Často bývám dotazován, jaké jsou předpoklady úspěchu moderní zoologické zahrady. Odpověď na tuto otázku není vůbec jednoduchá; faktorů, které se na případném úspěchu podílejí, je vždycky dlouhá řada. Pro zoologickou zahradu – ať malou nebo velkou – je vždy zásadní, s jakou vizí a na jakých základech je vybudována. Vize chomutovského zooparku je jasná: Zaměřuje se faunu palearktu, což ho činí jedinečným, zajímavým i mimořádně potřebným. Navíc toto zaměření umožňuje expozice se zvířaty organicky propojovat s lidovou architekturou i s tradičními řemesly. To dává zooparku další rozměr, který mu mohou závidět nejen v Podkrkonoší, kde se i při největším úsilí dá vybudovat jen chatrná nápodoba Afriky, ale bezpochyby také leckde jinde. (A zatímco jinam svážejí stavby z půlky světa, v Chomutově čeká na znovupostavení Ahníkovský zámek – snad se ho jednou dočká…) Podkrušnohorský zoopark má ve vínku i to, že začal být budován s ohromným nadšením a – podle toho, co vím – za velké pomoci občanů Chomutova. Nadšená práce zaměstnanců a přízeň veřejnosti, které snad lze označit za stále živé dědictví z doby vzniku zooparku, jsou nezbytným předpokladem jeho současného úspěchu. Jestliže ale připomínám dobu jeho vzniku, musím současně ocenit nesmírnou prozíravost jeho zakladatelů. Podkrušnohorský zoopark je dodnes plošně největší zoologickou zahradou v České republice a má tedy – na rozdíl kupříkladu od Zoo Praha – stále ohromný potenciál pro budoucí rozvoj. Pro úspěch zoo je samozřejmě nezbytná rovněž podpora jeho zřizovatele. Ta se neměří jen výší poskytovaných �inančních prostředků, ale také koncepční spoluprací na rozvoji zoo uvnitř i vně areálu a v neposlední řadě také její ochranou zoo před politikařením. Podkrušnohorský zoopark Chomutov v prvních čtyřech desetiletích své existence dokázal kráčet po cestě k úspěchu – rozumí se úspěchu, který se měří přínosem pro veřejnost a její vzdělávání i kulturní obohacení stejně jako prací ve prospěch ohrožených druhů zvířat. Do další dekády mu přeji, aby na této cestě nejen setrval, ale kráčel po ní ještě viditelněji, bez zakolísání a svižněji. Miroslav Bobek, prezident Unie českých a slovenských zoo, ředitel Zoo Praha