Zongl magazin duben 2019

Zdravím vás, jsem rád, že jste stále s námi a čtete už třetí číslo našeho magazínu. V něm se jako hlavnímu tématu věnujeme brankářům, věřte, že je opravdu co číst! Přinášíme srovnání výchovy brankářů u nás a v zahraničí – o výchově českých brankářů mluví trenér brankářů Baníku Ostrava Vít Baránek, pohled ze zahraničí přináší legenda lotyšského fotbalu Aleksandrs Kolinko, kterého můžete znát z působení v Premier League nebo ze zápasu proti české reprezentaci na Euru 2004. Přichystali jsme řadu dalších rozhovorů v čele se Zdeňkem Zlámalem, nově jsme do magazínu zařadili rubriku Ženský fotbal, kde si můžete seznámit s velkým talentem Andreou Staškovou. A samozřejmě jsme nezapomněli na druhou ligu – tentokráte jsme vyzpovídali dva mladé talenty záložníky. Jsme rádi za vaši podporu. Přeji pěkné čtení!

Za redakci Žonglu Martin Haniak

Šéfredaktor: Jiří Dryák Zakladatel: Martin Haniak Grafický designer: Helena Klein Korektura: Alexandr Popov Asistent korekce: Matouš Mentberger Redaktoři:

Dominik Reiniš Hrachya Gyulzadyan Jaroslav Syrový, Jiří Kotaška Vít Karpač Peter Imrich Lukáš Jedlan Petr Kastner

Email: info@zongl.cz

L A B T O F J U D E L S V T A N U T R O F A N SE V A B A I S VSAĎ

18+

Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost!

Více informací na ifortuna.cz

OBSAH ZAHRANIČÍ 3. TOP 5 BRANKÁŘŮ SOUČASNOSTI DRUHÁ LIGA 5. ROZHOVORY - ADAM ONDRÁČEK MATĚJ VALENTA

ROZHOVOR 7. MATÚŠ MACÍK - 487 MINUT BEZ GÓLU ZAJÍMAVOST 9. GÓL NEJEN UMĚT CHYTIT, ALE I DÁT 11. KDYŽ SI HRÁČ Z POLE NASADÍ RUKAVICE ROZHOVOR 15. ZDĚNĚK ZLÁMAL - SKÁCEL PATŘÍ MEZI NEJOBLIBĚNĚJŠÍ HRÁČE V HISTORII KLUBU!

ROZHOVOR 17. Bývalý brankář premier league a

vít baránek o výchově brankářů

zasypaný dolary 19. giangluigi donnarumma pod palbou historické okénko 21. černá chobotnice lev jašin fotbalová poezie 23. kahn vs lehmann - když pro dva kohouty není místo na jednom smEtišti

11 žonglů 25. róbert pich ženský fotbal 29. Andrea stašková - V NEPOŠTĚSTÍ Zdroj: TASR

BEACHSOCCER 31. LUKÁŠ TRAMPOTA - VE SLAVII MÁME VELMI KVALITNÍ TÝM! PŮJDEME SI PRO TITUL!

@zonglczsk

18 LETECH SE TO JEN TAK NĚKOMU

zahraničí

Top 5 brankářů sou

3

Vybrat pět nejlepších brankářů ze současné světové špičky může být ošemetná věc. V hlavě každému hned vyskočí spoustu jmen, ale určit pět nejlepších z nich jde těžko. Na základě dlouhodobých výkonů a formy a zvažování mnoha faktorů, jsme vybrali pět z nich.

redaktor: Vítek Karpač

Jan Oblak, 26 leT Atletico Madrid

zdroj: hindustantimes.com

Jan Oblak ve vzduchu dominuje. Málokterý centr, kterého se slovinský brankář zmocní, nezůstane v jeho rukavicích

Jen těžko by v našem seznamu mohl chybět jeden z momentálně nejjistějších brankářů současnosti. Odchovanec Borussie Mönchengladbach podlehl lásce ke gólmanskému řemeslu až časem. Jako malý miloval střílení branek. Mezi tři tyče ho dostal kuriózní fakt - brankáři mládeže Die Borussen neustále krvácel nos. Nikdo ho však nechtěl nahradit, a tak to šel zkusit Marc. I když dávat gól za gólem ho pořád táhlo, chytání si ter Stegen zamiloval. Na jeho hře je ostatně dodnes patrné, že si rád hraje s míčem. V minulosti kvůli tomu často chyboval. I přes tyto výtky na jeho potenciál vsadil katalánský gigant. A zde se postupnými kroky nakonec stal jedničkou.

Z našeho pohledu se v současnosti profiluje jako komplexní, jistý a zkušený brankář, který se nebojí rozehrávky nohou, ale také skvěle čte hru. Často se prezentuje výběhy, které ulehčí práci a starosti spoluhráčům.

Extrémně rychle dokáže proti střelci vystoupit a zmenšit jeho střelecký úhel. Rychlými reflexy a skvělými reakčními schopnostmi se dokáže rychle dostat na zem a zneškodnit šanci. Stejně rychle se dostane ze země na nohy a zneškodní v desetinách sekundy klidně několik pokusů soupeře. Dokáže lapit takřka nemožné, a když letí vzduchem, dosáhne i do nejzazších koutů brány. Skvěle se na to kouká a nejeden fanoušek fotbalu, ale i laik ocení jeho neuvěřitelné schopnosti. Marc-André ter Stegen je v současnosti jednoznačnou brankářskou špičkou. Chybí už snad jen více startů v reprezentaci, kde stále dostává příležitost Manuel Neuer, jemuž Joachim Löw věří zatím přece jen více.

V současné době je Jan Oblak pravděpodobně nejlepším brankářem světa. Rodák ze Škopfja Loky se v deseti letech přesunul do Olimpije Ljublaň. Když mu bylo šestnáct let, jeho konkurentem byl zkušenější Damir Botonjič. Ten si spolu s trenérem brankářů všiml ohromného talentu, kterým Oblak disponoval a vzal ho sebou na předsezonní turné. Právě již v tomto útlém věku debutoval v lize a vynechal pouhá tři ukání. Logicky udělal dojem na některé z evropských klubů. Odmítl nabídku Empoli a šel na zkoušky do Fulhamu. V roce 2010 podepsal kontrakt v Benfice. Tam několik sezon hostoval v jiných klubech. Až v roce 2013, začal dostávat pravidelné šance po chybách prvního gólmana. Svými skvělými výkony si již o rok později vysloužil přestup do Atlétika Madrid, kde nahradil Thibauta Courtoise. Postupem času se vypracoval mezi nejlepší brankáře. Především svým talentem, sebevědomím a cílevědomostí. V současnosti je postrachem všech španělských a evropských střelců. Je soustředěný, má skvělé reflexi.

Těžko se překonává hlavou, z dálky, ale i z blízka. Velmi kvalitně chytá i pokutové kopy. Příkladem může být letošní čtvrtfinále Ligy mistrů, ve kterém málem lapil hlavičku Cristiana Ronalda přímo do šibenice.

Gólová technologie nakonec rozhodla o tom, že branka bude platit.

Není pochyb o tom, že létající Slovinec je jedním z nejlepších brankářů současnosti, a že od něj uvidíme spoustu dalších skvělých brankářských kousků.

Marc-André ter Stegen, 26 leT FC Barcelona

zdroj: .marca.com

Marc-André ter Stegen a jeho neuvěřitelný zákrok proti Seville

zahraničí

učasnosti

Manuel Neuer, 33 leT Bayern Mnichov

Jen málokterý současný gólman má takový vliv na vývoj chytání a na fotbal jako celek. Manuel Neuer je skvělou individualitou, kapitánem, lídrem, ale především skvělým brankářem. Seznam jeho úspěchů je sáhodlouhý a jistě si všichni některé vybavíme. Manuel nejvíce utkví v paměti veřejnosti jako brankář, který se stal průkopníkem aktivní hry gólmanů nohama. Začal se aktivně zapojovat do rozehrávky, vybíhat a mnohdy i zastupovat práci stoperů.

Odchovanec Schalke 04 se stal v roce 2010 jedničkou Německa pro mistrovství světa v JAR. Stalo se tak po smrti Roberta Enkeho a zranění René Adlera. Neuer s týmem vybojoval třetí místo a chopil se své velké příležitosti.

Brankář, jehož vzorem byl například Jens Lehmann, se postupem času sám stal legendou a velkým vzorem pro mladé hráče. Již v roce 2013 se dostal do skupiny brankářů se sty čistými konty v bundeslize, tedy po bok jmen jako Oliver Kahn, Sepp Maier nebo pravě Jens Lehmann. Již jsme zmínili pro Neuera charakteristickou výbornou hru nohou a čtení hry. Mnohdy to vypadá tak, že protihráč má nekonečně volného prostoru a půjde sám na bránu. V momentu, kdy se s míčem otočí, má již Neuera v bezprostřední blízkosti a ten často šanci zneškodní. Má i skvělé reflexy. Chytá takřka cokoliv, kdekoliv a čímkoliv. Na brankové čáře lapil například skvělou hlavičku Walcotta. Je ohromným bojovníkem a na hřišti nechá vše. Ne nadarmo mu Joachim Löw zdroj: sport.aktualne.cz stále věří jako jedničce a fanoušci Bayernu na jeho uzdravení čekali jako na smilování.

Brankářské libero Manuel Neuer.

David de Gea, 28 leT Manchester United Další z gólmanů, který se na vrchol vyhoupl z Atlétika Madrid. Již od roku 2011 ale hraje za Manchester United.

David de Gea je nezpochybnitelnou jedničkou a jedním z nejzkušenějších hráčů Red devils a také jedničkou španělské reprezentace. Narodil se v Madridu a v deseti letech začal hrát právě za madridské Atlético. Již v roce 2009 se stal jedničkou a v sezoně 2009/10 vychytal vítězství v Evropské lize. Právě tam upoutal pozornost velkoklubů. Nakonec si ho vybral Manchester United. V něm se stal absolutním vládcem mezi třemi tyčemi a se vším všudy odchytal na Britských ostrovech 461 utkání. S United získal ligový triumf, FA Cup i ligový pohár. V posledních letech byl David extrémně blízko přestupu do Realu Madrid. Ten se nakonec neuskutečnil a neuvěřitelné reflexy, kterými kouzlí na brankové čáře, může i nadále udivovat manchesterské divadlo snů. zdroj: statics.sportskeeda.com

David de Gea a jeden z jeho neuvěřitelných čtrnácti zákroků za jediný večer proti Arsenalu

Hugo Lloris, 33 leT Tottenham Hotspur

Jak by mohl v našem výběru chybět brankář a kapitán mistrů světa Hugo Lloris! Dlouhodobě se jedná o jednoho z nejstabilnějších brankářů na evropských hřištích. I když Hugo sem tam nějakou chybu udělá, disponuje reflexy, které nemá pravděpodobně žádný brankář na světě.

Mimo branku vytlačí prakticky cokoliv. Je extrémně mrštný a rychlý.

Jeho zákroky na brankové čáře jsou neuvěřitelné. Ohromně rychle reaguje a nepřekvapí ho ani tečovaná střela. Ruku v ruce s rychlostí jdou i výběhy proti balonům a situace jeden na jednoho. Jeho vůdcovské schopnosti mu skvěle pomáhají organizovat hru a situaci v šestnáctce. To vše dělá z rodáka z Nice jednoho z nejlepších. Za Nice debutoval již v devatenácti letech a velký zájem o něj měl například AC Milan. Nakonec se upsal Lyonu, se kterým získal několik trofejí a individuálních ocenění. Již v roce 2010 vedl Francii prvně jako kapitán.

V současnosti absolvuje svou sedmou sezonu v Premiere League, kde odchytal již přes 250 utkání. I přes drobné minely a alkoholový skandál bude Hugo i nadále neotřesitelnou jedničkou Spurs i reprezentace země Galského kohouta.

zdroj: givemesport.com

Hugo Lloris a jeden z jeho úžasných zákroků proti Bílému Baletu

4

druhá liga 5

ADAM ONdráček

V rubrice druhá liga jsme vyzpovídali dva mladé záložníky. Jsou jimi Adam Ondráček z FK Varnsdorf a Matěj Valenta, který aktuálně hostuje v Ústí nad Labem z pražské Slavie. Jejich pohled na fotbal si dočtete v následujících rozhovorech.

Adame, jsi odchovancem Varnsdorfu. Od kolika let hraješ fotbal a kdo Tě k němu přivedl?

K fotbalu mě přivedl můj otec už ve 4 letech.

Hned na prvním tréninku mi bylo řečeno, že pojedu druhý den na zápas, a já byl tak nadšený, že jsem to okamžitě běžel říct mámě a nemohl dospat druhého dne. Od první chvíle s míčem jsem si fotbal zamiloval.

jsou důležité, jako je vaření, nakupovaní atd., ale byl jsem na to připravený. Školu jsem se snažil dělat dálkově, což náročné bylo, proto jsem ji po půl roce přerušil.

Plánuješ se do školního systému vrátit?

Ano, v září už jsem naskočil zpátky do školy a studuji na Technické univerzitě v Liberci.

Když Tě kontaktoval klub, jako je Slovan Liberec, měl jsi hned jasno, nebo ses o přestupu s někým radil?

Měl jsem popravdě hned jasno. V Liberci už jsem byl na zkoušce asi dva roky předtím, ale nebylo to ono, nesedl jsem si úplně s kluky v týmu a měl jsem problém s patou, tak jsem si řekl, že zůstanu ve Varnsdorfu. Jenže pak jsme hráli 1. A třídu a já vůbec nepočítal s tím, že by mohla taková šance přijít, proto jsem po nabídce okamžitě skočil.

Po zkušenostech ze severu Čech ses stěhoval na Moravu, konkrétně do druholigových Vítkovic. Byla to velká změna (škola, rodina) v tak mladém věku?

Kromě Vítkovic jsi hostoval i ve Frýdku-Místku. Jak bys tato angažmá porovnal?

Musím říct, že ani nebyla. Odešel jsem od rodičů v patnácti letech na intr do Liberce, takže na tenhle režim jsem byl zvyklý. Samozřejmě jsem se postupně učil věci, které

Byla dost podobná, co se týče výsledků, jelikož vždy se hrálo na spodku tabulky.

Jinak ohledně zázemí, tak vítkovický stadion je fantastický, obrovský. Musím říct, že dva

Adam Ondráček v dresu Liberce

zápasy s Baníkem před 10 tisíci lidmi byl a bude pro mě jedním z největších zážitků, co jsem zatím ve své kariéře absolvoval.

Minulou sezónu jste skončili s Varnsdorfem na 11. místě, pár bodů od sestupu. Nyní se dělíte o třetí místo s Hradcem Králové (tabulka po 20. kole). Co se změnilo? Je to hlavně příchod na naše poměry velmi mladého trenéra Oulehly?

Myslím si, že příchodem nového trenéra určitě přišla změna. Pod vedením trenéra Frťaly, který ve Varnsdorfu působil dlouho, to bylo zažité, všichni jsme věděli, co od nás chce, jak se trénuje atd.

Příchodem nového trenéra se to změnilo, přišel možná i nějaký impuls. Tím, že je trenér mladý, má k nám blízko a je do své práce velmi zapálený. Skvěle si sedla parta, víme, že nemáme individuality, ale držíme při sobě, makáme jeden za druhého, nic nevypustíme a to je základ, který nás dovedl až tam, kde jsme.

Poslední otázka - jaký je tvůj oblíbený hráč a klub?

Mým oblíbeným hráčem je Andres Iniesta a klubem FC Barcelona. redaktor: JK

druhá liga 6

k & Matěj valenta

Matěji, vzpomeneš si na den, kdy ti sdělili, že letíš na soustředění s A–mužstvem?

Bylo mi to oznámeno po přátelském utkání na Žižkově, ten večer mi volal agent, že jsem zaujal. A jelikož se zranil Kuba Hromada, odjel jsem s áčkem do Rakouska.

protože ze staršího dorostu jsem šel rovnou do áčka, takže v juniorské lize jsem odehrál jen 10 zápasů, kdy to pro mě mělo znamenat něco jako vytěžovací ročník. Asi to splnilo svůj účel, něco jsem odehrál. Ale kluci v A-týmu říkali, že mnohem lepší je hrát dospělou soutěž, což díky ČFL od léta bude.

Takže pro mě to sice splnilo účel, ale z dlouhodobého hlediska si myslím, že je to pro ty kluky špatné.

Svůj debut v základu sis odbyl v poháru proti Ústí nad Labem, tedy proti týmu, v němž aktuálně hostuješ. Jak je důležité pro mladého kluka, jako jsi ty, že může pravidelně nastupovat?

Ještě v dresu slávistické juniorky

Asi skvělý okamžik. Od mládí jsi ve Slavii, vzhlížíš k hráčům áčka a najednou jsi s nimi v kabině. Jaké to byly pocity?

Tak jak říkáš, pocity to byly ohromné. Já jsem ve Slavii od 5 let, takže vždycky bylo mým snem dostat se do áčka. Že jsem s nimi mohl jet na soustředění, to byla taková třešnička na dortu. Nakonec jsem s nimi zůstal celý minulý půlrok.

Své první ligové minuty sis odbyl v zápase proti Teplicím. Věděl jsi, že nastoupíš, nebo to byl blesk z čistého nebe?

Svůj první start jsem čekal trošičku dřív, už v zápase proti Boleslavi jsem měl nastoupit od začátku. Trenér mě na to připravoval, ale Pepa Hušbauer se uzdravil, takže jsem dál čekal. Věděl jsem, že šance má přijít, ale že bych si myslel, že musím na 100 % hrát, tak to rozhodně nebylo. Byl jsem opravdu překvapený a můžu být vděčný panu trenérovi a klukům, že mně pomohli. Jsem za ten start hrozně vděčný.

V sezoně jsi nastupoval i v juniorské lize.

Jaký je tvůj názor na tuto soutěž?

Zas tak zasvěceně o ní mluvit nemůžu,

Na šanci nastoupit v Ústí jsem čekal docela dlouho, ale snažil jsem se být trpělivý, věděl jsem, že to nebude nic lehkého. Bylo mi devatenáct, pro mě to v tuhle chvíli splňuje všechny požadavky, které jsem měl - tedy nastupovat a sbírat zkušenosti v mužském fotbale. To by v budoucnu měla splňovat i B–mužstva v ČFL. Ale já jsem za tuhle šanci rád, protože jsem potkal strašně moc nových kluků v novém prostředí. Snad nasbírám ještě pár dalších startů.

O druhé lize se říká, že je hodně tvrdá. Jak to vidíš ty? Vyhovuje ti tenhle styl fotbalu?

Jak se vyrovnáváš s tvrdostí druhé ligy?

Právě proto je druhá liga tak těžká.

Je to rychlá, tvrdá soutěž, ale myslím, že zápas na Žižkově, kde jsem ve 2. lize debutoval, jsem snad zvládnul. Samozřejmě, všechno je rychlejší, na všechno je míň času.

Překvapilo mě, jaké má soutěž tempo, v jakém nasazení se zápasy hrají.

Hraješ na pozici Tomáše Součka, který je – jak předpokládám - ve Slavii tvým vzorem. Když se ale podíváme za hrani-

ce, jaké tam máš idoly?

Já jsem spíš střední záložník, můžu hrát na všech třech postech - jak ofenzivní, tak defenzivní štít, tak i tu osmičku. Samozřejmě, Tomáš Souček! Je to něco neuvěřitelného, pozorovat ho v tréninku i v zápase. Co se ciziny týče, pak Frank Lampard, box to box hráč. Moc se mi líbilo, jak pracoval pro tým a jaký to byl leader. Takže určitě Frank Lampard.

V zápase proti juniorce Mladé Boleslavi

Matěji, děkuji mockrát za rozhovor. Na závěr si dáme poslední otázku. Jak vidíš šance svého kmenového týmu proti Chelsea a jak to dopadne v boji o titul?

Ohledně titulu to vidím jednoznačně, nechci to zakřiknout, ale věřím, že síla týmu je tak velká, že to kluci zvládnou.

A mají na to, svůj náskok klidně ještě navýšit. Ohledně Chelsea myslím, že můžeme překvapit jako proti Seville.

Ta vyhrála třikrát Evropskou ligu a kluci ji dokázali porazit. Myslím, že to bude vyrovnaný souboj - a třeba Slavia překvapí.

redaktor: V poháru proti Ústí nad Labem

JD

rozhovor 7

Matúš zdroj: Rudolf Maškurica

Hráč si hodí míč na silnější pravou nohu a skrz tři obránce tvrdě vystřelí k pravé tyči. Brankář skokem střelu vyrazí, ale k míči se ihned dostává další útočník a z bezprostřední blízkosti posílá bombu pod břevno. Brankář ještě stačil skočit, ale na míč už nedosáhl. Přesně takhle skončila obdivuhodná série jedničky MFK Ružomberok: 487 minut bez obdrženého gólu! I díky této sérii má Ružomberok druhou nejlepší obranu v lize, přitom za bezkonkurenčním Slovanem Bratislava, který v sezoně ještě neprohrál, zaostává jen o dva góly. Pod těmito statistikami je podepsán hlavně jeden muž - bez dvou centimetrů dva metry vysoká hora svalů Matúš Macík. Jak o něm řekl trenér Holoubek: Je to skvělý chlap a výborný brankář.

Matúši, řada odborníků včetně trenéra Holoubka o tobě mluví jako o nejlepším brankáři soutěže. Asi se to velice příjemně poslouchá?

Tak áno, počúva sa to dobre, sú to pekné veci keď ich o sebe počujete, ale v lige sú veľmi dobrí brankári, ktorí majú svoju kvalitu, takže sám o sebe by som to nepovedal.

Ale že to o mne hovoria ostatní je rozhodne príjemné.

V této sezoně se ti podařilo udržet čisté konto 487 minut, míč za svými zády si neviděl přes tři měsíce, než tě v Dunajské Stredě překonal Taiwo. Tehdy si celou věc komentoval slovy, že to jsou jen statistky a tebe že zajímá týmový výkon. Ale přece jenom, jak se s odstupem času na tuto sérii koukáš?

Tak keď sa na to pozriem s odstupom času je to pekné. Určite to poteší každého, vrátane mňa. Tá séria bola dosť dlhá a istotne sa to nepodarí každú sezónu, neinaksovať taký dlhý čas. Ale ako som vravel, dôležité je aby sme vyhrávali ako tím a posúvali sa čo najvyššie, body pre mňa majú vyššiu cenu.

Každopádne je jasné že každého brankára takáto séria poteší a ja nie som výnimka.

Já jsem ten zápas, kdy tato série skončila, viděl. Byl jsi v neustále permanenci, šla na tebe spousta střel, bylo na tobě ale vidět, že ten zápas tě baví. Nepletu se tedy, když řeknu, že máš radši zápasy, kdy jsi v jednom ohni, než ty, kde na tebe jde jedna střela?

Určite áno, osobne mám veľmi rád také zápasy a užívam si keď mám v zápase stále čo robiť. Keď sa v tej bráne nenudím, viem že tímu môžem pomôcť svojimi zákrokmi a chytiť čo najviac striel. Predsa len je pre mňa nudné ak celý zápas len v bráne stojím a v 70. minúte súper prvýkrát vystrelí na bránu ak z toho prípadne ešte padne gól, tak mi to naozaj nevonia. Ale ak sú zápasy ťažšie, náročnejšie a vypäté ako napríklad ten v Dunajskej Strede, kde bola fantastická atmosféra, dostali sme tam červenú kartu - ten zápas

sportky.zoznam.sk

Macík chytá centrovaný míč

bol naozaj veľmi vypätý. Takže rozhodne áno, také zápasy keď som v permanencii a držím sa v ňom sú pre mňa najlepšie.

V tomto díle probíráme téma brankáři. Po nich se v současnosti požaduje, aby hráli výborně nohama. Jak se v tomto směru snažíš zlepšovat ty osobně? Nutí tě trenér, abyste hráli konstruktivně, nebo máš za úkol jen vykopávat?

V tomto smere som mal v minulej sezóne problémy, väčšinou som lopty nerozohrával a snažil som sa to riešiť jednoducho. Ale od začiatku tejto sezóny sme na tom viac začali pracovať s trénerom brankárov Ľubošom Hajdúchom (bývalý brankár Ružomberka, pozn.)a takisto s trenérom Holoubekom sa viac na snažíme na tréningoch to otvorenie hry riešiť od brankára a útoky zakladať konštruktívne. Dosť som na tom zapracoval,

či už sám, alebo s trénermi a je dobré že ma do toho tlačia pretože keď vidím, že to tak chcú tak sa viac snažím a aj mi to ide lepšie.

Takže si myslím, že som sa v tomto smere dosť zlepšil a som rád že tento trend je vyžadovaný. Hra je tiež krajšia, keď sa akcia založí už od brankára a plynulo to prechádza do útoku. Každý brankár pokiaľ viac pracuje nohami tak je dosť v hre a je viac zžitý s celým mužstvom.

Pomáhá ti sledování nějakých videí? Napadá mě třeba rozehrávka Manuela Neuera. Máš nějaké vzory v tomto pojetí?

Vzory ako také ani nie, ale rád sa pozriem na Manchester City keď presne týmto spôsobom rozohrávajú s brankárom Edersonom, ale nejako do hĺbky to nerozoberám.

Brankář MFK Rožumberok v utkání proti DA zdroj DAC 1904

rozhovor 8

Macík

AC

Zmínil jsi trenéra Holoubka. Ten je známy tím, že rád pracuje s mladými hráči. Vás trénuje od června 2018, kdy vyměnil trenéra Hrnčára. V čem je jiný než jeho předchůdce a co přinesl nového?

Prišiel s úplne novým elánom, predsa len tréner Hrnčár trénoval Ružomberok už vyše dvoch sezón. Tréner Hrnčár v klube urobil kus dobrej roboty, ale život je zmena a tréner Holoubek prišiel od novej sezóny, do kabíny priniesol nový vietor a ako vravíš, rád pracuje s mladými hráčmi. Predsa len sme mladý tým, ktorý sa v podstate len učí a jeho to baví. Dáva si záležať na rozhovormi s chalanmi - jak mladšími tak aj staršími. Zakladá si na tom aby bola v šatni vnútorná pohoda a veľkú zásluhu na tom má predovšetkým on sám či už srandičkami alebo pohodovými tréningami.

Já se ještě vrátím k minulé sezoně, kde jste podnikli krásnou cestu pohárovou Evropou.

Vyřadili jste Vojvodinu Novi Sad, Bergen, až jste narazili na Everton. Já se zastavím u Bergenu, protože už před dvojzápasem bylo jasné, že vítěz narazí právě na Everton. Byla to asi obrovská motivace postoupit přes Nory?

Motivácia bola obrovská, každý by si určite chcel zahrať proti takému mužstvu ako je Everton na jeho pôde v Anglicku, je to neskutočná atmosféra - či už ľudia, štadión alebo mužstvo samotné. Pre každého určite super zážitok. My sme doma s Bergenom prehrali 0-1 a leteli sme do Nórska s tým, že ten zápas otočíme. Každý vedel čo je pred nami a čo môžeme dokázať. Každý si chcel v kolís-

ke futbalu zahrať, dali sme do toho všetko a chvalabohu nám to vyšlo. Teraz všetci čo sme tam boli máme životný zážitok.

Proti Evertonu jste 2x prohráli 1-0, ale doma jste měli dost šancí na to, abyste utkání dostali do prodloužení. Co chybělo? I přes vyřazení jste určitě slovenskému klubovému fotbalu ostudu neudělali.

Do Evertonu (Liverpoolu) sme išli s tým, že tam nechceme urobiť hanbu a uhrať tam taký výsledok, aby sme doma mohli proti nim hrať otvorenú partiu o postup. Aby ľudia prišli na štadión a bola v nich, rovnako ako v nás, nádej na postup, skrátka aby neprišli iba na súpera. My sme už v Anglicku ukázali, že futbal hrať vieme, hrali sme veľmi dobre a ak sa nemýlim v druhom polčase Ján Maslo nastrelil brvno. Ten zápas už tam mohol byť úplne iný. Doma na náš prišlo množstvo ľudí, fantastická atmosféra, fanúšikovia si to chceli užiť, predsa len to nie je každý deň že vám do takého malého mesta ako je Ružomberok príde mužstvo ako Everton. Užili si to ľudia, užili sme si to my, snažili sme sa to jednogólové manko zmazať a ešte skúsiť prekvapiť, pár šancí sme mali. Žiaľ súper nám dal z brejku gól na 0-1 a tým zhasli všetky naše šance. Ale išli sme do toho s tým, že ideme prekvapiť a vyradiť Everton, čo sa žiaľ nepodarilo.

Byla v kabině bitka o dres Rooneyho, nebo to proběhlo v pohodě?

Tak bitka ani nie (smiech), ale boli dohady, kto si ho vypýta. Ale tak sa mi zdá (premýšľa) že ho vlastne nikto ani nemá, on ho

nikomu nedal. Po domácom zápase sa hneď prezliekli a odišli takže iba pár chlapcov má dres, ale Rooneyho sa nepodarilo ukoristiť nikomu.

Aktuálně se nacházíte na čtvrtém místě tabulky. Kdyby to tak bylo i na konci ligy, vládla by spokojenost, nebo by to byl neúspěch?

Spokojnosť ani nie, pred sezónou sme si dali cieľ, ktorým je Európska liga. To by sme chceli dokázať a máme na to ešte osem zápasov, aby sme sa dostali na tretie miesto. Do Európskej ligy (predkolá, pozn. ) sa kvalifikujeme z tretej priečky, alebo baráže, ktorá sa uskutoční v prípade ze Žilina získa Slovenský pohár. Zo štvrtým miestom by spokojnosť nebola, predsa len Ružomberok má tie najvyššie ambície každú sezónu a my máme ešte dosť času na to, aby sme sa pokúsili o tú tretiu pozíciu, ktorú chceme získať.

Určitě se k tobě dostala zpráva, že tě sledují kluby z Polska nebo z Česka, Je tohle ta sezona, kdy by ses chtěl posunout dál, nebo jsi pod Čebraťom spokojený?

Každého určite poteší keď počuje že ho sledujú zaujímavé kluby z Českej alebo Poľskej súťaže. Ja som zaťiaľ v Ružomberku, už tu chytám tretiu sezónu, som tu spokojný a nič mi tu nechýba. Ale ak by prišlo niečo čo by ma skutočne zaujalo - každý by sa asi chcel posunúť vyššie a prestúpiť do klubu, ktorý má najvyššie ambície a kde sa môže tiež posúvať aj individuálne ako futbalista. redaktor: JD

zajímavost 9

Gól nejen umět chytit, ale i dát Brankáři jsou sice většinou poslední instancí, jež má gólům zabraňovat, ale najdou se výjimky, které to jaksi vzaly ve svém oboru i za trošku jiný konec.

Tací, jimž útočné choutky zůstaly i přes jinak jasně daný defenzivní úkol: Hlavně to chyť! A tak se zkoušeli vydávat až na druhý konec hřiště a fušovat útočícím hráčům do řemesla. Tu si pro sebe uzmuli penaltu, tu přímý kop. Až se z nich stali nakonec na tyto situace specialisté. www.ultras-tifo.net

redaktor: Petr Kastner

Rogério Ceni a poslední zápas jeho bohaté kariéry

O

Jihoameričanech se všeobecně ví, že jsou to trošku horké hlavy, a tak ani není s podivem, že ti nejznámější útočící brankáři pocházejí právě z těchto končin. A ten z nich nejúspěšnější ze země fotbalu opravdu zaslíbené, z Brazílie.

A jestli jsme zmínili toho nejúspěšnějšího, tak rozhodně nemůžeme opomenout i druhého v historickém pořadí střelců mezi brankáři.

Ikona Paraguaye, bývalý famózní gólman i střelec, posléze politik a málem kandidát na prezidenta této menší jihoamerické země, sousedící s fotbalovými obry Argentinou a Brazílií. José Luis Félix Chilavert González. Rodák z paraguayského Luque proslul dresem s vyobrazeným buldokem, odtud mimochodem jeho přezdívka El Buldog, a také precizně zahrávanými penaltami. Patří mu více než jedno fotbalové unikum. V reprezentačním dresu skóroval hned 8x, Rogério Mücke Ceni, narozený což je světový rekord. Na MS 1998 ve Francii ve skupinovém zápase 22.ledna 1973 v jihobrazilském Pato proti Bulharsku si dokonce střihnul jako první v historii mezi brankáBranco, sice aktivní kariéru již ukončil, ale ři na vrcholovém turnaji přímý kop. Ale možná nejzářnější střelecký zanechal v historii kopané naprosto nesmazatelnou stopu. Je okamžik si nechal o rok později, kdy se stal prvním střelcem hattrictotiž gólmanem, který vsítil s přehledem nejvíc branek. A to dokonce ku mezi profesionálními gólmany v dějinách. Jeho umění odnesl tolik, že je v top 10 nejlepších střelců historie FC Sao Paulo všech protějšek v bráně klubu Ferro Carril Oeste, který nechytil ani jednu dob. Což v zemi, která je proze tří penalt a nezaslavená útočnou hrou a horbránil tak debaklu dou šikovných útočníků, je 1:6, navíc s nenávivěc nevídaná. Za svoji bohaděným rivalem Vétou kariéru, již strávil v dresu lez Sarsfield, jehož milovaného Sao Paula, kde je dres Chilavert dloui rekordmanem v počtu starhých deset let hájil. tů (1237 utkání), vsítil stěží S tímto týmem se uvěřitelných 131 branek! Ani stal 4x mistrem a v se nedá napsat, kterou fotroce 1994 i vítězem balovou disciplínu měl více Copa Libertadores úspěšnou, zda penalty, nebo a Interkontinentálpřímé kopy, protože je mezi ního poháru. Vyhrál sebou rozdělil prakticky půl také například Frannapůl. Branky přitom 188 cm couzský pohár v vysoký gólman nestřílel pouroce 2001 s Racing ze v brazilské Serii A nebo Club de Strasbourg, v přípravných zápasech, kdy v rozstřelu ve úspěšný byl také v Copa finále proměnil v Libertadores, jihoamerické páté sérii rozhodujíobdobě Ligy Mistrů UEFA. V cí vítěznou penaltu. této soutěži si připsal úctyO tom, jak výjimečwww.redbull.cz Chilavertův přímý kop proti Německu hodných 14 zářezů. Nikdy se ným gólmanem byl, mu ovšem nepovedlo vstřelit gól v reprezentačním dresu, svědčí hned trojnásobné ocenění od IFFHS což bylo dáno i tím, že se naplno neprosadil jako stálá jednička kaza nejlepšího brankáře světa, a to za roky 1995,1997 a 1998. A těch nárků. I tak si ale na své konto připsal pěkných 16 mezinárodních 67 vstřelených branek je už jen takovou třešničkou na dortu. startů, a i když neodchytal na závěrečném turnaji ani minutu, může se dokonce pyšnit titulem mistra světa z roku 2002. Což si jistě zaslouží, minimálně za to, že změnil v očích fanoušků jednou provždy vnímání pozice brankáře. Totiž že nemusí góly umět jen chytat, ale že je může také ve velkém dávat.

zahraničí 9

www.goal.com

Pověstný kop škorpiona v podání Reného Higuity

Třetím do party nejlepších střelců je Jorge Francisco Campos Navarrete. Rodák z mexického Acapulca byl tak trochu fotbalovým bláznem a takovou výjimkou v našem dnešním výčtu. Gólů nastřílel za svoji kariéru také velkou spoustu, ale ne přímo jako chytající brankář, nýbrž jako žolík v útoku. Mnohokrát byl Campos vystřídán během zápasu jiným brankářem, sundal si brankářské rukavice a šel hrát na hrot.

V raných začátcích kariéry, v klubu celosvětově známém jako Pumas UNAM (Club Universidad Nacional ), byl první volbou do brány Adolfo Rios, a tak byl častěji využíván čistě jako útočník. V sezoně 1989/1990 vstřelil 14 ligových branek. Povedl se mu také i vcelku husarský kousek, to když v téže sezóně byl nejlepším střelcem CONCACAF Champions‘ Cupu, Ligy mistrů pro země z oblasti Severní a Střední Ameriky, se sedmi góly. V odvetě finále s kubánským FC Pinar del Río dokonce vsítil při výhře 3-1 vítězný gól. Postupem času si ale hráč přezdívaný El Brody vydobyl respekt jako uznávaný gólman, 130 startů v mexickém dresu je toho důkazem. Zúčastnil se tří světových šampionátů, v letech 1994 a 1998 chytal jako jednička své země. Jorge Campos proslul kromě

svých divokých útočných výpadů také pestrobarevnými dresy, které si navrhoval původně sám jen s kamarádem v Acapulcu. Až poté přišli na řadu celosvětové sportovní značky, kde spolupracoval s jejich návrháři. Přitom v běžném životě se takto vyzývavě nikdy neoblékal. Nyní působí jako televizní komentátor.

Bohužel se v našem článku na všechna slavná jména nedostane, za zmínku ale jistě stojí René Higuita, kterého kromě jiného proslavil tzv. Scorpion-kick, což je efektní vykopnutí míče podrážkou kopaček při polovičním přemetu a dopadu na ruce.

Higuita vstřelil tři branky v reprezentačním dresu Kolumbie, jednu dokonce na Copa América do sítě Venezuely.

Zřejmě nejlepším zástupcem evropských gólmanů-střelců je Hans-Jörg Butt. Německý gólman nastřílel z penalt 26 bundesligových branek. A není bez zajímavosti, že další tři přidal v Lize mistrů, a to vždy do sítě Juventusu Turín, pokaždé ale jako gólman jiného klubu. Nejprve proměnil penaltu v dresu Hamburgeru SV, poté Bayeru Leverkusen a nakonec Bayernu Mnichov.

A na závěr ještě krátká zmínka o Zdeňkovi Jánošovi, gólově nejvíc potentním českém brankáři. Celkově proměnil v české první lize tři pokutové kopy, jeden v dresu Slavie Praha, dva další za FK Jablonec. Svůj gólový účet už neměl vinou tragické autonehody šanci rozšířit. Dne 15. září 1999 narazil čelně do v protisměru jedoucího autobusu a doplatil tak na svojí velkou vášeň - rychlou jízdu autem.

Jánoš v dresu FK Jablonec rok před smrtí www.sport.aktualne.cz

Jeden z mnoha divokých Camposových outfitů www.telemundodeportes.com

zajímavost 11

Když si hráč z pole nas V předešlém článku jsme si mohli přečíst o brankářích, kteří jsou hladoví po gólech a snaží se nakrmit své střelecké choutky. Ale ve fotbalovém světě jsou i opačné případy. A to, když se nečekaně mezi tři tyče musí postavit hráč z pole.

Bývá to z nutnosti, kdy je gólman zraněn či vyloučen a není možnost dalšího střídání. V tom případě obvykle padne volba na největšího čahouna, který se nachází zrovna na hřišti. Nastává pak kuriózní podívaná, když se hráč souká do brankářského dresu svého spoluhráče, ale takovéto momenty zažívají jak hráči v okresním přeboru, tak na té nejvyšší úrovni. A jeden z nejúspěšnějších záskoků v brankářském území má českou stopu.

B

ude tomu pomalu 17 let, co si musel brankářské rukavice nasadit 202 cm vysoký český útočník Jan Koller. Jednalo se o zápas 12. kola německé bundesligy v sezoně 2002/03, kdy Bayern Mnichov hostil Borussii Dortmund. Dino již v 7. minutě otevřel skóre a tento stav vydržel až do poločasu. Dal se ovšem čekat velký tlak domácích, kdy po vyloučení Torstena Fringse dohrávali hosté od 41. minuty v deseti. Ten viděl dvě žluté karty během 120 vteřin. Bayern po přestávce zabral a v 66. minutě otočil výsledek brankou Pizzara.

Ale hosté značně protestovali, že tato branka neměla být uznána. A nejvíce brankář BVB Jens Lehmann, který zřejmě zapomněl, že již jednu žlutou kartu obdržel, a za protesty dostal další. Následovala tedy červená a do branky se stěhoval právě Koller. A nevedl si vůbec zle – určitě to byla téměř nekonečná půlhodinka. Zlikvidoval několik nebezpečných šancí soupeře. Měl i štěstí, když jedna ze střel orazítkovala horní tyč. Dokonce v závěrečném tlaku se zapojil do útočné akce z rohového kopu. Ale porážku 1:2 odvrátit nedokázal. Jeho výkon v oranžovém brankářském dresu ho dostal do top sestavy kola pro něj na netradičním postu mezi třemi tyčemi. Možná si vzpomněl na svá dětská léta, kdy do dorostenského věku chytával.

BVB však neuškodila. Zůstala druhá, přičemž na první Bayern ani dosáhnout nemohla, měl značný náskok. Zato Hoffenheim si pomohl a skončil třetí od konce tabulky. Tím si zajistil barážový dvojzápas s druholigovým Kaiserslauternem, který zvládl a udržel se Dani Alves staví z mezi německou elitou.

Zato brazilský záložník Galatasaraye Felipe Melo si zahrál na čaroděje.

Jan Koller chytá míč do náruče

Historie se po jedenácti letech takřka opakovala. A opět v tom hlavní roli hrál vestfálský celek a jeho vyloučený brankář. Hrálo se poslední kolo sezony 2012/13 a Borussia nyní hostila outsidera Hoffenheim. Deset minut před koncem byl za faul vyloučen brankář Roman Weidenfeller a nařízen pokutový kop. Černožlutý dres musel vyměnit za ten brankářský záložník Kevin Grosskreutz, protože trenér Klopp možnost všech střídání vyčerpal dříve. Pro Kevina to byla o dost horší situace než před lety pro našeho reprezentanta. Na značku pokutového kopu se postavil bosenský záložník Salihović.

Ten pouhých pět minut dříve už jeden pokutový kop proměnil a srovnal skóre po úvodní brance Lewandowského na 1:1. Na kopačce měl nyní možnost překvapivého vedení na hřišti finalisty Ligy mistrů. Grosskreutz při penaltě nezačaroval a vedení se tedy přehouplo na stranu hostů. Po zbytek zápasu se skóre nezměnilo. Porážka 1:2

Slavný stoper při dirigovaní o

V listopadu 2012 se stal nečekaným brankářským hrdinou 13. kola turecké ligy na hřišti Elazigsporu. V poslední minutě zápasu byl nucen se postavit do brány, kterou doposud hájil další jihoamerický fotbalista, Uruguayec Fernando Muslery. Ten však viděl červenou kartu a předčasně musel do sprch za faul na domácího útočníka Gürlera. Do branky si tedy stoupl 183 cm vysoký Brazilec. Skokem k pravé tyči zneškodnil střelu Türkdogana a dopomohl hostům k vítězství 1:0 a dvoubodovému náskoku v tabulce před druhým Antalyasporem.

zajímavost 12

sadí rukavice Slavný Pelé se připraven na střelu od protihráče

Harry Kane hattrick a pomocí dvou branek Lamely byl v 75. minutě výsledek roven debaklu - 5:0. Jenže pak se zdálo, že se jasný zápas může malinko zdramatizovat. Tři minuty před koncem vyfasoval domácí brankář Hugo Lloris červenou kartu. Střídání nebylo možné. Do branky byl tedy určen Hurricane se svými 188 cm, který obdržel i kapitánskou pásku. Autor tří branek se jako gólman moc neosvědčil.

Zřejmě tušil, že pohybovat se na druhé straně hřiště mu přinese větší kus slávy. Pustil lehkou přízemní střelu Barralese, která překonala zeď a mířila přesně do jeho náruče. Hosté snížili na 5:1, ale to bylo nakonec z jejich strany vše.

zed

obrany

Českou stopu má i další poohlédnutí na ostrovní fotbal, bohužel s o dost smutnějším kontextem. Na říjnový zápas roku 2006 fanoušci londýnské Chelsea nevzpomínají snad dodnes v dobrém. Ano, správně, jedná se o smolný zápas The Blues proti Readingu, kdy byl Petr Čech krátce po začátku hrubě faulován Stephenem Huntem. Irský záložník nevybíravě zajel kolenem do hlavy plzeňského rodáka.

Výsledkem byla fraktura lebeční kosti. Po kolenou dolezl za brankovou čáru, kde zkolaboval. Musel být ze hřiště odnesen na nosítkách a přepraven do nemocnice, kde ho čekala operace. V bráně ho nahradil Carlo Cudicini. Ale ani on nedochytal. Dokonce byl chvíli v bezvědomí a několik minut před koncem musel také ze hřiště. Trenér Mourinho již dalšího brankáře k dispozici neměl. Vypomoci musel kdo jiný než kapitán a obránce John Terry. Ten pak udržel čisté konto. Svěřenci portugalského kouče, přezdívaného The Special One, zápas zvládli a 1:0 vyhráli. Čech se mezi tři tyče londýnského celku vrátil po zranění vcelku rychle. Již po třech měsících opět chytal, ale dodnes musí v zápasech nosit speciálně upravenou helmu.

Suárez kryje letící míč

Do branky se také vydal zkušený brazilský obránce Dani Alves, který měří pouhých 172 cm. Ale ze svého menšího vzrůstu si žádné vrásky nedělal. Jednalo se o zápas francouzského poháru v únoru 2018, kdy Sochaux hrálo s PSG. O výsledku bylo takřka rozhodnuto. Na světelné tabuli svítila 90. minuta a skóre 1:4 pro pařížský celek. Kevin Trapp dostal možná až krutě rovnou červenou kartu, když mimo vápno zastavil útočníka Robineta. Trenér Emery již využil všechna střídání, a tak jako náhradník do branky musel hráč z pole. Následovala standardní situace. Alves si postavil čtyřčlennou zeď. K balonu se postavil kapitán domácích Tardieu. Ten však trestuhodně svou střelu nasměroval přímo do zdi. Takže Brazilec si na míč ani nesáhl a po třiceti vteřinách v nové roli udržel čisté konto. Zápas byl hned poté ukončen.

I v pohárové Evropě se najde případ, kdy brankáře nahradil hráč z pole. Přesuňme se do října 2014, hrálo se třetí kolo základní skupiny Evropské ligy. Tottenham Hotspur hostil řecký Asteras Tripolis. Anglický celek nepředváděl v předešlých zápasech skupiny přesvědčivé výkony a proti nečekanému lídru skupiny se chtěl předvést. Lehká nervozita tu sice byla, ale ta se rychle vytratila. Do šaten šli domácí zaslouženě s dvoubrankovým vedením a po změně stran dovršil

A na závěr malé odlehčení. Zamíříme do reprezentačních vod a rovnou do rozjetého světového šampionátu, který se konal v roce 2010 v JAR. Ve čtvrtfinále mistrovství světa se proti sobě postavily Uruguay a Ghana. Zápas v normálním čase vítěze neurčil. Po 90. minutách byl stav 1:1 a šlo se do prodloužení. Už to vypadalo, že ani v prodloužení branka nepadne. Ve 120. minutě prodloužení na sebe hlavní pozornost vzal uruguayský útočník Luis Suárez. Po standardní situaci vznikl obrovský závar ve vápně Uruguaye. Při dvou šancích Ghany na čáře brankáře zastoupil vždy právě Suárez. Ale podruhé to bylo rukou. Tím zachránil svůj tým od okamžitého vyřazení. Následovala červená karta pro autora doposud tří branek na turnaji a pokutový kop. Osud zápasu měl na noze africký útočník Asamoah Gyan. Ten však selhal a následně v penaltovém rozstřelu postoupila Uruguay, na jejíž stranu se přiklonila štěstěna. A co vyloučený kanonýr? Ten byl pro jedny hrdina, pro druhé byl jeho brankářský zákrok neférový.

Ale jak se říká: „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.“ A jistá spravedlivost se dostavila. Suárez nemohl nastoupit do semifinálového utkání proti Holandsku, které jihoamerický celek bez něj nezvládl.

Prohrál 2:3. Také boj o třetí místo byl neúspěšný, Uruguay s Německem prohrála stejným poměrem. Musela se spokojit s bramborovou medailí a nelichotivým čtvrtým místem.

I v našich končinách se najde mnoho případů, kdy musel hráč ze hříště nahradit svého brankářského kolegu. O tom si ale povíme někdy později… redaktor: JS

Zdeněk Zlámal Velký pohodář, co nepokazí žádnou srandu. Zdeněk Zlámal.

Bývalý český reprezentant vypráví o své turecké anabázi, o nynějším angažmá v Edinburghu, kde obléká dres Hearts of Midlothian, i o působení Zlína v Evropské lize. Slova Zdeňka Zlámala, doprovázená jeho typickým nadhledem a humorem, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.

thenational.scot

rozhovor 15

Zdeňku, v roce 2016 jsi podepisoval v Turecku smlouvu.

Je něco, co bys dneska svému o tři roky mladšímu já poradil?

Ptám se proto, že hráči si často stěžují na podmínky včetně toho, že kluby hráčům neplatí.

V Turecku záležína tom, do kterého klubu člověk jde. Samozřejmě foto: ČTK jsou tam horší města, lepší města, to samé jde říct o klubech. Každý hráč, který přestupuje do Turecka, si to musí zjistit. Co se týče klubů z přímořských oblastí jako Alanyaspor, Antalya, Göztepe a samozřejmě velké kluby z Istanbulu, tam to je, myslím, úplně bez problémů. No, a pak jsou kluby, kde to není úplně nejlepší.

Platí ale pravidlo, že když hráči nezaplatí tři měsíce, stává se volným hráčem. Pošle dopis na FIFA a dlužné peníze stejně dostane. Celkově ale Turecko už není to, co před deseti lety, kdy byly tyto problémy častější.

Ty jsi prošel hodně kluby v Česku. Když srovnáš zázemí Alanyasporu s českým prostředím a s kluby, kterými jsi prošel, jaký je to rozdíl?

Samozřejmě vím, že spousta českých hráčů nadává na podmínky u nás, ale většina vlastně neví, jaké to v zahraničí je. Netuší, že v některých klubech je zázemí daleko horší než v Čechách, kde podle mne podmínky nejsou vůbec špatné. V Hearts jsou podmínky fantastické, v Alanyasporu už to nebylo úplně nejlepší. Dovolím si tvrdit, že třeba ve Zlíně nebo ve kterémkoliv českém klubu jsou podmínky lepší, jenže tam jsou zase lepší peníze (úsměv). No, podmínky tam nejsou bůhvíjaké, ale už i v Alanyi staví nové tréninkové centrum. I ty horší kluby v Turecku jdou hodně nahoru a snaží se zázemí vylepšovat, ale samozřejmě u nás doma, ve Slavii nebo Spartě, jsou stále hodně před nimi.

Jak jsi vnímal atmosféru na Besiktasi nebo Galatasaray. Co jsem viděl zápasy, kdykoliv má soupeř míč, tak se spustí obrovský pískot. Takže jaký to byl pro tebe zážitek, tyto foto: ČTK

zápasy s největšími kluby země?

No ano, na Besiktasi, Galatasaray, Fenerbahce je atmosféra opravdu úžasná. Na Besiktasi bych řekl, že je ta úplně nejlepší nebo nejhlasitější. Když fanoušci začali pískat, opravdu jsem neslyšel na metr ode mne, co kdo říká. Tam je to opravdu bláznivé. Když jsme přijížděli na stadion, fanoušci nám všude kolem autobusu vyhrožovali. Člověk se i trošku bojí o život, samozřejmě maličko přeháním, ale fandové jsou opravdu hodně horkokrevní. Na Galatasaray byla taky super atmosféra, mají nádherný stadion. Když jsme tam hráli, prohráli jsme 5-1, takže pro atmosféru jsem udělal, co jsem jen mohl (smích).

v zakončení zachovávají chladnou hlavu, už prostě vědí, jak to v daných momentech chodí. Takže musím souhlasit, kdybychom měli více zkušeností, máme více bodů. Krásným příkladem byly zápasy se Sheriffem Tiraspol.

Měli jsme v obou zápasech hodně šancí, ale jednoduše jsme neskórovali. To jsou prostě ty zkušenosti a ty člověk nenatrénuje. Hráč si musí odehrát těžké zápasy a v nich to přijde.

Přejděme do současnosti. Sezona ve Zlíně skončila a ozval se tvůj současný tým Hearts of Midlothian. Měl jsi hned jasno, nebo tam bylo více nabídek, které přicházely v úvahu?

Když se ozvalo Hearts, byl jsem hodně mile Tvé Turecko angažmá však už po roce skon- překvapen, byl jsem rád. Bylo víc nabídek, čilo díky výměně trenéra. Stěhoval ses do hlavně z Turecka, ale už se mi tam moc neZlína. Celou věc jsi tehdy komentoval, že bys chtělo. A Hearts bylo obrovským lákadlem, ševcům podepsal i bez Evropské ligy, která ostrovy prostě byly odmalička mým snem. se tam tehdy hrála. Ale přece jen, bylo to Ještě si pamatuji, když jsem jako mladý byl velké lákadlo, zahrát si s moravským klubem na svém prvním výjezdu se Spartou v pozákladní skupinu Evropské ligy? hárech. Mám v živé paměti fanoušky, jaká atmosféra na stadionu tehdy byla. Hearts pro Priorita to nebyla, ale nebudu lhát, bylo obmě byla jasná volba. rovským lákadlem zahrát si skupinu Evropské ligy proti kvalitním týmům. Myslím, že Ty už jsi zmiňoval zázemí klubů. Je tedy na jsme žádnou ostudu ve skupině neudělali. tom Hearts opravdu nejlíp, i když je srovnáš Byla to dobrá zkušenost jak pro mě, tak pro i se Slavií nebo Spartou? celý zlínský klub.

Dovolím si tvrdit, že kde všude jsem byl, tak v Hearts je to nejlepší. Naše tréninkové centTo rozhodně. Ale souhlasíš se mnou, když rum je součástí Skotského národního tréninřeknu, že v hodně zápasech jste doplatili na kového centra, kde vlastně trénují ragbisté, nezkušenost z evropských pohárů? Nemohlo fotbalisté a my to samozřejmě můžeme poubýt víc bodů, kdybyste v některých momenžívat taky. Jsou tam dvě kryté umělky, jedna tech zachovali chladnou hlavu? z nich má rozměry pro zápasy. Tři posilovny, jedna z nich je u naší kabiny, ta slouží na S tím naprosto souhlasím, protože v Evropzahřátí těla a pro běžnou předzápasovou ské lize nebo vůbec v zápasech evropských rutinu. Pak je tam crossfitová, kde je obrovpohárů rozhodují zkušenosti. Dá se říct, že ská posilovna, někdy do ní chodí i ragbisté, mužstva v Evropě mají fotbalovou kvalitu, takže ta je fakt obrovská. Ragbisté fotbalisty ale většinou - jak to tak pozoruji - postupují moc nemusí, vedle nich si připadám i já malý týmy, které mají větší zkušenost. Jejich hráči (smích).

rozhovor 16

Máme tu snídaně, obědy formou bufetu, člověk si může vybrat ze spousty jídel, takže taky fajn (úsměv). I v Udine to bylo fajn, ale já zažil ještě ten starý stadion. Takže vše, co jsem zažil tady na Hearts, je tím nejlepším, co jsem kdy zažil.

foto: profimedia.cz

Po triumfu nad Celticem

Ve skotské lize tě už 28.4. čeká další edinburghské derby. Minule tě při něm udeřil fanoušek Hibernianu FC. Můžeš chodit normálně po městě, nebo je tak, že slyšíš chválu od fanoušků Hearts a nadávky od konkurentů. Jak je tento zápas vyhrocený?

Vyhrocené to docela je. Už 3. května jdu k soudu kvůli tomu úderu, takže to bude taky sranda (úsměv). Fanoušci se dost hejtují, stává se, že půlka rodiny fandí buď nám, nebo Hibernianu. Samozřejmě po ulici se normálně chodit dá, fanoušci mě poznávají.

Akorát v klubu mě doporučovali, abych nebydlel v některých čtvrtích, ať raději bydlím na západní straně města, kde je více fanoušků Hearts.

Skotské kluby poslední dobou rádi kupují české hráče. Čím si tohle vysvětluješ? Je to díky Rudolfovi Skácelovi, který určitě zanechal výraznou stopu? Nebo proč tomu tak je? Česká liga je trošku podobná té skotské jak po fyzické stránce, tak bojovností a náročností. Proto si myslím, že se skotské týmy zajímají o české hráče. Není tu moc Jihoameričanů a vůbec vyloženě technických hráčů, ani nevím, jestli by se tady prosadili.

Proto se zajímají o české hráče. Co se týče Rudy Skácela, tady ho normálně milují, to si nedokážeme v Čechách představit. Je v muzeu, všude patří mezi tři nejoblíbenější hráče historie klubu. On si tu udělal obrovské jméno a určitě nějakým procentem napomohl hráčům, jako jsem já či David Vaněček a Hladký.

Od roku 2011 titul mistra ligy vždy vyhrál Celtic Glasgow. Myslíš, že má někdo v dohledné době šanci tento tým sesadit z trůnu?

Prvních deset kol, které jsme všechny vyhráli, jsem si myslel, že bychom to mohli být my. Ale to byla naivita. Zranilo se nám pár hráčů a už jsme nehráli tak dobře. Musím sportovně uznat, že Celtic je opravdu výborný tým. Ve Skotsku jsou pro ně soupeřem akorát Rangers, ale ani ti nemají takovou formu, aby vyhrávali každý zápas jako Celtic. Ti zdejší ligu fakt válcují. Nedávno jsme s nimi hráli, bylo to 1-1 a oni dají v 93 minutě gól na 2-1. Jak jsem mluvil o zkušenosti, tak tu Celtic na rozdíl třeba od nás a ostatních týmů prostě má. Takže v nejbližší době šanci má Rangers a může se třeba stát, že někdo vystřelí jako Leicester. Ale dlouhodobě sesadit tyto dva největší týmy asi není možné. Pro menší týmy je cesta přes Skotský pohár. Česká liga se poslední dobou hodně zvedá, je v ní více peněz. Jsou podloženy úspěchy například Slavie nebo Plzně, která postoupila přes 3. místo ve skupině Ligy mistrů do Evropské ligy. Jakou myslíš, že by v české lize hrálo Hearts of Midlothian roli?

To je otázka. Těžko říct. Slavie, Plzeň, Sparta mají kvalitnější týmy než my, ale dovolím si tvrdit, že do šestého místa bychom byli.

V tomto čísle probíráme téma brankáři a jejich hru nohama. Jak jsi na tom v tomhle směru a jak po tobě chce tvůj trenér, aby ses podílel na rozehrávce?

Dá se říct, že celý život jsem hrál klasický model bez nadstavby. Ta je ve Skotsku taky.

I pro mě je to něco nového, ale podle mě proč ne? Nebýt konzervativní a posouvat to dál. Nadstavba je zajímavá pro fanoušky a hraje se víc zápasů, tak proč ne. Jsem nakloněn spíš nadstavbě.

Moje poslední otázka. Jaká místa ve městě máš nejraději třeba na procházku? A jestli jsi ochutnal už skotské národní jídlo haggis?

Nejsem úplný fanoušek procházek, ale moje žena ano. Takže máme někdy rozepře (smích). Když mě ale vytáhne, rádi chodíme do Holyrood Parku, ten je hned za barákem, je obrovský, upravená tráva. Lidi tam hrají ragby, fotbal, všechno možné. Je to hezké místo na setkávání nebo na piknik, takže nejvíc času trávíme tam. A co se týče hagiis, tak to jsem ještě neměl a ani na to nemám chuť, a to ze dvou důvodů. Nejím moc maso a celý svůj život nejsem fanoušek vnitřností (smích).

Vím, že je to tady dost populární, akorát u mých spoluhráčů je to tak půl foto: ČTK na půl.

Dá se říct, že nohy a hru nohama trénuji každý den. V dnešní době to už vyžaduje každý trenér. Ne jako v mém mládí, kdy na to nekladl nikdo důraz. Ještě si pamatuji, že ve starších žácích stoper za mě vykopával od brány. To už dneska nejde. Snažím se na tom pracovat. Co se týče, trenéra samozřejmě ode mě vyžaduje hru pravou i levou. Ale má i rád, když brankář umí dlouhý nákop.

Chce rozehrávku, ale když je ten zápas tvrdý, preferuje co nejdelší nákop dopředu. Českou ligu poprvé v historii čeká nadstavba. Ty jsi zažil obě varianty. Jaký na tohle máš názor?

JD

rozhovor 17

trenéři brankářů - Ba Brankářské řemeslo se stejně jako ostatní fotbalové posty neustále rozvíjí. Proč tomu tak je a jakým způsobem, na to jsme se zeptali dvou původně výborných gólmanů a dnes již trenérů - Víta Baránka a Lotyše Aleksandrse Kolinka. Oba si shodou okolností svou hráčskou premiéru v A týmu mužů odbyli v roce 1994. U Aleksandrse jakožto účastníka mistrovství Evropy v roce 2004 v Portugalsku jsme se samozřejmě neopomněli zeptat, jak vzpomíná na zápas s naší reprezentací v době, kdy podle všeho hrála nejlepší fotbal ve své novodobé historii. redaktor: JD

V současné době trénujete brankáře Baníku Ostrava. Trend je takový, že na rozehrávku od brankáře se hodně dbá. Jaká cvičení se dají dělat pro zlepšení této dovednosti?

Nejlepší cvičení pro hru nohama je samotná hra. Většinou jsou v mužstvu dva brankáři.

V zápase tak dáváme jednoho do branky a druhého do hry. Od přípravky zapojujeme mladé brankáře do samotného zápasu, kde plní roli útočníka, záložníka i obránce. Plní roli normálního hráče v poli a tím se zdokonalují ve hře nohama. Dále to jsou různá průpravná cvičení. Jedním z takových jsou různé stavěčky, kde se zapojují do hry a hrají podle daných úkolů a pravidel trenéra (na jeden nebo dva doteky atd.). Dále to jsou přihrávkové cvičení (klepačky), kde přebírají a hrají míče oběma nohama. To se praktikuje hlavně v úvodní části tréninku.

Kdo podle vás tuto dovednost nejlépe ovládá v lize a kdo ve světě?

zdroj: fcb.cz

Pane trenére, jak se od vašich začátků v lize změnilo brankářské řemeslo?

Dnešní trend chytání se od počátků 90. let změnil naprosto ve všem. Kdysi se po brankářich chtělo, aby prostě jenom chytali a nedostali branku. Dnes se od moderního brankáře žádá daleko více. V mých začátcích už se začínalo s tím, aby brankář hrál a uměl nohama. Ale to se nedá porovnat s nároky na dnešního brankáře. Dnes se požaduje, aby brankář uměl hrát oběma nohama. Aby uměl založit postupný i rychlý útok a aby uměl číst hru. To znamená, aby byl na pozici co nejvýše od brány, jak jen to možné je, a čistil tak míče, které jdou za obranu.

Ve vaší bohaté kariéře jste prošel více kluby, vzpomenete si kdo - jaký trenér nebo klub od vás ze všech nejvíce chtěl i rozehrávku, ne jen odkopy?

V mé kariéře, když si to vemu zpětně, tak každý trenér, který mě vedl , chtěl postupem času, abych se zapojoval do zakládání jak postupného, tak i rychlého útoku. Žádný trenér po vás nechce, abyste kličkoval a hrál za hranicí rizika, ale jak říkám, chce abyste plnil roli hrajícího brankáře, který dokáže rozehrát a umí hrát fotbal. Myslím ale, že průkopníkem u mě byl pan Lička, který chtěl, abych co nejvíce hrál.

V naši nejvyšší fotbalové soutěži roli „libera“momentálně nejlépe ovládá Ondřej Kolář ze Slavie Praha. Je to ale dáno tím, že má před sebou spoluhráče, kteří s nim chtějí hrát a neschovávají se za hráče soupeře.

Pořád se nabízejí a nebojí se hrát.

Dále se mi líbí Honza Laštůvka od nás z Baníku a Filip Rada z Dukly Prahy. Myslím se ale, že tuto roli už umí v naši lize skoro každý brankář. Nechtěl bych na někoho zapomenout.

Ve světě je to pro mě jednoznačně trio Manuel Neuer z Bayernu, ter Stegen z Barcelony a Alisson z Liverpoolu. Tihle udávají dnešní trend chytání. Manuel Neuer to potvrdil na posledním mistrovství světa v Rusku, kde plnil přesně roli moderního brankáře. Alisson to potvrzuje v Anglii, kde si na tom hodně zakládají. Mně osobně se teď nejvíce líbí ter Stegen z Barcelony. Možná je to ale i tím, že jsem ho měl nejvíce na očích.

rozhovor 18

aránek & Kolinko

zdroj: httpswww.gettyimages.com

V dnešní době jsou o hodně vyšší požadavky na brankáře v souvislosti se hrou nohama.

Co děláte, co nacvičujete jako trenér, abyste pomohl brankářům práci nohama?

Jednou v týdnu věnuji většinu tréninku hře nohama a také brankářům dávám různá cvičení na nohy. Takto to dělám už celé 3 roky své trenérské kariéry, od té doby, co jsem sám hrál nohama a pomáhal zakládat útoky.

Během své kariéry jste prošel mnoha kluby, v jakém z nich kladli největší důraz na hru nohama?

V anglickém Crystal Palace.

Do Crystal Palace jste přišel z Lotyšska, což je nezvyklá věc. Byl pro vás jejich zájem překvapivý?

Jak dlouho trvalo vyřídit přestup?

Zájem o mě projevili po zápasech národního týmu. Vím, že trenér brankářů byl tehdy na 3 našich zápasech. Klíčový podle mě byl zápas se Skotskem, kdy jsem jim nedal šanci hrát ve vzduchu, ale nepamatuji si, jak zápas skončil. Někdy v týdnu po utkání už jsem byl v Londýně a podepisoval smlouvu.

Byla to pro vás velká změna? Přece jen jste šel do nové země, kde jste měl nové spoluhráče. Myslím, že začátky pro vás musely být obtížné, či snad se pletu?

Změny byly opravdu velké. Byl jsem v jiné zemi, neuměl jsem jazyk. Také úroveň fotbalu tu byla o hodně vyšší. Naštěstí už jsem měl nějaké kamarády hrající v Anglii a měsíc po mě přišel do Crystal Palace další Lotyš, což mě potěšilo. V klubu pracovali velmi přázdroj: httpsalchetron.com_3

telští lidé, kteří mi pomohli se vším v každodenním životě i ve fotbale.

českým hráčům? Vzpomenete si na nějaké konkrétní české hráče?

Pojďme probrat vaši kariéru v národním týmů, odehrál jste 94 utkání za Lotyšsko.

Jak vzpomínáte na vaši špičkovou formu během mistrovství Evropy 2004 v Portugalsku?

Byl to výborný zápas, do vedení jsme šli z protiútoku, ale pravděpodobně jsme neměli dost zkušeností na to, abychom uhráli alespoň remízu. Při prvním gólu v 72. minutě jsme zaspali, někteří hráči věřili, že míč opustil hřiště, a zaspali jsme i u druhého gólu po neúspěšné rozehrávce ve středu pokutového území. Z tohoto zápasu si pamatuju útočníka Baroše, neustále vytvářel tlak na naší obranu, a v bráně byl Petr Čech.

Před mistrovstvím jsem se zranil v posledním zápase ruské ligy - natažený kyčelní sval. Takže jsem se připravoval indivduálně na základě plánu. Před zápasem s Českem jsem s týmem absolvoval pouhé dva tréninky. Možná i to mi pomohlo nebýt unavený a být víc fresh (smích). Šel jsem do zápasů v dobré fyzické formě. Na turnaji jsme měli tři velmi kvalitní soupeře, což nám dodalo motivaci.

Jelikož jsme český magazín, musím se zeptat, jak vzpomínáte na zápas s českou reprezentací? Pamatujete si, jak se hrálo proti

A nyní poslední otázka na odlehčení. Víte jaké video, jaký moment z vaší kariéry, má nejvíce zhlédnutí (konkrétně 11,5 tis.)?

Můžu jenom tipovat, opravdu netuším.

Je jím video Kolinko wrecking ball, kdy jste při přímém kopu vyboxoval míč z pokutového území a srazil na zem 6 hráčů.

Ano, to byl dobrý moment (smích). Často to ukazuji, když trénuji brankáře.

Rozhovor 16

Zasypaný dola

acmilan.theoffside.com

Gigio hodlá AC Milán dovést opět na vrchol

V šestnácti za Rossoneri, v sedmnácti místo Buffona, v osmnácti zasypaný penězi, ve dvaceti chloubou milánského AC. Gianluigi Donnarumma má za sebou opravdu perné čtyři roky. Čtyři fotbalové sezony, které stály za to. Stihl odmítnout i podepsat miliónový kontrakt, dokázat si znepřátelit a následně udobřit fanoušky a nakonec po celou tu dobu udivovat fotbalový svět. Dnes, ve dvaceti letech, přesvědčuje všechny okolo, že jméno Donnarumma něco znamená.

Co může člověk asi tak dělat, když je mu šestnáct? Je toho opravdu hodně, široká škála možné teenagerské zábavy, jen stěží ale do ní patří možnost nastupovat v Serii A. A navíc za věhlasný AC Milán. A ještě k tomu mezi třemi tyčemi. A vida, přesně tohle se přihodilo Gianluigimu Donnarummovi! Když mu bylo 16 let a 242 dnů, poprvé oblékl dres Rossoneri v soutěžním utkání. Stal se tak nejmladším brankářem v historii italské nejvyšší soutěže, který kdy nastoupil v základní jedenáctce. Čisté konto sice neudržel, ale svým výkonem přispěl k zisku tří bodů na úkor turínského FC.

Z

e sestavy italského giganta již nevypadl, do konce sezony jej kouč Sinisa Mihajlovič na lavičku neposadil. Donnarumma vychytal jedenáct čistých kont a do role náhradníků postavil dva vítěze Ligy mistrů – Christiana Abbiatiho a Diega Lopéze. Fotbalová obec měla jasno: Na San Siru vládne Gigio!

Na adresu tehdy ještě nezletilého brankáře superlativy nešetřil legendární Brazilec Dida: ‚‚Největší brankářský talent, jaký jsem kdy viděl.‘‘ Svou chválou nešetřil ani legendární Dino Zoff: ‚‚Donnarumma je předurčen, aby se stal výjimečným brankářem, který naše řemeslo posune o úroveň dál.‘‘

givemesport.com

Gianluigi nastupuje do utkání s číslem 99 podle roku svého narození

ary

fotbalový příbeh Následující léto nahradil srbského lodivoda u kormidla milánského AC Vincenzo Montella. V kádru Rossoneri rozplétal nekonečné problémy, ale na jednom postu měl jasno již dlouho dopředu. „Gianluigi je jasná jednička a klíčový hráč. V jeho případě je slovo věk opravdu jen číslo,“ uvedl na adresu Donnarummy.

A slova z úst Montelly nezazněla nadarmo. Gigio nechyběl v sestavě AC ve své druhé sezoně ani minutu a oproti minulému ročníku přidal i jednu nulu navíc. Ke všemu mu napomohla i skvělá fyzická vyspělost. Však už tehdy měřil téměř dva metry a vážil 90 kilogramů. ‚‚Vyspělý je nejen fyzicky, ale i mentálně,‘‘ uzavřel téma Montella.

V říjnu téže sezony zaznamenal Donnarumma první reprezentační start v seniorském národním týmu Itálie. Do hry se dostal v polovině utkání, kdy vystřídal svůj vzor. Legendu, která v jeho snech bude vždy představovat brankářský ideál. Gigi Buffona. Přátelské utkání s Francií ale mělo jednu kaňku. Donnarumma inkasoval z kopačky Layvina Kurzawy. Od té doby v reprezentačním dresu odchytal Gigio, jak mu milánští fanoušci přezdívají, dalších jedenáct utkání. Pět z nich bylo soutěžních a italský klenot v nich obdržel pouhé dvě branky.

Splnil se mu sen. Nastoupil za squadru azzurru a potkal se se svým idolem. Přestože Gianluigi Donnarumma vyrůstal nedaleko jihoitalské Neapole, jeho srdce od mala bušilo pro červenočerné. Proto dal tehdy přednost AC, i když Inter nabízel více. Celek, jenž Gigia vychoval, obdržel 250 tisíc eur, což bylo na místní poměry něco nevídaného. I přes lásku k Rossoneri tíhlo jeho srdce k Gigi Buffonovi.

Italský titán, mistr světa z roku 2006 upoutal pozornost Donnarummy vším, co provedl. Když v srpnu 2001 přestupoval třiadvacetiletý Buffon z Parmy do Juventusu za tehdy neuvěřitelných 53 miliónů eur, maličkému Donnarummovi byly pouhé dva roky. ‚‚Nekonečně jsem ho obdivoval. Četl jsem s ním každý rozhovor, sbíral jeho plakáty a studoval videa s jeho zákroky,‘‘ vzpomíná mladý brankář milánského AC na svůj fotbalový vzor. Dnes sdílejí stejnou kabinu, stejný dres. Ten nejlepší. Italský.

Jeho kariéru ale bude navždy pronásledovat incident z léta 2017. Donnarumma sice zažil skvostnou sezonu pod vedením Vincezna Montelly, na jejím konci ovšem přišel nečekaný zlom. Gigio odmítl prodloužit smlouvu s milánským gigantem a rázem se octl v hledáčku evropských velkoklubů. Real Madrid, Manchester United i Paris Saint-Germain, ti všichni by tehdy rádi viděli osmnáctiletý supertalent ve svých řadách. Šokující krok italského mladíka nesli velice těžce příznivci AC. Nehodlali se s jeho rozhodnutím ztotožnit, což dali značně najevo.

V červnu roku 2017 proběhlo na území Polska EURO U21. Mezi třemi tyčemi italské reprezentace nestál nikdo jiný než Gianluigi Donnarumma. Milánský klenot nastoupil v základní sestavě v utkání s Dánskem krátce po odmítnutí nové smlouvy v AC. Italové sice zvítězili nad severským národem 2:0, ale v utkání nejvíce zaujalo něco jiné. Příznivci reprezentace Apeninského poloostrova na mladičkého brankáře naházeli falešné dolarové bankovky. Na hřišti se jich v jeden moment nakupilo tolik, že muselo být na chvíli přerušeno celé utkání.

Tento příběh sehrál rozhodující roli v Donnarummově pokračování u Rossoneri. Brankářský talent a jeho agent Mino Raiola nakonec vyjednali lukrativní smlouvu, která Gigiovi zaručila šest miliónů eur ročně. Červenočerným se upsal do roku 2021. Všemu napomohla i smlouva s jeho starším bratrem Antoniem - AC Milán ho podepsal jako případného náhradníka.

V aktuálním ročníku Serie A prozatím napomáhá Gigio svému celku v honbě za návratem do Champions League. Vede se mu skvěle, nasbíral již deset čistých štítů a blíží se tak k překonání dalšího milníku v kariéře.

Jak se povede italskému mladíkovi dál? Stane se pro další desetiletí oporou italského AC? Dovede squadru azzurru zpět tam, kam patří? Nebo jej nějaký velkoklub vykoupí za 70 miliónů eur? Cesta velkého Gigia je zatím neznámá, zcela jistě ale bude velice zajímavá. redaktor: DR

irishmirror.ie

Zasypaný dolary.

Fanoušci Itálie naházeli na Donnarummu bankovky během malého EURO

20

historické okénko 21

Klub: Dynamo Moskva (1950-1970), 326 zápasů SSSR, 79 zápasů

Černá chobotnic

Brankáři. Často se říká, že jsou jiní, nebaví se s ostatními, mají své rituály, jsou zabráni do sebe, soustředěni jen na svůj výkon. Jsou to totiž právě oni, kdo ve většině případů dokáže převážit pomyslnou ručičku vah na vítěznou nebo poraženou stranu. Tenhle vyprávění bude příběhem jednoho jediného. Jedinečného. Mimořádného.

Přezdívalo se mu všelijak – Černý pavouk, Černý panter, Černá chobotnice… My se budeme držet toho posledního. Jeho dvě ruce připomínala chapadla: vynořovala se v nejnečekanějších chvílích a v místech kde vůbec neměla být, chytala a vyrážela balóny, které užuž napínaly síť. Chobotnice rozsévající zoufalství mezi střelci. A proč černá? Brankáři tehdy oblékali povětšinou černý dres. Rodák z Moskvy dokázal svou komplikovanou kariéru přetavit v nemožné: stal se nejlepším brankářem století. Povedlo se mu totiž něco, co se předchůdcům ani nástupcům stejného řemesla nepovedlo. „To byl zákrok jako z učebnice Lva Jašina.“ Pokud vám tato věta něco říká, určitě jste hráli FIFU. Vyřknou ji totiž ústa Petra Svěceného vždy, když jakýkoliv brankář předvede zákrok, který zvedá lidi ze sedadel. Režisér dabingu dobře věděl proč. Černý panter, jak se Jašinovi přezdívalo, totiž vyčnívá v historii fotbalu prostě a jednoduše nade všemi.

Pojetím brankářské práce doslova předběhl svoji dobu. V šedesátých letech, kdy začínal chytat, jste v podstatě nenarazili na brankáře, který by vybíhal z branky podpořit obránce nebo se snažil o konstruktivní rozehrávku. Jašin tohle dělal - přesně jako dnes. Největší jeho devízou ale bylo čtení hry soupeře a fenomenální mrštnost.

Jašin dokázal své metr osmdesát pět centimetrů vysoké atletické tělo dokonale využívat. Jen málokdy prohrál souboj jeden na jed

“

Co by to bylo za brankáře, když by ho nedeptal každý obdržený gól? Musí zažívat muka! A pok ne, znamená to konec. Bez ohledu na to, co zaž předtím, není hoden budoucnosti.

Lev při odvrácení centru

noho. Za svou kariéru chytil 150 pokutových kopů, nikdo ho zatím nepřekonal. A stejně jako František Plánička, jeho předchůdce na pozici nejlepšího brankáře světa, přetáhl přes hlavu pouze dva dresy… I když vlastně tři! Nebo čtyři?

Tím prvním a současně jediným klubovým byl ten, co patřil Dynamu Moskva. Tím druhým byl samozřejmě dres reprezentační - tehdy s písmeny CCCP (Sovětský svaz) na hrudi. No a ten třetí… byl dres výběru světa. Oblékl ho dokonce dvakrát. Tím čtvrtým byl dres výběru UEFA. Na rukávu měl při tom kapitánskou pásku.

Ačkoliv Jašinova cesta na vrchol byla více než trnitá a z dnešního pohledu pozdní (chytat v amatérském týmu začal až v 15 letech a mezinárodní úspěchy přišly až nedlouho před třicítkou), lemována byla triumfy. Když sovětská sborná přivezla zlaté medaile z olympiády v Melbourne, bylo to pro již nijak mladého fotbalistu, jako když shodí první kostičku v dominu světových úspěchů. A tak jen pro pořádek alespoň to nejdůležitější – mistr Evropy, 5x mistr Sovětského svazu (stejný počet druhých míst), titul Zasloužilý mistr sportu SSSR… redaktor: JD

ce

kud žil

historické okénko

LEV JAŠIN 22.10.1929 - 21.03.1990, brankář Úspěchy: Mistr SSSR: 1954, 1955, 1957, 1959, 1967 Pohár SSSR: 1953, 1967, 1970 Nejlepší brankář SSSR: 1956, 1957, 1959, 1960, 1960, 1961, 1962, 1963, 1964, 1965, 1966, 1968 Vítěz ME 1960, stříbro ME 1964, semifinále MS 1966 Vítěz Olympijských her v Melbourne 1956 Držitel Zlatého míče 1963 Nejlepší brankář světa: 1960, 1963 a 1966 Olympijské vyznamenání MOV 1986 Držitel Řádu za zásluhy FIFA 1988 Od roku 1994 získává nejlepší brankář mistrovství světa Cenu Lva Jašina.

Ale ta nejúžasnější věc měla teprve přijít, byť – jak jsme již předeslali – u Jašina nešlo nic lehce.

Na mistrovství světa v roce 1962 byli fotbalisté z největší země světa velkým favoritem, jejich cestu však už ve čtvrtfinále zastavilo domácí Chile, v jehož dresu řádil Leonel Sánchez. Vyřazení ruského výběru nesli funkcionáři a fanoušci velmi nelibě a většina jejich zloby se snesla právě na Jašina. Ten se velmi rozmýšlel, jestli to má ještě ve svém věku zapotřebí, a chtěl kopačky pověsit na hřebík. Svého kroku pokračovat však rozhodně nelitoval – hned v následujícím roce se totiž zapsal zlatým písmem do historie kopané.

Hned v následujícím roce se 34letý Lev vrátil do brány ještě silnější než kdy dříve a výsledkem bylo ocenění tou nejsladší individuální trofejí. Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy díky jeho schopnostem putoval do Sovětského svazu. Jak už to bývá, všichni ti, co volali po jeho odvolaní z reprezentace i z Dynama, spěchali s gratulací. Jeho pozice po zisku této trofeje byla už neotřesitelná. I v 36 letech jel na mistrovství světa do Anglie a nikdo o jeho nominaci nepochyboval. A i tady sebou černý panter mlátil o zem jako ve dvaceti.

Je smutné, že Lev Jašin byl hvězdou v pravém slova smyslu jen za hranicemi své vlasti, které byl naprosto oddán. Kdykoliv to bylo jen možné, číhali v hotelích agenti západních evropských klubů, aby skvělého gólmana přemluvili k emigraci. Jenže Jašin neochvějně věřil v režim své země a ani nízký plat a malý byt, na který čekal několik let, ho nepřesvědčili o opaku.

Velký sportovec a gentleman zemřel v pouhých šedesáti letech na těžkou chorobu. Na jeho smrti měla podle některých i vinu tehdejší bídná úroveň zdravotnictví v Sovětském svazu. Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků Černého pantera posmrtně zvolila nejlepším brankářem 20. století. Dokáže ho některý ze současných brankářů napodobit?

22

fotbalová poezie 23

Kahn vs.

Zdroj : twitter.com

Německá brankářská škola za svoji historii vyprodukovala řadu velikánů, kteří byli postrachem útočníků. Jména jako Harald Schumacher, Sepp Maier nebo momentálně Manuel Neuer zná každý správný fotbalový fanoušek, ale dnes si popovídáme o době, kdy trenéři německé reprezentace řešili velmi nesnadný úkol. O době, kdy si mohli vybírat mezi Oliverem Kahnem a Jensem Lehmannem. První, legenda Bayernu Mnichov, která osmkrát vyhrála ligu a jednou ligu mistrů. Druhý si doma může leštit tituly z Německa, Itálie, Anglie a jeden Pohár UEFA. Místo v reprezentační brance je vždy jen jedno a s brankáři takového kalibru, jako jsou Kahn a Lehmann, je nesnadné rozhodnout, koho do ní postavit, ačkoliv je to problém velmi příjemný. Přesněji: Bylo by to příjemné, kdyby se oba brankáři dokázali snášet a po celou dobu reprezentační kariéry nevedli mediální válku.

Vezmeme to popořadě. Oliver Kahn, přezdívaný „Titán“, začal svoji kariéru v provinčním Karlsruher SC, kde se již v 18 letech vyšvihl na pozici jedničky a jednoho z nejdůležitějších hráčů týmu. V sezóně 93/94 dovedl Kahn svůj tým do semifinále tehdejšího Poháru UEFA, což mu vyneslo přestup do Bayernu Mnichov, kde strávil zbytek své kariéry.

Zde se stal nepřekonatelnou překážkou, která do své brány nepouštěla téměř nic a každou sezónu si zákonitě uzmula ligový titul a ligový pohár. Za vrchol Kahnovy kariéry by se dalo považovat mistrovství světa v roce 2002, které se konalo v Jižní Koreji, kde s tehdy relativně slabým výběrem dokázal postoupit až do finále. Zde je zastavil tehdy neporazitelný tým z Brazílie. Přesto byl Kahn vyhlášen nejlepším hráčem turnaje.

Druhý jmenovaný, Jens Lehmann, by byl ve své době reprezentační jedničkou snad ve všech jiných státech - kromě Německa. Lehmann je produktem mládežnické školy FC Schalke 04, ve kterém hrál deset let. S tímto týmem se může pochlubit titulem Poháru UEFA ze sezóny 97/98. Lehmannovy následné kroky vedly do milánského AC, kde odchytal prvních pět zápasů sezóny, ale pak se již do branky nevrátil a za půl roku se musel potupně vrátit do Německa, kde si jej vybrala Borussia Dortmund. S ní zažil ligový titul a finále Poháru UEFA. Poslední plnohodnotná štace následovala v londýnském Arsenalu, kde vískal titul v sezóně 03/04 s neporazitelnými Invincibles, kteří vyhráli ligu bez jediné prohry. Následně v sezóně 06/07 dokráčel s Arsenalem dokonce do finále Ligy mistrů, kde se střetl s výběrem Barcelony, která nakonec tento zápas vyhrála. Lehmann byl v 18. minutě zápasu smolně vyloučen za penaltový zákrok na Samuela E´toa.

Pojďme se podívat na reprezentační kariéru obou hvězd. Zde byl po většinu času jedničkou Oliver Kahn. Lehmann v týmu plnil roli dvojky a hráče, který převážně chytal v přátelských zápasech. Kahn po svém heroickém výkonu z již zmíněného MS 2002 v Jižní Koreji

Zdroj: scoopnest.com

Zdroj: Shaun Boterill/ Getty Images

pokračoval v reprezentaci ještě následující čtyři roky. Dalším turnajem, kde chytal výhradně Kahn, bylo Mistrovství Evropy 2004 v Portugalsku, kde celek Rudiho Völlera ostudně skončil již ve skupině. Na Němcích si pochutnali i Češi, kteří v sestavě plné náhradníků Německo porazili 2:1 góly Heinze a Baroše.

fotbalová poezie 24

. Lehmann Když pro dva kohouty není místo na jednom smetišti

Zdroj: Pressefoto UL/ULMER/ Markus Ulmer

Lehmann měl možnost po konci reprezentační kariéry Kahna usilovat o další velkou trofej na Mistrovství Evropy 2008, pořádaném Rakouskem a Švýcarskem. I zde byl německý tým automaticky pasován do role mančaftu, který by měl být v užší skupince týmů, jež by si to o trofej měli rozdat.

Kahn, i přes svůj konec v reprezentaci, měl potřebu prohlásit: „Když jsem odešel z reprezentace, zlatá éra německých brankářů skončila.“ Lehmann nezůstal samozřejmě zticha a směrem k svému sokovi kontroval: „Když chytáte špatně v klubu, a přesto jste jedničkou, pak byste také neměli chytat v národním týmu.“ A dodal: „Rád o sobě mluví a dělá ze sebe velkého borce. Takové lidi nemám rád.“ Tato kritika ale Lehmannovi nebyla platná. Se svým týmem dokráčel úspěšně do finále mistrovství, kde gólem Fernanda Torrese slavil titul celek Španělska.

Zdroj: Shaun Boterill/ Getty Images

Před nominací na Mistrovství světa 2006 v Německu se začali Kahn s Lehmannem hádat, kdo si pozici v týmu zaslouží víc. „Lehmann provokuje a dělá to už roky,“ kritizoval Kahn svého spoluhráče. Následně dodal, že se Lehmann sám staví na pozici jedničky. Předtím měl Lehmann zase potřebu okomentovat soukromý život Kahna. Prohlásil v jednom rozhovoru, že s Kahnem si nemá co říct, protože opustil svoji rodinu kvůli slečně, kterou potkal na diskotéce.

Na Mistrovství světa v Německu již začínal turnaj v brance Jens Lehmann. Ten s týmem úspěšně postoupil až do semifinále, kde skončil v nastavení na kopačkách Itálie. V následném zápase o třetí místo nastala výměna a tehdejší trenér Jürgen Klinsmann se rozhodl, že se do brány postaví Oliver Kahn. Svého kroku nemusel litovat, protože Německo následně porazilo reprezentaci Portugalska a zajistilo si bronzovou medaili, ale kvůli náhlé výměně se svým úhlavním sokem zůstala Lehmannovi v ústech trpká chuť ještě dlouhou dobu.

Kariéra obou mužů je plná velkých momentů, které jim vynesly ty nejcennější trofeje, přesto ani jeden z nich nedokázal vyhrát trofej na Mistrovství světa nebo Evropy v pozici jedničky reprezentace. Kahnovi se podařilo vyhrát zlato na ME 1996, zde ale jen v úloze brankářské dvojky. Ve finálovém zápase mohl jen z lavičky sledovat, jak Olivier Bierhoff svým gólem v prodloužení poráží celek Česka poměrem 2:1.

Kahn byl muž, který svým vzezřením dokázal vystrašit i spoluhráče a svým mohutným hlasem dirigoval mistrně obranu Bayernu Mnichov. Na straně druhé Lehmann byl excentrickým hráčem, který pro šokující momenty nejde daleko. Za všechny příklady zmíníme moment, když si v zápase Ligy mistrů v dresu Stuttgartu proti Uniree Urziceni musel odskočit za bannery vykonat svou fyziologickou potřebu.

Jedno je přesto jisté, Kahnova poznámka, že zlatá éra německých brankářů skončila s jeho koncem v reprezentaci, není pravdivá.

Prokázala to následující léta spojená s osobou Manuela Neuera. Ten dokázal vyhrát s reprezentací dlouho žádanou trofej mistrů světa na MS 2014 v Brazílii. redaktor:

11 ŽONGLŮ RÓ Čtyři góly a osm asistencí! Taková je bilance svěřence Vítězslava Lavičky, Róberta Picha.

Jak se rychlé křídlo vyrovnalo s našimi 11 Žongly?

1

Jaká hudba tě před zápasem nakopne?

Rád počúvam slovenský hip-hop, napríklad Kontrafakt, Majka Spirita a Kaliho.

2

Jaký je tvůj oblíbený seriál?

Mám viacero obľúbených seriálov, pozerám ich vždy keď jazdíme na zápasy. Medzi moje naobľúbenejšie patri Entourage, Ballers alebo Billions. Sú pre mňa príjemných relaxom a zábavou.

3

Co si rád dáš k jídlu, když se trenér zrovna nedívá?

S váhou som nikdy nemal problém, takže by to trénerovi asi nevadilo ( smích ) Po zápase si ale rád dám niečo čo ma poriadne nasýti, napríklad vyprážaný syr s hranolkami a tatarkou alebo nejaký burger.

4

Na jakém stadionu bys rád odehrál svůj poslední zápas?

Nad tým som veľmi nepremýšľal, ale bolo by pekné keby to mohlo byť na štadióne Dukly Banská Bystrica na ktorom som v prvej lige začínal.

5

Nejlepší fotbalista, se kterým jsi kdy hrál?

Najlepšie sa mi hralo s Róbertom Ježom (MŠK Žilina), ale musím povedať že z mojich bývalých spoluhráčov urobili najväčší pokrok Martin Dúbravka (Newcastle United) a Milan Škriniar (FC Internaziole).

ÓBERTA PICHA

6

Jaký byl tvůj vzor v mládí?

Mojim vzorom bol Michael Owen a tiež Roberto Baggio.

7

Jsi singl a na baru sedí holka, která se ti líbí. Jaká bude tvoje první věta, abys ji zaujal?

Vždy záleží od situácie, najskôr by som sa snažil nadviazať očný kontakt a potom by som ju pozval na drink.

8

Kde byla tvá nejlepší dovolená?

Mykonos

9

Co má trenér udělat, aby z toho na soustředění byl ideální den?

Je to jednoduché, netreba veľa rozmýšľať a dať deň voľna.

10

Dáváš si pozor, abys při rozhovoru neřekl „tak určitě“?

Áno, snažím sa to nevravieť.

11

Co si představíš pod slovem žongl?

Teraz už magazín Žongl

ŽenskÝ fotbal

Andrea Stašková, útočnice Sparty Praha a ženské reprezentace, hraje fotbal od čtyř let, kdy nastupovala za Znojmo společně s kluky, ti ji podle jejích slov brali jako rovnocenného partnera. V 15 letech si ji vyhlédl ženský oddíl Sparty Praha.

Již jako 18-letá se dostala do seniorské ženské reprezentace, to se v tomto věku jen tak někomu nepoštěstí! Mladá fotbalistka vypraví o svých stážích v Německu a v Itálii a o tom, co ženy dělají pro svůj vzhled před zápasem. To a ještě mnohem více se dočtete v následujícím rozhovoru.

ženský fotbal 29

Borussia Mö

Spojení žena a fotbal určitě není časté. Jaké byli tvé začátky ve fotbale?

Mne samotnou fotbal provází celým mým životem. Od útlého věku mne otec brával skoro každý den na fotbalové hřiště, kde sám hrával a později trénoval. Když jsem ve svých fotbalových začátcích snila o gólech, které budu střílet soupeřům a moje mužstvo bude vítězit, netušila jsem, že se mi podaří hrát vyšší fotbalové soutěže.

Přemýšlela jsi o jiném sportu?

Gunners.c z Mám ráda plavání a všechny hry s míčem, ale kopaná je sport, která mě baví nejvíce.

Pocházíš ze Znojma, kde jsi hrála společně s kluky. Byla jsi lepší než ostatní? Jak na tebe koukali jako na holku?

Tím, že jsem s klukama vyrůstala na jednom sídlišti, chodila do stejné školy a společně jsme i trénovali, brali mě jako rovnocenného partnera. Byli jsme skvělá parta, moc ráda na toto období vzpomínám.

Jak jsi se dostala do Sparty Praha?

Když se jednou telefonicky ozvala trenérka paní Eva Haniaková, že o mě má zájem SPARTA Praha, potěšilo mě to. Ve svých 14 letech jsem se cítila tou nabídkou poctěna.

Otevřeně jsem při prvních rozhovorech přiznala, že budu vždy vděčná za to, že jsem v rudém dresu vyrostla a dostala šanci hrát za tento ženský tým. Jsem sparťanský odcho-

vanec a mám tento klub pořád v srdci.

Jaké byly tvé začátky po příchodu do pražské Sparty (škola, internát)? ¨ Začátky nebyly jednoduché. Na první zápasy jsem dojížděla ze Znojma a musela mnohdy vstávat v časných ranních hodinách, abych stihla být včas v Praze. Po nástupu na střední školu a hlavně na internát jsemon seFootball musela Last Word potýkat s rivalitou a závistí některých spoluhráček i jejich rodičů. Zlom nastal se změnou bydliště a přestupem do A-týmu, kde je mimochodem výborný kolektiv, který drží při sobě.

Byla jsi na stáži v Postupimi. Jaký je rozdíl mezi tréninkovou jednotkou v Německu a u nás?

Je to určitě velký rozdíl, německý fotbal je hodně tvrdý, technický a dynamický. Už v samotném tréninku musí jít každá hráčka do přípravy naplno. Tréninky jsou každý den, buď třífázový, nebo dvoufázový. Je to psychicky i fyzicky náročné.

Byla jsi i v Itálii. Jak to vypadalo na Apeninském poloostrově? Uměla by sis představit působení právě tam?

Návštěva Itálie mě svým prostředím a vstřícným jednáním všech lidí okouzlila a mile překvapila. Italský fotbal je teď na vysoké světové úrovni. Kdyby o mě měli zájem,dokázala bych si představit hrát fotbal v jednom ženském klubu. Brala bych to jako výzvu

a dobrou zkušenost, ze které bych mohla čerpat dále.

Co děláš proto, aby sis splnila své sny? Odvádíš na tréninku 100%?

Fotbal není jenom sportem, kde se musíte honit za míčem a doufat, že vám někdo přihraje na gól. Fotbal je o výdrži a dřině, o disciplíně a morálce, o taktice a sehranosti, zkrátka nestačí mít jenom talent, ale musíte jej hrát srdcem. V mém případě je fotbal nejenom mým sportem, ale i smyslem života.

Mým cílem je hrát fotbal jako profesionál.

Jak koukáš na rozvoj ženského fotbalu u nás? Ženský fotbal v Česku jde mílovými kroky dopředu. Objevuje se zde mnoho nových klubů. Potěšující je, že i v mladších kategoriích je o dívčí fotbal zájem.

Proč ženská reprezentace nezvládá těžké zápasy? Jde o kondiční problém, nebo psychický?

Myslím si, že velkou roli zde hraje nejen psychika, ale i fyzická připravenost každé jednotlivé hráčky. Do utkání jdeme vždy se stoprocentním nasazením, s pokorou, ale většinou nás dovede rozhodit první nezdar.

Z posledních výsledků se budeme snažit vzít si to kladné a odrazit se k lepším výkonům.

Dáme do toho vše a uvidíme, na co to bude stačit.

ženský fotbal

“

30

V osmnácti letech se to jen tak někomu nepoštěstí. Jsem hrozně ráda, že jsem dostala šanci.

önchengladbach

V lize mistryň proti Ajaxu

Už jsi hrála ME s reprezentací do 17 let.

Lákalo by tě zahrát si závěrečný turnaj i s reprezentací žen? Přece jenom ženský výběr nikdy na závěrečném turnaji nebyl.

To by bylo neskutečné. Pro moje fotbalové sebevědomí by to v tu chvíli byla velká motivace, která vám dodá novou energii a ještě více vás to nakopne. Snad to někdy zažiji.

V 18 letech si dostala svoji první pozvánku do reprezentace žen. Jaké to pro tebe bylo?

Byl přechod z juniorské reprezentace těžký?

Byl to úžasný pocit a velká výzva. V osmnácti letech se to jen tak někomu nepoštěstí.

Jsem hrozně ráda, že jsem dostala šanci.

Teď je jen na mně, jak na sobě budu pracovat, abych dostala i další příležitost.

Věnuješ se také úpravě vizáže před zápasem jako muži (např. gelování vlasů)?

Nijak zvlášť svou vizáž neřeším, decentně se nalíčím a vlasy upravím do ležérního drdolu.

Co bys vzkázala fanouškům, kteří na vás pořvávají a nemají ženský fotbal v oblibě?

Chápu, že je rozdíl mezi ženským a mužským fotbalem, který je atraktivnější. S negativní reakcí fanoušků jsem se setkala minimálně. Jen bych chtěla vzkázat všem příznivcům fotbalu - choďte častěji, i mezi námi zažijete pěkné sportovní chvíle. redaktor: MH

beach soccer 31

Č es ký PL Á Ž OV Ý Plážový fotbal je celosvětový unikát, který si ve světě získává stále větší a větší oblibu u řady fanoušků. Rychlost, góly, akrobacie, hlasitá hudba z reproduktorů a hlavně žádné zákeřnosti! Plážový fotbal řídí celosvětová organizace Beach soccer Worldwide. Instituce sídlící ve španělské Barceloně je součástí FIFA a pomáhá v rozvoji zajímavého a finančně méně náročného sportu. V České republice tento sport existuje jen krátce, za posledních deset let ale udělal velký posun kupředu a momentálně je jedním z nejrychleji rostoucích sportů v ČR. Česká republika má 3 reprezentační výběry. Seniorskou reprezentaci, juniorskou reprezentaci a ženskou reprezentaci.

Zatímco plážový fotbal v ženském podání je na úplném začátku, mužské seniorské reprezentaci se v minulém roce povedl úctyhodný počin. Tým trenéra Martin Dlouhého změřil síly i s nejlepšími mužstvy světa a naše reprezentace si nevedla vůbec špatně. V žebříčcích BSWW za rok 2018 Česká reprezentace skončila na 10. místě v Evropě a na 24. příčce na světě!

Letošní rok budou mít naši reprezentanti velice nabitý!

Největší zájem bude samozřejmě o kvalifikaci na MS v Paraguayi, které se koná od 21.11. 2019 do 1.12.2019.

Evropská kvalifikace začíná 19. července v Rusku.

Druhé místo na turnaji v Bratislavě zdroj:beachsoccer.cz

V Polsku česští reprezentanti neuspěli zdroj:beachsoccer.cz

beach soccer

“

FOTB AL

32

Ve Slavii máme velmi kvalitní tým! Půjdeme si pro titul!

Česká reprezentace v plážové kopané sehraje na konci dubna velmi náročný turnaj v Číně, kde jim los přiřadil velkého favorita Portugalsko, dále Anglii a domácí Čínu. Na naše otázky ochotně odpovídal 21letý talent a hráč pražské Slavie Lukáš Trampota.

Kde vidí plážový fotbal za pár let? Jak vypadá den plážového fotbalisty? Co bude hrát velkou roli v boji o titul v 1. lize plážového fotbalu? To vše se dočtete v našem rozhovoru.

Působil jsi ve Spartě i v Bohemians. Proč jsi přestal hrát fotbal na této vysoké úrovni?

Když jsem se po osmi letech ve Spartě díky velké konkurenci nakonec neprosadil a přestoupil jsem do Bohemky, byl jsem rozhodnutý, že fotbal budu dál hrát hlavně pro zábavu a jednoznačně upřednostním studium. Po půl roce v Bohemce, kde mi fotbal moc radosti nepřinášel, jsem pak na chvíli přestal hrát úplně a začal se pořádně připravovat k přijímačkám na vysokou. Potom se najednou v mém životě objevil plážák, který mě od prvního tréninku obrovsky zaujal a hned jsem věděl, že tenhle sport je něco, co mě opravdu baví a naplňuje.

mnoha soupeřů, tak si jiné cíle dávat nemůžeme, všechno ostatní než titul budeme hodnotit jako neúspěch. Naše ambice jsou do dalších let v českém prostředí jenom ty nejvyšší a cesta k tomu podle nás vede především v udržení nynějšího odhodlaného kádru a zároveň úžasné party, kterou ve Slavii máme. Jsem přesvědčený o tom, že když vydržíme pracovat ve stejném nasazení, které nás zdobilo doposud, tak nás čekají úspěšné nadcházející roky.

Jak jsi se dostal k plážovému fotbalu?

K plážáku jsem se dostal zhruba před dvěma lety přes mé kamarády a branické spoluhráče z dětství, kteří v té době už nějakou dobu trénovali s Michaelem Lukičem a připravovali se na letní turnaj juniorských reprezentačních výběrů. Přes moji počáteční skepsi mě přemluvili, abych si zkusil aspoň jeden trénink. No a mě to okamžitě hrozně chytlo, začal jsem chodit na tréninky pravidelně a nakonec jsem se dostal i do reprezentační nominace na zmíněný turnaj.

Co od toho turnaje očekáváte?

Očekáváme určitě kvalitní přípravu před začátkem hlavní části sezony v Evropě. Střetneme se zde s velice silnými celky Portugalska, Anglie a domácí Číny. Všechny zápasy pořádně prověří, jak na tom naše forma po náročné a dlouhé zimní přípravě je. Věřím, že se na turnaji ukážeme v dobrém světle a zanecháme dobrý dojem i výsledky. Všichni už se těšíme!

Za chvíli také začíná 1. liga plážového fotbalu. Půjdete si se Slavií pro titul?

Bez debat. Je to náš hlavní cíl pro nadcházející sezonu. Ačkoli jsme si vědomi kvality

Na turnaji v německém Ascherslebenu zdroj:beachsoccer.cz

V kádru Slavie je mnoho hráčů, se kterými se znáš z reprezentace. Myslíš, že tenhle aspekt bude hrát velkou roli v boji o titul?

Já v to doufám. Ve Slavii máme hodně talentovaných, nadstandardních hráčů, kteří se právem prosazují i v reprezentaci. Ještě mnohem důležitější aspekt než kvalita jednotlivých individualit bude ale podle mě to, že všichni táhneme za jeden provaz a jsme opravdu skvělý kolektiv. Sice to může znít jako klišé, ale já to v našem případě vážně nevnímám jenom jako otřepanou frázi.

V zimě jsme s týmem také vycestovali na zahraniční turnaje, na kterých jsme změřili síly s předními evropskými týmy jako např.

Hertha Berlín nebo Boca Gdańsk. Věřím, že také zkušenosti z těchto turnajů nám v létě pomohou a že boj o titul zvládneme.

Plážový fotbal patří mezi nejvíce rostoucí sporty u nás. Kde ho vidíš za pár let?

Plážák je podle mě úžasný sport a zasloužil by si u nás ještě mnohem více prostředků od sponzorů a prostoru v médiích. Je to sport ohromně atraktivní pro diváky, při zápasech se často dají vidět úžasné akrobatické kopy a padá spousta překrásných gólů.

Bohužel v ČR zatím není rozvinutá síť mládežnických oddílů a soutěží, takže na plážák většinou přecházejí z klasického fotbalu kluci a holky až (třeba jako v mém případě) kolem dvaceti nebo ještě později. Vytvoření nějaké početnější mládežnické základny a mládežnických turnajů bych proto do budoucna viděl jako prioritu pro ještě větší rozšíření povědomí o tomto sportu ve společnosti a další celkový rozvoj. Jako vzor si v tomto ohledu můžeme vzít třeba Maďarsko nebo Polsko, kde je plážák mnohem více populární než u nás a kde už dnes fungují ligy pro juniorské týmy. K rozšíření povědomí bychom také samozřejmě mohli přispět nějakým dobrým výsledkem s reprezentací, tak nám držte na nadcházející akci palce.

Jak vypadá den plážového fotbalisty?

Jelikož se plážovým fotbalem v našich podmínkách nedá ani zdaleka živit, tak klasický den plážového fotbalisty většinově pokryje práce nebo škola. Večer se pak scházíme na tréninky, které teď já osobně mám 3-4x týdně. Hodně nás taky pořád hraje na nějaké úrovni klasický fotbal, takže chodíme i na tréninky a zápasy tam. Já hraju momentálně I.A třídu ve Slivenci, kde máme tréninky 2x týdně a o víkendu samozřejmě zápas. Pak se ještě snažím chodit 2x týdně do posilovny.

Občas už je toho opravdu hodně a je potřeba si udělat nějaký den volno na regeneraci.

Veškeré úsilí a obětovaný čas se nám ale snad vrátí v podobě vítězství v lize a nějakého většího úspěchu na jedné z reprezentačních akcí, kterých nás v tomto roce čeká rekordní počet. redaktor: MH

PROFESIONÁLOVÉ VE VYBAVENÍ BRANKÁŘŮ

WWW.KEEPERSPORT.CZ KAMENNÁ PRODEJNA Palackého 1930 Pardubice 530 02 keepersport.cz@seznam.cz tel.: 608 032 114