7 minute read
2 Doporučení, jak s knížkami pracovat
Níže uvedená doporučení platí jak obecně při četbě různorodých knih s malými čtenáři, tak i při čtení této edice.
2 1 Společný čas
Advertisement
Doporučujeme, aby se ze čtení těchto knížek stala společná činnost malého čtenáře a dospělého (učitele, rodiče). Můžeme dítěti pomáhat s četbou některých písmen, která se mu hůře rozeznávají, a sledovat jeho pokrok nebo oblasti, jež je potřeba ještě procvičit. Tyto postřehy nás mohou inspirovat k dalším souvisejícím aktivitám.
Kromě pozorování čtenářských dovedností je velice důležitý příklad dospělých. Pokud nás děti nikdy neuvidí s knihou v ruce, pak to ani od nich nemůžeme očekávat. Velmi podstatný je také čas, kdy se s dětmi posadíme, předčítáme jim nebo nasloucháme tomu, jak samy předčítají. Děti mají naši plnou, ničím nerušenou pozornost. Můžeme během čtení textu klást otázky, ptát se na emoce, které v dětech příběh vyvolává, vysvětlit význam obtížného slova apod. Zároveň v těchto chvílích ukazujeme dětem vzácnou hodnotu společně stráveného času a zacházením s knihou poukazujeme na její hodnotu.
2 2 Kniha jako vzácnost
S knížkami zacházíme s respektem. Děti vidí, jak my dospělí s knihami zacházíme, a věrně nás napodobují. Před četbou si umyjeme ruce, posadíme se k čistému stolu nebo na koberec a jemně a pomalu otáčíme stránky. Pokud uvidíme natrženou stránku anebo nějaký čmáranec, snažíme se spolu s dětmi škodu napravit. Knížku nosíme oběma rukama, aby nám nespadla, a vždy ji po četbě vrátíme do knihovny nebo místa u vás doma určeného k ukládání knih. Pokud půjdeme příkladem, děti nás budou přirozeně napodobovat. Příklad naší vlastní lásky ke knihám a moudrosti, humoru a fascinujícím informacím, které obsahují, je jedním z největších darů, které můžeme dětem předat.
2 3 Prostředí
Před četbou s dětmi popřemýšlejme také o prostředí, v němž se nacházíme. Zaměřme se na to, zda nás neruší nějaký okolní hluk, zda nás netlačí čas, zda jsme my sami v klidu a můžeme dětem věnovat plnou pozornost.
Pro budování čtenářských návyků doporučujeme vytvořit si čtenářský koutek. Může v něm být lampička nebo dostatek přirozeného světla, pohodlné křeslo, sedátko, polštáře, koberec nebo kožešina. Důležité je spojovat četbu s příjemnými pocity pohody, klidu a společné zábavy.
2 4 Četba nahlas
To, že dětem čteme nahlas, je pro ně velmi důležité. Děti mají možnost naslouchat správné výslovnosti nových slov a vnímat intonaci hlasu, jež je součástí kouzla sdílení příběhu. Během čtení můžeme poukázat na ilustrace, nechat si dětmi shrnout obsah, vysvětlit obtížnější výrazy nebo diskutovat nad souvisejícími tématy.
Stejně tak malí čtenáři benefitují z toho, že mohou nahlas předčítat druhým. Četbou nahlas si trénují přenos symbolů přes interpretaci zvuků do obsahového významu, vhodnou intonaci, přesnou výslovnost a rozšiřují si slovní zásobu. Děti prostřednictvím knih získávají nové informace, fakta, učí se nejen morálním hodnotám, ale například i porozumět humoru. S hlasitou četbou je rovněž spojeno vzrůstání rozsahu pozornosti, sebedůvěry a sebevědomí. S úspěšností četby souvisí také prohloubení vnitřní motivace a lásky ke čtení. Rozvinuté čtenářské dovednosti vedou i k úspěšnosti v dovednostech spojených se psaním.
Děti mají výbornou paměť a příběhy si rychle zapamatují. Proto pokud knížky používáte primárně k nácviku čtení, předčítání dospělým by mělo přijít na řadu až po přečtení dětmi. Třeba ve chvílích, kdy dítě potřebuje uklidnit, je unavené nebo jen vyžaduje poslech příběhu vcelku a plynule. Jistě sami dokážete dobře vypozorovat, v jaké fázi se vaše dítě nachází.
2 5 Představení nové knihy
Můžeme začít pojmenováním a ukázkou částí knihy: přebal knihy, desky, pevná nebo měkká vazba, hřbet, knižní blok, předsádka a záložka. Vlastním příkladem modelujeme vhodné zacházení s knihou (viz kapitola Kniha jako vzácnost).
Je možné využít také smysly: čich, hmat i zrak – přivonět ke knize, pohladit vazbu a pocítit druh papíru v knižním bloku, všimnout si barevnosti, ocenit ilustrace nebo velikost a typ písma.
Dále se můžeme zaměřit na konkrétní knihu přečtením názvu knihy, autorů a ilustrátorů. Vysvětlíme dětem, kdo je ilustrátor, kdo autor, čemu se říká ilustrace a text. Můžeme také zmínit a objasnit rok vydání, typ nakladatelství, číslo vydání nebo počet výtisků. Pokračujeme přečtením stránky s věnováním.
Než začnete s četbou knížek z tohoto setu, je dobré se zaměřit na předčtenářské herní aktivity. Nabízíme několik tipů:
▶ Zjistěte, která osvojená písmena se v příběhu objevují. Osvojeným písmenem myslíme to písmeno, s nímž se děti setkaly v předchozích příbězích. Jde tedy o písmena, která by děti měly ovládat. Jejich seznam najdete v kapitole 4 ke každé knížce zvlášť. Vybereme jedno z těchto písmen a hledáme předměty v domě, jež na tuto hlásku začínají (např. písmeno m – motorka, míč, mrkev). Můžeme je označit třeba jednobarevnými samolepicími štítky nebo doma vyrobenými kartičkami z různého materiálu. Pak vybereme další hlásku a jinou barvu nalepovacích štítků či jinou barvu pastelky. Tato jednoduchá hra nám může prozradit, kterou hlásku a její znak děti bezpečně ovládají, případně která jim činí obtíže. Hru je možné hrát pouze s vyhledáváním počáteční hlásky a tu označit barevným štítkem, nebo na štítek vždy napsat písmeno, aby došlo k procvičení propojení znaku a hlásky. Starší děti si mohou písmeno napsat samy a pak štítky nalepovat. ▶ Podobně můžeme pracovat také u stolečku s papírem a pastelkami. Do horní části papíru napíšeme písmeno a dětem jej zvukově interpretujeme hláskou (při vyslovování hlásky např. p vyslovíme „p“, a nikoli „pé“ – to by pro dítě mohlo být matoucí). Na tuto počáteční hlásku pak děti vymýšlejí slova, která výtvarně znázorní pod písmeno (např. písmeno k – děti vymyslí a nakreslí kolotoč, květinu, kapesník, kočku, koně). ▶ Novým písmenem myslíme to písmeno, s nímž se děti ještě nesetkaly v předchozích příbězích. Předpokládáme tedy, že je pro děti úplně nové. Seznam písmen najdete v kapitole 4 ke každé knížce zvlášť. Pokud se objevuje v příběhu nové písmeno neboli znak, je důležité
nejprve tento znak propojit se zvukem – hláskou. Písmeno můžeme vyskládat na koberec z drobných kamínků, korálků, přírodnin nebo jeho tvar prstem na papíru velkého formátu obtahovat, přičemž opakujeme název hlásky. Připomeňme si, že děti učíme zvuk, který ve slově opravdu slyší, nikoli název, jak ho známe z výčtu písmen abecedy. Tedy: „a“ jako ananas, „b“ jako balón, „c“ jako citrón, „č“ jako čokoláda, „d“ jako dům atd., ne ve znění „bé“ jako balón. Tím bychom dětem nácvik písmen velmi zkomplikovali. Slova (tzv. kódová), která použijeme jako příklad, je dobré vybírat s ohledem na dětskou slovní zásobu. Jistě bude jiná třeba u dítěte s odlišným mateřským jazykem, u dítěte staršího nebo naopak mladšího atp. Podstatou této aktivity je smyslová zkušenost s tvarem písmene.
V průběhu četby doporučujeme být dětem nablízku. V ideálním případě přímo vedle nich, naslouchat jim, nenechat je ničím rušit a motivovat je k dokončení. Knížky mají tu výhodu, že jsou velmi krátké, plné podpůrných ilustrací, a tak by dočtení knížky nemělo působit větší problémy, pokud je dítě připravené. Během přechodu na další stránku se můžeme s dětmi pozastavit a vést dialog nad ilustracemi, obtížnými výrazy, situacemi nebo prožívanými emocemi hlavních hrdinů v příběhu.
Po přečtení knížky doporučujeme se hned nepřesouvat ke knížce následující, ale nejprve se zaměřit na související aktivity, jejichž pomocí můžeme ještě více prohloubit čtenářské, ale i další dovednosti. Nabízíme několik tipů: ▶ Vrátíme se k obtížnějším výrazům, zeptáme se dětí, zda jim rozumí, a případně je vysvětlíme. ▶ Požádáme děti, aby nám (příp. tatínkovi, sourozenci, babičce) příběh převyprávěly vlastními slovy. Tím prokážou porozumění obsahovému významu, zapamatování příběhu a schopnost stručného shrnutí. ▶ Klademe kontrolní otázky vztahující se k hlavním postavám, situacím a místům v příběhu.
Odpovědi poukážou na porozumění a zapamatování obsahu. ▶ Navrhneme dětem, že mohou knížku přečíst ještě jednou, a my si je natočíme. Video pak můžeme společně zhlédnout a poslat třeba rodičům (popř. prarodičům, přátelům, učitelům) jako překvapení, a sdílet tak naši radost z prvních přečtených knih. Můžeme také hravou formou měřit čas přečtení, zaznamenávat si jej a sledovat, jak se při dalším čtení zkracuje. Děti budou mít radost z toho, jak se zlepšují. Toto samozřejmě volíme citlivě s ohledem ke každému dítěti. ▶ Využijeme související témata k diskuzi. Nasloucháme myšlenkovým pochodům dětí, doplňujeme je našimi zkušenostmi a názory, neodsuzujme jejich nápady, ale respektujeme je. Snažíme se je vést k diskuzi, ve které je každá myšlenka vítaná, zvažována a oceňována. Pokud si nějakými fakty nejsme jisti nebo děti projevují o téma hlubší zájem, můžeme si informace vyhledat v encyklopediích či na internetu. Náměty k diskuzím najdete v kapitole 4. ▶ Je také možné navázat dalšími aktivitami obsahově souvisejícími s danými příběhy. Může se jednat o deskové hry nebo praktické, smyslové, umělecké, sportovní či vědecké aktivity. Nebojme se experimentovat a reagovat na dětský zájem. Podněty k takovým dalším aktivitám najdete v kapitole 4. ▶ K procvičení čtenářských dovedností je možné využívat jednoduchých pracovních listů, kde si děti zopakují nově osvojená písmena a slova herní formou. Ty si můžeme vytvořit samostatně nebo využít ty, které přikládáme v kapitole 4.
