Art+Antiques 4/2010

04

duben 2010

83

90 Kč / 4,32 ¤

Jiří Georg Dokoupil v Jízdárně 28 / Rozhovor s Jasanským a Polákem 38 / Architektonické soutěže 10 /

inzerce

2

art + antiques

vfAA105,5x278_Sestava 1 10.3.10 22:00 Strรกnka 1

!"

# ! $ % &! '#()* $()+, -* ./0-)12* 1$$,* 3/44#-* 4,$()+ * $+5+ * #.' +()-$'+ 5+ * ()+ /',2,

6

!"

+2$+3'.+ ,275#., #! 8

5,1#(),21 1$$,2,9

: $ ;< 1= ;% !

$" >

?

% % %" 41 @; 'A %

3#).+ * B+3.,2$ 0* 41+ $-+

C

!"

!

DE 3 % - F 3 % ' . G B"

!"

3 > ! ( !

)+,2 ,() ,$##(9

!"

( 41 ' #)3$* 31B# -

1 9 HHH >

G !"# $ %&' (&) "*+! , -' . /' 0 ( /1 0 /2

3+1 zdarma! 3 4 +*" $ 567+*" , 73 .%4 8 #".7, " 9 $ :"67 5 + ! .;$7" 975.7 + " 5 67 $ 5<!=.+ 4 .&

!

CB /1(,A /5 - /(( @C 3->9) 20 *)

@= ' -2,-# 201 *-3$,0): , /-#,; #(3 #*- @B $/#( (# @? (6$1 /+$, !#

DE 1/ 200 *-+$ )-,"$/1,; ./-3$#$,; DF (6$1 /+$,

@? CC @? CC " @? CC @? CC @? CC " @? CC @? CC

CD $*()-,-G,; )-,"$/1 8 ,1-,(- (3 *#( CH -6 /1 -, (-3 ,,( @E -6 /1 -, (-3 ,,( @I -6 /1 -0< % , 1211$ DI -6 /1 -26$*,9 7 :1, DH -6 /1 $ ,-66$ #( (& /- (& /-3 03 1!

@? CC @? CC @? CC @? CC @? CC @? CC

$)3 0(* >$6(, ;1/ 0$ !2#$

1$* DDE ?C@ EEF DDE ?C@ =@? DDE ?C@ IIF % 4 DDE ?=@ BEE (,%- , /-#,( #(3 #*- "6 ,1./ &2$ , /-#,( #(3 #*- "6 (")$1.-/1 * (")$1./

editorial /

Městotvornost

Mnoho architektů a urbanistů se dnes ohání výrazy jako „městský charak-

Obsah

04

ter“, „městotvorný prvek“, aniž by se pokusili alespoň z dálky definovat, co pod pojmy „město“ a „městský“ rozumějí. Všichni samozřejmě zhruba víme, co to je město a jak se liší od vesnice, případně volné krajiny, ale zdá se, jako by se nám v poslední době ve městech městskosti nedostávalo. Proč by jinak někdo toužil po tom, vkládat do měst „městotvorné“ prvky? To je přece doslova nošení dříví do lesa. Nebo ne?

Někteří teoretici už i u nás poukázali na to, že dochází ke „zglajchšaltování“, unifikaci sídel – stírají se rozdíly mezi městem, předměstím,

> Raději ne 4 / depeše > O designu a vědě 3 / úhel

Ondřej Váša

Vendula Hnídková

6 / zprávy Jan Skřivánek

vesnicí a volnou krajinou. Ze všeho se stává „sídelní kaše“, jak tuto

19 / aukce

rozlézající se ne-strukturu případně pojmenoval architekt Pavel Hni-

24 / na trhu

lička ve stejnojmenné knize. Podle encyklopedií má město jasné znaky

> Jiří Georg Dokoupil

10 / výstava

> Vincenc Kramář

Jan Sřivánek

smíšená demografická a sociální struktura nebo široká škála funkcí. O to

> Anna Hulačová 28 / rozhovor > Jasanský-Polák Kateřina Černá, Karolina Jirkalová 38 / téma > Inventura soutěží Karolina Jirkalová 44 / profil > Sung Hwan Kim

víc snad toužíme po tom, mít opravdu „městská“ alespoň širší centra.

49 / staveniště

urbanistické: relativní velikost, vysoká hustota osídlení, kompaktnost a koncentrace zástavby, sociologické: smíšená demografická, sociální a profesní struktura obyvatel i funkční: poskytování správních, vzdělávacích, obchodních a kulturních funkcí.

Nově vznikajícím částem na okrajích měst mnohé z toho chybí – ať už je to vysoká hustota osídlení, kompaktnost a koncentrace zástavby,

I ty však mají v Česku k opravdové městskosti daleko. Problém není ani tak ve struktuře a typu zástavby, jako v mrtvolném prostoru mezi budovami. Zájem o veřejný prostor sice mnohé radnice již nějaký čas deklarují, ale smysluplných realizací je zatím pomálu. Jedním ze zářných příkladů toho, že ulice, náměstí, parky a další zákoutí lze upravit tak, že lákají k pobytu, zůstává Litomyšl. Často však nestačí jen vyměnit poničenou zámkovou dlažbu za žulové kostky, osadit lavičky, zastínit je párem stromů a doprostřed instalovat kašnu. Městskost spočívá mnohem víc ve způsobu života, v myšlení, hodnotách a kultuře obyvatel, byť si to v naší společnosti, zblblé marxistickou poučkou o materiální základně a duchovní nadstavbě, jen málokdo připouští. I způsob života se však dá stimulovat zvenčí – třeba tím, že obnovíme městské potravinové tržnice a náměstí otevřeme pravidelným trhům s lokálními produkty farem a drobných výrobců. V opravdových

26 / portfolio

Kateřina Černá

Kateřina Štroblová

50 / knižní recenze Hana Rousová

> Jan Autengruber

53 / nové knihy

> TEFAF Maastricht 58 / starožitnosti > Antické mince Lucie Zadražilová 64 / zahraniční výstava > Chris Ofili Veronika Wolf 70 / recenze > Bedřich Dlouhý, Viktor Pivovarov 54 / reportáž

Michal Šimek

Věra Jirousová, Jan Skřivánek

74 / tipy a artmix 80 / komiks

> Františka Lachmanová

Tomáš Prokůpek

městech na západ a především na jih od nás je to naprostou samozřejmostí.

Lidé pak možná namísto autem do hypermarketu vyrazí se síťovkou pěšky na náměstí. A třeba potkají i sousedku, se kterou si již několik let neřekli než dobrý den. Ostatně na prvních farmářských trzích, které se nedávno konaly na dejvickém „Kulaťáku“, byla hlava na hlavě.

Karolina Jirkalová

obálka

>

JIŘ Í GEORG D OKOUP IL : GRO S SER GELBER LEOPARD / 2007

akryl a saze na plátně / 300 × 200 cm / sbírka Andrea Caratsch, Curych

Umění žít s uměním

Vydává: Ambit Media, a. s., IČ: 27422160 / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5; tel: +420 222 352 570, fax: +420 222 352 572, redakce@artantiques.cz / Šéfredaktor: Jan Skřivánek / Zástupkyně šéfredaktora: Karolina Jirkalová / Redaktorka: Kateřina Černá / Asistentka redakce: Eliška Kapounová / Redakční pes: Bedřich / Obchodní ředitelka: Světlana Haruštiaková, 604 931 471, harustiakova@artantiques.cz / Design: Robert V. Novák / Grafická úprava: Jožka Gabriel, Karel Zahradník / Na přípravě čísla se podíleli: Vendula Hnídková, Kateřina Hubrtová, Ondřej Chrobák, Věra Jirousová, Tomáš Prokůpek, Hana Rousová, Silvie Šeborová, Michal Šimek, Kateřina Štroblová, Ondřej Váša, Veronika Wolf, Lucie Zadražilová / Tisk: Helma, Praha / Distribuce: Společnosti PNS, a.s., Kosmas.cz / Vlastní distribuce ve vybraných galeriích v ČR: 222 352 579; redakce@artantiques.cz / Předplatné: Postservis, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, tel: 800 300 302, predplatne@ambitmedia.cz, www.artantiques.cz / Předplatné v SR: Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a.s.; oddelenie inej formy predaja; P. O. BOX 183, Vajnorská 137, 830 00 Bratislava 3; +421 244 458 821; predplatne@abompkapa.sk / Registrace: MK ČR: E13654 / ISSN 1213-8398 / Periodicita: Měsíčník. Toto číslo vychází 3. dubna. Veškerá práva vyhrazena. / www. artantiques.cz

4

depeše

art + antiques

O designu a vědě text: Vendula Hnídková Autorka je historička architektury.

V současné době je na studijním pobytu v Helsinkách.

Skandinávský design je pojem. Natolik etablovaný, že už se téměř sám o sobě stal úspěšnou značkou. Je synonymem kvality a zpravidla i nadčasové estetiky, jak dokládají proslulé artefakty Arna Jacobsena, Hanse J. Wegnera, Alvara Aalta nebo Kaje Francka, které dodneška s lehkou samozřejmostí zaplňují moderní interiéry. Aniž by se nám musela nutně vybavit plejáda slavných jmen, dokážeme si téměř automaticky představit estetiku vzešlou z harmonie s přírodou, kvalitní materiálové řešení i řemeslné zpracování, důraz na ergonomické vlastnosti. Už tradičně spíše jednoduché, funkční formy, leckdy výrazně minimalistické než otrocky reflektující rozličné módní trendy.

Mnozí z nás si skandinávský design asociují také s obchodním řetězcem IKEA, jehož výrobky si našly cestu do mnohé domácnosti.

To bylo také původním záměrem zakladatele dnes už globální společnosti. Ingvar Kamprad, ukrytý v prvních dvou iniciálách zkrat-

ky, založil svou nábytkářskou manufakturu v roce 1943 s představou vkusné a praktické produkce, finančně dostupné téměř pro každého. Levná, zároveň ale esteticky hodnotná masová výroba předmětů každodenní potřeby už byla utopickým cílem avantgardních návrhářů meziválečných let. Jejich vize naplnila do jisté míry právě IKEA svým sortimentem, prodávaným v těch nejbanálnějších, unifikovaných obchodních halách.

Svým nástupem na trh dokázala IKEA podchytit aktuální trendy, které úspěšně skloubila s poptávkou konzumní společnosti poválečných let. Dodnes se široká nabídka dokáže strefovat do vkusu zákazníků, a to jak samotným vzhledem a cenou výrobků, tak jejich propracovaným aranžmá. Ostatně i designéři, kteří stojí za návrhy jednotlivých kusů, vystoupili ze své anonymity a sami se stali součástí reklamních strategií. Avšak autentičnost jejich designu bývá často sporná, protože bohatě těží podněty z tvůrčího

V L A S T N Í D Ů M A LVA R A A A LTA

prostředí a návrhů svých průkopnických kolegů.

V uměleckých profesích a designu se takové podobnosti říká duch doby nebo také inspirace. Mezi ní a plagiátorstvím vede velmi špatně uchopitelná linie. Ta bývá naopak velmi dobře vymezitelná na poli vědy.

Umělecký kvas lze přirovnat k základnímu výzkumu. Ten je často obtížným, nejistým a mnohdy i nevděčným procesem, který není schopen rychle garantovat výsledky.

Bez jeho fundamentálních poznatků by se však nemohla rozvinout aplikovaná věda.

Jako by bez odvážných idejí meziválečné avantgardy nebyla ani IKEA. Tak by bez zdlouhavého a finančně náročného bádání profesora Holého nebyl ani lék na AIDS. Heslem mnoha politických stran ve volebních kampaních bývá důraz na vzdělání, vědu, výzkum a inovace. Přitom je školství dlouhodobě podfinancovaným sektorem a ve vědě se blíží radikální změna jejího financování, která ale mnoho pozitivního nepřinese. Připravovaná transformace nesystematicky odčerpá finanční prostředky ze základního výzkumu a prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu ČR poslouží k podpoře „výzkumu, vývoje a inovací“ v soukromých společnostech.

To už v menším měřítku se státní subvencí probíhá a výsledky jsou mizerné. Pokud někomu z vědecké sféry (nejen ve Skandinávii) nastíníte tento peněžní tok, který je přesně opačný, než tomu v civilizovaném světě bývá, nevěřícně kroutí hlavou. Místo proklamované efektivní podpory inovací totiž povede k přímému dotování tržních subjektů z veřejných prostředků státního rozpočtu.

V důsledku chystaných změn zanikne v českém vědním prostředí zcela jistě spousta zbytečných projektů. S nimi však bude ohrožena i značná část aktivit, jejichž potenciál nelze exaktně odhadnout. À propos: V čem bychom dnes bydleli, kdyby nebylo hravých nápadů avantgardy?!

5

$ )! *+; ': *#4 ' #) " " 1,!+*#3 #'$ " ,+&3 ') ... *# 1 *$ -&'*+&5 '+ -; &5

9 8 & 5 * + ; 5 ) - , + & 4 ' ; $ 4 + * + ' $ + 5 ) ' & + ! * ( ! * 1 # , + & ' ' ) * # 4 ' ) 3 $ & 5 # & ! 0 - ' ) ! 1 ' & + 3 $ & 9 * ( ' " & 4 ( ) % & ' - 4 $ ! * + 0

/

% % + ! $

,+&' ')*#3 !$,%!& 2 %!$ !$$ ) !- ,%9$ 2 13;5 * 5)# ! 2 , & '&+ #+ 2 13;5 +'%36 - &9# , !'!&*+ $ *+3$3 -7*+ - ) (0 + ( *+!- $ 2

k věci

8

art + antiques

Boje a zápasy (za) Jiřího Nováka text: Kateřina Hubrtová Autorka je pracovnicí Národního památkového ústavu.

Na konci února nečekaně zemřel sochař Jiří Novák (1922–2010). Bylo to bez pár měsíců rok poté, co se rozhořel boj občanů i odborníků za záchranu jeho fontány s mobilní plastikou Dálky na pražské Novodvorské.

Městská část Prahy 4 v rámci schváleného projektu „revitalizace náměstí“ namísto opravy fontány a jejího okolí počítala s jejím odstraněním. Po zmedializování celé kauzy přišla radnice s návrhem plastiku Dálky osadit izolovaně do nové koncepce, což autor díla označil za technicky vyloučené a krok, který by dílo nevratně poškodil. Jiří Novák tak byl vtažen do posledního boje za zachování svých děl ve veřejném prostoru města.

Původně byla v Praze řada Novákových realizací, ať již šlo o mobil na pražském Výstavišti nebo na sídlištích Prosek a Jarov, plastiku v kašně atria Československé televize nebo na sídlišti Jižní Město. Postupem času, vinou vandalismu či pod tlakem různých okolností však postupně vymizely. Současná podoba náměstí na Novodvorské zrovna reprezentativně nepůsobí. Bez znalosti původního stavu většina lidí vidí jen zanedbanou plochu, rozpadající se rampy a schodiště, poničené

J I Ř Í N O VÁ K : D Á L K Y / 1964

partery domů a poškozené sochy. Revitalizace je potom často vítaným řešením, slibuje vyčištění, opravu, „moderní vzhled“. Zcela se pomíjí fakt, že pravidelnou údržbou i kvalitní staré věci mohou zůstat efektní, funkční a nadčasové. A právě neúdržba je bolavým místem a příčinou nepochopení a následné likvidace podobných uměleckých objektů.

Od počátku bylo zřejmé, že prosadit a obhájit vyhlášení Novodvorské za kulturní památku nebude snadné. Pohled na architekturu z období totality ještě nedospěl tak daleko, aby byla chápána jako kvalitní a nedílná součást kulturního dědictví našeho státu.

Bylo zřejmé, že pokud se prohlášení podaří, půjde o precedens. Status památek zatím mají jen Obchodní dům Máj a větrací komíny letenského tunelu s mozaikami od Zdeňka Sýkory. Případ Novodvorské je ale složitější.

Po zdokumentování celého prostoru se totiž ukázalo, že návrh by neměl zahrnovat „pouze“ centrální fontánu s Novákovou mobilní plastikou, nýbrž že za pozornost stojí zachování celé koncepce původního náměstí, a to včetně dvou dalších plastik od Miloslava Chlupáče a Ladislava Kovaříka.

Urbanisticko-architektonická koncepce architektů Aleše Bořkovce a Vladimíra Ježka doplněná výtvarnými díly byla na svou i dnešní dobu skutečně velkorysá. Prostor, důsledně osově řešený, napojený komunikačně na sousední sídliště Novodvorská pomocí průchodů a vizuálně prostřednictvím průhledů, byl sjednocen i jednotným motivem modré linky, která původně probíhala kolem dokola na fasádách přilehlých objektů.

Boj za prohlášení prostoru na Novodvorské za kulturní památku skončil na půli cesty. Ministerstvo kultury rozhodlo o zahájení řízení k prohlášení Novákovy sochy, nikoli však přilehlého prostoru. Otázkou zůstává, jak s danou skutečností naloží sama městská část, protože od zahájení řízení k prohlášení za kulturní památku je ještě dlouhá cesta a ani prohlášení za kulturní památku není v této zemi zárukou ničeho. Ať už ale celá kauza dopadne jakkoli, domnívám se, že podobné „zápasy“ smysl mají. Nejen jako výraz úcty a obdivu k uměleckým dílům a jejich tvůrcům, ale též jako jedna z mála aktivit, které dokážou sjednotit občany, aby společně bojovali za své město.

S Jiřím Novákem jsem se osobně znala jen krátce. Poprvé jsem ho potkala na jaře 2009 na půdě VŠUP při přednášce Pavla Karouse, velkého aktivisty v oblasti dokumentace a boje za záchranu soch a dalších uměleckých děl ve veřejném prostoru, zejména z doby normalizace. Jiří Novák byl i ve svém úctyhodném věku neuvěřitelně vitální pán, názorově otevřený, s jasným myšlením, který vystupoval s odzbrojující upřímností a humorným nadhledem. Bezpochyby byl i dojat podporou a sympatiemi, kterých se mu dostalo od široké veřejnosti včetně nejmladší generace. On sám byl povahou bojovník, na rozdíl od tolika jiných autorů jeho generace, kteří ve stáří rezignovali na nekonečné tahanice při porušování jejich autorských práv. Jiří Novák nikoli.

9 1. Art Consulting Brno – Praha Adolf Loos Apartment and Gallery – Praha

vás zvou na nejvýznamnější aukci v České republice – EVENING SALE PRAGUE – večerní aukci vybraných mistrovských děl starého, moderního a současného umění

28. dubna 2010 od 18.30 h Topičův salon – Praha 1, Národní třída 9

mimořádná nabídka obrazů KAREL ŠKRÉTA — NORBERT GRUND — FRANTIŠEK KUPKA — JOSEF ČAPEK — EMIL FILLA — VÁCLAV ŠPÁLA — RUDOLF KREMLIČKA — JOSEF LADA — FRANTIŠEK DRTIKOL — VOJTĚCH PREISSIG — JAN ZRZAVÝ — VÁCLAV BOŠTÍK… Všechny obrazy budou vystaveny v galerii v Praze Topičův salon, od 19. 4. – 28. 4. 2010 (10–18h) Kompletní katalog i s fotografiemi najdete na www.acb.cz, další informace poskytneme na telefonu 603 424 913, 602 325 990 email: brno@acb.cz, praha@acb.cz, loos@aloos.cz tel. galerie: 224 232 500 a 542 214 489 www.acb.cz

10

výstava

art + antiques

Každý den jiný styl Jiří Georg Dokoupil znovu v Praze text: Jan Skřivánek

Na Pražském hradě vystavuje do května Jiří Georg Dokoupil, malíř, jehož charakteristickým znakem je, že nemaluje štětcem a nechce mít žádný charakteristický styl. Na otázku, zda ho někdy neláká vzít do ruky štětec a olejové barvy, nicméně odpovídá: „Láká, ale když to udělám, tak nebudu nejlepší malíř světa svíčkou.“

Snad žádná z výstav současného umění za posledních několik let neměla tak masivní propagační kampaň, jakou má výstava Dokoupil 100. Nejde jen o pestrobarevné plakáty, které jsou v Praze téměř na každé autobusové zastávce a každé tramvaji, ale též o množství článků publikovaných v denním tisku hned k jejímu zahájení. Už fakt, že se v Jízdárně Pražského hradu poprvé během Klausova prezidentství představuje žijící umělec, z výstavy dělá výjimečnou událost, o tom však žádný z novinových textů nebyl.

Většina stála na klišé, že jde o autora, který je víc než doma znám v zahraničí.

Dokoupilovo zahraniční renomé je nepopiratelné, nelze je však automaticky chápat jako autoritativní kvalitativní soud. V jistém smyslu je spíše zprávou o izolovanosti a nevyzrálosti domácí výtvarné scény. Když například časopis The Art Newspaper nedávno zorganizoval anketu s cílem zjistit, které z moderních a současných umělců považuje odborná veřejnost za nejdůležitější, z žijících českých autorů byli mezi osmi sty navrhovaných jen dva – Jan Knap a Jiří Georg Dokoupil. Oba se na mezinárodní scéně etablovali v rámci západoněmeckého umění 80. let.

Zdůrazňovaná neznámost Dokoupilova díla v českém prostředí je pak pravdivá jen potud, že současné umění se u nás obecně těší velmi malé pozornosti. Jen málo autorů jeho generace – Dokoupilovi bude letos šestapadesát – se ve skutečnosti může pochlubit lepším výstavním životopisem než on. Řeč je o výstavách v českých galeriích a výstavních síních. Velkou profilovou výstavu měl v Galerii Rudolfinum již v roce 1996, před pěti lety pak představoval v brněnském Domě umění svou nejnovější tvorbou. Jiní umělci možná vystavují častěji, avšak těch, kteří mají za sebou takto velké výstavy, je jen několik. Totéž platí, pokud jde o zprostředkování Dokoupilova díla nejširší veřejnosti. Velký rozhovor s ním v létě 2006 otiskl týdeník Reflex, obsáhlé články o jeho životě a díle si mohli přečíst i čtenáři magazínu Lidových novin či měsíčníku Xantypa.

C H I C A C O N T E L É F O N O I I (výřez) / 2004 saze na plátně / 100 × 65 cm / Galerie Bruno Bischof berger, Curych

inzerce

17

TM

VĂ Ĺ˝ENĂ? Ä&#x152;TENĂ Ĺ&#x2DC;I Ä&#x152;ASOPISU ART+ANTIQUES, spoleÄ?nÄ&#x203A; s naĹĄĂ­m partnerskĂ˝m projektem ART+ jsme pĹ&#x2122;ipravili pro novĂŠ i stĂĄvajĂ­cĂ­ pĹ&#x2122;edplatitele dĂĄrkovĂ˝ certifikĂĄt umoĹžĹ&#x2C6;ujĂ­cĂ­ zdarma vyuŞívat vĹĄech sluĹžeb aukÄ?nĂ­ho portĂĄlu ART+ po dobu 30 dnĂ­ od zaregistrovĂĄnĂ­.

HlavnĂ­m cĂ­lem internetovĂŠho portĂĄlu ART+ je vytvoĹ&#x2122;enĂ­ a provozovĂĄnĂ­ efektivnĂ­ho nĂĄstroje pro orientaci na Ä?eskĂŠm trhu s dĂ­ly vĂ˝tvarnĂŠho umÄ&#x203A;nĂ­. StrĂĄnky vzniklĂŠ v ĂşzkĂŠ spoluprĂĄci s Ä?asopisem Art+Antiques poskytujĂ­ aktuĂĄlnĂ­ informace o dÄ&#x203A;nĂ­ na trhu s umÄ&#x203A;nĂ­m a nabĂ­zejĂ­ moĹžnost podrobnĂŠ analĂ˝zy nabĂ­dky a poptĂĄvky po dĂ­lech jednotlivĂ˝ch autorĹŻ, firem nebo i po celĂ˝ch skupinĂĄch vĂ˝tvarnĂ˝ch dÄ&#x203A;l. DĂ­ky anglickĂŠ jazykovĂŠ mutaci zprostĹ&#x2122;edkovĂĄvĂĄ ART+ problematiku Ä?eskĂŠho vĂ˝tvarnĂŠho umÄ&#x203A;nĂ­ i zĂĄjemcĹŻm ze zahraniÄ?Ă­.

Partnery projektu jsou pĹ&#x2122;ednĂ­ aukÄ?nĂ­ domy, kterĂŠ poskytly svĂĄ data a ruÄ?Ă­ za jejich relevantnost. Ze spektra staroĹžitnostĂ­ a umÄ&#x203A;leckĂ˝ch dÄ&#x203A;l jsou pro databĂĄzi vybĂ­rĂĄna pouze autorskĂĄ dĂ­la vĂ˝tvarnĂŠho umÄ&#x203A;nĂ­ nebo pĹ&#x2122;edmÄ&#x203A;ty umÄ&#x203A;leckĂŠho designu s uvedenou vĂ˝robnĂ­ firmou.

SouhrnnĂ˝m ukazatelem vĂ˝voje na Ä?eskĂŠm trhu s umÄ&#x203A;nĂ­m je Index ART+, kterĂ˝ zohledĹ&#x2C6;uje celkovĂ˝ objem umÄ&#x203A;leckĂ˝ch dÄ&#x203A;l na trhu, cenovĂ˝ nĂĄrĹŻst draĹženĂ˝ch poloĹžek a poÄ?et neprodanĂ˝ch poloĹžek. DetailnÄ&#x203A;jĹĄĂ­ interpretaci statistickĂ˝ch ĂşdajĹŻ se vÄ&#x203A;nujĂ­ publicistickĂŠ texty redakce.

Mezi dalĹĄĂ­ nabĂ­zenĂŠ funkce patĹ&#x2122;Ă­ grafy pĹ&#x2122;ehlednÄ&#x203A; znĂĄzorĹ&#x2C6;ujĂ­cĂ­ vĂ˝voj prodeje vybranĂŠ skupiny dÄ&#x203A;l, kalendĂĄĹ&#x2122; pĹ&#x2122;ipravovanĂ˝ch aukcĂ­ Ä?i moĹžnost oznamovĂĄnĂ­ nastĂĄvajĂ­cĂ­ch draĹžeb oblĂ­benĂ˝ch autorĹŻ.

VÄ&#x203A;Ĺ&#x2122;Ă­me, Ĺže VĂĄs prohlĂ­dka aukÄ?nĂ­ho portĂĄlu potÄ&#x203A;ĹĄĂ­ a umoĹžnĂ­ VĂĄm seznĂĄmenĂ­ s novĂ˝m uĹžiteÄ?nĂ˝m nĂĄstrojem pro orientaci na Ä?eskĂŠm trhu s vĂ˝tvarnĂ˝m umÄ&#x203A;nĂ­m a staroĹžitnostmi.

Robert MeÄ?kovskĂ˝, manaĹžer projektu ART+

PARTNEĹ&#x2DC;I: 1. Art Consulting, Dorotheum, Galerie Art Praha, Galerie Kodl, AukÄ?nĂ­ sĂ­Ĺ&#x2C6; VltavĂ­n, WOX ART, AukÄ?nĂ­ dĹŻm SĂ˝pka, AukÄ?nĂ­ dĹŻm Zezula, Meissner-Neumann

TM

< 2 < 2

1 (* 0"4* &'( ,A+! ),5 & (; * # " ,&#%5$+ '@6)*+'+ & ,8 9(&,%6 +"?%6 & '&(*4#+ (* % %6; +, %&+ & + ( )*(+!* ) % )*(4%"4 --- (*'#+) / ! "& /'>)& '# * . /,&#* '# * + '(&$&"7 $ & ,#&; %6 "7 + +, %5 & % *&$*& (* 0"4*+ '&*,(/ %6$ )&+ # )+ ) ,8 & %:$ & & %6$ '& $6%" $ %4)# %5$ & )#4%6 '&; ,"+ 4$ + '&(*4# '#%= /'@6)*+'%=% (* 0"4* $>; :* '&+; * '&+/ ! %6$ +; , * # $

O

ED

MeÄ?kovskĂ˝

PR

2 3 XXXXXXX

PĹ&#x2DC;

N PL OV AT Ă&#x2030; A IT S EL TĂ V E ZD A J A R Ă?CĂ?

M A

30 dnĂ­

aukce

19

Zívr a staré tisky Praha – Senzací zahajovací aukce společnosti Dorotheum v sobotu 6. března se stala dražba kolekce historických knih a plastik z 15. až 18. století ze sbírky jistého lékaře ze severních Čech, která vynesla 6 milionů korun*, několikanásobně víc, než kolik zástupci aukční síně čekali. Celkový obrat aukce činil 20,5 milionu korun, přičemž se podařilo prodat o něco více než polovinu dražených děl.

O R T U S S A N I TAT I S / Benátky / 1511 / unikátní tisk ve výborném stavu / cena: 540 000 Kč

L A D I S L AV Z Í V R : N A S L O U C H A J Í C Í / 1948 patinovaná pálená hlína / výška 38 cm / cena: 780 000 Kč

Výše zmiňovanou kolekci tvořilo 61 starých tisků a 29 sakrálních plastik od gotiky po baroko. Bez kupce zůstaly pouze tři méně významné knihy. Nabízený soubor, jak se uvádí v poaukční tiskové zprávě Dorothea, do Prahy přilákal sběratele z Evropy i ze zámoří. Největší pozornost vzbudil jeden z nejstarších herbářů na světě, vytištěný v Benátkách roku 1511. Latinsky psaný spis Ortus Sanitatis byl s vyvolávací cenou 72 tisíc korun nejdražší knihou celého souboru.

Nakonec se prodal za více než půl milionu korun a hranici sta tisíc korun překonalo ještě dalších devět knih. Balbínova kniha Bohemia Docta, vydaná roku 1777, například vylétla z šesti na 120 tisíc korun. Ze soch dosáhla nejvyšší ceny metrová barokní soška sv. Václava, jejíž cena se vyšplhala z 84 na 360 tisíc korun. Za stejnou cenu se prodala také pozdně gotická sv. Kateřina Alexandrijská. Její dražba však začínala až na 288 tisících korun.

Z ostatních nabízených děl na sebe nejvíce pozornosti poutaly dva obrazy Antonína

Slavíčka, několik děl Jana Preislera a drobná plastika z pálené hlíny od Ladislava Zívra.

Nejdražším dílem aukce se stal Slavíčkův obraz Zátiší se zeleninou a chlebem, vydražený za 1,32 milionu korun. Dražba této malby na kartonu začínala na částce 720 tisíc korun.

Hranici 1 milionu překonal ještě Preislerův obraz Studie ke koupání, který se prodal za vyvolávací cenu 1,14 milionu korun. Hlavním úspěchem nicméně byla dražba Zívrovy plastiky Naslouchající z roku 1948, jejíž cena se vyšplhala ze 144 na 780 tisíc korun.

Zívrovy tvorby, jaká se na trhu dosud neobjevila, a je otázkou, zda se kdy znovu objeví.

Většina Zívrových soch tohoto typu je dnes ve veřejných sbírkách. V souvislosti s rekordní cenou tedy nejde hovořit o překvapení, spíše o uspokojení, že sběratelé dokázali ocenit kvalitu.

Za 840 tisíc korun, dva příhozy nad vyvolávací cenou, byl vydražen druhý Slavíčkův obraz, studie Krajina s listnatými stromy. Preislerův pastel Tři ženy v lese se dostal ze 420 na 600 tisíc korun,

A N T O N Í N S L AV Í Č E K : Z ÁT I Š Í S E Z E L E N I N O U A C H L E B E M syntonos na kartonu / 47 × 63 cm / cena: 1 320 000 Kč

Dosažená cena představuje nejen autorův nový cenový rekord, ale i jednu z nejvyšších cen za sochu prodanou v aukci. Osmatřicet centimetrů vysoká soška ženy skloněné nad gramofonem, ve které stroj i postava splývají v jedno, je reprezentativní ukázkou

* Není-li uvedeno jinak, jsou všechny ceny včetně aukční provize, která se pohybuje od 15 do 20 % ceny dosažené v sále.

další dva jeho pastely ale zůstaly nevydraženy. Výrazné nárůsty dále zaznamenaly Zimní pohled z mého okna od Oldřicha Blažíčka (z 336 na 540 tisíc korun), Staré letadlo od Kamila Lhotáka (z 300 na 408 tisíc korun) nebo Lesní cesta s myslivcem, akvarel Julia Mařáka (ze 120 na 312 tisíc korun). Za vyvolávací cenu se prodaly Špá-

inzerce

22

art + antiques

INVESTOVAT DO UMĚNÍ JE V ÝNOSNÉ I KR Á SNÉ Zájem o kvalitní výtvarné umění se ani v dobách ekonomických propadů nesnižuje.

Naopak Investice do uměleckých děl jsou naopak stabilní a spolehlivé a jejich objem neustále narůstá ve světě i v České republice.

K orientaci na trhu s uměním a uměleckým řemeslem, který je lákavý stejně pro milovníky a sběratele jako pro investory napomáhají i cílené semináře, které připravila Galerie Zlatá husa (GZH) a investiční společnost BBI. „Zaměřit se na nákupy výtvarného umění a vnímat je jako investici má smysl téměř v jakékoli době a za jakékoli situace. Koneckonců naše sbírky toho mohou být názorným dokladem,“ říká kurátorka GZH Magdalena Juříková, která dnes spravuje na 1.540 děl téměř výhradně českých autorů.

Tato dnes největší soukromá sbírka českých děl na světě začala vznikat v roce 1997 díky snahám Vladimíra Železného. Tehdejší trh nabízel celou řadu vynikajících prací, které byly restituovány ze státních fondů a navracely se potomkům původních sběratelů, kteří však už nesdíleli nadšení svých předchůdců a začali je nabízet na volném trhu. „Od samého začátku jsme si stanovili koncepci o jakou se budeme důsledně snažit.

Nejhodnotnější částí našich sbírek se staly práce významných českých autorů první třetiny dvacátého století jakými jsou František Kupka, Vojtěch Preissig, Emil Filla, Antonín Procházka, Bohumil Kubišta, Václav Špála, Josef Čapek, Toyen, Jindřich Štýrský, Josef Šíma, Jan Zrzavý...

Nejen meziválečné období má své velké osobnosti. Na tuto kolekci navazuje dnes už solidní soubor děl autorů Skupiny 42, která byla aktivní během II.světové války: František Gross, František Hudeček, Kamil Lhoták apod.

Další významnou část tvoří kolekce 60. let a díla autorů Mikuláš Medek, Robert Piesen,Stanislav Kolíbal, Adriena Šimotová, Karel Nepraš a dalších. Zaměřujeme se také na autory, kteří v Čechách působili jen přechodně a zanechali zde výraznou stopu. Naší chloubou je v tomto ohledu kolekce děl Oskara Kokoschky. Naše zkušenosti se stavbou takto rozsáhlé soukromé sbírky a mnohaletý pohyb na českém trhu s uměním jsou

Jan Zrzavý Údolí smutku zárukou profesionality a spolehlivosti a rádi zájemcům o tuto oblast investic poradíme.“ říká Magdalena Juříková.

Radit investorům s výběrem a směřováním kolekcí výtvarného umění se ve světě pokoušejí specializované týmy silných finančních institucí. Je to do značné míry součástí jejich firemní politiky a etiky. „Dlouho jsme přemýšleli, jak takovéto poradenství, samozřejmě na té nejvyšší odborné úrovni, nabídnout i zájemcům v České republice. Vždy jsme se snažili nacházet nové inovativní směry moderního investování. Proto jsme byli velmi potěšeni, že se naším partnerem při pořádání podobných seminářů „Jak investovat do umění“ stala právě Galerie Zlatá husa, její kurátorka Magdalena Juříková i sám majitel těchto sbírek, Vladimír Železný,“ doplňuje ředitel společnosti BBI Jaroslav Brzoň a doplňuje, že veškeré podrobnosti, jak se mohou zájemci těchto seminářů zúčastnit naleznou na webových stránkách www.bbi.cz

JUBILEJNÍ 100. AUKCE – OSTRAVA NEDĚLE 18. 4. 2010 od 11hod.

VÝZNAMNÉ OBRAZY, UMĚLECKÉ PŘEDMĚTY, STAROŽITNOSTI, ŠPERKY vz{yh}hêÀêulk slꡨ­ê¤­ê¢ª¡ªê ê¡¡ ­±êê o êi ±êz Bê ±êv w B ®ê: ê¡¥­ªªÀ¡§­ªª±ê 5 ꡪ­ªªÀ¡§­ªª±êê ê©­ªªÀ¡¢­ªªê ê ?ê ê >êê ê¡©ê êv ?±ê B ê : ê ê ? êê ê©ê ­ê ê B ?ê 5 Bê ê êo êi ­

wd ê dB W ꡪª­ê ê êv ?ê ê ê }5 ê d ê d5 ê ê Sê ê ? U ê d ? S±ê ê U ê d­® ìê ê }5 ê 5 ê¶ 5 OBê ê ? ê U ê O ê ê ? ê µ±ê ? Uê ê ê 5 ?ê ê U >ê >ê B ±ê£¥±¥êÑꥡ±¥êÂ¥¢êÑꦧÃê ±ê 5 Bê ꦩªêªªªêr: ìê ê u ê~ ê¶w ê ê ?µ Uê ê ê 5 ?±ê dBê ê OBê 5 ê ±ê¦¢êÑꨥ±¥ê ¨¤êÑê¡¡ªÃ±ê 5 Bê ê¡©¥êªªªêr: ìê ê k Uêi B ê¶% Uê Bê ê ê Bê ê B ê µê d5 Uê ê ê 5 ?ê ê ? > ê Bê ? > êi ±êê §¢êÑê¡¡¦ê©¨êÑꡤ¢Ã±ê 5 Bê ꡤ¥êªªªêr: ìê ê j ê} êw ê¶u êk ê êw dBW µê Bê ê ê 5 ?ê ê ê ? > ê < > ê Bd ê ê ê¡©¡§±ê¥¦êÑꤥêê §¢±¥êÑꦢñê 5 Bê ꡦ¥êªªªêr:

i B êk U

ìê ê ê U ê W ê ê B ê B : >ê dB >ê d ? ±ê d­ê dB ê ê ê ê ­ê

}5 ê 5

}O ê W ê ê 5 ê ê U ê 5 5 ê ­ ­ ­êp ê ?Wê ê Í ­ ê ê ꦪ¢ê¥¥¥ê£¦£ ZÚČASTNĚTE SE AUKCE SPOLEČNOSTI AAA – ANTIKVITY ART AUKCE, KTERÁ MÁ REALIZOVANÝ NEJVĚTŠÍ POČET AUKCÍ OBRAZŮ A UMĚNÍ V ČESKÉ REPUBLICE.

www.aukcnidum.cz, info@aukcnidum.cz

"VLÀOÅ EÑN (BMFSJF "SU 1SBIB q WxEZ WQÐFEV QÐFEOÅ BVLÀOÅ EÑN FTLÁ SFQVCMJLZ

+PTFG BQFL /B KBIPE¹DI

7¹DMBW fQ¹MB %VIB %WÄ xFOZ

7JODFOD #FOFt 1PE WÄxÅ

(BMFSJF "SU 1SBIB [WF TSEFÀOÄ WtFDIOZ TCÄSBUFMF OB KBSOÅ &YLMV[JWOÅ BVLDJ LUFS¹ TF VTLVUFÀOÅ W OFEÄMJ WF IPEJO W IPUFMV )JMUPO 1SBHVF 1ÐJQSBWJMJ KTNF QSP 7¹T TPVCPS LWBMJUOÅDI B LS¹TOÕDI PCSB[Ñ B QMBTUJL +NFOVKNF BMFTQPÊ OÄLUFSÁ 7¹DMBW fQ¹MB %VIB [ MFU WÕ[OBNOÕ PCSB[ W LPOUFYUV DFMÁIP ÀFTLÁIP WÕUWBSOÁIP VNÄOÅ LUFSÕ CZM P[EPCPV TBMPOV a1¹UFÀOÅLÑn TDIÑ[FL .BTBSZLB CSBUÐÅ BQLÑ B OFKWÄUtÅDI PTPCOPTUÅ SFQVCMJLZ #BSFWOPTUÅ J LS¹TPV WZOJL¹ PCSB[ +PTFGB BQLB /B KBIPE¹DI WZTUBWPWBOÕ B WZTPDF IPEOPDFOÕ /¹SPEOÅ HBMFSJÅ +F [ SPLV BMF KBLP CZ KFK BQFL NBMPWBM WF MFUFDI 7[¹DOÕ KF PMFK 'SBOUJtLB .V[JLZ 4DIPEJtUÄ SPWOÄx WZTUBWPWBOÕ 5FNOÄ SVE¹ CBSFWOPTU PCMPIZ W QP[BEÅ EWÄ UPS[B W QPQÐFEÅ TDIPEJtUÄ T QBEBKÅDÅNJ LPVMFNJ TZNCPM PEDI¹[FOÅ BMF J NPxOÁIP QÐÅDIPEV OPWÁIPb

"MGSFE +VTUJU[ %ÅWLB T SP[QVtUÄOÕNJ WMBTZ

7ZOJLBKÅDÅ KF fQ¹MÑW PMFK /B ,PNPSOÅN IS¹ELV [ SPLV LEF UFOUP WFMLÕ NJTUS FYQSFTJWOÄ SP[FIS¹M LPOUSBTUZ [FMFOÅ NPEÐÅ J ÀFSWFOÅ T QPTULVCJTUJDLÕNJ UWBSZ " QBL +BO ;S[BWÕ KFIP QPSUSÁU QBOÅ 0TVTLÁ QÐFLS¹TO¹ WFMJL¹ QS¹DF [ SPLV T OBtFEMPV FMFHBODÅ B UBKFNOÕN QÑWBCFN +EF P LPNCJOPWBOPV UFDIOJLV WZVxÅWBKÅDÅ VIFM B UVxLV LUFS¹ TF WZSPWO¹ KFIP PMFKÑN 0CSB[ QPDI¹[Å [F [O¹NÁ TCÅSLZ B QÐJUPN OFOÅ ESBIÕ 7SDIPMOÕN LVCJTUJDLÕN PCSB[FN [ SPLV 1PE WÄxÅ KF [BTUPVQFO 7JODFOD #FOFt %ÅWLB T SP[QVtUÄOÕNJ WMBTZ PE "MGSFEB +VTUJU[F KF OFKMFQtÅN [ KFIP PCSB[Ñ [ MFU KF SFQSPEVLPWBO¹ W NPOPHSBGJJ J LBUBMP[ÅDI %¹MF KTPV UV WFMLÁ WSDIPMOÁ PMFKF "EPMGB #PSOB T KFIP QÑWBCOÕNJ QPTUBWJÀLBNJ B NJMÕN OBEIMFEFN B MBTLBWÕN IVNPSFN TMBWOÕ PCSB[ ,BSMB 4PVÀLB 1M¹tUÄOLZ [ SPLV %ÅWLB +PTFGB 7ZMFwBMB PMFKF ,BNJMB -IPU¹LB 0GÁMJF KFEFO [ ÒTUÐFEOÅDI PCSB[Ñ 1SBWPTMBWB ,PUÅLB [ SPLV HBMFSJKOÅ ;¹UJtÅ 3JDIBSEB 'SFNVOEB EÅMB 0UBLBSB ,VCÅOB QS¹DF ,BSMB FSOÁIP +JULZ ,PMÅOTLÁ B KJOÁ ,BxEÕ V O¹T OBKEF PCSB[ CMÅ[LÕ TWÁNV TSEDJ 7 EPCÄ LSJ[F B OFKJTUPUZ KTPV OBWÅD PCSB[Z OFKMFQtÅ JOWFTUJDF 'SBOUJtFL .V[JLB 4DIPEJtUÄ 9

"VLÀOÅ EÑN (BMFSJF "SU 1SBIB 1SBIB 4UBSPNÄTUTLÁ O¹NÄTUÅ UFM & NBJM BSU O!WPMOZ D[ H BSU!WPMOZ D[ XXX HBMFSJFBSUQSBIB D[

26

portfolio

art + antiques

Anna Hulačová text: Kateřina Černá

Jako punková verze lidové písně mírně říznutá buddhismem působí tvorba pětadvacetileté Anny Hulačové. Výsledek kupodivu není roztříštěný, ale naprosto originální, hluboký a nakažlivě radostný.

Mladou umělkyni jsme mohli poprvé vidět na loňské Essl Award jako královnu s korunkou na hlavě a kufrem z přírodní houby v ruce. Když se kufr otevřel, uvnitř byl precizně vymodelovaný hrad. „To je království, které si každý nosí v sobě,“ komentovala tehdy své dílo. Kufr a fotografie v galerii byly přitom jen stopou po performanci, kterou Hulačová s uvedenými pomůckami uskutečnila na dětském hřišti.

Další výrazný počin vystavila na podzim v Galerii Jelení. Šlo o videozáznam akce, při

K R Á L O V S T V Í V K U F R U / 2008

níž si čerstvě ostříhaná autorka pomazala hlavu šrotem a nechala si ji „vyčistit“ od krávy, kterou chovají její rodiče na rodinné farmě u Blatné. Sklonění ke zvířeti, které je v mnoha kulturách posvátné, mělo charakter obřadu. „Kráva to brala opravdu poctivě a svým drsným jazykem mi vylízala na hlavě lysinku,“ přiznává Hulačová.

Pokusy o sblížení s živočichy mají zkrátka svá úskalí. To si autorka ověřila, už když se pokoušela zobat s holuby na pražském hlavním nádraží, k čemuž ji inspiroval viet-

namský veterán z filmu Birdy, přesvědčený o tom, že je pták.

V únoru Hulačová na klauzurách ateliéru Jiřího Příhody představila svoji babičku.

Hlavu jí vymodelovala ze dvou druhů hlíny, kterou protlačila zdobítkem na cukroví, a místo vlasů jí dala stébla obilí. Stařenka s jednou rudou a druhou šedou tváří, ověnčená čelenkou z obilných vlasů, tak získala značně divoký indiánský vzhled. Nebyla to náhoda. Hulačovou vždycky zajímaly domorodé kultury a ve hře bylo navíc staré spojení ženy s „pasivní“ zemí. Dva druhy hlíny zastupovaly babiččinu rodnou půdu a zemi z místa, kam se přistěhovala po svatbě.

Poslední výrazný objekt se objevil minulý měsíc na výstavě v ústecké galerii NF. Jmenuje se Laputa a byl zhotoven ze zbytků kachního peří z rodinné farmy. Peří vytváří hnízdo pro bájný ostrov vyrobený ze sádry, jehož špičku symbolicky tvoří pichlavý kaktus. To vše je zavěšeno žlutými provazy nebo paprsky ke kulatému slunci na stropě.

Ani Laputa není náhoda. Autorka má ráda sci-fi a vycházela z filmového zpracování Gulliverových cest od japonského režiséra Hayao Miyazakiho. Zdá se, že její uvažování dlouhodobě směřuje od země a hmoty (hlína, obilí) k imaginaci a nebi (ptáci, peří).

Hulačová se vyučila, podobně jako její otec, restaurátorkou dřeva. Práce s přírodním materiálem je pro ni samozřejmá, stejně jako respekt k lidové řemeslné tradici. To jsou však pouze základy pro další významové hry a posuny, díky nimž je její tvorba výjimečná. Po střední škole nastoupila na

18

inzerce

"VLร Oร Tร ร 7MUBWร O

art + antiques

"VLร Oร (BMFSJF ,PEM

"VLร Oร Tร ร 7MUBWร O T S P .BTBSZLPWP OยนCร Fxร 1SBIB q /PWร .ร TUP UFM GBY NPCJM F NBJM JOGP!HBMFSJF WMUBWJO D[ XXX HBMFSJF WMUBWJO D[

7MBIP #VLPWBD q

4FEร Dร xFOTLร BLU PMFK OB QMยนUOร ยฏ DN TJHO -% 7MBIP #VLPWBD SยนN 7ZWPMยนWBDร DFOB ,ร

"VLร Oร (BMFSJF ,PEM T S P 7ร Uร [Oยน 1SBIB .BMยน 4USBOB UFM GBY NPCJM F NBJM HBMFSJF!HBMFSJFLPEM D[ XXX HBMFSJFLPEM D[

50:&/ q

;CZUFL OPDJ PMFK OB QMยนUOร ยฏ DN TJHO 1% 50:&/ SยนN 7ZWPMยนWBDร DFOB ,ร

4SEFร Oร 7ยนT [WFNF OB USBEJร Oร KBSOร "VLร Oร EFO LUFSร TF VTLVUFร Oร W OFEร MJ PE IPEJO W QBMยนDJ jPGร O OB 4MPWBOTLร N PTUSPWร W 1SB[F

28

rozhovor

art + antiques

Počítadlo z Bajkonuru S Lukášem Jasanským a Martinem Polákem o principech text: Kateřina Černá, Karolina Jirkalová foto: Jasanský-Polák

Fotografie dvojice Jasanský-Polák nás rozčilují proto, že se nebezpečně blíží skutečnosti, jaká je. Tedy nudná, šedá a prázdná. Chceme-li jejich tvorbě přijít na chuť, existuje jen jedna cesta – čelní náraz. Odvahu k němu možná seberete po přečtení následujícího rozhovoru.

Začátkem roku jste byli zastoupeni na souborné výstavě 50 % šedá v Muzeu současné fotografie v Chicagu. Máte na tuto výstavu nějaké ohlasy?

Polák: Víme, že studenti školy, která patří k muzeu, si okopírovali jednu naši fotografii z cyklu Abstrakce a pověsili si ji do třídy vedle vypínače. To je myslím velká pocta.

Jak výstava v Chicagu vlastně vznikla?

Polák: Kurátorka Karen Irvine studovala u Štěpána Grygara. Chtěla mu udělat výstavu, rozšířenou o další české fotografy. Na české straně se kurátorství ujal Karel Císař, který ke Grygarovi přidal Michala Pěchoučka, Markétu Othovou, Jirku Thýna a naše cykly Abstrakce a Brussels Sprouts.

V současnosti probíhá vaše výstava v Galerii Klatovy / Klenová. Představujete tam dvě série: Chlapi a 10 000, tedy snímky magnetofonového počítadla s čísly od 0 do 9999. Proč jste zvolili právě tyto cykly?

Polák: Když jsme probírali různé možnosti, narazili jsme na oblast nedokončených, vesměs dost starých prací. A najednou se nám ta sestava zdála docela pěkná.

Jasanský: Jsou to věci, které nikdy nebyly vystavené. Chlapi byli nafocení, ale čísla nebyla vůbec realizovaná.

Polák: Od Chlapů jsme navíc ztratili negativy. Měli jsme pro sebe udělané jen malé fotečky, které jsou teď v Klatovech pod sklem, aby je nikdo nemohl vzít, protože to jsou unikáty.

Proč se vám tyto dva soubory zdály dobré dohromady?

Polák: Je tam společné téma nesplněných prací.

Jasanský: Určitou roli sehrálo i vydání naší diplomové práce, kterou galerie koupila.

Před rokem měl v Klatovech retrospektivu Lukášův otec Pavel Jasanský. Na výstavě byly jeho aranžované dramatické M A R T I M P O L Á K A L U K Á Š J A S A N S K Ý P Ř E D P O L Á K O V Ý M V R Š O V I C K Ý M AT E L I É R E M

38

téma

art + antiques

Inventura soutěží Jak vybíráme projekty veřejných staveb text: Karolina Jirkalová

Architektonické soutěže jsou tématem hojně diskutovaným mezi architekty, ale téměř nereflektovaným širší veřejností. Velká většina architektonických projektů na veřejné zakázky je vybírána ve výběrových řízeních, v nichž rozhoduje jen cena a termíny dodání. A veřejné budovy podle toho vypadají: nejlevnější projekt sotva nabídne něco víc než průměrnou architekturu a není ani zárukou levné realizace.

Profesor Rostislav Švácha v nedávném rozhovoru poznamenal, že za první republiky se architektonické soutěže vypisovaly na každou sokolovnu v zapadlé vsi. Dnes se jich v Česku vypíše sotva dvacet do roka. Příčin může být více – určitě mezi ně patří nezájem veřejných činitelů o současnou architekturu, který se projevuje mimo jiné nedůvěrou k porotě, v níž mají většinu odborníci a nikoli zástupci investora. Trochu se přitom zapomíná, že skutečným investorem není ten který hejtman, primátor, náměstek či ředitel příspěvkové organizace, ale občané – jde o veřejné finance.

Další brzdou architektonických soutěží je obava z napadení výsledků ze strany neúspěšných účastníků a s tím spojené průtahy se zadáním zakázky. Jako problém se může jevit i náročnost organizace architektonické soutěže – málokterá samospráva či příspěvková organizace si na přípravu soutěže troufne sama, je třeba najít a také zaplatit zkušenou firmu, která se o to postará.

To všechno je pochopitelné. Nicméně architektonická soutěž zůstává zřejmě jediným zákonným nástrojem, při jehož uplatnění nerozhoduje kvantita, ale kvalita. Pod ní se v architektuře (navzdory rozšířené představě) rozumí nejen estetika, ale především prostorové a funkční uspořádání, přiměřenost hmot a forem náplni stavby, materiálové řešení a v neposlední řadě urbanistické vztahy. Jen takový projekt je skutečně dobrou investicí.

Legislativa Pokud hledáte architekta pro veřejnou nadlimitní zakázku (výši limitu určuje prováděcí právní předpis a liší se podle zadavatele), máte podle zákona o veřejných zakázkách v zásadě dvě možnosti: zadávací řízení (často nazývané také výběrové řízení či obchodní soutěž) nebo soutěž o návrh. V zadávacím řízení si může investor vymínit kvalifikaci nutnou pro účast v soutěži, ale hodnotícím kritériem je podle zákona buď „ekonomická výhodnost nabídky, nebo nejnižší nabídková cena“. V soutěži o návrh se již rozhoduje podle předložených architektonických studií a nikoli podle ceny – hodnotí je nepodjatá porota zvolená zadavatelem za dodržení anonymity účastníků soutěže.

Soutěž o návrh může také proběhnout podle pravidel České komory architektů (ČKA) jako tzv. veřejná architektonická soutěž. Ta mnohem přesněji určuje podmínky průběhu celé soutěže a především definuje složení poroty, v níž musí mít většinu porotci nezávislí na vyhlašovateli. V tom se výrazně liší od prosté soutěže o návrh, jak ji definuje zákon o veřejných zakázkách – ten nezávislost poroty na vyhlašovateli nevyžaduje, pouze jejich nepodjatost vzhledem k soutěžícím.

Nejambicióznější zadavatelé také mohou vypsat soutěž podle pravidel Mezinárodní unie architektů (UIA). O to se nepříliš úspěšně

K U B A & P I L A Ř A R C H I T E K T I : V Í T Ě Z N Ý N ÁV R H N A N O V O U B U D O V U Z Á PA D O Č E S K É G A L E R I E V P L Z N I

pokusil například Vlastimil Ježek při hledání projektu pro novou budovu Národní knihovny. Celá kauza bohužel zapůsobila jako antireklama na architektonické soutěže a je možné, že mnohé potenciální vypisovatele dokonce od plánů na soutěž odradila.

Obchodní soutěž Nejběžnějším způsobem, jak najít architekta pro projekt veřejné stavby, je u nás obchodní soutěž. Zadavatel si určí kvalifikační předpoklady pro účast v soutěži a pak už rozhodují čísla – kritériem hodnocení bývá většinou nejnižší nabídnutá cena, méně často je pak toto kritérium doplněno termíny dodání, případně sankcemi za jejich nedodržení. Příkladem takového přístupu jsou například tendry Národního muzea – ať už se jedná o rekonstrukci historické budovy (vítězem je sdružení firem VPÚ Deco a Sudop Praha) nebo úpravy nově získané sousední budovy bývalého Federálního shromáždění (společnost Helika). Náměstek pro investiční rozvoj Národního muzea Milan Plaček argumentuje tím, že jde o klasickou rekonstrukci, kterou doprovází minimum nových zásahů. Kvalita návrhu je však u rekonstrukce stejně důležitá jako u novostavby, jen je na první pohled méně viditelná.

Velké obavy budí plánovaná rekonstrukce jednoho z nejcennějších barokních komplexů Prahy – areálu Klementina. Zadávací řízení na

projekt rekonstrukce, jehož jediným kritériem byla cena, vyhrála v roce 2008 společnost Metroprojekt, tedy další mamutí projektová a inženýrská firma. Stejně jako VPÚ Deco či Sudop Praha se i Metroprojekt zaměřuje především na dopravní stavby a většinu jeho zaměstnanců tvoří stavaři a další inženýři, technici či konstruktéři.

Všechny tři zmiňované společnosti jsou navíc sesterské firmy s týmž vlastníkem: patří do skupiny Sudop Group.

Národní knihovna v tomto tendru nastavila takové podmínky, že se ani nikdo jiný než velké projektové ústavy zúčastnit nemohl.

Jen namátkou: celkový obrat uchazeče za poslední tři účetní období musel být minimálně 20 milionů korun za každé toto účetní období a v uplynulých třech letech musel rekonstruovat alespoň jednu národní kulturní památku. Každý zájemce o účast ve výběrovém řízení musel rovněž složit jistinu ve výši 1 milion korun, vítěz pak bankovní záruku 7 milionů korun. Není proto překvapením, že se výběrového řízení zúčastnily pouze dvě firmy. Stěží zde tedy lze vůbec mluvit o nějaké veřejné soutěži.

Jak bude konečný projekt revitalizace Klementina vypadat, není zatím jisté, zatím se objevilo několik variantních studií, ale nejen kvůli připomínkám památkářů se projekt stále vyvíjí. V současné době se pomalu rozjíždí 1. etapa revitalizace, která se ale týká pouze nároží mezi Platnéřskou ulicí a Mariánským náměstím. Jak ukázaly například

44

profil

art + antiques

Sung Hwan Kim text: Kateřina Štroblová Autorka je historička a teoretička umění.

Výstavou Nehybné okno ze dvou a více míst představuje korejský performer, videoartista a hudebník v galerii Tranzitdisplay průřez svou tvorbou.

Sung Hwan Kim je typická multikulturní umělecká osobnost. Narodil se roku 1975 v jihokorejském Soulu, kde vystudoval architekturu. Studium matematiky a vizuálních umění pak dokončil v americkém Williamstownu a v Cambridgi. Několik let strávil v Amsterdamu, kde působil také jako odborný asistent na Rijksakademii.

Mezi jeho nejvýznamnější výstavní projekty patří účast na XI. Documentě v Kasselu (2002) či na Art Basel Miami (2008) a Art Basel (2009). Trvale žije a pracuje v New Yorku.

S U N G O VA K Ř Í D O VÁ K R E S B A / foto: Jiří Thýn

Hranice západu, východu a obraznosti Tato odlišná kulturní prostředí se v díle Sung Hwan Kima prolínají a mísí. Ostatně stejně jako kulturní prvky ve své tvorbě kombinuje i výrazové prostředky – výsledné dílo je funkčním spojením videa, performance a živé i reprodukované hudby.

Sung Hwan Kim je vypravěč. Jak sám říká ve videu From the commanding heights: „Vím, že není důležité, zda jsou věci pravdivé či ne, ale toto je pravdivý příběh.“ Celou pravdu se však divák nikdy nedoví. Otázek je daleko

více než odpovědí a občas se lze spolehnout pouze na vlastní úsudek či intuici. Autorova obraznost v podstatě znemožňuje celistvé vnímání. Mnohé střípky a útržky zůstanou skryty, v jiných naopak najdeme osobní důležitost a skrze ni daný příběh dostane smysl.

Videa od Sung Hwan Kima jsou mnohovrstevná. K hlavní vyprávěcí lince se přidávají jiné, mnohdy i časově a místně odlišné, které na první pohled s příběhem nesouvisí, dotvářejí jej však zvenčí. Jednotlivé scény narušují ostré střihy, střídající se s dlouhými,

45

F R O M T H E C O M M A N D I N G H E I G H T S . . . / 2007 / video, 27 minut / foto: Jiří Thýn

statickými imaginativními záběry. Historie se mísí se skutečností nebo bezčasím. Častými motivy jsou ritualita, útlak, sledování. Ve svých videích a performancích Sung Hwan Kim využívá tradiční korejské hudební nástroje, kroje a odkazy na tamní šamanismus.

Sung Hwan Kim se v České republice nepředstavuje poprvé – jeho video Dog (2006) bylo možné spatřit na loňské výstavě Monument transformace v Galerii hlavního města Prahy. V galerii Tranzitdisplay však prezentuje svá asi nejznámější videa, ze kterých si lze vytvořit ucelenější pohled na jeho tvorbu – Her (2003), Flat White Rough Cut (2004), Summer Days in Keijo – written in 1937 (2007) a From the commanding heights… (2007).

spoluautorka podílela i na některých dalších videích (Flat White Rough Cut).

V Koreji začala válka; bomby slétají na zem v hejnech jako ptáci. Ti dva, přestože se milují, se nikdy nesetkají. Navzájem si představují svá těla, ale nikdy se neoddají dotyku; nikdy se nepomilují. Našimi životy projde mnoho lidí. Někteří v něm zůstanou, někteří přijdou jako noční bouře a stejně rychle odejdou, aniž zanechali věci tak, jak byly předtím. Někdo má svou životní lásku po svém boku, někdo ji ztratil, někdo ji nikdy nepotká. Ne všichni máme k sobě určenou polovičku. Dramata lásky nás obklopují dnes a denně. A to je důvod, proč jsou všechny romance stejné…

Ona

Etnograf, turistka a historie

První příběh, který zde autor vypráví, je o lásce mladého Korejce a americké dívky. Hrdinu představuje sám Sung Hwan Kim, dívku pak Nina Yuen vulgo Paní z moře, která se jako

Ve videu Summer days in Keijo – written in 1937 (2007) Sung Hwan Kim reflektuje pohled Evropana na tradiční prostředí korejské kultury. Cestopis švédského etnografa a zo-

ologa Stena Bergmana V korejské divočině a vesnicích, vydaný v roce 1938, popisuje kromě korejské flóry a fauny také prostředí a život hlavního města (Keijo byl název Soulu používaný za japonské nadvlády v letech 1910–1945). Sung Hwan Kim následuje po více než sedmdesáti letech Bergmanovy kroky prostřednictvím holandské turistky a konfrontuje tak pohled zaujatého cestovatele, který v zemi pobyl delší dobu, návštěvnice vstřebávající město jen letmými dojmy a svůj pohled člověka „zevnitř“.

Toto propojení se ještě prohlubuje jazykem dokumentu – anglicky mluvený komentář s korejskými titulky se ve druhé půlce filmu promění v mateřštinu holandské dívky.

Ta nám zároveň odhalí temná zákoutí svého nitra a minulosti.

Majestátní výšiny a žena, která mluví hady Základem videa From the commanding heights... (2007) je motiv sledování, jak napo-

art + antiques

48

Staňte se předplatitelem časopisu Art+Antiques a získáte:

slevu 165 Kč oproti koupi na stánku spolehlivou distribuci do vaší schránky slevu na vstupném do partnerských galerií zdarma tři starší čísla (pro nové předplatitele na vyžádání)

Možnosti předplatného: roční (11 čísel) 825

Kč půlroční (6 čísel) 500 kč

Jak objednat? na webu: www.artantiques.cz emailem: predplatne@ambitmedia.cz faxem: 284 011 847 telefonicky: 800 300 302 poštou: POSTSERVIS, oddělení předplatného Poděbradská 39, 190 00 Praha 9

inzerce

47

$

+) "#$ " $' * % %"&#', +'!)1 # -40 ') -40 ) !

5

% & $ #

"

!

A 91x119.indd 1

10.3.2010 10:18:2

" # %( ( &#!& % ! ,+ "- #- #) '% $ #. % %+

)

#.

. $ / ' *

& & &

(

) 2#/ " ,7 "#$'-3 %4$ #'()8%/*$'-3 %,* ,%

$"*+'( , ) !

5

% ' ) +! " ,7 "#$'-16* '/* ,* ,% ' ') +"- )+* "& ) ,

$"*+'( , ) !

5 +) "#$ " $' , ."+! ,% -40 ,%% ) -"$"'& ') -40 ) !

5

inzerce

52

art + antiques

23Â&#x2122;3-ÂĽx./$1 x/1 ' x 6(+2.-.5 x x/1 ' x x SDK x x x x DÂ&#x2026;L@HK xHMENQL@BD NODQ@ BYx

VVV NODQ@ BY

!.'$,( x3("*$3 x -šL x,Ă&#x2026;QTx x/Q@G@x x SDK x x x -@x/Ă?Ă&#x2026;JNOĂ&#x201E;x x/Q@G@x x SDK x x x DÂ&#x2026;L@HK xNQCDQ ANGDLH@SHBJDS BYx

VVV ANGDLH@SHBJDS BY

/Ă?DCOK@SMĂ x M@xRDYNMTx x x x IHvxUxOQNCDIH x SlovnĂ­k Ä?eskĂ˝ch a slovenskĂ˝ch vĂ˝tvarnĂ˝ch umÄ&#x203A;lcĹŻ PrĂĄvÄ&#x203A; vyĹĄel 21. dĂ­l W â&#x20AC;&#x201C; Ĺ˝.

RozsĂĄhlĂ˝ vydavatelskĂ˝ projekt, realizovanĂ˝ od roku 1998 aĹž do souÄ?asnosti, kterĂ˝ v 21 dĂ­lech, na 7733 stranĂĄch, mapuje tvorbu 20 514 umÄ&#x203A;lcĹŻ vĹĄech vĂ˝tvarnĂ˝ch oborĹŻ.

JednotlivĂŠ dĂ­ly i celĂ˝ komplet nabĂ­zĂ­me se slevou 20%.

9šIDLBHxRHxLNGNTxUXAQ@SxxYx x@ANMDMSMĂ&#x2026;BG BXJKĂ&#x2018; xJSDQĂ xIRNTxJNMBHONUšMXxS@J x@AXx CNJšY@KXxTRONJNIHSxQNCHĂ&#x20AC;DxRxCĂ&#x201E;SLH xRSTCDMSX x RDMHNQX xRSDIMĂ&#x201E;xI@JNxLHKNUMĂ&#x2026;JXxMNUHMDJx NODQMĂ&#x2026;x@xA@KDSMĂ&#x2026;xSUNQAX "DMNUĂ xYUĂ&#x2022;GNCMĂ&#x201E;MĂ&#x2026;xOĂ?DCOK@SMĂ GNxNOQNSHx

Jak objednat?

Adresa: Web: Email: Fax: Telefon:

VýtvarnÊ centrum Chagall, Repinova 16, 702 00 Ostrava 1 www.chagall.cz chagall@chagall.cz 596 124 344 596 112 019

AĂ&#x201E;vMĂ&#x201E;xY@JNTODMĂ&#x2022;LxURSTODMJšLx RDxONGXATIDxod 30 % do 80 %.

!KHvrĂ&#x2026;xHMENQL@BDx M@xSDK x x x x M D A N x M @ x V V V N O D Q @ B Y

nové knihy

Jenský kodex Faksimile a komentář

53

Akční umění Pavlína Morganová

Je večer, vypusťte čerta!

Martin Kubát

Iluminovaný husitský rukopis z roku 1500

České akční umění 60. až 90. let známe hlavně

„Žijeme na venkově.“ Touto větou začíná autor-

ostře kritizuje církevní poměry, zejména prodej

z fotografií. Pavlína Morganová se snaží o přes-

ská kniha Martina Kubáta, která získala ocenění

odpustků a nedodržování celibátu. Církev je

ný popis akcí a jasnou definici pojmů. Všímá

Nejkrásnější česká kniha roku 2008. Autorsky jsou

zpodobena jako šelma, nevěstka babylonská,

si historických souvislostí a akce jednotlivých

pojaté i všechny suše technické údaje o publikaci,

kurva ozdobená. Kritika je často vedena for-

představitelů zasazuje do kontextu jejich tvorby.

které bývají běžně zpracovány počítačem. Jde

mou antitezí: zatímco Kristus svým učedníkům

Řadu etablovaných umělců (Büchler, Knížák,

tedy o totálně osobní dílo. Ačkoli se vymyká všem

myl nohy, papežovi je líbají jeho kardinálové.

Mlčoch, Valoch) ukazuje jako pozoruhodné ex-

škatulkám, můžeme zde vystopovat linku deníko-

Kodex obsahuje jedno z nejznámějších zobra-

perimentátory, nad jejichž performancemi stále

vých záznamů, v nichž Kubát kresbou zachycuje

zení mistra Jana Husa jako slepého vojevůdce,

zůstává rozum stát. Beznadějně rozebraná kniha

události vnějšího světa i svoje vnitřní trable.

které bylo svého času použito na dvacetiko-

vychází v druhém, doplněném vydání.

runě.

Gallery, Praha 2009,

Nakladatelství J. Vacl, Olomouc 2009,

Agite/Fra, Praha 2009, 288 stran, 359 Kč

280 stran, 260 Kč

232 a 224 stran, 2800 Kč

Zdeněk Sýkora - Rozhovory

Rozhovory s Miesem van der Rohe

Lenka Sýkorová, Pavel Kappel (eds.)

Moisés Puente (ed)

Georges Didi-Huberman Ninfa moderna Poetický text Didiho Hubermana má dar vyvolávat obrazy, které najdeme i v současném českém

Až donedávna museli zájemci o dílo Zdeňka

V amerických rozhovorech s Miesem van der

umění. Když autor mluví o hadrech, vybaví se

Sýkory čerpat informace z rozhovorů roztrouše-

Rohe se opakují dva výrazné motivy. Prvním

nám jedno z nejkrásnějších děl Jana Merty, zmač-

ných po různých katalozích a časopisech.

je vítězství objektivního myšlení a řádu nad

kaný stočený hadr, umazaný od barev. Když hovo-

Nyní je mají všechny pěkně pohromadě.

chaosem. „Rozum je prvním principem veškeré

ří o městě jako živém organismu odhalujícím své

Počínaje dialogem s Josefem Hlaváčkem,

lidské práce,“ cituje architekt Tomáše Akvin-

vnitřnosti/krevní oběh, musíme myslet na malbu

který vyšel v roce 1968 ve Výtvarném umění,

ského. Druhým motivem je přesvědčení, že

Josefa Bolfa nebo projekt Adheze Federica Díaze,

a konče loňskou rozpravou s Vladimírem Drápa-

architektura by se měla vyznačovat především

prorokující zhroucení městského systému. Téma-

lem pro Revolver Revue. Součástí knihy, která

jasnou konstrukcí. S tím souvisí i úvahy o ar-

ta, která Huberman zpracovává, tedy dosud silně

vychází i v anglické verzi, je také DVD se sý-

chitektuře jako nové gramatice, díky níž se

rezonují s aktuálním uvažováním umělců.

korovským dokumentem od režiséra Jaroslava

podaří najít společný jazyk odpovídající vývoji

Agite/Fra, Praha 2009,

Brabce.

techniky a civilizace.

212 stran, 259 Kč

Gallery, Praha 2009,

Archa, Zlín 2010,

272 stran, 1917 Kč

96 stran, 339 Kč

/ připravuje Kateřina Černá

54

reportáž

art + antiques

TEFAF 2010 text: Michal Šimek Autor je expertem aukční síně Dorotheum. foto: Jan Rasch

Veletrh TEFAF (The European Fine Art Fair), který se koná každoročně v půlce března v Maastrichtu, je událostí vskutku světového významu. Organizátoři se letos nemohli nezmínit o ekonomické krizi, která se na světovém trhu s uměním projevila poměrně výrazně. Důraz sběratelů a investorů na kvalitu a výjimečné práce je podle nich nicméně důvodem, proč se tato velkolepá podívaná o svou budoucnost nemusí obávat.

V řádu milionů

Místo obrany pořadatelé navíc zvolili protiútok a na veletrh pozvali rekordních 263 vystavovatelů. Sami však přiznávají, že toto číslo už příliš navýšit nepůjde. Do jisté míry se tento počet zvýšil díky většímu zastoupení galerií, které prezentovaly práce na papíře. Návštěvníků nebylo tolik jako v minulých letech, alespoň během prvních dvou dní, a ti, kteří měli příleži-

tost vidět loňský ročník, konstatovali, že řadu exponátů vidí již podruhé. Pro sběratele bohemik byl letošní rok podstatně chudší než předchozí ročníky. České umění reprezentovaly opravdu vynikající práce několika autorů stárého umění i klasické moderny, jejichž tvorba je dobře známa i za hvozdy Českého lesa, počet bohemik byl ale celkově nižší než dříve.

Za stoleček s odloženou paletou Pabla Picassa (Picasso byl samozřejmě zastoupen více pracemi než jen svou paletou) jste mohli utratit dva miliony eur, za rozpůleného vepře od Damiena Hirsta 12 milionů dolarů. Kdo by čekal významnou sochu od Alberta Giacomettiho, dodanou na poslední chvíli pod vlivem jeho letošního aukčního rekordu, byl by zklamán. Musel by si vystačit s drobnějšími pracemi tohoto umělce. Dosti stranou zůstalo umění 19. století, které reprezentovalo jen několik zástupců německého a rakouského umění a samozřejmě početná flotila domácích mistrů 19. věku. V kategorii starých mistrů, tradičně nejsilnější zbrani maastrichtského veletrhu, byla prezentována především díla holandských a italských mistrů od 15. do 18. století. Nechyběli však ani vystavovatelé s uměním ještě starším, o starožitnostech a asiatikách nemluvě.

Newyorská galerie Simon Dickinson, nabízející za 15 milionů dolarů Botticelliho Madonu s Ježíšem a sv. Janem Křtitelem nebo Gauguinovo plátno Dvě ženy z roku 1902 za 18 milionů dolarů, nabízela i Stětí sv.

Barbory, středověký deskový obraz pocházející z Waldesovy sbírky, který byl loni prodán za necelých 13 milionů korun ve večerní aukci společností 1. Art Consulting a Adolf Loos Apartment and Gallery. Prodejní cena

inzerce

57

aurea numismatika mince ● medaile ● bankovky ● řády a vyznamenání

Místo konání aukcí: Konferenční centrum City, Na Strži 1702/65, Praha 4 - Pankrác

24. 4. 2010, 8.30 hod.

24. 4. 2010, 16.00 hod.

22. 5. 2010, 8.30 hod.

31. aukce papírových platidel celého světa

32. aukce ruských státních, regionálních a nouzových papírových platidel

33. aukce mincí a medailí

Korunní 73, 130 00 Praha 3 www.aurea.cz, Tel.: 604 273 741

58

antiques

art + antiques

Antika pro všechny text: Lucie Zadražilová Autorka je kurátorkou Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Antické mince jsou jednou z nejkrásnějších ukázek starověkého umění. Přestože jejich účel byl ryze praktický, nezapřou v sobě vyspělý cit svých výrobců pro formu a uměřenost. Navíc je fascinující, že si je díky jejich finanční dostupnosti může pořídit leckterý sběratel a milovník umění. Skoro každý se tak může stát majitelem malého, dokonale řemeslně zpracovaného antického originálu.

O řeckých mincích se říká, že jsou „mluvnicí řeckého umění“, protože představují úplnou a ukončenou řadu starověkých památek z celého období řecké vzdělanosti od archaické doby do příchodu Římanů. Pro historiky řada mincí z jednoho města představuje původní svědectví o jeho dějinách a potvrzení historických událostí, k nimž scházejí písemné prameny. Historici umění si podle řeckých mincí mohou udělat představu, jak vypadala některá z dnes ztracených děl, a mince jsou také cenným pramenem k poznání různých kultů božstev, o nichž víme jen málo, například říčních bohů a vodních nymf. Ale především je tu stránka estetická, která je dána účinkem zaokrouhlených ploch s jejich hrou světla a stínu.

Techniky ražby Mince se vyráběly ražbou, pouze nejstarší římské bronzové byly odlévány, přičemž postup, zahrnující vytvoření modelu a formy, byl identický jako u bronzových soch. Při ražbě byl nahřátý kus kovu vložen mezi dvě matrice s vyhloubenými reliéfy a na horní se udeřilo kladivem. Ražba byla zprvu jednostranná, na líci (aversu) býval vypouklý symbol mincovního města a rub (revers) mince pak tvořil otisk čtvercové hlavy kla-

diva, tzv. quadratum incusum, vyhloubený dělený čtyřúhelník, často nepravidelného tvaru. Oboustranná ražba se začala využívat až od 6. století před Kristem. Důležitou otázkou byla výška reliéfu, který nesměl být ani příliš vysoký, aby svými tvary nekomplikoval funkci platidla, ani příliš nízký, aby se kresba nestírala.

Nejstarší iónské mince ze sklonku 7. století před Kristem byly raženy z elektra, přírodní slitiny zlata a stříbra, považované původně za zvláštní kov, o něco mladší aigínské byly ze stříbra. Od 6. století se pak razily i mince z ryzího zlata, především v Lýdii a Persii, bronz přišel ke slovu později a výjimečně se využívalo olovo, měď nebo železo. Zlaté statéry Filipa II. Makedonského a Alexandra Velikého obsahovaly 99 procent čistého kovu, athénské drachmy 98 procent stříbra, postupně se podíl ryzího kovu snižoval a hodnota se devalvovala.

Denáry, drachmy a další Základními jednotkami v Řecku byly statér a drachma. Ze stříbra se razily drachmy a její násobky (didrachma, tetradrachma a dekadrachma) a zlomky (trióbolos, půlobol a čtvrtobol). Nejdůležitějším z ob-

chodních měst byla Aigína s obrazem želvy na líci mincí. Ražby Athén nesly na aversu obraz Athény a na reversu sovu s větévkou a jménem obce. Město Poseidóniá mělo na statérech boha Poseidona a symbol trojzubce, Tarentum zakladatele města Tarase na delfínu.

V Římě se nejstarší mince začaly vydávat až od roku 289 před Kristem. Pro vnitřní potřebu to byly těžké měděné didrachmy (aes grave) a pro vnější styk o něco později didrachmy stříbrné. Dnes jsou tyto nejstarší římské mince sběratelsky velmi cenné, ačkoli obecně vzato jsou římské mince dostupnější než ty řecké. Základní jednotkou váhovou i peněžní byl v Římě zpočátku as, následovaly stříbrné mince z počátku 3. století – quadrigatus a victoriatus; na začátku 2. století se ustálily jako římské peníze denár, drachma, quinár a sestercius. Říšská mince byla za doby římských císařů v oběhu v celém římském impériu od Británie po Arábii, od severní Afriky po Malou Asii. Pozdní antiku charakterizuje zlatý solidus a menší bronzové mince.

V Řecku měli právo razit mince města i panovníci, za vlády Římanů bylo městské právo na vydávání mincí silně omezeno.

V době císařské vydával panovník zlaté a stříbrné mince, senát pouze bronzové.

inzerce

61

ZM ĚN

Pořádá Asociace starožitníků České republiky

A

Novoměstská radnice

13. – 16. 5. 2010 veletrh starožitností ANTIQUE FAIR

Karlovo náměstí 1/23, Praha 2

Návštěvní hodiny – Opening hours: 13. – 16. 5. 2010 10.00 – 19.00 hod. www.asociace.com Vstupné – Entrance: 90,– Kč

Rozhlasová webová galerie vltava.rozhlas.cz

62

antiques

art + antiques

S MR T C É Z A R A / mnichovská škola, 1886 olej na plátně / 110 × 141 cm cena: 360 000 Kč (Starožitnosti M. Jankovský) J Á N MU D R O C H: Z ÁT I Š Í S K Y T IC Í A O V O C E M olej na plátně / 70 × 60 cm cena při osobním jednání (Art Invest) PA S T Ý Ř K A / Míšeň, kolem r. 1755 porcelán / modelér Johann Friedrich Eberlein cena: 110 000 Kč (Starožitnosti M. Jankovský)

BR IL I A N T O V É N Á U Š N IC E SE S M A R A G D Y celková hmotnost smaragdu : 3.00 ct, briliantu : 1.00 ct. cena: 75 000 Kč (Antik Olomouc)

M A R T I N BE NK A : Z K Y S Ú C olej na lepence / 16,5 × 24 cm cena při osobním jednání (Art Invest)

PA N SK Ý P R S T E N zlatý, brilianty vykládaný monogram K.M. v kombinaci s polodrahokamenem LAPIS LAZULI. cena: 16 000 Kč (Antik Olomouc)

MU ŠL O V Ý R O H (S A NK H A) / Tibet rituální hudební nástroj, velikost 19 cm., mušle plátovaná stříbrným filigránem, zdobena rubíny, safíry, smaragdy. cena: 125 000 Kč (Antik Olomouc)

inzerce

63

AUKČNÍ SÍŇ VLTAVÍN Ostrovní 6, 110 00 Praha 1 tel: 224 930 340, 605 285 471 email: info@galerie-vltavin.cz www.auctions-art.cz

P I S T O L E C I V IL N Í K Ř E S A D L O VÁ / Itálie, první třetina 19. stol. hlaveň válcová, vývrt hladký, ráže 16 mm / zámek francouzský, křesadlový / délka hlavně 31 cm, délka celkem 50 cm cena: 50 000 Kč (Meissner-Neumann)

ANTIK OLOMOUC Třída 1. Máje 12, 772 00 Olomouc tel: 585 232 462, 602 585 735 email: antikolomouc@post.cz www.antikolomouc.w1.cz

Š Á L E K S P O D Š Á L K E M / Čína, 1. pol. 18. stol. dynastie Kangxi / porcelán, kobaltový dekor, výška 7,5 cm cena: 17 000 Kč (Starožitnosti M. Jankovský)

ART INVEST Dobrovičova 7, 811 02 Bratislava tel.: +421 905659148, +421 252 634 664 email: art@artinvest.sk www.artinvest.sk MEISSNER-NEUMANN Jugoslávských partyzánů 636, 160 00 Praha 6 tel: 233 343 194 email: info@aukce-neumann.cz www.aukce-neumann.cz S TAROŽITNOS TI MICHAL

S T O L N Í H O DI N Y / Francie, 60. léta 19. stol.

Paříž, Le Roy / dřevěný anilinovaný masiv, stříbrné lité apliky s barevnými smalty a kameny / výška 17 cm cena: 60 000 Kč (Meissner-Neumann)

JANKOVSKÝ Žatecká 14, 110 00 Praha 1 tel.: 224 812 909, 724 251 272 email: michal@czechantiques.cz www.czechantiques.cz

A ND R E J BĚ L O C V Ě T O V: K O MP OZ IC E / 1967 olej, akryl, karton / 94 × 66 cm cena: 145 000 Kč (Aukční síň Vltavín)

K A M IL L H O TÁ K : S T R O J P O U Š T Ě A K R Y C HL E / 1972 litografie, č. 48/120 / 25,4 × 51,2 cm cena: 18 000 Kč (Aukční síň Vltavín)

64

zahraniční výstava

art + antiques

Chris Ofili text: Veronika Wolf Autorka je historička umění žijící v Londýně.

Britský umělec nigerijského původu Chris Ofili byl mnohokrát nařčen, že záře jeho úspěchů má hodně co do činění s „politickou a rasovou korektností” postkoloniální západní společnosti. Londýnská Tate Britain připravila výstavu, která je jakýmsi průřezem umělcovy dosavadní tvorby. Divák si tak sám může vytvořit názor, zda miláček umělecké scény 90. let má s odstupem skutečně co nabídnout, či to bylo pouze davové okouzlení něčím novým, nečekaným a vesele barevným.

Je tomu skoro sedm let, a přesto si naše první setkání vybavuji docela přesně: město všech milenců Benátky, horké letní odpoledne, potemnělá místnost, kam se daří pronikat jen několika paprskům spalujícího slunce, díky čemuž zprvu rozpoznávám jen obrysy, o to intenzivněji však vnímám neznámou vůni. Na takováto setkání se jen stěží zapomíná, jsou to ony neplánované momenty, které se vryjí hluboko do paměti.

Později se snažím najít odpověď na stále se vracející otázku: co přesně tak náhle stimulovalo mé smysly? Byl to letní žár, Benátky samotné, nebo ona překvapivá vůně v šeru?

Takovéto rozuzlení příběhu by však bylo až příliš jednoduché, i když… esence to byla rozhodně exotická – šlo totiž o sloní trus!

Naše poslední setkání proběhlo nedávno.

Romantika města na laguně byla vystřídána frenetickým Londýnem a stála jsem nikoli sama v šeru, nýbrž obklopena davy. Překvapení a entuziasmus nahradilo kriticky zkoumavé oko a z mladé umělecké komety se mezitím stala hvězda pevně zakotvená v současném establishmentu.

Miláček 90. let Začněme ale příběh vyprávět od začátku. Rodiče Chrise Ofiliho (* 1968) přišli

z Nigérie do britského Manchesteru v polovině 60. let. Přestože se narodil až ve Spojeném království, reference k africké kultuře mají v Ofiliho díle zásadní místo.

Na konci 80. a počátkem 90. let studoval Chris Ofili na prestižních londýnských uměleckých školách Chelsea School of Art a Royal College of Art. Musel tam působit jako zjevení, jelikož v této době se studenti uměleckých škol etablovali převážně z bílé části populace, takže být nigerijského původu a k africkému dědictví se aktivně odkazovat představovalo něco naprosto nového.

Ofili je jedním z těch šťastných umělců, kterým se podařilo získat si respekt kurátorů a sběratelů prakticky již svými prvními díly.

Na začátku 90. let již byl vystavován v prestižní Serpentine Gallery a později byl zařazen všemocným sběratelem Charlesem Saatchim do dnes již legendární výstavy Sensation (1997), která v plné slávě uvedla na scénu mimo jiné taková jména jako Damiena Hirsta, Tracey Emin či bratry Chapmanovy. To však byl jen začátek vítězného tažení. Následující rok získal jako první černošský umělec v historii významnou Turnerovu cenu. O několik let později bylo rozhodnuto, že Ofili bude reprezentovat Británii na Benátském bienále

2003. K těmto úspěchům ještě připočtěme fakt, že Chris Ofili byl zvolen členem správní rady muzea Tate v době, kdy mu ještě nebylo ani třicet let.

Vůně biblické Afriky Pro Ofiliho kariéru byla nesmírně důležitá jeho cesta do Zimbabwe v roce 1992, kde měl možnost studovat prehistorické jeskynní malby, což se později promítlo do jeho stylu. Dalším důležitým elementem pak byl sloní trus, jejž si z cesty přivezl a který začal aplikovat do svých kompozic.

Ofiliho tvorba by se dala charakterizovat slovy – exotická, hravá, výrazně barevná a eroticky nabitá.

První dva sály londýnské výstavy přesně odpovídají tomuto tónu. Snad by se daly ještě přidat výrazy narativní a figurativní. První, co diváka na plátnech značných rozměrů krom oslňující barevnosti zaujme, je skutečnost, že obrazy nejsou zavěšeny, nýbrž jsou jednoduše opřeny o zeď – jejich spodní hrana stojí na dvou hroudách. Po bližším zkoumání je zřejmé, že ony neforemné podstavce jsou tvořeny sloním trusem, který se objevuje i v díle samém. Ofili opakovaně užívá odkazu na biblické příběhy (jako chlapec byl ministrantem v katolickém kostele) a také

inzerce

67

"

!

"

!$ , # + $' # # # , # # ( #" *# # ) &# # # # # # # # + $' # # # !# # # # ) # + # % # $ &# # # # # # '&# # # #)& #

hlavnĂ­ partneĹ&#x2122;i:

hlavnĂ­ mediĂĄlnĂ­ partneĹ&#x2122;i:

ESTHER STOCKER 14. 4. 2010 â&#x20AC;&#x201C; 6. 6. 2010 vernisĂĄĹž 14. 4. 2010 v 18 hodin

( )% %

' *

%

' * %) * &

* & % !#

! ) * *

* ' ! +$"

WANNIECK GALLERY

Wannieck Gallery, Ve VaĹ&#x2C6;kovce 2, Brno, www.wannieckgallery.cz OtevĂ­racĂ­ dobu si prosĂ­m ovÄ&#x203A;Ĺ&#x2122;te na webu nebo na tel. 543 256 072

68

inzerce

art + antiques

!!!"#$% &'()*+",

2 "539 $ (). +)6(8 )

,-+ ( )/ + + #:9 "<(

- /2)

- /2)- /2)

ä ä ä )/7 /2 5(9 %.&-.+(9 4 ,).6 ,(5 ,/8-)/5 WWW ORIMART CZ WWW ORIMART CZ WWW ORIMART CZ &#- + -.+ /<-/ +(7 .'8(9 - )+ -# %7 - 1-2 *)/9 %2 / &%< )+'5- + /(7 *:9&)"2 ),-5(9 . ) +< " %(#"%.* ; / ! & +#9 " ( ) , ,& /). ( 000 & 2+#(- ( - & ,")* rozmÄ&#x203A;r: 150x100 cm, technika: olej na plĂĄtnÄ&#x203A;, rozmÄ&#x203A;r: 150x100 cm, technika: rozmÄ&#x203A;r: 150x100 cm, olej technika: na plĂĄtnÄ&#x203A;, olej na plĂĄtnÄ&#x203A;, - & 2+#(- 0) 3 4 ) , " ( 000 & 2+#(- ( nĂĄzev obrazu: DobrĂĄ reklama a skvÄ&#x203A;lĂ˝ marketing nĂĄzev obrazu: DobrĂĄ reklama nĂĄzev obrazu: a DobrĂĄ skvÄ&#x203A;lĂ˝ reklama marketing a skvÄ&#x203A;lĂ˝ marketing

manuál

69

Manuál pro milovníky současného umění Lekce 18. – Revoluce??? text: Ondřej Chrobák Autor je hlavním kurátorem GASK.

Milovnici současného umění určitě zaznamenali bouři, jež se v posledních týdnech přehnala přes stránky společenských magazínů. Jen pro jistotu, máme na mysli Klíčovou sochu Jiřího Davida, nikoli spiknutí gayů na železnici. Osmdesát pět tisíc klíčů za volné esemsky se díky umělecké imaginaci a šikovným rukou z jedné moravské firmy transformovaly do monumentu REVOLUCE. Psalo se o „odhalení kontroverzní sochy“, což je obdoba oblíbeného žurnalisticko-marketinkového sousloví „do kin přichází kultovní film“. Počet použitých klíčů ověřil emisar pelhřimovské agentury a následně zapsal do knihy rekordů. Poučená výtvarná kritika řešila rovnici, zda peníze globální korporace + nápad reklamky + autor Neonového srdce = umělecká SVOBODA. Recenze a diskusní fóra čtenářů odhalila hned několik traumat spojených se současným uměním:

David není David Široké veřejnosti stále splývá Jiří DAVID a DAVID Černý, přičemž 98% zmýlených zaměňuje Davida za Černého a pouze zlomek Černého za Davida. Trochu jako Manet

a Monet. Udělejme jednou navždy, alespoň pro čtenáře Manuálu, jasno: MAnet = Snídaně v trávě MOnet = Lekníny DAVID Černý = Entropa, Tank, letadlo a Schwarzenberg.

Jiří DAVID = Tvrdohlavý, Srdce nad Hradem

Současné umění je humbuk Pouze přispěvovatele internetových diskuzí dávají současným umělcům alespoň chvilkovou iluzi, že od doby, kdy Paříž pobouřily obrazy impresionistů, umění neztratilo nic ze schopnosti provokovat. Publikum také dokáže umělci výborně poradit. dája: „Současné moderní umění se scvrklo na diletantskou improvizaci, snahu o provokaci a primitivní exhibicionismus za každou cenu. Pokusy plodit neotřelé umění klopýtají v naprostém diletantizmu a naprostá absence kvalitní estetické či výtvarné výchovy na všech úrovních vzdělávání připravila nejméně dvě generace o jeden ze smyslů, kterému se říkalo vkus.“

RE: LEKCE 17. – JAK PSÁT RECENZE Hlavní kurátor GASKu Ondřej Chrobák v minulém čísle Art+Antiques načrtl možnou recenzi na expozici Galerie hlavního města Prahy Po sametu. Jelikož jsem se na vytváření koncepce této výstavy podílela, nezbývá mi než na jeho text reagovat, i když si musím vystačit jen s autorovými nadhozenými kusými slogany.

Chrobákovy nekonkrétní připomínky totiž nejsou podloženy žádnými hlubšími argumenty, a tak povrchnost, kterou pisatel vyčítá expozici Po sametu, nakonec vyznívá především z jeho příspěvku. Obvinění kurátorů expozice ze zavádějící kategorizace je matoucí, neboť já i Karel Srp jsme nikdy netvrdili, že se Po sametu snaží výtvarná díla klasifikovat. Při vytváření koncepce jsme se neopírali o žádnou jednotnou „metodu“. Domnívám se, že u expozice tohoto typu, která odmítá chronologii a vědecké

Estét: „Místo Klíčové sochy tam měl stát samotný, živý Jiří David a nekonečně ipsovat s klíči před pražským magistrátem, nejlépe by tak vystihl promarněných dvacet let…“

Umělecká svoboda vs. Kapitalismus Klíčová (sic!) otázka, kterou Davidova socha, respektive zázemí jejího vzniku otevřely, zní: Existuje v kapitalismu „totální“ umělecká svoboda? Může dnes být umělec zcela nezávislý? Řešením dilematu rozhodně není dopoledne hákovat v reklamce a odpoledne pod pseudonymem podkopávat systém hravým streetartem, jak nabízí jeden z nejhlasitějších kritiků Davidovy zakázky. Recenzenti i několik oslovených umělců se vysmálo Davidově naivitě, se kterou si zadal s „nadnárodním molochem“.

Prodal svobodu za stříbrňáky. Zde je třeba se vší vážnosti říci: Je zbabělé pranýřovat pouze zkorumpovaného umělce a neodsoudit systém, který programově a z podstaty neguje onu svobodu.

REVOLUCE!!!

uspořádání, není podobný přístup ani možný. Necháváme na návštěvníkovi, zda způsob, jakým je sestavena, přijme a na naši hru, oproštěnou od individualizování uměleckých osobností a důrazu na ikonická díla, přistoupí. Dokladem svobody čtení celé expozice jsou názvy i krátké texty, které uvádějí její jednotlivé oddíly.

Kauza skupiny Guma guar z roku 2008 týkající se rozpuštěné výstavy na Staroměstské radnici nemá se současným vedením galerie ani expozicí nic společného. Tuto pisatelovu připomínku proto považuji za klamnou.

Na závěr chválím Ondřeje Chrobáka za pokus o „lekci“ a kritický náhled. Škoda jen, že si nedal práci s opravdovou recenzí.

Mohla tak vzniknout plodnější a konkrétnější diskuse, která ke kurátorské disciplíně neodmyslitelně patří.

/ Sandra Baborovská, kurátorka GHMP

70

recenze

art + antiques

King of Art Bedřich Dlouhý v Muzeu Montanelli text: Věra Jirousová Autorka je historička a kritička umění.

Soubor mistrovských obrazů, asambláží a prostorových objektů Bedřicha Dlouhého (1932) uvádí excelentní výstava v pražském Muzeu Montanelli na Malé Straně. Několik fotografií ve foyeru a trojrozměrný objekt Po flámu (1996), s okoralým skrojkem melounu a rojem animovaných zdechlin much, připomenou

tvůrce jako spoluzakladatele legendární skupiny Šmidrové, jejíž umělci (Karel Nepraš, Jan Koblasa a další) prosluli v 50. letech akcemi neodada a estetikou divnosti.

Ve vstupním prostoru diváka zastaví přímý pohled z očí do očí, jímž ho malíř nezúčastněně sleduje ze svého Autoportrétu V. (2008).

B E D Ř I C H D L O U H Ý: A U T O P O R T R É T V. / 2008 olej na plátně, kombinovaná technika / 140 × 180 cm / foto: archiv MuMo

Na rozdíl od Autoportrétů I. – IV., které autor od 90. let vytvářel kombinovanou technikou jako asambláže nebo velké objekty (počínaje bizarní, věcmi zaplněnou plochou pracovního stolu až po prostorové instalace a soustavy iluzivních obrazů, zdí a předmětů), jde nyní o autoportrét zhotovený převážně klasickou formou malířského zobrazení.

Věrohodnou podobu ležícího tvůrce, jenž se dožil nemoci a stáří, oživuje vložený segment reliéfní asambláže. Namísto nerozlišitelné předmětné skladby, ve které mnohost reálných věcí prorůstá do iluzivního zobrazení každodennosti uvnitř virtuální reality, je i tentokrát Bedřich Dlouhý srozuměn, že vlastní portrét – podobenství na christologické téma – ho spíše zvěcňuje než zvěčňuje. Je současným svědectvím o „chudobě naší zkušenosti, která je pouze částí velké chudoby“.

(Walter Benjamin, Zkušenost a chudoba) Malířský rukopis Autoportrétu V. se soustřeďuje na abstraktní střed neosobních pocitů a neuchopitelné podněty z paralelních proudů nevědomí, působící skrze individuální vědomí. Tvůrce vnímá sám sebe v zrcadle malby, snímající rozmanitost světa jako smířená gesta sebezapomnění, sebepoznání i o sebe nedbání. „Natolik jsem se svlékl z vlastní bytosti, že existovat pro mě znamená se obléknout.“ (Fernando Pessoa, Kniha neklidu) A nebyl by svého času pasován na Šmidru, kdyby mravní odvahu, hrdost pocitů i hloubku své malířské reflexe jevů současného světa neosvědčil ironickým vizuálním komentářem gentlemana: pohleďte, jsem tady, jak mě Bůh stvořil – v trenýrkách.

Obrazy věcí, anebo přízraky?

B E D Ř I C H D L O U H Ý: P O F L Á M U ( D E TA I L) / 1996 kombinovaná technika, 38 × 90 × 22 cm / foto: archiv MuMo

Od kolekce Madon, komorních zátiší ze sbírky Nadace DrAK, obrazů Divné věci (2006) a Věc I. (2007), jejíž oblý tvar a malířský rukopis zhušťuje jemnou taktilní intuici do

71

strukturnĂ­ malby ryzĂ­ho informelu, spÄ&#x203A;je expozice v patĹ&#x2122;e k rozmÄ&#x203A;rnĂ˝m zĂĄtiĹĄĂ­m. Diptych zĂĄtiĹĄĂ­ ZkouĹĄka podkladu (2004) zpochybĹ&#x2C6;uje smyslovou rozkoĹĄ iluzivnĂ­ malby a VÄ&#x203A;c II. (2007) ztÄ&#x203A;lesĹ&#x2C6;uje princip subjekt-objektovĂŠho konceptu novovÄ&#x203A;kĂŠ malby.

Kontinuitu svĂŠho prĹŻzkumu spojitĂ˝ch nĂĄdob reĂĄlnĂŠho a imaginĂĄrnĂ­ho svÄ&#x203A;ta zaloĹžil BedĹ&#x2122;ich DlouhĂ˝ na respektu k malĂ­Ĺ&#x2122;skĂŠ tradici, zĹŻstal vĹĄak vÄ&#x203A;rnĂ˝ volnĂŠmu proudu emocĂ­ a tekutĂŠ abstraktnĂ­ formÄ&#x203A; imaginativnĂ­ malby manĂ˝rismu. Jeho svÄ&#x203A;Şí a tÄ&#x203A;kavĂ˝ smysl pro ambivalentnĂ­ vĂ˝znamy se projevuje v osobitĂŠm fenomĂŠnu divnosti i v Ĺ&#x2122;adÄ&#x203A; kresebnĂ˝ch obrazĹŻ z 90. let. Vynikne v nich pĹ&#x2122;edevĹĄĂ­m humor a pĹ&#x2122;esnĂĄ intuice, zamÄ&#x203A;Ĺ&#x2122;enĂĄ na absurditu dÄ&#x203A;nĂ­ ve stĹ&#x2122;edoevropskĂŠm prostoru, kde Ĺživot v kleci abstraktnĂ­ch idejĂ­ pohlcuje pĹ&#x2122;irozenĂŠ pocity a promÄ&#x203A;Ĺ&#x2C6;uje vÄ&#x203A;ci reĂĄlnĂŠho Ĺživota v pĹ&#x2122;Ă­zraky.

OtevĹ&#x2122;enĂŠ prĹŻhledy a sondy do kulturnĂ­ pamÄ&#x203A;ti patĹ&#x2122;Ă­ k momentĹŻm, jimiĹž BedĹ&#x2122;ich DlouhĂ˝ pĹ&#x2122;ekonĂĄvĂĄ klaustrofobii a tlak stĂ­s-

Ĺ&#x2C6;ujĂ­cĂ­ pĹ&#x2122;Ă­tomnosti 70. a 80. let minulĂŠho stoletĂ­. ObrazovĂ˝ implantĂĄt kaÄ?era Donalda zpĹ&#x2122;Ă­tomĹ&#x2C6;uje v obraze KrajkĂĄĹ&#x2122; (1988) citĂĄt z Vermeera â&#x20AC;&#x201C; malĂ­Ĺ&#x2122;skĂŠ citace mistrĹŻ evropskĂŠho malĂ­Ĺ&#x2122;stvĂ­ pĹ&#x2122;enesenĂŠ do postmodernĂ­ho kontextu 80. let uplatĹ&#x2C6;ujĂ­ estetiku divnosti a jejich vĂ˝znamovĂŠ posuny kriticky komentujĂ­ dobovĂ˝ â&#x20AC;&#x17E;kulturnĂ­â&#x20AC;&#x153; kontext. TvĹŻrce se postupnÄ&#x203A; zĹ&#x2122;Ă­kĂĄ zaĹĄifrovanĂ˝ch odkazĹŻ a redukuje iluzivnĂ­ fantazii ve prospÄ&#x203A;ch konceptuĂĄlnĂ­ celistvosti, s nĂ­Ĺž vystupuje na povrch komplexnĂ­ povaha pĹ&#x2122;Ă­tomnosti.

Sumu ĹživotnĂ­ a malĂ­Ĺ&#x2122;skĂŠ zkuĹĄenosti umÄ&#x203A;lec shrnuje rovnÄ&#x203A;Ĺž v monumentĂĄlnĂ­m AutoportrĂŠtu II., jenĹž pĹ&#x2122;edstavuje kroky jeho konfrontace se smyslem vlastnĂ­ malby.

JinĂŠ podobenstvĂ­ o pĹ&#x2122;Ă­tomnosti ukazuje ĹĄest obrazĹŻ z cyklu Inverze (2009). NarativnĂ­ forma mÄ&#x203A;lkĂ˝ch boxĹŻ za prĹŻhlednou stÄ&#x203A;nou iluzivnĂ­ch obrazĹŻ tematizuje archetyp romantickĂŠ krajiny, v nĂ­Ĺž se zvolna rozpouĹĄtÄ&#x203A;jĂ­ metafory snu a domova. Pod dekou smogu a v monotĂłnnĂ­ ĹĄedi rekonstruuje tvĹŻrce

sevĹ&#x2122;enĂ˝ horizont svĂŠ doby a oznaÄ?uje propustnou hranici mezi vydrancovanou Ä?eskou konzumnĂ­ spoleÄ?nostĂ­ a Evropou. NamĂ­sto vytouĹženĂŠ svobody zde zeje archetyp pustiny s dÄ&#x203A;jinnĂ˝mi znaky kulturnĂ­ prĂĄzdnoty, zanoĹ&#x2122;enĂŠ do prostoru iluze.

SetkĂĄnĂ­ s obrazy BedĹ&#x2122;icha DlouhĂŠho prozradĂ­ vÄ&#x203A;Ä?nÄ&#x203A; aktuĂĄlnĂ­ tajemstvĂ­ â&#x20AC;&#x201C; znĂĄmĂŠ jako marnost nad marnost, polykajĂ­cĂ­ smysl kaĹždodennĂ­ pĹ&#x2122;Ă­tomnosti. Ä&#x152;lovÄ&#x203A;k by mohl snadno podlehnout pokuĹĄenĂ­, ale naĹĄtÄ&#x203A;stĂ­ je tu s nĂ­m obraz, kterĂ˝ se ptĂĄ: Co je skuteÄ?nĂŠ a co jsou pĹ&#x2122;Ă­zraky? PtĂĄ se divĂĄka, zda jeĹĄtÄ&#x203A; mĹŻĹže bĂ˝t vĂ˝povÄ&#x203A;dĂ­ o krĂĄse.

B E D Ĺ&#x2DC; IC H D L O U H Ă? : AU T O P O R T R Ă&#x2030; T V. / K I N G O F A R T poĹ&#x2122;adatel: Muzeum Montanelli termĂ­n: 18. 2. â&#x20AC;&#x201C; 30. 6. 2010 www.muzeummontanelli.com

INZERCE

! " !

+2( /+ & + '&#(27 +6() +. #&+#) ( . * ) )" &#&! )" -"# #)# &

') &(* )#&! '& % #& +($3" &2%

'& 111 % 3 111 % +, ' 2 3

0 ( $) '2 ( *($*) 8&4 + " ) # $ / / (,&)+ ,+ /(0 .& 2 - ) - * $*'2) ' *' ) ' # & / $5 +4 " +2 +6() + )'+2

)" -"# #)# & ,# ' % #& & *&)# *&

) +9 & &&: 1 " $' %: +4$ & ; & # . ' % % ) % ( , $ & (

72

recenze

art + antiques

Blízký i vzdálený Viktor Pivovarov v Moravské galerii text: Jan Skřivánek

Na jednom z obrazů Viktora Pivovarova z cyklu eidetických krajin z roku 2008 vidíme drobného oběšence visícího na řapíku listu jakési obří rostliny. I když kdo ví, co je zde velké a co malé. Onen nešťastník není o nic větší než mravence na list nad ním. Může jít o příběh člověk ztraceného v nepřátelském světě, stejně jako o obraz jeho nicotnosti tváří v tvář majestátu přírody. Záleží na divákovi.

Podobné střídání perspektiv a možných rovin čtení je pro Pivovarovu tvorbu charakteristické. I když jsou jednotlivé jeho obrazové cykly po formální stránce často velmi rozdílné, skoro vždy v nich najedeme motiv prolínání velkého, obecného a vznešeného na straně jedné s tím, co je malé, osobní a prosté na straně druhé. Ve vyprávění o důležitosti víry například velice pečlivě popisuje rituální pokrmy servírované v jednotlivé sváteční dny, obyčejné kuchyňské zátiší u něj naopak může být výpovědí o tíživé atmosféře Moskvy 50. let.

Slova obraz a vyprávění lze pro Pivovarovu tvorbu používat téměř jako synonyma.

Jeho malby se vyznačují silnou příběhovostí, diváka provokují, aby si domýšlel, co se odehrává mezi postavami na plátně a jaké bude vyústění zobrazených dějů. S oblibou navíc pracuje v cyklech, kde jednotlivé obrazy fungují nejen samy o sobě, ale též jako součást většího celku. Velice důležitou roli má u Pivovarova také psaný text. Za jeho nejvlastnější žánr lze považovat tzv. alba, kresebné či akvarelové cykly, které kombinují obraz a textový doprovod.

V roce 1996 měl Pivovarov velkou výstavu v Galerii Rudolfinum, od té doby však v Česku vystavoval jen sporadicky. O to větší úspěchy slavil v rodném Rusku. Treťjakovská galerie mu v roce 2004 připravila soubornou výstavu.

Před třemi lety pak v Moskevském muzeu moderního umění představil své nejnovější obrazy. Loňský rok byl rokem Pivovarova návratu na českou výtvarnou scénu. V Galerii

D Í V K A S C I T R Ó N E M (z cyklu Jedlíci citrónů) / 2005 olej na plátně / 100 × 75 cm / foto: Martin Polák

Jiří Švestka v září vystavil svůj nejnovější malířský cyklus Krasavci. Od půlky října se pak ve Východočeské galerii v Pardubicích konala průřezová výstava Oni, kterou nyní v pozměněné podobě reprizuje Moravská galerie v Brně.

Jádro výstavy tvoří několik cyklů z posledního desetiletí, které doplňuje soubor akvarelů z let 1987-88 a čtveřice portrétů filozofů z konce 90. let. Byť je brněnská výstava oproti pardubické co do počtu vystavených děl menší, jsou na ni navíc zařazeny obrazy z cyklu Dokonalí z let 2007-08.

V katalogu jsou reprodukovány i obrazy ze série Krasavci, které však na výstavě bohužel chybí.

Z prostorových důvodů je v Brně výrazně zredukován cyklus Jedlíci citrónů z let 200506, v němž se malíř vrací do Moskvy svého dětství a dospívání. Více prostoru je naopak věnovánu souboru Děti oblaků, který vypráví o fiktivním náboženství svatých lišek, jež se mělo zrodit na sovětském Dálném východě prolnutím judaismu, pravoslaví a taoismu.

Na první pohled se může zdát, že jde o pou-

hou úsměvnou hříčku, začte-li se však člověk do popisů jednotlivých svátků „liškomilů“ či do jejich základní náboženské knihy, Sútry strachu a pochybností, zjistí, že jde o velice citlivou výpověď o důležitosti víry a sdílené intimity.

Pivovarov žije od roku 1982 v Praze a dění na zdejší výtvarné scéně se nikterak nestraní – loni v červnu například výrazně vystoupil na podporu Petra Nedomy –, přesto je jeho dílo neustále prezentováno jako cosi víceméně cizího. Činí tak i kurátor brněnské výstavy Marek Pokorný, který sice kritizuje jeho nezařazení do akademických Dějin českého výtvarného umění, zároveň však soudí, že je na místě ptát se, „zda a jak u nás a pro nás Viktor Pivovovarov existuje“. Malíř sám sice též prohlašuje, že mnoho českého ve své tvorbě nespatřuje. Otázka však zní, zda by nás vůbec napadlo ptát se nějakého jiného zdejšího autora, co je na jeho díle typicky české.

To, čím se Pivovarovo dílo vymyká, není jeho navázanost na ruskou kulturní tradici, ale šíře záběru a schopnost přesahu.

Dokáže přesvědčivým způsobem adresovat velice obecná a hluboce lidská témata, což by však nemělo být něco, co budeme považovat za cizí českému umění. Pivovarov je výjimečným zjevem na zdejší výtvarné scéně ne proto, že se narodil v Moskvě a pracuje s ruskými reáliemi, ale proto, že je velkým umělcem, který by vyčníval kdekoliv.

VIK TOR PIVOVAROV: ONI pořadatel: Moravská galerie v Brně / Východočeská galerie v Pardubicích místo: Pražákův palác kurátor: Marek Pokorný / Simona Vladíková termín: 25. 2. – 23. 5. 2010 www.moravska-galerie.cz

inzerce

73

DAVID HANVALD 14. 4. 2010 â&#x20AC;&#x201C; 6. 6. 2010 vernisĂĄĹž 14. 4. 2010 v 18 hodin

SYSTĂ&#x2030;M, KONSTRUKCE, Ĺ&#x2DC;Ă D 18

MILOĹ Ĺ EJN BĂ?TI KRAJINOU TO BECOME LANDSCAPE 7 -$ . 6 '*$ 1& %6 (!1 " ' * "-$ 4() *$3 (38 ($2 !'1#, ' 5(!1 "- 8

+++ -& " ' ) *7 $% $$9 !'%#9 &%$ 9"3 % % % $ / 0 :

) " % * " " % ' #

%

+ ' " ) " ( ! %

& %

$

WANNIECK GALLERY

Wannieck Gallery, Ve VaĹ&#x2C6;kovce 2, Brno, www.wannieckgallery.cz OtevĂ­racĂ­ dobu si prosĂ­m ovÄ&#x203A;Ĺ&#x2122;te na webu nebo na tel. 543 256 072

76

artmix

PRAHA – muzea

* GHMP – Městská knihovna Zdeněk Sýkora: 90 (do 2. 5.) * GHMP – Dům U Kamenného zvonu Zdeněk Sklenář (do 6. 6.) * GHMP – Dům U Zlatého prstenu Po sametu; Alice Nikitinová: Tepláky a gumáky (do 18. 4.) * GHMP – Staroměstská radnice Marek Kvetán (do 2. 5.)

Muzeum hlavního města Prahy Jan Vaněk: Civilizované bydlení pro každého (do 22. 8.); Vietnam v Praze (do 12. 9.)

NG – Šternberský palác Pagina Aurata (do 3. 5.)

NG – Veletržní palác Jan Křížek (do 23. 5.); Petr Pavlík (do 31. 5.)

NG – klášter sv. Jiří Piepenhagenovi; Maxmilian Josepf Haushofer (do 30. 4.); Žena a grafika v Čechách 19. století (do 13. 6.)

Národní muzeum Historické skvosty (do 18. 4.); Kníže Václav, světec a panovník (do 2. 5.); Nejstarší stříbrné poklady (do 9. 5.); Za svobodu!; Hradní fotoarchiv 1918-1933 (do 6. 7.)

Památník národního písemnictví Petr Nikl: Dialog s maminkou (do 30. 5.)

Pražský hrad – Jízdárna Jiří Georg Dokoupil: Dokoupil 100 (do 25. 5.) * UPM – hlavní budova Libuše Niklová: 200 dm3 dechu (do 6. 6.) * UPM – Galerie Josefa Sudka Ateliér Schlosser & Wenisch: fotografie (do 18. 4.) Židovské muzeum – Galerie Roberta Guttmanna Hagady ve sbírkách Židovského muzea v Praze (do 27. 6.)

PRAHA – výstavní síně

Altán Klamovka Power-Poverty (do 25. 4.); Tomáš Moravec, Matěj Al-Ali (od 28. 4. do 23. 5.)

A. M. 180 Scandanaïvia (do 23. 4.)

AP Galerie Kurt Gebauer: 2000+9, Vánoce (do 28. 5.)

Ateliér Josefa Sudka Jiří David: OSB (do 2. 5.)

Centrum současného umění DOX NY24 (do 26. 4.); David Černý: Entropa (do 30. 4.); Evidence zájmových osob.StB (do 10. 5.); Free Culture (do 16. 5.); Pode Bal: Malík Urvi II (do 17. 5.); Umění šachu (do 28. 6.); Jan Kaplický: Vlastní cestou (od 16. 4. do 2. 8.) České centrum Praha Libor Lípa: Přesun pohybu (1) (do 10. 4.); Josef Hnízdil: Návrat k malbě (od 15. 4. do 8. 5.)

Entrance Gallery D. Alster, M. Markert: Místnost vzniku a zániku slov (do 25. 4.) etc. gallery Pedro Neves Marques: Trilogie (od 14. 4. do 20. 4.); Milan Salák: Ženy bojovnice, co se šly vyčůrat (do 23. 5.)

Francouzský institut ENSP Arles (do 16. 5.)

Fotograf studio Silvie Kolevová (od 7. 4. do 1. 5.)

FUTURA Kašpar noci (do 9. 5.)

Galerie 35 m2 Aleksandra Vajd, Hynek Alt: Díra v dlani (do 11. 4.); Pavel Švec: Wolf at the Door (od 16. 4. do 16. 5.)

Galerie AMU Katedra scénografie DAMU (do 30. 4.)

Galerie AVU Tomáš Jetela, R. L. Ortega, J. R. Coello (od 7. 4. do 16. 4.)

Galerie České pojišťovny Jan Bačkovský (do 9. 5.)

Galerie fotografie Louvre Běla Kolářová (do 2. 5.)

Galerie Hollar Daniela Benešová: Grafická tvorba (od 7. 4. do 2. 5.)

Galerie Jaroslava Fragnera 15. ročník studentské soutěže společnosti Xella (do 11. 4.); Architecture and Inclusion (od 14. 4. do 6. 6.)

Galerie Jelení Petra Herotová: Blanka Černá Hora Praha (do 16. 4.); Petr Valer: Pravá levá a spol. (od 20. 4. do 7. 5.)

Galerie kritiků Alena Foustková: Mumbo Jumbo (do 18. 4.); Dino Čečo: Instantní lásky (od 20. 4. do 9. 5.)

Galerie NoD Josef Žáček: obrazy (od 6. 4. do 25. 4.)

Galerie NTK Olověný Dušan (do 9. 4.); Fenomén hra (do 29. 4.)

art + antiques Galerie Pavilon Juraj Jakubčiak: Vzorec na umění (do 16. 4.); Vladimír Houdek: Bezespánek (od 20. 4. do 20. 5.)

Galerie Rudolfinum Double Fantasy (od 22. 4. do 4. 7.)

Galerie Smečky Vlasta Kemr: Jak mě neznáte (do 17. 4.)

Galerie Velryba Guna Leite: Prostor (do 15. 4.); K. Smiková (od 20. 4. do 13. 5.)

Galerie VŠUP Jitka Válová: Doteky hudby (od 15. 4. do 29. 5.)

Chodovská tvrz Karel Pokorný: Česká a evropská krajina; Vilém Tefr: Aleje hudba…(od 7. 4. do 2. 5.)

Karlín Studios Ivan Vosecký: Graffiti (do 25. 4.)

Kongresové centrum České národní banky Výběr ze Zlatého fondu NMF (do 30. 4.)

Langhans Galerie Praha Dny otevřených dveří knihovny LGP (do 18. 4.)

Leica Gallery Prague Lukáš Dvořák (do 23. 5.)

MeetFactory Manon Awst & Benjamin Walther, Ajit Chauhan, Lucia Tkáčová (do 14. 4.); Being There (od 21. 4. do 30. 5.)

Nová síň Jiří Melnyčok: Situace a vztahy (do 11. 4.); Petr Zlamal: Archeologie paměti (od 14. 4. do 2. 5.) Školská 28 M. Delia: Podrátě (do 20. 4.); J. Kochánková: Stíny (do 21. 4.)

Topičův salon Jitka Válová: Setkání (do 9. 4.)

Tranzitdisplay Sung Hwan Kim: Nehybné okno ze dvou a více míst (do 9. 5.)

VICE gallery Stanislav Penc: Kozy (do 30. 4.)

PRAHA – galerie

Artpro galerie Jakub Švéda: Ostrovy A-B-C-T (do 16. 4.)

Dea Orh Art Gallery Jakub Špaňhel (do 22. 4.)

Dvorak Sec Contemporary Michael Najjar (do 9. 4.); Mia Brownell (od 15. 4. do 4. 6.)

Galerie 5. patro Jiří Petrbok, Jiří Kovanda: Nové práce (od 7. 4. do 1. 5.)

Galerie Břehová B. I. Wagner (do 23. 4.); L. Kuklík: pastely (od 28. 4.)

Galerie FotoGrafic Ivana Lomová: Sesterstvo (do 30. 4.)

Galerie Gambit Jan Saudek (do 28. 5.)

Galerie Havelka Pavel Piekar: Pozdravy z cest (do 17. 4.)

Galerie Jiří Švestka Ioana Nemes: Relics for the Afterfuture (Brown) (do 8. 5.)

Galerie Kotelna, Říčany u Prahy Jiří Hauschka: Není jen černá a bílá (do 22. 4.)

Galerie Litera Pravoslav Sovák: grafika (od 6. 4. do 7. 5.)

Galerie Lazarská F. Tichý, O. Janeček, L. Jiřincová, K. Lhoták a další (do 30. 6.)

Galerie Michal’s Collection Dušan Mravec (do 20. 4.)

Galerie Millennium Design XXM (do 11. 4.); Barbora Blahutová (od 13. 4. do 2. 5.)

Galerie Miro Robert Descharn: Salvador Dalí ve fotografiích (do 30. 5.)

Galerie Moderna Tomáš Hřivnáč: Z obou stran (do 25. 4.); Kamil Lhoták: Nostalgie letního odpoledne (od 29. 4. do 6. 6.)

Galerie Navrátil František Skála: Zájmová činnost (do 25. 6.)

Galerie Pecka Josef Moucha: Kdo se dá na vojnu (do 24. 4.)

Galerie U Betlémské kaple Miloslav Moucha (do 11. 4.)

Galerie VIA ART Tomáš Absolon, Pepa Achrer: NApůl (do 29. 4.)

Galerie Vltavín Předaukční výstava (od 12. 4. do 24. 4.); Ivan Komárek: Body Search II. (od 28. 4. do 30. 5.)

Galerie Woxart Jakub Špaňhel: obrazy (do 30. 4.)

Galerie Zdeněk Sklenář Jan Merta: Stockhausenova symfonie (do 1. 5.)

Hunt Kastner Artworks Adam Štech (do 9. 5.)

* Předplatitelé Art+Antiques mají do označených institucí slevu

Muzeum Montanelli Bedřich Dlouhý (do 30. 6.)

The Chemistry Gallery Jan Miko: Mikomikomiko (od 15. 4. do 9. 5.)

Vernon City Mauro Cuppone (do 25. 4.)

Vernon Projekt Lukáš Machalický: Sebrané spisy (do 15. 4.)

Výstavní síň Mánes Ivan Komárek (do 6. 5.)

BRNO

BKC – Galerie mladých Filip Smetana, Katarína Hládeková: CMYK 2 (od 7. 4. do 29. 4.)

BKC – Galerie Kabinet Kamila Zemková: Autoportrét (do 5. 5.)

BKC – Galerie U dobrého pastýře Benedikt Tolar: Antropomorfing (do 5. 5.)

Brno Gallery CZ Hugo Demartini, Milan Dobeš: Světlem–prostorem–pohybem (do 9. 4.); Václav Krůček: Pole (od 16. 4. do 11. 6.)

Divadlo Reduta Dvacátý rok Institutu tvůrčí fotografie v Opavě (do 2. 5.)

DumB – Dům umění Dlouho neviděno: setkání s Mus. auf Abruf (do 11. 4.)

DumB – Dům pánů z Kunštátu Václav Boštík, Robert Hliněnský; Next Wave (od 6. 4. do 23. 5.)

Galerie architektury Termín dnes! (do 23. 4.); AAI: irská cena (od 28. 4. do 4. 6.)

Galerie Ars Margita Titlová-Ylovsky (od 6. 4. do 30. 4.)

Galerie Artistů Robert Vano: The Platinum Collection (do 2. 5.)

Galerie Aula FaVU Found Footage (do 11. 4.); Klasse Spacek fotografie (od 14. 4. do 9. 5.) * MG – Místodržitelský palác Možnosti záznamů (do 16. 5.) * MG – Pražákův palác Jiří Thýn; Viktor Pivovarov: Oni (do 23. 5.) * MG – Uměleckoprůmyslové muzeum Krása antických gem (do 16. 5.); Úniky a návraty; Thonet-Mundus a ti další (do 23. 5.)

MZM – Dietrichsteinský palác Špicberky ve fotografii P. Volfa (do 24. 4.)

MZM – Palác šlechtičen Josef Šíma; Moravští Charváti objektivem Ot. Ruzicky (do 15. 5.); Rok v lidových obyčejích a slavnostech (do 29. 5.)

MZM – Pavilon Anthropos Pavel Lysý: fotografie (do 16. 5.)

MMB – Hrad Špilberk Milan Magni (do 18. 4.); Zlato Inků (do 30. 4.); Krása, která hřeje (do 16. 5.)

MMB – Měnínská brána Loutkový svět Radosti (do 20. 6.)

Muzeum romské kultury Míla Doležalová: Plátna pro velké černé oči (od 9. 4. do 15. 8.) * Wannieck gallery Erik Šille; Ján Vasilko (do 11. 4.); St. Diviš: Kostky jsou vrhnuty (do 6. 6.); Esther Stocker; David Hanvald (od 14. 4. do 6. 6.)

BENEŠOV

Muzeum umění a designu Michal Tomek (do 15. 5.); Fotografie studentů VŠUP (do 11. 7.)

BLANSKO

Galerie města Blanska Patricie Fexová (do 14. 4.); Jiří Kovanda (od 24. 4. do 26. 5.)

ČESKÁ BŘÍZA

Galerie Sam83 Matyáš Chochola: Jezdecký pomník boha (do 1. 5.)

ČESKÉ BUDĚJOVICE

AJG – Wortnerův dům Míla Preslová (do 9. 5.)

AJG – Hluboká nad Vltavou Ve zvířecí kůži (do 18. 4.)

Dům umění Takashi Suzuki (do 10. 4.); Alan Johnston (od 15. 4. do 14. 5.)

ČESKÝ KRUMLOV

Egon Schiele Art Centrum Sympozium k 120. výročí narození E. Schieleho (od 17. 4.)

DOMAŽLICE

Galerie Dorka Michal Machat (od 10. 4. do 5. 6.)

HAVLÍČKŮV BROD

Galerie výtvarného umění Jan Hanuš: fotografie; Josef Saska: obrazy, grafika (do 16. 5.)

77 HODONÍN

Galerie výtvarného umění Vladimír Židlický: fotografie; Tono Stano, Ivan Pinkava: fotografie; Josef Kremláček: Ilustrace dětských knih (do 25. 4.)

HRADEC KRÁLOVÉ

Galerie moderního umění Slovenská grafika 20. století ze sbírek SSGBB (do 23. 5.)

OPAVA

Galerie Cella David Jedlička: obrazy (od 8. 4. do 7. 5.)

Slezské zemské muzeum Město na bruslích (do 3. 5.); Bronzové poklady (do 10. 5.)

OSTRAVA

Galerie MY Jaroslav Šerých: obrazy a grafické listy (od 9. 4. do 7. 5.)

Muzeum skla a bižuterie Jiří Šuhájek: sklo, obrazy, kresba (do 24. 6.)

Galerie Beseda Michael Rittstein: Místo činu (do 23. 4.); Female Hysteria (od 29. 4. do května) GVUO – Dům umění SANAA: Škola managementu a designu v Zollverein (do 11. 4.); F. Kupka: Čtyři příběhy bílé a černé (do 25. 4.); Měkkohlaví (do 6. 6.); Labyrint světla (od 9. 4. do 18. 7.); Mezinárodní vztahy: Mladí architekti z Německa (od 23. 4. do 6. 6.)

GVUO – Nová síň Ostrava-Poruba Střední umělecká škola Ostrava: Za dvacet (do 10. 4.)

Výtvarné centrum Chagall Cesty za grafickým uměním (do 18. 4.); Dalibor Bednář (do 2. 5.); Marie Moleníková (do 19. 5.); To nejlepší pro Karvinou (od 21. 4. do 16. 5.); Umění pro kancelář (od 29. 4. do 26. 5.)

Výstavní síň Sokolská 26 Jiří Franta, David Böhm; Pavel M. Brada (do 9. 4.); Výstava k akci Architecture Week Ostrava 2010 (od 12. 4. do 30. 4.)

JIHLAVA

PARDUBICE

CHEB

Galerie 4 Čtyři roky prázdnin (do 28. 4.)

Galerie výtvarného umění Josef Čapek: Země a lidé (do 11. 4.); Slunce orientu (do 16. 5.)

Muzeum Cheb Jaromír Míčka: fotografie (do 9. 5.)

CHRUDIM

Výstavní síň Nositelé ceny ARSkontakt 2009 (do 2. 5.)

JABLONEC NAD NISOU

Galerie Půda Ondřej Maleček (do 8. 4.); Milan Houser (od 20. 4. do 14. 5.)

Oblastní galerie Vysočiny A. Střížek; D. Živanovič (do 2. 5.); Řeč umění III. (do 3. 10.)

Galerie Fons Jindřich Zeithamml: grafika (do 26. 4.)

VČG – Dům u Jonáše, Zámek Josef Čapek (do 30. 5.)

JINDŘICHŮV HRADEC KARLOVY VARY

Galerie umění Odkaz Martina Salcmana (do 2. 5.)

Muzeum Karlovy Vary Slavné vily Karlovarského kraje (do 25. 4.)

Galerie města Plzně Současná slovenská geometrie I. (do 2. 5.)

ZČG – Masné krámy Miloš Šejn: Býti krajinou (do 6. 6.)

ZČG – Výstavní síň “13“ Vražedná realita: Zločin a trest v českém výtvarném umění 1800–1914 (do 16. 5.)

Západočeské muzeum Zločin a trest v Plzni a na Plzeňsku (do 18. 4.)

KLADNO

PROSTĚJOV

Národní muzeum fotografie Projekt VIA LUCIS (od 17. 4. do 20. 6.)

Malá galerie České spořitelny Michal Tůma: Paris vu par (od 8. 4. do 4. 5.)

KLATOVY

GKK – Galerie U Bílého jednorožce Lukáš Jasanský, Martin Polák: 10 000 chlapi (do 9. 5.)

GKK – Zámek Klenová Výstava ze sbírek GKK (od 11. 4. do 31. 7.)

KUTNÁ HORA

Galerie Felixe Jeneweina Ondřej Maleček (do 30. 4.)

KUŘIM

Galerie ad astra Tomáš Hlavina (od 14. 4. do 16. 5.)

LIBEREC

Oblastní galerie Vladimír Véla: Kyproplej (od 15. 4. do 13. 6.); Shopping 2000-2010 (od 15. 4. do 12. 9.)

Galerie Františka Drtikola Jiří Šalamoun (od 20. 4. do 2. 6.)

RAKOVNÍK

Rabasova galerie Rakovník Přírůstky sbírek RGR (do 11. 4.); Martin Kuriš: Navarana (do 2. 5.); Fotoklub FOS Sokolov, o.s. (od 8. 4. do 9. 5.); Z archivu Vladimíra a Anny Váchových (od 15. 4. do 20. 6.)

ROUDNICE NAD LABEM

Galerie moderního umění August Švagrovský a jeho sbírka (do 18. 4.)

ÚSTÍ NAD LABEM

ZLÍN

NÁCHOD

ZAHRANIČÍ

OLOMOUC

Galerie Caesar Jiří Hůla: Totéž (od 6. 4. do 29. 4.)

MUO – Muzeum moderního umění Milan Kunc: Amor a Psyche (do 9. 5.); SEFO III.: Maďarsko (od 29. 4. do 23. 5.)

MUO – Arcidiecézní muzeum Zbožných duší úl (do 25. 4.)

na internetu: www.artantiques.cz emailem: predplatne@ambitmedia.cz telefonicky: +420 222 352 570 faxem: +420 222 352 572

PŘÍBRAM

LOUNY

Galerie výtvarného umění Dana Holá: Příroda (od 16. 4. do 13. 6.)

Jak objednat?

Muzeum Prostějovska Slavné stavby Prostějova (od 8. 4. do 23. 5.); Via Baltica (do 6. 6.); Výročí založení LŠU v Prostějově (od 29. 4. do 16. 6.)

Severočeská galerie výtvarného umění L. Vilhelmová (do 11. 4.); Z. M. Nováková (od 23. 4. do 6. 6.)

Galerie Benedikta Rejta Kamil Linhart: Kosmos (od 10. 4. do 29. 8.)

Galerie XXL Milan Salák: Fragmenty (do 19. 4.)

Oblastní muzeum Společenský a kulturní život v Lounech v 19. a na počátku 20. stol.; Lounský park (do 18. 4.)

V ceně není zahrnuto poštovné a balné, které činí 150 Kč.

PLZEŇ

Galerie Emila Filly Figurama 10 (od 8. 4. do 30. 4.)

Galerie NF Florian Reither (Gelitin), Dominik Lang, studenti AVU (do 30. 4.)

Galerie Rampa Krajina sociální (do 23. 4.)

LITOMĚŘICE

Kompletní ročníky 2005—2008 po 200 Kč

Galerie Kabinet T. Igor Korpaczewski: Family (do 30. 4.)

KGVU: Dům umění Fenomén Baťa (od 13. 4. do 29. 8.)

KGVU: Zámek Umění ve Zlíně v 30. a 40. letech (do 9. 5.)

AMSTERDAM

Rijksmuseum Pieter Aertsen (do 19. 4.); Tulipány v Amsterdamu (do 1. 6.); Zářící madony (od 20. 4. do 21. 6.)

Van Gogh Museum Paul Gauguin (do 6. 6.); Mistři z Muzea Mesdag (do 4. 7.)

ANTVERPY

Koninklijk Museum voor Schone Kunsten Zavírací doba (od 24. 4. do 3. 10.); Práce a identita (od 29. 4. do 6. 6.)

Váš průvodce světem umění již od roku 2002

78

artmix

BASILEJ

Fondation Beyeler Henri Rousseau (do 9. 5.)

Kunstmuseum Frans II. Francken (do 18. 4.); A. Müller (do 9. 5.); K. Rüthemann (do 24. 5.); M. Merian d. Ä. (do 4. 7.); G. Orozco (od 18. 4. do 8. 8.)

BENÁTKY

Ca’ Pesaro Gardelovo tango (do 2. 5.); Formy moderny (do 18. 7.)

Museo Corer 800 benátských kreseb z 19. století (do 11. 4.)

Palazzo Fortuny Francesco Candeloro (do 18. 7.)

Peggy Guggenheim Collection Avantgardy abstrakce (do 30. 5.)

BERLÍN

Alte Nationalgalerie Nakreslený světlem (do 11. 4.)

C/O Berlin Roger Melis: retrospektiva (do 2. 5.)

Deutsche Guggenheim Utopia Matters (do 11. 4.); Wangechi Mutu (od 30. 4. do 13. 6.)

Galerie Max Hetzler Temporary Monica Bonvicini (od 30. 4. do 5. 6.)

Hamburger Bahnhof Sbírky (do 11. 4.); P. Pfeiffer (do 2. 5.); W. Ford (do 24. 5.)

Martin-Gropius-Bau Kolín v Berlíně (do 11. 4.); Poklady z Aga Khan (do 6. 6.)

Pergamonmuseum Indický aristokrat (do 30. 5.); Silné ženy v miniaturách (do 31. 12.)

Sammlung Scharf-Gerstenberg Bellmer – Bourgeois (od 24. 4. do 15. 8.)

Sonderausstellungshallen Kulturforum Verismus a nová věcnost (od 23. 4. do 15. 8.)

BILBAO

Guggenheim museum O soukromého k veřejnému (do 2. 5.); Robert Rauschenberg (do 12. 9.); Anish Kapoor (do 12. 10.)

BONN

Kunst-und Ausstellungshalle Zvědaví?: umění 21. st. ze soukromých sbírek (do 2. 5.); Echoraum (do 6. 6.); Byzanc (do 13. 6.); Liam Gillick (do 1. 8.)

BRATISLAVA

Galéria mesta Bratislavy Slovenská moderna očima sběratelů; Galandovi (do 11. 4.); Martin a Eva Moflárovi (do 23. 5.)

Slovenská národná galéria Július Koller: Vedecko-fantastická retrospektíva (od 22. 4.)

BRUSEL

Musées royaux des Beaux-Arts Marc Mendelson (do 30. 5.); Symbolismus v Belgii (do 27. 6.)

BUDAPEŠŤ

Szépmuvészeti múzeum Alchymie krásy (do 11. 4.); Vizuální poezie (do 15. 4.); Od Degase k Picassovi; Vera Molnár / Cézanne (do 25. 4.)

CURYCH

Kunsthaus Van Gogh, Cézanne, Monet; Salomon Gessner (do 16. 5.)

DRÁŽĎANY

Gemäldegalerie Alte Meister Tizian: Dáma v bílém (do 27. 6.)

FLORENCIE

Alinari National Museum of Photography Paříž ve fotografii 1920-1940 (do 11. 4.)

CCCS: Contemporary Culture Gerard Richter (do 25. 4.)

Galleria Michelangiolo Stroje Leonarda da Vinciho (do 31. 12.)

Palazzo Pitti Vzácné a krásné: medailony Medicejských (do 27. 6.)

Strozzi Palace De Chirico, Ernst, Magritte, Balthus (do 18. 7.)

FRANKFURT NAD MOHANEM

Städel museum Ernst Ludwig Kirchner: Retrospektiva (od 23. 4. do 25. 7.)

art + antiques HAMBURG

Hamburger Kunsthalle Horst Janssen (do 25. 4.); Pop Life (do 9. 5.); Stephan von Huene (od 9. 4. do 6. 6.); Skandál s Ježíšem (od 18. 4. do 18. 7.)

HAAG

Gemeentemuseum Kandinsky a Der Blaue Reiter (do 24. 5.); Kouzelný svět československého skla (do 30. 5.); Haute Couture (do 6. 6.)

HELSINKY

Sinebrychoff Art Museum Caravaggio (do 9. 5.); Benátky: svátek masek (do 23. 5.)

CHICAGO

Museum of Contemporary Art Místo vzniku: umělcovo studio (do 30. 5.); Díla ze sbírek MCA 1970-2000 (do 5. 9.)

The Art Institute of Chicago Knihy M. Karasika (do 12. 4.); Moderna v Americe 1900-50 (do 31. 5.); Čtyři Caravaggiovi následovníci (do 15. 5.); W. Eggleston (do 23. 5.); Matisse (do 20. 6.)

NEW YORK

Brooklyn Museum Žít navěky (do 2. 5.); Kiki Smith: Sojourn (do 12. 9.); Léčení válečných zranění (do 17. 10.)

Guggenheim Museum Intervence v Guggenheimově muzeu (do 28. 4.); Paříž a avantgarda (do 12. 5.); Zaostřeno na Maleviče 1912-1922 (do 30. 6.); Hilla Rebay (do 22. 8.); Pronásledovaní (do 6. 9.)

MOMA Monetovy lekníny (do 12. 4.); T. Burton (do 26. 4.); W. Kentridge (do 17. 5.); Yin Xiuzhen (do 24. 5.); Moderní mýtus (do 6. 9.); M. Abramović (do 31. 5.); Picasso: (do 6. 9.); H. Cartier-Bresson (od 11. 4. do 28. 6.); Lee Bontecou (od 21. 4. do 30. 8.)

The Metropolitan Museum of Art Bronzinovy kresby (do 18. 4.); Umění iluminace (do 13. 6.); Xie Zhiliu (do 25. 7); Narozeniny čínského umění (do 15. 8.); Scény z Ramayany (do 29. 8.); Vídeň kolem roku 1780 (od 13. 4. do 7. 11.); Picasso (od 27. 4. do 1. 8.)

PAŘÍŽ

Museum Ludwig Mary Heilmann (do 11. 4.); Kazimir Malevič a suprematismus (do 22. 8.); Wade Guyton; Jochen Lempert (od 23. 4. do 13. 6.)

Centre Georges Pompidou Erró: 50 let sbírek; elles@centrepompidou; P. Jouin (do 24. 5.); Lucien Freud (do 19. 7.); Sliby z minulosti (od 14. 4. do 19. 7.)

Musée du Louvre Svaté Rusko (do 24. 5.); J. Kosuth; T. Dubreuil; Franc. a ital. kresby 17. a 18. st. (do 21. 6.); Meroe, říše na Nilu (do 6. 9.)

Musée d’Orsay Meijer de Haan; Naturalismus podle P.H. Emersona (do 20. 6.); Zločin a trest (do 27. 6.); Jean-Léon Gerôme (do 23. 1.)

LIVERPOOL

ŘÍM

KOLÍN NAD RÝNEM

Tate Liverpool Afro moderna (do 25. 4.); Rineke Dijkstra (od 27. 4. do 30. 8.)

LONDÝN

Barbican Ron Arad (do 16. 5.)

British Museum Sochařství západní Afriky (do 6. 6.); Od Fra Angelica k Leonardovi: italské renesanční kresby (od 22. 4. do 25. 7.)

Design Museum Designové návrhy roku 2010 (do 6. 6.); David Adjaye; Trvale udržitelné budoucnosti (do 5. 9.)

National Gallery Uvnitř umění (do 25. 4.); Malovat dějiny: Delaroche a Lady Jane Grey (do 23. 5.); Christen Købke (do 13. 6.)

National Portrait Gallery Irving Penn (do 6. 6.); Indický portrét 1560 – 1860 (do 20. 6.)

Royal Academy of Arts Opravdový Van Gogh: Umělec a dopisy (do 18. 4.); P. Sandby (do 13. 6.); London Original Print Fair 2010 (od 29. 4. do 3. 5.)

Serpentine Gallery Richard Hamilton (do 25. 4.)

Tate Britain Chris Ofili; Douglas Gordon (do 16. 5.); Henry Moore (do 8. 8.)

Tate Modern Michael Rakowitz; Arshile Gorky (do 3. 5.); Van Doesburg a mezinárodní avantgarda (do 16. 5.); M. Karlsson (do 31. 12.)

Victoria & Albert Museum Decode; S. Annand (do 11. 4.); Digitální pionýři (do 25. 4.); Architektura 19. století ve fotografii (do 16. 5.); Britské ilustrace pohádek (do 12. 6.); Quilts: 1700-2010; Sběratel H. Walpole (do 4. 7.)

LOS ANGELES

Getty Museum Architektura v iluminovaných rukopisech (do 16. 5.); Fr. H. Evans; Městská panoramata (do 6. 6.); Leonardo da Vinci a sochařské umění (do 20. 6.); Aztécký panteon (do 5. 7.); Chutné obrazy (od 6. 4. do 22. 8.)

MADRID

Museo Nacional del Prado Nizozemští malíři v Pradu (do 11. 4.); Umění moci (do 23. 5.)

MNICHOV

Alte Pinakothek Umění rámu (do 18. 4.); Mistrovská díla ze sbírek Kunsthalle Bremen (do 1. 2.)

Haus der Kunst Zlaté časy (do 11. 4.); Ed Ruscha (do 2. 5.); Méně je více (od 30. 4. do 25. 7.)

Neue Pinakothek Mistrovská díla ze sbírek Kunsthalle Bremen (do 1. 2.)

Pinakothek der Moderne P. Loewy (do 11. 4.); G. Babetto (do 30. 5.); Zásadní změny ve stavitelství (do 13. 6.); P. Rist (do 27. 6.); Neo Rauch (od 20. 4. do 15. 8.); Od Kapského města po Brazílii (od 22. 4. do 20. 6.)

Palazzo delle Esposizioni Náš svět (do 2. 5.); Giorgio de Chirico (do 11. 7.); Mimmo Jodice; Giulio Paolini (od 9. 4. do 11. 7.)

Musei Capitolini Věk dobývání: kouzlo řeckého umění v Římě (do 5. 9.)

Museo del Corso Edward Hopper (do 13. 6.)

Scuderie Quirinali Caravaggio (do 13. 6.)

Vittoriano Monument Od Corota k Monetovi (do 29. 6.)

STOCKHOLM

Nationalmuseum Hand-made (do 16. 5.); Rubens a Van Dyck (do 23. 5.)

VARŠAVA

Muzeum Sztuki Nowoczesnej w Warszawie Modernologie (do 5. 5.)

Zachęta Narodowa Galeria Sztuki Gender Check! (do 13. 6.)

VÍDEŇ

Albertina Andy Warhol: Auta (do 16. 5.); Jakob a Rudolf von Alt (do 24. 5.); Markus Lüpertz (do 6. 6.)

Belvedere Tanzimat (do 16. 5.); Princ Eugene (do 6. 6.); Friedrich Pacher (od 16. 4. do 18. 7.)

Essl Museum H. Scheibl (do 2. 5.); M. Weiler (do 29. 8.); CORSO (do 7. 11.)

Kunsthalle Wien Isa Rosenberger (do 15. 4.); Tropicália (do 2. 5.); Život a práce ve Vídni III. (do 30. 5.); David Jourdan (do 31. 5.); Detroit (od 21. 4. do 31. 5.)

KunstHaus Kontroverze (do 20. 6.)

Kunsthistorisches Museum Vermeer: Umění malovat (do 25. 4.)

Leopold Museum Linde Waber; Schované poklady (do 24. 5.)

Liechtenstein Museum Panovník jako sběratel (do 24. 8.)

MAK – Museum für Angewandte Kunst Otomanské textilie ve sbírkách MAK (do 2. 5.); O. Neurath (do 5. 9.); Jos. Dabernig (od 7. 4. do 12. 9.); Hans Weigand (od 13. 4. do 5. 9.); FAT (od 14. 4. do 13. 6.); Ming (od 21. 4. do 3. 10.)

MUMOK Přepínání programů; OUT SITE_04 (do 2. 5.); Konstelace (do 6. 6.); Obrazy na obrazech; Gerhard Rühm (do 27. 6.)

WASHINGTON

National Gallery of Art Španělské umění 1600–1700 (do 31. 5.); Od impresionismu k moderně (do 31. 7.); Hendrick Avercamp (do 5. 7.); Ex Libris: Chester Dale (do 18. 7.); Mark Rothko (do 2. 1.)

Corcoran Gallery of Art Láska k Evropě: díla ze sbírky Williama A. Clarka (do 11. 4.); Od Turnera k Cézannovi (do 25. 4.); Hélios; Phil Solomon (od 10. 4. do 18. 7.)

inzerce

79

SNY / 2009 / olej, sololit, 93x93cm / foto: Lumír Čuřík

Malíř Petr Zlamal / Archeologie paměti Petr Zlamal (* 1949) patří k umělcům narozeným

augustiniánů (1992 – 2005). Jeho tvůrčí postupy

V souboru svých nových obrazů projevuje spolehlivý

po roce 1945. Zájem o malbu, jíž se věnuje více

jsou jedinečné, zasypává své obrazy vrstvami

instinkt pro inovace abstraktní formy a myšlenku

než čtyřicet let v něm probudil jeho otec, malíř.

pigmentů, aby je později mohl jako archeolog

work in progress. Prožité se stává „tělem obrazu“

Vedle Václava Bláhy a Michaela Rittsteina, s nimiž

odkrýt. Znovu a znovu jimi překrývá svá plátna

a umožňuje sdílet podněty, jež tvoří kontext spolubytí.

studoval na AVU v Praze (1968 – 1974) se

než je obraz formálně dotvořen. Pokusíme li se číst

Potkáme v něm „malé věci, které potěší“ i radost z

profiluje vlastními tématy i technikou malby. Od

jeho obrazy, prolomíme se dovnitř, kde se dějí

malby, vznikající z jednotnosti umělcovy soukromé

roku 1975 žije a maluje ve Šternberku na Moravě,

obyčejné a skutečné věci, které působí tak přirozeně.

i veřejné tváře. V Praze uvidíme výstavu obrazů Petra

kde se podílí na aktivitě městské galerie a mezi-

O své expresivní malbě se zlomky reality říká: obraz

Zlamala: Archeologie paměti 14.4. – 2. 5. 2010

národních výtvarných sympozií v barokním klášteře

je pro mě vyslancem srdce a projevem životních sil.

v Nové síni.