OBSAH
7 předmluva Gerarda Soetemana 11 vyděděnec 19 barva z kosmu 45 Dagon 53 z neznámého světa 63 stín nad Innsmouthem 107 Milan Hulsing o lovecraftovi
Erik Kriek SE PUSTIL DO NĚČEHO VELICE
ošemetného: rozhodl se zachytit obrazem to, co je nejlepší a nej účinnější přenechat čtenářově představivosti. Každý, kdo čte nějakou povídku H.P. Lovecrafta, mistra hororu z amerického Východního pobřeží, si vytváří vlastní představy monster. Já sám jsem se – jako malý kluk – seznámil s Lovecraftovými povídkami, když mi otec da roval tlustou antologii anglických a amerických hororů: Před půlnocí, po půlnoci. Sporé ilustrace pocházely od Eppo Doeveho a kniha stojí doposud, po šedesáti letech od darování, v mé knihovně, příběhy se mi vryly do paměti a obrazy vypálily na sítnici. Byly to podivné kres by, neúplné, úsporné a, jak se sluší, černobílé. Kniha ve mně vzbu dila celoživotní fascinaci: horory si pravidelně kupuji dodnes. Není reedice Ambrose Bierce či Roalda Dahla, abych do ní nenahlédl, zda v ní není něco – sebemenšího – nového. Lovecraftova povídka Věc na prahu mě fascinovala a fascinuje natolik, že když mě jedna hollywoodská producentka požádala, abych pro ni napsal politicky laděný thriller, tak jsem povídku pře
pracoval ve filmový scénář. Abych splnil požadavek aktuálnosti, vymyslel jsem si situaci, v níž se velmi významný poradce nově zvoleného prezidenta Spojených stá tů dostane do lovecraftovského m ěstečka
H. P. LOVECRAFT • Z NEZNÁMÉHO SVĚTA A DALŠÍ PŘÍBĚHY
7
8
v Nové Anglii. Vlivem stěhování duší pomalu zešílí a uvěří, že musí přiblížit konec světa, pokud již není za dveřmi. Jako naprostý šílenec odcestuje zpět do Washingtonu, aby tam jako šéf Národní bezpečnostní agentury poskytoval prezidentovi fatální rady… Producentka scénář odmítla: „Choromyslní se ve Washingtonu na takovou pozici nikdy nedostanou.“ A pak… do Reaganových služeb vstoupil Oliver North a později vykonávali Bushovi poradci své požeh nané dílo tak, že Spojené státy zabředly do bezedných dluhů, aby mohly vést a financovat katastrofální války… Takže. Lovecraft je podle mě darwinista: nikdo neunikne svému osudu, nemůže sejít z životní cesty, kterou mu vytýčily jeho geny a dědičnost. Erik Kriek to velice zdařile ztvárnil ve Stínu nad Innsmouthem. Od čtvrtého obrázku na první
straně dole uprostřed je – nepatrně – naznačeno, jak to dopadne, a povídka k tomu celou dobu směřuje. Jako čtená ři si neuvědomujeme atmosféru, dobu, v níž se příběh odehrává: v polovině dvacátých let minulého století. To oble čení, to městečko, ta auta, to prázdno! Když si z obrazů Edwarda Hoppera odmyslím barvy, tak se tomuto mistrovi Erik Kriek velmi přibližuje. Už ten první obrázek: osamělý muž na posteli ve strašlivém hotelovém pokoji. Dokonce i v explicitnosti velmi podrobných kre seb se Kriekovi daří nahánět mi hrůzu. Chci z té skutečnosti pryč! Chci utéct! Horor úzce souvisí s naším pra pudem útěku. Jako homines sapientes jsme totiž přežili jen díky tomu, že jsme utíkali. Když naši předkové slezli ze stromů, dokázali přežít jen tak, že utekli před jinými zvířaty, která byla ještě
H. P. LOVECRAFT • Z NEZNÁMÉHO SVĚTA A DALŠÍ PŘÍBĚHY
9
větší a agresivnější než oni. Utíkat už nemusíme: nikdo a nic není tak agre sivní a nemá tolik účinných zbraní jako člověk. Ale dokonce i po stovkách gene rací tu pud útěku stále existuje a jeho majiteli je příjemné, když ho polechtají přesně tam: na mozku v centru strachu. A to příjemné lechtání vysvětluje prasta rou popularitu strašidelných příběhů a novou popularitu hororových filmů a – doufejme – také popularitu hororových fantazií v komiksu. Jenže: není to jen atavistický útěk. Žijeme – jak vidno – v poznatelném světě. Je tomu ale opravdu tak? Je všechno nad slunce jasné? Řekněme, řekněme třeba, že existuje nějaký jiný svět. Nepoznatelný! Záhadný a nejasný. Řekneme, že se z toho jiného světa neu stále vysouvají chapadla, která nás chtějí strhnout do propasti šílenství! Nebo,
když už ne do propasti šílenství, tak do hlubin, z nichž jsme vzešli my, z nichž vzešli všichni živočichové. Do temnoty, tmy vod s nebezpečnými chaluhami a chapadly. Do úzkosti, kde lapáme po dechu, úzkosti všeobjímající měkkosti, před níž není úniku. V níž zahyneme a utoneme ve vlastním strachu. Horor je strach, jistěže ano. Ale je to také vědomí, že jsme vylezli na souš z jakési prapolévky, abychom něco dokázali. A že stačí, aby se něco, cokoli, stalo, a my se opět bezdůvodně ponoříme do nebytí, bezmozkovosti nikdy nezapomenutého, hrůzu nahánějícího, mokrého počátku. Je to strach, že se vrátíme zpátky do nikam.
Gerard Soeteman, Rotterdam, 30. prosince 2011
H. P. LOVECRAFT • Z NEZNÁMÉHO SVĚTA A DALŠÍ PŘÍBĚHY
10
VYDĚDĚNEC
NEVÍM, KDE JSEM SE NARODIL. VÍM JEN, ŽE ZÁMEK BYL NESMÍRNĚ STARÝ, PLNÝ TEMNÝCH CHODEB, STÍNŮ A PAVUČIN. VŠUDE ČPĚL STRAŠLIVÝ PUCH.
11
NIKDY TAM NEBYLO SVĚTLO A SLUNCE NEVYCHÁZELO NAD VYSOKÉ STROMY.
JEDNA ČERNÁ VĚŽ SAHALA AŽ DO NEBE…
VYŠPLHAT SE PO ZDI NA NEJVYŠŠÍ OCHOZ BYLO NEMOŽNÉ.
NA ZÁMKU JSEM NEJSPÍŠ PROŽIL CELÁ LÉTA A PATRNĚ SE O MĚ PEČOVALO… SÁM SI NA NIKOHO JINÉHO NEŽ NA SEBE NEPAMATUJI…
ŽIVÉHO JSEM SI PŘEDSTAVOVAL JAKO NĚKOHO, KDO SE MI HODNĚ PODOBÁ, JEN JE SCVRKLÝ A STEJNĚ STARÝ JAKO ZÁMEK.
TU A TAM ROZHÁZENÉ KOSTI PRO MĚ NEPŘEDSTAVOVALY NIC STRAŠIDELNÉHO.
12 ČASTO JSEM HODINY PROLEŽEL VENKU POD TEMNÝMI STROMY A SNIL O VĚCECH, KTERÉ JSEM VIDĚL V KNIHÁCH.
PŘIPADALY MI OBYČEJNĚJŠÍ NEŽ OBRÁZKY ŽIVÝCH LIDÍ, NA KTERÉ JSEM NARAZIL…
V TÉTO TEMNÉ SAMOTĚ SÍLILA MÁ TOUHA PO SVĚTLE NATOLIK, ŽE JSEM JIŽ NEVYDRŽEL NA MÍSTĚ…
VIDĚL JSEM SE V RADOSTNÉM DAVU TANČIT NA SLUNCI…
JEDNOU JSEM SE POKUSIL Z LESA UNIKNOUT, ALE ČÍM DÁL JSEM ŠEL, TÍM BYLY STÍNY ČERNĚJŠÍ, AŽ JSEM SE ZE STRACHU VRÁTIL… PO DLOUHÉM VÁHÁNÍ JSEM SE ROZHODL VYŠPLHAT NA VRCHOL ROZPADLÉ ČERNÉ VĚŽE. CHTĚL JSEM SPATŘIT DENNÍ SVĚTLO…
…VE VLHKÉM PŘÍŠEŘÍ JSEM STOUPAL PO STARÝCH, VYMLETÝCH KAMENNÝCH SCHODECH, DOKUD NAJEDNOU NESKONČILY…
NÁHLE, PO PŘEDLOUHÉM ŠPLHÁNÍ PO STĚNÁCH DUTÉ PROPASTI JSEM HLAVOU NARAZIL NA COSI TVRDÉHO A POCHOPIL JSEM, ŽE JSEM DOSPĚL KE STŘEŠE, NEBO ALESPOŇ K NĚJAKÉ PODLAZE…
…S NASAZENÍM ŽIVOTA JSEM SE VE TMĚ CHYTAL MALÝCH VÝSTUPKŮ
POVRCH NADE MNOU POVOLIL. VĚDĚL JSEM, ŽE PROZATÍM DÁL NIKAM ŠPLHAT NEMUSÍM…
…NEBOŤ SE UKÁZALO, ŽE JE TO POKLOP…
PROLEZL JSEM OTVOREM….
13
A VYČERPÁN JSEM ULEHL NA PODLAHU
ZVEDL JSEM SE ZE ZEMĚ A ZAČAL HLEDAT OKNO. DOMNÍVAL JSEM SE TOTIŽ, ŽE SE NACHÁZÍM V OBROVSKÉ VÝŠCE. NAŠEL JSEM VŠAK JEN MRAMOROVÉ DESKY, NA NICHŽ LEŽELY PODLOUHLÉ TRUHLY…
NALEZL JSEM KAMENNOU ZÁRUBEŇ ZDOBENOU ZVLÁŠTNÍMI ORNAMENTY…
ZUŘIVÝM TRHNUTÍM SE MI DVEŘE PODAŘILO OTEVŘÍT…
UPADL JSEM DO EXTÁZE. SPATŘIL JSEM MĚSÍC, JENŽ JSEM ZNAL JEN ZE SVÝCH SNŮ…
MYSLEL JSEM SI, ŽE JSEM SE DOSTAL NA VRCHOL ZÁMECKÉ VĚŽE A ROZBĚHL JSEM SE K ZÁBRADLÍ. ALE MĚSÍČNÍ SVĚTLO ZAKRYL MRAK A JÁ MUSEL POKRAČOVAT DÁL PO HMATU. BRANKA NEBYLA ZAMČENÁ. BÁL JSEM SE, ŽE SPADNU DOLŮ… VTOM SE MĚSÍC OPĚT VYNOŘIL…
BYL JSEM ZDĚŠEN… MÍSTO ZÁVRATNÉHO VÝHLEDU SE HNED ZA BRANKOU ROZPROSTÍRALA PEVNÁ ZEM, POKRYTÁ VŠELIJAKÝMI MRAMOROVÝMI DESKAMI A SLOUPY, ZASTÍNĚNÁ STARÝM POLOROZPADLÝM KOSTELEM, JENŽ SE V MĚSÍČNÍM SVĚTLE STRAŠIDELNĚ LESKL…
…OTEVŘEL JSEM BRANKU A VYKROČIL NA BÍLOU ŠTĚRKOVOU CESTU. BYL JSEM PEVNĚ ROZHODNUT, ŽE UVIDÍM JAS A VESELÍ… 14 POZEMEK S DESKAMI A SLOUPY JSEM OPUSTIL KAMENNOU BRANOU A BLOUDIL JSEM OTEVŘENOU KRAJINOU…
…CHVÍLEMI JSEM ŠEL PO VIDITELNÉ CESTĚ, ALE CHVÍLEMI JSEM KRÁČEL PŘÍMO PŘES LOUKY…
UPLYNULY DVĚ HODINY, NEŽ JSEM DOSPĚL K ZÁMKU OBKLOPENÉMU STROMY A POROSTLÉMU BŘEČŤANEM. BYL MI ŠÍLENĚ POVĚDOMÝ… DÍVAL JSEM SE DO OTEVŘENÝCH OKEM PLNÝCH JASNÉHO SVĚTLA… OZÝVALY SE Z NICH ZVUKY OSLAVY…
JEDNÍM OKNEM JSEM NAHLÉDL DOVNITŘ. SPATŘIL JSEM PODIVNĚ OBLEČENOU, VESELE HOVOŘÍCÍ SPOLEČNOST…
…NĚKTERÉ TVÁŘE MĚLY RYSY, KTERÉ MI PŘIPOMÍNALY DÁVNOU MINULOST…
PŘES NÍZKÝ PARAPET JSEM VSTOUPIL DO NÁDHERNĚ OSVĚTLENÉHO SÁLU A MÁ NADĚJE SE PROMĚNILA V UTRPENÍ… KDYŽ JSEM VLEZL DO SÁLU, DOŠLO K TÉ NEJSTRAŠIDELNĚJŠÍ UDÁLOSTI, JAKOU JSEM KDY ZAŽIL…
UVĚDOMIL JSEM SI, ŽE JSEM NIKDY DŘÍV NESLYŠEL LIDI MLUVIT…
STÁL JSEM SÁM A PŘEKVAPENÝ V JASNĚ OSVÍCENÉ MÍSTNOSTI. SÁL VYPADAL OPUŠTĚNĚ, ALE MNĚ SE ZDÁLO, ŽE V JEDNOM Z VÝKLENKŮ COSI VIDÍM…
…CELÁ SPOLEČNOST NÁHLE PROPADLA PANICE. VŠECHNY OBLIČEJE SE ZKŘIVILY A HRDLA VYRÁŽELA NEJSTRAŠLIVĚJŠÍ VÝKŘIKY…
NÁSLEDOVAL HROMADNÝ ÚPRK. PORÁŽELI NÁBYTEK A NARÁŽELI DO ZDÍ, NEŽ SE JIM PODAŘILO DOSTAT KE DVEŘÍM…
15
16
17
Erika Krieka (Amsterdam, 1966) známe především z textu prostých dobrodružství antihrdiny Gutsmana a jeho drahé polovičky Tigry, jakož i z bezpočtu ilustrací z jeho pera mimo jiné v denících Volkskrant a NRC či časopisech VPRO Gids a Vrij Nederland. V roce 2008 obdržel za své celkové dílo cenu Stripschapsprijs. Dokončením Lovecraftova zpracování naplnil Kriek svou dlouholetou ambici. Erik Kriek žije a pracuje v Amsterdamu, spolu se svou přítelkyní Stans a synem Clovisem, narozeným roku 2008.