Starověký egy P t a jeho poklady
Odhalte tajemství života ve světě faraonů
Starověký Egypt
Kouzlo šperků
egypťané nosili šperky už od nejstarších dob. V průběhu staletí se zdokonalovaly metody zpracování kovů a kamenů, a tak vznikaly stále složitější a propracovanější ozdoby.
Pro faraona a jeho hodnostáře byly šperky nepostradatelnou součástí výbavy. Jejich barva totiž zvýrazňovala jemný bílý plátěný oděv a těžké kučeravé paruky, které královská rodina a příslušníci vládnoucí vrstvy nosili. Šperky však neplnily pouze dekorativní funkci, ale hrály také magickou roli, a to jak pro živé, tak i pro mrtvé. Ozdobné symboly, jako například životní znamení anch, pilíř stability džed, ochranné oko vedžat, skarab znovuzrození či obrazy bohů, přinášely svému majiteli nejrůznější výhody. materiály a barvy nebyly vybrány náhodně, také ony měly symbolický význam. Například zlato bylo božským kovem, považovaným za tělo re a ostatních bohů, zatímco hornina lapis lazuli, která pocházela z oblasti dnešního afghánistánu, napodobovala vzhled nebes a byla nadřazena všem kovům kromě zlata a stříbra. modro-zelený minerál tyrkys, spojovaný s vegetací, symbolizoval mládí a znovuzrození.
Skarab a bohyně
Tento detail z Tutanchamonova pektorálu neboli náprsního šperku (obrázek vpravo nahoře) ukazuje okřídleného skaraba orámovaného bohyněmi Nebthet (vlevo) a Eset (vpravo).
Nebthet poznáte podle symbolického chrámu a koše, který nosí na hlavě.
Tělo Nebthet, bohyně spojované se znovuzrozením, je tyrkysové, což je barva regenerace a věčného života.
K ozdobám bohyně patří náhrdelník a náramky na rukou i zápěstí.
Technika „cloisonné“ s pečlivě vybroušenými a vsazenými kousky barevného skla vytváří na šatech obou bohyň síťový vzor.
Tutanchamonův pektorál
Okřídlený skarab sedí uprostřed svatyně, jejíž střechu nahradil sluneční kotouč a křídla sokolího boha Hora. Horní rohy zdobí důmyslně uspořádaní hadi ureové se slunečními kotouči u záhybů těla (detail vlevo).
Okřídlený skarab neboli brouk vruboun posvátný, kterého rámují bohyně Eset a Nebthet, představuje mladého krále, který se každé ráno znovuzrodí jako slunce. Nesou ho křídla boha oblohy Hora. Šperk je vyrobený ze zlata, polodrahokamu karneolu a barevného skla.
Náprsní šperky zvané pektorály se poprvé objevily za 12. dynastie a zavěšovaly se na řetízek. Bývaly ve tvaru lichoběžníku nebo obdélníku a obvykle měly podobu ozdobné svatyně.
Egypťané přirovnávali zrození skaraba, který se vyklube z koule trusu, ke slunci, symbolu života, jež vychází nad obzor.
Zlato, božský kov, který nikdy neztratí svou barvu, symbolizuje věčnost.
Bohyně Eset, stejně jako její sestra Nebthet, nosí náhrdelník složený ze dvou řad červených a modrých korálků.
Skarab a obřad vážení srdce Na skarabovi, vyřezaném z tvrdého zeleného kamene, je na zadní straně vyryta formulka ze 6. kapitoly Knihy mrtvých. Text žádá o to, aby srdce nezradilo zesnulého během obřadu vážení srdce, který rozhodoval o osudu duše na cestě posmrtným životem.
Hieratické písmo
Z egyptských hieroglyfů se vyvinulo několik různých písem. Jedno z nejdůležitějších, které Řekové nazývali „hieratické“, se používalo pro každodenní záležitosti po dobu téměř 2 000 let.
Hieroglyfy, nejznámější a nejstarší typ egyptského písma, se hodily pro psaní velkolepých textů, ne však pro každodenní použití. Hieratické písmo, které se z nich vyvinulo, je zaoblenější, což umožňuje rychlejší a plynulejší psaní.
Zjednodušené písmo
Hieratické znaky, které se objevily na konci raně dynastického období (asi 2686 př. n. l.), byly zjednodušením hieroglyfů. ačkoli původní hieroglyfy lze stále rozpoznat, hieratické tvary jsou jednodušší a lze je spojovat dohromady, na rozdíl od hieroglyfů, které mezi sebou mají vždy mezeru. Hieratické písmo zůstalo každodenním písmem egypťanů až do doby, kdy ho v 7. století př. n. l. nahradila démotika.
Pozoruhodná dlouhověkost
Hieroglyfy se používaly v průběhu celé faraonské historie. Po většinu času byl počet používaných znaků relativně malý, ale v ptolemaiovském a římském období vzrostl z asi 700 na přibližně 6 000. Tato forma písma zanikla až poté, co Římané ve 4. století n. l. zrušili egyptské chrámy.
dopis mrtvému
Tato mísa z První přechodné doby (2181–2055 př. n. l.) nese vzkaz matky mrtvému synovi a byla nalezena v jeho hrobce. Žena ho žádá o pomoc při ochraně rodiny před nepřáteli. Vzkaz zapsaný hieratickým písmem je nyní uložený v pařížském Louvru.
Hieratické písmo a náboženské texty
Ačkoli se hieratické písmo zpočátku používalo hlavně pro světské literární a administrativní účely, po dobytí Egypta Alexandrem Velikým v roce 332 př. n. l. a nastolení 300 let trvající řecké nadvlády se stalo hlavní volbou i pro náboženské texty. Tento příklad je z Knihy mrtvých.
Tutanchamonova maska
Z velkolepých pokladů objevených ve slavné tutanchamonově hrobce v Údolí králů patří k nejpozoruhodnějším jeho zlatá pohřební maska, která se dnes řadí mezi největší skvosty egyptského muzea v k áhiře.
Objev nepoškozené tutanchamonovy hrobky (1336–1327 př. n. l.) Howardem Carterem v roce 1922 platí za jednu z největších senzací v historii egyptologie. mezi bohatou pohřební výbavou mladého krále objevil Carter velkolepou pohřební masku, která je vyrobená z ryzího zlata a zdobená karneolem, obsidiánem, lazuritem a barevným sklem.
Tělo bohů
když Carter otevřel tutanchamonův zlatý sarkofág a odhalil masku, spatřil tvář s rysy boha. Staří egypťané považovali drahé kovy a kameny za božské materiály a jejich použití v pohřební výbavě mělo králi dodat atributy božstva. Například zlato ztotožňovalo faraona s bohem slunce re.
Pokrývku hlavy nemes zdobí pruhy z lazuritu, jehož modrá barva kontrastuje s jasně žlutým zlatem.
Poznávací znamení králů
Přestože je Tutanchamon spojován s kacířskou vládou svého předchůdce Achnatona (1352–1336 př. n. l.), na masce je vyobrazený podle faraonské tradice. Na sobě má královskou čelenku nemes s modrými pruhy z lazuritu, která mu visí po stranách obličeje. Na čele má vedle sebe umístěnou vztyčenou kobru ureus neboli bohyni Vadžet a supí bohyni Nechbet, které platily za ochránkyně Dolního a Horního Egypta i královy svrchovanosti. Falešný vous Tutanchamona ztotožňuje s bohy. Je vyrobený ze zlata a pomocí modrého skla „spletený“ do copánku.
Na faraonově
čele sedí společně královský ureus a supice Nechbet.
Zobrazení krále
Tutanchamonův původ není úplně jistý, ale pravděpodobně byl synem Achnatona (1352–1336 př. n. l.), který se do historie zapsal rozsáhlou reformou náboženství. Ačkoli je Tutanchamon zobrazený tradičním, idealizovaným způsobem staroegyptských faraonů, vliv uměleckých stylů oblíbených za Achnatonovy vlády je patrný.
Rysy obličeje – zejména protáhlý oválný tvar, mandlovité oči, dlouhý štíhlý nos a měkké plné rty – jsou pro intimní, expresivní portréty amarnského období typické.
Tutanchamonova příjemná, mladistvá tvář má klidný, snad mírně smutný výraz.
Hrobka královny Nefertari
Pro svou oblíbenou manželku Nefertari (1300–1250 př. n. l.) nechal faraon r amesse ii. (1279–1213 př. n. l.) postavit tu nejkrásnější hrobku, jakou archeologové v Údolí královen objevili.
italský egyptolog ernesto Schiaparelli (1856–1928) objevil v roce 1904 v Údolí královen hrobku Nefertari vytesanou do skály (takzvané hypogeum). Je postavena v měřítku faraonovy hrobky a vyzdobena úchvatnými malbami. do hrobky se sestupuje zvenčí po schodech, které vedou nejprve do předsíně vyzdobené podobiznami královny s různými egyptskými bohy. Z této místnosti se vstupuje přes vestibul do postranní komory a také z něj vedou schody do pohřební komory, kterou podpírají čtyři sloupy. Po obou stranách této místnosti se nacházejí tři komory pro hrobové obětiny. Výzdoba zachycuje královninu cestu do posmrtného života.
Vstříc nesmrtelnosti
V předsíni je na nástěnných malbách zobrazena královna, které bohové umožnili vstup do posmrtného života a propůjčili jí magickou moc. teprve poté může sestoupit do pohřební komory, kde se po průchodu branou do podsvětí přiblíží bohu usirovi a získá věčný život.
Jedna ze tří malých komor u samotné pohřební komory, v níž se uchovávaly obětiny.
Vestibul
Nachází se západně od předsíně a zdobí ho malby královny, kterou vítá Neit (zcela vpravo). Poté ji Hor se sokolí hlavou vede k postavám boha slunce Rea-Horachty a Hathor, kteří jsou zde spojováni se západním Vesetem. V pohřebním ohledu byla Hathor bohyní tzv. thébské (vesetské) nekropole a právě ona přijímala zesnulé do podsvětí.
Údolí královen Toto pouštní údolí, vymleté proudící vodou a větrem, je jednou ze tří vesetských nekropolí Nové říše (1550–1069 př. n. l.). Bylo vyhrazeno hlavně královnám a princům a obsahuje asi 80 hrobek. Nefertariina je z nich nejvýznamnější.
Natočení hrobky
Nefertariina hrobka je postavena na severojižní ose, což naznačuje tok řeky Nil. Cesta zesnulé vede od východu na západ. Když královna sestupuje do nitra hrobky, je znovuzrozena jako Usir.
Prostor vyhrazený pro sarkofág ohraničují čtyři sloupy.
POHŘEBNí KOMORA
Stěny postranní komory zdobí výjevy z Knihy mrtvých. V kapitole 148 vystupuje sedm nebeských krav a posvátný býk, kteří mohou královně poskytnout chléb, mléko a zeleninu, jež se u nich objevují. Tyto potraviny také poskytovaly obživu pro královnino ka neboli životní sílu, která žila i po smrti jedince.
POSTRANNí KOMORA VESTiBUl
Na předsíň navazoval vestibul a postranní komora, které zdobí výjevy Nefertari a bohů.
Schody vedou do předsíně, na jejíchž stěnách jsou k vidění výjevy ze 17. kapitoly Knihy mrtvých.
VNiTŘNí SCHOdiŠTě A RAMPA
Ve třech malých komorách se pravděpodobně konaly obětní obřady.
Druhé schodiště se stáčí mírně k východu na severojižní ose hrobky.
Božská průvodkyně Zesnulou královnu vede k bohům posmrtného života Eset, která přivedla Usira zpět k životu. Na hlavě má Hathořiny kravské rohy, které podpírají sluneční kotouč, a hada urea, který je symbolem královské moci. Eset oblékla síťované šaty zdobené perlami. Kolem krku má náhrdelník s vyobrazením Hathor.
PŘEdSíň
VSTUPNí SCHOdiŠTě