Martin 2 - zlom
5.11.1956 23:53
Strรกnka 5
Martin 2 - zlom
5.11.1956 23:53
Stránka 6
PfieloÏil kolektiv pfiekladatelÛ.
© Argo, 2016 WILD CARDS II: ACES HIGH Copyright © 1987 by George R.R. Martin Expanded edition © 2011 by George R.R. Martin and the Wild Cards Trust All rights reserved. Translation © Pavel Bakiã, Daniela Orlando, Richard Podan˘, Milan Îáãek, 2016 Cover art © 2013 by Marc Simonetti ISBN 978-80-257-1654-0
Martin 2 - zlom
5.11.1956 23:53
Stránka 9
Poznámka editora Divoké karty jsou literární fikce zasazená do zcela smy‰leného svûta, jehoÏ dûjiny se odvíjejí soubûÏnû s na‰imi. Postavy, jména, místa a pfiíhody zachycené v Divok˘ch kartách jsou fiktivní nebo jsou jako fiktivní pouÏity. Jakákoli podobnost se skuteãn˘mi událostmi, lokalitami nebo reáln˘mi osobami – Ïijícími ãi mrtv˘mi – je ãistû náhodná. Povídky obsaÏené v tomto sborníku jsou zcela smy‰lené; ve‰keré úvahy, ãlánky a dal‰í statû vztahující se k jednotliv˘m povídkám jsou rovnûÏ sm˘‰lené a v Ïádném pfiípadû není jejich úãelem pfiedstírat existenci jejich pisatelÛ ãi naznaãovat, Ïe takovéto osoby opravdu napsaly, otiskly nebo poskytly zmínûn˘ materiál k otisknutí do této antologie.
Martin 2 - zlom
5.11.1956 23:53
Strรกnka 10
Martin 2 - zlom
5.11.1956 23:53
Stránka 13
Ďábelské mince Lewis Shiner
MOHLO JICH B¯T tak deset. Pfiesnû je Fortunato spoãítat nedokázal, byli totiÏ neustále v pohybu a pokou‰eli se mu dostat do zad. Dva nebo tfii z nich mûli noÏe, ostatní byli ozbrojení zkrácen˘mi tágy, anténami od autorádií, ãímkoli, ãím mohli zasadit ránu. Jen stûÏí se dali rozpoznat jeden od druhého: dÏíny, ãerné koÏené bundy, dlouhé, dozadu ulíznuté vlasy. Pfiinejmen‰ím tfii z nich odpovídali mlhavému popisu, kter˘ dostal od Kukly. „Hledám nûkoho jménem Kfiáp,“ zavolal na nû. SnaÏili se ho dostat dál od mostu, ale zaãít ho vyloÏenû postrkovat se jim je‰tû nechtûlo. Po levé stranû mûl cihlov˘ chodník vedoucí do kopce ke KartouzÛm. Park byl naprosto liduprázdn˘. UÏ dva t˘dny, od doby, kdy se sem nastûhovaly gangy. „Tak co, Kfiápe,“ houkl nûkdo, „co tady borcovi fiekne‰?“ Tamten, ten s tenk˘mi rty a krhav˘m pohledem. Fortunato se nejbliωímu v˘rostkovi zadíval do oãí. „Padej,“ fiekl. V˘rostek zaãal nejistû couvat. Fortunato pfiejel oãima k dal‰ímu. „Ty taky. Zmiz.“ Druh˘ byl zbabûlej‰í: otoãil se a pádil pryã. Víc toho Fortunato nestihl. Jedno tágo zasvi‰tûlo smûrem na jeho hlavu. Zpomalil ãas, zbraÀ útoãníkovi vytrhl a odrazil s ní nejbliωí nÛÏ. Nadechl se a svût se znovu zrychlil. Teì uÏ ztráceli nervy v‰ichni. „Jdûte,“ zavelel a na útûk se dali tfii dal‰í, vãetnû toho, kterému se fiíkalo Kfiáp. Sprintoval z kopce, k ústí 193. ulice. Fortunato hodil tágem proti dal‰ímu v˘padu vystfielovákem a za mladíkem se rozbûhl. Mífiili k úpatí svahu. Fortunato cítil, jak ho opou‰tûjí síly, a tak ze sebe vydal záblesk energie, kter˘ ho zvedl z chodníku a vyslal na cestu vzduchem. Mladík pod ním upadl a jeho tûlo udûlalo kotoul. Nûco mu prasklo v pátefii a nohy mu zacukaly, obû souãasnû. Vzápûtí byl mrtv˘. „Do hajzlu,“ zaklel Fortunato a ometl si z obleãení suché fiíjnové listí. Policie posílila hlídky v okolí KartouzÛ na dvojnásobek, pfiímo do parku se v‰ak neodvaÏovaly. Zkusily to jednou a rozehnání v˘rostkÛ je stálo dva muÏe. Druh˘ den byli v˘rostci zpátky. Policie ov‰em dál pfiihlíÏela a po tomhle v˘stupu by neváhala do parku pro tûlo vyrazit. Obrátil mladíkovi kapsy a na‰el ji: mûdûnou minci velikou jako padesáticent a rudou jako zasychající krev. Stejnû jako tûch pár dal‰ích, které o to poÏádal, dávala i Kukla posledních deset let pozor, jestli právû na takovou nûkde nenarazí, a vãera zahlédla, jak ji jeden kluk upustil v Kfii‰Èálovém paláci. – 13 –
Martin 2 - zlom
5.11.1956 23:53
Stránka 14
EDITOR
G. R. R. M ARTIN
Fortunato nena‰el penûÏenku ani nic dal‰ího, z ãeho by se dokázal dozvûdût víc. Minci zabavil a rozbûhl se ke vchodu do podzemky. ? „Jo, vzpomínám si,“ pfiik˘vl Hiram a uchopil minci pfies rÛÏek kapesníku. „To uÏ bylo ale kdoví kdy.“ „V ‰edesátém devátém,“ upfiesnil Fortunato. „Pfied deseti lety.“ Hiram pfiik˘vl a odka‰lal si. Fortunato nepotfieboval kouzla, aby si v‰iml, Ïe je TlusÈoch nesvÛj. Fortunatova ãerná ko‰ile s rozhalenkou a koÏená bunda zrovna neodpovídaly místním nárokÛm na obleãení hostÛ. Restaurace U Trumfového esa shlíÏela na New York z vyhlídkového podlaÏí Empire State Building a ceny byly stejnû závratné jako v˘hled. Ke v‰emu si s sebou Fortunato pfiivedl svÛj poslední pfiírÛstek, ‰pinavou blond˘nu jménem Caroline, se kterou vy‰la jedna noc na pût set dolarÛ. Aãkoli se nejednalo o Ïádnou kfiehotinku, byla Caroline pomen‰í, opl˘vala dûtskou tváfiiãkou a její tûlo vzbuzovalo dohady. Obleãená byla do obtaÏen˘ch dÏínÛ a rÛÏové hedvábné blÛzky s nadstandardním poãtem rozepnut˘ch knoflíãkÛ. Staãilo, aby se pohnula, a o‰il se i Hiram. Podle v‰eho si vychutnávala, jak je z ní jako na trní. „Vtip je v tom, Ïe to není ta mince, co jsem ti ukazoval tehdy. Tohle je jiná.“ „Pozoruhodné. TûÏko uvûfiit, Ïe bys narazil hned na dvû, které by byly tak dobfie zachovalé.“ „TûÏko uvûfiit je je‰tû slabé slovo. Mám tuhle minci od kluka z jednoho z tûch gangÛ, co teì kvÛli nim Kartouzy vypadají jako kÛlniãka na dfiíví. Mûl ji jen tak v kapse. Ta první zase pocházela od kluka, co si zahrával s magií.“ Pofiád se mu o tom ‰patnû mluvilo. Mladík mu zabil tfii gej‰i, rozfiezal je uvnitfi pentagramu a Fortunato dodnes nepfii‰el na to, jak˘ úchyln˘ dÛvod ho k tomu vedl. Fortunato dál vedl stejn˘ Ïivot jako dfiív, cepoval svoje dívky, seznamoval se s tantrick˘mi schopnostmi, které mu poskytl virus, a nestrhával na sebe pozornost. Ale kdyÏ v nûm ta záleÏitost zaãala hryzat, znovu den nebo t˘den provûfioval nûkterá z nevyfie‰en˘ch vodítek, která po zabijákovi zbyla. Minci. Jeho poslední slovo, „TIÁMAT“. Zbytkovou energii zanechanou v bytû mrtvého mladíka ãímsi dal‰ím, co Fortunato ne a ne vystopovat. „Podle tebe je na nich nûco nadpfiirozeného,“ odhadoval Hiram a oãi mu zalétly ke Caroline, která se lenivû protahovala. „Chci jen, aÈ se mi na to koukne‰ je‰tû jednou.“ „Dobfie.“ Obûdvající hosté kolem cinkali vidliãkami a sklenicemi a rozmlouvali tak ti‰e, aÏ to znûlo jako vzdálené ‰umûní vody. „UÏ tehdy jsem ti urãitû fiíkal, Ïe to vypadá na americkou centovou minci z roku 1794, ruãnû raÏenou, v perfektním stavu. Mohli je ukrást v muzeu, numismatickém obchodû nebo soukromé…“ Hlas se mu vytratil. „Hmmmm. Podívej se na tohle.“ Pfiedvedl mu minci zblízka a na nûco ukázal tuãn˘m malíãkem, aniÏ by se jím kovu dotkl. „Vidí‰ spodní ãást toho vavfiínového vûnce? Tam by mûla b˘t stuha. Ale místo ní tam mበnûjak˘ takov˘ jakoby beztvar˘ hnus.“ – 14 –
Martin 2 - zlom
5.11.1956 23:53
Stránka 15
D IVOKÉ
KARTY
II – T RUMFOVÁ
ESA
Fortunato se na minci pozornû zadíval a na pÛl vtefiiny se ho zmocnil pocit, Ïe padá. Listy vavfiínu se promûnily v chapadla, konce stuhy se rozevfiely jako zobák, její zákruty nahradilo beztvaré maso poseté pfiíli‰ poãetn˘ma oãima. Fortunato uÏ jednou vidûl totéÏ, v knize o sumerské mytologii. Popisek tehdy hlásal „TIÁMAT“. „Jsi v pohodû?“ polekala se Caroline. „Oklepu se z toho. Pokraãuj,“ pobídl Fortunato Hirama. „Intuitivnû bych je oznaãil za padûlky. Ale kdo by padûlal centy? A proã si nedat tu práci a trochu jim nepfiidat léta? Vypadají, jako by byly vyraÏené vãera.“ „Nebyly, jestli ti to nûjak pomÛÏe. Podle aury toho oba mají za sebou dost. Tipoval bych jim minimálnû sto let, spí‰ uÏ ke dvûma stovkám.“ Hiram sepjal koneãky prstÛ. „MÛÏu tû jedinû poslat za nûk˘m, kdo ti tfieba pomÛÏe víc. Za Eileen Carterovou. Provozuje na Long Islandu malé muzeum. Dfiív jsme spolu, ehm, vedli korespondenci. O numismatice, dovede‰ si to pfiedstavit. Vydala pár knih o historii okultismu, s lokálním zamûfiením.“ Napsal do zápisníãku adresu a stránku vytrhl. Fortunato si ji od nûj vzal a zvedl se. „Dík.“ „Posly‰, myslí‰, Ïe…“ Hiram si olízl rty. „Myslí‰, Ïe kdyby si jednu z tûch mincí pofiídil nûkdo úplnû normální, nic by mu nehrozilo?“ „Normální? Tfieba sbûratel?“ nadhodila Caroline. Hiram sklopil oãi. „AÏ je nebude‰ potfiebovat. Zaplatil bych ti.“ „AÏ bude po v‰em, jsou tvoje,“ odpovûdûl mu Fortunato. „Jestli je‰tû budeme oba naÏivu.“ ? Eileen Carterové táhlo na ãtyfiicet, v hnûd˘ch vlasech mûla pramínky ‰edin. Pohlédla na Fortunata pfies horní okraj br˘lí s hranat˘mi obrouãkami a pak pfiejela pohledem ke Caroline. Usmála se. Fortunato trávil se Ïenami vût‰inu ãasu. Caroline byla navzdory v‰í své kráse nejistá, Ïárlivá a co chvíli zaãala s nûjakou nesmyslnou dietou nebo to pfiehnala s mejkapem. Eileen, to bylo nûco docela jiného. Carolinin vyz˘vav˘ zevnûj‰ek ji podle v‰eho tak nanejv˘‰ lehce pobavil. A co se t˘kalo Fortunata, na ãernochovi s napÛl japonskou krví obleãeném v ãerné kÛÏi a s ãelem natekl˘m pÛsobením viru nejspí‰ neshledávala vÛbec nic neobvyklého. „Máte tu minci s sebou?“ zeptala se. Pfii fieãi se mu dívala pfiímo do oãí. Îeny vypadající jako modelky uÏ ho unavovaly. Tahle mûla zahnut˘ nos, pihy a pfiibliÏnû pût kilo navíc. Ze v‰eho nejvíc se mu na ní líbily oãi. Zelenû Ïhnuly a v koutcích je lemovaly vrásky od smíchu. PoloÏil cent na pult, rubem nahoru. Eileen se nad minci sklonila a jedním prstem se dotkla mÛstku br˘lí. Pihovatá pleÈ jí mizela pod zelenou flanelovou ko‰ilí. Vlasy jí ãistû, sladce vonûly. „MÛÏu se zeptat, odkud ji máte?“ „To je na del‰í povídání,“ odpovûdûl Fortunato. „Znám se s Hiramem Worchesterem. MÛÏe se za mû zaruãit, kdybyste o to stála.“ – 15 –
Martin 2 - zlom
5.11.1956 23:53
Stránka 16
EDITOR
G. R. R. M ARTIN
„To mi staãí. Co chcete vûdût?“ „Podle Hirama jde moÏná o padûlek.“ „OkamÏik.“ Natáhla se pro knihu ke stûnû za sebou. Její pohyby byly jako prudké v˘trysky energie, do v‰eho, co dûlala, se vÏdy naprosto ponofiila. PoloÏila knihu na pult a zalistovala. „Tady,“ fiekla. Chvíli si pozornû prohlíÏela rub mince a kousala se do spodního rtu – mûla je malé, silné a pohyblivé. Fortunato se pfiistihl pfii my‰lence na to, jaké by asi bylo ji líbat. „To je on,“ pok˘vala hlavou. „Ano, je to padûlek. ¤íká se mu BalsamÛv cent, stojí tady, Ïe po âerném Johnu Balsamovi. Razil je v Catskillsk˘ch horách na pfielomu osmnáctého a devatenáctého století.“ Vzhlédla k Fortunatovi. „To jméno mi nûco fiíká, ale nevím co.“ „âern˘ John?“ Pokrãila rameny a znovu se usmála. „MÛÏu si to nechat? Jen na pár dní? MoÏná bych vám zjistila je‰tû nûco.“ „Proã ne.“ K Fortunatovi doléhalo ‰umûní oceánu, v‰echno díky tomu pÛsobilo o nûco pfiíjemnûji. Pfiedal Eileen vizitku, tu, na které stálo jenom jméno a telefonní ãíslo. KdyÏ odcházeli, Eileen se usmála a zamávala Caroline na rozlouãenou, ale Caroline se tváfiila, Ïe nic nevidí. Cestou zpátky do mûsta se ve vlaku obrátila na Fortunata: „Îe ji chce‰ vojet?“ Usmál se a neodpovûdûl. „Já se picnu,“ zakroutila Caroline hlavou. Fortunato jí v hlase opût zaslechl Houston, poprvé za nûkolik t˘dnÛ. „Rozkydnutou vyhoukanou úãu?“ Vûdûl, Ïe bude lep‰í nic nefiíkat. Cloumá to s ním víc, neÏ by mûlo, to vûdûl také. Zãásti se nejspí‰ vina dala pfiipsat jednodu‰e feromonÛm, jakési sexuální chemii, které rozumûl dávno pfiedtím, neÏ zjistil, ãím je vûdecky podloÏená. Ale v pfiítomnosti Eileen se cítil uvolnûnû; to se mu od chvíle, kdy ho virus promûnil, rozhodnû nestávalo ãasto. Vypadala, Ïe neví, co jsou to rozpaky. Dost, pomyslel si. Chovበse jako puberÈák. Caroline se znovu ovládla a poloÏila mu ruku na stehno. „Doma,“ fiekla, „ti ji vy‰ukám z hlavy.“ ? „Fortunato?“ Pfiehodil si sluchátko do levé ruky a pohlédl na hodiny. Devût ráno. „Hm.“ „Tady Eileen Carterová. Jak jste si u mû minul˘ t˘den nechával minci.“ Posadil se, rozespalost z nûj rázem spadla. Caroline se pfievalila a pfiikryla si hlavu pol‰táfiem. „Nezapomnûl jsem na vás. Jak to jde?“ „MoÏná jsem na nûco pfii‰la. Co byste fiekl v˘letu na venkov?“ ?
– 16 –
Martin 2 - zlom
5.11.1956 23:53
Stránka 17
D IVOKÉ
KARTY
II – T RUMFOVÁ
ESA
Vyzvedla ho ve svém Volkswagenu Golf a zamífiili do Shandakenu, mûsteãka v Catskillsk˘ch horách. Vzal si co nejv‰ednûj‰í obleãení, levisky, ãernou ko‰ili a staré sportovní sako. Své pfiedky ale zapfiít nemohl, stejnû jako stopy, které na nûm zanechal virus. Zastavili na vyasfaltovaném parkovi‰ti pfied kostelem se stûnami pobit˘mi bíl˘m dfievem. Stihli sotva vystoupit z auta, kdyÏ se dvefie kostela otevfiely a vy‰la stará Ïena. Na sobû mûla lacin˘ kalhotov˘ kost˘m z dvojité pleteniny a na hlavû ‰átek. Chvíli si Fortunata mûfiila od hlavy k patû, ale nakonec pfiíchozím nabídla ruku. „Amy Fairbornová. Vy budete ti z mûsta.“ Eileen pfiedstavila sebe i Fortunata a stará Ïena pfiik˘vla. „Hrob je támhle,“ ukázala. Náhrobek tvofiila nezdobená mramorová deska vztyãená z vnûj‰í strany laÈkového plotu obklopujícího hfibitov, daleko od ostatních hrobÛ. Stálo na ní: „John Joseph Balsam. Zemfiel roku 1809. KéÏ se smaÏí v pekle.“ Vítr zatfiepotal Fortunatovi sakem a donesl k nûmu slab˘ náznak Eileenina parfému. „Je to pekelná historie,“ rozpovídala se Amy Fairbornová. „Nikdo uÏ neví, kolik je na ní pravdy. Balsam byl pr˘ nûco jako ãarodûj, Ïil v kopcích opodál. Poprvé se vynofiil nûkdy v devadesát˘ch letech osmnáctého století. Nikdo neví, odkud se vzal, jenom Ïe odnûkud z Evropy. Obehraná písniãka: cizinec, straní se lidí, svaluje se na nûj vina za v‰echno. KdyÏ krávám zkysne mléko nebo nûkdo potratí, hodí se to na nûj.“ Fortunato pfiik˘vl. Sám si momentálnû pfiipadal jako cizinec. Kam se podíval, tam vidûl stromy, hory a nic víc, jen kostel tyãící se napravo na vrcholu kopce jako pevnost. Fortunato se cítil nekryt˘, zraniteln˘. Pfiíroda by mûla b˘t obklopená mûstem. „Jednou se ztratila dcera ‰erifa z Kingstonu,“ pokraãovala stará Ïena. „To bylo zaãátkem srpna 1809, kolem doÏínek. Vtrhli k Balsamovi domÛ a holku na‰li nahou a pfiipoutanou na oltáfii.“ Îena bl˘skla zuby. „Tak se to vypráví. Balsam byl nûjak divnû nahastro‰en˘ a mûl masku. Taky nÛÏ dlouh˘ jako ruka. Bilo do oãí, Ïe se ji chystá rozfiezat.“ „Jak divnû nahastro‰en˘?“ chtûl vûdût Fortunato. „V mni‰ském rouchu. A v masce psa, povídá se. Zbytek si dokáÏete domyslet. ·oupli mu hlavu do oprátky, dÛm spálili, pÛdu posolili, na cestu, co tam vedla, skáceli stromy.“ Fortunato vytáhl jednu z mincí. Druhou u sebe pofiád mûla Eileen. „Tohle se údajnû oznaãuje jako BalsamÛv cent. ¤íká vám to nûco?“ „Takové mám doma tfii nebo ãtyfii. VÏdycky jednou za ãas se vyloupnou z hrobu. ‚Co kleslo, musí zase stoupnout,‘ fiíkával mÛj manÏel. Pohfibil takhle pûknou fiádku lidí.“ „Oni mu ty mince dali do hrobu?“ podivil se Fortunato. „V‰echny, co na‰li. KdyÏ ten dÛm spálili, objevili jich v zemním sklepû pln˘ soudek. Vidíte tu jejich ãervenou barvu? To snad má b˘t vysok˘m obsahem Ïeleza nebo tak nûãím. Tehdy se fiíkalo, Ïe do mûdi míchal lidskou krev. KaÏdopádnû, ty mince ‰erifovi zmizely z pracovny. Vût‰ina lidí mûla za to, Ïe je sbalila Balsamova manÏelka, kdyÏ brala roha s dûckem.“ „On mûl rodinu?“ zaujalo to Eileen. „Nikdo je moc nevídal, ale je to tak, mûl manÏelku a malého kluka. Po Balsamovû obû‰ení pláchli do velkomûsta, aspoÀ pokud místní vûdûli.“ ? – 17 –
Martin 2 - zlom
5.11.1956 23:53
Stránka 18
EDITOR
G. R. R. M ARTIN
Pfii zpáteãní jízdû pfies Catskillské hory se mu povedlo Eileen pfiimût, aby se o sobû trochu rozpovídala. Narodila se na Manhattanu, koncem ‰edesát˘ch let vychodila Kolumbijskou univerzitu s titulem bakaláfiky umûní, motala se kolem politického aktivismu a sociální práce a pocítila obvyklé rozãarování. „Systém se odmítal promûÀovat tak rychle, jak jsem chtûla. Historie byla pro mû takov˘ únik. Chápete? KdyÏ se ponofiíte do dûjin, pochopíte, jak v‰echno dopadá.“ „Proã dûjiny magie?“ „Nevûfiím v ni, jestli se ptáte na tohle. Vy se smûjete! Proã se mi smûjete?“ „Uvidíte za chvíli. Ale dopovûzte to.“ „Zkrátka a jednodu‰e je to v˘zva. Obyãejní historikové to neberou váÏnû. Tenhle obor je pole neorané, máte v nûm spoustu fascinujících vûcí, které nikdo nikdy pofiádnû nezdokumentoval. Ha‰a‰íny, Kabalu, Davida Horna, Crowleyho.“ Ohlédla se na nûj. „No tak. UÏ mi to prozraìte, aÈ se taky mÛÏu zasmát.“ „VÛbec jste se nevyptávala na mû. Vyhovovalo mi to. Ale mûla byste vûdût, Ïe jsem nakaÏen˘ tím virem. Trpím syndromem divoké karty.“ „Chápu.“ „Dal mi hodnû schopností. Astrální projekci, telepatii, roz‰ífiené vûdomí. Ale jedin˘ zpÛsob, jak je ovládat, jak je pfiimût fungovat, je tantrická magie. Nûjak to souvisí s nahromadûním energie v pátefii.“ „Kundaliní.“ „Ano.“ „Mluvíte o skuteãné tantrické magii. ZadrÏené ejakulaci. Menstruaãní krvi. Tomhle v‰em.“ „Pfiesnû. TakÏe virus, tím máme za sebou první bod.“ „To je‰tû není v‰echno?“ „Je‰tû vám fieknu, ãím se Ïivím. Jsem kuplífi. Pasák. ¤ídím síÈ spoleãnic, co stojí tfieba i tisíc dolarÛ za noc. UÏ jste ze mû nervózní?“ „Ne. MoÏná trochu.“ Znovu na nûj letmo pohlédla. „Asi plácnu blbost, ale takhle bych si pasáka nepfiedstavovala.“ „Mnû se to oznaãení moc nelíbí. Ale ne zas, Ïe bych se k nûmu odmítal znát. Moje Ïeny nejsou jen ‰lapky. Moje máma pochází z Japonska a cviãí je jako gej‰i. Hodnû z nich má doktorát. Îádná nefetuje, a kdyÏ se jim fiemeslo omrzí, pfiejdou v organizaci na jinaãí post.“ „Líãíte to jako nûco náramnû morálního.“ Byla ho pfiipravená odsoudit, ale Fortunato si zakázal vycouvat. „Kdepak,“ fiekl. „âetla jste Crowleyho. Ten si o tuctové morálce myslel jenom to nejhor‰í, a já jsem na tom stejnû. ‚Jedin˘ zákon by mûl znít âiÀ, co se ti zlíbí.‘ âím jsem pouãenûj‰í, tím víc mi dochází, Ïe v tom je v‰echno. V té krátké vûtû. Je to stejnou mûrou hrozba i slib.“ „Proã mi to povídáte?“ „ProtoÏe se mi líbíte a pfiitahujete mû a to by pro vás vÛbec nemusela b˘t dobrá zpráva. Nerad bych, aby se vám nûco stalo.“ Eileen sevfiela volant obûma rukama, oãi nespustila ze silnice. „Umím se o sebe postarat,“ fiekla. – 18 –
Martin 2 - zlom
5.11.1956 23:53
Stránka 19
D IVOKÉ
KARTY
II – T RUMFOVÁ
ESA
Mûl jsi drÏet pysk, vynadal si v duchu Fortunato, ale vûdûl, Ïe to tak není. Zapudit Eileen teì, neÏ se s ní zaplete nûjak víc, bude nejlep‰í. Trvalo nûkolik minut, neÏ prolomila mlãení. „Nevím, jestli vám to mám fiíkat, nebo ne. Trochu jsem tu minci vzala mezi lidi. Do okultních knihkupectví, ãarodûjnick˘ch krámkÛ a tak podobnû. Jen tak, abych zkusila, jestli nûco nevyjde na svûtlo. V Miskatonském knihkupectví jsem narazila na nûkoho jménem Clarke. Projevoval náramn˘ zájem.“ „Co jste mu fiekla?“ „Îe je to mince po otci. Îe o ní chci zjistit víc. Zaãal se mû rÛznû vyptávat, jestli se zajímám o okultismus, jestli mám nûjaké nadpfiirozené záÏitky a tak dál. Byla docela hraãka napovídat mu, co chtûl sly‰et.“ „A?“ „A teì mû chce s nûk˘m seznámit.“ Nûkolik vtefiin nato si postûÏovala: „UÏ zas mlãíte jako pûna.“ „Radil bych vám nikam nechodit. Tohle je nebezpeãná pÛda. Dejme tomu, Ïe na okultismus nevûfiíte. JenÏe divoké karty v‰echno zmûnily. Pfiedstavy nebo víra se teì mÛÏou mûnit ve skuteãnost. A ubliÏovat. Zabíjet.“ Eileen zakroutila hlavou. „To jsou ty samé povídaãky jako vÏdycky. A dÛkaz zase nikde. MÛÏete do mû huãet celou zpáteãní cestu do New Yorku a nepfiesvûdãíte mû. Dokud to neuvidím na vlastní oãi, nemÛÏu to prostû brát váÏnû.“ „Jak chcete,“ fiekl Fortunato. Odpoutal své astrální tûlo a prudce vystfielil pfied auto. Postavil se na silnici a zviditelnil se, kdyÏ uÏ byl volkswagen tûsnû u nûj. âelním sklem vidûl, jak Eileen vytfie‰tila oãi. Vedle ní sedûlo s bezduch˘m v˘razem jeho fyzické tûlo. Eileen zakfiiãela, zakvílely brzdy a Fortunato své vûdomí jedním rázem pfienesl zpátky do auta. Smykem se blíÏili ke stromÛm, sáhl po volantu, aby do nich nenarazili. Motor zhasl a auto zastavilo na krajnici. „Co… co…“ „Mrzí mû to,“ omluvil se. Pfiíli‰ pfiesvûdãivosti se mu tûm slovÛm vdechnout nepodafiilo. „Na té silnici, to jste byl vy!“ Ruce, kter˘mi pofiád svírala volant, se jí klepaly. „Jenom jsem vám pfiedvedl… ukázku.“ „Ukázku? Vydûsil jste mû k smrti.“ „To nic nebylo. Chápete? Nic. Máme co dûlat s kultem, kter˘ existuje stovky let a koná lidské obûti. V nejlep‰ím pfiípadû. MÛÏe to b˘t i hor‰í, sakra hor‰í. Nevezmu si na svûdomí, Ïe jsem vás nechal, abyste se do toho namoãila.“ Nastartovala a vrátila se na vozovku. Teprve za ãtvrt hodiny, po nájezdu na dálnici, se zeptala: „Îe vy uÏ nejste tak docela ãlovûk? Jinak byste mû takhle pfií‰ernû nevydûsil. KdyÏ je‰tû navíc fiíkáte, Ïe jsem vás zaujala. Pfied tímhle jste se mû snaÏil varovat.“ „Ano,“ pfiisvûdãil. Její tón se promûnil, byl teì odtaÏitûj‰í. Fortunato ãekal, Ïe Eileen je‰tû nûco fiekne, ale místo toho jen pfiik˘vla a z autorádia pustila kazetu s Mozartem. ? Myslel, Ïe to tím konãí. Místo toho mu za t˘den zavolala, jestli by si s ní nedal obûd U Trumfového esa. – 19 –
Martin 2 - zlom
5.11.1956 23:53
Stránka 20
EDITOR
G. R. R. M ARTIN
KdyÏ pfii‰la, ãekal uÏ u stolu. Vûdûl, Ïe nikdy nebude vypadat jako modelka nebo jedna z jeho gej‰. Líbilo se mu ale, jak umí zúroãit pfiednosti, které má: pomocí ‰edé flanelové suknû, bílé bavlnûné blÛzy, tmavomodrého propínacího svetru, jantarov˘ch korálkÛ a ‰iroké strakaté stuhy do vlasÛ. Bez viditelného líãení, aÏ na fiasenku a lehce nanesen˘ lesk na rty. Vstal, aby jí mohl podrÏet Ïidli, a málem vrazil do Hirama. Rozhostilo se trapné ticho. Nakonec Eileen nabídla Hiramovi ruku, Hiram se k ní sklonil a po zaváhání, které bylo o vtefiinu del‰í, neÏ mûlo, se s úklonou odporouãel. Fortunato ho chvíli vyprovázel pohledem. Pfiál si, aby Eileen o Hiramovi nûco fiekla, ale zklamala ho. „Rád vás vidím,“ uvítal ji. „Já vás taky.“ „Ono vám nevadí, co… se stalo minule?“ „A to má b˘t omluva?“ Zase ten její úsmûv. „Ne,“ fiekl. „Ale váÏnû mû to mrzí. Mrzí mû, Ïe jsem vás do toho v‰eho zatáhl. Mrzí mû, Ïe jsme se nemohli seznámit jinak. Mrzí mû, Ïe vÏdycky kdyÏ se vidíme, tak musíme probírat tuhle hrÛzu.“ „Taky mû to mrzí.“ „A kromû toho se o vás bojím. Nikdy jsem je‰tû nenarazil na nic, jako je to, co mám proti sobû teì. Rozmáhá se tu… nûco, komplot nebo kult nebo jak tomu hodláte fiíkat. A já o tom nedokáÏu nic zjistit.“ Dorazil ãí‰ník s jídelními lístky a kfii‰Èálov˘mi poháry s vodou. Fortunato ho mávnutím ruky zase odehnal. „Byl jsem za Clarkem. PoloÏil jsem mu pár otázek, zmínil TIÁMAT a on jen civûl, o ãem to melu. Nehrál to. Koukal jsem mu do mozku.“ Nadechl se. „VÛbec si vás nepamatoval.“ „To není moÏné,“ zakroutila Eileen hlavou. „Stra‰nû zvlá‰tní, jak tu jenom tak sedíte a povídáte mi, jak jste mu ãetl v hlavû. Jen se stal nûjak˘ omyl, víc za tím urãitû nebude. Jste si opravdu jist˘?“ Fortunato zfietelnû vidûl její auru. Eileen nelhala. „Jsem,“ potvrdil. „Vidûla jsem se s Clarkem vãera veãer a mÛÏete mi vûfiit, Ïe si mû pamatoval. Vzal mû na setkání s pár lidmi. S ãleny toho kultu, spolku nebo ãeho. Mince slouÏí jako urãité poznávací znamení.“ „Zjistila jste jména, adresy, prostû nûco?“ Zakroutila hlavou. „Ale ty lidi bych poznala. Jeden se jmenuje Roman. Ohromn˘ fe‰ák, moÏná aÏ moc ohromn˘, jestli víte, kam mífiím. Ten druh˘ byl obyãejnost sama. Myslím, Ïe se jmenoval Harry.“ „A má ta skupina jméno?“ „Îádné nepadlo.“ Pfieletûla oãima lístek, znovu se totiÏ pfiiblíÏil ãí‰ník. „Nejspí‰ ty telecí medailonky. A sklenku chablis.“ Fortunato si objednal insalata composta a nûmeck˘ leÏák. „Ale nûco jsem zjistila,“ potû‰ila ho Eileen. „SnaÏila jsem se vystopovat Balsamovu Ïenu a syna. Díky nim zÛstal ten pfiíbûh otevfien˘. Nejdfiív jsem zkou‰ela obvyklou detektivní metodu: záznamy o narození, úmrtích, sÀatcích. Nikde nic. Pak jsem zkusila najít souvislost s okultismem. Znáte AbramelinÛv vûstník?“ „Ne.“ – 20 –
Martin 2 - zlom
5.11.1956 23:53
Stránka 21
D IVOKÉ
KARTY
II – T RUMFOVÁ
ESA
„Je to nûco jako vûdeck˘ oborov˘ bulletin se soupisem aktuálních publikací, jenom o okultismu. A tam jsem na Balsamovy narazila. Nûjak˘ Marc Balsam vydal za posledních pár let alespoÀ deset ãlánkÛ. Vût‰inou v magazínu Nectanebus. ¤íká vám to nûco?“ Fortunato zakroutil hlavou. „Jméno démona nebo tak? Mám dojem, Ïe bych to mûl znát, ale nic mi nenaskakuje.“ „Celkem bych se i vsadila, Ïe Balsam bude zapleten˘ se stejnou spoleãností jako Clarke.“ „KvÛli tûm mincím.“ „Pfiesnû.“ „A co ty gangy dûcek, které udûlaly divoãinu z okolí KartouzÛ? Z jednoho jsem tu minci taky vyrazil. Tu‰íte, jaká spojitost by to vysvûtlila?“ „Zatím ne. MoÏná by pomohly ty ãlánky, jenÏe Nectanebus nejde pofiádnû sehnat. Doteì jsem se nedopídila ani jednoho v˘tisku.“ Dorazilo jim jídlo. Eileen nad obûdem koneãnû promluvila o Hiramovi. „Pfied patnácti lety byl atraktivnûj‰í, neÏ si dost moÏná myslíte. Trochu pfii tûle, ale hroznû okouzlující. Vûdûl, co si vzít na sebe a co fiíkat. A samozfiejmû vÏdycky znal fantastické restaurace.“ „Co se pokazilo? Nebo mi po tom nic není?“ „Vím já? Co se tak mezi lidmi pokazí? Hlavnû asi moc fie‰il svoji váhu, fiekla bych. Teì svÛj vzhled pofiád fie‰ím pro zmûnu já.“ „Ale nemûla byste, to vám fieknu. Vypadáte bájeãnû. Mohla byste mít, na koho byste ukázala.“ „Nemusíte se mnou flirtovat. Jasnû, vyzafiujete v‰echnu tu sexuální energii a charisma a vÛbec, ale nelíbí se mi pomy‰lení, Ïe je uplatÀujete na mû. Îe mnou manipulujete.“ „NesnaÏím se vás zmanipulovat,“ ohradil se Fortunato. „Jestli pÛsobí to, Ïe o vás mám zájem, tak proto, Ïe o vás mám zájem.“ „To jste vÏdycky tak pfiím˘?“ „UÏ to tak bude. Asi. Koukám na vás a vy se pofiád usmíváte… Jsem z toho vedle.“ „Zkusím to omezit.“ „Jen to ne.“ Uvûdomil si, Ïe na ni jde pfiíli‰ zhurta. Úhlednû odloÏila stfiíbrn˘ pfiíbor na talífi a sloÏen˘ ubrousek pohodila vedle nûj. Fortunato odsunul zbytek salátu, kdyÏ vtom mu nûco vytanulo na mysli. „Jak jste povídala, Ïe se jmenuje ten ãasopis? Ten, jak do nûj pí‰e Balsam?“ Vytáhla z kabelky sloÏen˘ útrÏek papíru. „Nectanebus. Proã?“ Fortunato gestem poÏádal o úãet. „Poslouchejte, mÛÏete se mnou zajet ke mnû domÛ? Nic na vás ne‰iju. Je to dÛleÏitá vûc.“ „KdyÏ fiíkáte.“ âí‰ník se uklonil a obrátil se na Eileen. „Pan Worchester je… akutnû zaneprázdnûn. PoÏádal mû v‰ak, abych vám sdûlil, Ïe vበobûd jde na úãet podniku.“ „Vyfiiìte mu ode mû podûkování,“ odpovûdûla Eileen. „Povûzte mu… prostû mu povûzte, Ïe dûkuju.“ ?
– 21 –
Martin 2 - zlom
5.11.1956 23:53
Stránka 22
EDITOR
G. R. R. M ARTIN
KdyÏ dorazili do bytu, Caroline je‰tû spala. Demonstrativnû nechala dvefie loÏnice otevfiené, do‰la si nahá na záchod a pak se usadila na okraj postele a pomalu se oblékala. Zaãala punãochami a podvazkov˘m pásem. Fortunato si jí nev‰ímal a probíral se hromadami knih, které uÏ zabíraly celou jednu stûnu ob˘váku. Buì se Caroline nauãí svoji Ïárlivost ovládat, nebo si najde nov˘ obor. Nakonec se nejistû odpotácela na deseticentimetrov˘ch podpatcích a Eileen se za ní usmála. „Je krásná.“ „Vy taky.“ „Nezaãínejte s tím.“ „Sama jste zaãala.“ Podal jí Budgeovu Egyptskou magii. „Tady to máte. Nectanebus.“ „‚… a proslul jako mág a mudrc, dÛkladnû obeznámen˘ s ve‰kerou moudrostí EgypÈanÛ.‘“ „Zaãíná to do sebe zapadat. Vzpomínáte, jak mûl âern˘ John psí masku? Napadá mû, jestli BalsamÛv kult nebudou egypt‰tí svobodní zednáfii.“ „ProbÛh. Myslíte na to, co já?“ „Myslím na to, Ïe by Balsam mohla b˘t americká verze jména Balsamo.“ „Jako tfieba Giuseppe Balsamo Palermsk˘,“ dosedla Eileen ztûÏka na pohovku. „Kter˘ se ov‰em proslavil,“ doplnil Fortunato, „jako hrabû Cagliostro.“ ? Pfiitáhl si Ïidli a usedl naproti Eileen s lokty opfien˘mi o kolena. „Inkvizice ho zavfiela kdy?“ „Nûkdy kolem roku 1790, jestli se nepletu. Skonãil v nûjakém Ïaláfii. Jeho tûlo se ale nikdy nena‰lo.“ „Údajnû mûl mít kontakty na ilumináty. Dejme tomu, Ïe ho z vûzení dostali a propa‰ovali do Ameriky.“ „Kde se vynofiil jako âern˘ John Balsam, místní podivín. Ale ãemu se vlastnû vûnoval? Proã ty mince? A lidská obûÈ? Cagliostro byl podvodník, hoch‰tapler. Chtûl si jen pohodlnû Ïít, nic víc. VraÏda, to k nûmu prostû nesedí.“ Fortunato jí podal Daraulovy âarodûjnice a ãarodûje. „Proklepneme to. Jestli nemáte na práci nic lep‰ího…?“ ? „Anglie,“ fiekla Eileen. „1777. Tehdy k tomu do‰lo. Dvanáctého dubna ho zasvûtili jako zednáfie, v Soho. Od té chvíle zednáfiství ovládlo jeho Ïivot. Vymyslel si egyptské svobodné zednáfie jako urãité vy‰‰í zasvûcení, zaãal rozhazovat peníze a pfiibírat kaÏdého vysoce postaveného ãlena bratrstva, kterého mohl.“ „Co to do nûj vlastnû vjelo?“ „Údajnû nûjak cestoval po anglickém venkovû a vrátil se jako – citát – nov˘ ãlovûk. Konec citátu. Získal silnûj‰í magické schopnosti. Z dobrodruha se stal mystik se v‰ím v‰udy.“ – 22 –
Martin 2 - zlom
5.11.1956 23:53
Stránka 23
D IVOKÉ
KARTY
II – T RUMFOVÁ
ESA
„Dobfie,“ fiekl Fortunato. „Teì si poslechnûte tohle. Tolstoj o svobodném zednáfiství: ‚Prv˘, nejhlavnûj‰í cíl na‰eho fiádu… jest zachování urãitého dÛleÏitého tajemství a jeho odevzdání potomstvu… tajemství, na nûmÏ moÏná závisí osud rodu lidského.‘“ „Zaãíná mi to nahánût husí kÛÏi,“ otfiásla se Eileen. „Je‰tû jeden dílek: Na rubu Balsamovy mince je vyraÏená sumerská bohynû jménem TIÁMAT. Pfiedobraz Lovecraftova Cthulhu, jakási obrovská, beztvará zrÛda zpoza hvûzd. Lovecraft svoji mytologii údajnû ãerpal z tajn˘ch zápiskÛ svého otce. LovecraftÛv otec byl zednáfi.“ „TakÏe o tohle podle vás jde. O tu TIÁMAT.“ „Spoãítejte si to sama,“ opáãil Fortunato. „Dejme tomu, Ïe se tajemství zednáfiÛ nûjak t˘ká toho, jak TIÁMAT ovládnout. Cagliostro se to tajemství dozví. Jeho bratfii zednáfii nechtûjí své vûdomosti propÛjãovat sluÏbám zla, takÏe si Cagliostro pro své úãely zaloÏí vlastní fiád.“ „Chce cosi pfiilákat na Zemi.“ „Pfiesnû,“ pfiitakal Fortunato, „chce to pfiilákat na Zemi.“ Eileen se koneãnû pfiestala usmívat. ? Bûhem jejich rozhovoru se setmûlo. Noc byla chladná a jasná a stfie‰ními okny ob˘váku vidûl Fortunato na hvûzdy. Rád by je dokázal zhasnout. „Je pozdû,“ omluvila se Eileen. „Musím bûÏet.“ VÛbec ho nenapadlo, Ïe by ode‰la. Odpolední bádání ho naplnilo roztûkanou energií, vzru‰ením z lovu. Byl nad‰en˘ tím, jak Eileen myslí, a pfiál si, aby se pfied ním odhalila – odhalila svá tajemství, své city, své tûlo. „Neodcházej.“ Dal si pozor, aby nevyuÏil svého nadání a nepfiikázal jí to. „Prosím.“ Îaludek se mu pfii tûch slovech sevfiel chladem. Eileen vstala a oblékla si svetr, kter˘ mûla pfiehozen˘ pfies opûradlo pohovky. „Musím… musím to celé strávit. Prostû se toho sebûhlo moc najednou. PromiÀ.“ Také mu pfiestala vykat, ale ani se na nûj nepodívala. „Potfiebuju víc ãasu.“ „Doprovodím tû na Osmou avenue,“ nabídl se. „Tam chytne‰ taxík.“ Z hvûzd jako by sálala zima, jakási nenávist ke v‰emu Ïivému. Fortunato se nahrbil a zabofiil ruce hluboko do kapes. OkamÏik nato ucítil kolem pasu její ruku. Také k sobû Eileen pfiivinul, kráãeli schoulení jeden k druhému. Zastavili na rohu Osmé a Devatenácté, taxík u nich zabrzdil prakticky okamÏitû. „Nefiíkej to,“ zarazila Fortunata Eileen. „Budu si dávat pozor.“ Fortunato mûl tak staÏené hrdlo, Ïe by nevydal hlásku, ani kdyby chtûl. Rukou spoãinul Eileen na zátylku a políbil ji. Mûla tak jemné rty, Ïe si teprve ve chvíli, kdy uÏ se obracel k odchodu, uvûdomil, jak rád je líbá. Znovu se obrátil, Eileen tam pofiád stála. Políbil ji zas, naléhavûji, a Eileen se k nûmu na okamÏik pfiitiskla a pak se odtáhla. „Zavolám ti,“ fiekla. Díval se za taxíkem, dokud neodboãil za roh a nezmizel. ? – 23 –
Martin 2 - zlom
5.11.1956 23:58
Stránka 304
TRUMFOVÁ ESA sestavil George R.R. Martin Z anglického originálu Aces High, vydaného nakladatelstvím Tor v New Yorku roku 2011, pfieloÏili Pavel Bakiã, Daniela Orlando, Richard Podan˘ a Milan Îáãek. Ilustrace na obálce Marc Simonetti. Grafická úprava Pavel Trávníãek. Sazba Petr Teichmann. Odpovûdn˘ redaktor Martin ·ust. Jazykov˘ redaktor Marie Semíková. Technick˘ redaktor Milan Dorazil. Vydalo nakladatelství Argo, Milíãova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz, argo@argo.cz, v roce 2016 jako svou 2759. publikaci. Vytiskla tiskárna Akcent. Vydání první. ISBN 978-80-257-1654-0 Knihy nakladatelství Argo distribuuje kniÏní velkoobchod KOSMAS sklad: Za Halami 877, 252 62 Horomûfiice. tel. 226 519 400, fax 226 519 387 e-mail: odbyt@kosmas.cz www.firma.kosmas.cz Knihy je moÏno pohodlnû zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz