Mládí a punk mají zelenou!
Napsal: Scott Rowley
ládí a Pu K N M maJí zelenou V
Co přesně se skrývá ve slově punk a patří k němu i Green Day? Pokusili jsme se najít odpověď
dokumentu Punk jako životní postoj (Punk: Attitude, 2005) shrnul někdejší frontman
Black Flag Henry Rollins punkového ducha velmi výmluvně: „Stačilo, aby jeden z nás zahřímal: ‚Nasrat!‘ a stal se z toho hlas nové generace. V duchu jsme mu poděkovali, protože jsme to měli sami na jazyku, ale nenašli jsme odvahu.“
ČAS NA VZPOURU
Dle vyznění výše zmíněného dokumentu je punk především životní názor, nereprezentují ho jen kapely jako Sex Pistols nebo Green Day. Může sice působit už trochu prehistoricky, ale stále v sobě skrývá spoustu explozivní energie. „V sedmdesátých letech se kladl příliš velký důraz na žánrové kapely, což ve svém důsledku myšlenku punku poškodilo,“ vysvětlil režisér Don Letts.
„Pokud totiž přijmeme punk jako součást dynamiky hudebního vývoje, dojde nám, že se může opakovat...“
Podle Donovy teorie lze vystopovat prvky punku daleko hlouběji do minulosti. Najdeme je na surrealistických plátnech, ve zběsilých klavírních exhibicích Jerryho Lee Lewise, v Elvisově provokativním pohupování boky, zkrátka všude tam, kde atmosféra směřovala k zásadní změně
Green Day svým multiplatinovým trhákem vyzvali na souboj americkou korporátní vláDu
A mer
Idiot
Napsal: Ian Winwood
2004, Reprise
ican A
bychom plně docenili úspěch alba American Idiot, které vyšlo v září 2004, stojí za to zamyslet se nad tím, co by se s kapelou stalo, kdyby se běh událostí vydal jiným směrem. Dle oficiální verze měla trojice už před nahráváním „Idiota“ hotové jiné album, nazvané Cigarettes and Valentines. Billie Joe Armstrong v roce 2005 popsal připravený materiál jako „dobrý, solidní a zpeněžitelný“, ale na otázku, kolik jeho
kopií by se podle něj prodalo, kdyby oficiálně vyšlo, odpověděl: „Určitě ne tolik jako alba American Idiot.“ Deska Cigarettes and Valentines se na pultech obchodů nikdy neobjevila – podle kapely proto, že někdo přímo ze studia ukradl studiové pásy s nahrávkami. Jak je možné, že nejnovější dílo prvoligových umělců zaznamenané ve špičkovém nahrávacím studiu si tam někdo jen tak přijde vzít? To si kapela nedělala zálohy? Nad těmito otázkami se musíte zamyslet sami, protože ze členů kapely jinou verzi nedostanete.
Pojďme si teď říct něco o té nálepce „prvoligových umělců“. V době, kdy naše čerstvě okradené trio zjistilo, že nemá nahrávací společnosti co nabídnout a že na následníkovi desky Warning (2000) musí začít dělat nanovo, hvězda Green Day nezářila příliš oslnivým jasem. Albu Warning se ze strany tenčící se fanouškovské základny dostalo jen vlažného přijetí, takže ve Spojených státech a v některých částech kontinentální Evropy skupina místo arén opět vyprodávala jen „kulturáky“.
Kravaťák z KFC: Green
Day si v době vydání alba American Idiot osvojili zcela novou pódiovou image
Tim Mosenfelder /
Getty
Images
Mladý Billie Joe Armstrong toho měl s Joeym Ramonem hodně společného
Punkoví Předkové
Od šedesátkových rockových
divočáků přes exponenty klasického punku po osmdesátkové „hardcoristy“
Joeovi, Mikeovi a Tréovi byly pouhé čtyři roky, když si punk začal naplno razit cestu z newyorských a londýnských putyk, přesto je tento žánr hluboce ovlivnil. Silný účinek na ně měla zejména muzika skupiny Ramones. Jejich přístup „ořezat-na-dřeň“ byl pro mladé hudební fanoušky závanem čistého vzduchu uprostřed samožerských artrockových exhibic, ve kterých se zejména britský rock první poloviny sedmdesátých let doslova utápěl. Podobně jako starší generaci o dvě dekády dříve, i Billieho Joea, Mikea a Trého oslovily krátké a úsečné skladby, které tvořily debutové album The Ramones (1976), a tato jednoduchost zůstala i v kořenech Green Day. „Joey [Ramone] je Ježíš Kristus punku,“ prohlásil kdysi Billie Joe. „Jednou z jeho roztomilých vlastností bylo to, že jeho hlas odpovídal tomu, jak vypadal. Pohledný byl asi jako kudlanka nábožná, ale působil jako dlouhonohý gangster a zpíval jako nejistý dítě, který díky rockový muzice nabralo sebevědomí.“
„V naší hudbě je hodně britskýho vlivu,“ řekl Billie Joe Armstrong v lednu 2024 časopisu Vulture. „Od Beatles přes glam rock až po punkovou vlnu, co přišla z Londýna, nebo dokonce i britpop.“ Ze všech britských kapel, které Green Day inspirovaly, jsou The Clash pravděpodobně tou nejzřejmější – už jen kvůli síle jejich divokých skladeb. „Než nějakou písničku pustíme ven, musím si být jistý, že je po všech stránkách dotažená,“ prozradil zpěvák v roce 2013 časopisu Rolling Stone. „Za měřítko si v takovým případě beru debutový album Clash – věci z něj jsou promyšlený do všech konců a skvěle zahraný. Skoro slyšíte, jak na nich ve zkušebně makají.“ London Calling (1979), třetí studiové album této skupiny, Green Day také výrazně ovlivnilo: ať už svým obsahem, žánrovým rozsahem nebo samozřejmostí, se kterou to všechno podává. Vliv této desky lze vycítit i v rytmech osmého studiového alba Green Day 21st Century Breakdown (2009).
Gus Stewart / Redferns /
Getty Images
Richard
E. Aaron / Redferns / Getty Images
„Never Mind the Bollocks byla jedna z prvních punkových desek, jakou jsem kdy slyšel,“ prozradil Billie Joe v roce 2022 časopisu Rolling Stone. „První věc, která mi vytanula na mysli, když jsem slyšel Holidays in the Sun, byla, jak opravdově znějí ty kytary. John Lydon na mě působil jako totální antizpěvák, ale všechno dohromady to na mě mělo obrovský dopad.“ Frontman Green Day také prohlásil, že „Pistolím“ se podařilo zabít punk rock dřív, než měl příležitost dostat se do mainstreamu. Prý tím dokázali, že tato muzika neměla potenciál oslovit masy. „Pokud vezmete do ruky kytaru, abyste hráli punkrockovou muziku, není to pro peníze nebo popularitu. Děláte to proto, že vám na tý muzice záleží, nebo proto, že se s ní identifikujete. Punk je underground – tuhle zkušenost jsem získal dávno před založením Green Day.“
Ze všech britských kapel, které vznikly v šedesátých letech minulého století, měli na Green Day pravděpodobně nejvýraznější vliv The Who. Rocková opera Peteho Townshenda Tommy (1969) o více než třicet let později inspirovala Billieho Joea k realizaci desky American Idiot (2004) a nedlouho poté začali Green Day do svých koncertních setů zařazovat Townshendovu skladbu Baba O’Riley. „Miloval jsem [minioperu] A Quick One, While He’s Away od The Who a rozhodl jsem se, že bych rád napsal něco podobnýho,“ řekl Billie Joe v červenci 2021 časopisu Rolling Stone. „Když jsem dával dohromady skladbu American Idiot, přemýšlel jsem: Kdo je tahle postava? A tahle? Najednou jsem začal sršet nápady, protože jsem měl pocit, že jsem se ocitl na zcela neprobádaným území. Posunul jsem svý skladatelský schopnosti na novou úroveň.“ Kytarista dodal, že muzikou The Who byla přímo inspirována také titulní skladba z šestého studiového alba Warning (2000). „Začal jsem tehdy víc poslouchat The Kinks a The Who, kteří si s akustickými nástroji vždycky věděli rady. Třeba kytarový part z hitu Pinball Wizard zní skoro jako perkuse.“
Minneapoliské trio patřilo v osmdesátých letech vedle The Replacements k předním představitelům amerického nezávislého rocku. Jeho muzika proslula svou rychlostí a intenzitou – možná proto, že Hüsker Dü měli své vzory v punku a rodící se hardcoreové scéně na západním pobřeží. Sami pak hluboce ovlivnili začínající Green Day. „Neexistují slova, který by popsaly vliv, jaký měla hudba Granta Harta a Boba Moulda na naši kapelu,“ reagoval Billie Joe v září 2017 na smutnou zprávu o smrti bubeníka této kapely. „Bylo nám šestnáct a Hüsker Dü jsme žrali jako máloco, v pubertě jsme se jich něco naposlouchali. Právě po jejich vzoru jsme hráli v triu, díky nim jsem začal psát vlastní písničky. Nebýt Hüsker Dü, nebylo by ani Green Day.“
Ptal se: Richard
Billie Joe Armstrong z Green Day prozradil, jak vzniklo album Saviors, první deska punkových superhrdinů po čtyřech letech, a vzpomínal na nahrávání přelomového alba Dookie
Green Day vtrhli na scénu – nebo alespoň na tu mainstreamovou – před více než 30 lety s deskou Dookie, několikanásobně platinovým nadělením, které se velkou měrou zasloužilo o „vysvobození“ punk rocku ze stísněných klubů a zapadlých sálů do světa vyprodaných arén, obálek časopisů s křiklavými titulky a téměř nepřetržitého vysílání rockových rádií a populárních relací televize MTV. Přestože trojice – zpěvák a kytarista Billie Joe Armstrong, baskytarista Mike Dirnt a bubeník Tré Cool – i po letech zůstává komerčně nejúspěšnější punkovou kapelou v historii, v posledních desetiletích se snaží zničit všechny konvenční představy o tom, co je či není punk. „Punk pro mě vždycky znamenal hlavně svobodu,“ vysvětloval frontman v rozhovoru pro časopis Guitar World.
„Možná, že pro některý lidi je to jen o agresi a drsných řečech typu: ‚Seru na všechno‘, ale moje definice to není a nikdy nebude. Pro mě je punk o tom, že se jako umělec dostávám na širý moře. Všechny ostatní berličky jsem dříve nebo později odhodil.“