Rockoví bohové
Fenomenální turné navždy změnila podobu živých show
100%
24
nejlepších alb
Protější strana:
Rolling Stones v roce 1963 jako hodní hoši v oblecích po vzoru Beatles: (zleva) Charlie Watts, Keith Richards, Bill Wyman, Mick Jagger a Brian Jones.
Dámy a pánové, huDbu roku 1962 vám přinášejí The rolling SToneS! připomeňme Si, jak To všechno vlaSTně začalo…
istorie jedné z nejslavnějších a nejklasičtějších rockových kapel všech dob se začala psát před víc než 60 lety. Členové první profesionální sestavy – Mick Jagger, Keith Richards, Brian Jones, Bill Wyman a Charlie Watts – se narodili do různých poměrů.
Jedny čekalo zajištěné dětství v dobře situované rodině, druzí třeli bídu s nouzí. Společně si pak museli vybojovat místo v zemi, která se stále ještě vzpamatovávala z útrap druhé světové války.
Mick Jagger přišel na svět 26. července 1943 v Dartfordu, necelých 30 kilometrů od Londýna. Jeho otec učil tělocvik, matka se živila jako kadeřnice a oba doufali, že se chlapec vydá v otcových stopách. Malý Mick ale raději předváděl své pěvecké schopnosti ať už v kostelním sboru, nebo u puštěného rádia. Ironií osudu později na pódiu zřejmě naběhal víc kilometrů než jeho otec tělocvikář, atleticky štíhlou postavu si ostatně zachoval i jako osmdesátiletý rockový dědeček.
Na dartfordské základce se Jagger přátelil se spolužákem Keithem Richardsem, když však postoupil na gymnázium, na nějakou dobu ho ztratil z očí. První kapelu proto založil s Dickem Taylorem, s nímž sdílel zájem o americké bluesmany Muddyho Waterse a Howlin’ Wolfa nebo o průkopníky rock ’n’ rollu včetně Chucka Berryho a Little Richarda. Když 17. října 1961 Mick úplnou náhodou na dartfordském nádraží narazil
na starého kamaráda Richardse, mladíci rychle našli společnou řeč. Zasloužila se o to alba Chucka Berryho a Muddyho Waterse, která si Jagger zrovna nesl pod paží. Nebýt této šťastné okolnosti, britský rock by se vyvíjel úplně jinak.
Také Keith Richards pocházel z Dartfordu. Narodil se 18. prosince 1943 a první kytaru dostal od dědečka z matčiny strany Guse Dupreeho, který hrával v jazzovém big bandu. Není divu, že k Richardsovým hudebním hrdinům zpočátku patřili jazzoví velikáni jako Louis Armstrong nebo Billie Holiday, později ho uchvátil i Elvis Presley. Richardsův otec ovšem jako tovární dělník neměl pro synovy hudební záliby příliš pochopení.
Zatímco Mick po základní škole pokračoval na gymnáziu, Keitha přijali na místní průmyslovku. Za středoškolských studií působil v chlapeckém triu, jednou dokonce zazpíval na půdě Westminsterského opatství mladé královně Alžbětě II. Krátce nato ale přišla mladická vzpoura a v roce 1959 Richardse z průmyslovky vyloučili pro záškoláctví. Teenager s pověstí rebela se tedy zapsal na londýnskou uměleckou školu Sidcup Art College, většinu času ovšem strávil s kytarou v ruce. Než došlo k onomu historickému setkání na nádraží, stal se pravověrným vyznavačem blues a rock ’n’ rollu.
Další zakládající člen budoucích Rolling Stones, Brian Jones, se narodil v lázeňském městě Cheltenhamu na
Kapela sice ještě umělecky tápala, přitom už si dokázala splnit sen, vždyť kromě Londýna nahrávala v kultovních studiích Chess (Chicago) nebo RCA (Los Angeles). První americká zkušenost se však nevyvedla úplně podle jejích představ. Stones se sice setkali se svým idolem Muddym Watersem, zároveň ale museli strpět posměšky televizního moderátora Deana Martina.
Zatímco konzervativní vrstvy pohlížely na rebelující rockery skrz prsty, Stones vložili všechnu svou nepokojnou energii do vlastních verzí rhythmandbluesových standardů, které se podílely na utváření jejich osobitého stylu. Patřily k nim především skladby Time Is on My Side Normana Meadea a Down the Road Apiece Dona Raye. Tandem Jagger a Richards se souběžně snažil rozvíjet i vlastní autorský potenciál, jak dokládají skladby What a Shame, Grown Up Wrong nebo Off the Hook
Kdo by to byl řekl? Když se producent Chris Kimsey probral hudebním archivem, aby před turné roku 1981 sestavil z nevydaných nahrávek nové stoneovské album, podařilo se mu narazit na zlatou žílu.
Skladby Tops a Waiting on a Friend vznikly během nahrávání alba Goats Head Soup (1973), v kytarových partech proto ještě slyšíme Micka Taylora. Největší hit kolekce, evergreen Start Me Up, se zase překvapivě zrodil po přepracování kousku, který se původně jmenoval Never Stop a Stones ho vyloučili z výběru na LP Black and Blue (1976).
Ten sice není právě snadné popsat, ale kdykoliv ho zaslechnete, okamžitě dokážete Stones identifikovat. Snad žádná nahrávka nevystihuje ikonický zvuk názorněji než právě úvodní skladba z alba A Bigger Bang nazvaná Rough Justice. Jeli to vůbec možné, stejně skvělý příklad nabídla i desátá nahrávka Oh No, Not You Again. Nikdo zkrátka nedokáže zahrát Rolling Stones stejně dobře jako oni sami. 12 11 10 thE Rolling
Polozapomenuté písně, z jamů vzešlé instrumentálky a útržky hudebních nápadů se podařilo vypilovat do nosného tvaru, o svěží dojem se postaraly nově nahrané vokály. Úsporná produkce navíc propůjčila výsledku dojem návratu k hudebním kořenům, a to v nejlepší formě.
Stones se na své pestré hudební pouti náruživě rádi inspirovali nejrůznějšími žánry. Nahrávali autentické a často přímo ukázkové příklady blues, country, funku, rocku, soulu, nebo rhythm and blues. V určitém okamžiku své dlouhé existence přesto jako kapela dokázali na základě všech hudebních vlivů vydestilovat nezaměnitelný a naprosto nenapodobitelný zvuk.
9 BluE & lonEsomE 2016
Od vydání alba A Bigger Bang uplynulo 11 let, leckomu se tedy mohlo zdát, že se tvůrčí potenciál Stones ocitl za zenitem. Koneckonců jejich koncertní setlist se ustálil na velkolepé sérii hitů, která už snad ani nemohla být lepší. Přesto kapela neusnula na vavřínech a v prosinci 2016 neokázale vyslala do světa kolekci 12 virtuozně provedených bluesových standardů. Díla klasiků jako Little Walter nebo Jimmy Reed nahráli Stones během pouhých tří hektických dní v londýnském studiu British Grove. Všichni zúčastnění, zvláště to platí pro Micka Jaggera, dali do nahrávek všechno - poslechněte si třeba rozvernou I Gotta Go, procítěnou Commit a Crime nebo svižnou Just Like I Treat You. Pokud se Stones sejdou v takto vrcholné formě, nikdo se jim nevyrovná – snad kromě hostujícího Erika Claptona.
ýjimečnost Rolling Stones nespočívá jen v úctyhodné statistice (během 60 let vyjeli na 50 turné, na nichž odehráli přes 2 000 koncertů), základ jejich úspěchu se skrývá jinde. Nikdy nedělali rozdíl mezi zapadlým jazzovým klubem a vyprodaným stadionem, vždy šli do akce na plný plyn a dokonale si podmanili jeviště i publikum. Kapela, která začínala 12. července 1962 na titěrném jevišti londýnského klubu Marquee, se v průběhu let proměnila v našlapané koncertní soukolí. Podařilo se jí zrealizovat tři nejvýdělečnější turné všech dob –Bridges to Babylon, Voodoo Lounge a A Bigger Bang. Následující stránky rekapitulují cestu k tomuto obdivuhodnému úspěchu. Připomenou, co přinesl hlavním aktérům a jak ovlivnil stovky rockových kapel, které se vydaly po stopách svých velkých vzorů.
První dva roky strávili debutující Stones kočováním po menších britských (a irských) sálech, rozlehlejší prostory vhodné k pořádání hudebních akcí totiž byly před vypuknutím rockového boomu spíš vzácné. K zásadní změně došlo v roce 1964 prakticky přes noc pod vlivem fenomenálního zaoceánského
úspěchu Beatles, jimž Rolling Stones zdatně šlapali na paty (byť je nikdy úplně nepředstihli).
Zástupci americké hudební scény sice dokázali na změnu ovzduší pohotově reagovat, ani největší vizionáři však tehdy nedokázali vytušit mimořádný rozsah takzvané britské rockové invaze. Vždyť i prvních 11 koncertů Rolling Stones na americké půdě skončilo rozčarováním. Kapela nebyla příliš spokojena se svým výkonem ani s vlažnou reakcí publika.
Záznamy těchto prvních show prozrazují, že Stones teprve hledali svou charakteristickou dynamiku. Mick Jagger zpíval (a tleskal) jako spořádaný mladík, zbytek kapely v pozadí zůstával spíš statický, jen Keith Richards se sem tam dopustil pohybové kreace ve stylu Chucka Berryho. Zvlášť komicky mohl na někoho působit postoj Billa Wymana, jehož basa zpočátku směřovala svisle vzhůru. Teprve později si baskytarista nacvičil vodorovnější držení.
Nevýrazný pódiový styl se však měl brzo stát hudbou minulosti. Na konci října 1964 Rolling Stones uzavírali velkolepý koncertní maraton pro mladé publikum T.A.M.I. Show v kalifornské Santa Monice (v listopadu téhož roku vyšel stejnojmenný koncertní film). Kapela vystřídala na pódiu legendárního Jamese Browna, jehož elektrizující vystoupení povzbuzované pokřikem náctiletých fanoušků ji
Protější strana: Na americkém turné v roce 1975 Mick Jagger dokázal pokořit zákony zemské přitažlivosti
Rolling StoneS záSadním způSobem pRoměnili vnímání živé hudby a pozvedli Rockové konceRty na nevídanou úRoveň