Zdravíme vás a jsme rádi, že jste se opět rozhodli pro magazín Žongl! V tomto, v pořadí již čtvrtém čísle se věnujeme především fenoménu derby. Ale nejen jemu. Takže co vás čeká: Dozvíte se řadu zajímavostí o derby po celém světě, ale mezi ostatními vyčnívá rivalita mezi Millwallem a West Hamem. Kdo viděl film Green street hooligans, jistě chápe, proč jsme ho do našeho magazínu zařadili. Přinášíme vám také řadu rozhovorů, kde o derby mluví Nemanja Kuzmanović z Baníku Ostrava nebo Tomáš Holeš z Jablonce. Společně s československou legendou Jánem Čapkovičem zavzpomínáme na triumf Slovanu Bratislava v Poháru vítězů poháru, kde ve finále porazili slavnou Barcelonu. A nezapomněli jsme samozřejmě na tradiční rubriky! Ve Fotbalové poezii se podíváme na Der Klassiker. Novou a hned oblíbenou rubriku 11 žonglů si vzal na starost kapitán MŠK Žiliny Michal Škvarka. V rubrice Ženský fotbal jsme vyzpovídali hrající legendu pražské Slavie Petru Divišovou a v rubrice Plážový fotbal mladého reprezentanta Filipa Jeřábka, který již okusil i německou nejvyšší soutěž v dresu BS Beach Boyz. Určitě se máte na co těšit! Jsme rádi, že nás sledujete! Nás fotbal baví, bavte se s námi! Šéfredaktor: Jiří Dryák Zakladatel: Martin Haniak Grafický designer: Helena Klein Korektura: Alexandr Popov Asistent korekce: Matouš Mentberger
Za redakci Žonglu Martin Haniak
Redaktoři:
Dominik Reiniš Hrachya Gyulzadyan Jaroslav Syrový Vít Karpač Peter Imrich Lukáš Jedlan Petr Kastner Richie Margolius
Email: info@zongl.cz
6
4
8
ROZHOVOR
ZAHRANIČÍ
DRUHÁ LIGA
Nemanja kuzmanovič
Fotbaloví Montekové a Kapuleti
3 nejlepší gólmani ve 2. lize
9
12 10
DRUHÁ LIGA
ZAHRANIČÍ
ZAHRANIČÍ
Patrik Čavoš
Africké horko
SuperClásico Zápas nad zápasy
16 fotbalová poezie
Na Letenské pláni má území své, AC Sparta Praha kurva je. Aj vy kurvy, vy nás bojte se, dneska každý sparťan dostane. Řeknu ti, proč ty tak nenávidíš mě: Protože mám bílé srdce, k tomu modrou krev a nejmilejší klub je můj Baníček. Dej gól, Baník gól!
20
Fanoušci Baníku na Spartu
chorály
28
ZAHRANIČÍ
11 žonglů
Millwall F.C. vs West Ham United F.C.
Michala Škvarky
32
ROZHOVOR Tomáš Holeš
Der Klassiker aneb válka pokračuje
26
24
34
30
historické okénko Ján Čapkovič
36
ZAHRANIČÍ
ženský fotbal
BEACHSOCCER
North London Derby
PETRa DIVIŠOVá
FILIP JEŘÁBEK
Nemanja KUZMANOVIČ zdroj: fcb.cz
Běží 86. minuta zápasu, nerozhodný stav, roh do vápna. Balón odvrací obránce hostů hlavou před vápno, kde si míč najde útočník domácích, na nic nečeká, v sezoně už mockrát rozvlnil síť, a i teď vysílá bombu na bránu. K jeho smůle střela tentokrát letí doprostřed brány a brankář míč akrobatickým zákrokem vyráží. Srbský sympaťák Nemanja Kuzmanovič mohl oddálit - i podle jeho slov - zasloužené mistrovské oslavy Slavie. Jak vzpomíná na smutnou dobu ve své vlasti, ale i jak je spokojený v největším klubu na Moravě a ve Slezsku, který je zpět ve hře o nejvyšší příčky a trofeje, se můžete dočíst v následujícím rozhovoru.
“
s Opavou jsem si toho hodně dal.
Kuzmo, nastupují proti sobě Dynamo Záhřeb a Partizan Bělehrad. Komu budeš fandit? (Smích) Zajímavá otázka. Asi bych vůbec nefandil, asi bych se na ten zápas ani nedíval. No, měl bych asi fandit Partizanu, ale to jsem nikdy nedokázal. Samozřejmě, nepřeji jim neúspěch v Evropě, každý úspěch týmu ze Srbska pomáhá koeficientu a lepší pozici. Ale asi bych v tomhle zápase nikomu nefandil. Nedokážu fandit Partizanu. Ptám se proto, že když vypukla válka, byl jsi ještě dítě, ale trvala mnohem déle. Jak na toto smutné období, které spálilo hodně mostů, vzpomínáš? Byl jsem malý, abych to nějak vnímal. Spíš si vybavím dobu po ní, těžká ekonomická situace v celé zemi. Přál bych si, aby už nebyla žádná válka. Bohužel to ničí, jak říkáš, mosty mezi národy, mezi lidmi, pak se to těžko dává dohromady. Hodně lidí ztratilo své životy, dalo se to vyřešit jiným způsobem. Když válka vypukla, byly mi tři roky, moc si toho nepamatuji, ale moje mamka to měla hrozně těžké. Měla dvě děti doma a táta byl ve válce, nevěděla, jestli žije. Každý den chodila na náměstí číst seznam padlých a každý den si přála, aby si nepřečetla jeho jméno. My jsme měli to štěstí, že táta se vrátil, ale hodně lidí – lhostejno na jaké straně stáli - tohle říct nemůže. Jak říkám, válka nikdy nic dobrého nepřinesla Měl si hodně příbuzných ve válce?
Táta byl v obou válkách, v té druhé byl naštěstí v zázemí kousek od našeho domu. Ale v první byli kromě táty i strejdové. Bohužel byli.
S Barošem v útoku zdroj čtk.cz Přejdeme k fotbalu. Ty jsi samozřejmě velký fanoušek Crvene zvezdy. V jednom z rozhovorů jsi říkal, že do Srbska se podíváš zhruba 3x do roka. Najdeš si čas i na svůj milovaný klub? Bohužel moc fotbalových zápasů nestíhám, když my tady máme přestávku, tak je v Srbsku taky. Ale loni jsem stihnul zápas s FC Köln ve skupině Evropské ligy. Byl to fantastický zápas, fantastická atmosféra, jak to na zápasech Zvezdy bývá. Samozřejmě vyhrála a postoupila ze skupiny (úsměv). Většinou víc stíhám basket. Když už není fotbal, tak se v zimní přestávce snažím vidět jeden dva zápasy v basketbalu.
tě baví tenhle sport? A navštívil jsi už nějaký zápas? V Srbsku hokej moc nehrajeme, to je pravda. Není to prostě sport s balonem, tak v tom nejsme úspěšní (úsměv). Moc zápasů jsem neviděl, ale momentálně sleduji mistrovství světa a samozřejmě fandím Česku. Musím říct, že mě to celkem baví. Všichni kolem fandí, napínává atmosféra. Co se týče zápasů, před pár lety jsem byl v O2 aréně na zápase Slavie proti Kometě Brno. Byl to můj první zápas a já byl úplně nadšený z atmosféry, z té jsem byl nadšený víc než z hokeje. Vůbec jsem nevěděl, co je to zakázané uvolnění, ofsajd a takové věci (úsměv). Teď už to samozřejmě vím, viděl jsem už pár zápasů naživo. V letošním play off jsem byl 2x na Vítkovicích proti Třinci. Hokej se mi mnohem víc libí na stadionu než v televizi. Moc mě nebaví si pustit vyloženě zápas a koukat sám. Samozřejmě kromě toho, když hraje Česko, to každý vnímá jinak - napínavá atmosféra, jde o hodně. Takže fandím českému národnímu mužstvu.
V Srbsku je basketbal spolu s fotbalem sportem číslo jedna. V České republice se ale fotbal dělí o popularitu s hokejem. Jak Na slovíčko zdroj: čtk.cz
4
@zonglczsk
“
máma každý den chodila číst seznam padlých.
Pojďme k tvému fotbalu. Ty jsi v Opavě strávil hodně sezon, jak na toto období vzpomínáš a co ti Opava dala? V Opavě jsem strávil skoro pět let a dosáhli jsme velkých úspěchů, hlavně postup do ligy po dlouhých 13 letech. Zažil jsem samozřejmě i horší chvíle, ale víc přece jenom ty hezké - hráli jsme finále poháru, celkově to bylo myslím úspěšné angažmá. S Opavou jsme si toho navzájem dali hodně, v tomto období jsem poznal spoustu kamarádů a známých a za to jsem hodně vděčný.
dení jiní lidé, jiný trenér, tehdy bych do Baníku nepřestoupil, jak jsem říkal. Samozřejmě, možná bych byl moudřejší, kdybych na tohle téma nic neříkal, ale to prostě nešlo. Těch slov nelituju, protože tehdy byla taková situace, tehdy bych do Baníku nešel. Situace se změnila a já jsem rád, že jsem do Baníku přestoupil. Jsem tu půl roku a vidím, že
je tam i ta prostřední skupina. Teď mě to nepřijde moc logické, možná bych byl radši za ten starý systém. Můžete skončit desátý v tabulce a chytit zrovna formu, hrát baráž s pátým, který třeba měl o dvacet bodů víc než vy. A vy pak z 10. místa, kdy jste hráli de facto průměrně nebo špatně celý rok, se můžete dostat do Evropy. Tohle mě přijde nefér. Samozřejmě, kdybychom byli na tom místě my, tak bychom za tu možnost dostat se někam do kvalifikace byli asi rádi. Ale nepřijde mi to jako správná cesta. Je to první rok a je štěstí, že se o něco hraje. Kdyby bylo rozhodnuto o titulu nebo o pozicích v pohárech, tak by zápasy připomínaly přáteláky i diváci by to tak jistě cítili. Nadstavba by měla být pro ně, aby přibyly ještě atraktivnější zápasy, ale zatím se to neukazuje jako správný krok. Takže bych byl radši za ten klasický systém. Nicméně jste ještě ve finále poháru, kde vás čeká Slavia. Jak bys charakterizoval tohoto soupeře. Baník čeká na trofej od roku 2005. Jaký je tohle závazek pro tento zápas?
Tvůj přestup do Baníku byl hodně propíraný. Byl si kapitánem SFC a v jedné talk show jsi řekl, že do Ostravy bys nepřestoupil. Volil bys dnes jiná slova?
My jsme velice rádi, že jsme se probojovali do finále poháru. Naposled jsme ho vyhráli v roce 2005, jak říkáš. Stojí ale před námi velice silný soupeř. Slavia je silný mančaft, hodně kvalitních hráčů, má široký kádr. Mají výborného trenéra pana Trpišovského, který to dal dohromady, ten tým šlape, hraje krásný fotbal, dává hodně gólů. Zaslouženě vyhráli titul, udělali velké jméno českému fotbalu, když vyřadili Sevillu a hráli dva vyrovnané zápasy s Chelsea. Nicméně, i když to pro nás bude těžký úkol, my v tom zápase chceme uspět, chceme vyhrát. Šanci máme, hraje se jeden zápas a my uděláme maximum pro to, abychom ten pohár přivezli z Olomouce do Ostravy.
Samozřejmě, rivalita mezi Baníkem a Opavou v posledních letech stoupla hodně. My jsme s Baníkem jeden rok bojovali o postup do ligy a nevyšlo to o 1 bod. Byl jsem hodně zklamaný. K té talk show: za prvé to bylo v Opavě a za druhé jsem to tehdy takhle cítil. A navíc v Baníku byli ve ve-
to byl správný krok. Jsem za něj moc rád. Aktuálně s Baníkem hraješ v mistrovské nadstavbové části. Jsi rád, nebo bys radši zachoval starý model doma-venku? Jak jsem se poprvé dozvěděl, že se bude hrát nadstavba, tak jsem byl docela i rád. Samozřejmě, byla to velká neznámá, ale říkal jsem si, bude se hrát víc zápasů, bude to zajímavější pro diváky. Ale zatím to až tak nevypadá, na stadionech opadla návštěvnost, je to takový zvláštní systém.
Kuzmo, děkuju za příjemné povídání. Moje poslední otázka je, co ti v Česku ze Srbska nejvíc chybí? Můj osobní tip je ajvar a čevabčiči. (Smích) Ano, máš pravdu. Samozřejmě, chybí mi kamarádi a rodina a jídlo, samozřejmě, i když česká kuchyně je fantastická. Chybí mi sarma, pljeskavica, čevabčiči. Ale já to v podstatě mám i v Ostravě, protože mám kamaráda, který je taky ze Srbska. Vaří fantastická jídla a občas mi uvaří srbské dobrůtky. V Ostravě mám prostě všechno a cítím se jako doma. JD
zdroj: Fcb.cz
@zonglczsk
5
Fotbaloví Montekové a Kapuleti
Tifosi Interu během derby 31.1.2016 zdroj: www.ultras-tifo.net
Itálie je proslulá vášnivými fanoušky, krásnými choreografiemi a pyrem, ale občas také odvrácenou stranou tohoto krásného sportu - fotbalovými výtržnostmi. A ty jsou velmi často spojeny s městskými derby, kdy emoce tryskají plným proudem nejen na hřišti, ale i v hledišti a v ulicích okolo stadionů. To je velkou měrou způsobeno i místní raritou - většina italských klubů totiž sdílí své stadiony společně se svými městskými rivaly. Je to případ Milána, Říma, Janova nebo Verony, dříve i Turína.
Začněme ve městě módy, Miláně. Derby della Madonnina, které získalo své pojmenování podle místní sochy, shlížející na město z vrcholu slavné baziliky Duomo Santa Maria Nascente, je - bráno z pohledu počtu titulů - souboj dvou ze tří nejúspěšnějších klubů Itálie. V této době jsou oba italští obři – Inter a AC - na stejné metě osmnácti vítězných sezon. Také jejich vzájemná bilance z derby je více než vyrovnaná, takže v tomto směru nelze napsat nic o dominanci ani jednoho z nich. Pikantní jistě je, že Internazionale vznikl roku 1908 odloučením od AC (založen 1899) kvůli rozporům o následující vývoj klubu. Jak už název Interu vypovídá, jeho zakladatelé chtěli jít i cestou zahraničních akvizic. Je normální, že fanoušci po celém světě byli předurčeni k fandění určitému klubu, protože se rekrutovali z odlišných náboženských nebo sociálních poměrů, a ani zde tomu nebylo jinak. Fans AC se řadili k pracující třídě, příznivci Interu pro změnu k místní buržoazii. Oba týmy přitom od roku 1947 hrají společně na stadionu ležícím ve čtvrti San Siro, oficiálně pojmenovaném Stadio Giuseppe Meazza na počest jednoho z nejlepších italských fotbalistů historie. I když byla prakticky celá kariéra Meazzi spjata s Interem, přesto je jedním z mála hráčů, kteří nastoupili i v dresu odvěkého rivala, a dokonce vstřelil branku v derby na obou stranách barikády. Dvanáctkrát se trefil do sítě AC a jednou i do branky Interu. A aby toho nebylo málo, hrál i v dresu dalšího rivala - v Juventusu Turín.
6
@zonglczsk
A Tifosi AC Milan v témže derby dne 31.1.2016 zdroj: www.thesefootballtimes.co
Právě do Turína směřuje naše další vyprávění. Zde sídlí veleslavný Juventus, tituly ověnčený italský velikán. Druhým do party je též slavný klub s bohatou historií, ale nyní na dlouhém ústupu ze slávy. FC Torino, dříve známý jako AC Torino, je držitelem sedmi mistrovských titulů. Ten poslední se datuje ale až do dávné historie, do roku 1976. Poté, co klub zažil v roce 2005 bankrot, byl znovuzrozen pod novým názvem, a tak Turín může mít stále své derby zvané Derby della Mole, pojmenované po Mole Antonelliana, významné stavbě, kde nyní sídlí Národní muzeum kinematografie. I když o tom, který z klubů je dlouhodobě úspěšnější, není pochyb, přesto je veřejným tajemstvím, že přímo v Turíně více lidí sympatizuje s FC Turín, kterému vždy fandila sociálně slabší vrstva obyvatelstva města. Jinak celkově v Itálii má Juve, přezdívaný Stará dáma, údajně až deset milionů příznivců.
Napadení autobusu Juventusu příznivci Torina natočené na kameru zdroj: www.gds.it
Poslední derby, o kterém Vám píšeme, je slavné a vášněmi doslova nabité Derby della Capitale. Mezi římskými kluby panuje obrovská rivalita, často provázená bitkami a výtržnostmi. Lazio, tradiční klub založený roku 1900, jako jediný odolal v roce 1927 tlaku, kdy v éře fašismu byl založen AS sloučením několika římských týmů, aby se vytvořil jeden velkoklub, jenž by byl konkurence schopným vůči silným severoitalským týmům. Příznivci Lazia jsou nechvalně proslulí sympatiemi ke krajní pravici. Při zpěvu italské hymny jsou v jejich kotli viděny zdvižené pravice a někdy i nacistické vlajky. Přesto je mylným předpokladem, že by kvůli tomu všichni fanoušci AS inklinovali k levici. Oba velkokluby dlouho čekají na scudetto, a tak lehce navrch, co se týče trofejí získaných v posledních letech, mají díky triumfu v Coppa Italia 2013 a Supercoppa Italiana 2017 příznivci Lazia. Alespoň za zmínku na italské scéně stojí i souboj mezi Sampdorií a CFC Janov zvaný Derby della Lanterna a veronské Derby della Scala, což je zápas mezi Chievem a Hellasem.
Turínští Ultras Granata zdroj: www.tired.it_foto_APLaPresse
Fotbal nám, sportovním fanouškům, nabízí spoustu krásných bitev, ale některé mají přece jen o něco speciálnější náboj. Boj o to, kdo bude mít právo tvrdit, že jeho klub je na půl roku vládce města.
redaktor: Petr Kastner
Curva Sud sídlo ultras AS Řím zdroj: www.playsport.tv
3 nejlepší gólmani ve 2. lize
Radim Ottmar „Mít o deset čísel víc, jsi někde jinde.“ Asi nejčastější věta, kterou rodák z Hradce za svůj život slyšel. Tam, kde by ostatní desetkrát skončili, on vydržel - všemožná hostovaní po všech čertech, a tak se ve svých třiceti dvou letech dočkal debutu v lize v utkání proti Bohemce. Hradec Králové tehdy vyhrál v Praze 3-0. Od té doby je brankář s výbornou rozehrávkou nedomyslitelnou součástí hradecké brány a já mu ze srdce přeju, aby mu to ještě pár let zůstalo. zdroj Radek Petrášek
Josef Květon Čtyři zápasy, čtyři nuly a jako třešnička na dortu dvě chycené penalty, taková je bilance opavského odchovance od jeho návratu na zelené trávníky po zranění natržených vazů. Doslova ligová forma zastihla komplexně vybaveného brankáře v druhé polovině soutěže.
zdroj moravskoslezsky.denik
Petrik Le Giang
V březnovém čísle jsem probíral, jaké skvělé fotbalisty rodí akademie MŠK Žilina, toto jméno to potvrzuje. Velmi rychlé reflexy a dobrý výskok mládežnického reprezentanta Slovenska, který pro svoji kariéru obětuje mnohé, právem zařazují do našeho výběru tří nejlepších brankářů ve 2 lize. V ní se Patrik však dlouho neohřeje, jeho další kroky budou směřovat do… No, o tom vás budeme včas informovat).
8
@zonglczsk
zdroj 1skprostejov.cz
Patrik Čavoš
R O V O ROZH
České Budějovice se po několika náročných letech ve 2. lize vracejí mezi elitu. Při této příležitosti jsme připravili rozhovor s odchovancem Sparty Praha Patrikem Čavošem, jedním ze strůjců tohoto úspěchu.
Ahoj Patriku, v Českých Budějovicích už jsi třetí sezónu, jak se ti tady žije? Mně osobně se v Budějicích žije fajn, je to hezké, příjemné město na bydlení. Proto jsem rád, že se nám tenhle rok podařilo postoupit, protože lidé odsud si to naprosto zaslouží. V druhé lize jste v tomto ročníku dominovali a tři kola před koncem máte zajištěný postup. Čím bys zdůvodnil takovýto vzestup? To, že se nám to podařilo takhle s předstihem, je opravdu krásný. Jako největší příčinu toho, jak jsme hráli, bych viděl, že tu máme opravdu dobrou partu, která měla stejný cíl a táhla za jeden provaz, což se prokázalo i na hřišti. Dost lidí tvrdí, že nižší české soutěže obecně jsou velmi tvrdé a hrají se hodně na sílu. Souhlasíš? Myslím si, že to není jen v nižších soutěžích v Čechách, ale i za hranicemi. Ale jinak musím souhlasit, opravdu je to tu tvrdší. Týmy z první ligy jsou techničtější, rychlejší nejen fyzicky, ale i myšlením a hlavně jsou lépe takticky připravené. Mám za to, že to je jeden z důvodů, proč jsme zrovna my ,,dominovali´´ ve druhé lize. Jak bys pár slovy popsal váš současný tým? Popsat tým je těžký, ale když to vezmu suma sumárum, tak slovo ambiciózní to vystihne. Máme tu mladý kluky, kteří před sebou mají dobrou budoucnost a hlavně jsou hladoví po úspěchu, společně se zkušenějšími hráči, kteří jsou velmi důležití! Navíc si tu ligu taky chtěli zahrát a podle mě si ji všichni do jednoho tady zaslouží. Makali jsme na tom, aby se to povedlo a naštěstí se nám to vyplatilo. Jaké máte podle tebe šance na to být kon-
kurenceschopní i mezi kvalitnějšími celky? To ukáže čas, ale věřím, že jsme. V této sezóně sezoně sis připsal 1 gól a 3 asistence, na defenzivního záložníka celkem slušný výkon, ne?
týmu určitě neprospěje, takže jsem spokojen. Dělá pro nás mimo hřiště maximum a za to mu celý tým musí být vděčný. redaktor: Richie Margolius
Ta čísla mohla být lepší, občas jsem měl i smůlu. Ale jsem za každý gól rád, protože je to zásluha celého týmu. My jsme si jasně řekli, kdo a jaké má role v týmu. Někdo je tam od střílení gólů a někdo zase abychom žádný nedostávali. Měli jsme to tak nastavený a myslím, že to mělo úspěch. Jak je pro tým důležitá osoba pana Vozábala? Je s týmem v kontaktu? S panem Vozábalem jsme v kontaktu a myslím si, že kdyby to tak nebylo, tak to
zdroj: dynamocb.cz
@
9
Ultras Raja Casablanca zdroj: www.sportmania.ci
Africké horko Dnešní Afrika nám, Evropanům, stále připadá až moc vášnivá, divoká, nesourodá, místy vyhrocená a nebezpečná. A nemusí se hned jednat o nestálou politickou situaci, občanskou válku, státní převrat nebo přelidněné ghetto plné živořících obyvatel. Tato definice divokého afrického kontinentu platí někdy i pro fotbalové zápasy, hlavně na žhavém severu Afriky. Zblízka se podíváme na dvě zřejmě nejvýznamnější derby černého kontinentu. Začneme v největším městě Maroka, v bezmála třímilionové Casablance. Zde sídlí dva africké velkokluby. Prvním je Wydad, zkráceně WAC, jehož hráči nosí na dresech červenobílou kombinaci. Jeho úhlavním nepřítelem je Raja Casablanca, zkratkou RCA, v barvách zelenobílých. Oba kluby vzájemně sdílejí stadion krále Mohammeda V. s kapacitou 67 000 diváků. Z pohledu Evropy jsou oba kluby vcelku mladé, Wydad byl založen v roce 1937, Raja dokonce o pár let později, až v roce 1949. Oba marocké velkokluby mají rozsáhlou sbírku pohárů a významných vítězství. Je zajímavé, že Wydad má celkem velký náskok v počtu mistrovských titulů, těch mají devatenáct. K tomu jim výrazně dopomohlo 5 přiznaných titulů z doby před rokem 1956, z ligy staré koloniální éry. Raja je zatím na čísle 11. Pro zelenobílé jsou ale velkou satisfakcí tři tituly z CAF Champions League, což je africká obdoba Ligy mistrů UEFA, oproti dvěma triumfům Wydadu.
10
@zonglczsk
Doposud nejvyšší brankový rozdíl 5-1 se zrodil roku 1996 ve čtvrtfinálovém zápase Coupe du Throne, tedy Marockého fotbalového poháru. K letošnímu roku vyznívá celková bilance lehce ve prospěch klubu Raja, 36 triumfů ve vzájemných ligových utkáních oproti třiceti vítězným derby Wydadu. I v domácím poháru je bilance 6:5 pro RCA. V celkovém součtu ligy a domácího poháru se oba rivalové rozešli smírně celkem v 61 případech. Není překvapením, že i v těchto derby jsou často k vidění násilné scény a rvačky chuligánů. Zatím poslední obětí násilností znesvářených táborů byl v roce 2007 v pouhých 17 letech fanoušek klubu Wydad Hamza Eddali. A například v roce 2010 bylo při nepokojích zatčeno přes sto lidí. Vzhledem k povaze místního obyvatelstva se zřejmě nedá předpokládat, že toto byly poslední šarvátky, které tento velesouboj provázejí. Druhou naší zastávkou je největší město Afriky, i s aglomerací skoro 16 milionová Káhira. Domov zde má Al Ahly SC, tzv. “klub století”, nejúspěšnější klub kontinentu. A také jeho hlavní rival, Zamalek SC. Oba slavné týmy se pyšní tím, že nikdy ve své historii nezažily sestup do druhé ligy.
Al Ahly vyhrálo egyptskou Premier League 40x, což je jistě obdivuhodné. Dvanáct titulů Zamaleku v porovnání s tím vypadá poměrně chudě. Avšak Zamalek dokázal celkem 5x vystoupat až na vrchol Ligy mistrů CAF, a i když Al Ahly tuto soutěž vyhrál dokonce 8x, lze Zamalek právem považovat za velice úspěšný klub. Oba týmy mají obrovskou podporu fanoušků. Bohužel místní liga je známa velkými tragédiemi, za všechny vyjmenujme třeba 74 mrtvých v Port Saídu, kde i přes výhru domácího celku byli napadeni hráči a posléze fans Al Ahly. V roce 2015 zesnulo pro změnu 19 příznivců Zamaleku při velké tlačenici před stadionem. Samotná atmosféra v Cairo Derby je dech beroucí, stačí si na internetu pustit videa skupin ultras White Knights, příznivců Zamaleku, nebo ultras Al Ahly, pojmenovaných Ahlawy. Červeně odění jsou fandové Al Ahly, což se dá přeložit jako ‘národní’. Barva jejich dresu inklinuje k předkoloniální barvě, k nacionalismu a touze po samostatnosti na Britském impériu. Oproti tomu bíle oděný Zamalek reprezentoval ‘smíšené’ družstvo Egypťanů a Evropanů, skupin buržoazní třídy a intelektuálů. Oba celky se potkali ve všech soutěžích víc než 160krát, jasně navrch má celek Al Ahly, který má prakticky dvojnásobný počet vítězství.
3 40 74
počet triumfů klubu Raja Casablanca v africké Lize mistrů
tolikrát vyhrálo Al Ahly mistrovský titul
počet obětí násilných střetů v Port Saídu
redaktor: Petr Kastner
V Egyptě je pořádně žhavé podnebí zdroj: www.consent.yahoo.com
@zonglczsk
11
SuperClá Zápas nad Není zas na světě tolik míst, přesněji měst, kde se díky jednomu fotbalovému zápasu zastaví život. Tak třeba Glasgow, Milán, Madrid, Manchester či Bělehrad. To je jen krátký a velmi neúplný výčet fotbalových metropolí, kde jsou každoročně na programu slavná derby. Vždy se ale nemusí jednat zrovna o velká města. Zajisté každému fotbalovému fanouškovi srdce zaplesá, když se střetnou dva městští rivalové a na řadu tak přichází očekávaný fotbalový svátek. Každé derby má svoji historii, svůj nezaměnitelný příběh. Nicméně je zde jedno město, které stojí nad tím vším - Buenos Aires. Hlavní a s téměř 2,9 mil. obyvateli nejlidnatější město Argentiny, které se stává ústředním bodem zájmu nejméně dvakrát do roka. Bojištěm, které hostí dva nesmiřitelné rivaly.
“
Bude to Superclasico, jaké tu ještě nebylo. Bocy Ramon Abil
Pro Jihoameričany je obecně fotbal fenoménem. A v tomto případě se nejedná o obyčejný fotbalový zápas! Je to národní událost, které se přikládá nejvyšší pozornost. Práce se stává druhotnou záležitostí, seznam povinností se smete ze stolu a na dvě hodiny jde zkrátka vše ostatní stranou. Nastává pravé argentinské šílenství. To je moment, kdy se zastaví čas. Moment, kdy proti sobě stojí týmy Boca Juniors a River Plate. SuperClásico! Láska ke svému milovanému klubu může přerůst až do ohnivé nenávisti k soupeři. V tomto případě to platí několikanásobně. Tyto dva celky jsou věčnými rivaly, kteří bojují o argentinský fotbalový trůn. Fanatičnost jejich fanoušků je až děsivá. Většina z nás Evropanů si ani neumí představit, co toto derby provází na hřišti i mimo něj. Ne nadarmo toto střetnutí zařadil anglický deník The Observer na absolutní špičku žebříčku 50 sportovních událostí, které by měl člověk zažít, než zemře. Jen si to zkuste představit. Na tribunách září stovky světlic a odpálené dýmovnice vypouštějí kouř v klubových barvách, hoří prskavky a bliká světlo z baterek. Balónky a nekonečně dlouhé pestrobarevné konfety dopadají na trávník. Z plných ochozů zní ze všech stran ohlušující randál, díky kterému jak diváci, tak hráči na hřišti neslyší vlastního slova. A když začnou fanoušci jako v extázi poskakovat v hledišti a lézt po ochranných sítích, máte strach, že je zemětřesení a stadion se může každou chvíli zbortit. Kdyby náhodou dění na trávníku a výkony hlavních protagonistů nestály za obdiv a pochvalu, nemusíte smutnit. Bezkonkurenčně elektrizující atmosféra, která pohltila celý fotbalový stánek, vše přebije.
12
@zonglczsk
Ale zpět na začátek… Oba slavné celky mají svůj původ v docích hlavního města. V dělnické čtvrti vedle kotviště La Boca byl v roce 1901 založen celek Club Atletico River Plate. O čtyři roky později vznikl v jeho těsné blízkosti Club Atletico Boca Juniors tvořený italskými přistěhovalci. První derby se odehrálo roku 1908 a týmy fungovali bez větších rozbrojů. V polovině 20. let minulého století se River rozhodl posunout kupředu a změnit tak svou domovskou lokalitu. Klub přesídlil do bohatší čtvrti - do zátoky severního předměstí Nuňez. Zde se zrodil začátek velké soupeřivosti. Byl to klasický boj, kdy proti sobě stáli chudí a bohatí. Fanoušci z lidové, dělnické třídy proti té bohatší, vyšší střední vrstvě. Nejvíce to začalo být patrné s příchodem profesionalizace argentinské ligy v roce 1931. River skončil v lize třetí a začal kolem sebe rozhazovat penězi. Za 15 tis. dolarů koupil křídlo Carlose Peucellu (účastník MS 1930). Dále v té době za šílených 50 tis. dolarů přivedl útočníka Bernabe Ferreyru. Byl to světový rekord. Následující rok získali River titul a nejdražší argentinská akvizice se stala králem střelců s 42 brankami. Díky této klubové politice se tomuto celku začalo přezdívat Los Millonarios a přezdívka vydržela dodnes. Dnešní rivalita však pramení jen a jen z nenávisti. Ta se snad ještě více zvětšila roku 2011, když River Plate sestoupil z první ligy, aby se hned vzápětí vrátil zpátky mezi elitu.
ásico zápasy
V akci je i několik tisíc policistů foto: Tanjug
Odveta finále Poháru Osvoboditelů v Madridu zdroj: as.com
Samozřejmě, příznivci obou táborů se mezi sebou nazývají ještě hanlivěji. Fandové Bocy pokřikují na své protivníky Gallinas – Kuřata. Historie této přezdívky sahá až do roku 1966, kdy River Plate prohrál 2:4 s uruguayským Peňarolem v rozhodujícím třetím finálovém zápase Poháru osvoboditelů, třebaže vyhrál první poločas 2:0. V následném ligovém duelu proti Banfildu hodili fanoušci na hřiště kuře, čehož využil tamní tisk - a přezdívka byla na světě. Opačným směrem jsou to zas smrdutá Chanochitos – Malá prasata nebo Bosteros – volně přeloženo Sběrači hnoje. Obě přezdívky mají základ v zápachu z kanálů, který se šířil v blízkosti stadionu Boky. Slovo „bosta“ znamená hnůj a oblast La Bocy byla náchylná k povodním, když silný jihovýchodní vítr šlehal do ústí řeky Rio de la Plata. Díky tomu se výkaly v kanálech vracely zpět do ulic. Fotbalové veřejnosti se tak do paměti zaryl moment, když se hráči River Plate v čele se špílmachrem Angelem Labrunou vydali na hřiště v La Bombonera a kvůli velkému zápachu si drželi nosy.
“
Bude to padesát na padesát. V tomto finále není nikdo favorit. Bocy Ramon Abil
Fanoušci Boky Juniors foto: VictorR.Caivano
@zonglczsk
Fanoušci River Plate zdroj: twitter@VincentGuzman
Je známo, že fotbaloví fanoušci jsou velcí šprýmaři. A to platí i zde. Například příznivci River našli inspiraci u hudební skupiny Pink Floyd. Oblékli velké nafukovací prase do žlutomodrého dresu soupeře a nechali ho létat po stadionu. Mnohdy jdou ale podobné žerty stranou a začne opravdová válka. Argentinští hooligans mají přezdívku Barra Brava, tedy Divocí fanoušci. Když se potkají oba znepřátelené radikální tábory v ulicích, často teče i krev. Je takřka smutnou tradicí, že si každé SuperClásico vybere svou oběť na životech. Fanoušci jsou vyzbrojeni slznými plyny, noži či mačetami. Někdy také střelnými zbraněmi. Často se stává, že někdo záměrně někoho srazí autem. Násilnosti a šarvátky se přenášejí z ulic i do ochozů. Tou zřejmě nejtragičtější je případ z června 1968. Na domácím stadionu El Monumental v tlačenici zemřelo 71 fanoušků a obě strany se začaly okamžitě obviňovat. Podle verze domácího týmu fanoušci Bocy zapálili vlajku, hodili ji dolů z ochozů a tím rozpoutali paniku. Boca zase viděla hlavní viníky na straně ultras soupeře, kteří údajně měli vyvolat zmatek nečekaným napadením jejich sektoru. Za zmínku stojí také osmifinále Poháru osvoboditelů, odehrané v květnu 2015. První poločas byl bezbrankový a hráči se chystali nastoupit do druhého, když několik fanoušků Bocy zaútočilo na soupeře slzným plynem dírou v tunelu. Čtyři hráči River Plate skončili v nemocnici. Boca v prvním utkání podlehla 0:1, odvetu kontumačně vyhrál River, takže Boca se musela vzdát vidiny poháru a navíc zaplatit pokutu 200 tis. dolarů. Nejen fanoušci jsou k sobě neurvalí, na podobnou notu jsou naladěni i hráči obou celků. Vyhrocenost zápasu se promítá i do množství karetních prohřešků a obdržených červených karet. Na stadionech La Bombonera a El Monumental se rodí odjakživa fotbalové superhvězdy. Diego Maradona, Alfredo Di Stéfano, Juan Román Riquelme, Hernán Crespo, Gabriel Batistuta, Gonzalo Higuaín, Marcelo
14
@zonglczsk
Salas, Javier Saviola, či Rademel Falcao - to je vyčet jen několika skvělých hráčů, kteří se k této slavné klubové rivalitě hlásí. Legenda Bocy Riquelme například hrdě pózoval s nápisem Bosteros. Když v roce 2011 hráč River Plate Matias Almeyda horlivě líbal před fandy soupeře svůj znak, viděl za to červenou kartu. Stejně jako Carlos Tevez, který se do Bocy vrátil v roce 2015 a musel předčasně do sprch za slavení branky kuřecím tanečkem. Totální šílenství v Jižní Americe ale rozpoutal zápas století. To, když se střetly oba argentinské celky ve finále Poháru osvoboditelů na konci minulého roku. První zápas na stadionu Bocy skončil smírně 2:2 a měl následovat odvetný zápas na půdě River. Co ale zažilo mužstvo Bocy před tímto střetnutím, jen tak už zřejmě nezažijí. Jedná se o rozporuplné zážitky. Nejprve na jejich přípravný trénink na stadionu La Bombonera zamířilo jejich 50 tis. rozvášněných fanoušků, dokonce další museli zůstat před stadionem. Policie byla nakonec nucena celý stadion uzavřít. Když pak autobus s hráči Bocy mířil na stadion El Monumental k odvetnému utkání, běsnící fanoušci River Plate napadli projíždějící autobus kameny a střepy z rozbitých oken poranily několik hráčů. Další se nadýchali slzného plynu, který použila policie. Duel byl nejprve na několik hodin odložen, poté přeložen na neurčito. Nakonec se rozhodlo, že se toto finále odehraje mimo argentinskou půdu. Stalo se tak až za měsíc ve španělském Madridu a z vítězství 3:1 se radovali hráči River Plate. Zkrátka a jednoduše. Rivalita mezi oběma kluby byla, je a bude. Nic to zřejmě nezmění. Nemusí se jednat zrovna o superfinále. Stačí obyčejné přátelské utkání, které se ve vteřině změní v nepřátelské, plné červených karet na obou stranách. Nepopsatelná atmosféra na burácejícím stadionu vás v jeden moment přenese do ráje i pekla zároveň. Tak tohle je SuperClásico. Zápas, ve kterém nejde jen o fotbal! redaktor: JS
“
Když se vzbudím, tak si na sebe nemohu dát nic červeného ani bílého, protože to jsou barvy River. Juan Roman Riquelme
Trénink Boky Juniors foto: Photo Sport
@zonglczsk
15
zdroj: Getty Images
Der Klassiker aneb válka pokračuje Bubny bijí a oba týmy se připravují ke své v pořadí již sté bitvě. Bayern Mnichov proti Borussii Dortmund. Zápas, který za svou historii vytvořil nejednu epickou událost. Rivalita, z níž se vyvinulo jedno z nejintenzivnějších fotbalových setkání na světě. První se odehrálo 16. Října 1965. Tento zápas rozhodl díky dvěma zásahům Reinhold Wosab, přičemž jeden tehdy velmi talentovaný mladík přestřelil branku z penalty. Tento mladík se jmenoval Franz Beckenbauer a všichni víme, kam to dotáhl.
16
@zonglczsk
zdroj: Alexander Hassenstein/Bongarts/Getty Images
Klassiker, který není Klassiker Termín Klassiker je poněkud zavádějící, tedy alespoň pokud jde o zápasy Bayernu s Dortmundem. Tento pojem má svůj původ v 70. letech, kdy o titul bojovali hlavně Bayern a jiná Borussia - Mönchengladbach. V této době zápasy mezi hříbaty z Gladbachu a obry z Mnichova sledoval celý národ. Gladbach tehdy vyhrál většinu titulů (pět), ale zatímco Bayern získal jen tři, mnichovský klub ale položil základy svých evropských výsledků. V letech 1974-1976 vyhrál Pohár mistrů evropských zemí (předchůdce současné Ligy mistrů) třikrát za sebou. Zatímco Bayern šel od titulu k titulu, Gladbach odpadl. V dalších letech se objevili jiní konkurenti, řádný z nich ale nebyl schopný soutěžit s Bayernem po delší dobu. Až v 90. letech se zjevila Borussia Dortmund, která se stala druhým největším klubem v Německu. Z oblasti Porúří je Dortmund ve skutečnosti jediným klubem, kterému se během posledních třiceti let podařilo dvakrát vážně ohrozit nadvládu Bayernu. V letech 1994 až 2002 vyhrál Dortmund tři bundesligové tituly a dokonce i Ligu mistrů.
Reus padá po souboji s Neuerem zdroj inquisitr.com
@zonglczsk
17
zdroj: www.dw.com
Marco Reus střílí gol do síte Bayernu zdroj. .hna.de
Není všechno zlato, co se třpytí V této době se v zápasech mezi těmito týmy došlo několik velmi zajímavých událostem. V dubnu roku 1999 měl údajně mnichovský brankář Oliver Kahn kousnout dortmundského Heiko Herrlicha, přesto z této situace vyšel čistý a mohl v zápase pokračovat. Přesto o červenou kartu nepřišel – znovu si o ni řekl kung-fu kopem na Stephana Chapuisata. Zmínit můžeme i legendární výkon Honzy Kollera z roku 2002, který se postavil do branky Dortmundu poté, co Jens Lehmann dostal červenou kartu. Nejenže Koller neinkasoval žádnou branku, ale ještě k tomu chytil penaltu a díky svému výkonu byl vybrán za nejlepšího brankáře kola v magazínu Kicker. Přesto tím nejohnivějším se stalo derby z dubna 2001, kdy v zápase padlo deset žlutých karet (osm Bayern Mnichov) a vyloučeni byli Bixente Lizarazu a Stefan Effenberg.
Hráči Bayernu Mníchov v zápase o nemecký Superpohár. Zdroj: Reuters
18
@zonglczsk
zdroj: bvbbu
zdroj: Alexander Scheuber/Getty Images Fuer MAN
Arjen Robben a Mario Götze v souboji o balón Zdroj: Getty Images/AFP/P, Stollarz
Klassiker aneb trochu oPepřené a doKloppané
Kahn kung-fu kop na Chapuisata zdroj: Witters.de
V roce 2005 převzal kontrolu nad Borussií Dortmund prezident Reinhard Rauball a výkonný ředitel Hans-Joachim Watzke. O tři roky později na pozici sportovního ředitele usedl Michael Zorc a trenérem se stal Jürgen Klopp. Pod tímto duem Dortmund vybudoval mladý a dynamický kádr, který v roce 2011 a 2012 získal dva tituly a v roce 2013 se probojoval do finále Ligy mistrů. Odchody Hummelse, Lewandowského nebo Götzeho vzkřísily nenávist dortmundského tábora vůči konkurentovi z Mnichova. S příchodem Pepa Guardioly do Bayernu se Dortmund stal ve všech ohledech tím druhým a tahal za kratší konec provazu. Ani po odchodu Pepa do Manchesteru se situace zásadně nezměnila. Bayern je zatím tím jednoznačně úspěšnějším. Některé zápasy s Dortmundem sice prohrál, titul si ale vzít nenechal. Současná sezóna je přece jenom zajímavější, titul mohou vyhrát oba zmiňované týmy. Válka pokračuje.
redaktor:
uzz.com
@zonglczsk
19
Pavle Horváthe, rádi tě nemáme, tys nebyl sparťanem, tys byl jen žoldákem, jebem ti ženu tvou, tu dě**u zk***enou, a ta dcera tvoje neví, kdo táta je.
Fanoušci Sparty Praha na Pavla Horvátha
Nedaleko od Ostravy, jede špína zas do Prahy. Slabé mužstvo má, FC Toluen Ostrava. Vy jste špína český ligy, vy jste přece polský židi.
Fanoušci pražské Sparty na Baník O
Jen co Sparta lehla popelem, jen co tam všichni chcípli, až do rána jsme slavili, až do rána jsme pili. Sparťane, bodnu tě, až půjdeš na kutě, ty rudý žebráku, pos**em tě Fanoušci Slavie Praha na Spartu
C h o r Á ly
Na Letenské pláni má území své, AC Sparta Praha kurva je. Aj vy kurvy, vy nás bojte se, dneska každý sparťan dostane. Řeknu ti, proč ty tak nenávidíš mě: Protože mám bílé srdce, k tomu modrou krev a nejmilejší klub je můj Baníček. Dej gól, Baník gól! Fanoušci Baníku na Spartu
Chorál! Pro mě naprosto nepostradatelný prvek na stadionech, fotbal je hra o emocích a hnát svůj tým nebo dát najevo pohrdání soupeřem sborovým zpěvem, to je něco, co mě na fotbale kromě hry samotné tolik přitahuje. Už husité chorály používali jako zbraň. Když celá armáda čítající tisícové davy zpívala chorál Ktož jsú boží bojovníci, okořeněný o zvířený prach z kopyt koní nebo vozů, mělo to na křižáky naprosto zdrcující účinek. Byl dokonce takový, že nejednou se celá armáda dala na útěk dřív, než se vůbec střetla s bojovníky, před kterými se třásla celá Evropa. Vybrali jsme pár chorálu napříč starým kontinentem, při kterých soupeř sice neuteče, za to ho to ale pořádně naštve a hráče nabudí. Vítejte u našeho fotbalového Jistebnického kancionálu!
20
@zonglczsk
OLEO,OLEO,OLEO, SPARTAK, MY VŽDY STOJÍME ZA TEBOU,TY VIEŠ TO. OLEO,OLEO,OLEO, ČERVENOČÍRNYM PATRÍ CELÉNAŠE MESTO! TY MALÝ RÍM SI HVIEZDA NAŠA SVETLA, A S TEBOU SPARTAK DOBIJEME BRÁNY PEKLA! TY MALÝ RÍM SI HVIEZDA NAŠA SVETLA, A S TEBOU SPARTAK DOBIJEME BRÁNY PEKLA!
Žilina je skurvená, s Poliakmi je spojená, rozjebeme šošonov Pod belasou oblohou. Preto všetci kričíme, že Žilinu zničíme, farba žlto-zelená, pre kokota stvorená.
Fanoušci Spartaku Trnava v rámci ligy
Fanoušci Slovanu Bratislava na Žilinu
Ostrava
Slovan ten je nejlepší, ostatní sú bastardi, fotbal nás moc nebavi, radšej máme bufety. Tiežfanúšik útočí, majú všetci po piči, deti, starci, zelení v krvi budú na zemi. Už sme tu, chuligáni, chuligáni z Pressburgu, my sa vás nebojíme, bodneme vás nožom do krku.
Fanoušci Slovanu Bratislava v rámci ligy
Trnava je malý Rím, samá kurva, samý kmín, radšej jebať v prhlave, ako fandit Trnave. Zrušte Spartak!
DOČKAJTE SLOVANISTI, VÝNDETE NA ULICU, DOSTANETE PO HRBE OD NÁS S VELKÚ PALICU! DOSTANETE PO HRBE OD NÁS S VELKÚ PALICU! DOSTANETE PO HRBE A POTOM AJ PO VAJCÁCH, LEBO VY SLOVANISTI NEŽERETE PRASATÁ! LEBO VY SLOVANISTI NEŽERETE PRASATÁ! Fanoušci Spartaku Trnava na Slovan Bratislava
Fanoušci Slovanu Bratislava na Spartak Trnava
@zonglczsk
21
Jeho táta myje slony a jeho máma je d**ka)
Fanoušci Arsenalu na Emmanuela Adebayora Jeho oči jsou v ofsajdu, jeho oči jsou v ofsajdu Mesut Özil, jeho jsou v ofsajdu) Fanoušci Tottenhamu na Mesuta Özila
Odešel, protože stojíte za ho**o, odešel, protože stojíte za ho**o Gareth Bale odešel, protože stojíte za ho**o) Fanoušci Chelsea na Tottenham
Město je vaše? Město je vaše? 20 000 prázdných míst, jste si ku**a jistí?
Fanoušci Manchesteru United na Mancheste
My nenávidíme Juventus, my nenávidíme Veronu, my nenávidíme Řím, kupředu magický Miláne! (opakuje se)
AC Milán v rámci ligy.
O juventino topo di fogna di tutt‘italia sei la vergogna!! O Juventuse, lidská kryso z kanálu, celé Itálii jsi pro ostudu!!
Fanoušci Neapole na Juventus Turín
22
@zonglczsk
er City
E per gridare Roma merda, E forza Lazio facci un gol, E facci un gol! E facci un Gol! E facci un gol! E facci un Gol!... Utíkajícímu římskýmu hovnu, silné Lazio zakřičí mu gól, Zakřičí gól! Zakřičí gól! Zakřičí gól!
Fanoušci Lazia na AS Řím
Svítí tam jako majáky v dálce tisíce lamp na stadionu Feyenoordu. Čtyři obři, každý goliat, jako strážci města, symboly pro celou legii Ano, říkají vám a mně v dálce echo, které můžete slyšet kdekoli na světě. Ten zvuk je slyšet všude, zvuk Feyenoordu, hlas pravého šampióna. Feyenoord, Feyenoord, nic není silnější než jedno slovo: Feyenoord, můj Feyenoord. Silný v Rotterdamu a tak silný v Nizozemsku. Nic není silnější než jedno slovo Feyenoord, můj Feyenoord. Fanoušci Feyenoordu Rotterdam v rámci Ligy
E la Lazio merda, E la Lazio merda, E la Lazio merda, Fogna de sta citta! Hovno Lazio, hovno Lazio, hovno Lazio, stoka města! AS Řím na Lazio
@zonglczsk
23
Tomáš Holeš Probíhá téměř devadesátá minuta těžkého zápasu, krajní obránce běží sprintem ještě zkusit centr do vápna, záložník který ho měl při sprintu nabrat, už vyčerpal síly během zápasu, a tak jen klusem kontroluje situaci. Takhle nějak vypadají zápasy Tomáše Holeše. Neúnavný moderní krajní obránce, jehož sprint vypadá stejně v první jako v poslední minutě zápasu. Skromný kluk z vesnice, který to dotáhnul až do reprezentace lvíčat a co víc, momentálně ho dost možná čeká velký přestup. A protože Theodor Gebre Selassie ukončil svojí reprezentační kariéru, nemusí to skončit jen u přestupu. O tom všem se dočtete v následujícím rozhovoru:
Tomáši, když vás na začátku sezony vylosovali v Evropské lize do skupiny K, co sis řekl? Úplně nadšený jsem z toho nebyl, nechtěl jsem Dynamo Kyjev a Astanu, obojí jsme dostali. Přál jsem si trochu zvučnější soupeře. Ale přece jenom je to pořád Evropská liga, takže jsme stejně byli rádi, že tam jsme a že se můžeme podívat na takové stadiony. Jaký hráč na tebe udělal největší dojem - ať už rychlostí, nebo technikou. Protože jsi pravý obránce, jaké levý křídlo oslovilo?
poháry. Vládne s tímto v klubu spokojenost? Jo, myslím, že spokojenost. Jsme za tou, dá se říct, velkou trojkou. Jsme hnedka za ní. I když si taky říkám, že jsme prohráli spousty zápasů zbytečně, mohli jsme se o to třetí místo se Spartou poprat. Ale čtvrté místo bereme. Díky Slavii, která vyhrála pohár, jsme se vyhnuli baráži, takže spokojenost. Právě jsi zmínil baráž která je zde díky nadstavbě. Co ti vyhovuje víc: je to tenhle systém, nebo klasický doma – venku.
Určitě Sarr z Rennes, ten byl fakt výborný, rychlý, dal nám krásný gól, když jsme u nich hráli. Tím druhým byl Verbič, hrozně silný hráč na míči, těžko se mu bral balón. Tihle dva hráči.
Já bych to asi nechal, jak to bylo předtím. Je to sice zase něco nového, ale V tabulce jste udělali 5 bodů, ale souhlasíš třeba vlastně od se mnou, když řeknu, že jste dopláceli na zápasu s Baníkem, nezkušenost z Evropských pohárů, protože který jsme vyhráli, dle mého jste byli v hodně zápasech i lepší, už bylo jasné, že ale nedali jste šance a ke konci jste dostali zůstaneme čtvrtí, hloupý gól. Souhlasíš s tímhle tvrzením? a před námi ještě tři zápasy… My S tím určitě souhlasím, byly zápasy, které v uvozovkách jsme mohli zvládnou líp, hlavně v těch zánemáme o co hrát, věrech jsme na to hodně dopláceli. At už to třeba zápas na bylo ve Francii, kde jsme dostali na konci gól Spartě podle toho z penalty, jinak by byla remíza. To samé v As- vypadal, nebylo to taně - gól v 85 minutě, jinak by byla remíza. prostě ono. Je to A doma s Rennes jsme to taky měli zvládsložité. Někomu to nout. Celý zápas jsme byli lepší, neproměnili dává naději k zájsme šance a pak jsme z jedné střely dostali branku. Trošku smůla, ale hlavně nezkušenost v těch závěrech, kde jsme si to nepohlídali. Jinak bychom podle mě měli i na postup. Nicméně Jablonec skončí čtvrtý v lize a zase budete hrát o
24
@zonglczsk
FOTO: ČTK
O V O H ROZ
chraně, Plzni to dalo naději ještě získat titul. Je to asi podle toho, v jaké je ten klub pozici – třeba to přivítá, ale já bych to nechal, jak to bylo. Přejděme k tobě. Zažil jsi ve své kariéře asi nejlepší sezonu - 30 zápasů, 4 góly a 4 asistence. Hodně lidí tě přirovnává k Pavlu Kadeřábkovi, tohle hodnocení se asi poslouchá hezky? Souhlasím, určitě je to moje nejpovedenější sezona - jak herně, tak statisticky. Na Slavii jsem dal 4. Gól, to je určitě super. Trošku jsem se zviditelnil. Jak o mě začal být zájem, noviny o vás píšou hezky, příjemně se to čte i poslouchá. S Pavlem Kadeřábkem máme asi podobný styl, ale úplně bych se k němu nepřirovnával. Pavel je trošku někde jinde, do něj mám ještě daleko, ale snažím se hrát stejně jako on, protože ten styl se mi líbí, tak mě to prostě baví.
OR
“
Měli jsme i na postup!
Nejlepší moje sezona jak herně, tak statisticky.
zdroj: FK Jablonec
Zmínil jsi gól na Slavii, to byla opravdu výstavní trefa a ještě k tomu tvoji slabší levou nohou. Měl jsi v hlavě, že to prostě napálíš? Mně přišlo, že sis dělal prostor k centru na Martina Doležala, ale pak sis to rozmyslel. Asi nejhezčí gól kariéry? Zatím určitě nejhezčí gól kariéry. Já jsem si to naváděl doprostředka s tím, že jsem hledal někoho na prostrčení nebo s kým bych si to narazil, ale nikdo tam nebyl. Takže… Měl jsem to na levačku ideálně připravené, tak jsem vystřelil a ono to tam krásně zalítlo. Možná to bylo tím, že jsem se na to nijak nepřipravoval, prostě jsem do toho prásknul. O to to bylo lepší. Je úžasný pozorovat, jak běháš ve sprintu v podstatě celý zápas. Měl jsi vždy dvoje plíce? Už od žáku jsi naběhal víc než ostatní,
nebo to je záležitost posledních let, kdy jsi zapracoval na fyzické kondici? S fyzickou kondicí jsem nikdy neměl problém, ať už v dorostu, nebo pak v chlapech. Ono se to spíš díky stylu, jakým v Jablonci hrajeme, projevilo až teď. Když jsem byl v Hradci, tam nebylo tolik prostoru na náběhy, častěji jsme bránili. Tam jsem útok nemohl tolik podporovat. V Jablonci ten prostor je, takže když můžu, běžím dopředu. S kondicí jsem problém neměl nikdy, ale jak říkám, je to dáno i stylem Jablonce. Přejdu ke tvému koníčku, kterým je hra na kytaru. Viděl jsem, že hraješ i Metallicu, což osobně kvituju. Máš v tomto nějaké vzory, případně jakou hudbu posloucháš? Vzory nemám leda svého učitele na kytaru
(úsměv), ke kterému chodím. Hraje ve skupině Stringguards, jejich tvorba se mi hodně libí. To, co umí na kytaru, je skvělé. Jinak takhle slavné vzory nemám, spíš si hraju jen tak pro zábavu to, co se mi libí. A co se týče hudby, nemám vysloveně svůj žánr. Poslouchám muziku od slovenského repu až po ty starý rockový kapely. To, co se mi libí, to prostě poslouchám (úsměv). Momentálně tě sleduje hodně klubů, kdyby nějaký přestup vyšel, zahraješ a zazpíváš něco na uvítanou? (smích) No, to nevím, jestli bych to spojil zrovna s kytarou. Já si hraju většinou jen tak pro sebe, já nic neskládám. Pokud by to vyšlo, je možný, že kdybych se nudil, třeba něco nahraju (úsměv). JD
@zonglczsk
25
Zdroj: David Taneček
Millwall F.C. vs West Ham United F.C. Málokterá rivalita má kořeny v tak dávné historii jako ta mezi The Hammers a The Lions. Rivalita z dob královny Viktorie. Rivalita, ve které nešlo jen o fotbal, ale hlavně o práci, peníze a zakázky. Zkrátka dlouholetá rivalita, která přesáhla fotbalový trávník i tribuny stadionů The Den a Boleyn Ground. Na konci devatenáctého století se v londýnském East Endu začaly formovat fotbalové kluby, které patřily k tamním společnostem. Roku 1885 zformovali dělníci továrny na konzervy JT Morton fotbalový klub Millwall Rovers. O deset let později byl založen klub při Thames Ironworks and Shipbuilding Company pod názvem Thames Ironworks FC; o pět let později již ponese svůj současný název – West Ham United FC. Byl založen, aby pozvedl morálku tamních dělníků. Vzdálenost mezi oběma kluby je pouhých pět kilometrů. Životy dělníků a hráčů klubů se každý den prolínaly. Pracovali pro firmy, které soupeřily o stejné zakázky a tím i o další růst a expanzi. To by pro dělníky z doků u řeky Temže znamenalo větší peníze. Díky těmto skutečnostem rivalita rostla. První zápas se odehrál v roce 1897 a skončil vítězstvím Millwallu 2:0. Zápas sledovalo 1200 diváků. V dalších letech spolu kluby odehráli mnoho soutěžních i přátelských utkání. Úspěšnější se však nakonec ukázal být West Ham. Postupem času se začalo vyvíjet i nepřátelství mimo stadiony. Tvrdá práce dělníků v londýnských docích nedopřávala moc odpočinku ani zábavy. A tak se zápasy a pouliční rvačky staly vítaným rozptýlením.
však millwallští lvi vydobyli až v 60-tých letech. Pro svůj klub udělají fanoušci cokoliv. Když například prohrávali 1:5 s QPR, rozhodli se vtrhnout na hřiště v naději, že utkání se bude opakovat. Když v roce 1978 napadli brutálně fanoušky Ipswich Town, legendární trenér Bobby Robson se vyjádřil, že nejlepší by bylo použít plamenomety. První velmi vyhrocené střety mezi Inter City Firm (WHU) a Millwall Bushwackers přišly právě v sedmdesátých letech. V roce 1976 zemřel, poté co vypadl z vlaku, fanoušek Millwallu Ian Pratt. Byl vyhozen skupinou fanoušků West Hamu. Po tomto incidentu se napětí začalo ještě více stupňovat a Bushwackers trpělivě čekali na odplatu. Při dalším střetu obou klubů se však policie připravila a zápas kontrolovalo přes pět set policejních důstojníků. Utkání mezi oběma kluby v dalších letech nebyla tak častá. Vždy když se však setkali, stálo to za to. Zápas z 24. 3. 2004 se do historie zapsal jako masakr na den matek. WHU zvítězil 4:1, ale vzhledem k průběhu utkání, ve kterém Millwall zahodil dvě penalty, se nepokoje ještě více rozrostly. V pohárovém zápase z roku 2009 vyjelo na zápas do Upton Parku okolo 3000 fanoušků Millwallu a bylo zraněno přes 20 fanoušků.
Millwall za svou dlouholetou historii nikdy nezískal žádnou velkou trofej. Nejvyšší anglickou soutěž si zahrál pouze dvakrát a jednou byl blízko zisku FA Cupu. Ve finále nejstarší klubové soutěže však prohrál 0:3 s Manchesterem Utd. Slávu si však Millwall nevydobyl svými výsledky, ale fanoušky. Zmínky o prvních nepokojích fanoušků sahají už do doby před první světovou válkou, do roku 1906 a proběhly právě při vzájemném zápasu s WHU. Světový věhlas si
Za 99 vzájemných zápasů utrpěla nespočet zranění spousta fanoušků. Historicky úspěšnější jsou hráči Millwallu. V současnosti se však vzájemné zápasy nekonají příliš často. Uvidíme, co přinese sté derby mezi West Ham Utd. a Millwallem. Nejspíš si na něj ještě chvíli počkáme, ale až tato chvíle přijde, bude muset londýnská policie zmobilizovat své síly a na řádění rowdies se pořádně připravit. redaktor:Vít Karpač
Hlavní a největší nepokoje se odehrávají mimo stadion. zdroj: https://www.dailymail.co.uk/
Pro security je úkol uhlídat fanoušky Hammers takřka nemožný. zdroj: https://www.dailymail.co.uk/news/
26
@zonglczsk
Někdy musí práci security zastat samotný hráč týmu. Kapitán WHU Marc Noble neohroženě zneškodnuje fanouška, který vnikl na hřiště. zdroj: https://www.independent.co.uk/
PROFESIONÁLOVÉ VE VYBAVENÍ BRANKÁŘŮ
WWW.KEEPERSPORT.CZ KAMENNÁ PRODEJNA Palackého 1930 Pardubice 530 02 keepersport.cz@seznam.cz tel.: 608 032 114
ŽONGLŮ Michala Škvarky 1
Jaká hudba tě před zápasem nakopne?
Nemám nič konkrétne z hudby, čo by som počúval na nakopnutie. Do emócie ma dostane napríklad nejaký ten Tomorrowland.
2
Jaký je tvůj oblíbený seriál?
2 a pol chlapa, Okresný prebor a slovenskí Oteckovia sú u mňa strop, ale momentálne som veľmi zažratý do Game of thrones. 3
Co si rád dáš k jídlu, když se trenér zrovna nedívá?
Mám veľmi rád vyprážaný syr s hranolkami keď mám viac voľna.
4
Na jakém stadionu bys rád odehrál svůj poslední zápas?
Posledný profi zápas by som určite najradšej odohral na štadióne v Žiline.
5
Nejlepší fotbalista, se kterým jsi kdy hrál?
Tak tých výborných bolo dosť, ale najlepší s akým som hral bol Milan Škriniar.
28
@zonglczsk
Oslava golu Zdroj: instagram
Věřte, že pokud Žilina vstřelí gól, bude v tom mít prsty s největší pravděpodobností její kapitán. Jeho pravá noha je pro tento klub doslova poklad. Vždyť v této sezoně má tento rodák z Martina bilanci skoro bod na zápas (17 zápasů, 7 gólů, 7 asistencí). Jak se mu podařilo vypořádat s našimi 11 žongly, to můžete posoudit sami.
6
Jsi singl a na baru sedí holka, která se ti líbí. Jaká bude tvoje první věta, abys ji zaujal?
Opýtal by som sa jej či ju nebolia nohy a ona by sa spýtala že, prečo? „Lebo si celú noc behala v mojich snoch“ - a to by ju dostalo
7
Kanadský vtip z kabiny na tvojí osobu?
Hrejivá emulzia do boxerok alebo ponožiek. Ale to sa mi stalo keď som bol mladší. (smiech)
8
Kde byla tvá nejlepší dovolená?
Najlepšia dovolenka bola v Ománe, každému odporúčam.
9
Co má trenér udělat, aby z toho na soustředění byl ideální den?
Dať miesto tréningu nohejbalový turnaj, po ňom si dať dobrý kotlíkový guláš a spláchnuť to jednou plzničkou :)
10
Dáváš si pozor, abys při rozhovoru neřekl „tak určitě“?
talo sa mi veľa kráť, že som si na to chcel dať pozor, ale nejde to vždy mi tak to klasické Tak určite vbehne
11
Co si představíš pod slovem žongl?
Pod slovom Žongl si predstavujem žonglovanie s loptou, proste Brazília, lopta nemôže spadnúť a komu spadne tak ten je drevák...
@zonglczsk
29
Ján Čapkovič
R O V O ROZH
*nar. 11.1.1948, Bratislava 1967-1977 Slovan Bratislava 1977-1983 Červená hviezda Bratislava
Muž, ktorý celú svoju hráčsku aj funkcionársku kariéru zasvätil bratislavskému futbalu. V belasom drese Slovana odohral za 10 sezón v rokoch 1967-1977 takmer 3 stovky stretnutí a zaznamenal 100 presných zásahov, ktoré ho radia na tretie miesto v historickom poradí strelcov belasích. Azda najslávnejší bol jeho gól do siete slávnej Barcelony vo finále Pohára víťazov pohárov, ktorý na konci stretnutia znamenal zisk tejto cennej trofeje pre bratislavské mužstvo. Okrem toho získal v drese Slovana aj tri tituly majstra Československa a trikrát sa stal víťazom Československého pohára. Dnes sedemdesiatnik s belasým srdcom a energiou na rozdávanie, pán Ján Čapkovič. Ján Čapkovič v československom reprezentačnom drese zdroj: www. fanklubfutbalsvk.sk
Přívítaní v Bratislavě zdroj: skslovan.com
Výměna zástav. zdroj: skslovan.com Na úvod niečo o Vás. Koľko sezón ste hrali futbal a za aké kluby?
roval iba trnavský Spartak.
Od ôsmych rokov (od žiakov) som hral za Červenú Hviezdu Bratislava, v devätnástich rokoch som prestúpil do Slovana Bratislava, za ktorý som hral 10 rokov bol som v ňom do roku 1977 a následne som sa vrátil do Červenej Hviezdy. V nej som strávil celý zvyšok svojej hráčskej aj funkcionárskej kariéry. Od roku 1980 do roku 1984 som ešte ako aktívny hráč zároveň vykonával funkciu tajomníka. Túto funkciu som po skončení hráčskej kariéry zastával až do roku 2010.
Ktorý bol Váš najviac a najmenej obľúbený súper?
Ktoré zápasy vo federálnej lige ste vnímali ako najväčšie derby a ktoré kluby boli najväčší rivali Slovana Bratislava? V našej dobe boli našimi najväčšími rivalmi Trnavčania a pražská Sparta. V neskoršom období to bol Inter, s ktorým sme hrávali bratislavské derby. A Slovan musel vždy byť pred Interom! Slovan Bratislava mal v tom čase spolu s Trnavou jedno z najlepších mužstiev v Československu. 8 rokov po sebe si vtedy titul rozdeľovali Slovan a Trnava. Akým spôsobom ste vnímali derby proti českým klubom ako Sparta, Slavia, Dukla Praha...? Tak najväčšie derby pre nás bolo v každom prípade to proti Spartaku Trnava. Čo sa týka českých mužstiev, myslím si, že Sparta a Slavia boli tie najzaujímavejšie v Československu, získali niekoľko titulov a keď prišli hrať k nám, tak boli vypredané štadióny. Čo sa týka Dukly Praha, tak tá mala tak isto silnú generáciu, ktorá bola ale za mojej éry už na ústupe. Zo slovenských mužstiev platí, že Slovanu konku-
30
To je tažko posúdiť, všetky kluby boli našimi súpermi, ale najradšej som hrával proti Sparte Praha. Sparta Praha bola dlhé roky majstrom a vždy bola motiváciu ju zdolať. Zo slovenských klubov mali najvyššiu kvalitu stretnutia proti Spartaku Trnava a Interu Bratislava. Spolu s ďalšími pražskými klubmi Slaviou a Duklou bolo týchto 5 súperov celkovo najvychytenejších. Tieto derby zápasy boli najzaujímavejšie aj najviac divácky atraktívne. Ako ste v tej dobe vnímali fanúšikov, na ktorých zápasoch bola najlepšia atmosféra ? Samozrejme najkrajšia atmosféra bola na zápasoch so Spartou a Trnavou. Tie boli spolu so Slovanom tie najvýznamnejšie mužstvá v Československej republike, na tieto zápasy chodilo na štadión 30-40 tisíc fanúšikov. Tieto zápasy fanúšik futbalu vnímal ako obrovský zážitok, každý zápas bol osobitý a či už v Prahe alebo v Bratislave, pre pravého fanúšika bolo zúčastniť sa priam povinnosťou. A Slovan chcel samozrejme každý zápas vyhrať. A aj vyhrával!
Na Novom
Tehelnom poli som bol už dva krát, predtým keď Slovan hrával na Interi, som chodil málo, nebol to podľa mňa dôstojný stánok pre klub, akým Slovan je. Nový štadión je paráda, podľa mňa si Bratislava a hlavne Slovan zaslúži takýto štadión, je naozaj nádherný. Myslím si, že pre chlapcov, ktorí na ňom hrávajú, musí byť česť bojovať za klub na tomto štadióne. Je v Európe jedným z najkrajších, ktoré som videl. Slovanu držím palce a fandím, hoci ma trochu mrzí, že Slovan bol v histórii predovšetkým slovenský klub a v súčasnosti za neho stabilne hrá jediný Slovák.
Ako vnímate súčasný Slovan a jeho nový štadión?
@zonglczsk
Ján Čapkovič, MS 1970 Mexiko zdroj pesmitidelcalcio.com
R
Je pravda, že je iná doba, sme v Európskej únii a za Slovan môže hrať ktokoľvek. Síce uznávam, že bez funkciononárov a ľudí, ktorí sponzorujú futbal na Slovensku, by možno ani v dnešnej dobe neexistoval, ale nemôžem si pomôcť a mrzí ma ten fakt, že v základnej zostave Slovana je jediný hráč zo Slovenska. Ako teda vidíte súčasný futbal, peniaze, ktoré sa v ňom točia, fluktuáciu hráčov a legionárov celkovo? Slovenský futbal už sa dá porovnávať s európskym futbalom, funkcionári sa chcú prispôsobiť trendom západnej Európy, akurát si myslím, že naše Slovensko na to ešte nie je úplne pripravené. Netvrdím, že na Slovan príde hrať napríklad Messi, čo je finančne nereálne, ale nemyslím si, že všetci
body, je to normálne po rekordnej šnúre víťazstiev - reálnym zrkadlom budú európske súťaže. Je mi to trochu ťažko povedať, ale myslím si, že hráči musia mať aj to srdce pre ten klub. V mojej dobe rozhodovalo na ihrisku aj srdce. Boli sme Slovanisti, ja som bol tiež Bratislavčan aj pred vstupom do Slovana - osem hráčov zo základnej zostavy boli odchovanci. Pekným príkladom u nás je Žilina, ktorá v tomto období postavila na zápas hráčov vychovaných ich akadémiou. Toto bolo kedysi aj v Slovane. V každom prípade držím Slovanu palce aj v európskych súťažiach a dúfam, že zaknihujú nejaký ten úspech. Majitelia klubu sa vyjadrili, že by si vedeli v drese Slovana predstaviť niektorých reprezentantov ako napríklad Vladimíra Weissa ml. alebo Róberta Maka. Čo si o tom myslíte? Keď ich budú chcieť, budú ich mať. A budú ich vedieť aj zaplatiť. Ten rozdiel medzi dneškom a našou dobou je, že napríklad ja, keď som končil v Slovane, mal som 29 rokov a bol som starý hráč. Je to tým, že som na Tehelnom poli pôsobil už 10 rokov a pre divákov som bol otrepaný. Ale Weiss a Mak boli preč - je to tým, že dnešní hráči už nie sú typicky zainteresovaní v jednom klube. Sú to profesionáli, čo sme my v tej dobe neboli. Napríklad ja som bol študent, peniaze sme za to nedostávali, alebo len veľmi skromné. Pre nich je to normálna práca, pôjdu hrať tam, kde ich zaplatia. Či už to bude rok za
Na toto je veľmi tažko odpovedať. V našej dobe bolo hrať v Bratislave za Slovan, v Košiciach za VSS či Lokomotívu, v Prešove za Tatran úplne iné. Každý sa tam chcel dostať. Bolo 8 - 10 slovenských mužstiev, ktoré hrali výborný futbal v rámci Československej ligy a každý v nich chcel hrať. Dnes títo chlapci majú nespočet možností - môžu ísť vedľa do Rakúska, do Poľska. Na jednej strane v tom majú výhodu. Ale na druhej strane ma mrzí - každý chlapec chce niekde hrať, ale pokiaľ sa niekam nedostane, tak sa stráca. Keby som napríklad ja bol hráčom Sparty a v 18-19 rokoch som sa nedostal do prvého mužstva, veľmi by ma to mrzelo. Konkurencia je dnes obrovská, prakticky celosvetová. Klub môže zobrať hotového hráča prakticky odkiaľkoľvek. Následne talenty či už zo Slovenska, alebo z Českej republiky hrajú vo štvrtej anglickej, alebo vedľa vo štvrtej rakúskej lige. A to je podľa mňa chyba. Na druhej strane, ako sme už spomínali, futbal je dnes profesionálny a hráč ide tam, kde ho zaplatia. V klube ste pôsobili spoločne s bratom Jozefom. Zaujímalo by ma, či je vaša rodina športovo založená a či máte nejakých nasledovníkov? Môj syn má už 47 rokov, bratov podobne - synovia neinklinovali k futbalu až tak ako my. Takže po nás nenasledovali priami nasledovníci. Mám dvoch starších vnukov, ktorých ťahajú iné záujmy. A potom dvoch mladších od syna, sú to moji miláčikovia zatiaľ ale neviem povedať, ako sa to vyvinie. Pohybovo sú šikovní obaja :) S bratom ste vraj boli jedny z najrýchlejších šprintérov na ligových trávnikoch v tej dobe. Čo mi viete k tomu povedať? Ja som zabehol stovku za 11 sekúnd, brat bol ešte rýchlejší - 10,8 sekundy. Môžem povedať, že v tej dobe sme boli jedny z najrýchlejších hráčov na svete. Dnes je ale iná doba, iné myslenie, systém, inovovalo sa aj vybavenie a futbal je celkovo úplné iný. Brat ako stopér bol naozaj jeden z najrýchlejších na svete na svojom poste.
Ján Čapkovič (prvý zľava), spoluhráči a kapitán FC Barcelona pri preberaní trofeje PVP po finále v Bazileji zdroj futbal.pravda.sk
Získali ste so Slovanom PVP vo finále proti Barcelone (3:2, pozn.). Víťazný gól máte pripísaný na vašom účte. Ako to vnímate s odstupom času?
Finále s Barcelonou.skslovan
legionári v Slovane sú hráči top európskej kvality. Je pravda, že suverénne vyhrali ligu síce posledné dva zápasy prehrali, ale doteraz vyhrávali, tak si mohli dovoliť aj stratiť
Slovan, rok za Slaviu. Dnes pokiaľ má hráč aj 35 rokov a je o neho záujem, môže z toho žiť. Čo si myslíte o dnešných mladých hráčoch a aký je rozdiel medzi dnešnými časmi a vašou dobou?
Ja si myslím, že je to história. Bola to v tej dobe druhá najvyššia súťaž v Európe. A ešte poraziť vo finále Barcelonu! Teraz je to akurát 50 rokov. Kiežby sa to zopakovalo. Tažko tomu veriť, ale bodaj by sa to Slovanu podarilo. redaktor: Peter Imrich
@zonglczsk
31
North London
Derby Londýňané milují fotbal. A co víc? Derby! Utkání rivalů. Střet dvou nesmiřitelných celků, které od sebe nerozdělí ani poslední hvizd. Na severu Londýna lidé buď milují Arsenal, nebo jejich srdce bije pro Tottenham. North London Derby má letitou tradici a na ostrovech patří k těm nejsledovanějším zápasům vůbec. V posledních 185 utkáních byl úspěšnější Arsenal, ovšem poslední dobou udivuje Anglii spíše výběr Mauricia Pochettina. Oba celky mají svá pro i proti. Na severu Londýna se ovšem toleruje příslušnost pouze k jednomu z nich.
derby na White Hart Lane zdroj: mirror.uk
32
@zonglczsk
Lukas Podolski a jeho oslava při derby zdroj: arsenal.com
Souboj o každý míč zdroj: morningadvertiser.co.uk St Totteringham‘s Day. Svátek příznivců Arsenalu, jenž Gunners slaví v den, kdy je matematicky jasné, že fotbalisté z Emirates skončí před největším rivalem. V historii slavili fanoušci červené části severního Londýna svůj nejoblíbenější svátek již šestašedesátkrát. Především v posledních letech ovšem smutní. Silná generace Spurs totiž udivuje Anglii a rok co rok stíhá absolutní čelo Premier League. Historie severolondýnského derby sahá až do začátku 20. století. Konkrétně pak k roku 1909, kdy spolu oba celky sehrály první duel. Opravdová rivalita bezpochyby započala až před začátkem první světové války. V roce 1913 totiž Kanonýři přesunuli těžiště svého klubu na legendární Highbury, které bylo vystavěno v severní části hlavního města Velké Británie. První opravdové derby mezi oběma celky proběhlo 22. srpna 1914 na White Hart Lane, legendárním stadionu Tottenhamu, který byl v roce 2017 zbourán a nahrazen novým supermoderním stánkem. První vzájemný soutěžní zápas se odehrál mezi kluby ze severu Londýna v roce 1921 také na White Hart Lane, Tottenham zvítězil 2:1. O rok později vydává anglická fotbalová asociace opatření a hrozí zavřením stadionů. Duel o sever Londýna nabízel až příliš agresivity a vzájemné nenávisti. První z největších vítězství Arsenalu na půdě Spurs přišlo v květnu 1971. Díky brance Raye Kennedyho se fotbalisté z Highbury radovali z mistrovského titulu na věhlasném, avšak nepřátelském White Hart Lane. Díky výhře v derby navíc Meeho svěřenci zkompletovali double, když v FA Cupu uspěli nad Liverpoolem. Historie pamatuje i velká vítězství Spurs. Příznivci Kohoutů velmi rádi vzpomínají na rok 1991, konkrétněji pak na 14. duben. Anglický národní stadion Wembley hostil semifinále nejstarší pohárové soutěže, anglického FA Cupu. Díky brance Paula Gascoigne šla bílá část severního Londýna do vedení. Vypadnutí Kanonýrů nezabránila ani branka Alana Smitha, protože dvakrát přesně pálil Lineker. Tottenham zdolal svého úhlavního rivala 3-1 a radoval se z postupu do finále. V onom vrcholu sezony zvítězil nad Nottinghamem Forrest a získal světoznámou trofej. Den, kdy Spurs pokořili Gunners, vešel u fanoušků do análů jako St. Hotspur Day, jelikož Kohouti zabránili Kanonýrům získat další double.
Vyhrocenost mezi dvěma rivaly nezná mezí (Zdroj:Footy Accumulators)
Další z velkých zápasů na stánku Tottenhamu přišel v roce 2004. Na konci dubna hostili domácí Kohouti na své půdě rivala z Arsenalu, který sahal po titulu stejně jako v roce 1971. Svěřenci Arsene Wengera sice vedli v derby 2-0, ale nakonec se museli smířit s remízou. Ovšem i tak Arsenal opět slavil na půdě největšího nepřítele, a navíc s nálepkou týmu, který v sezoně ani jednou nepoznal hořkost porážky. Do podvědomí světového fotbalu se vnesl název The Invincibles, v českém překladu – neporazitelní. Na obou stranách barikád bojovalo v minulosti několik fotbalistů. Cestovatelé jako William Gallas, Emanuel Adebayor či Sol Campbell. Nikdo nebyl tak nenáviděný jako toto trio. Nejvíce však vyčníval poslední jmenovaný. Kapitán, legenda, lídr. Tottenham měl v legendárním obránci obrovský klenot. Po 315 startech v dresu Kohoutů přišel šok. Poté, co mu vypršela smlouva na White Hart Lane, řekl, že zůstává. Opak byl pravdou. Fanoušci truchlili a proklínali možné budoucí zaměstnavatele svého kapitána. Manchester United? Liverpool? Barcelona? Real Madrid? Ne, Arsenal! Jeho první představení na půdě Spurs v dresu Arsenalu neslo domácí obecenstvo více než nelibě. Dokonce i autobus hostů poznal, jaké to je býti nevítán. Sám Campbell si při vyběhnutí na jemu velmi známý trávník vyslechl jednohlasně: „Jidáš! Jidáš!“ I čtyři tisícovky balónků s potiskem Jidáš poukázaly na to, že Anglie v historii nezažila šílenější přestup. Na závěr ještě současný pohled na boj o sever Londýna. Tottenham se v posledních letech vypracoval ve více než schopného konkurenta pro Arsenal, což se přeneslo i do tabulky Premier League. Dnes již není náhodou, že Kohouti končí ligovou sezonu před svým úhlavním rivalem. V jejich kádru působí hned několik špičkových fotbalistů, kteří rok co rok bojují o ligové prvenství. Kane, Eriksen či Alli. Spurs mají v současnosti opravdu velkou sílu. Je jen a jen na Arsenalu, zda zaznamená progres svého rivala a vyrovná se mu po herní stránce. Dříve to byl Tottenham, který zaostával. Dnes však rozdíl mezi kluby, byť nevelký, musí dohánět celek z Emirates.
@zonglczsk
33
PETRa DIVIŠOVá
R O V O ROZH
V ženském fotbale je jméno Petra Divišová už pojem. 34-letá zkušená hráčka Slavie toho má opravdu za sebou hodně! V sešívaném dresu má odkopáno celkem přes 220 ligových utkání, ve kterých stihla vstřelit neuvěřitelných 240 branek! Řadu zápasů odehrála v Lize mistrů, kde slávistky trápily řadu velkoklubů v čele s Bayernem Mnichov, se kterými slávistky dokázaly doma držet krok a remizovaly 1:1. Dá se už ženským fotbalem uživit? Simulují více muži, nebo ženy? To vše se dočtete v následujícím rozhovoru.
Zabrousíme hned do letošní sezóny. Co vám chybělo k tomu, abyste udržely mistra ligy v Edenu?
samozřejmě vnímala a snažila se držet v určitých mezích, víc dramatu si před utkáním nepřipouštím.
Vyjádření z pohledu hráčky je zavádějící, nicméně názorově bych si troufla závěr této sezóny zhodnotit, a když řeknu, že nám chyběla větší touha po vítězství, více chtít než soupeř, být důraznější a hladovější v zakončení, nejsem daleko od pravdy. Byly jsme přespříliš nasycené úspěchy v Lize mistrů a nevážily si domácí soutěže.
Ženský fotbal jde nahoru, ale dá se tím u nás živit?
V nedávně době jsem díky nově zabudovanému systému směn v mém bývalém zaměstnaní musela učinit rozhodnutí a rozvázat pracovní poměr, jelikož by má absence na trénincích nebyla plně profesionální. Momentálně se živím pouze fotbalem.
V Lize mistryň jste doma trápily Bayern, ale venku už bavorský klub ukázal svoji sílu! V čem byl Bayern v Mnichově jiný než Bayern v Praze? Nemyslím si, že byl v odvetném utkání lepší, než když se nám herně představil v Edenu. Ano, Bayern má kvality aktuálně nesrovnatelné s těmi našimi, ale i s takovým soupeřem se dá hrát vyrovnaná partie. Bohužel jsme ve venkovním utkání nepředvedly kompaktnost a taktickou vyzrálost jako v domácím prostředí. Místy až přehnaná zaslepenost touhou posunout se díky skvělému výsledku z prvního měření sil v LM zase o kousek dál, nás po individuálních chybách stála postup mezi vytouženou čtyřku. Do Edenu přišla rekordní návštěva. Jaké to pro vás bylo? Byla jste před tolika lidmi nervózní? Byla to úžasná atmosféra, neuvěřitelná návštěvnost. Každému, kdo vážil cestu, patří velké poděkování. I díky fanouškům se zrodil tak skvělý výsledek. Stupeň nervozity jsem
34
@zonglczsk
slavia.cz Po finanční stránce je možnost nějakého vyššího příjmu pouze a bohužel u pražských S. Proč říkám bohužel, je prosté. Stahování konkurenceschopných hráček z ostatních klubů, které by díky stejné finanční injekci pozvedly úroveň ženské ligy u nás. Díky finančním prostředkům vysedávají kvalitní hráčky na lavičkách v top klubech a výrazně to ovlivňuje domácí ligu a výkonnostní propad mezi druhým a dalšími účastníky ligy. A vy osobně si něčím přivyděláváte, anebo si vystačíte s příjmy z klubu? Petra ve svých rodných Strakonicích budila velký zájem.
“
Byly jsme přespříliš nasycené úspěchy v Lize mistrů a nevážily si domácí soutěže.
Působila jste 2 roky v Německu, kde jste oblékala dres Gery. Jak na tohle období vzpomínáte? Nesmírně si vážím tohoto období. Německý fotbal mě hodně naučil. Díky tomuto angažmá jsem fotbalově vyrostla a posunula hranice své fyzické a psychické odolnosti. Co byste vypíchla jako hlavní rozdíl mezi německým a českým fotbalem? Důraz kladený na kompaktnost, vyváženost týmu, fyzickou připravenost a především na herní strojový projev a tvář týmu, schopnost vštěpovat soupeři vlastní hru. V české lize jsme naopak v určitých momentech herně vynalézaví, dokážeme překvapit soupeře různým chytrým prostrčením do zakončení. Jak se posunul ženský fotbal od té doby, co jste nastoupila poprvé za áčko Slavie? Tenkrát jsme hrály takzvaně za hubičku a mělo to v podstatě své kouzlo. Nyní máte zázemí, o kterém se vám v té době jen snilo. Nespočet pomůcek, kvalifikovaní odborníci kolem vás, kteří se starají o vaše pohodlí, o váš fotbalový růst. Člověk nedokáže ani slovy popsat, jak vděčný za tento nadstandard je.
ce jako na začátku 20.století, kdy byl dokonce populárnější než mužský? Budu doufat a věřit, že se ženský fotbal v blízké budoucnosti přiblíží a bude konkurovat jak atraktivností, tak finančním ohodnocením a diváckou návštěvností fotbalu mužských kolegů. Každý slávista teď prožívá skvělé období. Vy jste se skoro probojovaly do semifinále Ligy mistryň, chlapi vyhráli titul a získali si srdce mnoha fanoušků po celém světě. Jak jste prožívala jejich cestu Evropou, která byla pro mnoho fanoušků velmi emotivní? Neskutečná cesta, plná nádherných okamžiků, neuvěřitelných fotbalových scénářů. Vše jsem naplno a maximálně prožívala, jak přímo na stadionu, tak v určitých případech u televize. Slzy štěstí a hrdosti stékající po tváři při každém zápase. Věřila jsem, že ta jejich cesta bude úspěšná, moc to klukům přeji, jsem na ně pyšná.
Podle legendy ženského fotbalu a slávistické manažerky ,,Poli‘‘ fotbalistky nesimulují jako chlapy. Jak to vidíte vy? S touto verzí se naprosto ztotožňuji. Ženské to podle mě nemají ani v povaze, za každou cenu se snaží vše ustát, to máte jako v životě, ani tam nedávají v podstatě na sobě nic znát
Oslava vstřelené branky do sítě Wolfsburgu.
Věříte tomu, že se ženský fotbal vrátí do pozi-
redaktor: MH
V titulovém zápase (2016) proti Spartě
@zonglczsk
35
FILIP JEŘÁBEK
R O V O ROZH
Český plážový fotbal jde nahoru a my si myslíme, že by měl dostat více pozornosti od médií, a i proto vám přinášíme rozhovor s talentovaným českým reprezentantem Filipem Jeřábkem. Momentálně hráč německého BS Beach Boyz mluví o rozdílu mezi německým a českým plážovým fotbalem. Jak roste plážový fotbal v ČR a sleduje plážové fotbalisty i velký strůjce slávistického úspěchu Jaroslav Tvrdík? To vše se dočtete v tomto rozhovoru.
Plážový fotbal u nás stále nemá dobře vybudovanou mládežnickou základnu. Jak jsi se tedy k plážovému fotbalu dostal? K plážovému fotbalu mě přivedl můj bývalý fotbalový trenér Michael Lukič. Jednoho dne se mi ozval a zeptal se mě, zda bych nechtěl začít hrát plážový fotbal a zda neznám ještě další kluky, kteří by se tomuto sportu chtěli věnovat. Souhlasil jsem, zvedl jsem telefon a obvolal kluky ze staré party a ptal se jich, jestli by do toho nechtěli jít se mnou. Většina z nich souhlasila, a tak jsme se sešli na prvním tréninku a od té doby se plážovému fotbalu věnuji na plný úvazek.
Doufám, že co nejdále! Nicméně nejsem naivní, vím, že se plážový fotbal nemůže rovnat velkým sportům jako fotbal a hokej. Na druhou stranu si myslím, že by si plážový fotbal v České republice zasloužil větší pozornost. Pevně věřím, že když budou všichni ti, kteří jsou za fungování plážového fotbalu zodpovědní, svaz, vedení, trenéři a především hráči, tvrdě pracovat, do nějakých pěti let může-
boyz. V čem je jiný německý plážový fotbal od toho českého? Němci mají hru více založenou na taktické připravenosti. Kupříkladu Beach Boyz ovládají hned několik způsobů zakládání útoku, kdy se správná varianta vybírá dle aktuálního postavení soupeře, což je vzhledem k tomu, že musí reagovat celá čtyřka najednou, docela náročné. Další rozdíl je v tom, že německé týmy hrají ve většině případů v rozestavení 3-1, což u nás prakticky nikdo nepraktikuje. Vzhledem k taktické svázanosti pak zápasy nejsou tak běhavé a soubojové jako u nás.
Nedávno jste se vrátili z kvalifikace ve Španělsku, kde jste se bohužel neprobojovali dál. Jaká to byla pro vás zkušenost?
Do Německa jsi šel společně se svým kamarádem Lukášem Trampotou, který odešel do Bavaria Beach Bazis. Byli nějaké hecovačky?
To, že jsme se nekvalifikovali do hlavního turnaje, až tak překvapivé není. Kvalifikačního turnaje se totiž zúčastnily nejlepší týmy z celé Evropy a hrálo se o pouhá čtyři postupová místa. Již dopředu bylo dané, že pokud se chceme na World Beach Games 2019 kvalifikovat, tak budeme muset porazit někoho ze silné čtyřky Španělsko, Portugalsko, Rusko, Itálie. Co mě však mrzí, je fakt, že jsme i přes slibně rozehraný zápas s Běloruskem nedokázali postoupit alespoň do druhého kola, ve kterém bychom měli možnost zahrát si proti Španělsku v čele s nejlepším hráčem světa Llorencem. I přes výsledkový neúspěch jsme si ze Španělska odvezli spoustu cenných zkušeností, které – jak doufám - zúročíme v další práci.
Vzhledem k tomu, že vzájemný zápas nás teprve čeká, žádné hecovačky se zatím nekonaly. I když pravdou je, že mezi našimi týmy určitý druh rivality panuje vzhledem k tomu, že oba týmy jsou z Mnichova, takže až dojde ve vzájemný zápas, bez hecování se to neobejde. Dostává se slávistickému plážovému fotbalu i nějaká pomoc od Jaroslava Tvrdíka? (Dcera Jaroslava Tvrdíka je přítelkyní Filipa Jeřábka - pozn. red.) Myslím, že asi moc ne. Možná teď díky tomu ví, že se plážový fotbal v České republice taky hraje, ale to je asi celé. Přeci jen má dost své práce s řízením fotbalového klubu.
Plážový fotbal patří mezi nejvíce rostoucí sporty u nás. Kde ho vidíš za pár let?
36
Vítězství v polské lize juniorů zdroj: www.beachsoccerczech.cz
me mít reprezentační tým v A skupině EBSL, juniorský tým, který bude schopen bojovat o medaile na juniorském mistrovství Evropy a kvalitní domácí klubovou soutěž, která bude zajímavá i pro nejlepší evropské hráče. Momentálně hraješ za německý BS Beach
“
Ze zápasu s Tureckem v Salou zdroj: www.beachsoccer.com
Plážový fotbal v České republice by zasloužil větší pozornost.
Ke studiu na právnické vysoké škole trénuješ také malé děti na Slavii. Máš ambici se stát trenérem, anebo právníkem? Asi jako každý bych se chtěl v budoucnu živit tím, co mě baví nejvíc, což je v mém případě fotbal, potažmo trénování. Na druhou stranu si uvědomuji, že fotbalové prostředí je velmi konkurenční a nestálé a k tomu, aby se v něm člověk prosadil, je někdy potřeba i kus štěstí a být ve správný čas na správném místě. Ideálně bych se tedy chtěl živit fotbalem, a kdyby to nevyšlo, tak chci být připraven a umět i něco jiného. Co bys na závěr vzkázal čtenářům, kteří třeba doteď nevěděli o plážovém fotbale zcela nic? Že o hodně přišli, ale že stále mají možnost to napravit. Jako první krok doporučuji začít sledovat sociální sítě @beachsoccerczech, kde najdou veškeré potřebné informace o plážovém fotbale v České republice. Jako druhý krok by bylo ideální navštívit některý ze zápasů Fortuna Superligy, která startuje už příští týden v Praze na Ladronce. A třetí krok je ten úplně nezábavnější. Začít hrát plážový fotbal. redaktor: MH
Jižv dresu BS Beach Boyz zdroj: www.bsbeachboyz.com
37