2. Doporučení, jak s knížkami pracovat Níže uvedená doporučení platí jak obecně při četbě různorodých knih s malými čtenáři, tak i při čtení této edice.
2.1 Společný čas Doporučujeme, aby se ze čtení těchto knížek stala společná činnost malého čtenáře a dospělého (učitele, rodiče). Můžeme dítěti pomáhat s četbou některých písmen, která se mu hůře rozeznávají, a sledovat jeho pokrok nebo oblasti, jež je potřeba ještě procvičit. Tyto postřehy nás mohou inspirovat k dalším souvisejícím aktivitám. Kromě pozorování čtenářských dovedností je velice důležitý příklad dospělých. Pokud nás děti nikdy neuvidí s knihou v ruce, pak to ani od nich nemůžeme očekávat. Velmi podstatný je také čas, kdy se s dětmi posadíme, předčítáme jim nebo nasloucháme tomu, jak samy předčítají. Děti mají naši plnou, ničím nerušenou pozornost. Můžeme během čtení textu klást otázky, ptát se na emoce, které v dětech příběh vyvolává, vysvětlit význam obtížného slova apod. Zároveň v těchto chvílích ukazujeme dětem vzácnou hodnotu společně stráveného času a zacházením s knihou poukazujeme na její hodnotu.
2.2 Kniha jako vzácnost S knížkami zacházíme s respektem. Děti vidí, jak my dospělí s knihami zacházíme, a věrně nás napodobují. Před četbou si umyjeme ruce, posadíme se k čistému stolu nebo na koberec a jemně a pomalu otáčíme stránky. Pokud uvidíme natrženou stránku anebo nějaký čmáranec, snažíme se spolu s dětmi škodu napravit. Knížku nosíme oběma rukama, aby nám nespadla, a vždy ji po četbě vrátíme do knihovny nebo místa u vás doma určeného k ukládání knih. Pokud půjdeme příkladem, děti nás budou přirozeně napodobovat. Příklad naší vlastní lásky ke knihám a moudrosti, humoru a fascinujícím informacím, které obsahují, je jedním z největších darů, které můžeme dětem předat.
2.3 Prostředí Před četbou s dětmi popřemýšlejme také o prostředí, v němž se nacházíme. Zaměřme se na to, zda nás neruší nějaký okolní hluk, zda nás netlačí čas, zda jsme my sami v klidu a můžeme dětem věnovat plnou pozornost. Pro budování čtenářských návyků doporučujeme vytvořit si čtenářský koutek. Může v něm být lampička nebo dostatek přirozeného světla, pohodlné křeslo, sedátko, polštáře, koberec nebo kožešina. Důležité je spojovat četbu s příjemnými pocity pohody, klidu a společné zábavy.
2.4 Četba nahlas To, že dětem čteme nahlas, je pro ně velmi důležité. Děti mají možnost naslouchat správné výslovnosti nových slov a vnímat intonaci hlasu, jež je součástí kouzla sdílení příběhu. Během čtení můžeme poukázat na ilustrace, nechat si dětmi shrnout obsah, vysvětlit obtížnější výrazy nebo diskutovat nad souvisejícími tématy.
6
