Ta druhá loď, černá moderní řádová útočná loď, která vyřadila na hranici z provozu válečnou loď Řádu a pak se snesla jako dravý pták na Bliteho Růži, v následujících dnech s jeho lodí pevně splynula. Proč to ale Penny Royal udělala, bylo jako všechny její ostatní motivy nejasné. Všechny sekce jeho staré lodi se při tom procesu staly nepřístupnými, takže Blite a jeho posádka se museli zdržovat pouze na můstku. Záběry z kamer a jiná data ale měli k dispozici na zobrazovací vrstvě. Blite je využíval mezi klimbáním v akceleračním křesle. Pohlédl na výklenek v jedné nově zbudované chodbě. „Co to k čertu je?“ zeptal se. „Zvláštní, měla jsem za to, že kapitánské povolání předpokládá alespoň nějaké znalosti vesmíru,“ opáčila Greer. Blite po ní šlehl pohledem. „Ano, já vím, že to je kosmický oblek, ale co tam dělá?“ „No,“ pokrčila rameny Greer, „možná tam je, protože jsme ve vesmíru?“ Blite ji znovu probodl pohledem a pak se zeptal: „Leven?“ „Je to replika. Vyrobila ho předchozí UI útočné lodi, se kterou v tuto chvíli splýváme,“ odpověděla lodní mysl. „Starožitný kosmický oblek,“ řekl Blite. „Takže Penny Royal respektuje vlastnictví jiných lidí?“ „Zjevně,“ odpověděla Leven. Blite to nechal být a rychle přepnul na jinou scénu. Z toho kosmického obleku, který tam seděl na židličce ve výklenku, měl husí kůži, ale nedokázal přesně říct proč. Raději tedy přepnul na pohled do strojovny, kde Penny Royal nebo nějaká její část vykuchala starý podprostorový motor. Vládl tam chaos – stříbrná chapadla Penny Royal se plazila všude, její černé ostny klovaly jako jeřábí zobáky do pozůstatků motoru, součástky létaly vzduchem – ale byla to UI při práci a multitasking se u ní dal předpokládat. „Tohle,“ řekl Brond a zapíchl ukazováček do obrazovky, „je část moderního řádového podprostorového motoru.“ Blite upřel pohled na jmenovaný předmět, velkou věc, která vypadala jako model něčích vnitřností z leštěného hliníku. „Takže Penny Royal rozebrala náš motor i motor útočné lodi a něco s nimi dělá,“ konstatoval. „Jak je možné, že jsme pořád v podprostoru, když je rozmontovaný?“ „Ať se propadnu, jestli tuším,“ řekl Brond. „Možná že ta druhá loď měla motorů víc,“ nadhodila Greer.
„Možná,“ souhlasil Blite. Začaly se objevovat nové součástky jedna za druhou a UI je ukládala na místo. Blikaly mikrosvářecí oblouky, po povrchu se šířil pel nanotechnologie, zařízení malá jako zrnka písku zajížděla a zašroubovávala se na místo a kolem organicky vyhlížející techniky se objevovaly podivné deformace. Blite viděl, jak se části jeho starého motoru spojují s předměty, o nichž věděl, že patří do speciální techniky UI, protože viděl příklady. Výsledkem byla obrovská masa uprostřed strojovny částečně přikrytá kusy kapotáže, ze které trčely na všechny strany vzpěry a kroutily se z ní optické a napájecí kabely. Když Blite tohle a další rekonstrukce pozoroval dva dny, ucítil zakoktání podprostorového motoru, které přešlo do rovnoměrného hučení neviditelné energie. „Zrychlujeme,“ prohlásila Leven. „Zrychlujeme?“ opáčil Blite. „Jediný výraz, který na to mohu použít,“ odpověděla lodní mysl. „Překonáváme časovou bariéru a spotřebováváme při tom nesmírné množství energie čerpané z podprostoru.“ „Cože?“ „Cestování v čase je možné,“ vysvětlila mu Leven, „ale i Pradoři mají strach zajít tak daleko.“ Blite věděl, že je možné cestovat v čase a chápal, proč se tomu rozumné bytosti vyhýbají. Zabíhalo to do nekonečných energetických řad, a když jste se pokusili změnit historii, mohli jste ji úplně zničit. Jednou slyšel, že by to bylo jako použít fúzní motor, abyste se dostali z jedné strany místnosti na druhou. Určitě byste se tam dostali, ale z místnosti samotné by toho moc nezbylo. „Penny Royal!“ zavolal. „Co to sakra vyvádíš?“ Ozval se zvuk, jako když hodíte minci do vinné sklenice, a když se otočil, uviděl, že se ve vzduchu zhmotnil černý diamant, od kterého se šířily napůl neviditelné poruchy, a vypadal, že roste… donekonečna. „Vyhneme se katastrofické eskalaci,“ zašeptala černá UI, načež se v Blitově mysli otevřela změť vzpomínek a výjevů. Uviděl groteskního tvora připomínajícího kráčející lebku, rozličné pohybující se kosmické lodi a lidi – některé z nich poznával – zachycené ve snímcích svého života. To všechno se otevíralo do čehosi většího, něčeho, co nedokázal uchopit. Pak se to složilo a jeho se zmocnil pocit, že by jeho duše mohla být v v tom záhybu rozdrcena, když tu se náhle všechno překlopilo ven z existence. Blitovi se zvedl žaludek a moc si přál, aby si tuhle pokutu za kladení otázek pamatoval.
S hlavou svěšenou a ústy bezděčně slintajícími řekl: „Ničemu z toho nerozumím.“ Cosi dloublo do jeho vědomí a pak to zmizelo. „Naskytl se problém způsobený krátkým probuzením Sverlových pradorských instinktů a bylo třeba to napravit,“ řekla Penny Royal. „Musíme jen dorazit ke svému cíli dva týdny před tím, než vyrazíme, a vyhneme se katastrofické eskalaci.“ UI musela svoje komunikační metody kvůli prostým lidem zjednodušovat, ale stále to nestačilo. „Cože?“ zeptal se Blite. Diamant zhasl. „Jak jsi to myslela s tím Sverlem?“ vyhrkl Blite. Penny Royal neodpověděla a kapitán tomu teď byl rád. Trojice na můstku se otočila a zadívala se na zobrazovací vrstvu, na které svíjející se chapadla a klovající ostny ustupovaly do pozadí. Uprostřed strojovny stál nový podprostorový motor, spokojeně předl a dělal něco čeho se bály jak špičkové UI řádu, tak šílení Pradoři. „Víš,“ řekl Brond, „jestli nám tenhle nový motor nechá, už nikdy se nebudeme moci vrátit do Řádu. UI nás kvůli němu nikdy nepřestanou pronásledovat.“ „Já vím,“ řekl Blite. Vyvolal si nové obrazy z kamer, které až doposud na Růži vůbec nebyly. Vyvolal si data a schémata systémů a zbraní druhé lodi, která se čím dál víc a naprosto nepravděpodobným způsobem prolínala s tou jeho. Postupně se stávaly jediným plavidlem. Nová schémata byla dosažitelná celou dobu. Blite zkombinoval nové údaje se záběry z kamer a vygeneroval obraz na zobrazovací vrstvě. „Tak takhle teď vypadáme,“ řekl. Růži, o které kdosi řekl, že vypadá jako železná mešita, už ani nebylo vidět. A to, co bývalo moderní řádovou útočnou lodí, bylo radikálně předěláno. Ta věc na obrazovce byla tlustá černá podkova, v jejíchž koncích zely jícny fúzních motorů a po celém povrchu jejího dvojitého trupu trčely nejrůznější senzory a zbraně. Vepředu bylo malé čelní okno. „A kde jsme my?“ zeptala se Greer. Blite chvíli hleděl na obraz, pak si vyvolal schéma a zíral pro změnu zase na něj. Podprostorový motor byl zdvojený, jeden na každém konci podkovy. Dostat se k nim a k fúzním motorům se dalo z přední části lodi, kde byl za ochrannou záštitou můstek, úzkými chodbami. Kajuty posádky byly na jedné straně můstku a skladové a nákladní prostory
hned za nimi, zatímco na druhé straně byl hangár s raketoplánem Blitovi neznámého typu. Růže tam prostě nebyla. „Leven, je to pravda?“ zeptal se Blite. „Je to pravda, kapitáne,“ odpověděla Leven. „Jediná část tvé lodi, která nebyla přemístěna a změněna, je můstek a vy tři. I já teď mám větší výpočetní kapacitu a vylepšení, abych mohla pracovat s novou podprostorovou technikou a zbraněmi.“ „Co to k čertu udělala s mou lodí?“ Za jeho zády se opět ozvalo to děsivé cvakání a Blite se otočil v křesle. Hleděl na černý diamant. „To nebyla otázka na tebe,“ dodal spěšně. „Tohle je tvoje loď,“ řekla Penny Royal. „Jak Brond správně poznamenal,“ odpověděl Blite, „jestli je tohle naše loď, jsou z nás v Řádu nadosmrti psanci, tedy pokud jim tu zatracenou věc nedáme. A myslím, že i v tom případě jsou naše šance nebýt rozcupováni forenzní UI na kusy minimální.“ V Blitově vědomí se náhle objevily informace: tisíce souborů na jednotlivé lidi, schémata propojení mezi nimi, obrázky Růže v doku Par Avion, rolující se statistické analýzy. Blite zasténal, bylo mu, jako by mu do lebky vrazili hadici se stlačeným vzduchem. Pak ta data zase z jeho mysli zmizela a on měl co dělat, aby nezačal zvracet. „Já jenom překládám,“ ozvala se Leven. „Tak spusť,“ zachroptěl Blite. „Bez Penny Royal by nás už stejně chytili a vyšetřovali,“ řekla lodní mysl. „Jestli půjde od této chvíle všechno podle plánu a my to přežijeme, můžeme s Řádem vyjednávat, prodat jim tuhle loď za obrovskou sumu a koupit si jinou, lepší, než byla Růže. V tom případě se bohužel forenznímu vyšetřování nevyhneme. Ale nezabije nás to.“ „O jaký ‚plán‘ přesně jde?“ zeptal se Blite, když diamant znovu zablikal. „Já nevím,“ přiznala Leven. „I když o mnohém svědčí, že se neustále vyvíjí.“ Takže všechno podle plánu jít nemusí… Blite tam seděl a dumal o tom. Navzdory tomu, že si připadal, jako kdyby mu někdo projel vnitřek lebky drátěným kartáčem, nedokázal se ubránit jistému vzrušení a úžasu, že je součástí toho všeho. Vždycky předpokládal, že až jednou vydělá jmění, někde se usadí, aby si užíval pohodlí, zatímco jiní budou pokračovat v jeho práci a financovat jeho luxusní život. To by bylo maximum, čeho mohl dosáhnout: možná pár lodí přepravujících lukrativní náklady. Teď věděl, že chce něco víc.
Chtěl být součástí velkých událostí a vidět z vesmíru víc, než by mohl, kdyby se usadil na nějaké rekreační planetě. Byl teď součástí čehosi obrovského, na kontě v Galaktické bance měl slušné jmění a seděl v lodi, na jakou lidi jako on obvykle mohli jen závistivě civět. „Dobře, Leven,“ řekl. „Pověz mi, co tady máme.“ „Máme tu loď se zdvojeným podprostorovým pohonem, který dokáže čerpat energii z podprostoru, a je to to nejrychlejší, co jsi kdy viděl. Časový skok, který podnikneme, je ale osobním přičiněním Penny Royal a bez ní na palubě jej nebudeme moci zopakovat. Máme dvě pole fúzních motorů schopných pohánět loď desetinou rychlosti světla. Máme gravitační motory, se kterými můžeme přistát i na hvězdě. I ty jsou napájené energií z podprostoru. Nákladní prostory jsou třikrát větší než na Růži a máme raketoplán.“ „A co zbraně?“ „Hmm, tak to se dostáváme do oblasti, na kterou lidský slovník nestačí,“ odpověděla Leven. „Alespoň naznač.“ „Polointeligentní podprostorové tříštivé střely, multičásticová děla, celospektrální lasery, probíječky s úsťovou rychlostí blízkou rychlosti světla, indukční efektory pro ovládnutí systémů jiných lodí… Myslím, že by bylo jednodušší, kdyby ses zeptal, co nemáme.“ „To je všechno moc hezké,“ vložil se do toho Brond, „ale když přijde na přepravu nákladu, zase tak skvělé to není. A je tu ještě jedna věc, kterou bychom měli vzít do úvahy.“ „Povídej,“ pobídl ho Blite. „Co já vím, Penny Royal nemá ve zvyku dělat něco takového bez důvodu, ať už je sebeobskurnější,“ pokračoval Brond. „To, že máme všechny tyhle hračky, ať už jsme se k nim dostali jakkoliv, znamená, že je nejspíš budeme potřebovat.“ Blite to strávil a uvědomil si, že Brond uhodil hřebík na hlavičku, ale jeho vzrušení to nijak nezmenšilo, stejně jako uspokojení, které cítil chamtivější stránkou své osobnosti. „Musíme pro tu loď vymyslet nové jméno,“ řekl. „A ty už ho máš,“ tipla si Greer. „Samo sebou,“ přikývl Blite. „Pojmenovávám tuto loď Černá růže.“ „Otřepané,“ namítla Greer. Na palubě lodi uběhly týdny, během nichž se posádka seznamovala s novými lodními systémy a zkoumala silně změněný interiér. Blite se často přistihl, že ho láká ten starožitný kosmický oblek sedící ve výklen-
ku, a když si chtěl promluvit s Penny Royal, která zmizela hned po tom, co ji viděli ve strojovně, zjistil, že oslovuje ten oblek. Penny Royal se mu ale neozývala, což Blita nepřesvědčilo, že někde v tom obleku není. Pak jim Leven oznámila, že se brzy vynoří z podprostoru. Všichni tři lidé tu událost očekávali na můstku. Zobrazovací vrstva na předním okně zůstávala neutrálně šedá až do okamžiku, kdy se hladce a bez vedlejších účinků vynořili do skutečného vesmíru a ona zaplála pestrými barvami. Když Blite pohlédl na sírově žlutou planetu obklopenou mnohabarevným plynovým mrakem, jeho nálada se zlepšila. Tato mezihvězdná katedrála se svými temně zelenými a nebesky modrými víry, nitkami podobnými žilkám a masitými oblaky patřila k věcem, které vždycky chtěl vidět. Penny Royal je zaváděla na místa, o nichž dříve jenom snil. A o tomhle by snil určitě, kdyby měl tušení, kde vlastně jsou. „Tohle místo nazývají Pradoři ‚Žravé šílenství‘,“ řekla mu Leven. Blita se při zmínce o Pradorech na okamžik zmocnily pochyby, ty mu ale nezkazily jeho povznesenou náladu. To dokázala až další Levenina slova: „Nachází se v Pradorském království.“ Do prdele. Ne, co to s ním je? Sedí v jedné z nejrychlejších lodí a jeho zbraně si dokážou poradit se vším. Krátký výlet na periferii Pradorského království by neměl představovat žádný problém. Leven otevřela v jednom spodním rohu zobrazovací vrstvy rámeček, v němž se objevil záběr na žlutou planetu zblízka. Vylétaly z ní obří lodě připomínající dlouhé zlaté slzy poháněné oslnivým ohněm fúzních motorů a neomylně se stáčely přímo k nim. „A tohle jsou lodi královské gardy,“ dodala Leven. Všechno, na co se Blite zmohl, bylo zachrčení.