Banksy by Anicka2014

BANKSY

PŘEDMLUVA JOHN BRANDLER TEXT ALESSANDRA MATTANZAOVÁ

Zde Banksy geniálně propojil nesouvisející výjevy objevené na newyorské Upper West Side, když na zeď přimaloval klučinu tlukoucího do hydrantu.

CONTENTS PŘEDMLUVA

BÝT, ČI NEBÝT BANKSY?

BANKSY, PORTRÉT UMĚLCE

KRYSY, OPICE A DALŠÍ NEOBYČEJNÁ STVOŘENÍ

POLITICKÁ A SPOLEČENSKÁ ANGAŽOVANOST, POSLÁNÍ NA CELÝ ŽIVOT

LÁSKA A MÍR, NADĚJE A SNY, ANDĚLÉ A DÉMONI UMĚNÍ A IMPROVIZACE

168

OBEZDĚNÝ HOTEL, NADĚJE NA LEPŠÍ BUDOUCNOST EPILOG

234

144

210

PŘEDMLUVA John Brandler

Kdo je ten Banksy? Takhle popravdě otázka nestojí. Mnohem

lidem zamlouvají nekompromisní názory, které ve veřejném

um spočívá v napětí mezi těmito dvěma prvky, přestože je od

důležitější je ptát se „Kým je ten Banksy?“, protože stejně jako

prostoru prezentuje.

sebe dělí osm až deset metrů.

liční výtvarná díla, aby nepodněcoval jejich odstraňování a ná‑

fiktivní Červený bedrník se i Banksy skrývá de facto všem na

Banksymu záleží na vlastním odkazu i na své zemi, ne‑

Při prohlížení této sbírky děl upoutají čtenáře témata,

sledný prodej. Není v tom ale stoprocentně úspěšný. Osobně

očích. Nejde o žádný marketingový trik ani reklamní akci; díky

může ovšem vystát hlupáky; proto na jedné straně vytvoří

která umělce zajímají. Dílko Šťastné a veselé upozorňuje na

jsem zakoupil a nechal (v rámci města) přemístit Šťastné

své anonymitě může chodit po ulicích, bavit se s lidmi a vy‑

obraz Británie nazvaný CCTV Britannia – sedící na židli se ští‑

globální znečištění a na to, že si lidé planety neváží; množ‑

a veselé; během pár hodin od objevení malby se ji totiž van‑

slechnout si upřímné názory i odpovědi, neboť nikdo si v duchu

tem a lvem po boku jako na podobiznách z římských dob –,

ství jeho maleb s motivem potkanů zjemňuje drsnost řady

dalové pokusili zničit. Vím přinejmenším o jednom díle z pales‑

neříká: „Musím si dávat pozor na jazyk, stojí přede mnou slavný

ovšem vedle ní se tyčí vysoký sloup s hroty a průmyslovými

jeho politických komentářů tak, aby byly pro lidi stravitel‑

tinského cyklu, které je ukryté v jistém newyorském skladišti

umělec.“

kamerami, které sledují a kontrolují společnost. Jeho Létající

nější a aby se s nimi snadněji ztotožnili. Možná odkazují

tisíce kilometrů od místa vzniku. Je lepší ponechat street art

Navštívil jsem mnoho výstav v muzeích a galeriích, kde

polda i mnoho dalších děl s policejní tematikou zesměšňují

i k praotci pouličního umění Blekovi le Rat, který byl v Paříži

na ulici, kde vlivem živlů chátrá, anebo ho chránit? Pokud se

se lidi baví se známým umělcem, vykládají mu, jak úžasný je

roli policie ve společnosti. Ještě sžíravější názor má na parla‑

průkopníkem street artu, z nějž Banksy převzal prvek proti‑

přemístí do prostředí galerie či muzea, jde i nadále o pouliční

on sám i jeho díla, při tom popíjejí a pojídají občerstvení a pak

ment, zcela jasně ho dal najevo obrazem Zdegenerovaný par-

zákonného vandalství a povýšil jej na vrcholné umění, jehož

umění? Mají vlastníci budov vůči veřejnosti povinnost o ta‑

jdou domů, aniž by si něco koupili. Nezhodnotí danou tvorbu

lament, který byl roku 2009 vystavený v Bristolu a nedávno

hodnota už téměř dosahuje cen děl Rembrandtových. Jeho

ková díla pečovat? Neubírá jeho tvorbě na síle, když se pře‑

upřímně; pokrytecky umělce vychvalují za pozvání na výstavu,

se prodal za deset milionů liber. Sídlo parlamentu ztvárnil

poslední známý autoportrét se prodal do soukromých rukou

místí, vytrhne z kontextu?

za jídlo a pití. Pravý umělec chce znát skutečný, upřímný názor

tradičně, ovšem vyobrazení poslanců z obou pólů politického

za 14,5 milionu liber a Banksyho Zdegenerovaný parlament

V této knize naleznete celou řadu stylů a motivů. Já mám

na svou tvorbu, jenže toho se mu kvůli snaze nikoho neurazit

spektra jen sotva odráží postoje člověka, který si politiků i je‑

za 10 milionů. Soubor jeho tří pláten se záchrannými vestami

možná vůbec nejradši skupinku děl, na nichž dělají krysy

dostane od málokoho.

jich počínání váží. Jeho cit pro detail lze zahlédnout u dívky

vyplavenými na pláž z výstavy Crude Oils vynesl 2,2 milionu

všemožné úžasné věci, například skáčou padákem, a přímo

s balonkem – holčička se marně natahuje po balonku, jehož

liber.

zbožňuju to s krysou vystřelenou z houpačky v podobě lžíce.

Fráze ovšem představují daleko větší urážku než upřímná

provázek se jí vzdaluje. Banksy nepotřebuje prázdný prostor

Připadá mi zvláštní, že pokud je za autora nějakého ob‑

U Banksyho je proto důležité se ptát, kým je, čím je a proč

zbytečně vyplňovat barvou, podobně jako u dílka, které vytvo‑

razu považován Banksy, lidé malbu uctívají a ochraňují, ale

Když jsem přednedávnem dostal dotaz na Banksyho

takový je. Banksy chápe, že jeho tvorba je důležitější než on

řil na svátek svatého Valentýna roku 2020 a na němž dívenka

jiná atraktivní dílka stejně zručných výtvarníků bez věhlasu

osobnost, vylíčil jsem ho jako mistra šéfkuchaře. Vzal zave‑

sám jako člověk, že jeho tvorba je důležitější než to, zda je

vrhá v Bristolu květiny na zeď. Není sice signované, ale už pár

a úspěchů se ze zdí nemilosrdně odstraňují.

denou techniku šablon – jako dítě je vyráběl každý –, přidal

černý, či bílý, vysoký, nebo malý, příjemný, či nepříjemný.

hodin po jeho objevení se na mě světová média obrátila s do‑

Komu patří umělecké dílo? Umělci, protože ho namaloval,

rychlost Bleka le Rat, přihodil svůj osobitý styl humoru i poli‑

Vyjadřuje se svým dílem a právě z něj zcela jasně a jedno‑

tazem, zda je to pravý Banksy – a já jsem jim to potvrdil. Um

majiteli objektu, jemuž počmárali zeď, anebo vám i mně, divá‑

tického komentáře a nezákonné poškozování cizí věci povýšil

značně vyplývá, o co Banksymu jde. Možná proto se tolika

nespočívá ve vyobrazení dívky ani v trojrozměrnosti květin,

kům, kvůli nimž umělec dílo vytvořil?

na vrcholnou uměleckou formu. Bravo!

4–5 Stařence, která prudce kýchla, vylétla z úst zubní protéza.

6–7 Opice malující tapetu podle díla Jděte se vycpat z londýnského

10–11 V případě rozvodu zde oddělit: Jak dojemně působí holčička

12–13 Vztek aneb Vrhač květin: Jedno z jeho ikonických šablonových

Graffiti „Hepčí!“, jež se objevilo na boku domu v bristolské ulici Vale

Cans Festivalu z roku 2008; výraz v očích hovoří za vše.

s balonkem a tečkovaná čára; dva samostatné obrazy splývají

graffiti o míru na Západním břehu Jordánu vychází z pařížských

v jeden.

nepokojů ve znamení lásky.

kritika, třeba sebedrsnější.

Street, možná naráží na koronavirovou pandemii. 8

Právě tohle dilema přimělo Banksyho neautorizovat pou‑

Z obrazu sálá kouzelný smysl pro humor a detail.

BÝT, ČI NEBÝT BANKSY? Alessanda Mattanzaová

Vítr nelze zadržet. Občas vane zefýr nebo lehký vánek, jindy

provázel na cestách odjakživa, během dlouhých hodin v ulicích

a dalších jazzových nástrojů, případně hiphopového rytmu,

dřevěnou šablonou, na skateboardu, nenápadně a chytře

udeří vichřice, prudký poryv či smršť. A jde‑li o vichr jménem

při čekání na správný okamžik ke stisku spouště a hledání

nové pouliční hudby ghett, prosycené rozhněvanou a agresivní

maskovaní v okolním prostředí. Banksy byl jiný. Svou tvorbou

Banksy, přináší všem zásadní sdělení.

ideálního světla, ovšem ulice měla vlastní duši. Byl to život sám,

poetikou, revoltou a touhou po vykoupení.

se od počátku od všech ostatních výtvarníků lišil; upozornil na

mikrosvět uvnitř bytí. Pokaždé mě překvapilo, když jsem nara‑

Graffiti, pestrobarevné nápisy, nástěnné malby, někdy

sebe a hned svými počiny zaujal. Jeho sdělení křičelo na celé

(Takeši Kaneširo) „Říkej mi prostě vítr.“

zila na tagy nebo graffiti oživující nějaký šedý kout metropole.

i fotografie nalepené na zdech improvizovaným lepidlem nebo

kolo hlasem dítěte v davu, jako puma, co vybuchne ve vzdu‑

(Čang C’-i) „Vítr?“

Fotografovala jsem je a spřátelila se s několika streetartovými

poničené plakáty přeměněné na koláže či soupeřící zbraně

chu. Často neslo politický podtext a obvykle podněcovalo sny

(Takeši Kaneširo) „Volně se toulám zcela sám

umělci, které jsem potkala. Svým odbojným a nekonvenčním

lidmi, jako je současné brooklynské uskupení Poster Boy, to

a naději.

a nenechávám stopy.“

duchem, svým jedinečným a osobitým náhledem na svět, svou

vše mě fascinovalo. I já jsem totiž s foťákem na krku byla sou‑

Tato kniha nemá být výčtem Banksyho děl připomínajícím

(Čang C’-i) „Jako bezstarostný vítr?“

bohémskou lhostejností vůči všem institucím a pravidlům do‑

částí ulice, podobně jako spousta zbloudilých tvorů a dobro‑

výstavní katalog ani nechce jeho tvorbu hodnotit; jednoduše si

(Takeši Kaneširo) „Ne, jako hravý vítr.“

kázali vyvolávat emoce; představovali inspiraci, dovedli roze‑

druhů, které jsem tam poznala. A nebyli to jenom lidé, ale i ne‑

klade za cíl vylíčit jeho cestu a vizi a jejich prostřednictvím od‑

smát hláškou, figurou, výjevem. Chtě nechtě jste si oblíbili jak

méně vážení psi, kteří si mě přišli očichat, kočky, co mi během

vyprávět příběh. Skvělý herec a režisér Robert Redford, jehož

Takto spolu rozmlouvá milenecká dvojice ve filmu Klan létajících

je, tak jejich tvorbu. Připomínali mi poètes maudits, prokleté

pauzy seděly na noze nebo v klíně a předly, spousta holubů

odjakživa nesmírně obdivuju jako umělce i jako člověka a který

dýk režiséra Čanga I‑mou.

básníky, jako byli Paul Verlaine, Arthur Rimbaud či Charles

a zvědavých ptáků přihlížejících z římsy baráku, pár vos či do‑

je stejně jako Banksy svým způsobem outsider, říkává, že věří

Vítr nelze zadržet. Může však zavanout i jiný druh větru,

Baudelaire, jejichž verše jsem nesmírně milovala pro jejich váš‑

těrných včel, které si podobně jako mouchy nedají na chvíli

v sílu příběhů. Banksy si dokázal osvojit roli vypravěče jednoho

zvlášť když v hlavní úloze figurují láska a city, zaujetí pro urči

nivost, divokou duši i odvahu; ale i jiné, například Lautréamonta

pokoj, případně motýli, kteří mi náhodou usedli na ruku. A taky

z nejlepších příběhů na světě, příběhu člověka, který se docela

tou věc a aktivismus. Vítr nelze zadržet. Jakmile ale začnou

či Alice de Chambrierovou, případně mimo Francii Harta Cranea,

tam byly děti, hrající si na náměstích nebo nárožích, osamělí

sám postavil světu a bezděky se stal hrdinným mluvčím hnutí,

éterem podobně jako vánek povlávat myšlenky, mohou vyjevit

který žil ve dvacátých letech v USA. V uších mi zněly všemožné

starci zírající do prázdna na židli před vchodovými dveřmi,

jež změnilo způsob uvažování. V této knize jsem radši zaujala

svou sílu a moc v podobě šablonové malby nebo slov na zdi

obraty a arabesky slov. Cítila jsem hudební směsici jazzové im‑

zklamaný milenec, který si na lavičce četl milostný dopis a po

úlohu pozorovatelky, jedné z mnoha kolemjdoucích obdivujících

a zanechat sdělení nebo pocity, které zasáhnou duši či srdce.

provizace generace beatniků padesátých let typu Jacka Kerou‑

tváři mu kanuly slzy, bezdomovci spící na chodníku nebo u zdi

na ulici jeho díla. Snad to Banksy ocení. Chtěla jsem to udělat ve

Mně osobně Banksy odjakživa připomíná právě vítr.

aca, Luciena Carra, Allena Ginsberga, Williama S. Burroughse,

budovy, podnikatelé a podnikatelky, kteří mají neustále na‑

jménu umění, jelikož jeho tvorbu sleduju už od doby, kdy ještě

Jako publicistka a také cestopisná a pouliční fotograf

Neala Cassadyho, Lawrence Ferlinghettiho nebo Normana Mai‑

pilno a nikomu se nedívají do obličeje, jako by byli strážci času,

býval neznámým výtvarníkem. Měla bych ho ráda tak jako tak,

ka jsem se Banksymu a jeho tvorbě začala přibližovat už na

lera. Prožívala jsem inovativní básně Ruth Weissové, beatnické

kluci honící se po basketbalovém plácku, a konečně opět i oni,

i kdyby nezískal nesmírný význam a vliv, jaké má dnes. Byla to

samém počátku jeho dráhy. Tento typ umění mě vlastně

bohyně, která je naživo přednášela za doprovodu saxofonu

pouliční umělci, se sprejem v ruce, jeden s papírovou nebo

opravdu láska na první pohled.

16–17 Z Cans Festivalu roku 2008: Nechaly by úřady kdysi dávno odstranit jeskynní malby, kdyby disponovaly technikou, jakou máme dnes? 14

BANKSY, PORTRÉT UMĚLCE

Být, či nebýt… Banksy? „Být či nebýt – to je, oč tu běží: je

a přirozenosti. Divokému zvířeti lze ublížit, ale jakmile se zo‑

důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány,

taví, vrátí se ke svému údělu, je opět volné a nepolapitelné.

anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy (…)“

U Banksyho je rozhodovací instinkt silně ovlivněný nezkrot‑

Takto se sám sebe tázal dánský princ Hamlet ve stejno‑

ným nutkáním měnit svět, ideály a zásadami, myšlenkou

jmenné tragédii Williama Shakespeara. A právě existenciální

a vizí, politickým aktivismem, který mu velí riskovat úplně

otázka, zda žít v utrpení, být, anebo se vzepřít, a dokonce ris‑

všechno, být vizionářem, předjímat dění i ve chvíli, kdy zatím

kovat smrt, tedy nebýt, je kořenem nerozhodnosti, jež Ham‑

nikdo jiný důkazy nevidí…

letovi brání v činu.

Je to přesně jako v pohádce Císařovy nové šaty dánského

Možná i Banksy měl zpočátku jisté pochyby; to ví jen on…

spisovatele Hanse Christiana Andersena z roku 1837, kterou

Jednou se ale vyjádřil takto: „Lidi mě buďto milují, anebo ne‑

pro změnu inspiroval mravoučný španělský příběh z pera

snáší, případně jsem jim vlastně ukradený.“ Jisté je, že už

Juana Manuela (1282–1348), jenž je kolektivním dědictvím.

jako dospívající se rozhodl konat, snad i proti vůli rodičů –

Marnivého a povrchního vladaře v ní oklamou dva podvodníci,

přestože kdysi uvedl, že po jistou dobu vůbec netušili, co

kteří mu naoko utkají nový, skvostný a především neviditelný

syn provádí. Konal navzdory všem, kteří ho varovali, že by

šat. Když císař povýšeně a arogantně prochází ulicemi, všichni

to mohlo být nebezpečné; navzdory bouřkovému podnebí

neviditelnou tkaninu velebí. Bojí se mu odporovat nebo jít proti

a dlouhým studeným nocím, kdy přespával pod vagonem nebo

proudu – až jakési dítě se ve své nevinnosti odváží říct pravdu.

se pod pláštíkem přívětivé tmy skrýval v koutě velkoměstské

„Král je nahý!“ zvolá. Panovník i tak pokračuje v okázalém prů‑

uličky mezi krysami a smetím; navzdory policii, která ho často

vodu, jako by se vůbec nic nestalo.

naháněla a před níž musel prchat; navzdory bezpečnostním kamerám… Vítr ovšem nelze zadržet; občas připomíná divo‑ kého a nepředvídatelného tvora. Divokost pramení z instinktu

Výrostek a turistické informace v londýnské čtvrti Hackney: Přijímá informace o druhých, anebo je poskytuje? 18

+3 ř.

Banksy ve své tvorbě často využívá postav dětí, které vyjadřují

Podobně by i Banksy dál dělal to, co dělá, i kdyby už se

jeho politická, společenská a protestní sdělení. Graffiti i ná‑

o něj nikdo nezajímal. Přes svou anonymitu se stal hvězdou,

stěnné malby, nápisy na zdech, dříve prakticky „neviditelné“ –

na slávě mu však rozhodně nezáleží. To dokládá fakt, že

podobně jako bezdomovci obývající ulice a považovaní většinou

dosud neodhalil své jméno ani totožnost, že si stále ucho‑

lidí za problém, který je třeba odstranit, nebo jako množství

vává tajemnost, rozhovory poskytuje pouze zřídkakdy přes

krys žijících kdesi vskrytu (možná i právě proto se zařadily

e‑mail a výhradně po předchozí poradě se spolehlivými přá‑

k jeho oblíbeným námětům) –, se díky němu staly vzácným

teli. Umí si přátele pečlivě vybírat; ti o něm mluví jen v dobrém,

uměním, žádaným a vyhledávaným muzei, galeriemi i sběrateli.

nepočítáme‑li pár neshod mezi streetartovými umělci, které

Sledují jeho tvorbu po celém světě, zachváceni banksyovskou

jsou stejně jako v každé „širší“ rodině normální. Svoboda

„horečkou“.

respektuje odlišné představy. O jeho identitě ovšem každý

Banksyho díla se často odstraňují i se zdmi, na nichž vznikla,

mlčí. „Omlouvám se, nemůžu nic říct,“ odtuší jeden. „Teď mu

jako by měla být bez jakékoli úcty k tvůrci samotnému zbavena

může být kolem padesátky… tak nějak – a uvidíme, s čím

své identity, a následně se přeprodávají na exkluzivních auk‑

přijde,“ dodává jiný s pohledem upřeným do země. Víc se od

cích… vždy zcela proti autorově vůli. Banksy si přeje demo

nich člověk nedozví. I pokud se s ním setkáte, netušíte, jestli

kratické umění, které je na ulici všem dostupné. On i mnozí

je to skutečně on. Banksy, to jsou jenom slova a pár maleb

další streetartoví tvůrci se řídí zásadou, že umění na velko‑

na zdech, důkazy o současném, undergroundovém Zorrovi. Co

městských zdech či na jakémkoli jiném venkovním nosiči je

když Banksy není jeden člověk, ale společenství umělců spo‑

svobodné a demokratické, že nepodléhá institucím, které sta‑

lupracujících po celém světě? I v tomto směru panuje přísná

novují a chtějí rozhodovat (skoro jako by šlo o „chrámy“ dik‑

mlčenlivost. Pokud byste se vyptávali příliš, pohlíželi by na vás

tatury vědění), co umění je a co ne. Pouliční umělci jsou stejně

s podezíravostí a nedůvěrou jako na opovrženíhodného člo‑

revoluční a novátorští, jako byli umělci renesanční, kteří vnášeli

věka, zrádce, špiona, který vlastně vůbec nic nechápe – což je

světlo do hlav a myšlenek; stejně houževnatí jako představitelé

vlastně pochopitelné.

Francouzské revoluce; stejně odbojní, jako byl nakonec ve své

Proč? Co na tom sejde, kým Banksy je? Banksy není tvář,

době z pohledu druhých sám Shakespeare. I on se vzepřel pra‑

Banksy je sdělení. Banksy jsou slova, malby, nápady, obrazy

vidlům literární společnosti alžbětinské epochy a patrně i s po‑

rezonující v srdci, které vedou k reflexi, ke kladení otázek; které

mocí stoupenců a spolupracovníků zkoumal nové literární styly,

zneklidňují společnost; které kritizují a odsuzují státy s jejich

díky čemuž se jeho dílo dodnes pokládá za relevantní. Shake‑

chorobnými sledovacími systémy, válkami a zabíjením, s ná‑

speare utvářel jazyk podle vlastních potřeb, dokonce si vymýš‑

silím, zneužíváním moci a nespravedlnostmi; které povyšují

lel nové výrazy – hrál si se slovy, jak chtěl. V krvi měl smysl pro

na hrdiny ty, na něž se často zapomíná, ty, kteří zesměšňují

svobodu a nezávislost a svého času na sedm let zcela zmizel;

konzervativního ducha, jenž se výhrůžně vznáší ve vzduchu

důvod je dodnes záhadou. I on si kolem sebe s oblibou vytvářel

a soudí a kritizuje ty, co se odlišují.

určitou tajuplnou auru. Podstatná jsou ovšem jeho díla, to, co po sobě zanechal: pocity, emoce, inspirace, které dodnes evokují jeho verše, jeho slova.

Tento portrét neznámého spícího pobudy dokládá Banksyho přesvědčení, že by jeho umění mělo v posledku patřit všem.

+3 ř.

Banksy je neustále terčem až chorobného zájmu investigativních novinářů. Je rodákem z Bristolu? Miluje hudbu stejně náruživě jako šablonová graffiti? A stejně tak nejspíš i film? Opět se tedy ptejme: vážně je podstatná Banksyho totožnost? Můžete se rozhodnout Banksym být, anebo nebýt, nechat se vést myšlenkami, honit nápady jako vítr honí mraky, pohlcovat je jako vlny omývající písčinu. Nechat se jimi inspirovat jako stromy, které s na‑ dějí vzhlížejí ke slunci na nebi. Myšlenku nelze pojmenovat, protože nemá žádné vlastnosti. Po sdílení se bez časoprostorových hranic bleskově rozletí do světa a všichni si ji osvojí. Když se Banksyho ptají, je‑ li to opravdu on, může mít jasná odpověď podobu veršů ve stylu jeho osobité poezie: „Otázka zní: ‚Kdo ve skutečnosti jsem?‘ Často ji kladu i sám sobě! Pone‑ chám tuhle otázku otevřenou, ať se čtenář na základě mých odpovědí sám rozhodne, jestli jsem to já, nebo ne…“ Banksy je, jak by řekl italský spisovatel Luigi Pirandello, jeden, nikdo anebo sto tisíc. Banksy je všude. Možná se právě v tuhle chvíli potlouká po Bristolu, Londýně, New Yorku, Los Angeles, Berlíně, New Orleans, Gaze, Torontu, Park City, Betlémě, San Franciscu, Paříži, Římě… tam všude už byl. Banksy tvoří v centrech měst, na periferii, ve světem zapomenuté zástavbě, na zdech, na lodích, v parcích a zoo, v koutech světa, které jsou nepravděpodobné a nepředstavitelné, nebo v nějaké jiné tajuplné zlověstné velkoměstské jeskyni. Pracuje a buduje, improvizuje a ohromuje, překvapuje a inspiruje – jako když se rozhodl otevřít v Palestině svůj Obezděný hotel. Možná právě v tuhle chvíli, kdy někteří marní čas čtením těchto řádků, Banksy (či mnozí jako on) chystá něco, co ve světě vyvolá podobnou revo‑ luci jako jeho výtvarný styl. Třeba to bude graffiti, možná extravagantní pouliční plastiky z materiálů, které našel na ulici, případně osobité instalace vyrobené z dopravních značek či sochy, které se změnily v „jeho“ umění, anebo prostě čára žluté barvy, po níž má člověk jít: díla a obrazy vytvořené legálně i nelegálně. Jeho improvizace se objevují všude možně jako houby po dešti, nečekaně a překvapivě. I Banksy sám občas vstoupí na scénu mezi svá díla, třeba když je věší na zdi slavných muzeí a namaskovaný lépe než leckterý herec si tropí legraci z přítomných kamer. Banksy neuznává orgány omezující svobodné umělecké vyjadřování a řídí se zásadou „Skutečným uměním je nenechat se chytit“. Banksy, jehož hlavní „zbraní“ je šablona, je umě‑ lec, malíř, politický aktivista, režisér. Po oblibě, jíž se dnes těší u uměleckých kritiků či od‑ borníků ze sféry uměleckých institucí, sice netoužil, určitě ho ale těší, že si získal srdce lidí. Jak občas sám uvádí, pravým adrenalinem je pro něj samotný proces tvorby umocněný ne‑ bezpečím, že ho odhalí a zatknou jako pravého potulného psance.

+1 ř.

Opičí útok barvou: kdo koho napadl? 23

Z některých úhlů pohledu připomíná moderního Robina Hooda,

umělci, se rozhlížejí po ulicích, parcích, zdech či lodích na Temži

který „krade“ a ohrožuje systém s cílem dát lidem umění, emoce

se srdcem až v krku; dokonce i po zoologických zahradách ce‑

i protestovat. Jeho šablonová graffiti jsou totiž nejen politická,

lého světa.

ale svým kouzelným způsobem také romantická či ironická,

Banksy už totiž několikrát vlezl i do klecí se zvířaty. Byl to

a proto občas podněcují sny, slzy nebo úsměv. Někdy pro

risk, hrozilo mu, že skončí na špatném místě a nějaký dravec

změnu hluboce zasáhnou kolektivní svědomí, jindy zase naplní

ho rozsápe, jednal ale rychle a s až kočičí obratností, projevo‑

srdce potěšením, případně vyvolají touhu po odplatě. Záměrná

val hluboké pochopení pro zvířata. A co vytvořil? Postavil se

tajuplnost a anonymita stvrzují Banksyho uměleckost i exis‑

za tučňáky a slony i další bytosti.

tenci. „Čím se Banksy živí?“ zaznívá občas, zatímco jeho bývalý

Některé obrazy se v průběhu jeho kariéry staly ikonickými

manažer či sběratelé, kteří tají, kde k Banksyho výtvorům ve

díly, změnily se ve stopy kolektivní paměti, v historii. Jde napří‑

skutečnosti přišli, jeho díla nadivoko prodávají za stratosfé‑

klad o postavu zakuklence, který místo bomby vrhá kytici. Dále

rické částky. Dokonce se draží i v některých proslulých aukč‑

o holčičku, která jako ve snách vypouští k nebi rudý balonek.

ních síních. Neměl by k tomu ale autor dát svolení? Neměl by

O dvojici policistů, kteří se překvapivě líbají. O pandu s pistolemi

mít tvůrce poslední slovo? Zvlášť u děl pokoutně strhávaných

na nohou. Dokonce je mezi nimi i Steve Jobs bloudící s rancem

ze zdí na ulicích?

na rameni. Banksy skoro nikdy nenabízí jasnou interpretaci

Sám Banksy zároveň většinu toho, co vydělá, radši věnuje

svých děl; ponechává ji na těch, kteří je objevují a pozorují.

na dobročinné účely. Čím se živí, zůstává ve skutečnosti ta‑

Hlavními náměty jsou krysy, vojáci, policisté, opice a gorily,

jemstvím. Bez ohledu na to, jestli je bohatý, nebo ne, je to čistě

kočky. Ideologie? Antiautoritářská, pacifistická, anarchistická,

jeho věc. Svého času sedával anonymně celé hodiny před new‑

existencialistická, protiválečná, antikapitalistická, antiimperia‑

yorským Central Parkem a předstíral, že je obyčejný kumštýř,

listická, antifašistická. Existenciální koncept? Banksy ho vyja‑

který se snaží prorazit. Některá svá dílka prodal přímo na ulici,

dřuje velmi prostě větou, která vystihuje celou jeho vizi: „Jsou

díky čemuž šťastlivci, kteří si je koupili, pohádkově zbohatli.

čtyři základní lidské potřeby: jídlo, spánek, sex a pomsta.“ Tím

Někteří z nich pak dokonce poskytli rozhovor do televize, pro‑

vyjevuje své všeobjímající člověčenství bez pokrytectví či fa‑

tože si po prodeji těchto děl konečně mohli pořídit dům nebo si

lešných mýtů o štěstí nebo amerických snech.

zařídit vysněný život. Odměnila je láska k umění, ať už poznali Banksyho styl, nebo ne. I tohle znamená být Banksy: mít v sobě mimořádnou a je‑ dinečnou štědrost, která umí zasáhnout srdce obyčejných lidí. Jeho fanoušci, podobně jako zpočátku další streetartoví

Dílo Líbající se policajti je už dnes politicky korektní, ale v době, kdy se objevilo na zdi v Brightonu, tomu bylo přesně naopak. 24

+5 ř.

V jediné knize, pod niž se kdy podepsal a která nese název Wall

tmy, jež dokonale kryje ještě za rozbřesku. Připomíná jednu ze

and Piece, Banksy často vypráví příběhy, které odkrývají jeho

svých uličních krys, které tak často znázorňuje a které se staly

vizi podobně břitce. Vypráví o králi s celým dvorem umělců,

symbolem jeho tvorby. Jedná pokradmu a rychle jako kočka,

jehož oblíbence vyzve špinavý a neupravený cizinec, pobuda…

hbitě a nenápadně, nepředvídatelně a stále ve střehu. A k tomu

Ve skutečnosti se ale tenhle cizinec nakonec dočká odplaty.

se chová agresivně a drze jako krysa. Umí se vypařit jako pára

V jiném příběhu, sepsaném roku 2005 na kontejneru v londýn‑

nad hrncem, počíná si bez respektu, provokativně a nebojácně,

ském Notting Hillu, s podobně překvapivým koncem Banksy

je zvídavý jako opice. Nejenže všechna tato zvířata tak věrně

píše: „V jednom lese žili medvěd a včela, kteří byli nejlepší ka‑

zachycuje na svých malbách, jsou i součástí jeho duše – jako

marádi.“ Nesmírně pilná a pracovitá včela skončí dost špatně,

čert a anděl vedle sebe v jednom vesmíru, kde mají dobro a zlo

ve snaze o co nejvyšší produktivitu se totiž honí za kapitalistic‑

jen velmi nejasně vymezené hranice.

kým snem o obrovském jmění.

Proč Banksy maluje přes šablony? Zřejmě si je vybral ná‑

V knize se objevují i příběhy, jaké si vykládají přátelé: občas

hodou. Jednou v noci, když mu bylo osmnáct, se schoval před

mají politickou povahu, případně podněcují k zamyšlení, anebo

policií pod náklaďákem se sklopnou korbou, z níž na něj kapal

jde jednoduše o útržky pocitů a naděje na štěstí. Možná jsou to

olej. A jak tam tak sám ležel, začal přemýšlet. Právě tehdy mu

všechno skutečné zážitky streetartových umělců.

došlo, kam svou tvorbu dál směrovat: buď musí úplně přestat,

Banksy vypráví třeba příběh o džínech, které se těšily ne‑

anebo svá díla tvořit rychleji, pokud se nechce nechat chytit

smírné oblibě mezi nekonvenční mládeží z losangeleských

a riskovat, že o všechno přijde. Potom ho napadlo malovat

ghett, ale jakmile se v nich rozhodl skočit v Bristolu do kašny

přes šablony; od toho okamžiku téhle technice propadl. Po ná‑

a nastříkat tam graffiti, byly strašlivě nepohodlné. Když vylezl

vratu se s rozhodnutím svěřil své přítelkyni a ona na něj nalé‑

ven, byl celý promočený, jako by se počural.

hala, aby přestal užívat jistou látku, která mu nedělala dobře

Pro Banksyho je patrně rovněž důležitý přímý a skutečný

na srdce.

kontakt, jako by šlo o manifest jeho autenticity a opravdo‑

Díky svému lidství, projevovanému upřímností a otevře‑

vosti, prožívané bez znepokojivých stínů drásavé povrchnosti.

ností, je Banksy jedním z nás. Je to legenda, mýtus, ikona,

Spolu s čistou, ryzí etikou člověka, který umí vyprávět příběh,

ale především člověk a umělec, vizionář, který dokáže před‑

má v sobě jakousi otevřenost vůči těm, kteří chtějí naslouchat,

jímat dění, překročit konvenční pojetí umění i společnosti.

jít za ním a brát ho takového, jaký je. Samozřejmě je už pouze

Pro člověka jeho typu, jemuž v duši plane poslání a v krvi koluje

na vás, zda budete jako on.

existenciální a nezkrotná vášeň, je odjakživa nejlepším místem

Své sdělení dokonce jasně opakuje na některých posta‑

k tvorbě zeď.

vách z graffiti nazvaného Vždy bez příkras. V mikině s kapucí, díky níž splývá s okolím jako chameleon a mate bezpečnostní kamery, umělec ve čtyři ráno slézá pod mosty pod pláštíkem

Vždy bez příkras: Má jít o obecné doporučení, jak se chovat, anebo Banksy nabádá sám sebe k soustředěnosti? 26

+3 ř.

Jeho snem je město plné graffiti, kde tyto obrazy neporušují zákon, město, kde si každý může malovat, co se mu zachce, se zdmi čerstvě pokreslenými miliony barev, krátkými větami, verši ze zajímavých slov, vzkazy k přečtení, často politickými, ale současně i ironickými, o lásce, míru a naději na lepší svět. A pak jsou tu jeho improvizované „happeningy“, jako když napří‑ klad pomaloval slona nebo vytvořil celý cyklus vesnických krav či zpustošil britskou telefonní budku a lidé si pak opět kladli otázku: „Je to Banksy, nebo není?“ Anebo když přednedávnem zničil umělecké dílo právě prodané v aukční síti Sotheby’s. Samo od sebe zničehonic sjelo rámem dolů, jako by ho poháněl mechanický strojek, a v polovině se rozřezané zastavilo. Banksy, který je dnes rovněž „mistrem“ sociálních sítí, předvedl praktickou ukázku fungo‑ vání mechanismu na svém instagramovém účtu, kde často zveřejňuje nové nápady, fotogra‑ fie, zprávy a iniciativy. Jeho snaha neslavila tak docela úspěch, původně totiž zamýšlel dílo po prodeji kompletně zničit. Banksy se málokdy vyjadřuje pomocí slov nebo velkých projevů, jak to mistrně umějí poli‑ tici a hlavy států; místo toho jedná. Banksy miluje činy. Skoro jako by mlčky sliboval, že překva‑ pením není zdaleka konec, protože jakožto zbloudilý a divoký tvor ulice bude i nadále setsakra nepředvídatelný. Jedna z jeho rad, jak malovat přes šablonu a jít v jeho šlépějích: „Vystupte ze zažité myšlenkové škatulky a pak ji zničte – a vezměte si na to kurevsky ostrý nůž.“

Rozřezaná Dívka s balonkem: skvělá propagační akce, kterou umělec zorganizoval roku 2018 v londýnské aukční síni Sotheby’s. 29

KRYSY, OPICE A DALŠÍ NEOBYČEJNÁ STVOŘENÍ

„Ti tvorové se ocitli na cizím území, obklopeni miliony těch nej‑

podtextem, v revolucionáře a anarchisty. Nejčastěji jsou na

zákeřnějších stvoření na planetě. Lidmi.“ Tak praví Mlok Sca‑

Banksyho výtvorech k vidění krysy, tak často, že se staly

mander, postava, která miluje zvířata a další neobyčejná stvo‑

jeho symbolem. Získaly až ikonický charakter. Při nočních

ření, v původním scénáři J. K. Rowlingové Fantastická zvířata

toulkách velkoměstskými a podzemními končinami Banksy

a kde je najít. Je zcela evidentní, že lásku k neobyčejným stvo‑

bezpochyby na mnoho z nich narazil. I když jednou přiznal:

řením chová i Banksy.

„Krysy jsem maloval už tři roky předtím, než mi někdo řekl: ‚To

Banksy se na ulici pohybuje dlouho, už od dob, kdy ještě

je chytré, slovo krysa [rat] je přesmyčkou slova umění [art],‘

street art nepředstavoval trend. Vyzbrojen pouze svými šab

a já musel předstírat, že to dávno vím.“ Mezi Banksym a těmito

lonami, jako by šlo o kouzelnou hůlku, podněcuje revoluci

pozoruhodnými tvory ovšem musí existovat jakási výjimečná

v umění, stejně jako ve způsobu myšlení. Zprvu za něj pro‑

spřízněnost, možná dokonce na nevědomé úrovni… Ostatně

mlouvala jeho pouliční stvoření. Řada těchto neobyčejných

krysa, nežádoucí a pronásledovaná, hubená coby přenašeč

tvorů má zvířecí vzezření. Řada z nich je ztvárněna na zdech.

nemocí a špíny, často využívaná jako laboratorní zvíře právě

Další vypadají jako z masa a krve, namaloval je, jako by vystu‑

proto, že je vysoce inteligentní a její mozek se podobá mozku

povali z plátna, respektive ze stěny: krysy, krávy, opice, sloni,

lidskému, je podle etologů statečná a sportovně založená,

gorily, prasata, koně, tuleň, zebra, několik psů, pár sobů. Sku‑

neuvěřitelně rychlá a atletická. V západním světě se s krysou

tečná zvířata byla jednoduše sama sebou i se svými zvuky

pojí výhradně negativní rysy. Pokládáme ji za špinavou a hni‑

a potřebami, zároveň se ale stala nositeli myšlenek a sdě‑

lobnou, páchnoucí přenašečku nemocí. Často se jí připisují ne‑

lení. Tato stvoření ztvárněná na šablonových obrazech pak

morální vlastnosti, například nepoctivost, faleš, zlomyslnost.

mimo své přirozené prostředí zaujala nekonvenční postoje, proměnila se v posly silných slov s politickým a pacifistickým

+2 ř.

31 Krysa působí ztrápeně. Proč? Skoro jako by říkala: „Vždyť vám

32–33 Shlíží na nás z domu v liverpoolské Berry Street obří krysa,

neubližuju. Proč mě pronásledujete?“

anebo kočka?

V asijských kulturách se však krysa těší zcela odlišnému přijetí. Například v čínském zvě‑ rokruhu je pozitivním zvířetem obdařeným tvořivostí, velkorysostí, poctivostí, schopností rychle se rozhodovat, ctižádostí a mazaností. V indickém městečku Dešnok jsou krysy pro změnu předmětem nesmírné úcty a zbožnosti, neboť jsou považovány za reinkarnaci sád‑ huů, světců v hinduistickém náboženství. A v Banksyho filozofii? Krysy? „Nepotřebují k životu povolení. Lidi je nenávidí, loví a pronásledují. Žijí v tichém zoufalství a špíně. A přesto dokážou srazit na kolena celé civilizace. Pokud si připadáte špinaví, bezvýznamní nebo nemilovaní, pak jsou vám krysy dobrým vzorem. Nepotřebují k životu povolení, nerespektují hierarchii společ‑ nosti a páří se padesátkrát za den.“ V umělecké obrazotvornosti mohou krysy rovněž nést revoluční a anarchistický význam. V povídce I topi italského spisovatele a novináře Dina Buzzatiho zamoří dům neuvěřitelné množství obřích krys, které převezmou moc a podrobí si lidi. V knize Potkanka německého spisovatele Güntera Grasse získaly krysy ve světě dominantní postavení, jelikož se lidstvo samo vyhladilo odlesňováním, znečištěním a jadernou válkou, a vytvořily novou civilizaci za‑ loženou na solidaritě. Prvním streetartovým umělcem, který maloval krysy, byl patrně Pařížan Blek le Rat. Při pobytu v New Yorku roku 1971 byl svědkem zrodu výtvarného směru graffiti a tenhle styl si ho hned podmanil. Roku 1981 vytvořil v pařížských ulicích několik šablonových maleb těchto živočichů. Svůj počin zhodnotil slovy: „Začal jsem v ulicích Paříže stříkat menší krysy, protože jsou to jediná divoká zvířata žijící ve městech, a až lidská rasa zmizí a vymře, přežijí jenom ony. Chtěl jsem vytvořit krysí invazi. Udělal jsem jich po celé Paříži tisíce.“

34 Krysa po sobě nechává rudý otisk packy jako značku, že tam byla. Zároveň je ovšem pravda, že krysy jsou všude. 36–37 Kdyby graffiti něco změnilo, zakázali by ho: Graffiti zakázané je, tudíž něco mění, zvlášť když ho vytvoří tento umělec. 35

V Banksyho světě jsou krysy revolucionáři a protivníci, jsou ale i zvídavé a hravé. Milují, sní, spolupracují – a nezřídka i něco ničí. Mají v sobě spo‑ lečenskou odmítavost prodchnutou ironickým a výsměšným duchem, cha‑ rismatem, které z nich činí protagonisty a díky němuž aspirují na věčnost, jakou dokáže nabídnout výhradně umění. Jednou z nich je třeba krysa, která vzpřímeně jako člověk pozoruje kolemjdoucí a mezi tlapkami drží plechovku s barvou a malířský váleček; nad ní se skví rudý nápis „JSEM TOTIŽ K NI‑ ČEMU“. Dále jsou to krysy vyzbrojené dynamitem stojící u zákazů malování na zdi. Jiná krysa si hraje s červeným míčem pod slovy „ZÁKAZ MÍČOVÝCH HER“. A ještě jiná s cigaretou v tlamě a ozbrojená zubatým nožem vyřezává do chodníku pomyslný kruh. Další krysy padají z nebe, zavěšené na padáku nebo na černém deštníku. Párek uhlazených krys oblečených jako lidé se drží za ruku na zdi, zpoza níž vykukuje Eiffelovka. Každá má něco elegant‑ ního – ona drží paraplíčko, on si na hlavu posadil buřinku. Na jiné stěně třímá krysa po hiphopovém způsobu magnetofon. A jinde si pro změnu sebevě‑ domě vykračuje v redingotu. Banksyho krysy ztělesňují obyčejného člověka, svým způsobem chytřejšího či rafinovanějšího; jsou to rozkladači systému. Podobně nejspíš symbolizují i opovržení samotnou lidskou rasou s jejím pokry‑ tectvím, s jejím nárokem pokládat se za nadřazenou a lepší, s výmluvou na to, že existuje odjakživa. „Lidská rasa je ta nejhloupější a nejnespra‑ vedlivější ze všech. Spousta běžců ani nemá slušné tenisky nebo čis‑ tou pitnou vodu. Někteří běžci se rodí s obrovskou počáteční výhodou, dostává se jim všemožné pomoci, a přesto jako by rozhodčí byli na je‑ jich straně. Není proto divu, že řada lidí úplně přestala soutěžit a radši se uvelebila na hlavní tribuně, kde se nezdravě cpe a sprostě pokřikuje. Lidská rasa potřebuje daleko víc takových, co vyběhnou na dráhu nazí,“ poukázal jednou Banksy.

Krysa přemalovává komentáře, které v jejím světě zanechává společnost. 38

Krysa s vrtulí a štětcem a krysa na padáku. Tato dvě graffiti ukazují, že krysy se dostanou kamkoli, podobně jako se kamkoli dostane umělec; bez výjimky.

42 43

Pařížské graffiti z roku 2018: rodinka poblíž Eiffelovky. Který výjev je turisticky zajímavější?

44–45 Kolik rodičů dospívajících potomků už slyšelo slova: „Vždyť už jsem vstal a oblékl se, co ještě chcete?“ Život je stejný pro krysu i pro člověka. 45 Tahle krysa se chystá vloupat do skladu potravin: povšimněte si pilky či nože. Sdělení se ovšem vinou sprejerů a vandalů vytratilo.

46 a 47 Krysa obecná je všude: na tomto londýnském automatu na jízdenky i v metru. 48–49 Banksyho výtvor na newyorském Manhattanu. Jako lidé se všichni lopotíme v kolotoči plynoucího času.

50 a 51 Miluju New York – a kdo ne? Tato velká nástěnná malba krysy v tričku s proslulým logem se nachází na rohu newyorských ulic Wooster Street a Grand Street.

Gangsterská krysa s kazeťákem, řetězem kolem krku a kšiltovkou je klasickým obrazem toho, jak Banksy pohlíží na některé lidi.

54 Zmizte, dokud můžete. Máme to vzhledem k přítomnosti protiválečného symbolu chápat jako varování? 55 Krysa s deštníkem a kufrem. Kvůli znečištění opouští potápějící se loď jménem planeta Země.

56–57 Krysy střílejí z minometu a odpalují rakety: má to být komentář k tomu, že lidé válčí? Dílo nalevo se objevilo v Londýně, to napravo v Paříži. 58–59 Dvojice kasařů. Lidé se s cílem vniknout do bank podkopávají pod budovami, kde je pro krysy ideální prostředí. Toto dílo vytvořil Banksy v londýnském Hackney.

Na tomto šablonovém graffiti z Londýna vystřeluje kočka do vzduchu krysu v pláštěnce pomocí lžíce coby odrazového můstku. 60

Další z neobyčejných stvoření, která zřejmě Banksyho fascinují, jsou šimpanzi, opice a go‑ rily. Na některých zpodobeních jsou opice ozdobené typickými atributy královen: korunou, perlami, náušnicemi. Jiné opice chrání neprůstřelná vesta, na níž lze číst výhrůžný nápis „ZATÍM SE MŮŽETE SMÁT… ALE JEDNOU MOŽNÁ BUDOU U MOCI ONI“. Případně se opět objevují slova „VŽDY BEZ PŘÍKRAS“. Jiná opice, graffiti ve Waterloo z roku 2003, skáče na rozbušku a snaží se odpálit banány. A existuje i opice, která otvírá několik zelených beden a hledá ba‑ nány v rámci „prostého testu inteligence“. V bristolském Eastvillu se objevila gorila s růžovou maskou, za níž lze spatřit plachý, až bezbranný pohled, ostře kontrastující s obvykle agresiv‑ ním a panovačným vyobrazováním těchto zvířat.

Opice s rozbuškou. Opice, která chrání naši vlast? Šílenost, tvrdí všichni politicky korektní historici měnící historii. 62

64 v dnešním světě politicky korektní.

Zatím se smějte, ale jednou budeme u moci my. Vzhledem k současné politické korektnosti si člověk klade otázku, zda blázinec neřídí sami blázni. Jedinec ani nemusí sedět někde zavřený, aby byl

66 Opičí královna: Kdo vlastně řídí zemi – monarchie, nebo státní správa? 67 Jiná verze graffiti Jděte se vycpat, kde opice vytváří krásné výtvarné dílo, podobně jako by dostatek opic náhodně ťukajících do psacích strojů nakonec vyprodukoval Shakespeara.

A další zvířata? Pro zeď v Gaze Banksy zvolil něžné kotě se zved‑ nutou packou a růžovou mašlí. Jindy padla volba na kočku, která pozoruje letící myš s křídly, a nedaleko nich lze spatřit ruční gra‑ nát. Na jiné cihlové zdi zase drží lachtan na nose velký červený míč. Zajímaví jsou i umělcovi psi s příznačně alternativními kono‑ tacemi. Například ten, kterého vede na vodítku člověk v mikině s kapucí (Banksy?). Tento čtyřnožec připomíná Štěkajícího psa Keitha Haringa. Jinému pejskovi chybí tlapka, kterou mu zřejmě nedávno uřízli. Jakýsi člověk mu jednou rukou nabízí kost, při‑ čemž ve druhé drží za zády pilku. Malý psíček míří raketou na gramofon; jiný v podobě temného stínu na zdi močí na hyd‑ rant, nad nímž se nachází komiksová bublina se slovy „PATŘÍME K SOBĚ…“. Pudl s mašličkou a hustou srstí táhne na vodítku po‑ licistu do míst s nápisem „PROSTOR PRO GRAFFITI“. Jiný policista drží na vodítku růžového psíka s náhubkem, který představuje balonkového psa Jeffa Koonse. A existuje i panda, šablonová postavička, která se navždy za‑ psala do dějin. Získala si mimořádnou oblibu: panda držící v tla‑ pách dvojici zbraní namířených vzhůru. Občas mají tyto zbraně podobu dvou sytě žlutých banánů.

Pes patří k požárnímu hydrantu jako auto k autonehodě. Banksyho dílo v New Yorku.

70 Muž odvádí psovu pozornost kostí a za zády skrývá pilku. Toto Banksyho dílo v Paříži ukazuje, jak odporně se někteří lidé dovedou chovat ke zvířatům. 71 Kluk se psem – vyber si svou zbraň. Někteří lidé vnímají svá zvířata jako módní doplněk, jiní jako zbraň, a další jako spoluobyvatele planety Země.

72 73

Policajt s pudlem. Pudlík tu hraje úlohu módního doplňku. Policista je uvázaný k psovi, nikoli pes k policistovi.

Dále tu máme párek sobů metaforicky táhnoucí skutečnou lavičku, na níž kdysi přespával bezdomovec, jak dokládá fotografie zveřejněná přímo Banksym. Zvířata se v Banksyho díle objevují od úplných začátků. Tvůrčí in‑ spirací mu tehdy byla undergroundová scéna v bristolské čtvrti Barton Hill. Šlo o partu milovníků graffiti, o umělce, kteří spolupracovali i s muzi‑ kanty. Patřili k nim umělci jako Inkie, Nick Walter nebo pouliční výtvarník, hudebník a skladatel Robert „3D“ Del Naja, který vzešel z bristolského uměleckého kolektivu The Wild Bunch a jenž spoluzaložil triphopovou ka‑ pelu Massive Attack. Banksy se přiznal, že právě jejich hudba a umělecká tvorba ho výrazně ovlivnily. Okamžitě si osvojil vyhraněně politickou agendu brojící proti válce a autoritám. V počátcích stříkal přes šablonu jenom svůj podpis a má se za to, že svou pouliční tvorbu začal šířit roku 1992. Patrně v roce 1999 začal šablonovou techniku používat i u hlavních obrazů, když na Stokes Croft 80 v Bristolu vytvořil The Mild Mild West. Toto dílo zobrazovalo plyšového medvídka vrhajícího Molotovův koktejl na trojici policistů, chystající se jeho revoltu potlačit. Vytvořil ho zhruba během tří dní za bílého dne ještě v dobách, kdy policie často zasahovala proti nelegálním tanečním akcím, které se v té oblasti konaly v opuště‑ ných skladištích.

Santovy sáně vytvořil Banksy u birminghamské lavičky, na níž kdysi přespával bezdomovec. Ve své pomíjivosti pozoruhodně neobvyklé dílko s vánočním nádechem.

Poté Banksy zamířil do Londýna a právě tam se začal šířit jeho věhlas. Vše roku 2003 odstar‑ tovala velká výstava nazvaná Turf War, která se konala v opuštěném skladišti na Kingsland Road v East Endu. Na té představil i živá zvířata jako krávy, ovce a prasata (občas popsaná vulgaritami na adresu policie), čímž si navzdory přijetí všech nezbytných opatření vysloužil protesty ze strany ochránců zvířat. Kromě toho se na výstavě objevily i takzvané předělané obrazy, u nichž použil motivy z klasických děl minulosti, například od Moneta, Edwarda Hop‑ pera nebo dalších slavných umělců, přepracoval je ale po svém. Zvířata ovšem bezpochyby hrála na celé akci významnou roli. V té době o ní v uměleckém a intelektuálním světě i mimo něj mluvil úplně každý, protože šlo o něco nového a nečekaného. Protagonistou výstavy Barely Legal, uspořádané roku 2006 v průmyslovém skladišti v Los Angeles, byl sedmatřicetiletý slon indický, jehož Banksy pomaloval stejnou rudou bar‑ vou, jakou měla tapeta pokoje, ve kterém stál, což vytvářelo pozoruhodnou optickou iluzi. Tuto instalaci nazval Slon v místnosti, což je v angličtině idiomatické označení zjevné pravdy, která se přehlíží nebo nesprávně interpretuje, zřetelně existující problém, o němž se ale nikdo nechce bavit.

Létající policisté se zbraněmi, anton pro prasata a živý slon natřený na rudo z Banksyho výstav v londýnském Shoreditchi (vlevo) a Los Angeles (vpravo). Doklad jeho neobyčejné nápaditosti; jako bychom mu nahlédli přímo do hlavy.

Banksy zvířata často pojímá přímo jako parafrázi drsné skutečnosti, případně coby prostředek, jak povýšit odsudek a protest na vyšší úroveň. Jeho zvířata nás také ponoukají k zamyšlení nad tím, jak strašlivě se k nim člověk dovede chovat a že je nezřídka zneužívá pro vlastní potřeby. Během newyorské umělecké stáže (šlo o jedna třicet dní na podzim roku 2013) jezdil Banksy v rámci svého projektu Radši venku než vevnitř ulicemi města v dodávce podobné těm, které se používají k porážení zvířat. Do vozu bylo natěs‑ náno šedesát velkých plyšových zvířat. Krávy, slepice, prasata a jehňata pohybovaly ve stís‑ něném prostoru dodávky hlavami, jako by se snažily nadechnout. Nešlo jen o vizuální instalaci, bylo slyšet i chrochtání, mečení a bučení jakožto otevřený odsudek krutých praktik potravinář‑ ského průmyslu. A opět to bylo něco improvi‑ zovaného, nového, jiného, protože u Banksyho platí, že každé dílo lze proměnit v kouzelnou im‑ provizaci daného okamžiku, ať už pomocí šab‑ lony, nebo i bez ní.

Postavy z nacistických koncentráků po boku zvířat v zoo. Patří snad podle Banksyho k sobě? Z jeho výstavy na londýnské Kingsland Road. 78

POLITICKÁ A SPOLEČENSKÁ ANGAŽOVANOST, POSLÁNÍ NA CELÝ ŽIVOT

„Kdyby všichni bojovali jen z přesvědčení, nebylo by válek,“

Umělečtí kritici a muzea ho posuzují a chválí podle obecných

napsal ve Vojně a míru Lev Nikolajevič Tolstoj. „Pozvednout

„pravidel“ společnosti. Naopak streetartoví umělci přicházejí

v západní demokracii anonymně hlas a dovolávat se věcí, v něž

z ulice; zpravidla se vypracovali zcela sami a občas ani ne‑

nikdo jiný nevěří – jako je mír, spravedlnost a svoboda –, si

dokončili akademická studia. A pokud někteří z nich chodili

žádá značnou dávku odvahy,“ píše Banksy ve své knize Wall

na prestižní školy, v každém případě museli nesmírně dřít, aby

and Piece.

se prosadili, přičemž sílu čerpali pouze z naléhavosti vlastní

Svá sdělení vyjadřuje naprosto jasně od samého počátku. Jeho díla otevřeně pranýřují řadu politických a společen‑

srdce a uznání si získali.

ských norem. Díky šablonové technice se v nich neklamně

Díky pouličnímu umění může Banksy bezprostředním sdě‑

temný, politický charakter snoubí s důvtipnou satirou a vý‑

lením bez cenzury příměji promlouvat k širokému obecenstvu,

sledkem je silné sdělení, které rozhodně neprojde bez po‑

tedy alespoň dokud úřady nenařídí danou zeď vyčistit a sma‑

všimnutí.

zat tak obecně platné dílo, na které se donedávna pohlíželo jen

Pro Banksyho představují street art, graffiti, psaní i jakákoli

jako na bezcenný a nevhodný projev vandalství. Právě z to‑

jiná forma pouličního umění silné zbraně pomsty. Jsou vlast

hoto důvodu jsou dnes mnohé Banksyho výtvory, zvlášť ty

ně „pomstou“ podskupiny „neviditelných“, všech těch, které

rané, nenávratně ztraceny. „Autobusové zastávky jsou pro

státní moc až příliš často zcela opomíjí. Jsou pomstou prole‑

předvádění výtvarných děl mnohem zajímavější a vhodnější

tariátu a lidu. V Banksyho očích poskytuje pouliční umění kaž‑

než muzea. Graffiti má větší šanci něco znamenat nebo něco

dému jednotlivci příležitost k prosazení se tváří v tvář umění

změnit než cokoli uvnitř budov. Pomocí graffiti se rozpoutávají

privilegovanému, které se už dlouho považuje za to „jediné

revoluce, zastavují války. Obecně je hlasem lidí, kterým nikdo

pravé“ – a k němuž má po generace přístup pouze malá elita.

nenaslouchá.“

Vulgární polda: Pohlíží takhle policie na právní řád? Má pocit, že pro ni zákon neplatí? 80

tvorby a z podpory lidí, kteří oceňují jejich hodnotu a jejichž

„Graffiti je jedním z mála nástrojů, které člověk má i ve chvíli,

začalo objevovat počátkem šedesátých let ve Filadelfii a ná‑

svobodného umění vůči umění institucionalizovanému umístil

Banksyho tvorba byla odjakživa nelegální, ohrožovala sy‑

kdy nemá téměř nic. A i když nepřijdete s obrázkem, který od‑

sledně „nakazilo“ i New York, kde ozdobilo vagony metra. Teh‑

roku 2002 před londýnskou galerii Tate Modern lapidární sdě‑

stém jako takový. Zabývá se celou řadou politických témat,

straní světovou chudobu, můžete aspoň někomu při močení

dejší newyorský starosta John Lindsay mu jako první vyhlásil

lení „POZOR, BRAK“.

často velmi třaskavých. Jiná přitáhla všeobecnou pozornost

vyvolat úsměv na tváři,“ myslí si Banksy.

roku 1972 válku. I přes represivní opatření se v osmdesátých

Banksy je přesvědčený, že ani billboardy, které jsou

díky tomu, že – jak tomu u vizionářů často bývá – Banksy

Street art stále nabývá na hodnotě. Několik výtvarníků se

letech dokázali prosadit umělci jako Keith Haring nebo Jean

ve veřejném prostoru úplně všude, nedávají lidem možnost

disponuje schopností předvídat dobu a dohlédnout daleko za

proslavilo a řada jejich děl se draží na aukcích za značné sumy.

‑Michel Basquiat a Paříž pro změnu roku 1981 zaplavila tvorba

volby. Nevyhnutelně je vnímá úplně každý. Jakožto majetek

vnějškové zdání i proměnlivou realitu současnosti. Dokonce

Pouliční umělci získávají čím dál větší moc a jejich hlasy jsou

Bleka le Rat, který Banksyho inspiroval svými postavami krys.

osob, které daný prostor obsadily, je lze odstranit, přesu‑

bývá přirovnáván k modernímu Voltairovi, jelikož i ty nejpal‑

lépe slyšet, když vyjadřují politické sdělení nebo když se jedno‑

Graffiti je od počátku rovněž součástí hiphopové kultury, zro‑

nout, přepracovat či přetvořit. Opětovně využít pro vlastní

čivější problémy dneška dokáže pojednat ve sžíravém duchu

duše chtějí podělit o pocity a nálady. Dokonce i samotné státy

zené roku 1973 v Bronxu; rychle se rozšířila z ghett, z nichž

potřebu a potěšení. V knize Wall and Piece umělec beze stopy

a s pronikavou satirou, s lehkostí výrazu a vizuální ironií, je‑

přehodnocují pravidla a zákony, byť velice pomalu. Úřady začí‑

většina umělců vzešla. Umění se nedá zastavit, podobně jako

pochybnosti prohlašuje: „Žádat o povolení je jako prosit,

jichž cílem je vývoj kolektivního vědomí. Banksy do svých děl

nají víc přemýšlet, než se rozhodnou zasáhnout. V kostce ře‑

se nedají zastavit myšlenky. Ty se podobají žízni po svobodě.

jestli si můžete nechat kámen, který vám někdo zrovna hodil

vtěluje jasná sdělení, občas inspirovaná osobnostmi, které

čeno: věci se mění.

Čím víc se je někdo snaží potlačovat, omezovat, tím víc nabý‑

na hlavu.“

ho myšlenkově ovlivnily: „Buď sám tou změnou, jíž chceš ve

Pro Banksyho je graffiti také politickou poezií. Během své

vají na síle.

Mezi lety 2002 a 2005 nechával na mostě v londýnském

světě dosáhnout,“ Gándhí. „STŮJ SI ZA SVÝM, I KDYŽ SE NEMÁŠ

umělecké stáže v New Yorku roku 2003 zmínil v nápisu na

Všechna svá umělecká díla prosazující „svobodu graffiti“

Shoreditchi jasná sdělení proti reklamním plakátům, z nichž

O KOHO OPŘÍT.“ Tato slova umělec umístil vedle jedné ze svých

modrých dveřích v brooklynském Greenpointu řeckého filo‑

vytvořil Banksy v témže duchu, v jakém současná západní

nejznámější je patrně nápis „DALŠÍ BLBÁ REKLAMA“. Svůj názor

nejznámějších šablonových maleb, na níž mladý demonstrant

zofa Platona: „MÁM TEORII, ŽE JAKÁKOLI VĚTA MŮŽE PŮSOBIT

společnost podporuje a chrání svobodu myšlení, slova a pro‑

na tuto problematiku vyjádřil i otevřeněji: „Den co den vyrá‑

hází kytici.

HLUBOKOMYSLNĚ, PŘIPÍŠETE‑LI ZA NI JMÉNO MRTVÉHO FILO‑

jevu. Svou pozornost stále upírá ke graffiti a pouličnímu umění

žejí do ulic šmejdi, kteří hyzdí tohle skvělé město. Nechávají po

Součást nesnesitelného světa představují v Banksyho

ZOFA,“ Platon.

a jejich schopnosti být svobodné a legální. Na zdi v Londýně,

sobě idiotské klikyháky, vměšují se lidem do života a vyvolávají

očích i bezpečnostní kamery, jelikož místo aby zaručovaly bez‑

Graffiti představuje nástroj svobodného vyjadřování od

San Franciscu i jinde nastříkal nápis „PROSTOR PRO GRAFFITI“.

v nich pocit hnusu a studu. Jenom berou, berou, berou a sami

pečí, plní v zásadě kontrolní funkci.

starověku. Existovalo už v dobách starých Egypťanů a Ří

Roku 2006 na londýnské Pentonville Road oslavil spuš‑

nic nedávají. Jsou zlí a sobečtí a ze světa dělají nepěkné místo

manů. Současné graffiti – díla vytvořená barvami ve spreji – se

tění HORKÉ LINKY PRO ODSTRAŇOVÁNÍ GRAFFITI. A na podporu

k životu. Říkáme jim reklamní agenti a urbanisti.“

+2 ř.

Zcela zjevně a otevřeně se staví proti všem systémům, jejichž cílem je ovládat život jednotlivce. Zahájil proto osobní boj vůči veškerým bezpečnostním kamerám. Představují „nepřítele číslo jedna“ všech pouličních umělců – a ti si kvůli nim osvojili umění dokonalé kamufláže. Banksyho graffiti krys, ale i některé další insta‑ lace neúnavně podrývají a zpochybňují zbytečné podoby sledování lidí. Například na londýnské Tottenham Court Road vytvořil pouliční skulpturu, na níž kolem kamery krouží černí ptáci. Vše pak doplňuje nápis: „NA CO ČUMÍŠ?“ Podobně také v hrabství Gloucestershire, kde leží sídlo britské zpravodajské organizace GCHQ, která může odposlouchávat veškeré telefonické rozhovory, obklopil telefonní budku motivy znepoko‑ jivých špionů. I v době, kdy byl americký prezident Barack Obama na vrcholu popularity, ho Banksy neváhal kritizovat za „strategii vraždění pomocí dronů“ i za nové státní sledovací systémy. „POKUD NAPOPRVÉ NEUSPĚJEŠ – PŘIVOLEJ VZDUŠNÝ ÚDER,“ napsal roku 2010 na bílou zeď mezi North Beach a Čínskou čtvrtí v San Franciscu. Poblíž těchto slov se nacházelo graffiti člověka v nátělníku a kraťasech, s kšiltovkou a plynovou maskou.

84 Na co čumíš? Graffiti vedle bezpečnostní kamery v Londýně. Dnes je všude tolik kamer, že by se o tom autorovi románu 1984 Georgi Orwellovi ani nesnilo. 85 Jedná se sice o veřejnou telefonní budku, znamená to ale, že mají úřady právo vás odposlouchávat? Toto graffiti se objevilo roku 2014 na boku domu v Cheltenhamu v hrabství Gloucestershire. 84

Už v raném díle The Mild Mild West, které roku 1999 vzniklo v Bristolu, vyjádřil Banksy zklamání z práce policejních orgánů znázorněním medvídka vyzbrojeného zápalnou láhví, kterou se chystá vrhnout proti strážcům zákona. Na jiných graffiti podobně cílil na královskou gardu, a dokonce i na samotnou královnu. Tyto symboly moci a konzer‑ vativního ducha se řadí k jeho oblíbeným námětům. Nebojácný a odhodlaný postoj se objevuje v mnoha jeho dílech. Pár příkladů? Policista šňupe „lajnu“ kokainu. Dva policajti se vášnivě líbají. Jiný brit‑ ský policista urážlivě vztyčuje prostředníček. Příslušník královské gardy močí na zeď, o níž má opřenou pušku, a netečně pozoruje diváka. Policista pokutuje dívku, která pod bundou schovává bomby a zbraně. A další polda s úsměvem na rtech třímá v rukou zbraň. Na jiném díle se královna Alžběta proměnila v neobvyklou punkerku s výrazným barevným symbolem na tváři připomínajícím Davida Bowieho. Jinde zase královna Vik‑ torie sedí na neviditelné tváři dívky v podvazcích a jehlách, s níž provozuje sexuální akt. V londýnském Notting Hillu a posléze i na dalších přepracovaných místech se ob‑ jevuje graffiti gardisty, který píše na zeď slova „God save the queer“. Jde o parafrázi tradičního sousloví „God save the queen“ (Bůh ochraňuj královnu), avšak upravenou na podporu gayů. Královna Alžběta se objevuje i ve svých typických modrých šatech s kloboučkem, kabelkou a jedním ze svých oblíbených štěňat u nohou, přičemž v jedné ruce drží velkou plechovku růžové barvy a ve druhé štětec. S tajuplným úsměvem stojí poblíž věty, kterou právě napsala: „BŮH OCHRAŇUJ LID.“ Vedle ní pak stojí jeden z jejích gardistů s malířským válečkem namočeným do modré barvy. Že by se chystal všechno přetřít? Na dalších zdech je královna Alžběta zachycena s tváří opice nebo s plynovou maskou. To princeznu Dianu ztvárnil Banksy jinak. V jednom díle se její tvář objevuje na sérii desetilibrovek s umělcovým podpisem.

Královna pojatá moderně po vzoru Davida Bowieho (jeho postavy Ziggyho Stardusta). Stejně jako Bowie veřejně vystupuje; stejně jako Bowie požívá úcty.

88 89

Policie si musí uvědomovat nebezpečí, které může přijít od kohokoli a kdekoli, i když dotyčný působí sebepřátelštěji. Toto graffiti se nachází v Bristolu.

90 91

Působí velice příhodně, že tenhle šňupající policista je nastříkaný na zdi záchodků v centru Londýna.

92 93 Také v Anglii mají policisté dojem, že musejí každého zastavit a prošacovat, třeba i tuhle holčičku z graffiti v somersetském Glastonbury.

92 Kdybych byla policistkou, nevěděla bych, co si s balonkovým psem Jeffa Koonse počít. Banksyho dílo v kanadském Torontu.

Můstek špatné války: Chtějí nás policisté na tomhle můstku v Londýně chránit, nebo ovládat?

Hodlají policisté tuhle dívku s fotbalovým míčem na graffiti v Glastonbury chránit?

Je zajímavé, že na těchto dvou dílech je evidentně policista v americké uniformě s dobrmanem a obuškem. (Zastav mě, než zase něco namaluju; K čertu s policií)

U Banksyho stojí vždy v popředí anarchistické smýšlení. Pís‑ meno „A“ značící anarchii patří k jeho opakujícím se symbolům, jeho krysy je často malují na protestní transparenty. Jed‑ ním z Banksyho nejzajímavějších děl je to, na kterém starost‑ livá maminka upravuje synovi, punkovému demonstrantovi, červený šátek přes tvář a vše doprovází nápis: „NEZAPOMEŇ SI SNÍST OBĚD A ZTROP NĚJAKOU VÝTRŽNOST.“ Stranou nemohla zůstat ani revoluční ikona Che Guevara. Pod železničním mos‑ tem na londýnské Portobello Road ho Banksy zvěčnil na rudém pozadí v černých brýlích se znakem dolaru na sklech. Jak po‑ stupně přibývají mnohá další podobná graffiti, barva se časem ztrácí a obraz se rozplývá. Na tomto místě se obvykle konají trhy, kde se prodávají trička a další suvenýry s Che Guevaro‑ vou podobiznou. Banksy chtěl poukázat na negativní aspekt nekonečného recyklování ikony pro komerční účely. Jsou i pokojské symbolem revoluce? Nebo spíš symbolem vykoupení a pomsty, jako by šlo o špionky vyslané „v utajení“ do světa, který dobře znají, ale který jim zůstává prakticky nedostupný? Ačkoli je lze považovat za bezvýznamné, vidí úplně všechno. Znají tajnosti anonymních hotelových pokojů; jsou „neviditelné“ a mlčenlivé. Jsou svědkyněmi nejintimněj‑ ších okamžiků lidské existence. Jedním z nejoblíbenějších Banksyho graffiti je právě to, na němž pokojská s lopatkou na smetí v ruce zvedá roh ko‑ berce či okraj bílého prostěradla, pod nímž není vidět nic než zeď. Patrně ho inspirovala jistá Leanne, Banksyho slovy „velice rázná žena“, která mu jednou uklízela v pokoji motelu, kde no‑ coval. Toto dílo nazvané Zameť to pod koberec se poprvé objevilo roku 2007 na zdi galerie White Cube ve východním Londýně, odkud sice záhadně zmizelo, umělec ho ale znovu vytvořil na několika jiných místech v odlišných situacích.

Zameť to pod koberec. První pravidlo politiky, politiků a zpravodajských agentur. 100

101

Dalším podobně pozoruhodným ženským subjektem, využí vaným pro politická témata, je pro něj Mona Lisa Leonarda da Vinciho. Banksy vytvořil řadu graffiti její tváře, na nichž z ní udělal Usámu bin Ládina s plnovousem, případně s raketo‑ metem na rameni. Nositeli společenských a politických sdělení či míru a naděje můžou být u Banksyho také děti. Prostupují celou jeho tvorbou. Pár příkladů skvostných graffiti? Na hromadě zbraní stojí chla‑ peček s medvídkem v ruce a holčička, nad jejichž hlavami se vznáší červený balonek ve tvaru srdce. Jiný hošík se slamákem na hlavě, tentokrát u Regent’s Canalu v londýnském Camdenu, mlčky chytá ryby hned vedle cedule s nápisem „Zákaz rybo‑ lovu“. Jinde zase dívenka drží v náručí velikou pumu.

102 Děti na zbraních: Když mají možnost, hrají si děti kdekoli. 103 S pumou v náručí: Dívka držící bombu pochází z protiválečných plakátů z roku 2003.

102

Graffiti na stěně jednoho parkoviště v centru Los Angeles zachycuje holčičku sedící na houpačce zavěšené na písmeni A ve slově PARK. U pláže v anglickém Brightonu pro změnu vykukuje klučina se zmrzlinou, z níž trčí váleček dynamitu. V Barceloně se zase objevuje dívka ve školní uniformě s tváří chráněnou plynovou maskou. V losangeles‑ kém Westwoodu vytvořil Banksy graffiti dítěte s obrácenou kšiltovkou na hlavě; hoch stojí na louce, vyvedené křídou se zelenou trávou a červenými kvítky, a kulometem s nábojovým pásem plným munice sebevědomě míří na nebe. Zaujmout politický postoj proti válce a zkáze, kterou může přivodit, bylo pro Banksyho vždy zcela zásadní, nikdy se nevyhýbal výjevům nejchmurnější podoby existence: smrti.

104

104–105 Na houpačce: Ukázka toho, jak dokáže umělec uchopit tuctové, nudné slůvko, jako

106–107 Kluk s kulometem na zdi v Los Angeles neválčí; svými barevnými náboji tvoří umění.

na tomto parkovišti v Los Angeles, a přetvořit ho v umělecké dílo.

Právě takhle vnímá Banksy účel zbraní.

105

Banksyho dílo v Los Angeles: Moc se nikdy nerozpakuje cenzurovat myšlení, bez ohledu na to, jak nevinně působí.

108

„Zeď je nesmírně mocná zbraň. Je to jedna z nejohav‑ nějších věcí, kterou můžete někoho ztrestat,“ domnívá se Banksy. Při mnoha příležitostech zdůrazňuje nelid‑ skou povahu zdi na Západním břehu Jordánu. Jedním dílem vytvořil idealizovanou vizi světa, v němž má zeď otvory, což dokládá pozitivní sílu umění. Na jiném graf‑ fiti si hrají dvě děti s kyblíčkem a lopatkou a nad nimi se ve zdi otvírá průrva odkrývající bujnou tropickou krajinu. Existuje rovněž postava demonstranta vrha‑ jícího květiny doprovázená slovy „BANKSY V BETLÉMĚ“. Betlém je Banksyho srdci blízký, často se do něj vrací, dokonce v něm otevřel svůj Obezděný hotel. Nesnáší nespravedlnost a násilí. Po skandálu, při němž vyšly najevo bídné podmínky, v nichž museli žít v internačním táboře ve Guantánamu vězni obvinění z terorismu, a mučení, jemuž je podrobovali, vytvořil Banksy roku 2007 v londýnském Islingtonu graffiti kle‑ čícího vězně v oranžovém mundúru s pouty na rukou a černou kuklou na hlavě. Obraz okamžitě oběhl země‑ kouli a vyvolal všeobecné rozhořčení vůči americké vládě.

Zeď v Betlémě na Západním břehu Jordánu. Tato bariéra má oddělovat, děti si ale udělají hřiště kdekoli. 110

111

K boji proti nespravedlnosti využívá Banksy veškeré dostupné prostředky. Britskému rapperovi Stormzymu vytvořil pro vy‑ stoupení na festivalu v Glastonbury roku 2019 „neprobodnu‑ telnou“ vestu se symbolem britské vlajky. Jak uvedl Banksy na Instagramu, vybral si tohoto muzikanta, protože prý sdílejí stejnou vizi. Účelem vesty bylo veřejně odsoudit rostoucí kri‑ minalitu v Británii a rasovou nerovnost, která zůstává součástí právního řádu Spojeného království. Důležitými tématy jsou pro Banksyho i imigrace a rasismus. Roku 2019 vytvořil v Calais, kam stále přijíždí velké množství mi‑ grantů, graffiti Steva Jobse s počítačem v ruce a rancem přes rameno. Patrně jím narážel na skutečnost, že Jobs byl synem syrského muslima, který uprchl do Spojených států. P odobné sdělení zanechal i roku 2016 v podobě Cosetty, dívenky z muzi‑ kálu Bídníci, která shlíží z chaosu na zdi francouzského velvy‑ slanectví v Londýně. QR kód po levé straně díla odkazuje k po‑ licejní razii vůči migrantům v calaiské „Džungli“ pátého ledna téhož roku. V roce 2018 vytvořil dílo Vote to Love (Hlasujte pro lásku) odkazující k rozhodnutí Velké Británie z června 2016 opustit Evropskou unii. Inspirovala ho výzva v opačném duchu, „Vote to Leave“, slogan politické kampaně vybízející lidi hlasovat proti sjednocené Evropě. I během tohoto boje si našel způsob, jak se vysmát institucím i konceptu elitního umění. Námět na toto dílo poslal Královské akademii pod pseudonymem a ta jej odmítla; ani ne tak kvůli vnitřní hodnotě díla, ale spíš proto, že autora vůbec neznala. Když se ukázalo, že Vote to Love vytvořil Banksy, zcela změnila názor.

Steve Jobs přináší do uprchlických táborů v Calais potraviny a ošacení (a taky Apple Macintosh), zároveň ovšem setrvává v bezpečí vzdálené Ameriky – chce si udělat dobrou reklamu, aniž by si ušpinil ruce. 112

113

114 115

Rudý plášť halící postavu svobody v sedle koně. Vzápětí doplnily Banksyho pařížské dílo další výtvory.

116 Duch Francouzské revoluce s potrhanou vlajkou v pozadí u francouzského velvyslanectví v Londýně. 117 Parafráze Géricaultova kultovního mistrovského díla Vor Medúzy z Louvru.

116

117

V květnu roku 2017 namaloval umělec na zeď trajektového ter‑ minálu v anglickém Doveru, považovaném za bránu do Evropy, velký modrý prapor s kruhem žlutých hvězd (vlajku Evropské unie), aby vyjádřil svůj nesouhlas s brexitem. Na vysokém žebříku stojí dělník vyzbrojený kladivem a dlátem, který jednu z hvězd odstraňuje. V noci z 25. na 26. srpna dílo záhadně zmizelo, než ho Banksy stihl dokončit. Obrázek, který zveřejnil na Instagramu, ukazuje, že se chystal evropskou vlajku ro‑ zervat na cáry a ponechat pouze bílou zeď a dělníka na žeb‑ říku opracovávajícího tutéž osamělou hvězdu, která na místě zůstala.

Dělník na žebříku postupně ničí symboliku EU, snaží se ovšem zbytečně; Unie se ničí sama. 118

119

Nástěnná malba v Doveru a britský odchod z EU. Opravuje dělník kruh hvězd, anebo ho ničí?

120

121

Jednu z největších hrůz, která lidstvo postihla, představuje pro Banksyho kapita‑ lismus. Na jednom graffiti má podvyživené dítě na hlavě posazenou žlutou korunku s nápisem „Burger King“. V jiném Banksyho díle se objevuje utíkající dívenka popá‑ lená za války ve Vietnamu napalmem a tragicky proslavená fotografem Nickem Utem, jíž drží za levou ruku Ronald McDonald a za pravou Mickey Mouse. Na protest proti firmě McDonald’s Banksy roku 2004 všechny překvapil improvizací na londýnském Picca‑ dilly Circus: „McDonald’s krade naše děti.“ Tento slogan doprovázela nafukovací panna s rysy dítěte unášená po nebi velkým červeným balonem, na němž se skvělo známé žluté písmeno „M“.

122 Vpád nadnárodních potravinářských řetězců do chudých afrických zemí – jaký to kontrast. 123 Vliv Ameriky: Ronald McDonald, Mickey Mouse a malá Vietnamka vyfotografovaná po útoku napalmem, to vše z americké dílny.

123

V Los Angeles vytvořil Banksy graffiti neandrtálce s podnosem plným jídla a pití z restaurací s rychlým občerstvením. Na jiné jeho malbě loví skupinka domorodců nákupní vozíky ze supermarketu ztracené v buši. Banksy rov‑ něž zkritizoval velký britský obchodní řetězec Tesco a jeho prudkou expanzi. Na krásném graffiti staví dítě s kloboučkem, slunečními brýlemi a lopatičkou hrad z písku. Na jeho věži vlaje britský prapor a pevnostním zdem vévodí nápis „Tesco“. Banksy opakovaně dokazuje svou jasnozřivost. Jeho Dívka u bankomatu znázorňuje holčičku, kterou si robotická ruka automatu na peníze bere téměř jako rukojmí. Dílo vzniklo roku 2007 krátce před nástupem globální finanční krize, která podle odhadu Anglické národní banky stála 2,8 bilionu dolarů a jejímž následkem přišla řada rodin na mizinu, zejména kvůli nehoráznému chování mnohých bank. Podobné sdělení vyjadřuje také jeho potkan převlečený za bankéře s kufříkem, kravatou, a dokonce i s deštníčkem podtrhujícím jeho „firemní“ eleganci. Vedle něj se objevuje nápis „AŤ JEDÍ CRACK“. Dílo vzniklo v listopadu roku 2008 na zdi v Soho. V roce 2010 vytvořil Banksy v newyorské Cedar Street nedaleko finanč‑ ního centra Wall Street graffiti doktora, který stetoskopem poslouchá velké srdce v nápisu „I LOVE NY“. V témže duchu pak na jednu londýnskou zeď nastříkal slova: „Omlouváme se! Životní styl, který jste si objednali, není momentálně skladem.“

To už jsme se primitivnímu člověku tolik vzdálili? Důležité jsou pro nás kožené boty a jídlo s sebou. Šablonové graffiti v Los Angeles. 124

125

126 127

Nákupní vozíky, 2006. Zamoření planety člověkem je totální a globální. Jejího znesvěcení není ušetřeno jediné místo a příčinou je konzumní společnost.

128 Hrady z písku tvoří říši firmy Tesco. Kdy se asi rozpadne? 129 Hold nakupování a nesmírně vlivné nákupní mašinérii. Obchod se stává bohem; obchod je spjatý s národem, nikoli země nebo monarcha.

128

130 Stroj na peníze: Bankomat ve zdi svou gigantickou robotickou rukou připravuje holčičku o duši. 131 Potkan s deštníkem a nápisem Ať jedí crack v New Yorku symbolizuje laxnost veřejnosti vůči dobrým skutkům.

131

Banksy říká, že „turismus není divácký sport“. Za každou cenu se staví proti turismu, respektive proti druhu konzumního turismu typického pro lidi, kteří cestují proto, aby „šli s módou“, ne proto, aby poznávali nová místa a kultury. „TADY NENÍ CO FOTIT“ nastříkal na zeď u Seiny v Paříži nedaleko Eiffelovky, na stěnu s výhledem na operu v Sydney či na podstavec kandelábru u Temže naproti londýnskému Big Benu.

132 Tady není co fotit: V dnešní společnosti se příležitosti k fotografování naskýtají všude kolem. 132–133 Omlouváme se! Životní styl, který jste si objednali, není momentálně skladem: Nikdo už není spokojený se životem, jaký vede a jaký může mít; každý chce víc.

Tento popisek byl „ukryt“ v obrázku. Met rerum lique netuscid eressequi ulluptate mos que es sunt hic tem aut ipsam sam inciderum fugitiaSoluptati cor moluptatis sequi di si repratem nonesciunt que 132

133

Banksy vzal za svou rovněž ekologickou angažovanost a v rám ci kampaně proti odlesňování vytvořil plakát pro Greenpeace. V pozadí je vidět les zničený požárem, v popředí se pak kat vyobrazený jako kreslená postavička chystá popravit prota‑ gonisty Disneyho Knihy džunglí; Mauglí a jeho zvířecí kamarádi jsou tu vyobrazeni jako spoutaní zajatci. Ve své knize Wall and Piece rovněž zdůraznil: „Nepotřebu‑ jeme další a další hrdiny, spíš potřebujeme někoho, kdo bude vynášet smetí.“ Roku 2018 se na stěně garáže v Port Talbotu na jihu Walesu objevilo dítě s vlněnou čepicí na hlavě a roze‑ vřenou náručí. Chlapec nastavuje ústa i tvář a snaží se chytat „sněhové vločky“. Skutečnost je ovšem zcela jiná; není to sníh, nýbrž popel. Hned za rohem téže budovy totiž lze vidět plameny šlehající z kovového kontejneru, ostrý symbol protestu proti ocelárnám v tomto městě. U Banksyho není nikdy nouze o překvapení. Někdy se může hlasatelem určitého problému stát třeba i Charlie Brown, slavný protagonista komiksu Peanuts, třímající v rukou kanystr s ben‑ zinem, který se chystá nalít na budovu v Beverly Hills fatálně poničenou požárem…

Zachránit, nebo vymazat pro Greenpeace. Popravčí jako symbol: člověk ničí všechno na planetě a neuvědomuje si, že tak nenávratně likviduje vlastní životní prostor.

134

135

136 likvidujeme omezené přírodní zdroje.

Šťastné a veselé, Port Talbot, Wales: Chlapec stojící ve sněhu si neuvědomuje, že jde o znečištění, které vytváříme a které ničí naši planetu. Vším, co vypouštíme do vzduchu, do vody, do země,

138 139

dostane ho to do Sotheby’s.

Když byl za poškozování majetku uvězněn sprejer Daniel Halpin (Tox), získal si Banksyho komentář obdiv. Zvláštní metr: když něco udělá Tox, dostane ho to za mříže; když to udělá Banksy,

140 141

142–143 Zákaz míčových her, hlásá nápis na stěně. Děti si budou hrát s čímkoli, i kdyby jim to úřady zakazovaly sebevíc.

140–141 Otrocká práce: Chlapeček pracující za minimální, zanedbatelnou mzdu prodává roku 2012 vlaječky na londýnskou olympiádu, aby měli lidé v Anglii radost.

Mějte se na pozoru. I ta nejroztomilejší postavička pro děti může představovat nebezpečí. Toto dílo znázorňuje Charlieho Browna s kanystrem benzinu a cigaretou v ústech, když se chystá podpálit budovu na losangeleském Sunset Stripu.

144

145

LÁSKA A MÍR, NADĚJE A SNY, ANDĚLÉ A DÉMONI

„Kdyby oči neměly slzy, neměla by duše duhu,“ praví staré

jeho postava dojmem ztracené, zbloudilé duše, padlého an‑

přísloví indiánského kmene Suskvehannoků. Celou Banksyho

děla, přesto autentického a skutečného, je zrcadlem samot‑

tvorbou se linou světla a stíny bytí. Jeho věty, postavy na

ného lidství, nezapadajícím do konvenčních schémat slušné

zdech, plátna i instalace prostupuje silný, temný punkový

společnosti. Andělé v Betlémě znázorňují dva andílky, jed‑

duch a svérázný smysl pro humor, které přimějí člověka k za‑

noho se šátkem přes ústa, druhého s čepicí na hlavě, kteří

myšlení a někdy i k úsměvu. „Humor znamená rozdvojení při

se snaží páčidlem rozervat zeď. Současně vyjadřují s touž in‑

aktu tvorby; připomíná hermu se dvěma tvářemi, přičemž

tenzitou i pocit naděje a nezlomnou vůli bojovat. V Londýně si

jedna se směje té plačící na opačné straně,“ napsal italský

pro změnu anděl v neprůstřelné vestě bedlivě prohlíží lebku,

spisovatel Luigi Pirandello. Tato definice jako by ilustrovala

kterou drží v pravici; lebka má na sobě kšiltovku obrácenou

Banksyho vizi.

dozadu. Ve svém rozjímání andílek téměř evokuje součas‑

Na některých Banksyho graffiti se objevují andělé a dé‑ moni, kteří podtrhují ošidnost samotné existence čímsi trp‑

ného, punkového shakespearovského Hamleta, který se ptá po smyslu bytí.

kým, ale zároveň pozitivním. Na Opilém andělovi si nebeská bytost prohlíží láhev s červeným křížkem. Anděl má svatozář

+3 ř.

a křídla, na nohou tenisky a v prstech cigaretu. Celkově působí

147 Ozoneho anděl, Londýn, pocta streetartovému umělci Ozonemu,

148–149 Banksyho graffiti na izraelské zdi na Západním břehu

který roku 2007 tragicky zemřel. Svět kolem nás je nebezpečný;

Jordánu. Každá zeď se dá prorazit.

anděl či ďábel, na tom nesejde: každý potřebuje ochranu. 146

Zubatá, smrtka s kosou na loďce, pochází z Banksyho rané tvorby. Nastříkal ji v bristolském přístavu přímo na loď Thekla, která se stala jakýmsi klubem, často hostícím hudební a umělecké akce. Jiná vyobrazení smrti v klasickém černém plášti s kápí a kosou v ruce mají místo tváře žlutý smajlík. Působí proto jako ve‑ selá smrt, onen úsměv v sobě ovšem zároveň skrývá cosi tajuplného a znepoko‑ jivého. Banksyho pohled na smrt? „Říká se, že člověk umírá dvakrát. Poprvé, když přestane dýchat, a podruhé o něco později, když někdo naposled pronese jeho jméno.“

150–151 Banksyho dílo z roku 2008 v tunelu v londýnské Leake Street pod nádražím Waterloo. Kdo by chtěl do nebe, pokud je plné nudných starců debatujících o tom, kolik andělů se vejde na špičku jehly? 151 Zubatá v Bristolu. Smrti sice nikdo neunikne, pro někoho ale může být i vysvobozením.

151

153 Před smrtkou není úniku, navštíví každého, proto si užívejte život, dokud můžete.

152 Smrt je nevyhnutelná, užívejte si života.

Podobně rozporuplně nejspíš Banksy vnímá i lásku. Na jednom graffiti další z jeho krys maluje srdíčko; je spokojená a šťastná. Jiné zachycuje holčičku s tajemným výrazem – tváří se roztomile, nebo trpce? Pod ní čteme slova: „Panebože, to je tak rozkošné / Jak prostě kreslíš na věci a neustále myslíš na sebe.“ V díle nazvaném Nevolnost lásky zvrací dívka v teniskách, černých šatech a s vlasy svázanými do drdolu spoustu sytě rudých srdíček. V jiných dílech se objevuje červené srdce převázané obvazem nebo v podobě balonku vznášejícího se k nebi.

154 Banksyho výtvor v newyorském Brooklynu. Červený balonek pokaždé vyvolá úsměv na tváři. 155 Krysa maluje univerzální symbol lásky.

154

V díle Dobře zavěšený milenec na zdi domu v bristolské Frog more Street se muž dívá z okna a za ním stojí s ustaraným vý‑ razem jeho polonahá manželka. Na okenní římse zoufale visí naháč, který se zakrývá, jak nejlíp to jde. V Banksyho dílech je samozřejmě k vidění i temnější strana lásky, a možná i pa‑ rafráze či metafora oné drsné stránky každé existence, kde nic

156

157 Dobře zavěšený milenec, Bristol. Milenec se skrývá pod oknem, ale manžel se dívá špatným směrem.

156 Milenci s růží. Vše prozrazuje řeč těl, do tváří jim ani není nutné vidět.

není, jak navenek vypadá, a kde se často skrývají tajemství.

Při své umělecké stáži v New Yorku v roce 2013 nastříkal Banksy na vrata striptýzového klubu Hustler patřícímu Larrymu Flyn‑ tovi graffiti muže, který očividně čeká na svou milou; v ruce drží pugét rudých květin, z nichž pomalu opadávají okvětní lístky. Jeden umělecký kritik prohlásil, že Banksyho záměrem bylo pochopit, jak kapitalismus a dominantní posedlost penězi do‑ kážou na úkor města zabíjet romantiku a lásku. Banksy, jak je jeho stylem, na tento komentář neodpověděl. Samotné strip‑ térky, stejně jako mnozí kolemjdoucí i mnozí zákazníci, se kaž‑ dopádně náramně bavily tím, když u graffiti pózovaly pro fotky. Tento nastříkaný muž svým beznadějným čekáním bezpochyby vyvolává city a něhu, a to možná i v temnotě nejedné zbloudilé duše. „Někteří lidé chtějí udělat ze světa lepší místo. To já z něj chci udělat jenom lépe vypadající místo. Pokud se vám to nelíbí, můžete to přemalovat!“ nechal se slyšet Banksy.

Striptýzový klub Hustler Larryho Flynta v New Yorku. Muž čekající s kyticí na svou milou. 158

Mobilní milenci, Bristol. Realita dnešní doby: dvojice se objímá, zároveň ale oba komunikují i s dalšími lidmi.

160

161

Dne 14. února 2020 nachystal Banksy na svátek svatého Valentýna na zdi domu v bristolském Bartonu Hillu něco výjimečného. Už po pár dnech bylo dílo poničeno a počmáráno. Banksy na Instagram napsal, že mu to nevadí, že ho to vlastně i těší, protože prvotní skica byla mno‑ hem lepší. Původní dílo zobrazovalo dívku střílející z praku k nebi, na němž vybuchuje ex‑ ploze rudých růží připomínající ohňostroj. Je tedy Banksy nakonec nejen zapálený aktivista, ale i něžný romantik? Roku 2004 v londýnském Soho všechny nečekaně zaskočil milostnou básní nazvanou Milostná báseň: Nejen pátravým pohledem i sladkými a něžnými polibky dotkly se naše duše ve vzrušivém úžasu. A když jsem procitl z hlubokého a radostného poklidu spatřil jsem, jak toneš v ranním světle a mlčky si čteš všechny zprávy na mém mobilu. –BANKSY Romantický duch čiší z mnoha Banksyho děl, jejichž nálada a myšlenka bývají občas hravé, občas melancholické, ale stále dráždivé. Čas od času se u něj objeví nekonečná touha po míru a naději. „Včera v noci se mi zdálo, že jsem něco namaloval na Měsíc. Možná to není až tak špatný nápad,“ svěřil se jednou.

Svátek svatého Valentýna v Bristolu. Jde o úžasné dílo: obě části dělí nemalá vzdálenost, přesto tvoří jeden celek. 162

„Nejdůležitější jsou děti. To ony jsou skutečné lidské bytosti,“ praví přísloví indiánského kmene Lakotů. „V každém z nás je malý chlapeček, jenž má v sobě nejen rozechvělost, jak se do‑ mníval už Kebés Thébský, který to poprvé objevil u sebe, ale rovněž slzy a radost,“ prohlásil italský spisovatel Giovanni Pascoli v domnění, že se v dospělém člověku vždy skrývá dět‑ ská duše. Také v Banksyho dílech často figurují postavy dětí. A ačkoli jsou opakovaně nástrojem politického nebo spole‑ čenského protestu, představují i symboly lásky a míru, nadějí a snů. Velké oblibě se těší Banksyho graffiti Dívka s balonkem, které se objevilo na různých místech, různých materiálech a při různých příležitostech. Holčička s vlasy i šaty čechranými větrem ukazuje na balonek ve tvaru srdce, který jí právě ule‑ těl a mizí v dáli. Občas vše doplňovala slova „Naděje umírá po‑ slední“. Velmi něžné, byť prodchnuté značnou dávkou hořkosti a sarkasmu, je dílo Děti války. Na tomto graffiti stojí proti sobě dvě děti na návrší ze zbraní a bomb. Hoch za zády schovává kytici, dívka kyj s trny. I na dlouhé zdi oddělující Západní břeh Jordánu od Izraele vytvořil Banksy několik děl zpodobňujících děti, které se vše‑ možně snaží bariéru překonat: jedno ji chce přeletět zavěšené na baloncích, další se chystají prolézt trhlinami, které odhalují fotorealisticky ztvárněné pozemské ráje.

Graffiti v Bristolu: být dítě ještě automaticky neznamená být hodný člověk. 164

Na americký sen Banksy nevěří, nebo aspoň ne na jeho klasickou podobu, často oslavovanou Hollywoodem. V jednom z jeho děl se po‑ někud ztraceně vyhlížející muž dosud se štětkou v ruce dívá na bílou zeď, na niž právě namaloval heslo „JDI SI ZA SVÝMI SNY“. Tento nápis je přepsaný slovem ZRUŠENO, vyvedeným bílými písmeny na červeném pozadí. Ať už byla v tomto případě Banksyho vize jakákoli, chtě nechtě se sám stal ztělesněným snem a vzorem pro všechny nové generace pouličních výtvarníků, pro spoustu mladých lidí, pro aktivisty i vizio‑ náře, pro ty, kteří věří na sílu myšlenek a kteří možná i díky němu na‑ lezli odvahu přikročit k činu. Stejně tak je vzorem mnohým dalším, jimž došla nepřijatelnost situací, problémů a nespravedlností teprve poté, co zahlédli jeho díla někde na zdi, na autobusové zastávce, ve vlaku nebo na internetu. Banksy je v každém případě člověk, který se nevzdává. Na jedné zdi vyjádřil tento postoj zcela jasně. Vedle graffiti muže s kbelíkem a štět‑ kou v rukou napsal: „VÍTĚZOVÉ… NEJSOU TI, CO NIKDY NEPROHRAJÍ, ALE TI, CO TO NIKDY NEZABALÍ.“ Jaký je Banksyho největší sen? Nejspíš to, co vtělil přímo do své knihy Wall and Piece: „Představte si město, kde by graffiti nebylo nelegální, město, kde by si každý mohl malovat, co by chtěl. Kde by každá ulice hýřila milionem barev a krátkých ná‑ pisů. Kde by čekání na autobusové zastávce nikdy nenudilo. Město, kde by si každý připadal vítaný, nejenom realitní agenti a velkopodnika‑ telé. Představte si takové město a přestaňte se opírat o zeď – je totiž vlhká.“ Kdo ví? Banksymu už se podařilo splnit nejeden neproveditelný úkol… Kdo ví? Třeba se jednoho dne změní jeho sen ve skutečnost.

166–167 Dílo v Bostonu: nikdy se o svoje sny nenechte připravit, nikým a ničím. 168–169 Vypustila holčička balonek, nebo ho chce s nataženou rukou chytit? V životě záleží na úhlu pohledu. 166

167

UMĚNÍ A IMPROVIZACE

Hodláte pro umění i trpět? Ano, nebo ne? „Všichni umělci jsou

částku 10 milionů liber, což je za jeho dílo světový rekord. Do té

ochotní pro své dílo trpět. Proč je jich ale tak málo ochotných

doby bylo prodejním maximem 1,8 milionu dolarů z roku 2008

naučit se kreslit?“ položil si jednou Banksy otázku. V knize Wall

za dílo Udržujte v čistotě v newyorské Sotheby’s. Cena Zdege-

and Piece pro změnu zavzpomínal, jak mu sestra, když byli oba

nerovaného parlamentu, olejomalby na plátně, se před aukcí

ještě děti, vyhazovala kresby, jelikož nechápala jeho raný ta‑

odhadovala na 2,5 milionu dolarů. Roku 2018, opět při dražbě

lent. „V Louvru tohle rozhodně nikdo nevystaví!“ říkávala.

v londýnské Sotheby’s, se Dívka s balonkem prodala za milion

Jak Banksy dospěl k rozhodnutí stát se umělcem? „Vzal

170

liber. Hned po prodeji byl obraz částečně poškozen.

jsem barvu ve spreji a namířil ji na zeď. Stiskl jsem trysku, ze‑

Zdegenerovaný parlament vypadá na první pohled jako

vnitř vystříkla barva – a rázem byl ze mě umělec,“ přiznal se

satirická kritika britských politiků a úmyslu Anglie odejít z Ev‑

zcela upřímně. „Stříkání graffiti je ta nejpoctivější cesta, jak se

ropy. Banksy ovšem řekl, že ho namaloval už v roce 2009, tedy

stát umělcem. K jeho tvorbě nepotřebujete peníze, ani školy,

sedm let před referendem o brexitu. „Vytvořil jsem ho před

abyste ho chápali, a neplatí se žádné vstupné,“ prohlásil jednou.

deseti lety. Bristolské muzeum ho akorát u příležitosti brexitu

K hodnocením typu, že je novým Andym Warholem, k němuž ho

znovu vystavilo. ‚Zatím se smějte, ale jednou nebude u moci

přirovnal jistý renomovaný výtvarný kritik, se vyjádřil takto:

nikdo‘,“ napsal na Instagramu. Banksy je tedy nejen mistrem

„Že jsem jako britský Andy Warhol? Tomu říkám myšlenková

šablonového graffiti; maluje i na plátno a je autorem nejrůz‑

lenost.“

nějších instalací a uměleckých improvizací. Často a rád provo‑

Možná si myslí, že ještě není slavný – rozhodně si tak ne‑

kuje, až si člověk klade otázku: „Vážně to je Banksy?“ Takto po

připadá –, přesto už je pokládán za jednoho z nejvýznačnějších

svém zesměšňuje institucionalizované umění, umění muzeí,

umělců současnosti. Na podzim roku 2019 se jeho obraz Zdege-

galerií, kritiků, velkých aukčních domů, všech, kteří považují

nerovaný parlament, na němž britské politiky ztělesňují opice,

za mistrovské dílo cokoli, co umělec vytvoří, jakmile dosáhne

prodal v londýnské aukční síni Sotheby’s za neskutečnou

všeobecného věhlasu.

171 U tohoto vojáka je stěžejní vizuální účinek, nikoli realita;

172–173 Zdegenerovaný parlament: parlament plný opic ukazuje,

voják s šavlí už dnes nepředstavuje vážné nebezpečí.

že většina Britů už dnes nechová k politikům úctu.

BANKSY A ŠABLONA – A ŠABLONA Proč se rozhodl věnovat se právě této

BANKSY A UMĚLECKÉ PROSTŘEDKY – PROSTŘEDKY V Banksyho očích jsou zdi,

nakreslil panáčka jedoucího s nákupním vozíkem pro bizona,

32 plechovek Campbellovy polévky Andyho Warhola úspěšně

technice? „Malovat dobré obrazy od ruky je těžké. Rozhodl

stejně jako každé prostranství nebo sochy, auta či jakýkoli

který je vyobrazený v pozadí probodaný mnoha oštěpy. Umě‑

zavěsil svůj obraz plechovky rajské polévky z britského ře‑

jsem se vzít to zkratkou a pořád se učím z vlastních chyb,“

jiný prvek, který ho na ulici dokáže inspirovat, zbraněmi pro

lec zde dokonale vystihl styl jeskynních maleb. Název díla:

tězce Tesco s názvem Rajská polévka Tesco Value. A díky

odpověděl otevřeně. A co si myslí o tom, že navzdory dosaže‑

boj s rozbujelým způsobem myšlení, jenž dosud nepovažuje

Peckhamský kámen. Jméno autora: Banksymus Maximus.

nezdolné iniciativnosti a nápaditosti se vysmíval muzeím

ným úspěchům stále působí v utajení: „‚Žádné nervy, žádný

street art za skutečné umění, zbraněmi pro reakci v podobě

Tajně ho propašoval do Britského muzea, kde zůstal vysta‑

i nadále. Nechal se zaměstnat v newyorském přírodopisném

spěch.‘ Právě takhle rád pracuju. Pokud to nejde, vrátím se

stejně silné provokace, pro šíření jeho politického poselství

vený celé tři dny, než muzejním kurátorům došlo, že se stali

muzeu a přímo před zraky diváků, kteří ho zřejmě považovali

druhý den. Nemám žádné termíny. Čas běží dál. A barák

či protestu. „Nejsem omezený jediným médiem; na začátku

obětí nevídaného vtípku!

za odborníka, na dvanáct dní vystavil svou Ploštici s modelář-

nikam neuteče.“ K tomu dodává: „Při práci často poslouchám

je myšlenka, a pro její vyjádření použiju takový prostředek,

BANKSY A INTERVENCE INTERVENCE – Opovržení muzei ho přimělo obelstí‑

skými zbraněmi. Roku 2006 se rozhodl neomezovat se pouze

rádio, jako to dělají malíři pokojů.“ A k inspiraci: „Inspirace?

který se k tomu hodí nejlíp.“ Roku 2019 při benátském bie‑

vat bezpečnostní systémy, a dokonce do muzeí umísťovat

na muzea a jedno ze svých překvapivých děl představil přímo

Jedno procento inspirace, devětadevadesát procent perspi‑

nále, kdy se řada nepřipuštěných umělců rozhodla předvést

vlastní tvorbu. Jeho nejsenzačnější „operace“? V říjnu 2003

v Disneylandu v kalifornském Anaheimu. Šlo o repliku graffiti

race.“

svá díla v ulicích, aby je viděli lidé, kteří akci v hojném počtu

úřadoval v londýnské galerii Tate Britain, kde mezi proslulé

s vězněm v Guantánamu. Téhož roku nahradil pět set cédé‑

BANKSY A GRAFFITI GRAFFITI – Banksy se nechce smířit s tím, že se

navštívili, vytvořil Banksy Benátky v oleji a vystavil toto dílo

krajinky z 19. století pokradmu vystavil vlastní obraz. Dílo na‑

ček Paris Hiltonové vlastní „verzí“, na kterou napsal: „Proč

graffiti zaměňuje za vandalismus. Faktem je, že někteří lidé

tvořené několika obrazy přímo na ulici. Vícedílný soubor za‑

zvané Crimewatch UK nám všem zničil venkov zachycovalo

jsem slavná? Co jsem dokázala? K čemu jsem?“ Banksyho

stále nechápou jeho význam ani zaměření. Pro jiné je všechno

chycuje obří výletní loď s vysokou spotřebou paliva na kanálu

pastorální výjev obehnaný modrobílou policejní páskou. Kvůli

díla se pravidelně odstraňovala, než kritici a výtvarní experti

spjaté se ziskem; co nevydělává peníze, to si nezaslouží

starobylého města, obklopenou několika gondolami s gondo‑

nekvalitě lepidla, jak řekl sám Banksy, ale vydrželo na stěně

dospěli k závěru, že se jedná o skutečné UMĚNÍ. Od té doby už

pozornost a ohledy. Zvlášť pro takovéto jedince je graffiti

liéry. V rámci projektu Malování v zoologických zahradách se

jenom pár hodin. Roku 2004 vytvořil Monu Lisu se smajlí‑

se jeho díla nelikvidují; naopak se objevují v trvalých sbírkách

vlastně znakem degradace společnosti. Znepokojuje a děsí

zase Banksy ve tři hodiny ráno vkradl do barcelonské zoo,

kem místo úsměvu a navzdory bezpečnostním kamerám se

muzeí.

lidi. Pro Banksyho – a má pravdu – je graffiti nebezpečné

kde se ocitl tváří v tvář velkému zvědavému klokanovi a kde

mu ji dokonce povedlo umístit přímo do pařížského Louvru.

pouze v hlavách určitých kategorií lidí: politiků, inzerentů. Svět

zanechal různá slova a sdělení. Stejnou „misi“ úspěšně pod‑

Roku 2005 dokázal s pomocí dvou kompliců pověsit do new‑

ničí a přivádějí ke zkáze velké korporace zahlcující města gi‑

nikl i roku 2003 v Longleat Safari Parku v melbournské zoo.

yorského Metropolitního muzea umění portrét ženy s tváří

gantickými billboardy, jimiž se snaží manipulovat smýšlení lidí

V Anglii využíval Banksy dopravní značky, na něž maloval

zakrytou plynovou maskou; zůstala na zdi vystavená zhruba

a vnucovat jim své výrobky i životní styl, který nabízejí.

krávu s padákem. Jindy na náhodně nalezený kus betonu

dvě hodiny. Téhož roku v Muzeu moderního umění poblíž

+5 ř.

Peckhamský kámen byla mystifikace umístěná do Britského muzea nedlouho poté, co Calvin Russell vystavil v Tateově galerii sochu Železného muže. 174

175

176 177

Toto dílo se objevilo roku 2019 v Benátkách a tvoří ho několik obrazů zachycujících pohled na město, jaký se dnes při návštěvě Benátek naskýtá většině lidí.

BANKSY A VANDALIZOVANÉ OBRAZY OBRAZY – Další z Banksyho velkých vášní je tvorba osobi‑ tých obrazů podle slavných klasických před‑ loh. Malbu domu zasazeného do venkovské krajinky přestříkal sprejem a na nebe přidal hrozivé válečné helikoptéry. Do osamělého lesa umístil bezpečnostní kamery. Madony s dítětem proměnil v celou řadu ikon svého stylu a kritiku konformní společnosti: jedna z nich poslouchá ve sluchátkách hudbu, jiná drží v náručí dítě, které má k tělu připnutý zá‑ řivě rudý svazek s dynamitem. Proslulé Van Goghovy slunečnice přepracoval do zvadlé podoby. K Monetově můstku přes rybníček s lekníny přimaloval nákupní vozíky a odpadky, jako by šlo o skládku. Postavu z Rembrandtova obrazu „obdařil“ novýma očima, které poulí rozšířené zorničky.

Slunečnice z benzinky na výstavě Banksyho tvorby v Notting Hillu roku 2005. Stejně jako květiny hynou i umělecké směry.

179

Tento cyklus nese název Surové oleje, protože Banksy si vždy v bazaru koupí olejomalbu, kterou poté přepracuje. Kolik matek radši poslouchá hudební nahrávky než vlastní děti, případně své potomky využívá jako válečnou zbraň?

181

182 a 183 Umělec si bere staré tradiční obrazy a dává jim moderní osobitou podobu, podobně jako Picasso osobitě pojímal portréty. Bondáž není ničím novým; ani nošení brýlí s legračním nosem není ničím novým. 184–185 Doma je doma: Výjev ze staré Anglie stříknutý moderním uměním.

183

184

185

186 Zátoka Guantánamo: vězeň na Kubě, anebo ironický portrét uprchlíka, který právě v záchranném člunu přeplul Středozemní moře do Evropy? 187 Mnohá idylická místa skrývají hluboká tajemství. 188–189 V čem jedna či druhá strana spatřovala při bitvě o Británii slávu? Anebo šlo jen o vzdušnou válku nad poli?

186

187

188

189

V tomto popartovém cyklu ztvárnil Banksy Kate Mossovou ve warholovském duchu.

190

191

BANKSY A NEW YORK – YORK Kromě Anglie je Banksy odjakživa velmi

existence. Inspirují ho nejrůznější náměty, které od té doby

a historické místo, které nakonec roku 2014 padlo za oběť vý‑

dílo, namalované na dvou motorových vozidlech, doprovází

aktivní i ve Spojených státech. Možná právě z tohoto důvodu se

shrnují a rozšiřují celou jeho tvorbu: především politici, ka‑

stavbě luxusních bytů; nedokázala ho zachránit ani Banksyho

zvuková složka, v níž zaznívá radiokomunikace mezi vojáky

rozhodl absolvovat v říjnu 2013 uměleckou stáž v New Yorku.

pitalismus a konzum, ale i dějinné připomínky hrůz nacismu

intervence.

provádějícími vojenské akce proti civilistům. V newyorské části

K překvapení všech ho zcela nenadále napadlo vytvořit roz‑

a omezování svobody projevu streetartových umělců. Ve čtvrti

Coby kritiku „tvrdé dřiny nezbytné k udržování uhlaze‑

Tribeca vzdal na památku tragédie z 11. září hold Světovému

sáhlý projekt Radši venku než vevnitř, jehož název odkazuje

Lower East Side se objevilo graffiti dítěte, které stojí na zádech

ného obrazu megakorporace“, jak hlásal zvukový doprovod,

obchodnímu centru nazvaný Pocta Dvojčatům. V jednom ze

ke slovům impresionistického malíře Paula Cézanna: „Žádné

jiného a chce si vzít sprej s barvou ze zákazové značky se slovy

vytvořil Banksy ze sklolaminátu obří plastiku Ronalda Mc

svých článků, které se list New York Times rozhodl neotisknout,

obrazy dělané uvnitř ateliéru se nikdy nevyrovnají věcem děla‑

„GRAFFITI JE ZLOČIN“. Na zdi budovy vedle longislandské dálnice

Donalda a doplnil ji asistentem, který sochu oprašoval a čistil

Banksy zkritizoval nový mrakodrap One World Trade Center:

ným v přírodě.“ Zádrhel spočíval v tom, že Banksyho pobyt byl

v Queensu připevnil umělec shluk balonků tvořících písmena

jí boty. Dílo bylo odhaleno v Bronxu, později se ale po něko‑

„Největší ohavnost New Yorku. Ta budova je katastrofa. I když

nelegální, jak zdůraznil starosta Michael Bloomberg, přestože

jeho jména, tedy „BANKSY!“. Jejich fotku pak zveřejnil na svém

lik dní objevovalo i před dalšími restauracemi ve městě. Jeho

vlastně ne, katastrofy jsou zajímavé.“

úřady ani policie nikdy nepřiznaly, že by „po něm šly“. Tento

webu s heslem „Zachraňte 5pointz“. 5pointz v Long Island

Splašené koně v Lower East Side jsou pro změnu zjevným

okamžik pochopitelně předznamenal další fázi Banksyho

City v Queensu byl celý blok posprejovaných budov, ikonické

odsouzením války. Toto mimořádně pochmurné, znepokojivé

+2 ř.

192 Také Ronald McDonald potřebuje naleštit boty. Banksyho

193 Sada balonků tvořících slovo BANKSY!, připevněná ke zdi

newyorská instalace z roku 2013.

skladiště v newyorském Queensu, připomíná podpis uměleckého díla: autorův rukopis je jedinečný.

192

193

194 195

Jedno z mnoha aut, které Banksy vylepšil přestříkáním, zde v newyorské East Village roku 2013.

Zcela mimořádná byla Banksyho spolupráce s brazilskými bratry Os Gemeos. Společně vytvořili dvě plátna, která se objevila v newyorské Chelsea pod visutým parkem High Line. Inspirovalo je hnutí Occupy Wall Street z roku 2011, protest proti nekalým praktikám finanč‑

Tato dvojice děl z Chelsea ukazuje, že člověk může být vhodně oblečený, ovšem na nevhodném místě.

ního kapitalismu a sociálním nerovnostem. Na prvním plátně obklopuje sevřený útvar policistů v černých uniformách, namalovaný Banksym, postavu v červeném, dílo brazilských dvojčat; tvář jí zakrývá jakási kukla či kefíja. Na druhém plátně naopak spořádaný dav lidí v červeném a se zahalenými tvářemi obklopuje policistu, který má na sobě stejně, jako jeho kolegové, černou uniformu.

196

197

BANKSY A VÝSTAVY – A VÝSTAVY ANO, či NE? Na své webové stránce uvedl výčet výstav, které neautorizoval – spadají do něj téměř všechny, které byly v posledních letech po celém světě k vidění. Po přehlídkách v Londýně a Los Angeles roku 2015 vy‑ tvořil Banksy takzvaný DISMALAND. Celý projekt byl inspirovaný velkými zábav‑ ními parky typu Disneyland; účelem Dismalandu bylo tento koncept satirizovat. Název Dismaland je hříčkou spojující slova Disneyland a dismal, tedy ponurý či bezútěšný. Šlo o rozsáhlou dočasnou výstavu, která se konala od 21. srpna do 27. září 2015 v přímořském městečku Weston‑super‑Mare v anglickém hrab‑ ství Somerset. Vznikala potají jako poťouchlá odplata americkému gigantovi. Aby nevzniklo sebemenší podezření, bylo místním řečeno, že v dané lokalitě natáčí hollywoodská společnost Atlas Entertainment filmový thriller Šedá liška. „Jde o rodinný návštěvní park nevhodný pro děti,“ popsal ho Banksy. Inspirací se mu stal cyklus obrazů, na nichž americký výtvarník Jeff Gillette zachytil polo‑ rozpadlý Disneyland v postapokalyptickém podnebí a pod horami odpadu, který nazval „Dismayland“. Banksy vytvořil deset nových děl a vzal na sebe i úlohu pro‑ ducenta – celou akci financoval a výtěžek věnoval na pomoc politickým uprchlí‑ kům. Svou tvorbou přispělo celkem osmapadesát dalších umělců, mezi nimi Jeff Gillette, Damien Hirst, Bast, Jimmy Cauty, Jenny Holzerová, Bill Barminski, Mike Ross a Ben Long. Banksy jich oslovil celkem šedesát, přičemž si vybral takové, kteří v danou chvíli nejlépe reprezentovali zvolené téma. Dva odmítli. Vstupenky na akci se prodávaly za tři libry. Mezi atrakce patřil začarovaný zámek, respek‑ tive „trosky“ zámku, a velké plastiky. Živý hudební doprovod obstarávali každý pátek interpreti jako Pussy Riot, Run The Jewels, De la Soul, Damon Albarn a další. Nade vším zde triumfoval anarchismus.

Dismaland z roku 2015: celkový záběr na falešný Disneyland zachycuje lidi, kteří se truchlivě baví.

198

199

200 201

Člun plný uprchlíků se kolem strážní věže blíží k bílým doverským skaliskům; instalace v Dismalandu.

Mezi Banksyho díly se objevila žena na lavičce napadená hejnem racků, fontána tvořená policejním antonem stojícím uprostřed rybníčku, šablonové graffiti dvou dětí špehujících stín ženy sprchující se za závěsem z plechu, instalace s uprch‑ líky a imigranty plujícími na dálkově ovládaných člunech s výhledem na bílá do‑ verská skaliska, a dokonce i obří cvičená kosatka vyskakující z toaletní mísy a chystající se proskočit obručí do modrého gumového nafukovacího bazénku.

202 Týrání zvířat pro lidské potěšení v případě kosatky dravé; plastika z Dismalandu. 202–203 Dáma s racky v Dismalandu: Rackové dovedou zaskočit každého.

202

203

204 205

Z výstavy Dismaland: který kluk by za ten sprchový závěs nenakoukl?

BANKSY A DOKUMENT DOKUMENT – „Na svůj první celovečerní film Exit Through the Gift Shop jsem moc pyšný. Zís‑ kal nominaci na Oscara a po celém světě ho viděly miliony lidí,“ prohlásil o dokumentu, který režíroval i produkoval. Film vznikl roku 2010 a rozhodně šlo o výjimečný experiment. Banksy v něm promlouvá se zakrytou tváří a počítačově změněným hlasem, aby ho nešlo nijak identifikovat. Celý projekt se měl zprvu zaměřovat na jeho život a tvorbu, následně ale nabral zcela nečekaný směr a nakonec vypráví příběh T hierryho G uetty, francouzského imigranta v Los Angeles posedlého street artem. Dokument měl premiéru na festivalu Sundance Roberta Redforda v utažském Park City. Při této příležitosti vytvořil Banksy v boční uličce u hlavní třídy šablonové graffiti, na němž kameraman točí růžovou květinu, která vyrostla z be‑ tonu. Symbolický byl i plakát, který se objevil v losangeleském Arts Districtu v rámci propagace filmu: šlo o fotog rafii afroamerického bezdomovce procházejícího před zdí posetou slovy a graffiti a tlačícího nákupní vozík, v němž leží obraz Mony Lisy.

206 Park City, Utah: květina je krásná – netřeba ji zkoumat, pitvat ani chápat, aby byla krásná. 207 Banksyho portrét s filmovou kamerou při natáčení filmu o Banksym s filmovou kamerou.

207

Je evidentní, že Banksy miluje kinematografii. Často zná zorňuje postavy právě z tohoto vesmíru. Ve svém díle Pulp Fiction, inspirovaném filmem Quentina Tarantina, zachytil Sa‑ muela L. Jacksona a Johna Travoltu s křiklavě žlutými banány místo zbraní. Toto graffiti se objevilo roku 2002 v londýnské stanici metra Old Street a zůstalo tam až do roku 2007, kdy ho překryla vrstva černé barvy. Banksy rovněž režíroval videa publikovaná na YouTube a na jeho webové stránce. Prýští z nich jeho ideologie a vize. Velmi provokativním projektem je Povstalecký raketový útok, videoklip, v němž se skupinka syrských rebelů pořvávajících „Alláhu Akbar“ snaží sestřelit neidentifikovaný létající ob‑ jekt. Ve skutečnosti nejde o nepřátelský letoun, ale o nebo‑ hého slona Dumba, jehož po pádu na zem vzbouřenci obklíčí a na znamení vítězství mu skočí na hřbet. Toto video, které za necelý týden zaznamenalo 5,5 milionu zhlédnutí, má být satirou, a především odsouzením války v Sýrii i války obecně, což je pro Banksyho velmi citlivé téma: „Největší zločiny na světě nepáchají lidi porušující pravidla, ale ti, co se jimi řídí. Právě lidi plnící rozkazy shazují bomby a masakrují vesnice.“

Vezměte klasický výjev, jako je tato scéna z filmu Pulp Fiction Quentina Tarantina, pozměňte ústřední motiv, a vše dostane lidštější rozměr.

208

209

OBEZDĚNÝ HOTEL, NADĚJE NA LEPŠÍ BUDOUCNOST „Vidíš? I na těchto barbarských jatkách, dříve nazývaných lidstvo, stále existují matné záblesky civilizovanosti. Právě o to se snažíme v našem skromném, nevýznamném… (zhluboka si povzdechne). Seru na to,“ řekne pan Gustave ve filmu Wese Andersona Grandhotel Budapešť, když líčí, jak je o podnik a jeho hosty postaráno. Obezděný hotel otevřel Banksy 20. března 2017. Rezervace přijímal přes webové stránky podniku s upozorněním, že nabízí „nejhorší vý‑ hled ze všech hotelů na světě“. Zprvu se mělo jednat o časově omezenou akci, provokativní uměleckou instalaci trvající nanejvýš rok, podobně jako u Dismalandu, nakonec ale zřejmě zůstane otevřený neomezeně dlouho. Jeho účel je jednoznačný: výrazně po celém světě zviditelnit palestinskou věc a zvýšit návštěvnost oblasti – to už se děje a přináší to pracovní pří‑ ležitosti místním. Veškeré zisky jdou na rozvoj nových projektů v oblasti, především tamní komunity. Obezděný hotel stojí v Betlémě hned u kontroverzní zdi, která oddě‑ luje Izrael a palestinská území. Disponuje devíti pokoji a prezidentským apartmá. Nejlevnější ubytování začíná na 30 dolarech, apartmá je k mání za 950. Podobu všech pokojů vymyslel a navrhl Banksy a vybavil je originál‑ ními uměleckými díly a reprodukcemi. Na stěně jednoho z pokojů najdeme malbu, na níž izraelský voják a palestinský rebel svádějí polštářovou bitvu; poletující peří dopadá přímo na postel. Tento obraz si získal velkou oblibu. Jiné dílo znázorňuje smečku gepardů sedících na pohovce potažené látkou se zebřím vzorem a s polštářem, ze kterého vyhřezávají vycpaná střeva. Prostorům celého hotelu dominuje hravý a veselý duch, byť zároveň silně politický, což je pro Banksyho tvorbu příznačné. Všechny pokoje jsou vy‑ zdobené graffiti a nabízejí výhled na opodál stojící zdi.

Obezděný hotel přináší místním nemalé příjmy a zvyšuje zájem o zeď.

210

211

Když sem Banksy roku 2005 přicestoval a začal na zdi tvořit, byla stále ještě víceméně nepokreslená. Po jeho vzoru přijížděli i další streetartoví umělci a proměnili ji v jakési „muzeum pod širým nebem“, v nástroj odporu a protestu, jako tomu kdysi bylo v případě Ber‑ línské zdi. Mezi Banksyho díly figuruje holubička v neprůstřelné vestě, graffiti holčičky, která chce bariéru přeletět zavěšená na svazku balonků, nebo dítě hrající si s kyblíč‑ kem a lopatičkou, nad nímž vidíme v železobetonu průrvu. Tyto obrazy zjevně ilustrují naději na pád zdi.

212 Banksyho graffiti na Západním břehu Jordánu: Dokonce i holubička míru potřebuje v Palestině ochranu. 212–213 Nástěnná malba kotěte na pozůstatcích domu ve městě Bajt Hánún v Pásmu Gazy: kotě si stejně jako děti hraje s čímkoli, co se mu namane.

212

213

214 215

Banksyho graffiti zachycující děti na kolotoči na strážní věži izraelské armády ve městě Bajt Hánún v Pásmu Gazy: Pokud si můžete hrát jedině na strážní věži, budete si hrát právě tam.

216 Betlém, Palestina: Aby to bylo spravedlivé, šacuje zde dítě vojáka. 217 Banksyho graffiti na zdi v Betlémě na Západním břehu Jordánu: voják prohledává i Dorotku z Čaroděje ze země Oz – v Palestině je podezřelý každý. 218–219 Banksyho graffiti na zdi v Betlémě na Západním břehu Jordánu: v Palestině musí předkládat doklady i oslík.

217

Balonková debata na zdi v Rámaláhu na Západním břehu Jordánu: ani s tolika balonky se přes bariéru nedá dostat.

220

221

Umělecký útok na zdi v Rámaláhu na Západním břehu Jordánu: pokud je ve zdi díra, dítě jí proleze, protože si chce hrát.

222

223

Obezděný hotel vznikl se specifickým záměrem, ke konkrétnímu historickému výročí. Banksy vysvětluje: „Uplynulo přesně sto let od chvíle, kdy Británie ovládla Palestinu a začala přestavo‑ vat nábytek – s chaotickými výsledky. Nevím proč, ale přišlo mi to jako vhodná chvíle zamyslet se nad tím, co se stane, když Spojené království udělá zásadní politické rozhodnutí, aniž by si plně uvědomovalo jeho důsledky.“ I vybavení hotelu odpovídá Banksyho vizi, překypuje poli‑ tickými sděleními a provokacemi. Objevují se odkazy na britský kolonialismus. Kupříkladu ča‑ jovna a vstupní hala nabízejí alternativní, pokřivený obraz pánského klubu z počátku 20. století, kde klavír sám od sebe vyhrává znepokojivou melodii.

U vchodu do Obezděného hotelu stojí falešný portýr.

225

226 Pohled do prezidentského apartmá Obezděného hotelu: umění v hodnotě milionů liber hned vedle zdi rozdělující zemi. 227 Vchod do muzea v budově hotelu. Mapa na stěně ukazuje někdejší Palestinu, výhledu z okna dominuje Londýn.

226

227

Pohled do interiéru Obezděného hotelu, kde lze vidět nejrůznější předměty navržené a vytvořené Banksym, nikdo ovšem neví, co je pravé a co falešné.

228

229

230 231

Pokoj v Obezděném hotelu. Kdyby spolu vojáci a maskovaní protivníci bojovali jenom polštáři, nebylo by tolik mrtvých.

V malém muzeu si tu lze počíst o dějinách palestinské otázky i výstavby zdi, v prvním patře pak je možné navštívit malou galerii umění, kde se vystavují a prodávají díla nastupujících palestinských umělců. V hotelu se rovněž konají četné umělecké a hudební akce. V prosinci roku 2017 zde provokativní. Ve spolupráci s britským režisérem Dannym Boylem – roku 2009 dostal Oscara za film Milionář z chatrče – a palestinskou režisérkou Riham Isaacovou uspořádal falešné vánoční představení pro děti, v němž hrály palestinské děti. Celou akci s velkým úspěchem odvysílala BBC2. Obezděný hotel se stal na okupovaných územích vzácnou ukázkou úspěchu. Ředitel podniku Wisam Salsa opakovaně zdůrazňuje, jak zásadní význam měla tato inicia‑ tiva pro pomoc a podporu cestovního ruchu na palestinských územích, jelikož je vymanila z izolace, v níž se tato oblast ocitla. Byl to zřejmě právě Salsa, kdo roku 2014 vyhlédl pro Obe‑ zděný hotel vhodné místo. Objevil tehdy obytný dům, který kvůli těsné blízkosti zdi dlouho zel prázdnotou. Obezděný hotel představuje tvůrčí způsob protestu a kritiky; navrhuje umění jako vzor odporu, naděje a míru. Na velmi provokativním Banksyho plakátu na podporu tu‑ rismu se lze dočíst: „Navštivte historickou Palestinu. Izraelské armádě se tak zalíbila, že ji dodnes neopustila!“

233 Stěna s Banksyho propalestinskými politickými komentáři v Obezděném hotelu.

232 Navštivte historickou Palestinu. Palestinu navštěvují turisté už od dob Římské říše. Umělecká instalace v Obezděném hotelu jízlivě komentuje palestinskou politickou situaci.

Banksy zorganizoval divadelní inscenaci, zdánlivě nevinnou, ve skutečnosti však nesmírně

233

EPILOG

„V budoucnu si každý užije patnáct minut slávy.“ Andy Warhol měl jasno. Banksy si díky své tvorbě získal věhlas celebrity, sám ale nikdy o slávu neusiloval. Jako řada dalších streetarto‑ vých umělců radši zůstává ve stínu, a to až tak zatvrzele, že si svou totožnost střeží stůj co stůj. „Nemám zájem se někdy odhalit. Řekl bych, že samolibých pitomců, kteří ostatním vnucují svůj hnusný ksicht, je už takhle ažaž. Když dneska spoustě mladých položíte otázku, čím chtějí být, až vyrostou, řeknou: ‚Chci se proslavit.‘ Zeptáte se: ‚A z ja‑ kého důvodu?‘ A oni nevědí, nebo je jim to fuk. Podle mě se Andy Warhol spletl – v budoucnu se proslaví tolik lidí, že si jednou každý užije patnáct minut anonymity,“ poukázal. Namísto komerčního úspěchu tvoří Banksy už od počátku kariéry svá díla z vášně pro umění a také s cílem šířit svá politická sdělení. „Komerční úspěch je pro sprejera známkou selhání,“ prohlásil kdysi. Od samého prvopočátku vzbuzuje Banksy zájem a obdiv mnoha celebrit, které jeho tvorbu podporují. Snadný úspěch ho ovšem nepřitahuje, natožpak pozlátko. Důsledně se drží svého umění, své inspirace, své filozofie a zajímá ho především svět „neviditel‑ ných“, ti jsou odjakživa středobodem jeho tvorby. Když mu došlo, že se volky nevolky stal hvězdou uměleckého světa, okomentoval to slovy: „Proslavit se je jako vydat se na cestu. Nevíte, jaké to je, dokud to neuděláte, a pak už se nelze vrátit a změnit to.“

235 Graffiti je zločin, jedině pokud se necháte chytit – nebo pokud

236–237 Kluk v mikině s nožem a ránou připomínající růži

nejste Banksy.

na londýnském Cans Festivalu. Jde o umělcův autoportrét a jeho nejhlubší, nejtemnější myšlenky?

234

ŽIVOTOPISNÉ ÚDAJE JOHN BRANDLER, autor předmluvy a popisků v této knize, je

John vystupuje i v televizi – počínaje americkou HBO přes ja‑

význačným a uznávaným odborníkem na street art. O Banksyho

ponskou Nippon TV a konče většinou evropských kanálů –, kde

se začal zajímat roku 2003 a od té doby si vybudoval rozsáhlou

o Banksyho tvorbě diskutuje. V Anglii vede galerie Brandler.

sbírku děl a načerpal o tomto umělci množství vědomostí.

ALESSANDRA MATTANZAOVÁ, spisovatelka, scenáristka

novinářské kategorii každoročních jihokalifornských novinář‑

a umělecká fotografka, žila mnoho let v New Yorku, San Fran‑

ských cen v Los Angeles, od té doby získala i několik druhých

ciscu a Los Angeles. V současnosti přispívá snímky i texty do

a třetích míst a rok co rok se na této akci objevuje v nominaci

řady publikací a časopisů, jako jsou Cosmopolitan a Elle, Vanity

v kategoriích žurnalismu a populárně naučné literatury. Pro

Fair, Forbes, F a Natural Style, ICON či Financial Times, a rovněž

nakladatelství White Star napsala knihy: Wonders of New York;

se podílí na tvorbě rozhovorů a krátkých dokumentárních filmů

Australia: The New Frontier; My New York: Celebrities Talk about

pro televizní studio Universal a další stanice. Je také autorkou

the City; My Paris: Celebrities Talk about the Ville Lumière, Street

románů, scénářů, ilustrovaných cestopisů a turistických prů‑

Art: Famous Artists Talk about Their Vision a C215: #christian-

vodců. Roku 2014 skončila první v Profilu osobnosti, mezinárodní

guemy – Stencil Art.

AUTOŘI FOTOGRAFIÍ Strana 3: Richard Levine / Alamy Stock Photo Strany 4–5: PA Images / Alamy Stock Photo Strany 6–7: Daniel Brown / Alamy Stock Photo Strany 10–11: Christie’s Images / Bridgeman Images Strany 12–13: Ryan Rodrick Beiler / Alamy Stock Photo Strany 16–17: Hugh Sturrock / Alamy Stock Photo Strana 19: Jenny Matthews / Alamy Stock Photo Strana 21: Homer Sykes / Alamy Stock Photo Strana 22: Rune Hellestad / Corbis / Getty Images Strana 25: Roger Bamber / Alamy Stock Photo Strana 27: Michelle Hulmes – Art / Alamy Stock Photo Strany 28–29: Alexander Scheuber / Getty Images Strana 31: Jordan Mansfield / Getty Images Strany 32–33: Nadia Isakova / Alamy Stock Photo Strana 34: Bruce McGowan / Alamy Stock Photo Strany 36–37: Bruce McGowan / Alamy Stock Photo Strany 38–39: agentura ITAR‑TASS / Alamy Stock Photo Strana 40: James Clarke Images / Alamy Stock Photo Strana 41: James Clarke Images / Alamy Stock Photo Strany 42–43: Chesnot / Getty Images Strany 44–45: Matthew Corrigan / Alamy Stock Photo Strana 45: Loop Images / Alamy Stock Photo 238

Strana 46: Coaster / Alamy Stock Photo Strana 47: Manwithacamera.com.au / Alamy Stock Photo Strany 48–49: Spencer Platt / Getty Images Strana 50: Wesley Johnson‑PA Images / Getty Images Strana 51: Wesley Johnson‑PA Images / Getty Images Strany 52–53: Matt Keeble / Alamy Stock Photo Strana 53: David Buchan / Getty Images Strana 54: Gordon Hulmes Art / Alamy Stock Photo Strana 55: Fraser Gray / Alamy Stock Photo Strany 56–57: Coaster / Alamy Stock Photo Strana 57: Aurelien Morissard / P3 / Getty Images Strany 58–59: Alex MacNaughton / Alamy Stock Photo Strany 60–61: Dan De Kleined / Alamy Stock Photo Strana 63: Michelle Hulmes‑Art / Alamy Stock Photo Strana 64: Gordon Hulmes Art / Alamy Stock Photo Strana 65: Federico Julien / Alamy Stock Photo Strana 66: Rune Hellestad / Getty Images Strana 67: Maggie Sully / Alamy Stock Photo Strany 68–69: Spencer Patt / Getty Images Strana 70: Chun Hu Wu / Alamy Stock Photo Strana 71: DG Imaging / Alamy Stock Photo Strany 72–73: Dan De Kleined / Alamy Stock Photo

Strany 74–75: Christopher Furlong / Getty Images Strana 76: Jan West – PA Images / Getty Images Strana 77: Zuma Press. Inc. / Alamy Stock Photo Strany 78–79: Dave Benett / Getty Images Strana 81: Gordon Hulmes Art / Alamy Stock Photo Strana 84: Jeremy Reddington / Shutterstock.com Strana 85: Matt Cardy / Getty Images Strany 86–87: 1000 Words / Shutterstock.com Strany 88–89: Dan De Kleined / Alamy Stock Photo Strany 90–91: Enzo Peccinotti / Alamy Stock Photo Strana 92: Steve Russel / Toronto Star / Getty Images Strana 93: Steven May / Alamy Stock Photo Strany 94–95: Georgia Peskett / Bridgeman Images Strana 95: Gordon Hulmes Art / Alamy Stock Photo Strany 96–97: Steven May / Alamy Stock Photo Strana 98: bagwold/123RF Strana 99: Christie’s Images / Bridgeman Images Strany 100–101: Coaster / Alamy Stock Photo Strana 102: Niklas Hallén / Getty Images Strana 103: Christie’s Images / Bridgeman Images Strany 104–105: Legh Green / Alamy Stock Photo Strana 105: Ted Soqui / Corbis / Getty Images Strany 106–107: Ted Soqui / Getty Images Strany 108–109: Ted Soqui / Getty Images Strany 110–111: Jenny Matthews / Alamy Stock Photo Strany 112–113: NurPhoto / Getty Images Strany 114–115: Philippe Lopez / Getty Images Strana 116: Carl Court / Getty Images Strana 117: Philippe Huguen / Getty Images Strana 118: Eye Ubiquitous / Alamy Stock Photo Strana 120: Yui Mok – PA Images / Getty Images Strany 120–121: Daniel Leal‑Olivas / Getty Images Strana 122: Rune Hellestad / Corbis / Getty Images Strana 123: Rune Hellestad / Getty Images Strany 124–125: Cavan / Alamy Stock Photo Strany 126–127: Rune Hellestad / Corbis / Getty Images Strana 128: Julian Anderson / Alamy Stock Photo Strana 129: Stefan Rousseau – PA Images / Getty Images Strana 130: Coaster / Alamy Stock Photo Strana 131: Wesley Johnson – PA Images / Getty Images Strana 132: Thomas Lehne / lotuseaters / Alamy Stock Photo Strany 132–133: Ben Stansall / Getty Images Strany 134–135: se svolením Brandler Galleries Strany 136–137: Philip Roberts / Alamy Stock Photo Strany 138–139: Louis Berk / Alamy Stock Photo Strany 140–141: Brendan Bell / Alamy Stock Photo Strany 142–143: Aflo Co. Ltd. / Alamy Stock Photo Strany 144–145: Ted Soqui / Getty Images Strana 145: Ted Soqui / Getty Images Strana 147: PYMCA / Getty Images Strany 148–149: Nicole Tessieri / Alamy Stock Photo Strany 150–151: Jim Dyson / Getty Images Strana 151: Christopher Jones / Alamy Stock Photo Strana 152: Aflo Co. Ltd. / Alamy Stock Photo Strana 153: David Crausby / Alamy Stock Photo Strana 154: Andrew Burton / Getty Images Strana 155: Aflo Co. Ltd. / Alamy Stock Photo Strana 156: James Clarke Images / Alamy Stock Photo

Strany 156–157: Neil Setchfield / Alamy Stock Photo Strany 158–159: Frances Roberts / Alamy Stock Photo Strany 160–161: Ben Birchall – PA Images / Getty Images Strana 163: Gavin Roberts / Alamy Stock Photo Strana 165: urbanbuzz / Alamy Stock Photo Strany 166–167: Essdras M Suarez / The Boston Globe / Getty Images Strany 168–169: Peter Harvie / Alamy Stock Photo Strana 171: Clara Molden – PA Images / Getty Images Strany 172–173: Guy Bell / Alamy Stock Photo Strana 174: Victoria Jones / PA Images / Getty Images Strany 176–177: picture alliance / Getty Images Strana 178: Mark Philips / Alamy Stock Photo Strana 179: David Lodge / Getty Images Strana 180: Frederick Wood Art / Alamy Stock Photo Strana 181: Ian West – PA Images / Getty Images Strana 182: Christie’s Images / Bridgeman Images Strana 183: Matt Cardy / Getty Images Strany 184–185: Gordon Hulmes Art / Alamy Stock Photo Strana 186: Rebecca Sapp / Getty Images Strany 186–187: Frederick Wood Art / Alamy Stock Photo Strany 188–189: Christie’s Images / Bridgeman Images Strany 190–191: Rune Hellestad / Corbis / Getty Images Strana 192: UPI / Alamy Stock Photo Strana 193: Storms Media Group / Alamy Stock Photo Strany 194–195: UPI / Alamy Stock Photo Strana 196: Lars Niki / Getty Images Strana 197: Lars Niki / Getty Images Strany 198–199: Matthew Baker / Getty Images Strany 200–201: Matthew Baker / Getty Images Strana 202: Kristian Buus / Getty Images Strany 202–203: In Pictures Ltd. / Corbis / Getty Images Strany 204–205: basphoto/123RF Strana 206: David Becker / Getty Images Strana 207: archivio AF / Alamy Stock Photo Strany 208–209: Jan Fritz / Alamy Stock Photo Strany 210–211: Hazem Bader / Getty Images Strana 212: Cezary Stypulkowski / 123RF Strany 212–213: Ahmed Hjazy / Pacific Press / LightRocket / Getty Images Strany 214–215: Mohammed Abed / AFP / Getty Images Strana 216: Stefano Baldini / Alamy Stock Photo Strana 217: Roger Garfield / Alamy Stock Photo Strany 218–219: Roger Garfield / Alamy Stock Photo Strany 220–221: Marco Di Lauro / Getty Images Strany 222–223: Marco Di Lauro / Getty Images Strana 224: mauritius images GmbH / Alamy Stock Photo Strana 225: Ilia Yefimovich / Getty Images Strana 226: Thomas Coex / AFP / Getty Images Strany 226–227: Corinna Kern / NurPhoto / Getty Images Strany 228–229: Anadolu Agency / Getty Images Strana 229: Corinna Kern / NurPhoto / Getty Images Strany 230–231: Ilia Yefimovich / Getty Images Strana 232: se svolením Brandler Galleries Strana 233: Corinna Kern / NurPhoto / Getty Images Strana 235: Miquel Benitez / Getty Images Strany 236–237: Maggie Sully / Alamy Stock Photo

239

Alessandra Mattanzaová

BANKSY Z anglického originálu Banksy, vydaného nakladatelstvím White Star, s.r.l., v Miláně v roce 2021, přeložil Milan Lžička Redigoval Ivo Michalík Odpovědná redaktorka Jana Kubínová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 240 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Universum, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2021 jako svou 12 109. publikaci Sazbu zhotovil TypoText Obálku podle originální předlohy upravil XXXXX Tisk Itálie Vydání první www.euromedia.cz www.universum.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky‑vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz

BANKSY (Logo White Star Publishers) WS White Star Publishers® is a registered trademark property of White Star s.r.l. Copyright © White Star s.r.l., 2021 Piazzale Luigi Cadorna, 6 20123 Milan, Italy www.whitestar.it All rights reserved. Translation © Milan Lžička, 2021 ISBN 978-80-242-7419-5