a2 kulturní týdeník 15/2008
strany 15 2008 9. 4. 2008 ročník IV cena 25 Kč, 45 Skzáhlaví tydenikA2.cz
1
Ilustrace Bohdan Kofila Heblík, 2008 ISSN 1801-4542
bojovník nenásilí
Je čas prolomit ticho Občanská neposlušnost jako boj o spásu duše Tato řeč za stažení amerických vojsk z Vietnamu zazněla na setkání spolku „Clergy and Laity Concerned“, konaném v Riverside Church v New Yorku 4. dubna 1967, tedy přesně rok předtím, než byl její autor zavražděn. King zde spojil kritiku války ve Vietnamu s bojem za lidská práva způsobem, který zůstává aktuální. První překlad tohoto důležitého Kingova textu do češtiny tak není historickým dokumentem, ale příspěvkem do současné diskuse. martin luther king
Přišel jsem dnes večer do tohoto ctihodného chrámu, protože mé svědomí mi nedává jinou možnost. Plně jsem se s vámi ztotožnil, když jsem četl úvodní řádku: „Přichází čas, kdy mlčení znamená zradu.“ Pokud jde o Vietnam, tento čas právě nadešel.
Proč právě my? Ti z nás, kteří už začali prolamovat ticho temné noci, zjistili, že protestní výkřik je často vyvoláváním agónie. Přesto musíme promluvit. Musíme mluvit s veškerou pokorou, ale promluvit musíme. A musíme se též radovat, neboť je to určitě poprvé v našich národních dějinách, kdy se významný počet náboženských vůdců rozhodl nezůstat u pouhého hlásání uhlazeného patriotismu a vydal se k výšinám rozhodného nesouhlasu, založeného na příkazu svědomí a znalosti historie. Snad tu mezi námi povstává nový duch. V uplynulých dvou letech, když jsem se rozhodl napravit zradu v podobě vlastního
mlčení a začal volat po radikálním ukončení vietnamské zkázy, pochybovalo mnoho lidí o moudrosti mé cesty. V centru jejich obav vyvstávala často a nahlas tato otázka: Proč právě vy mluvíte o válce, pane Kingu? Proč se právě vy připojujete k protestním hlasům? „Nepoškozujete věc lidí ve vašem hnutí?“ ptají se. Ačkoli rozumím jejich znepokojení, jsem přesto zarmoucen, protože takové otázky znamenají, že tazatel nechápe mé výzvy. Ve světle tak vážného nepochopení je důležité jasně vyjádřit, proč věřím, že cesta z baptistického kostela na Dexter Avenue v Montgomery ve státě Alabama, kde jsem započal svou pastorační činnost, vede přímo do tohoto shromáždění dnes večer. Přišel jsem dnes na toto pódium přednést naléhavou prosbu k mému milovanému národu. Tato řeč není adresována Hanoji či Frontě národního osvobození. A není adresována ani Číně nebo Rusku.
Není to ani pokus nahlédnout nejednoznačnost celé situace a nutnost kolektivního řešení vietnamské tragédie. Nemá to být ani pokus udělat ze Severního Vietnamu a z Fronty národního osvobození vzory ctnosti. A ačkoli obě tyto síly mají možná dobré důvody být podezřívavé k dobré vůli ze strany Spojených států, život i historie výmluvně svědčí o tom, že konflikty nejsou nikdy vyřešeny bez důvěry a kompromisů na obou stranách. Dnes večer ale chci promluvit ke svým americkým spoluobčanům. Neseme totiž největší odpovědnost za ukončení konfliktu.
Význam Vietnamu Vidím sedm hlavních důvodů, proč zahrnout Vietnam do zorného pole své morální vize. Od počátku je tu zřejmá spojitost mezi válkou ve Vietnamu a bojem, který vedeme v Americe. Před pár lety zažil náš boj šťastný okamžik. Pokračování na s. 16