Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:25
Strรกnka 3
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:25
Stránka 4
PfieloÏil Pavel Bakiã
Poznámka pfiekladatele: Citace z Nietzscheho díla Radostná vûda je pfievzata z pfiekladu Vûry Koubové. © Argo, 2017 NECESSARY EVIL Copyright © 2013 by Ian Tregillis Translation © Pavel Bakiã, 2017 Cover design © 2013 by Tom Sanderson ISBN 978-80-257-2222-0
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Strรกnka 5
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Strรกnka 8
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Stránka 9
Tento Ïivot, jak jej teì Ïije‰ a jaks jej Ïil, bude‰ muset Ïít je‰tû jednou. – Friedrich Nietzsche Ach BoÏe, BoÏe! MoÏnost jenom mít / vzít zpût, co bylo, vrátit vãerej‰ek! – Thomas Heywood
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Strรกnka 10
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Stránka 11
Prolog
KdyÏ ji chud˘ rolník prodá ‰ílenému doktorovi, je jí pût let. Panuje vlhk˘ a chladn˘ podzim. Îaludek má hlady staÏen˘ jako uzel. Kleãí v mazlavém dubovém listí a drÏí za zadní tlapy teriéra, kterému se její bratr snaÏí vyrvat z tlamy vyvafienou kost. Kost pfiedstavuje poklad, leskne se teãkami drahocenného morku. Pes vrãí a skuãí – pfieslechnou blíÏící se vÛz. Rolník se zeptá, jestli mají hlad. Ví pr˘ o nûkom, kdo jim mÛÏe dát najíst, pokud by jim nebylo proti mysli se svézt. Nebylo. Kost zÛstane psovi. Choulí se v senû na rolníkovû voze. Bratr ji objímá, snaÏí se zahnat lezav˘ chlad. Veze se s nimi je‰tû jeden chlapec. KdyÏ ka‰le, bublá mu v krku. Pfiijedou na hospodáfiství. Pole za domem je poseté hromádkami ãernozemû. Tu a tam do nich klovou krkavci. ·kubají potrhan˘mi látkami, tahají za kousky kÛÏe. Dûti si pfiijde prohlédnout doktor. Dojde jí, Ïe jestli se mu budou líbit, dostanou od nûj najíst. Ale Ïe nedokáÏe vystát slabost. Ohlédne se po ka‰lajícím chlapci. Nemoc ho oslabila. A ona je tak vyhládlá. Srazí ho na zem. Doktor si jeho slabosti v‰imne a je znechucen˘. Nepotrvá dlouho a za domem pfiibude dal‰í hromádka hlíny. A pro ni zbude víc jídla. ZvaÏuje, Ïe by chlapci fieãenému bratr udûlala totéÏ. Snad by mohla poznat spokojen˘ pocit z plného bfiicha. Bratr jí ale chce pomáhat. A ona moÏná potom, co zaÏene hlad, bude mít dal‰í cíle. Bratr zÛstane naÏivu. Je zima, dlouhá a temná. Doktor je chor˘ ãlovûk, kterého bfiemeno geniality dohnalo k ‰ílenství. O cosi usiluje. Kupuje si dûti, aby je pfietvofiil. UbliÏuje jim, fieÏe je, protoÏe zoufale hledá cosi vy‰‰ího. – 11 –
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Stránka 12
IAN TREGILLIS
DnÛm vládnou skalpely, jehly, pouta, vrtaãky, dráty. Zápach rozpáleného prachu z kostí, kovov˘ odér krve, ‰tiplavá vÛnû ozónu. Nocím vládne náfiek, pláã, sténání. Muka se vr‰í jako snûhové vloãky. Stejnû tak tûla za hospodáfistvím. Bratr se ji pokou‰í chránit. Potrestají ho. Smrt se jí vyh˘bá. Bolest je nûkdy pfiíjemná. KdyÏ ne, stáhne se pfied ní do temného kouta své mysli. Smrt se vyh˘bá také bratrovi. Tû‰í ji to. Je uÏiteãn˘. Doktor ji operuje, znovu a znovu. AÈ jí v‰ak otevfie lebku, kolikrát chce, aÈ její mozek ve snaze probudit dfiímající potenciál, ve kter˘ vûfií pouze on sám, zkoumá sebeãastûji, neustále mu uniká, Ïe je jiná. Nedafií se mu nahlédnout, Ïe je jako on. Mezitím pro sebe objeví radost z poezie. PoÏitek z aranÏování su‰en˘ch kvûtin. Sbírá v˘chody a západy slunce. Roste. Bratr zrovna tak. Jsou vy‰‰í a vy‰‰í. Sílí. Berou rozum. A pfiib˘vají dal‰í, ta vzácná hrstka, která vydrÏí doktorovy léta probíhající v˘zkumy. Ona a bratr se od ostatních odli‰ují. Jejich kÛÏe je tmav‰í, jako bavlna obarvená rozlit˘m ãajem, a jejich oãi jsou jako stíny, zatímco ostatní mají pleÈ svûtlou a oãi barevné. ProtoÏe se ov‰em ona i bratr drÏí naÏivu, doktor si je nechává. Uprostfied tehdej‰í dlouhé zimy se doktor jednoho dne doãká prvního úspûchu. Pfii sv˘ch pokusech vyvolá ‰patnû postiÏitelnou sílu, kterou naz˘vá vÛle k moci. Hoch, na nûmÏ pracuje, jí v‰ak podlehne. Bûhem nûkolika krátk˘ch chvil dûlících transcendenci od smrti tfií‰tí chlapcovy v˘kfiiky okna a drolí cihly. Doktor, kterému tento prchav˘ triumf ukázal, Ïe je na správné cestû, zdvojnásobí své úsilí. Zavrtává jim dráty do lebek, vsazuje elektrody do mozkÛ. Klíãem k osvobození vÛle k moci, soudí, je elektfiina. KdyÏ nezaznamená úspûch, otevfie jim lebky a podnikne dal‰í pokus. A dal‰í. Doktor je trpûliv˘ muÏ. Nûkdy utrpení dostupuje takové míry, Ïe kobka v její mysli málem není dost hluboká, aby jí poskytla bezpeãí. Jsou i takoví, ktefií nevydrÏí a skonãí slabomyslní nebo nûmí. Ti, ktefií vydrÏí, skonãí pokfiivení. Doktor je pro nû otcem, ze v‰ech sil se mu pokou‰ejí udûlat radost. Domnívají se, Ïe je to moÏné. Ona ale ví svoje. Nerozumûjí doktorovi jako ona. Doktor k jejich upraven˘m myslím pfiipojí baterie. A pfieÏiv‰í se jeden po druhém stávají nûãím víc neÏ ãlovûkem. Vzná‰ejí se. Planou. My‰lenkou uvádûjí pfiedmûty do pohybu. – 12 –
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Stránka 13
NUTNÉ
ZLO
Ona v‰ak zÛstává hádankou, jiÏ doktor nedokáÏe rozlu‰tit. Znovu a znovu ji bere do laboratofie. Nic ale nezabírá. Operace ji nemûní. AÏ jednoho rána… Vzbudí se a její mysl je v plamenech. Tr˘zní ji pfiízraky. Útoãí na ni vidiny neznám˘ch míst a lidí. Oslnivû jasné obrazy jí uhánûjí myslí jako padající hvûzdy planoucí na nebeské báni jejího vûdomí. Îár, kter˘ za nimi zÛstává, jí roztfiese tûlo horeãkou. Jejich ohÀostroj jí na vnitfiní stranu víãek vyleptá vzory. Mysl jí obestfie promûnlivá, zvlnûná pavuãina ohnû a stínu. Bolí to. Bije kolem sebe a chce se z pavuãiny vyprostit. NedokáÏe se v‰ak záfiivého gobelínu zbavit o nic víc, neÏ se mofie mÛÏe zfiíct vlhkosti. Gobelín je její souãástí. Tápavû hledá pevn˘ bod. Ryzí silou vÛle najde dostatek soustfiedûní a pfiimûje své my‰lenky k tomu, aby z chaosu vytrhly jeden v˘jev, neÏ ji kaskáda pfiivede k ‰ílenství. V‰echno se zmûní. Gobelín se zachvûje, zavlní, pfieskupí. Její smysly zaplaví nov˘ sled obrazÛ. Vnímá je zrakem, hmatem, ãichem, chutí i sluchem. Zemû polykající bratra. Doktor ve vojenské uniformû. Válka. Nicota, dalekosáhlá a chladná a hlub‰í neÏ temné útoãi‰tû v její mysli. Omdlí. KdyÏ se znovu probere, leÏí nataÏená na kamenné podlaze svojí cely. Kleãí nad ní bratr. Dlaní jí podkládá zátylek, siln˘mi prsty jí bloudí ve vlasech vyráÏejících na oholené lebce. KdyÏ prsty odtáhne, jejich bfií‰ka jsou ãervená. Vytfie‰tí oãi, nafiídí jí, aby se neh˘bala, vezme z jejího lÛÏka pol‰táfi a poloÏí jí hlavu na nûj. Roztfiesená a prochladlá to v‰echno sleduje skrze mihotavou oponu, clonu z pulzujících pramenÛ stfiíbra, zlata a stínu. Znovu ji zaplaví v˘jevy. Vstávající bratr… bratr bûÏící chodbou… pospíchající za doktorem tak, aÏ cestou srazí jednoho z dal‰ích… podráÏdûná slova… chodba zalitá plameny… a ona sama uvûznûná ve vlastní kÛÏi která sesychá ‰kvafií se vydouvá se pekeln˘m Ïárem kfiivícím její tûlo rvoucím jí vzduch z plic je‰tû neÏ stihne vykfiiknout utrpení probÛh to utrpení vÏdyÈjáuhofiímPROBÒH– Bratr bûÏí ke dvefiím. A ona zemfieprobÛhtoutrpeníprobÛh– – 13 –
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Stránka 14
IAN TREGILLIS
Vykfiikne. Bratr se na prahu zarazí. Pableskující pavouãí vlákna se zamihotají, zablikají, zaujmou nov˘ tvar. Budoucnost se zmûní. OheÀ z ní zmizí. Je jaro, prosvûtlené a pestré. Její vÛle k moci vy‰la na povrch a je úÏasná. Kaskáda záÏitkÛ ji pofiád zaplavuje jako fiítící se vodopád, pofiád ji hrozí smést do vûãného ‰ílenství. Slab‰í osobnost by v nepfiíãetnosti nalezla útûchu a útoãi‰tû. To ale není nic pro ni. UÏ pochopila. V˘jevy, které proÏívá, jsou útrÏky její vlastní budoucnosti. Jedné z jejích moÏn˘ch budoucností. Jedné z nekoneãna. Götterelektron vzlíná jejími dráty, vstupuje jí do mysli, setkává se s tkalcovsk˘m stavem její willenskraft a exploduje v nespoãet tenk˘ch vláken moÏností. Prostírá se pfied ní gobelín potenciálních ãasov˘ch linií. Nespoãet zlat˘ch vláken, v‰echny stezky do budoucnosti vûtvící se v nespoãet variací a v nesãíslné variace tûchto variací, dál a dál a dál a dál. KaÏdá její volba pfiesmûruje svût z jedné soustavy cest na jinou. Je prorok, vû‰tkynû, vûdma. Nic men‰ího neÏ ruka osudu. Pfiedivo budoucích moÏností se rozkládá do nekoneãné ‰ífie, tím vût‰í, do ãím vzdálenûj‰ích oblastí hledí. Proniknout do jeho hlubin, prozkoumat nejodlehlej‰í moÏnosti, si Ïádá pevnou mysl a vÛli. Její v‰evûdoucnost naráÏí na svÛj horizont, hranici vymezenou její slabostí. Bûhem prvních kfiehk˘ch hodin po nabytí své schopnosti nevidí víc neÏ pfií‰tích nûkolik okamÏikÛ. Bratr bûÏí za doktorem, ona umírá v plamenech; bratr zÛstává, ona Ïije. Procviãováním se jí obzor podafií oddálit na nûkolik hodin. Povûz bratrovi, Ïe mበhlad: pfiinese du‰ené maso, chleba a tfie‰Àov˘ závin. Poãkej hodinu a fiekni mu: v‰echen závin jsem snûdla. Poãkej dvû hodiny a fiekni mu, Ïe umírበhlady. Doktor ho nachytá, jak poru‰uje zákaz vycházení, a potrestá ho nocí a dnem v rakvi. Bratr si pfii pokusech pro‰krábat se ven uláme nehty. S nûkolikadenní praxí dokáÏe ãasové linie sledovat témûfi t˘den do budoucnosti. Ukradni z kuchynû nÛÏ, probodni bratrovi krk. Celé vûtve nekoneãné pavuãiny zmizí a nahradí je jiné, zaãínající mûlk˘m hrobem a pytlem neha‰eného vápna. Cel˘ proces je krásn˘. Úchvatn˘. Pfiehrává si ho znovu a znovu. Nauãí se soustfiedit svoji vÛli jako skalpel, nauãí se strom rozhodování profiezávat, okrajovat jemnou zmûÈ nechtûn˘ch moÏností. – 14 –
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Stránka 15
NUTNÉ
ZLO
âím dále obzor posouvá, tím mocnûj‰í se stává. Stále v‰ak existují skutky, které vykonat nedokáÏe, události, které pfiivodit neumí. Neumí v ãervnu nechat padat sníh. Neumí zafiídit, aby se bratr bûhem následujících dvou dnÛ zamiloval. Nic, co udûlá, nepovede v pfií‰tích ‰esti hodinách k tomu, Ïe by doktor zakopl v hlavní budovû na schodech a zlomil si krk. Staãí ale posunout obzor a moÏností pfiib˘vá. Proã spûchat? Za tfii dny pfiijde prÛtrÏ mraãen. Doktor navleãe gumáky. Pfiede dvefimi ve druhém patfie je odloÏí, aby si k sobû nenanesl bláto. Z okna salónku bude dohlíÏet na kaÏdodenní v˘cvik. Její dobfie naãasované mrknutí rozpt˘lí jednoho z ostatních, ten se pfiestane soustfiedit a v˘buchem willenskraft zniãí citlivé vybavení. Doktora zachvátí vztek. Rozrazí dvefie. Nev‰imne si galo‰í. Pfiistane u paty schodÛ, z mrtvého krku mu budou trãet od‰tûpky obratlÛ. MÛÏe doktora zabít jedin˘m mrknutím. Osamocen˘ kamínek vyvolá sesuv pÛdy, osamocená snûhová vloãka strhne lavinu. Jí je tu ale dobfie. DoktorÛv skon by hospodáfiství promûnil a pohodlí uÏ by nebylo takové. Doktor bude Ïít je‰tû chvíli, uÏ o jeho osudu rozhodla. Vyvlékla se ze zimní kukly dûtství a roztáhla kfiídla na slunci. Je mot˘l, za kter˘m zÛstávají hurikány. Je léto, horké a zelené a úchvatné. Její schopnost je dalekosáhlá, tvárná. Má mnoho nuancí. UmoÏÀuje jí, aby kohokoli pfiimûla prakticky k ãemukoli, staãí mít náladu a zkoumat síÈ budoucích ãasov˘ch linií dostateãnû dlouho a bedlivû. Mít náladu a zkou‰et nespoãet variací jednoho krátkého rozhovoru nebo letmého setkání. Nekoneãno pokaÏdé obsahuje ãasovou linii, která se odvíjí v souladu s jejími vrtochy. Doktor nechápe pln˘ dosah toho, co stvofiil. Ona se zatím vyÏívá v paradoxech. Oddálí horizont na nûkolik let. A kdyÏ její síla dosáhne potfiebné impozantní úrovnû, vyuÏije ji k tomu, k ãemu by ji vyuÏila kaÏdá polobohynû se ‰petkou sebeúcty: pfiedpoví si svÛj vlastní osud. Osudy. Bûda, není skuteãnou bohyní. Nebude Ïít vûãnû. Pokud v‰ak na patfiiãn˘ch rozcestích uãiní patfiiãná rozhodnutí, pak bude její Ïivot jistû velice dlouh˘. Prudce se vrhá vpfied a hledá den, kdy její tûlo koneãnû podlehne stáfií. DoÏije se devadesátky? Nebo hned stovky? – 15 –
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Stránka 16
IAN TREGILLIS
Cestou si v‰ímá dal‰ích r˘sujících se událostí. Ve v‰ech liniích se svût brzy ponofií do války. Neznepokojuje se tím. Nalézt pohodlnou stezku skrz léta bojÛ je triviální. Pfiednostnû zkoumá ty nejslibnûj‰í moÏnosti. Nofií se do budoucnosti a nahlíÏí stále hloubûji, dokud nové a nové vûtvení paralelních ãasov˘ch linií neroztfiepí vlákna pravdûpodobnosti v tu nejjemnûj‰í srst… … a ona nenarazí na cosi, co ji sleduje. Cosi, co ãíhá v prostoru mezi ãasov˘mi liniemi. Vmezefien˘ dûs plíÏící se sférami, kde by nemûlo existovat nic. Titánsk˘. Zlovoln˘. V‰iml si jí. A hnûvá se. Opût zima. Nic neÏ led a stín. Celé t˘dny ji trápí noãní mÛry. Je‰tû del‰í doba uplyne, neÏ znovu sebere odvahu zapátrat ve vzdálené budoucnosti. A kdyÏ se odhodlá, narazí na tutéÏ bariéru dusivého zla, tent˘Ï pocit, Ïe ji z vnûj‰ku ãasov˘ch linií sleduje cosi obrovského a prastarého. KaÏdá v˘prava do budoucnosti – jako vÏdy pfii nich zavrhuje vûtve pfiedãasnû ukonãené kulkou, u‰krcením, úderem blesku – konãí pádem do stejné hlubiny. Konãí temnem tak naprost˘m, Ïe se ho dûsí i její nebojácné srdce. Zkou‰í to znovu a znovu a znovu. Její osud je ale nezvratn˘. NashromáÏdí v‰echny informace, které dokáÏe. DémonÛm se fiíká Eidoloni. Jsou pfiítomní v kaÏdém bodû a v kaÏdém okamÏiku. Tvofií maltu mezi cihlami vesmíru. Jde o bytosti tvofiené ãistou vÛlí, které opovrhují lidstvem. Opovrhují skvrnou, kazem, kter˘ ãlovûk zanechává na jinak dokonalém vesmíru. Lidem dala vzniknout jen bezúãelná náhoda, hranice ãasu a prostoru je navÏdy vûzní v jejich nicotnosti a bezv˘znamnosti. Pfiesto jaksi získali vûdomí a disponují urãitou omezenou formou svobodné vÛle. Nic nemÛÏe b˘t pro Eidolony uráÏlivûj‰í. A proto chtûjí uráÏku odstranit. Nezmûrnost EidolonÛ je ov‰em jejich slabou stránkou. Lidstvu sk˘tá ochranu to, jak je v nesmírném kosmickém mûfiítku zanedbatelné. Lze ho jen problematicky vymezit, ãemuÏ vdûãí za svoji pokraãující existenci. Balancuje na hranû a rovnováhu si mÛÏe udrÏet pouze do chvíle, kdy ho Eidoloni v plném rozsahu spatfií. A ta chvíle nastane. Po svûtû totiÏ chodí ãarodûjové. MuÏi, ktefií jsou s Eidolony v kontaktu. MuÏi, ktefií jsou EidolonÛm ochotni jejich vnímání lidstva – 16 –
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Stránka 17
NUTNÉ
ZLO
zpfiesÀovat – v˘mûnou za fantastické, nemoÏné skutky. Démony totiÏ nesvazují pfiírodní zákony. HrÛzy, jeÏ ãarodûjové rozpoutají, jsou pfiím˘m dÛsledkem blíÏící se války. Ani ona je nemÛÏe odvrátit. Jsou pfiíli‰ rozsáhlé a pfiijdou pfiíli‰ brzy. Svût nabral tento smûr je‰tû pfiedtím, neÏ dostala do rukou otûÏe. V mnoha ãasov˘ch liniích pfiijde konec pfiímo v prÛbûhu války. Existují i dal‰í stezky do budoucnosti, sloÏitûj‰í a ménû pravdûpodobné moÏnosti v˘voje, kdy Eidoloni pozfiou svût teprve léta po tom, co válka skonãí. MoÏná i desítky let. Ale dokonce i na sam˘ch hranicích moÏného, v nejzamotanûj‰ích a nejnepravdûpodobnûj‰ích ãasov˘ch liniích, které dokáÏe rozli‰it, v‰echno vymaÏe temnota. V‰echno vymaÏou Eidoloni. VymaÏou ji. V jedné kaÏdé ãasové linii. Zatímco míjejí roãní období, tváfií v tváfi vlastní zkáze marnû hledá ve vûcech smysl. Propadne nihilismu. Bratr jí nerozumí. NemÛÏe. Její starosti sahají daleko za rámec srozumiteln˘ smrtelníkÛm. Má nûjak˘ smysl b˘t polobohyní, kdyÏ nedokáÏe zmûnit to podstatné? KdyÏ nedokáÏe pfiepsat vlastní osud? Krátí si mûsíce nahodil˘mi v˘pravami do budoucnosti. Kromû bratra naráÏí pfii sv˘ch bádáních opakovanû na mnoho dal‰ích postav, jejichÏ osudy jsou s tím jejím spjaté napfiíã rozliãn˘mi moÏnostmi v˘voje. Jeden muÏ ov‰em vzbudí její zájem. V nûkter˘ch ãasov˘ch liniích netrvá jejich setkání víc neÏ pár chvil. Na tom v‰ak nesejde: naráÏí na nûj znovu a znovu a znovu. Jmenuje se Raybould Marsh. Je siln˘. OdváÏn˘. Krásn˘. Zahlcen˘ vztekem. Ne tak chytr˘ jako ona, ale to cti netratí. Jednoznaãnû jsou si souzeni. Proã by se jinak ten skvostn˘ neznám˘ vynofioval v tolika jejích budoucnostech? ProÏívá cosi nového, co zaãne jako knedlík v krku, pfiejde v bájeãnou bolest hrudníku, promûní se v mot˘ly v bfii‰e, rozlije se jí po pátefii aÏ dolÛ a zahfieje ji mezi nohama. Hraje si na svÛdkyni. Zkoumá budoucnosti, ve kter˘ch polapí jeho srdce. Je to prchliv˘ muÏ a nûkdy je s ním tûÏké pofiízení. Láska je ale cit jako kaÏd˘ jin˘ a ona s dostatkem ãasu a trpûlivosti dokáÏe kaÏdého pfiinutit, aby udûlal – cítil – prakticky cokoli. A najdou se ãasové linie, ve kter˘ch jejím pÛvabÛm podlehne. Jsou tûÏko pfiístupné, a k tomu vzácné, ale jsou. – 17 –
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Stránka 18
IAN TREGILLIS
Za osamûl˘ch nocí si dûlá dobfie, zatímco ho sleduje, jak spí. Právû jedné takové noci strávené pfiedstavami, ve kter˘ch se jejího nahého tûla dot˘ká mozolnat˘ma rukama, pfiijde objev: Raybould Marsh mÛÏe b˘t víc neÏ její milenec. MÛÏe b˘t její zachránce. MÛÏe ji zachránit pfied Eidolony. Co by Raybould Marsh podnikl tváfií v tváfi neodvratné zkáze? Na konci v‰ech ãasov˘ch linií stojí Eidoloni. On by to ale vidûl jinak: stojí na konci v‰ech pfiedem existujících ãasov˘ch linií. Tak proã si neustavit novou? Od nuly? Posadí se rovnû, jako by spolkla pravítko, na první záchvûvy orgasmu zapomene. Opût jaro. Mot˘l roztahuje kfiídla. Pfielstít Eidolony je ta nejvût‰í v˘zva. Jediná v˘zva hodná její pozornosti. Celá léta se nesoustfiedí na nic jiného. Zdokonaluje se v intrikách, proniká do temného jádra nejspletitûj‰ích paradoxÛ, sbírá podnûty ze zastrãen˘ch potenciálních budoucností, vyh˘bá se zabití rozzufien˘mi spojenci a zatvrzel˘mi nepfiáteli. Splétá pfiíãiny a následky táhnoucí se nûkolik dekád. Dává pozor na kaÏdou podrobnost, nesmí totiÏ nic ponechat náhodû. Plán se musí odvíjet po dobu tolika let, Ïe i nejmen‰í pfiekáÏka v jeho toku zpÛsobí cyklóny schopné tenkou nit machinací rozpárat. Je to herkulovsk˘ úkol. Ale uspûje v nûm. V‰echno zaãne u muÏe jménem Krasnopolski. Doktor uÏ brzy vyuÏije obãanskou válku ve ·panûlsku k tomu, aby schopnosti sv˘ch dûtí provûfiil v poli a dokázal tak sv˘m mecená‰Ûm, Ïe zvládne jejich sny o získání nov˘ch území uvést v Ïivot. Triumfální ukázky willenskraft pak budou nafilmovány k dal‰ímu studiu. Jedním z kameramanÛ bude Krasnopolski. Spatfií nepfiirozené skutky. Skutky, které jím otfiesou. Bude pro ni snadné pfieklopit jeho neklid v my‰lenky na dezerci. Britové pro nûj po‰lou ‰piona. ·piona jménem Raybould Marsh. Ten se s ní potom v barcelonském pfiístavu poprvé letmo setká pohledem. Mrkne na nûj a tím zasekne háãek. Raybould se následnû po vypuknutí války vrátí na kontinent a bude se chtít dozvûdût víc o doktorovû hospodáfiství. A ona se jím nechá zajmout. – 18 –
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Stránka 19
NUTNÉ
ZLO
Vezme ji do Anglie, kde ji s kolegy ukáÏe Eidolonovi. ZároveÀ Eidoloni spatfií Rayboulda a vycítí, co si pro nûho nachystala. Zaãnou se o nûj zajímat. A ona chvíle poslouÏí jako kotva, místo, odkud poroste novû naroubovaná ãasová linie. Bude v‰ak je‰tû potfieba hodnû práce. Bratr ji podle jejích instrukcí zachrání. Stane se nejváÏenûj‰í poradkyní nejvy‰‰ích vojensk˘ch kruhÛ. Dovede je ke zniãení britské armády na dunkersk˘ch pláÏích, bude fiídit systematickou likvidaci britské protiletecké obrany. Její willenskraft poslouÏí jako skalpel odfiezávající ve‰kerou nadûji. Raybould se zatím pokusí zaloÏit rodinu. Bolí ji pomy‰lení, Ïe bude s jinou, jde ale o nezbytnou souãást plánu. A jeho scestné pobláznûní tou pihovatou courou nebude trvat vûãnû. Je souzen˘ jedné urãité Ïenû a nikomu jinému. Pro ni je ãas prÛhledn˘; on pfiekroãí jeho hranice. Jejím pfiiãinûním dojde k náletu, kter˘ zabije Raybouldovu pÛlroãní dceru. Raybould se zblázní smutkem. Îal ho pfiipraví o opatrnost. Osobnû povede pfiekvapiv˘ útok na hospodáfiství. Britové nechají vojáky do Nûmecka pfiepravit pomocí EidolonÛ. Velice chytr˘ nápad. Ona v‰ak britské plány zhatí a zapfiíãiní zoufal˘ ústup. Eidolonové si za nûj vyÏádají nárok na Raybouldovo dal‰í dítû a teprve potom dovolí nepoãetn˘m pfieÏiv‰ím, aby se v panice stáhli do Anglie. Záchrana Británie si vynutí drastické kroky. Raybouldovi krajané srazí wehrmacht na kolena nadpfiirozenou zimou a nalákají Rudou armádu, aby zafiídila zbytek. Jejich manévr uspûje. Navzdory Raybouldovû snaze v‰ak hospodáfiství padne do sovûtsk˘ch rukou. SSSR si pfiivlastní doktorovu práci. Vãetnû jí. A bratra. Pak vûci pfies dvacet let pobûÏí na volnobûh bez jejích zásahÛ. Mezi britsk˘m impériem a Sovûtsk˘m svazem zavládne kfiehká patová situace. Eidoloni na jedné stranû, doktorovy vynálezy na druhé. V prav˘ ãas ale ona i bratr uteãou. A jejich návrat do Anglie poslouÏí jako návnada, která pfiiláká Rayboulda zpût k práci, jiÏ opustil. Tou dobou uÏ z nûj bude jin˘ ãlovûk. Sehnut˘, prozatím ov‰em nezlomen˘. Jeho manÏelství bude zniãené souÏitím s dítûtem, jeÏ pokfiivili Eidolonové. On ale v‰echno unese, protoÏe Británie bude svobodná. V‰echno unese, protoÏe bude vûfiit, Ïe obûti, které pfiinesl, mûly smysl. Sovûti zatím doktorovu technologii vypilují. RaybouldÛv pokus eliminovat sovûtské vojáky vyuÏívající willenskraft ov‰em selÏe a Raybould – 19 –
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Stránka 20
IAN TREGILLIS
samotn˘ utrpí dûsivé zranûní (samozfiejmû nezemfie, to by nikdy nedovolila). Jeho milovaná Británie podlehne zdrcujícímu útoku. Potom, a jedinû potom, se Raybould ocitne v citovém rozpoloÏení odpovídajícím jejím potfiebám. Propadne zoufalství a zufiivosti a vypustí Eidolony. Démoni se v‰ak usídlí v jeho prázdném synovi a vyuÏijí jeho lidské oãi k tomu, aby lidstvo spatfiili celé. Právû Raybouldovo utrpení tak strhne jejich ãasovou linii v zlovolnou propast. Av‰ak… Ona uÏ dávno pfiedtím umístí do minulosti kotvu, uÏ dávno pfiedtím nastraÏí návnadu, která Rayboulda pfiimûje k návratu. AÏ bude jejich svût odmûfiovat poslední okamÏiky, porozumí Raybould jejímu plánu a zhostí se role jejího zachránce. Nebude chápat, Ïe v‰echno dûlá pro ni. Bude si myslet, Ïe vyuÏívá druhou pfiíleÏitost zachránit svoji dcerku. Podstatné je v‰ak jedinû to, Ïe se podvolí a nechá se posledním ãarodûjem pfienést do minulosti. Dorazí do bodu, v nûmÏ vûzí kotva, a stvofií novou ãasovou linii. Takovou, ve které ji nepozfiou Eidoloni. Záchrana vyÏaduje, aby do gobelínu moÏn˘ch budoucností vpletla nová vlákna. Aby zlomila Rayboulda Marshe, muÏe, kterého miluje, a pfietavila jeho smutek v nástroj ke zniãení svûta. Aby Raybouldovi jako poku‰itelka nabídla to, po ãem nejvíc touÏí. Aby ho vlákala do minulosti. Povede se to.
– 20 –
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Stránka 21
1
12. kvûtna 1940 Westminster, Lond˘n, Anglie Krãil jsem se v bolestivém objetí hlohu a v u‰ích se mi dál rozléhaly v˘kfiiky umírajícího svûta. Ve vlasech mû svûdil hork˘ pot. ZároveÀ mnou v‰ak zimniãnû otfiásala nevolnost a doznívající dotyk EidolonÛ. Dokud mû démoni nerozebrali a potom znovu nesloÏili tfiiadvacet let v minulosti, neuvûdomoval jsem si, jak mi je ‰patnû. Byl jsem cestovatel v ãase. Uprchlík z konce svûta. Jako jedin˘ jsem vyvázl Ïiv˘ z pohromy, jiÏ jsem sám zpÛsobil. Pfies rozlehl˘ královsk˘ park jsem vidûl oranÏovo-rÛÏov˘ pfiísvit západního nebe. V posledním náznaku ‰írání se r˘sovaly lampy v St. James’s Parku. ZÛstávaly zhasnuté, jediné dal‰í svûtlo proudilo úzkou mezerou mezi neprÛsvitn˘mi závûsy v oknû nade mnou – stíny nad m˘m úkrytem protínal slab˘ svûteln˘ pruh. Samotn˘ Lond˘n se táhl do noci jako ohromn˘ pfiízrak, kter˘ jsem tu‰il, ale nevidûl. Za zády se mi tyãila budova admirality, ponofiená do zatemnûní. Cítil jsem vlhkou vÛni nedávno pfie‰lé boufiky a dfievitou mízu z nûkolika hlohov˘ch vûtviãek, které jsem zlámal pfii spû‰ném úniku oknem. V‰ude vládlo ticho, jen kolem Whitehallu obãas vzdálenû za‰umûlo auto. Tma dodávala kombinaci místa a ãasu dÛvûrnû znám˘ nádech. Jako kdyÏ ãlovûk potká starou partnerku, které dal uÏ pfied drahnou dobou vale, a zjistí, Ïe se za mák nezmûnila. Psalo se jaro 1940. Raná etapa druhé svûtové války, je‰tû pfied pádem Francie a ztrátou na‰í armády na pláÏích Dunkerku. Je‰tû se neskácely první kostky domina, je‰tû neuvedly do pohybu dlouh˘ fietûzec událostí, na jehoÏ konci za desítky let stáli démoni apokalypsy. MÛj úkol byl ten fietûzec pfietrhnout. Nûjak. Dusivá váha té povinnosti mi brala dech. Staãilo pomyslet na hrÛzné rozmûry celé vûci, aby se mi zatoãila hlava a bfiicho sevfiela kfieã. – 21 –
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Stránka 22
IAN TREGILLIS
Uklidnil jsem se hlubok˘m nádechem a pokusil se v momentálním tady a teì nalézt pevn˘ bod. Dfiíve jsem b˘val zahradníkem, a tak jsem upfiel pozornost na bezprostfiední okolí. Z neudrÏovaného kfioví nazdafibÛh trãely k obloze dlouhé tenké vûtviãky naru‰ující pÛvodní hladké, rovné linie. Na ‰tíhl˘ch proutcích ãerstvû rozkvétaly bílé májové kvûty a o sklenûné tabulky admirality Èukaly zelené trny rozpohybované m˘m tfiesem. Stejné trny, které mi po mém skoku z okna pronikly ko‰ilí. KÛÏi jsem od nich mûl roz‰krábanou od pasu aÏ do podpaÏí. Hlohov˘ Ïiv˘ plot byl nejspí‰ star˘ pfiinejmen‰ím sto let. Nyní ale zufiila válka a v‰ichni mûli dÛleÏitûj‰í starosti neÏ údrÏbu zelenû. Ta prostá my‰lenka sehrála vût‰í roli neÏ cokoli jiného – vãetnû zatemnûní – a donutila mû pfiijmout, Ïe je to celé doopravdy. Will uspûl. Poslal mû zpátky. Jenom si mû pfiedstavte: muÏe, kterému táhne na tfiiapadesát, vleãe si s sebou lehkou nadváhu, nepfiíjemnû bolavé koleno a je‰tû nepfiíjemnûj‰í vznûtlivost a tváfi i hlas má zniãené ohnûm. Pfiimyslete si nevolnost, horeãku, samotu. A teì sledujte, jak se hrbí a zoufale vû‰í ramena, kdyÏ se má vyrovnat se závaÏností svého nemoÏného úkolu. Ten muÏ jsem byl já. V budovû admirality zarachotila prkna v podlaze. âísi kroky se blíÏily k oknu, kter˘m jsem unikl. Stáhl jsem se hloubûji do hlohu a zatnul zuby, protoÏe se do mû trny zabodly pod tuctem nov˘ch úhlÛ. Zády jsem se opfiel o chladné, nepoddajné kameny admirality a pokou‰el se ned˘chat. Svaly mû rozbolely námahou – drÏel jsem je zaÈaté, abych se pfiestal klepat a aby nikdo nesly‰el trní Èukající na okno. Zakruãelo mi v bfii‰e. Kdosi zatáhl poodhrnut˘ závûs. Obklopila mû temnota. A potom ke mnû závojem stínÛ pronikl Ïensk˘ hlas. Jeho majitelka musela stát v místnosti, kam jsem pfiicestoval, pouhé desítky centimetrÛ od Ïivého plotu, kde jsem se nyní v chladu a temnotû krãil. Okna a závûsy její slova sice tlumily, pfiesto jsem jim v‰ak rozumûl. Myslím, Ïe to tak chtûla. „Vida.“ Ten hlas jsem znal. Bfiicho mi sevfiela dal‰í kfieã. „Co je?“ zeptal se pfiíkfie druh˘ hlas, muÏsk˘. Samozfiejmû jsem ho poznával také. Ale na tyhle úvahy jsem zatím nebyl pfiipraven˘. – 22 –
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Stránka 23
NUTNÉ
ZLO
„Povedlo se to,“ odpovûdûla Ïena. BÛh je mi svûdkem, Ïe jsem sly‰el, jak pfii tom kfiiví koutek úst. Jenom tfii slova, ale to staãilo, abych se rozklepal dal‰ími vlnami zimniãného tfiesu. Gretel. Vû‰tkynû, která desítky let manipulovala svûtem v paradoxní snaze, aby posledního dne dûjin unikla EidolonÛm. Zabila mi pfii tom dceru a zniãila mi manÏelství. Já a ti, na kter˘ch mi záleÏelo, jsme nevûdomky hráli pouze úlohu figur v Gretelinû dlouhé, sloÏité ‰achové partii. Stejnû jako celá Velká Británie, Tfietí fií‰e i Sovûtsk˘ svaz. Loutky a nic neÏ loutky. Znovu jsem se otfiásl, tentokrát vzteky. Povedlo se to. Ano, povedlo. Lstí mû navedla, abych dal EidolonÛm volnou ruku. A potom, zatímco kolem nás konãil svût, mi zamávala pfied nosem neodolatelnou návnadou: moÏností zachránit svoji mrtvou dceru. ProtoÏe vûdûla, Ïe slab‰í lákadlo neÏ Agnes mû z apatie nevytrhne – tou dobou uÏ mi bylo dost jedno, Ïe svût zaniká. A teì Gretel vûdûla, Ïe jsem tady. Vûdûla, Ïe je vítûzství její. Nebo nevûdûla? ^ Má Gretel, má bete noire – ta Gretel, která stála za bombardováním, pfii nûmÏ zemfiela Agnes, ta Gretel, jejíÏ pfiízrak mû je‰tû celá desetiletí po válce stra‰il den co den –, totiÏ stejnû jako v‰ichni ostatní pfii‰la o Ïivot, kdyÏ Eidoloni ukonãili svût. Samozfiejmû jí to v‰ak bylo jedno. Navzdory své nepfiíãetnosti totiÏ vládla boÏskou mocí. Její dlouhá partie byla v koneãném úhrnu jenom sloÏit˘m sebeobûtováním, niãím víc. Podfukem sehran˘m na Eidolony, nadpfiirozen˘m úskokem, kter˘ mûl zajistit, Ïe se odli‰ná verze jejího já bude mít dobfie. Îe jiná Gretel, Gretel z téhle od‰tûpené ãasové linie, bude Ïít bez EidolonÛ. Nask˘tal se mi jedineãn˘ úhel pohledu. Z toho, jak dobfie se v chladnokrevn˘ch intrikách té choromyslné Ïenské vyznám, se mi dûlalo zle. Dalekosáhlost její psychózy byla odpudivá. Dûsivá. Pfiedklonil jsem se a dávil. On zatím s vûzeÀkyní znovu vykroãil k cele a jejich kroky doznûly. Vûdûl jsem, kam ji vede, protoÏe jsem ty chvíle sám proÏil. A proÏívám je. Právû teì. JenÏe on zrovna tak. Ta chvûjící se, zpocená, krvácející postava ve tmû, byl jsem to já? Nebo jsem byl ten druh˘, v teple a bezpeãí admirality? Já jeho vzpomínky znal, ale on ty mé nesdílel. Nesdílel moje rány. Nesdílel moje znetvofiení, nebolelo ho neustále v krku. Neprotrpûl si dva pokusy o zaloÏení rodiny. – 23 –
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Stránka 24
IAN TREGILLIS
Pomy‰lení na rodinu mi zpod pevnû stisknut˘ch víãek vyÏdímalo slzy. Má dcerka Agnes, zabitá v takovém útlém vûku. MÛj syn John, bezduchá slupka vyprázdnûná Eidolony proto, aby jim usnadnila vyhubení lidstva. A moje Ïena Liv, její pihy, bfiitké poznámky a smrtící zá‰È. V tu chvíli jsem si uvûdomil nûco, co mi sevfielo útroby tak, aÏ jsem málem neudrÏel jejich vodnat˘ obsah: psal se rok 1940. Nic z toho se zatím neodehrálo. Liv stále milovala jeho. Hofiela k nûmu láskou, která vÛãi mnû dávno zchfiadla a zhasla. Láskou, kterou nezasluhoval. Nebylo to fér. Nenávidûl jsem ho za to. V úrodné pÛdû v hlubinách mojí mysli se ale ujalo semínko my‰lenky. Ne‰lo odtamtud vyrvat. A já to ani nemûl v úmyslu. Poãkal jsem, dokud nebylo jisté, Ïe je Gretel se sv˘m prÛvodcem ve sklepû a uvnitfi nikdo neusly‰í, jak tfiesu Ïiv˘m plotem. K vypro‰Èování z hlohu mi v parku houkala sova. Nûkolik minut klení mi vyneslo svobodu a ãerstvou dávku ‰krábancÛ, které vydatnû krvácely, zatímco jsem se pfies Horse Guards Road potácel k parku. PÛda pod nohama byla nejistá, mnoho parkÛ ve mûstû zaãali v poslední dobû vyuÏívat zahrádkáfii a domobrana. Sletûl jsem do pfiíkopu, ze kterého patrnû nûkdo bral náplÀ do pytlÛ s pískem. V hlavû mi bu‰ilo ve stejném rytmu, v jakém se mi po spáncích spou‰tûly kapky potu. Rozechvûl mû dal‰í pfiíval nevolnosti. Vodnaté kruãení dodávalo m˘m toulkám naléhavou povahu, vûdûl jsem ale, Ïe Ïádné vefiejné záchodky v parku nejsou. Ne v roce 1940. A uÏ jsem nemohl pl˘tvat ãasem, abych nûjaké na‰el. Pfiidfiepl jsem v bahnû u jezírka a vybavil si, Ïe jsem bfieh kdysi vidûl hustû poset˘ stany. Vojenské shromaÏdi‰tû. Tu vzpomínku následovalo nûkolik dal‰ích, zvlá‰È jedna, t˘kající se podivného a dûsivého setkání. My‰lenky mi v‰ak znovu utekly jinam, nechtûl jsem se u téhle konkrétní zdrÏovat, i kdyÏ bych pfiesnû nedokázal fiíct proã. Moje úleva nemûla dlouhého trvání. Zrovna jsem si znovu natáhl kalhoty, kdyÏ se mi do tváfie opfielo svûtlo. Slabé tepání ve spáncích se rázem rozhofielo v plnohodnotnou bolest hlavy. „Ale ale, copak to tady dûláme?“ Sakra, to ne. Ne teì. Baterka záfiící mi do oãí mû oslepovala. Ve stínech, kam její kuÏel nezasahoval, se zatfiepotalo nûco svûtlého. MoÏná kapesník. Ozval se dal‰í hlas, jeho majitel si zacpával nos: „Panenko Maria. On asi nasral do jezera.“ – 24 –
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Stránka 25
NUTNÉ
ZLO
„Je mi zle,“ zamumlal jsem. KaÏdé slovo mû v krku pálilo jako oheÀ. Pomalu mi docházelo, jak hluboké je moje poníÏení. Bezkonkurenãnû nejhor‰í za cel˘ mÛj mizern˘ Ïivot. O to pfií‰ernûj‰í, Ïe o nûm moÏná vûdûla Gretel. V tu chvíli mi byla záchrana svûta ukradená. Pfiál jsem si mít od v‰eho pokoj. „Zle nezle,“ pokraãoval druh˘ hlas, „královské parky pfiece nejsou va‰e soukromá latrína. To je eklhaft, co tu pfiedvádíte.“ První muÏ sklonil elektrickou svítilnu, aby mi nemífiila pfiímo do oãí. Rozeznal jsem lesk odznaku a siluetu stráÏnické helmy. „Rád bych vidûl vበosobní prÛkaz.“ A v tu chvíli mi do‰lo, Ïe mám problém. HrÛza na mû dolehla s takovou silou, aÏ jsem myslel, Ïe mû zamáãkne do bahna. Na zaãátku války, v roce 1939, vydal kabinet Jeho Veliãenstva v‰em obãanÛm osobní prÛkazy. Nosili jsme je u sebe do zaãátku padesát˘ch let, kdy ten pitom˘ program Národní registrace koneãnû zafiízli. Ale to mû teì zachránit nemohlo. Dnes, v roce 1940, za války, jsem mûl povinnost prokázat se policajtÛm osobní legitimací. Zákon mi nafiizoval, Ïe bez ní nesmím vycházet z domu. JenÏe kdyÏ Eidoloni pohlcovali svût, na nûjaké prÛkazy jsem ani náhodou nemyslel. Zase jsem se rozklepal. „Ztratil jsem ho,“ zasípal jsem. „Nepovídejte. A jak?“ Nemohl jsem mu fiíct, Ïe jsem ho pfied deseti nebo dvanácti lety vyhodil pfii jarním úklidu. JenomÏe druh˘ polda vycítil moje zaváhání dfiív, neÏ jsem stihl dát dohromady uvûfiitelnou leÏ. „Ptám se naposled. Kde je vበosobní prÛkaz?“ „Nem… nemám ho.“ „Nádhera,“ povzdechl si. „Víte, Ïe vás za to mÛÏeme sbalit? A za támhleto taky,“ mávl obu‰kem ke bfiehu jezírka. „Vefiejné pohor‰ení, jednoznaãnû.“ „Francisi,“ oslovil ho první policista, „pojì sem na moment. Vy,“ ukázal na mû, „zÛstaÀte, kde jste.“ V Ïivotû uÏ mû zabásli tolikrát, Ïe jsem umûl poznat, kdy se schyluje k v˘mûnû názorÛ. ·picoval jsem u‰i a uvaÏoval, Ïe vezmu roha. Nehybn˘m noãním vzduchem se rozhovor tûch dvou nesl aÏ ke mnû. Musel jsem se soustfiedit, aby mi nezanikl ve ‰plouchání jezera, ale nebylo pochyb, Ïe se hádají. „Bereme ho na stanici,“ prohlásil Francis. Pofiád si u nosu drÏel kapesník. „Potfiebuje do nemocnice,“ odporoval mu druh˘ policajt. „To snad nemyslí‰ váÏnû.“ – 25 –
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Stránka 26
IAN TREGILLIS
„Vidí‰ pfiece, Ïe chudák neví, která bije. Podívej se mu do oãí. Nejspí‰ uÏ bude napÛl senilní. MoÏná je nûãí táta.“ „A co kdyÏ si to na nás Nûmãoufii vymysleli jako kamufláÏ?“ „Koukni se na ty jizvy. Ten nûkde bojoval. Vsadím se, Ïe za pfiedchozí války.“ „MoÏná na stranû skopãákÛ.“ „Nepfiehání‰ to trochu?“ „Ne. Spí‰ ty to bere‰ laxnû.“ „Jestli mû nechá‰, tak to s ním zkusím vyfiídit, dobfie?“ Vrátili se. Nikam jsem se mezitím nehnul. Vûdûl jsem, Ïe nejsem ve stavu, kdy bych mohl váÏnû pom˘‰let na útûk. Chytili by mû a po mém úkolu by bylo veta dfiív, neÏ bych se do nûj vÛbec pustil. Za sv˘ch mlad‰ích let bych snad zváÏil, jestli nemám vyuÏít moment pfiekvapení a pustit se do nich ruãnû, a kdybych mûl opravdu ‰Èastn˘ den, snad bych je pfiepral. JenÏe uÏ jsem byl star‰í a moudfiej‰í, takÏe jsem vûdûl, Ïe by staãil jeden dobfie mífien˘ obu‰ek a malér by se jedinû prohloubil. Iniciativy se znovu chopil první policajt, a to mi dodalo nadûji. „Jak se jmenujete?“ Jeho pfiedchozí domnûnka, Ïe bych mohl b˘t veterán z minulé války, mi vnukla nápad. „John Stephenson,“ odpovûdûl jsem. „Kde bydlíte, pane Stephensone?“ „V Saint Pancras.“ Uvedl jsem adresu starého pána. Pofiád jsem ji znal nazpamûÈ, Ïenil jsem se tam. „Îádn˘ doklad u sebe nemáte? Nebo náprsní ta‰ku?“ HrÛza mû opustila, zbyla po ní jen chladná vrstva potu. SnaÏil jsem se nedat svoji úlevu najevo. TotéÏ jsem uÏ s policajty zaÏil tolikrát, Ïe jsem dokázal poznat, kdy mû hodlají nechat bûÏet. Nanejv˘‰ mû odtáhnou do nemocnice, ale to nebyl problém. Libovolná nemocnice byla tisíckrát lep‰í neÏ vûzení. „Mám,“ odpovûdûl jsem. „Náprsní ta‰ku mám.“ „Mohl bych ji vidût?“ Pfiik˘vl jsem a sáhl do kapsy kabátu. Pomal˘mi, rozváÏn˘mi pohyby, v‰echno jen jednou rukou, abych policajta nevydûsil. Ta‰ku jsem vytáhl a podal mu ji. Baterka pfie‰la do rukou Francisovi, její paprsek pofiád smûfioval na mû. První policajt podrÏel náprsní ta‰ku pfii okraji svûtelného kuÏelu a probíral se jí. Zamraãil se. Potom se na mû znovu podíval. Tentokrát váhal pro zmûnu on. – 26 –
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Stránka 27
NUTNÉ
ZLO
„Jak jste povídal, Ïe se jmenujete?“ „Stephenson,“ zopakoval jsem. „Pravda, uÏ si vzpomínám.“ ¤ekl to vlídnû, s klidem. Volná ruka mu ale nenápadnû sklouzla k obu‰ku u pasu. V tom okamÏiku jsem pochopil, Ïe jsem naprosto a absolutnû v háji. Policajt nespou‰tûl oãi z náprsní ta‰ky. „Ale jestli je to opravdu tak, mohl byste mi laskavû fiíct, kdo je William Beauclerk?“ „Îe já se na v‰echno nevyseru,“ zaklel jsem. Francis se zachechtal. „To jste si uÏ pfiece odbyl pfied chvílí.“ Odkudsi ze tmy zacinkala Ïelízka.
12. kvûtna 1940 Velitelství Milkweedu, Lond˘n, Anglie WillÛv ustfiiÏen˘ prst stravovala ochromující muka. Bolest, jaká pfii obfiadu následovala po tom, co Marsh sevfiel ãepele zahradnick˘ch nÛÏek, v Ïivotû nezaÏil, vÛbec si takovou agonii nedokázal pfiedstavit. Ale právû probíhající kauterizace byla je‰tû hor‰í, zdálo se totiÏ, Ïe nikdy neskonãí. Bolest tryskala ze zmrzaãené ruky jako dobûla rozÏhavená láva. Plnila mu Ïíly, spalovala mu srdce na troud a mozek na popel. Trhl sebou tak silnû, Ïe ruku vyrval z doktorova sevfiení. Lékafi se na nûj zamraãil. „Pardon,“ dostal ze sebe Will nakfiápl˘m ‰epotem. Zniãující úãinek enoch‰tiny a nepfiíãetn˘ fiev s dfievûn˘m udidlem v ústech mu rozedraly hrdlo. Mûl pocit, Ïe se mu viklají zuby. Doktor se v˘znamnû zahledûl na Stephensona. Willovi se ho nikdo nenamáhal pfiedstavit – byl to námofiní lékafi, spadal ale pravdûpodobnû pod SIS, nikoli admiralitu. Dalo se to odhadnout podle toho, Ïe se s ním Stephenson oãividnû znal. Navíc se doktor neptal na pfiíãinu Willova zranûní ani se nezajímal o nic jiného neÏ o samotnou léãbu. Takového dojmu Will pfiinejmen‰ím nabyl bûhem zfiídkav˘ch okamÏikÛ, kdy nehrozilo, Ïe ho bolest doÏene k ‰ílenství. Bezprostfiednû po obfiadu omdlel a cítil, Ïe si to kaÏdou chvíli mÛÏe zopakovat. Stephenson zamumlal: „ProbÛh, Beauclerku. Nemusíte nikomu nic dokazovat. Dejte si sakra ten morfin. Nebo alespoÀ brandy, ta uÏ nejhor‰í bolest otupí.“ – 27 –
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Stránka 28
IAN TREGILLIS
Pokusil se Willovi do volné ruky vnutit plnou ‰tamprli, ale Will ji mávnutím odmítl. Hlava se mu tou námahou zatoãila. „Ne.“ Hrozilo, Ïe se bolestí pozvrací. Podstoupil by v‰ak cokoli, aby odvrátil riziko, Ïe skonãí jako jeho dûdeãek. Ve stopách toho mizerného, vy‰inutého opilce nikdy vykroãit nehodlal. Alkoholu se dávno zfiekl. Sebehor‰í fyzické utrpení ho nemohlo pfiimût, aby svoje zásady poru‰il. Ani souãasná muka ne. Bude lep‰í ãlovûk neÏ dûda, i kdyby ho to úsilí mûlo zniãit. Uvûdomil si, Ïe mu dfiíve ãi pozdûji nezbude neÏ zranûní nûjak vysvûtlit Aubreymu. Bylo moc váÏné, aby ‰lo vûrohodnû vydávat za nehodu pfii zahradniãení? V tom by se pfiinejmen‰ím nacházelo zrnko pravdy, nÛÏky kdysi dávno patfiily jednomu z bestwoodsk˘ch zahradníkÛ. Je‰tû za dûdeãkov˘ch ãasÛ. Will zranûnou ruku zvedl, aby ji lékafi mûl znovu na dosah, a málem pfii tom ztratil vûdomí. „Prosím, doktore, pokraãujte,“ vypravil ze sebe. Doktor si povzdechl a touÏebnû zaletûl oãima k nepouÏité stfiíkaãce s morfinem leÏící na stole. Stephenson se sklonil nad Willov˘m kfieslem a svou jedinou rukou mu pfii‰pendlil pfiedloktí k opûrce. Jeho sevfiení se podobalo ocelovému svûráku. Doktor znovu pozvedl Ïelezo. Will zatnul zuby. Nebylo pochyb, viklaly se. Tûlo mu zaplavila vlna bolesti planoucí hor‰ím Ïárem, neÏ jak˘ panuje v zemském jádru. Provázelo ji slabé syãení. Kolem pah˘lu rozkvetly jemné kudrlinky modroãerného koufie a jako mastné úponky se Willovi pnuly po hfibetu dlanû. Pracovnu starého pána prostoupil zápach spáleného masa. Aby ho bolest znovu nepfiemohla, hledal Will my‰lenky, kter˘mi by se rozpt˘lil. Tûch pár záhybÛ vûdomí, kter˘mi je‰tû dokázal rozumnû uvaÏovat, se pokou‰elo zachytit nûãeho, na co by se dokázaly soustfiedit. Jak se vÛbec ocitl v téhle situaci? To ta zajatá cikánka. Eidoloni. Marsh. Co byla zaã? Jak˘mi disponovala schopnostmi? Proã mûla do lebky zavedené dráty? Co jí von Westarp provedl? A jak mohli muÏi a Ïeny na tarragonském filmu konat takové nepopiratelnû nadpfiirozené skutky, jestliÏe jim s tím nepomáhali Eidoloni? To nepfiicházelo v úvahu. A pfiece bylo Eidolonovo vyjádfiení stejnû jednoznaãné jako jeho vztek: oni zajatkyni nevytvofiili. Pfiímoãará odpovûì. A Willa stála jenom poslední ãlánek prstu. Bylo od nûj naprosto po‰etilé domnívat se, Ïe je na jednání s Eidolonem dost zdatn˘. Stálo pfii nûm ‰tûstí. Krvavá daÀ mohla b˘t daleko vy‰‰í. – 28 –
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Stránka 29
NUTNÉ
ZLO
âemu se divil je‰tû víc: proã by Eidoloni nûkomu dávali jméno? Co znamenalo? A proã si vybrali zrovna Marshe? PÛsobilo to, jako by ho znali. Jako by vnímali jeho pfiítomnost. JenÏe Eidolonové jednotlivé lidi nerozli‰ovali. Lidstvo nahlíÏeli jen jako skvrnu na kosmu, jako ohavnost, ‰kÛdce, jehoÏ je tfieba vyhubit. Nic víc. SnaÏit se takov˘m vûcem pfiijít na kloub bylo aÏ pfiíli‰ znepokojivé. Will obrátil pozornost k ménû údûsn˘m záhadám. Varoval ostatní, Ïe mají oãekávat podivné úkazy. Nic v‰ak ãlovûka nemohlo doopravdy pfiipravit na to, jak se svût v pfiítomnosti EidolonÛ deformoval a mûkl jako svíãky na krbové fiímse v hofiícím domû. Vûdûlo se, Ïe ãas od ãasu propadne ‰ílenství i ostfiílen˘ ãarodûj. Will si vzpomnûl, co si sluÏebnictvo vyprávûlo o jeho vlastním otci. Dne‰ní veãerní vyjednávání se niãím nevymykalo. Pfiízraãné pachy, tajemné zvuky, nelidské pocity. Následky bez pfiíãin. Ozvalo se Ïuchnutí, jako by na prkennou podlahu dopadlo nûco tûÏkého. A potom zaznûl WillÛv vlastní hlas kfiiãící v zoufalé hrÛze a bezmy‰lenkovité panice. Tak pronikavû Will nevykfiikl ani ve chvíli, kdyÏ mu Marsh ustfiihl ãlánek prstu. Nepolevující bolest mu momentálnû znemoÏÀovala rozumnû myslet, ale nacházel se snad nûkde dal‰í William Beauclerk, kter˘ proÏíval nûco hor‰ího neÏ zmrzaãení prstu? Kterému se naskytl pohled na nûco stra‰livûj‰ího neÏ na Tfietí fií‰i s nadlidmi v armádû? To byla pfiece holá nemoÏnost.
12. kvûtna 1940 Walworth, Lond˘n, Anglie Marsh si pfiitiskl Agnes k hrudi a její zvrásnûná ãervená tváfi mu po ko‰ili rozmázla sliny. Pfiitiskl nos k jemné kÛÏi na Agnesinû hlavû, nasál její vÛni a nechal se po‰imrat pramínky hedvábn˘ch dûtsk˘ch vlasÛ. Vonûla tak ãistû. Tak svûÏe, tak nádhernû. Vonûla rodinou. „Na‰e nebohá dcerka se nikdy pofiádnû neprospí, kdyÏ ji bude‰ takhle brát z kolébky,“ za‰eptala Liv. Postavila se za nûj a rukou ho objala kolem pasu. Jedno nalité Àadro se mu otfielo o loket a Liv zasykla. „SnaÏím se vynahradit zame‰kan˘ ãas,“ fiekl Marsh. „Mrzí mû, Ïe jste mû tu nemûly.“ – 29 –
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Stránka 30
IAN TREGILLIS
KdyÏ na Liv pfii‰ly pfiedporodní bolesti, byl právû ve Francii. V okamÏiku dcefiina narození, kter˘ vyãetl v rodném listû, plul zrovna pfies prÛliv s onou frankensteinovsky pfieoperovanou cikánkou. Dûlal svou práci. Tak proã mu sluÏba vlasti pfiipadala jako nevûra? Pocit provinûní k nûmu lnul tûsnûji neÏ druhá kÛÏe. Blahopfieju. Je to holãiãka. Vyrazil do porodnice, jakmile na‰el lístek, kter˘ mu Liv nechala. Pfiedtím si ale uÏil pûkn˘ panick˘ záchvat, dvefie od domu totiÏ nalezl otevfiené, po Liv nebylo ani památky a v loÏnici to vypadalo jako po v˘buchu bomby. Zajatkynû mu cestou úspû‰nû rozjitfiila nervy. Co byla zaã? K ãemu byly ty hnusné dráty? A jak do háje vûdûla o Liv a jejich dcerce? „MoÏná ti Agnes odpustí,“ fiekla Liv. „Jednou.“ „Jednou?“ „Podle toho, jak bude paliãatá. Jestli se potatí.“ „Já nejsem paliãat˘.“ Liv se s hlavou u jeho ramene zasmála. Dlouhé ka‰tanové vlasy jí padaly do tváfie a ‰imraly ho na ruce. Od návratu z porodnice je nosila rozpu‰tûné. „Tak svéhlav˘.“ „To uÏ zní líp. A ty? Odpou‰tí‰ mi?“ „Já ti nemám co odpou‰tût, lásko. UÏ ses mi vrátil.“ „Udûlám v‰echno pro to, abych nemusel zase pryã. Slibuju.“ „Já vím.“ Marsh lehce pfiejel rty po Agnesinû temeni. Sklonil se, nûÏnû dcerce pfiidrÏel hlavu a uloÏil ji do kolébky. Zacukala rukou a vrásky ve tváfii se jí pfieskupily do nového vzoru. Pfiehodil pfies ni dûtskou deãku. Byla rÛÏová, s vy‰it˘mi rozdovádûn˘mi slony. Liv mu opfiela hlavu o rameno. Spoleãnû stáli a ti‰e se dívali, jak jejich dcerka spí. „Mûla bys odpoãívat,“ pfiipomnûl Marsh. Vzal Liv za ruku a odvedl ji do ob˘váku. „Nejsem nemocná, Rayboulde.“ Dotãenû zamlaskala. „Vy chlapi. Willovi jsem musela fiíct to samé.“ Marshovi pofiád dozníval v u‰ích WillÛv v˘kfiik. Nedafiilo se mu zapomenout na nÛÏky v rukou, na jejich rukojeti sevfiené v zatnut˘ch pûstích a na ten pocit, kdyÏ s prasknutím pro‰ly masem a kostí. Ale Eidolon byl je‰tû daleko hor‰í. To, jak si ho prohlíÏel jako pod – 30 –
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Stránka 31
NUTNÉ
ZLO
zvût‰ovacím sklem, nehmatn˘ tlak provázející jeho pfiítomnost, kolosální dojem zloby, hrÛza rozlévající se po tûle. Marshe by zajímalo, jestli je‰tû nûkdy usne. Zhluboka, rozechvûle se nadechl. âert aby to spral. ZaÏili dneska noãní mÛru jak vy‰itou. „Jen kvÛli tomu, Ïe je Agnes Willova dcera,“ prohlásila Liv, „na nûho je‰tû nemበnárok Ïárlit. To jsem myslela, Ïe jsi velkodu‰nûj‰í.“ „Asi mበpravdu,“ zamumlal Marsh. Pak ho nûco z toho, co pronesla, naráz vrátilo do pfiítomnosti. Zamraãil se. „Moment. Cos to fiíkala o Willovi?“ Liv zvrátila hlavu a naplnila místnost sv˘m melodick˘m smíchem. „Nûkam ses v duchu zatoulal. VÏdycky to poznám. Vidím ti to na oãích. Ale kdyÏ si prokfiupne‰ klouby,“ pfiitiskla si hfibet jedné útlé ruky k obliãeji a jeho zlozvyk napodobila, „tak vím, Ïe jsi zamy‰len˘ obzvlá‰È hluboce.“ Opatrnû usedla na pohovku. Marsh k ní vztáhl ruce, aby se pfii tom mohla pfiidrÏet, ale jen je mávnutím odehnala. Usedl vedle ní. Zívl. Protfiel si pálící oãi. „KdyÏ jsme u toho Willa,“ ukázal ke vchodu, „vûdûla jsi, Ïe tady nechal otevfieno, kdyÏ tû bral do porodnice?“ „Myslím, Ïe uÏ ses o tom zmiÀoval. Párkrát.“ Blahopfieju. Je to holãiãka. „Liv, nestavoval se nûkdo v poslední dobû? KdyÏ jsem tu nebyl?“ Zakroutila hlavou. „Jenom tetiãka. A Will.“ „VÛbec nikdo?“ Marsh uvaÏoval o metodách, kter˘mi by nepfiítel mohl jeho i Liv sledovat. Bylo jich tolik. Jak dlouho uÏ jsou asi pod dozorem? Jiné vysvûtlení neexistovalo. Vstal a pfii pfiecházení po pokoji se znovu ubezpeãil, Ïe jsou nepropustné závûsy dobfie zataÏené. „Co kontrolofii zatemnûní?“ „Ani kontrolofii.“ „Nezamlãela bys mi, kdyby tu nûkdo byl, Ïe ne?“ Liv naskoãila mezi oboãím zamraãená vráska. „To ví‰, Ïe ne.“ „ZmiÀoval se Will o nûãem zvlá‰tním? O divn˘ch náv‰tûvách?“ „Rayboulde. Posaì se.“ Poklepala vedle sebe na pohovku. „O co jde?“ Povzdechl si. „Mám o tebe a Agnes strach, kdyÏ jsem cel˘ den v práci.“ „A je to od tebe moc hezké. Jen s tím uÏ pfiestaÀ, nebo nás samou láskou utrápí‰.“ Marshe napadlo dal‰í fie‰ení. „MoÏná byste si spolu mohly zajet vydechnout do Willitonu. Nav‰tívit tetu místo toho, abyste ji tahaly do Lond˘na.“ – 31 –
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:26
Stránka 32
IAN TREGILLIS
„To uÏ jsme probírali,“ upozornila ho Liv. „Nikam nejedu.“ PodráÏdûním se jí stáhlo hrdlo. „První evakuace maminek s batolaty byla naprostá ztráta ãasu. V‰ichni se vrátili. Dopadne to tak zase.“ „Co kdyÏ se Nûmci do bombardování opravdu opfiou?“ „Dost uÏ! Dûsí‰ mû.“ S pfiimhoufien˘ma oãima ho sjela pohledem. „Stalo se nûco na té tvojí náv‰tûvû ve Státech?“ Liv nevûdûla, Ïe manÏel pracuje jako ‰pion ve sluÏbách Jeho Veliãenstva. Domnívala se, Ïe zastává stfiednû vysokou úfiednickou pozici na ministerstvu zahraniãí. NeÏ ho Stephenson poslal za prÛliv, aby se tam pídil po informacích o von Westarpovi, vypracoval s ním vhodnou krycí historku. Marsh Liv namluvil, Ïe ho posílají do Ameriky jako ãást delegace, které se snad z AmeriãanÛ povede vyloudit pomoc. Obával se, Ïe Will, kter˘ nebyl ve zpravodajsk˘ch záleÏitostech zbûhl˘ a projevoval pro nû minimální nadání, bezdûky fiekne nûco, co bude se zvolenou zástûrkou v rozporu. „Nic. Obávám se, Ïe ten v˘let byl jedna velká prohra.“ Její podezfiení tím nerozpt˘lil. „Dûje se ve Francii nûco, co nehlásili v rádiu?“ „Nevím nic víc neÏ ty,“ zalhal. „Tvrdili, Ïe se expediãní sbor pfiesouvá na nové pozice.“ Spí‰ bere nohy na ramena. Marsh se pohyboval jen nûkolik kilometrÛ od postupujících nûmeck˘ch sil. Na vlastní oãi vidûl, jak˘ naprost˘ zmatek v Britském expediãním sboru zavládl, kdyÏ ho nacisté bleskurychl˘m vpádem pfies hranici obe‰li. Nûmci se propálili Ardenami. Francie padne. Ne hned, ale spí‰e dfiíve neÏ pozdûji. Cítil to v kostech. Nechtûl ale Liv vydûsit víc, neÏ uÏ byla. A proto fiekl: „Ani se nenadûje‰ a dají NûmãourÛm lekci.“ „Tak to se nemáme ãeho bát.“ „To ne. Ale cítil bych se líp, kdybys s Margaret probrala, jestli bys mohla pfiijet.“ Liv mu odpovûdûla beze slov: zamraãila se a povytáhla jedno oboãí, coÏ znamenalo, Ïe uÏ si brousí ostré poznámky. Marsh spû‰nû dodal: „Ví‰, jak to udûláme? Jestli to tady zaãne vypadat zle, tak zÛstaneme, ale Agnes po‰leme do bezpeãí za mûsto.“ Liv si povzdechla. „KdyÏ mi víc neustoup퉅“ Pfiitulila se k nûmu. „TakÏe dohodnuto. Kluci v uniformách slibují, Ïe vyfie‰í Hitlera. Ministerstvo zahraniãí slibuje, Ïe uÏ tû nebude nikam posílat. A Agnes slibuje, Ïe odjede do Willitonu, kdyÏ váÏnû nebude zbytí.“
– 32 –
Tregillis 3 - zlom
9.9.1956 22:31
Strรกnka 362
Tregillis 3 - zlom
11.9.1956 20:24
Stránka 364
Ian Tregillis Nutné zlo Z anglického originálu Necessary Evil, vydaného nakladatelstvím Tor v New Yorku roku 2013, pfieloÏil Pavel Bakiã. Design obálky Tom Sanderson. Grafická úprava obálky LukበTuma. Sazba Petr Teichmann. Odpovûdn˘ redaktor Jifií Popiolek. Jazykov˘ redaktor Miroslava Jarotková. Technick˘ redaktor Milan Dorazil. V roce 2017 vydalo nakladatelství ARGO, Milíãova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz, argo@argo.cz, jako svou 3325. publikaci, 76. svazek edice FANTASTIKA. Vydání první. Vytiskla tiskárna PBtisk, Pfiíbram. ISBN 978-80-257-2222-0 Knihy nakladatelství Argo distribuuje kniÏní velkoobchod KOSMAS sklad: Za Halami 877, 252 62 Horomûfiice tel. 226 519 400 e-mail: odbyt@kosmas.cz www.firma.kosmas.cz Knihy je moÏno pohodlnû zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz