Herní práce s dětmi

Herní práce s dětmi v nemocnici – nový běh studijního programu

V roce 2020 začne po několikaleté odmlce další běh třísemestrálního studijního programu Specialista pro hru, komunikaci a doprovázení v institucionální a domácí péči, který společně připravují Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická v Plzni a Nadační fond Klíček. Přijímací řízení se odehrálo koncem února (v Praze, Plzni a Ostravě) a mělo podobu motivačního pohovoru. Výuka měla začít v průběhu měsíce března. Organizační podrobnosti, podmínky přijetí a termíny pohovorů jsou zveřejněny na webových stránkách www.playwork.cz.

Jiří a Markéta Královcovi, Nadační fond Klíček

Program je určen zájemcům o herní práci – ať už v této oblasti již pracují, nebo o takové profesi teprve uvažují. Je otevřený lidem, kteří přicházejí do kontaktu s nemocnými a hospitalizovanými dětmi anebo dospělými, těm, kdo se starají o děti či dospělé se zvláštními potřebami nebo s poruchami učení.

Program je koncipován tak, aby poskytoval ucelené vědomosti a dovednosti v oblasti ošetřovatelství, herní práce a komunikace. Náplň učebního programu je rozdělena do několika tematických skupin, které jsou s ohledem na práci s rodinami hospitalizovaných dětí důležité. Velká pozornost je tak věnována například vývojovým potřebám dítěte, základní orientaci ve zdravotnických disciplínách, mezi něž patří zejména anatomie, patologie, klinická propedeutika a ošetřovatelství, studenti se seznámí i se základy zdravotnické terminologie, s fungováním zdravotnického systému, se specifiky jednotlivých typů institucí poskytujících zdravotní a sociální péči, s právními souvislostmi (nejen) pediatrické hospitalizace, s otázkami lidských práv aplikovaných na oblast zdravotnictví a institucionální a domácí péče, se základy etiky a spirituální péče. Specifikem programu je to, že se soustřeďuje i na prostředí a situace nezdravotnické povahy, v nichž se děti a jejich blízcí stávají zvláště zranitelnými: věnujeme se tedy mj. tématům náhradní rodinné péče, vězeňství, uprchlických táborů, pohřebnictví či alternativních životních stylů. Program není soustředěn jen na získávání znalostí a praktických dovedností, ale pomáhá celkovému zcitlivění a osobnostní kultivaci Snahou herní práce je ulehčit dítěti pobyt v nemocnici.

a rozvoji kritického uvažování. Hra není v kontextu vzdělávacího programu vnímána jako cosi nevážného, zbytečného a zbytného, ale jako zásadní prostředek a nástroj k poznávání světa a jako laboratoř ke zkoumání, navazování a rozvíjení mezilidských vztahů.

Základními formami studia jsou přednášky, semináře, diskuse, praktická cvičení, odborná praxe, exkurze, tutoriální konzultační výuka. Součástí programu je také práce na samostatných projektech. Účast v kurzu předpokládá po celou dobu tří semestrů trvalý kontakt s vybraným pracovištěm kontinuální praxe, domácí studium a přípravu. Součástí závěrečné zkoušky je pak návrh řešení konkrétní situace ze zdravotnické praxe a obhajoba absolventské práce.

Na tvorbě programu se podílejí a svou lektorskou účastí přispívají i odborníci ze zahraničí, zejména ze Spojených států amerických, Velké Británie, Mexika a Švédska. Také skladba tuzemských lektorů je poměrně pestrá – v minulých bězích programu vyučovali například prof. Helena Haškovcová, doc. Zdeněk Pinc, MUDr. Marie Svatošová, PhDr. Jaroslav Šturma či PhDr. Václav Martin. V Evropě se herní specialisté v dnešním pojetí začali poprvé objevovat v britských nemocnicích těsně před rokem 1970. Důvodem pro jejich zavedení byla snaha přizpůsobit prostředí nemocnice potřebám dětského pacienta a zajímavé je, že první herní specialisté (tenkrát herní pracovníci) nebyli připravováni, zaváděni a placeni resortem zdravotnictví, ale neziskovou organizací Save the Children Fund.

V osobě herního pracovníka měl dětský pacient (a jeho blízcí) najít někoho, kdo je schopný pohlížet na nemocnici a všechno to, co se v ní odehrává, dětskýma očima, někoho, kdo bude vždycky víc blízkým člověkem než technicky zaměřeným zdravotnickým profesionálem.

Snahou herní práce je ulehčit dítěti pobyt v nemocnici – ovšem nikoli tím, že bude realitu barvit narůžovo, trápení viděné dětskýma očima bagatelizovat a dítě manipulovat a odvádět jeho pozornost. Herní specialista musí umět dítěti naslouchat a v tom nejlepším slova smyslu profesionálně vyhodnocovat, co je pro ně nejlepší. Kupříkladu příprava dětí na chystané zákroky – v řadě našich nemocnic poslední dobou čím dál populárnější – se v českém prostředí ne vždy děje s potřebnou erudicí, citem a porozuměním pro dětskou psychiku a vnímání.

Studijní program, který se letos znovu rozbíhá, směřuje k zavádění skutečných herních specialistů do tuzemské zdravotnické praxe, k budoucí proměně systému. Je jedním z kroků na cestě, která naše zdravotnictví povede směrem od hluboce zakořeněného paternalismu ke skutečnému respektu k principům tzv. family-centred care, tedy péče, která na dětského pacienta pohlíží důsledně v kontextu jeho rodiny a rodině přiznává důležité slovo při rozhodování o podobě poskytované péče.