlo to, jako by Sa‰a mûl co dûlat, aby jen nesrozumitelnû nehuhlal. „Já jsem chytfiej‰í a zodpovûdnûj‰í.“ „Tak ty pojistky vypojíme, neÏ tam vlezeme.“ „To uÏ zní daleko líp.“ A pak, po krátké diskusi o tom, jestli si mají nedopitou lahev vzít s sebou, se odpotáceli na obhlídku KosÈovy palírny. Gretel vstala a protáhla se. „Tak, a jdeme.“ Neuvûfiitelné, pomyslel si Klaus. Po pÛl hodinû plíÏení, ukr˘vání, opatrného obcházení a sprintování, kdy kaÏd˘ pohyb diktovala ãasová linie v Gretelinû hlavû, ukradli vÛz. A protoÏe pojistná zafiízení byla vypojená, Klausovi nic nebránilo, aby ve chvíli, kdy dorazili k perimetru, auto odhmotnil. Utekli z Arzamasu-16 bez komplikací, dal‰í dva duchové v gulagu.
3. kvûtna 1963 Belgravia, Lond˘n, Anglie Slunce se mihotalo na vinn˘ch sklenicích z pravého kfii‰Èálu, tfipytilo se na servisu z pravého stfiíbra, chvûlo se na jemnû tkan˘ch ubrusech. Restaurantem se rozléhal ‰um uhlazen˘ch hovorÛ, pfiíleÏitostnû doplnûn˘ prvotfiídním porcelánem (cink!) ãi vytahovan˘m korkem (lup!). Lady Gwendolyn Beauclerková fiekla: „Jsi beznadûjn˘ pfiípad, Williame. Jestli si nedበpokoj, budou tû nakonec muset pohfibít na obecní náklady. O tom jsem plnû pfiesvûdãená.“ Lord William Edward Guthrie Beauclerk, mlad‰í bratr tfiináctého vévody z Aelredu, jí stiskl ruku a manÏelka se znovu zasmála. „Obecní náklady? Nikdy, má drahá. Zanechal jsem pro pfiípad své smrti velice pfiesné instrukce.“ „Skuteãnû?“ Gwendolyn se znovu napila chilského ãerveného. William ho neochutnal, ale zbytek stolu se jednomyslnû shodl, Ïe se francouzské vinice po kolektivizaci nevzmÛÏou na nic, co by se jihoamerick˘m vínÛm byÈ jen blíÏilo. „Ov‰em, jak jinak.“ „O tom ses pfiede mnou nezmínil,“ poznamenal WillÛv bratr Aubrey. – 29 –
Tregillis 2 - zlom
29.9.1956 1:27
Stránka 312
Ian Tregillis Nejstudenûj‰í válka Z anglického originálu The Coldest War, vydaného nakladatelstvím Orbit v Lond˘nû roku 2013, pfieloÏil Pavel Bakiã. Design obálky Tom Sanderson. Grafická úprava obálky LukበTuma. Sazba Petr Teichmann. Odpovûdn˘ redaktor Jifií Popiolek. Jazykov˘ redaktor Miroslava Jarotková. Technick˘ redaktor Milan Dorazil. V roce 2016 vydalo nakladatelství ARGO, Milíãova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz, argo@argo.cz, jako svou 2882. publikaci, 62. svazek edice FANTASTIKA. Vydání první. Vytiskla tiskárna PBtisk. ISBN 978-80-257-1777-6 Knihy nakladatelství Argo distribuuje kniÏní velkoobchod KOSMAS sklad: Za Halami 877, 252 62 Horomûfiice tel. 226 519 400, fax 226 519 387 e-mail: odbyt@kosmas.cz www.firma.kosmas.cz Knihy je moÏno pohodlnû zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz