ZME1264 - Už žádné drama by Zoner Press

UŽ ŽÁDNÉ DRAMA

NEDRA GLOVER TAWWAB

Už žádné drama

Naučte se zvládat

nezdravé rodinné vztahy

Oliver Burkeman

Nedra Glover Tawwab

ČTYŘI TISÍCE TÝDNŮ

UŽ ŽÁDNÉ DRAMA

Time management pro smrtelníky

Naučte se zvládat nezdravé rodinné vztahy

Podle anglického originálu Drama Free: A Guide to Managing Unhealthy Family Relationships vydalo v edici Žádná velká věda nakladatelství

Jan Melvil Publishing v Brně roku 2024. Žádná část této knihy nesmí být nijak použita či reprodukována bez písemného svolení, s výjimkou případů krátkých citací jako součásti kritických článků a recenzí.

Podle anglického originálu Four Thousand Weeks – Time Management for Mortals vydalo v edici Žádná velká věda nakladatelství Jan Melvil Publishing v Brně roku 2022. Žádná část této knihy nesmí být nijak použita či reprodukována bez písemného svolení, s výjimkou případů krátkých citací jako součásti kritických článků a recenzí.

Překlad Helena Mirovská

Překlad Libuše Mohelská

Odpovědná redaktorka Vendula Kusá

Jazyková redaktorka Zuzana Kačerová

Odpovědná redaktorka Zuzana Kačerová

Šéfredaktor Marek Vlha

Jazykoví redaktoři Lenka Čížková a Aleš Antošík

Šéfredaktor Marek Vlha

Redakční spolupráce Tomáš Baránek, Jitka Vlha Stříšková Grafická úprava a sazba Jaroslav Vlček

Redakční spolupráce Tomáš Baránek, Jitka Stříšková

Design obálky Jess Morphew

Grafická úprava a sazba David Dvořák

Obrázek na obálce M. Dia / Shutterstock

Fotografie na obálce Getty Images

Fotografie autorky Denise Benson Photography

Obálka Matthew Flute

Jazyková korektura Vilém Kmuníček

Tisk a vazba PBtisk, a. s., Příbram

Tisk a vazba Sabing, s. r. o., Brno

Vydání první

Jan Melvil Publishing, 2024

Jan Melvil Publishing, 2022

Všechny naše knihy najdete na www.melvil.cz

Chyby a připomínky: melvil.cz/chyby

Recenze a pochvaly: melvil.cz/kniha-ctyri-tisice-tydnu, libisemi@melvil.cz

Recenze a pochvaly: melvil.cz/kniha-uz-zadne-drama, libisemi@melvil.cz

Kniha vychází také elektronicky a jako audiokniha.

ISBN 978-80-7555-160-3

ISBN 978-80-7555-222-8

Obsah

Úvod / 9

První část: Odnaučujeme se dysfunkci / 15

Kapitola 1: Jak vypadá dysfunkce / 17

Kapitola 2: Narušování hranic, kodependence a enmeshment / 31

Kapitola 3: Závislost, zanedbávání a zneužívání / 41

Kapitola 4: Opakování cyklu / 57

Kapitola 5: Trauma napříč generacemi / 68

Druhá část: Uzdravujeme se / 77

Kapitola 6: Jak nesklouzávat k dysfunkčnímu chování / 79

Kapitola 7: Žijete, nebo přežíváte? / 92

Kapitola 8: Jak zvládat vztahy s lidmi, kteří se nikdy nezmění / 103

Kapitola 9: Jak ukončit vztah, když se protějšek nechce změnit / 112

Kapitola 10: Jak získat oporu mimo rodinu / 130

Třetí část: Rosteme / 137

Kapitola 11: Jak řešit problémy ve vztazích s rodiči / 139

Kapitola 12: Jak řešit problémy ve vztazích se sourozenci / 153

Kapitola 13: Jak řešit problémy ve vztazích s dětmi / 168

Kapitola 14: Jak řešit problémy ve vztazích se širší rodinou / 188

Kapitola 15: Jak na partnerovu rodinu / 196

Kapitola 16: Jak zvládat sešívanou rodinu / 210

Kapitola 17: Začátek nové kapitoly / 219

Časté otázky / 223

Poděkování / 227

K dalšímu čtení / 229

O autorce / 237

Rejstřík / 239

Jak

zvládat

vztahy s lidmi, kteří se nikdy nezmění

Po celé Tiffanyino dětství její matka Rita snad nikdy nevybředla z finančních potíží. Dočkaly se i soudního vystěhování a neustále jim odpojovali elektřinu, takže bydlely po různých příbuzných. Velkou oporu měly v Ritině matce, ale ta před deseti lety zemřela.

Starost o matku tak připadla Tiffany. Sedm let žily jako na horské dráze. Občas si Rita našla vlastní bydlení, ale za několik měsíců skončila opět u své dcery, protože nezvládla platit nájem. Pracovala sice na plný úvazek, ale zkrátka neuměla hospodařit s penězi. Tiffany byla přesvědčená, že se o matku bude muset po finanční stránce starat nadosmrti. To se jí ale nelíbilo, protože v té době už byla sama svobodnou matkou a musela živit dva syny.

Tiffany občas posílala Ritě peníze, aby ji nevystěhovali, a to i v době, kdy sama studovala vysokou školu a pracovala jen na částečný úvazek. Zapřisáhla se proto, že bude pravým opakem své matky. Obracela každou minci, s penězi zacházela velmi obezřetně, účty platila včas a měla spořicí účet. Aniž by ji k tomu někdo vedl, sama se naučila větší finanční zodpovědnosti, protože chtěla lépe zajistit sebe a své děti.

Měla ale pocit, že je její povinností matce pomáhat. Kdyby nic jiného, Rita ji nikdy neopustila a byla jí vcelku dobrým rodičem, na rozdíl od otce, který byl bůhvíkde a penězi téměř nepřispíval. Tiffany matčina chabá finanční gramotnost rozčilovala a často jí dělala kázání. S Ritou to však ani nehnulo.

Tiffany věděla, že matka je taková odjakživa, ale domnívala se, že problém spočívá v tom, že ji Rita nechce poslouchat a odmítá se řídit jejími dobrými radami. Neuvědomovala si, že se matka potýká se svými vlastními vnitřními limity. Doufala, že se naučí ji podporovat, aniž by se neustále cítila tak naštvaná.

Je důležité si uvědomit, že člověk může své příbuzné milovat, a zároveň mu vztah s nimi může působit hluboké rány. Tiffany se potřebovala vyrovnat s protichůdnými pocity. Matka, kterou měla moc ráda, jí zároveň ubližovala.

Rodiče jsou lidé, kteří mají děti

Je dobré mít na paměti, že než se rodiče stali rodiči, byli zkrátka lidmi. Rodičovstvím automaticky nezmoudříme, nezískáme větší zodpovědnost a trpělivost, nestaneme se shovívavějšími ani nic podobného. Být rodičem neznamená nic jiného než být člověkem a mít dítě.

Schopnost vnímat své rodiče jako obyčejné lidi mimo jejich rodičovskou roli je součástí vývoje. Než se Ritě narodila Tiffany, byla zkrátka Ritou bez dítěte. Dokud neměla povinnost starat se o někoho dalšího, možná svým utrácením nezpůsobovala takové škody. Je možné, že náklady spojené s rodičovstvím nezapadly do jejího životního stylu. Za své dítě sice nesla odpovědnost, ale nedokázala se kromě sebe postarat o další lidskou bytost.

Je logické očekávat od svých rodičů, že ve snaze se o nás postarat překročí vlastní stín. Dokud však nepodniknou potřebné kroky, budou stále těmi, kým jsou. I Rita by se mohla změnit – pokud by chtěla. My lidé jsme složité bytosti a proces změny může být velmi náročný.

Druhé lidi nezměníte – proto to od nich nečekejte

Není snadné to přijmout, ale přinese vám to větší klid. Je-li řešením problému, že se ten druhý změní, o skutečné řešení nejde. Ve své moci máte jen svůj vlastní dům. Sousedy těžko donutíte, aby si

zvládat vztahy s lidmi, kteří se nikdy nezmění

posekali trávník, sbírali odpadky nebo se jinak starali o své obydlí. Ve vztahu s člověkem, který se nechce nebo nemůže změnit, ovlivníte jen to, co přijde z vaší strany. Pokud nechcete odejít, potřebujete nástroje umožňující vám přijmout situaci takovou, jaká je.

Lidé nejsou Lego. Nemůžete si je poskládat, jak se vám hodí. Přijetí znamená, že jim dovolíte být takoví, jací jsou, ať už s tím souhlasíte, nebo ne. Neznamená to, že byste rezignovali. Pouze se vzdáváte své snahy měnit něco, co je dáno, a konečně tak může přijít klid. Vzdorujeme-li přijetí, vytváříme tím ve vztazích neustálý chaos. Přijmout něco však neznamená, že musíte tolerovat chování, které vám vadí. Je jen na vás, jak naložíte s tím, co na druhých nemůžete změnit.

Když jsem nastupovala do sedmé třídy detroitské státní školy, učitelka nám na začátku roku oznámila, že nebude nijak zasahovat do rvaček ve třídě. Moje první myšlenka byla: „Tak to se teď všichni budou jenom prát.“ Opak byl pravdou. Za celý rok v této třídě si vzpomínám pouze na jednu jedinou potyčku.

Děti se možná chtějí prát, ale očekávají, že to za ně ukončí dospělí. Svolením ke rvačkám nás učitelka vlastně donutila zamyslet se, zda máme pro chaos, do nějž nebude nikdo zasahovat, vhodné prostředí. Tím, že akceptovala, že děti na základní škole se zkrátka perou, nám umožnila to z vlastní vůle vyřešit jinak a lépe. Umožněte druhým změnu, aniž byste jim říkali, co mají měnit.

Jak si nastavit hranice, když nemůžete změnit druhé

Změnit můžete pouze svou reakci na autentické chování druhých. Moje učitelka si například řekla: „Nenechám si fyzicky ublížit tím, že bych se jim pletla do cesty.“

Jak by mohly zdravé hranice vypadat pro Tiffany:

• Nechá matku bydlet u sebe, když jí matka na oplátku pomůže s vnoučaty.

• Vyčlení si z rozpočtu každý měsíc částku, kterou jí poskytne.

• Nabídne matce, ať se k ní nastěhuje natrvalo, aby se ukončilo věčné přesouvání sem a tam.

• Začne své rozhořčení zpracovávat na terapii.

Co pro Tiffany zdravé hranice nejsou:

• Nutit matku, aby šetřila.

• Poučovat ji, když příliš utrácí.

• Vzbuzovat v matce stud, aby se polepšila.

Zostouzení ještě z nikoho lepšího člověka neudělalo

Výzkumy ukázaly, že vyvoláváním pocitu studu děti nenapravíme; naopak v nich vzbudíme agresivitu. Zostouzení a výsměch snižuje dětem i dospělým sebevědomí, čímž posiluje nežádoucí chování.

Z řady studií vyšlo najevo, že fatshaming, neboli posmívání se za tloušťku, vede k přibírání na váze. Zostouzení tedy rozhodně nic užitečného nepřinese, a přesto ho řada lidí považuje za vhodný prostředek, jak druhé přimět ke změně.

Ve filmu Olověná vesta se objevuje postava vojína ve výcviku, z něhož si velitelé i ostatní rekruti dělají legraci a ponižují ho, protože jim připadá tlustý a hloupý. Ponižování ho dovede k psychickému zhroucení, k vraždě a nakonec sebevraždě. To rozhodně není žádoucí chování člověka, z něhož jste chtěli udělat lepšího vojáka. Znovu opakuji, že zostouzením nikoho nezměníte. Povede jedině k tomu, že se člověk začne stydět sám za sebe. Musíme si přiznat, že někdo se změnit dokáže a někdo ne. Zvenčí jen těžko poznáme, kdo je toho schopen, jakým čelí překážkám a jaké nástrahy mu klade vnitřní dialog. Snahou dotlačit někoho ke změně jen odvádíme pozornost od toho, co můžeme ovlivnit my sami.

Je to na vás

Mnoho lidí setrvává v nezdravých vztazích a neustále se potýká s nějakými problémy, protože jim chybějí potřebné nástroje k ozdravení vztahu. Domnívají se, že situaci lze napravit jedině tím, že se změní ten druhý. Můžete změnit svá přesvědčení o schopnostech svého protějšku, upravit svá očekávání a odhodlat se k nepříjemnému rozhovoru, díky němuž dozná váš vztah změn. Druhé lidi však nezměníte, ani kdybyste se na hlavu postavili. Pokud se někdo změní kvůli někomu

jinému, bývá to zpravidla jen naoko a taková změna obvykle dlouho nevydrží. Předstírat, že sami chcete něco, co od vás chtějí ostatní, je těžké. Každý člověk, který chodí po této planetě, i vaše matka, otec, sestra nebo bratr, má právo žít tak, jak sám či sama chce. Změna musí přijít zevnitř. Člověk to nerad slyší, ale nezbývá než tento fakt přijmout: bojovat s ostatními proto, že nejsou takoví, jaké bychom je chtěli mít, nemá smysl.

Co můžete změnit vy, když se druzí změnit nechtějí

Svá přesvědčení o schopnostech druhých

V jedné z mých nejoblíbenějších knih o penězích, You Only Live Once (Žijete jen jednou), rozebírá její autor Jason Vitug principy hospodaření s penězi a klade při tom velký důraz na nastavení mysli. Tiffany se snaží změnit matčino nastavení, ale Rita o to nemá zájem, přestože důsledky svého utrácení trpí. Zkrátka není na změnu připravená.

Tiffany by možná pomohlo, kdyby si uvědomila, že:

• Hospodařit s penězi je náročná disciplína; i proto ostatně na toto téma vychází tolik knih.

• Zvyk je železná košile.

• Začít něco dělat jinak není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

Svá očekávání

Očekávání jsou zdravá, ale měla by vycházet z vlastností dané osoby, nikoli z její role ve vašem životě. Být rodičem automaticky neznamená, že člověk umí zacházet s penězi. Samotný příchod dítěte vás s penězi hospodařit nenaučí.

Tiffany by možná pomohlo, kdyby si uvědomila následující:

• „Moje matka neumí hospodařit s penězi.“

• „Moje matka není ochotná změnit pohled na věc.“

• „Moje matka skvěle ovládá spoustu věcí, ale finanční gramotnost k nim nepatří.“

Jak s druhým mluvíte a co říkáte

Přestaňte se tvářit, že je všechno v pohodě, a vzdejte se falešné naděje, že když budete mlčet, bude klid. Ke zdravým vztahům patří náročné rozhovory a nastavování hranic.

Tiffany by možná pomohlo, kdyby si uvědomila:

• Jak chce matce pomáhat a jak to formulovat:

„Můžeš u mě zůstat, jak dlouho budeš chtít.“

„Můžeš u mě bydlet rok, a potom bych byla ráda, kdybys byla schopná se odstěhovat.“

• Jak sdělovat svá očekávání:

„Dokud tu bydlíš, chtěla bych, abys platila účet za elektřinu.“

„Možná by nám oběma pomohlo, kdybychom si vedly rozpočet na domácnost.“

• Co říct matce, když překročí finanční hranice:

„Slíbila jsi, že budeš platit elektřinu, a už je po splatnosti.

Dej mi, prosím, ty peníze do pátku.“

„Dohodly jsme se, že budeš v úterý hlídat děti. Příště si na to, prosím, udělej čas.“

Pomáháte, nebo ulevujete na vlastní úkor?

Při pomáhání druhým je důležité si uvědomit, že něco jiného je pomáhat a něco jiného ulevovat někomu na svůj úkor. To první vám neuškodí, zato to druhé ano. Jak vypadá škodlivé ulevování na vlastní úkor:

• Omlouváte špatná rozhodnutí druhých.

• Nevšímáte si, že ten druhý má problém.

• Děláte za druhé něco, co by mohli udělat sami.

• Vymýšlíte za druhé řešení, místo abyste je nechali, ať si na ně přijdou sami.

• Nabízíte druhým peníze a jiné zdroje, přestože jich sami nemáte dost.

• Nenecháváte druhé nést následky jejich jednání.

• Nenastavíte si pro svou pomoc hranice.

Odstup je copingová strategie

Pokud nevíte, zda chcete v nějakém vztahu setrvat, ale dosud nejste připraveni ho opustit, je v pořádku vytvořit si od svého protějšku určitý odstup. Je to strategické a začít můžete postupně tím, že tomu druhému přestanete být k dispozici, kdykoli si vzpomene.

Když si o více prostoru řeknete v dysfunkční rodině, situace se může vyvinout dvěma způsoby: buď bude vaše žádost vyslyšena, nebo to vztah poškodí. Kdo bude žádost respektovat a komu bude lepší nic neříkat a rovnou se vzdálit, nejspíš odhadnete podle obvyklých reakcí svých příbuzných.

Pár důvodů, proč si možná potřebujete dát pauzu:

• Interakce s dotyčným člověkem vám berou energii.

• Při komunikaci s ním se snadno naštvete nebo jste frustrovaní.

• Cítíte, že nebere ohled na vaše hranice.

• V jeho přítomnosti nemůžete být sami sebou.

• Jste v jiné životní fázi.

Současně s tím, jak se mění naše priority a zájmy, se mohou měnit i lidé, kterými se budeme chtít obklopovat. Pokud se například začnete zajímat o rostliny, nejspíš se budete chtít stýkat s lidmi, které baví to samé. Nebo jestliže se všichni vaši známí rozvádějí a vy se zrovna snažíte dát své manželství dokupy, asi vám podobná společnost nebude zrovna po chuti. Je v pořádku soustředit se na své potřeby a dát si pauzu.

Mějte však na paměti, že je rozdíl mezi odstupem a ignorováním. Obojím můžete dosáhnout téhož (získáte více prostoru), ale ignorovat někoho je pasivní záležitost, které chybí záměr. Vytvořit si odstup je záměrný proces, jenž vám umožní vztah udržet. Jak může vypadat odstup:

• Nezvednete dotyčné osobě telefon, ale zavoláte jí zpátky, až na to budete mít odpovídající náladu.

• Během rozhovoru odvádíte řeč od témat, o nichž je vám nepříjemné hovořit.

• Přímo odmítnete pozvání.

• Nenecháte dotyčného účastnit se všeho, co děláte.

Jak může vypadat ignorování:

• Neudržujete s dotyčným člověkem kontakt.

• Úplně se od něj odříznete.

• Když od vás něco chce, reagujete nepřímo.

Odstup vám umožní setrvat ve vztahu, a zároveň si dopřát potřebný prostor, pokud tedy protějšek respektuje vaše hranice. Ve vztazích, kde dochází ke zneužívání a na vaše hranice se nebere ohled, samozřejmě odstup fungovat nebude. Cestou, jak vztah udržet, může být stýkat se s druhým méně často.

Změňte svou roli

Že se dlouhodobě nějak chováte a druzí vás tak vnímají, ještě neznamená, že to tak musí zůstat napořád. Vaše role v rodině se může proměnit v souladu s tím, jak jste se změnili vy. Možná jste byli zvyklí zastávat úlohu „toho zodpovědného“, nikde ale není psáno, že to tak musí být navždy. I „tichá voda“ se může někdy ozvat. Kým jste doopravdy, bez nálepek, které vám přisoudili druzí? Začněte měnit svou roli v rodině tím, že budete sami sebou.

Rodinu asi zpočátku překvapí, že se najednou projevujete jinak, než byli zvyklí. Klidně je nechte, ať se diví, ale nevracejte se k dřívější verzi sebe sama, která neodpovídá vašim současným záměrům.

Přijetí vám přinese klid

Poučka o přijetí si zaslouží zopakovat: nenechte se vyvádět z mír y tím, že je někdo prostě sám sebou. Přestože se druhý člověk nechce změnit, vy můžete vždycky změnit své reakce na něj. Tiffany

jak zvládat vztahy s lidmi, kteří se nikdy nezmění

se rozhodla, že se přestane pohoršovat nad matčiným utrácením, a díky tomu se uklidnila. Samozřejmě to ovšem neznamená, že by si od matky nechala líbit něco, co jí škodí.

Nevíte-li, jak reagovat, zamyslete se nad tím, jak jste nežádoucí chování řešili dřív, a zkuste to jinak. Řekněte si, jak by měla vypadat vaše ideální reakce, a pak se k ní postupnými krůčky propracovávejte. Ke starým nezdravým vzorcům už se nevracejte.

Být naštvaný je v pořádku. Nemusíte předstírat, že jste v pohodě. Přijetí a změna role vám však pomohou trápit se méně.

Chcete-li udržovat vztahy s lidmi, kteří se nehodlají změnit, je třeba pro to něco udělat. Jste to vy, kdo bude muset přijmout situaci a naučit se trpělivosti s tím, co nemáte ve svých rukou. Nezapomínejte, že jen vy sami rozhodujete, jak se s určitým problematickým chováním vypořádáte. Rozhodnete-li se vztah udržet, protože vám za to stojí, vědomě si vybíráte nelehkou snahu o přijetí druhé osoby. Rodinu si nevybíráte, ale můžete se rozhodnout, koho chcete ve svém životě. Všechny dospělé vztahy jsou vědomou volbou. Nikdo vás nenutí setrvávat v nezdravém vztahu. Stále dokola se vám budou vracet ty samé problémy, dokud se nerozhodnete udělat něco jinak.

Řekněte si: „Chci si tento vztah udržet navzdory tomu, jaký je. Mám to ve svých rukou, nejsem bezmocný/á, je to moje vědomá volba.“

CVIČENÍ

Vezměte si deník nebo list papíru a pokuste se zodpovědět následující otázky:

• Máte příbuzného, na němž se pokoušíte něco změnit? Co to je?

• Co potřebujete změnit, abyste se vypořádali s určitým problematickým chováním?

• Co můžete mít ve vztahu pod kontrolou?

Kupte si papírovou nebo elektronickou verzi knihy za skvělou cenu na www.melvil.cz