Archa Theatre's Bimonthly 01-02/2015

IS — J U S

LEDEN—ÚNOR / JANUARY—FEBRUARY 2015

— ISM

IED! TIF

J E — — S U N M A S

— !

O Ě T PTIM S Í M

OP T I M I

DIVADLO ARCHA — NA POŘÍČÍ 26 — 110 00 PRAHA 1 / TEL. POKLADNA +420 221 716 333 / WWW.ARCHATHEATRE.CZ

OBSAH

3 ÚVODNÍK 4 STALO SE V ARŠE 4—5 ARCHA.LAB 6—7 ROZHOVOR S NELE HERTLING 8—10 EKG O LÁSCE A NIZOZEMÍ 11 FESTIVAL DANCE TRANSIT 12—13 PROGRAM LEDEN–ÚNOR 14—15 OHLÉDNUTÍ ZA FESTIVALEM AKCENT 2014 16—17 PĚT OTÁZEK PRO PETRA NIKLA 18—19 ENGLISH PROGRAM 20—21 ENGLISH SUMMARY 22 HUDBA 2014 23 PŘIPRAVUJEME 24 HVĚZDY PROGRAMU

Vstupenky a informace: tel. pokladna +420 221 716 333, pondělí–pátek 10.00–18.00 hodin a vždy 2 hodiny před začátkem představení, e-mail: pokladna@divadloarcha.cz.

Online prodej a rezervace vstupenek http://vstupenky.divadloarcha.cz/.

Divadlo Archa na facebooku: www.facebook.com/divadloarcha.

O — M — U

Vydává Divadlo Archa, o. p. s ., Na Poříčí 26, 110 00 Praha 1, archa@archatheatre.cz www.archatheatre.cz / Redakce Ondřej Hrab, Pavlína Svatoňová, Lukáš Jiřička, Zuzana Kamenická Překlady Andre Swoboda, Jindra Dvořáková / Design Mikuláš Macháček – zetzetzet Vychází v nákladu 11000 ks, první vydání leden 2015 / Tisk Indigoprint / Samostatně neprodejné

2 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA LEDEN–ÚNOR 2015

ÚVODNÍK

O — P — — T — I M — I — — S — M U — S Optimismus je namístě! V posledních měsících jsme svědky vzedmutí občanských aktivit. Je zřejmé, že si občané nenechají líbit, když jejich jménem někdo jedná arogantně a neeticky. Když humanistický étos, který zde po dvě dekády od roku 1989 prosazoval Václav Havel, je s posměchem odmítán a zaměňován za handlířský geopolitický pragmatismus.

Tam, kde je třeba bojovat proti buranství, hlouposti a demagogii, má umění své jasné poslání. Není to snadný úkol. Oproti jednoduchým návodům populistických politiků manipulujících davem, umění ukazuje, že svět je složitý a jednoduchá řešení neexistují. Úkolem umění, a divadla zvlášť, je dokázat, že i ve složitém světě stojí za to žít. Program Divadla Archa v lednu a únoru nahlíží složitosti světa z mnoha perspektiv.

V polovině ledna se Archa promění v amsterdamskou kavárnu, ve které se sejdou nizozemští spisovatelé s českými, aby po dva dny konfrontovali své pohledy na svět a společnost, v níž žijí. Literární kabaret EKG bude mít v lednu podtitul O Lásce a Nizozemí. Také následující EKG bude v mezinárodním duchu.

Jaroslav Rudiš a Igor Malijevský věnují únorové vydání pro změnu literatuře ukrajinské. Igor Malijevský strávil několik podzimních týdnů na válkou rozrušené Ukrajině a během svého pobytu zjistil, že ani ve válce se múzy nedají umlčet a že na Ukrajině vzniká velmi zajímavá autentická literatura. Což jistě potvrdí hlavní host únorového EKG, známý ukrajinský spisovatel Jurij Vynnyčuk.

V únoru hned dvakrát propojíme Prahu s Drážďanami. V rámci projektu Dance transit Praha.Leipzig.Dresden vystoupí němečtí tanečníci ve společném večeru se skupinou 420PEOPLE.

Po delší přestávce opět vypravíme autobus do našeho partnerského divadla Hellerau. William Forsythe, jeden z nejvýznamnějších světových choreografů, se po desíti letech rezidenčního pobytu s Drážďanami loučí. Diváci Archy u toho nemůžou chybět. Název Forsythovy poslední drážďanské premiéry „Yes we can’t!“ ironicky obrací naruby obamovské volební heslo.

Geografické vzdálenosti se často liší od těch mentálních, a tak si často neuvědomujeme, že Drážďany jsou k Praze mnohem blíže než Brno. Do Brna vozit diváky nemůžeme, a proto vozíme to nejzajímavější z repertoáru divadla Husa na provázku do Prahy. Tentokrát budete mít možnost porovnat divadelní práci dvou režisérských generací. Vizionářský román Ladislava Fuchse Myši Natálie Mooshabrové převedl do divadelního tvaru J. A. Pitínský a uvádíme jej v pražské premiéře. O den dříve se do Archy vrátí cenami ověnčené představení Tichý Tarzan v režii jeho dcery Anny Petrželkové.

Jak vidno, nenabízíme jednoznačný a jednoduchý pohled na svět.

Pokud nechcete nechat jiné, aby určovali, jaký má být svět kolem vás, choďte do divadla.

Těším se na vás.

Ondřej Hrab

3 ARCHA THEATRE BIMONTHLY JANUARY–FEBRUARY 2015

V UPLYNULÉM ROCE JSME PŘIVÍTALI 40 777 DIVÁKŮ. DĚKUJEME ZA VAŠI PŘÍZEŇ.

STALO SE V ARŠE

ARCHA.LAB

Divadlo Archa je kulturní instituce, která ze své podstaty sleduje a prosazuje výhradně umělecké a obecně prospěšné cíle bez ohledu na složení politické reprezentace města. Snaha některých médií zpolitizovat výsledky grantového řízení hlavního města Prahy na podporu kulturních aktivit je buď projevem nepochopení grantového systému a fungování kulturních institucí v Praze, nebo je vedena osobními či politickými pohnutkami.

Divadlo Archa se těchto snah nehodlá účastnit a vyhrazuje si právo uměleckými prostředky kriticky reflektovat společensky citlivá témata jako přistěhovalectví, osobní svoboda, život s handicapem a role kultury ve společnosti.

NOVÍ REZIDENTI, NOVÝ ATELIÉR, NOVÁ SETKÁNÍ ARCHA.LAB V NOVÉM ROCE

Reakce divadla na článek Kateřiny Frouzové zveřejněný 6. 11. 2014 v MF Dnes.

NAPSALI NÁM Dobrý den, včera jsme navštívili překrásné představení Landscape with Skiproads. Rádi bychom se připojili jistě k velkému množství gratulantů Mistrovi, který nás provedl hned několika světy současně. Těším se na viděnou opět v Arše – je to vzácné místo, kde si můžeme dovolit zapomenout úplně na všechno.

Karel Kottek Chtěla bych vám poděkovat za směr, kterým vedete Archu. Myslím tím vtahování veřejnosti do činnosti divadla, projektů, Archa.lab i to včerejší setkání. Dává mi to smysl a baví mě být součástí projektů, a přestože jsem vlastně spíše nesmělá, nechávám se do těchto aktivit vědomě vtáhnout, posunout si hranice.

V Arše je mi dobře, chodím na koncerty, představení (nejčastěji EKG). Líbí se mi prostor divadla, atmosféra, energie. Budu moc ráda, když se budu moct opět zapojit, čím víc, tím líp.

Zuzana Hradcová, účastnice projektu The Painted Bird 29. října proběhlo podzimní setkání účastníků projektů The Painted Bird, Fotbalová opera a Inventář bezmoci. Nechyběli ani pravidelní návštěvníci divadelních a tanečních ateliérů.

Děkujeme všem, kteří se zúčastnili a poskytli nám užitečnou zpětnou vazbu. Těm, kteří dorazit nemohli, vzkazujeme, že v podobných setkáních budeme určitě pokračovat.

ARCHA–HELLERAU THE FORSYTHE COMPANY – YES WE CAN’T William Forsythe patří mezi ikony světového tance. Dne 14. února vypravuje Archa pro své diváky autobus do partnerského divadla Hellerau v Drážďanech. Máme tak možnost shlédnout obnovenou premiéru Forsythovy choreografie Yes we can’t. Toto představení, kterým končí desetiletá rezidence The Forsythe Company v Hellerau, získalo v roce 2008 nejprestižnější německé divadelní ocenění – Faustovu cenu. Odjezd z ulice Na Florenci bude v 16.00.

Milí přátelé, diváci a příznivci Archa.lab, vítám vás v roce 2015! Začátek kalendářního roku bývá vždy poznamenán studeným počasím a novými plány do budoucna. To první nemůžeme příliš ovlivnit. Pojďme se spíše podívat, co nového nás v novém roce čeká.

— Pravidelné ateliéry — Rezidenční program Archa.lab — Debaty s tvůrci —K omentované prohlídky technického zázemí Divadla Archa — Program Archa.školám

L L L L L K — O L L L L L L L L L L B B L B B B — L—A

Hned začátkem února jsou to veřejné prezentace všech ateliérů Archa.lab ve velkém sále Divadla Archa. Již tradičně bude celé odpoledne i večer patřit tanečním ateliérům VerTeDance. Budete mít možnost nahlédnout do kuchyně této, dnes již vyhlášené choreografické dvojice. Stejně jako vedou svůj ateliér, tak i v rámci veřejného vystoupení představí své pracovní principy v úzké interakci s malými, většími i těmi největšími, dospělými účastníky.

Vedle tanečních ateliérů budou součástí prezentace také výsledky práce divadelního ateliéru tvořícího pod mým vedením. Ten byl určen dospělým a tematicky se zabýval realitou všedního dne jako inspirací k umělecké práci.

V tomto ateliéru se sešla skupina osmi lidí nejrůznějších profesí, zájmů a zkušeností ve věkovém rozsahu od šestnácti do sedmdesáti dvou let. V rámci veřejné prezentace společně rozkryjeme kroky, které vedou od pozorování reality všedního dne ke specifickému jevištnímu jazyku. Veřejná prezentace Archa.lab proběhne v malém sále ve světlech Pavla Kotlíka 26. ledna 2015.

Co dále nového v novém roce?

Archa.lab má nové rezidenty! Po pečlivém hodnocení všech přihlášených projektů se umělecké vedení Divadla Archa rozhodlo udělit rezidenci týmu Spielraum Kollektiv Lindy a Mathiase Straubových, kteří se přihlásili s projektem BUSKING = ASKING. Linda a Mathias získali rezidenci na základě konceptu, který zkoumá sociální kontext různých forem pouličního umění. Umělci budou rozvíjet jednotlivé složky divadelního projevu na základě daného tématu v několika fázích, které budou zakončeny scénickým tvarem pod hlavičkou Archa.lab v roce 2016.

V novém roce také otevíráme nový Divadelní ateliér pro děti. Jeho lektorky, Anežka Navrátilová a Mariana Čížková, zakládají svoji práci na svobodném a kreativním myšlení. Formou her lektorky předávají základy divadelního myšlení tak, aby děti získaly nástroje ke své vlastní tvorbě. Je toho v novém roce opravdu mnoho nového. Budeme se na vás těšit na veřejné prezentaci 26. ledna, kde se můžete osobně setkat se všemi lektory a zároveň hned na místě vyplnit přihlášky do všech ateliérů Archa.lab, které startují 9. února 2015! ítám vás v novém roce, V Jana Svobodová, umělecká vedoucí Archa.lab

4 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA LEDEN–ÚNOR 2015

PROGRAM ARCHA.LAB

Veřejná prezentace ateliérů Archa.lab — pondělí 26. 1. 2015 Malý sál Divadla Archa 16.00 Ateliér kreativního pohybu I a II 17.00 Ateliér Simulante Bande + Ateliér kreativního pohybu pro všechny věkové kategorie 18.00 Ateliér Divadlo všedního dne

Letní semestr ateliérů Archa.lab začíná 9. února 2015.

Víkendová dílna pod vedením Franka van de Vena — 25. a 26. dubna 2015.

Program Archa.lab vznikl v roce 2004 jako vzdělávací, tréninkový a rezidenční program Divadla Archa.

Produkční Archa.lab je od ledna 2015 Markéta Prchalová marketa.prchalova@archatheatre.cz

S—P—I—E—L—R—A—U—M NOVÍ REZIDENTI ARCHA.LAB

O — L — L — E — K — T — I — V Spielraum Kollektiv je volné umělecké uskupení sdružené okolo tvůrčí dvojice Lindy Straub a Mathiase Strauba. Věnuje se experimentálnímu, dokumentárnímu a site specific divadlu. Zajímá se o divadlo se sociálním přesahem a posouvání divadelních hranic.

Umělecká dvojice Linda a Mathias Straubovi získala rezidenci Archa.lab pro sezónu 2015–2016 s projektem BUSKING = ASKING.

pohádku „Český Rááááj“ do Alfreda ve dvoře.

Divadlo pro nás není budova, ale prostor kreativního setkání. Doufáme, že se nám podaří takový prostor vytvořit i v rámci Archa.labu.

P roč vás jako umělce zajímá téma „divadlo všedního dne“?

Mathias: Vždycky nás fascinovali lidé.

Když jsem před šesti lety šel na přijímačky na DAMU, viděl jsem na ulici pána, který vyšel ven s konvicí a zalil svoje auto. Uvědomil jsem si, že se děje spousta věcí, které nás můžou překvapit a jsou nesmírně inspirující. Také se cítíme příliš ukotvení v realitě na to, abychom vytvářeli na jevišti čistou fantazii. Největší inspirací jsou pro nás věci, které se dějí přímo kolem nás. Většinou neřešíme velká témata světového měřítka, ale příběhy jednotlivců nebo konkrétní lokality. Jedna z našich prvních spoluprací byl česko-německý divadelní projekt „Metropolis – Živé muzeum porcelánu“ (2011), kde jsme na základě rozhovorů se zaměstnanci a vedením porcelánky Haas & Czjzek divadelně zpracovali náhlé zavření této nejstarší české porcelánky v roce 2011. Ale jsou to často i mnohem osobnější podněty.

Linda: Když jsem si uvědomila, že málo navštěvuju své babičky, vznikla v roce 2013 inscenace „Marie to dala. Jak to dáš ty?“ na základě nahrávek rozhovorů s mojí babičkou. Když mi došlo, že je mi dvacet sedm a ještě neplánuji děti, vznikl vloni „Plán D“ o tom, jestli mít, nebo nemít děti. Když dva z mých přátel spáchali sebevraždu, začali jsme připravovat projekt „Proč dál?“, který bude mít premiéru letos v září.

zdát. Mnoho pouličních umělců si v souvislosti s konkrétním místem okamžitě vybavíme. Patří k městu stejně jako jeho budovy, tvoří součást identity hlavního města.

Téměř každý den kolem řady pouličních umělců procházíme nebo projíždíme na kole. Společně jsme začali uvažovat o tom, co pouliční umělce vede k tomu vystupovat na ulici a jak jejich příběhy divadelně uchopit, abychom společně s diváky měli příležitost nahlédnout do „zákulisí“ pouličního umění.

Začali jsme mluvit s pouličními umělci a s lidmi z našeho okolí, kteří mají s pouličním vystupováním zkušenosti. Dříve pro nás byli někteří z pouličních umělců rozčilující a nechápali jsme, proč se tak potupně vystavují s nabíleným obličejem nebo jako živé sochy. Někdy bylo těžké posoudit, jestli je to ještě pouliční umění, nebo žebrota. Postupně nás na pouličním umění a umělcích začal zajímat příběh, víc než jen umělecká kvalita – příběh, který se za konkrétními pouličními umělci skrývá, jaká jsou nepsaná pravidla, hierarchie a vztahy mezi těmito umělci navzájem a také vztah pouličních umělců, turistů a místních. Zároveň věříme, že se od pouličních umělců můžeme spoustu věcí naučit. Většina z nich vystupuje denně a přitahuje spoustu diváků.

foto archiv Spielraum Kollektiv

— — — — — — — — — BBB — L indo a Mathiasi, můžete více přiblížit práci Spielraum Kollektiv?

Jako umělecká dvojice spolupracujeme čtyři roky. Název Spielraum Kollektiv vznikl v roce 2014 jako zastřešující název pro naše autorské projekty. Jádrem Spielraum Kollektiv jsme my dva, ale divadlo vnímáme jako kolektivní záležitost. Zatím jsme vždy spolupracovali s poměrně velkou skupinou dalších lidí, bez kterých by se naše věci nemohly uskutečnit. Poslední dva roky jsme například často spolupracovali s Michalem Horáčkem, ale stálý tým zatím nemáme. Podstatnou část naší dosavadní práce tvoří česko-německé divadelní projekty pro mládež v příhraničí, které vedeme v rámci česko-německé divadelní sítě Čojč. Mezi naše divadelní projekty patří v Praze například interaktivní divadelní událost „NoD Inklusive – Víc než jen konzumace“, kterou jsme připravili pro Noc divadel 2013 v NoDu, představení „Marie to dala. Jak to dáš ty?“ v opuštěném domě v Nekázance nebo například meziškolní projekt „Hexameron“ na Bílé hoře, kterému jsme na podzim roku 2014 dělali režijní a scénografickou supervizi.

Momentálně spolupracujeme s komunitním divadlem London Bubble na mezigeneračním vernakulárním představení „Hopelessly De– Voted“ o volbách 2015 v Anglii a připravujeme

jakého důvodu se v projektu, na Z základě kterého jste získali rezidenturu Archa.lab, zabýváte „fenoménem pouličního umění“?

Pouliční umění vypovídá o naší společnosti. Potřebuje se prosadit, často je brutální, agresivní nebo kýčovité, ale i komunikativní a virtuózní. Zanechává v nás, domácích i turistech, silnější dojem, než by se mohlo 5 ARCHA THEATRE BIMONTHLY JANUARY–FEBRUARY 2015

o pro vás znamená, že jste se stali C rezidenčními umělci Archa.lab?

Máme velkou radost. Oba teď končíme své studium na DAMU a vážíme si toho, že nám Archa nabídla pomocnou ruku do našich profesionálních začátků. Archa je divadlo, které často navštěvujeme a kde hrají výjimečné divadelní skupiny, se kterými bychom obyčejně neměli příležitost se naživo setkat. Poprvé jsme zde viděli například Gob Squad, Shadow Casters, She She Pop, Ultimu Vez a další. Je pro nás velkou výzvou připravit divadelní projekt pro náročné diváky Archy. Naštěstí na to ale nebudeme sami.

Rozhovor vedla Jana Svobodová

ROZHOVOR

ŘÍKALI, ŽE JSME MAFIE — — — — dy jste se začala zajímat o českou, K resp. československou kulturu?

Víte, pracovala jsem od šedesátých let na Akademie der Künste v Berlíně a cílem mým a mých kolegů bylo objevovat nové tendence ve světovém nezávislém divadle, které primárně nebylo postaveno na činoherním modelu.

V šedesátých letech jsem pobývala v Praze, jednou dokonce v období, kdy byl v Praze také Allen Ginsberg. Chystali jsme například výstavu Josefa Svobody a bohužel to nešlo dělat neoficiálně, vše muselo být schválené Ministerstvem zahraničí. Dále jsem spolupracovala s velkým mimem Ctiborem Turbou. Toho jsem objevila na festivalu pantomimy organizovaném Marcelem Marceau, kde vystupoval se svým Cirkusem Alfred. Byl velmi mladý, nadšený a plný úžasné imaginace.

Obzvlášť mě okouzlilo černé ladění a temnota jeho poetiky. Po roce 1968 už bylo mnohem těžší sledovat dráhu nejen Ctibora Turby, ale i dalších umělců – např. Borise Hybnera.

Situace se stala po invazi méně přehlednou, mnoho lidí emigrovalo a přísun informací o tom, co se děje v divadle, byl v případě Československa obtížný. Mnohem snazší bylo sledovat kulturu ve Východním Berlíně.

B ylo pro vás zajímavé objevovat středoevropské a východoevropské umělce

6 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA LEDEN–ÚNOR 2015

po pádu železné opony?

Před pádem zdi bylo zajímavé sledovat, co se děje, ale jen v některých zemích. V Československu bohužel ne, protože čeští umělci buď utekli, oficiálně nic nesměli, anebo se stáhli do soukromí. Pravděpodobně nejslavnějšími divadelníky se stali Jerzy Grotowski a Tadeusz Kantor. V případě České republiky to bylo zvláštní a neprostupné i po revoluci.

Nevím však, proč se českým tvůrcům nepodařilo prorazit za hranice.

V roce 1988 byl Západní Berlín evropským hlavním městem kultury. Na tomto velkém projektu jsem také pracovala a měli jsme nápad, který byl podporován i východoberlínskými politiky, aby se do rok trvajícího projektu zapojily projekty ze všech evropských zemí. To se nakonec, kromě Albánie, podařilo.

Podstatné bylo udělat s pomocí kultury díru skrze berlínskou zeď. Aby se také západní společnost dozvěděla o tom, co se zajímavého děje na východě. Při vytváření této koncepce jsme si byli vědomi, že německé vztahy se střední a východní Evropou byly kdysi stejně důležité jako vazby s Paříží nebo Bruselem. To byl tehdy důležitý postoj, neboť nikdo z nás netušil, že berlínská zeď padne a v Evropě se vše promění. Diváky to zajímalo, a tak, když jsme rok po pádu zdi otevřeli Hebbel Theater, jsme na tento krok směřující k propojení odděfoto Doro Tuch

Nele Hertling (1934) bývá bez přehánění nazývána první dámou nezávislé německé kultury.

Po studiu divadelní vědy a germanistiky pracovala takřka celý život v Akademii umění /Akademie der Künste/ v Berlíně, jejíž je nyní viceprezidentkou. V Berlíně založila a v letech 1989 až 2003 vedla klíčovou scénu avantgardní divadelní kultury Hebbel Theater (později Hebbel am Ufer), tedy první německé divadlo bez stálého souboru, kde mj. pokračovala v propojování západo a východoevropské divadelní kultury. Nele Hertling se celý život věnovala rozvoji a podpoře alternativního divadla a kultury na mnoha úrovních. S Divadlem Archa spolupracovala od samotného vzniku této pražské scény.

NELE HERTLING lených světů chtěli navázat. Náhle jsme však byli konfrontováni s nezájmem a pohrdáním západoberlínského publika, které východní umění považovalo za zastaralé a podivné.

B yl tento přehlíživý postoj vlastní jen publiku, anebo i kurátorům a dramaturgům jiných divadel či institucí?

Byl to problém především publika a médií, ačkoliv média byla vlastně mnohem horší, protože publikum bylo alespoň v nějaké míře přítomné. Trvalo to několik let, než se ona již čistě mentální bariéra prolomila. Skutečný průlom nastal v roce 1998, kdy se rozhodlo, že pro rok 2000 se evropským městem kultury stane několik měst a jedním z nich se stal Avignon.

Tehdejší ředitel Avignonského divadelního festivalu vytvořil v roce 1998 malý team, který mu měl pomoct odhalit, co se zajímavého děje ve východní Evropě na poli divadla a performativního umění. Začali jsme společně jezdit po divadlech a akcích všude po Evropě a hledat takové umění, které je unikátní a jiné než prověřená západní produkce. Nakonec jsme byli zaskočeni, neboť mnozí umělci z východu příliš nestáli o prohloubení vazeb, nové kontakty a umělecký dialog, ale spíše se chtěli prodat a očekávali velké honoráře.

Sama jsem byla překvapena, neboť vím, že jsme někdy v Hebbel Theater platili za produkce méně než divadla ve střední nebo východní Evropě. Měli jsme však jinou ideu, nechtěli jsme plně platit vznik nových projektů, ale pokud se více jak dva lidé z našeho „dramaturgického teamu“ shodli na tom, že je daný umělec, skupina či divadlo zajímá, nabídli jsme východním tvůrcům koprodukci, a když se osvědčí, zajistíme turné. Dohodli jsme se, že každý projekt dostane na produkci stejnou částku. Nechtěli jsme nic kupovat, ale koprodukovat a rozvíjet.

Někteří měli velký úspěch, zvláště Poláci Grzegorz Jarzyna a Krzysztof Warlikowski a Litevec Oskaras Koršunovas, jejichž tehdejší inscenace byly skutečně výtečné a novátorské.

Mám dojem, že tehdy byli polští a litevští režiséři schopni nejlépe představit své dílo, a také byli umělecky nejvyzrálejší. Myslím, že právě oni dokázali, stejně jako například Divadlo Archa, proměnit pohled západních kritiků, tvůrců a diváků na umění, které vznikalo v bývalém východním bloku.

Důležitou platformou pro spolupráci je IETM (Informal European Theatre Meeting), organizace, jež vznikla před třiceti lety a do jejíchž řad byli po roce 1989 přizváni partneři ze střední a východní Evropy, tedy v době, kdy to již bylo oficiálně možné. Také bylo konečně snadné se navzájem spojit, objevily se faxy, telefony nebyly odposlouchávány atp.

Překvapilo nás však, že se divadelníci a performeři z východního bloku navzájem neznali, protože měli omezenou možnost cestovat. Ale ještě víc nás zaskočilo, že všichni chtěli mít kontakty se západními partnery a organizacemi, ale vůči sobě navzájem byli poměrně lhostejní.

To jsme se snažili v IETM změnit.

na radnici vymohli, že u nás diváci z východu mohli platit stejnou částku jako západní diváci, ale v pro ně dostupných východních markách.

To nám pomohlo. Navíc se ukázalo, že diváci z východu byli lační věcí, které nemohli poznat, a tak k nám chodili na koncerty, alternativní divadlo a tanec. Objevovali bez předsudků to, co v jejich zemi bolestně chybělo, tedy alternativu, kterou jsme jako jediní soustavně nabízeli, a to i přesto, že část produkcí nebyla v němčině, ale například v angličtině, ruštině, češtině nebo francouzštině. Bez jakékoliv přípravy tak mohli rovnou sledovat produkce vlámského divadla, Jana Fabra, Anny Teresy de Keersmaeker nebo Roberta Wilsona.

Před několika lety jsem se zúčastnila setkání IETM ve Vilniusu, kde jsem měla příspěvek „Proč už není východní umění sexy?“. Jedním z důvodů samozřejmě je jistá lhostejnost západních médií. Druhým je, že skutečně už přestalo být odlišné. Umělci z východu pozapomněli na jinakost svých kořenů, snažili se zbytečně dohnat a napodobit západ. Když jsem začínala a viděla třeba anonymní taneční dílo, byla jsem schopná určit, z jaké země tanečníci pocházejí. Dnes se tyto odlišnosti setřely. Stále však ráda jezdím na východ, často i proto, že mě zajímá tamní politická a společenská situace. Z uměleckého hlediska mám dojem, že se na východě nic tak převratného, co by změnilo divadelní estetiku, neděje. Vše se stalo podobným, na různé festivaly jezdí ty samé soubory. Málokdo riskuje a má chuť razantně měnit podobu festivalů či divadelních institucí.

M — A — F — I — E —

J ak dlouho to trvalo, než si publikum na profil Hebbel Theater zvyklo?

Mnohé změnil pád berlínské zdi. Na počátku jsme byli v zemi nikoho a náhle se naše divadlo ocitlo ve středu dění, na pomezí východu a západu. Začali jsme lákat publikum z východní poloviny města a dokonce jsme si

J akým způsobem jste v divadle pracovali?

Dramaturgie vznikala možná netypickým, ale tehdy zcela nezbytným způsobem.

Když už jsem věděla, že máme přislíbené divadlo, vytvořili jsme malou skupinu pěti šesti dramaturgů, kurátorů z dalších divadel, která takřka každý měsíc cestovala hlavně po Evropě, kde jsme sledovali aktuální divadelní dění.

Tam jsme se setkávali a bavili se o divadle, výtvarném umění, performanci; společně jsme se snažili nazvat a podpořit takové tendence, které se nám zdály pro vývoj divadla přínosné. Průběžně jsme se informovali o tom, co se zrovna děje v Bruselu, Paříži, Berlíně nebo ve Vídni, protože jsme v těchto městech pracovali.

Později, přibližně v období vzniku velké akce THEOREM, jsme se dohodli, že pokud osloví nějaký projekt většinu z nás anebo rovnou všechny, budeme koprodukovat další dílo tvůrce tohoto projektu ve stejné míře.

platnila jste podobný přístup v Hebbel U Theater?

Předně musím říct, že jsem svůj relativně malý team mladých spolupracovníků budovala na základě dobrých zkušeností s lidmi, s nimiž jsem se potkala během svých předchozích aktivit. Když jsme začali pracovat v Hebbel Theater, aplikovali jsme kolektivní přístup i v naší práci. Zodpovědně mohu říct, že všichni byli kompetentní – někdo se dobře vyznal ve výtvarném umění, jiný v hudbě.

Našim aktivitám nepředcházel v Německu žádný vzor.

J ak vypadala vaše spolupráce s Divadlem Archa?

S Ondřejem Hrabem jsem se seznámila na nějakém setkání IETM. Později, když zakládal Archu, přijel se svými kolegy do Hebbel Theater, ale i do Schabühne, aby se seznámil s technickým vybavením a inspiroval se. S Ondřejem jsem byla i dále v blízkém kontaktu, hodně jsme diskutovali a navzájem si pomáhali. Myslím, že i zkušenost s Archou mi pomáhala uvědomit si, jaký typ projektů může skvěle fungovat na lokální úrovni a být v podstatě nepřenosný a jaký má mezinárodní potenciál.

P okud sledujete současné inscenace, které vznikly například v Polsku, Rusku nebo Česku, máte dojem, že jsou ještě něčím specifické, anebo se příliš přiblížily „západní“ morfologii?

Většina se přiblížila anebo je stejná.

7 ARCHA THEATRE BIMONTHLY JANUARY–FEBRUARY 2015

idíte přesto v divadelním prostředí V nějaký nový pohyb?

Mám dojem, že se divadelníci navracejí k více strukturovaným dílům, navracejí se k textu. Objevuje se kritika příliš otevřených scénických tvarů, neuzavřených projektů.

Rozhovor vedl Lukáš Jiřička

Nele Hertling byla v letech 2003–2007 členkou správní rady Divadla Archa.

ilustrace Barbara Stok

8 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA LEDEN–ÚNOR 2015

—

O LÁSCE A NIZOZEMÍ O LÁSCE A NIZOZEMÍ O LÁSCE A NIZOZEMÍ O LÁSCE A NIZOZEMÍ O LÁSCE A NIZOZEMÍ O LÁSCE A NIZOZEMÍ O LÁSCE A NIZOZEMÍ O LÁSCE A NIZOZEMÍ O LÁSCE A NIZOZEMÍ O LÁSCE A NIZOZEMÍ O LÁSCE A NIZOZEMÍ O LÁSCE A NIZOZEMÍ O LÁSCE A NIZOZEMÍ O LÁSCE A NIZOZEMÍ O LÁSCE A NIZOZEMÍ O LÁSCE A NIZOZEMÍ O LÁSCE A NIZOZEMÍ O LÁSCE A NIZOZEMÍ O LÁSCE A NIZOZEMÍ O LÁSCE A NIZOZEMÍ

— — —

EKG – O LÁSCE A NIZOZEMÍ

—

—

——

Auke Hulst

Auke Hulst (nar. 1975) získal popularitu svou čtvrtou knihou, kritiky oceňovaným autobiografickým příběhem Kinderen van het ruige land (Děti divočiny, 2012), jenž byl nominován na literární cenu BNG Literature Prize, získal cenu Cutting Edge Award a také ocenění za nejlepší knihu z Groningenu. V lednu 2015 vyjde autorův náročný román Slaap zacht, Johnny Idaho (Spi tvrdě, Johnny Idaho), ponurá vize věnovaná aktuálním tématům jako ekonomický apartheid, sledování a identita, rovněž rozvíjí témata odplaty, lásky a smrti.

Pieter De Buysser

Pieter de Buysser (nar. 1972) se narodil v obci Kapellen poblíž Antwerp. Psát začal velmi brzy. Studoval filosofii v Antwerpách (UFSIA) a Paříži. Jeho první román De Keisnijders (Cutting the Stone) vydalo v září 2012 nakladatelství De Geus.

De Buysser byl nominován na cenu pro dramatiky píšící v nizozemštině Taalunie Playwriting Prize a také Cenu vlámské kultury za scénická umění. De Buysser obdržel cenu Émila Zoly, ocenění Dwarse Denkera a také cenu Kleine Marie Hartman Pen. Jeho díla jsou vydávána a uváděna v angličtině, nizozemštině, francouzštině, polštině a italštině. V každém ze svých vyjadřovacích prostředků – ve filmu, v próze, dramatu, eseji, politických projevech a akcích, hledá De Buysser novou cestu, jak se navrátit k velkým příběhům a utopiím.

—

9 ARCHA THEATRE BIMONTHLY JANUARY–FEBRUARY 2015

—

—— —— —

—

—

—

—

—— —

——

—

—

Literární kardiogram Igora Malijevského a Jaroslava Rudiše. Hosté: Jan Amos Komenský, výtvarnice Zdeňka Morávková, spisovatelka Markéta Pilátová, současní nizozemští a vlámští spisovatelé Pieter De Buysser, Esther Gerritsen, Auke Hulst a zpěvačka, hudebnice a výtvarnice Sonja van Hamel. Součástí koncertu budou projekce jejích kreslených animací.

Od svého debutu Bevoorrecht bewustzijn, (Privilegované vědomí) z roku 2000 se Esther Gerritsen (nar. 1972) řadí k nejlepším mladým autorům Nizozemska. Její díla De kleine miezerige god (Ubohý malý bůh, 2008) a Superduif (Superholub, 2010) byla nominována na literární ceny. Román Dorst (Žízeň, Argo, 2014) byl v užším výběru čtyř ocenění.

Roku 2014 získala Esther Gerritsen za celé své dílo cenu Franse Kellendonka. Gerritsen vyniká schopností psát rychlé, vtipné dialogy, kterými zachycuje absenci porozumění mezi lidmi, jejich manipulativní jednání motivované snahou vyhnout se řešení skutečných problémů. Její román Žízeň je drásajícím příběhem o neschopnosti milovat a prožívat vztahy s ostatními lidmi. Román je plný skvělého suchého humoru.

—

st 14. 1. / 20.00 EKG – O Lásce a Nizozemí I

Esther Gerritsen

—

—

—

Výjimečné představení uvádíme v rámci nizozemských večerů EKG. Spisovatel, esejista a performer Pieter De Buysser a výtvarník Hans Op de Beeck vytvořili poetické představení se silným politickým obsahem. Kabinet kuriozit ve světě zahlceném informacemi. Co mohou WikiLeaks a Edward Snowden udělat pro poezii? Uváděno anglicky s českými titulky.

—

—

— — —— — — — — — st 14. 1. / 18.00 Pieter De Buysser a Hans Op de Beeck – Book Burning (Pálení knih)

—

— — ——

Spisovatel Peter Buwalda (nar. 1971) dříve působil jako novinář, redaktor a zakladatel literárně hudebního časopisu Wah-Wah. Bonita Avenue (Euromedia Odeon, 2014) je jeho debutem. Román vyšel roku 2010 a záhy získal přízeň kritiky, byl nominován na dvanáct literárních cen. Dva roky byl román na špičce žebříčku nejprodávanějších knih a byl přeložen do sedmi jazyků. V románu Bonita Avenue vypráví Peter Buwalda příběh pádu skvělého profesora a politika, který bojuje se svým synem se zločineckou minulostí, se svou nevlastní dcerou a jejím přítelem. Román se čte jako thriller, ale se svými pěti sty stranami brilantního a průzračně čistého slohu představuje také portrét doby, kaleidoskop střetu generací.

Barbara Stok (nar. 1970) se proslavila svými komiksovými příběhy, v nichž sama vystupuje v hlavní roli. Na základě svých zážitků a postřehů načrtává suše komický a dojemný obraz vnímavé dívky v současné společnosti.

Její kniha Je geld of je leven (Peníze nebo život, 2003) byla jedním z prvních grafických románů v Nizozemsku. Několik let měla autorka svůj vlastní punkrockový rozhlasový pořad. Hraje na bicí v popovém duu De Straaljagers (The Jets).

Její komiks Vincent (Mladá Fronta, 2014) vznikl na zakázku Muzea Vincenta Van Gogha a vyšel roku 2013. Příběh provází čtenáře krátkým a intenzivním obdobím, které malíř strávil na jihu Francie.

14. 1. / 18.00 / BOOK BURNING / 14.–15. 1. / 20.00 / EKG – O LÁSCE A NIZOZEMÍ

—

—

Peter Buwalda

Barbara Stok

— ——

—

— —

Literární kardiogram Igora Malijevského a Jaroslava Rudiše. Hosté: malíř Vincent Willem van Gogh, výtvarnice Zdeňka Morávková, spisovatel Jáchym Topol a současní holandští spisovatelé Peter Buwalda, Barbara Stok a Annelies Verbeke. Hraje Sonja van Hamel band.

Nizozemští autoři, kteří vystoupí v Divadle Archa 14.–15. ledna 2015

—

—

čt 15. 1. / 20.00 EKG – O Lásce a Nizozemí II

—

—

— — — ——

— —

— —

—

—

Annelies Verbeke (nar. 1976) se proslavila svým prvním románem z roku 2003 s názvem Slaap!

(Spi!, Kniha Zlín, 2010). Holandského vydání knihy se prodalo více než 70 000 výtisků a román vyšel v osmnácti zemích. Druhý autorčin román, Reus (Obr, 2006), a její sbírka povídek Groener gras (Tráva zelenější, 2007) si získaly pozornost díky svému neobvyklému realismu a lehce bizarnímu až absurdnímu humoru. Annelies Verbeke píše také fejetony, filmové scénáře a divadelní hry. Románem Vissen redden (Spaste ryby, Kniha Zlín, 2013), který se stal novým vrcholem její kariéry, autorka posílila své postavení mezi nejlepšími své generace. „Mé příběhy jsou obvykle o outsiderech,“ říká Verbeke, „podle mě je totiž takový outsider blíž podstatě života a je proto zajímavé sledovat jeho cestu k hledání vlastní pravdy.

—

—

Annelies Verbeke

Na přednášce, na kterou jsou zváni zejména studenti nizozemštiny, se Kees Mercks bude věnovat dílům různých spisovatelů jako Komenský, Němcová, Hrabal nebo Weil.

Pohovoří o tom, jaké výzvy s sebou přináší překlad těchto literárních velikánů. Výzva spočívá hlavně ve skutečnosti, že v očích Keese Merckse není překlad nikdy opravdu hotový, protože přeložený text se může originálu sice velmi blížit, nikdy se s ním ale nebude úplně krýt. Je to neřešitelný problém, ale vyvažuje jej požitek z nalézání správných slov, vhodného tónu, dokonalé slovní hříčky.

— —

—

—— ——

— — —— — ——

čt 15. 1. / 16.00–17.30 Kees Mercks: „Překladatelské štěstí“

— — —

Divadlo Archa již potřetí představuje to nejlepší z nizozemské literatury. Věrní diváci Archy si jistě vzpomenou na úspěšné festivaly nizozemské literatury před několika lety. České publikum tak mělo možnost se osobně setkat s hvězdami nizozemské literární scény, jako jsou Remco Campert, Frank Westerman, Cees Nooteboom, Arnon Grunberg, Magriet de Moor a další. Tentokrát jsme setkání s nizozemskými spisovateli pojali jako exklusivní vydání literárního kabaretu EKG. Velký sál Archy se promění v amsterdamskou kavárnu, kde Jaroslav Rudiš a Igor Malijevský budou po dva večery hostit nizozemské a české autory.

Každý večer bude jiný. Protože Nizozemí jazykově, kulturně a historicky přesahuje hranice dnešního Nizozemského království, představí EKG také autory vlámské.

Program bude doplněn dílnami a divadelním představením. Pieter De Buysser se do Archy vrací nejen jako divadelník, ale také jako autor románu, který bude brzo přeložen do češtiny. Dvoudenní literární festival pořádá Archa spolu s Nizozemskou nadací pro literaturu za podpory Velvyslanectví Nizozemského království.

ROZHOVOR

U—S—M—Ě—R—Ň—O— V—Á—N—Í EROTICKÝCH — — — AMBICÍ B—A—R—O—K—A 14. 1. / 18.00 / BOOK BURNING / 14.–15. 1. / 20.00 / EKG – O LÁSCE A NIZOZEMÍ

ROZHOVOR S TVŮRCI LITERÁRNÍHO KARDIOGRAMU EKG JAROSLAVEM RUDIŠEM A IGOREM MALIJEVSKÝM P řipravované EKG O Lásce a Nizozemí bude již druhým setkáním s nizozemskou a vlámskou literaturou. V čem budou letošní dva večery překvapivé?

Igor Malijevský: To vám právě nesmíme prozradit, protože už by to překvapivé nebylo. Můžete si ale různé věci představovat.

Třeba při čtení jmen hostů a jejich životopisů.

Každopádně se s Jaroslavem na oba večery důkladně připravujeme, jezdíme na kole, jíme sýry a věnujeme se dalším podobným aktivitám, které jsou v Holandsku nejen oblíbené, ale i legální.

Jaroslav Rudiš: Ano, třeba čtení knih, tomu se tam stále věnuje hodně lidí a je to velmi návykové. A tak jsme pár současných holandských románů přečetli. Jsem nadšený z psaní Esther Gerritsen a Annelies Verbeke, jimž právě vycházejí knížky česky. A přes Vánoce se těším na román Petera Buwaldy.

Všichni tři v lednu na EKG vystoupí.

Byli jste oba v Nizozemí a setkali jste se se všemi autory, kteří přijali pozvání do Divadla Archa. V čem se současní spisovatelé z Nizozemí a Belgie liší od těch českých? Je například jejich literatura angažovanější anebo hlouběji reflektuje pohyb ve společnosti?

IM: Většina autorů v Nizozemí mluví holandsky, což je v porovnání s českou literární scénou markantní rozdíl. I tak vyhraněná komunita se ale ještě dělí do dvou jazykových podskupin, podobně jako čeština a její podivná brněnská varianta jsou vnímány i rozdíly mezi spisovnou holandštinou a vlámštinou. Podobně jako v Brně o tom ve Flandrech nesmíte mluvit, pokud nechcete zažít dobrodružství. Jinak si myslím, že kdyby čeští autoři mluvili holandsky a Brňáci vlámsky a všichni se přestěhovali do Nizozemí, tak by psali úplně stejně jako naši lednoví hosté. A platí to i naopak.

JR: Mě u Esther Gerritsen a Annelies Verbeke nadchly silné ženské hrdinky, to jsem zatím v žádné české knížce nečetl. Jsou divoké, neklidné, ujeté, trochu šílené... vlastně dost šílené. Když si dá Coco v románu Žízeň Esther Gerritsen pivo, víte, že to nedopadne dobře.

Ale zároveň máte chuť s ní na to pivo do baru jít. A hlavní postava vtipného satirického románu Spaste ryby! Annelies Verbeke zase chce spasit svět a chvíli si dokonce myslí, že je Jan Palach, ale tak nějak nedokáže zachránit sebe samotnou.

V jaké kondici se nyní nizozemská literatura nachází poté, co se tamní kultura musela začít vypořádávat s drastickým snížením finanční podpory?

IM: Díky drastickému snížení finanční podpory v Nizozemí je na tom nizozemská literární obec už jen o mnoho lépe než česká.

JR: Bylo by krásné, kdyby u nás například existovala instituce, která by systematicky představovala českou literaturu v zahraničí a při té příležitosti ještě vozila zahraniční partnery na návštěvu Prahy, aby poznali, kde Česko leží. Holanďani takovou instituci mají.

V rámci vašeho kardiogramu chcete propojit českou, nizozemskou a vlámskou literaturu, neboť jste přizvali i Jáchyma Topola a Markétu Pilátovou.

Jaké budou mít tito čeští autoři místo a roli v rámci EKG a jak se zapojí i vybraní výtvarníci?

IM: Každý přečte nebo vytvoří něco, co bude považovat za podstatné anebo ho bude bavit. EKG nemá žádné hranice, proto nevidíme důvod oddělovat české autory od zahraničních, mrtvé od živých, výtvarníky od spisovatelů, ženy od mužů, hlediště od jeviště a ještě spoustu různých věcí od jiných.

JR: My s Igorem přečteme texty, v nichž se odrazí naše láska k té ploché zemi bez kopců. Igor ji zná od malička, já to doháním.

IM: Přesně tak, oba cítíme potřebu poněkud usměrnit erotické ambice baroka.

J e současná podoba literárního provozu v Nizozemí pro nás inspirativní?

IM: My jsme se v Amsterdamu zúčastnili jen dopravního a trochu kulinářského provozu, takže o jiných provozech toho moc nevíme.

Ale ten dopravní inspirativní určitě je, protože tam můžete navazovat přátelské vztahy za jízdy. Když upadnete nebo do někoho nabouráte, tak se vám každý omluví a ještě vám pomůže. Navíc když zafouká a kolo vám spadne do kanálu, tak vám lidé fandí, když ho vytahujete. Takže, jestli je literární provoz v Nizozemí podobný tomu dopravnímu, tak to tam mají skvělé.

JR: Ano. A mají radost, že něco se opravdu může stát jen Čechům. Dochází tak k vzájemnému kulturnímu obohacování.

10 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA LEDEN–ÚNOR 2015

I gore, na podzim minulého roku jste několik týdnů pobýval na Ukrajině. Nakolik bude EKG O Lásce a Ukrajině vztaženo k tamnímu aktuálnímu dění?

IM: Dopředu těžko říct, protože my připravujeme standardní představení. Ale na Ukrajině jde momentálně o hodně, a tak se současné události promítají skoro do všeho.

Je to podobné jako u nás v roce 1968, kdy se ruská okupace promítala do všech oblastí společnosti, třeba včetně hokeje. Navíc i zcela nepolitická čtení ukrajinských spisovatelů bývají někdy v zahraničí provázena cílenými provokacemi ze strany lidí pravděpodobně napojených na ruskou FSB, takže uvidíme.

N akolik byla pro vás na samotném místě situace přehledná?

IM: V základních rysech naprosto, až jsem se styděl a mnohokrát se musel za některé naše představitele veřejně omlouvat.

Nedělejme si iluzi, že neuvážené výroky opilého politika malé země nemohou zranit zcela konkrétního člověka, který třeba před pár dny pohřbil v kostele Petra a Pavla v centru Lvova svého příbuzného nebo blízkého.

D o jaké míry se současná válečná situace odráží v literatuře a z jakého důvodu jste pozvali právě Jurije Vynnyčuka?

IM: Zda se současná válečná situace odráží v textech Jurije Vynnyčuka, nevím.

Obecně mám spíše pocit, že je země v takovém šoku, že na literární reflexi současných událostí tam ještě nenastal čas, ale mohu se mýlit.

JR: Jurij Vynnyčuk je pozoruhodný autor vycházející z tradice undergroundu, je znám i českým čtenářům. Zde vyšly například jeho Příběhy z Haliče nebo knížka s pěkným názvem Chachacha.

IM: A především je to velký mystifikátor.

S jistotou o něm můžeme tvrdit jen to, že píše podivné, mírně surreálné texty a rád vaří. Vše ostatní je přikryté hávem tajemství. Takže kdo ví, jestli není žena, nebo jestli není tvorem přežívajícím v několika tělech. Sami jeho příjezd netrpělivě a s mírnou nervozitou očekáváme.

Stát se totiž může úplně cokoli.

Rozhovor vedl Lukáš Jiřička

FESTIVAL DANCE TRANSIT

————— ————— ————— ————— ———

TĚŽIT Z NABÍDKY — JINÝCH — FOREM V únoru proběhne v pražské Arše festival Danse transit Praha.Leipzig.Dresden, který také bude uveden na přelomu února a března v Drážďanech a Lipsku. Tento festival se zaměřuje na prezentaci aktuálního pohybu na tanečních scénách zmíněných měst, ale také nabízí nové způsoby, jak spolupracovat s publikem anebo podporovat kontakty mezi samotnými tanečníky a choreografy. Frauke Wetzel je v drážďanském divadle Hellerau, jedné z prvních světových scén určených rozvoji divadelních forem, zodpovědná za práci s publikem. Nabízí nové přístupy ke spolupráci mezi divadly, divadelníky a publikem, ale také ukazuje jak zapojit divadlo do současných politických a sociálních otázek.

E xistují lokální specifika tanečních scén v Praze, Lipsku a Drážďanech? Čím se liší podmínky pro tvorbu a co tanečníky spojuje či může inspirovat?

V Drážďanech existuje síť místních tanečníků a choreografů. Platforma TanzNetzDres­ den spojuje síly kreativních lidí z oblasti tance a sdružuje na celkem sto osob z Drážďan.

Organizuje školení a setkání pro pracovníky na volné noze, stejně jako prezentace, projekty a workshopy. TanzNetzDresden spojuje lidi, kteří se zaměřují na vývoj a sdílení heterogenních (kolektivních i individuálních) stylistik, estetik, technik, organizačních struktur a pracovních postupů. Nemohu však říct, že existuje cosi jako „drážďanský styl“, přestože Drážďany jsou s tancem historicky spjaty. Stačí zmínit Jacquese Dalcroze, Gretu Palucca, kteří byli spojeni s Hellerau a Festspielhausem.

Hellerau navíc podporuje TanzNetzDresden coby novou místní taneční scénu. A v Hellerau také existuje řada akcí s názvem Linie 08 podle tramvajové linky číslo 8 spojující centrum města a Hellerau. V rámci této dramaturgické řady vzniká každý měsíc jedna inscenace. A právě tanečníky z Linie 08 představíme v Praze v rámci festivalu Dance transit.

V Lipsku je taneční scéna rozhodně menší než v Drážďanech, ale z Lipska pocházejí kreativní a zajímaví choreografové Hermann Heisig a Irene Schröder. Oba zosobňují typický příklad situace, v jaké se nacházejí choreo-

ROZHOVOR S FRAUKE WETZEL grafové v Sasku. Ti už nebydlí v Lipsku nebo Drážďanech, ale v Berlíně nebo jiné části Evropy, protože v Sasku nemají možnost takové spolupráce s mezinárodní scénou nebo jinými tanečníky. Proto chceme pomocí festivalu Dance transit podporovat místní scény právě skrze komunikace s jinými vlivy, inspiracemi a tvůrci, pomoct v kontaktech.

T ato forma putovního a proměnlivého festivalu v rámci trojice rozdílných měst je poněkud netypická. Vyžaduje tedy odlišné strategie pro práci s publikem?

Pro naše publikum je prezentace českých skupin velmi zajímavá a z nabídky jiných forem mohou jen těžit. Nabídneme u nás ve Festspielhausu také českou atmosféru s koncertem české kapely, prohlídkou divadla v češtině, specialitami z Česka a doufáme, že naše publikum bude jak české, tak i lipské a místní, tedy drážďanské. Tento festival stojí na spolupráci.

P řeshraniční výměna mezi Archou a Evropským Centrem pro umění za seboumá několik úspěšných sezón, vaši diváci navštívili na konci listopadu představení Dechovka, Archa k vám v rámci evropského projektu Theatron vypraví další autobus 14. února na představení Yes we can´t. Jaké jsou vaše vize o mobilitě diváků ve 21. století?

Všichni naši diváci, kteří s námi jezdí do Prahy, jsou vždy nadšení. Velmi se nám líbila Dechovka. Důležitá je atmosféra v autobuse, vždy s námi jezdí noví lidé, s nimiž máme poté blízký kontakt. Díky tomuto principu cestujícího publika můžeme lépe poznat naše diváky, a zároveň nové formy divadla, tance a hudby. V Arše jsme navíc vždy skvěle přijati... i k nám do Hellerau také čím dál více jezdí diváci z Čech nezávisle od projektu Moving audience. Tak se stává naše publikum více mezinárodním a tomu napomáhá i blízkost Prahy a Drážďan. Nemá smysl vždy posílat přes hranice produkce, když je možné vyslat diváky. To je mobilita 21. století!

Drážďanech proběhla v uplynulých V dnech řada protestních akcí proti projevům patriotistického a rasistického hnutí Pegida. Vaše divadlo reagovalo mimo jiné nabídkou otevřených dveří a útočištěm pro přistěhovalce žijící v Drážďanech Hamburské divadlo Kampnagel poskytuje během letošní zimy šesti exulantům místní skupiny Lampedusa v rámci jednoho ze svých projektů střechu nadhlavou. Je podobná angažovanost mezi divadly v Německu samozřejmostí?

Jak vnímáte svou společensko-politickou odpovědnost vůči místní komunitě?

Pro Hellerau je evropská mezinárodní spolupráce samozřejmostí. Doslova žijeme

11 ARCHA THEATRE BIMONTHLY JANUARY–FEBRUARY 2015

mezinárodnost. Každý týden máme hosty z jiné země: umělce, producenty, návštěvníky.

Lidé z Drážďan většinou tuto zkušenost nemají, protože zatím máme čtyři procenta obyvatel s jiným občanstvím a jen dva tisíce uprchlíků.

Celý tým Hellerau byl v šoku, když začaly protesty proti uprchlíkům. Pro nás je důležité se ozvat, jsme kulturní institucí, která má zodpovědnost. Máme zkušenosti, prostory, apartmány, techniku a kontakty. Nabízíme tyto možnosti lidem, kteří se chtějí sejít, zeptat se, poslouchat, ale hlavně chceme nabídnout pomoc uprchlíkům. Je podstatné být otevřený a dávat dobrý příklad.

P řipravili Pavlína Svatoňová a Lukáš Jiřička

Dance transit program v Praze 8.–9.2. 2015 / 20.00 / Divadlo Archa Hermann Heisig: Pongo Land 420PEOPLE & Ann Van den Broeck: Phraising the Pain 9. 2. 2015 / 10.00–17.00 / PONEC Robert Bosch workshop 10. 2. 2015 / PONEC Davide Sportelli: Vessels Wagner Moreira: Um(-)räumen!

12. 2. 2015 / PONEC Anna Till: Flat Scream NANOHACH & Veronika Švábová: Move on

Čeští tanečníci v Drážďanech a Lipsku 28. 2. Tereza Ondrová / Peter Šavel – Boys Who Like to Play with Dolls / Lofft, Lipsko 1. 3. Spitfire Company/Damúza – One Step Before the Fall / Hellerau, Drážďany 1.–2. 3. Tereza Ondrová / Peter Šavel – Boys Who Like to Play with Dolls / Hellerau, Drážďany 3. 3. VerTeDance – Korekce / Hellerau, Drážďany 6. 3. VerTeDance – Simulante Bande / Hellerau, Drážďany Změna programu vyhrazena.

Projekt se koná za podpory

Leden

PROGRAM

14 Pieter De Buysser a Hans Op de Beeck – Book Burning (Pálení knih) st divadlo 18.00

Výjimečné představení v rámci holandských večerů EKG – O Lásce a Nizozemí. Spisovatel, esejista a performer P ieter De Buysser a výtvarník Hans Op de Beeck vytvořili poetické představení se silným politickým obsahem.

Kabinet kuriozit ve světě zahlceném informacemi. Co mohou WikiLeaks a Edward Snowden udělat pro poezii?

Uváděno anglicky s českými titulky. Vstupné 290/190 Kč / se vstupenkou na EKG zvýhodněné vstupné 200 Kč/ 70 minut.

14 EKG – O Lásce a Nizozemí I st literatura/hudba 20.00

Literární kardiogram Igora Malijevského a Jaroslava Rudiše. Hosté: Jan Amos Komenský, výtvarnice Zdeňka Morávková, spisovatelka Markéta Pilátová, současní nizozemští a vlámští spisovatelé Pieter De Buysser, Esther Gerritsen, Auke Hulst a zpěvačka, hudebnice a výtvarnice Sonja van Hamel. Součástí koncertu budou projekce jejích kreslených animací. Vstupné 165/ 100 Kč / při nákupu vstupenek na oba večery EKG – O Lásce a Nizozemí zvýhodněné vstupné 300 Kč / 150 minut s přestávkou.

15 EKG – O Lásce a Nizozemí II čt literatura/hudba 20.00

Literární kardiogram Igora Malijevského a Jaroslava Rudiše. Hosté: malíř Vincent Willem van Gogh, výtvarnice Zdeňka Morávková, spisovatel Jáchym Topol a současní holandští spisovatelé Peter Buwalda, Barbara Stok a Annelies Verbeke. Hraje Sonja van Hamel band. Vstupné 165/ 100 Kč / při nákupu vstupenek na oba večery EKG – O Lásce a Nizozemí zvýhodněné vstupné 300 Kč / 150 minut s přestávkou.

16–17 Pérák – na jméně nezáleží, rozhodují činy! VOSTO5 pá/so divadlo 20.00

Akční historická fikce Divadla VOSTO5. Divadelní podívaná, která kombinuje prvky bojových umění kaskadérských výstupů s poetikou originálního autorského divadla a typickým slovním humorem. a Scénář a režie: Jiří Havelka. Vstupné 250/150 Kč / 95 minut.

19 vadí-nevadí.cz / Kdo je srab a kdo hrdina? po divadlo

Jana Svobodová / Philipp Schenker / Divadlo Archa 20.00

Dokumentární divadlo se silným vnitřním příběhem. Dramata každodenního života ztvárněná skutečnými obyva- teli Kostelce nad Orlicí a dvojicí běloruských uprchlíků, kteří zde žili v uprchlickém táboře. Představení zrcadlí pro- blémy našeho světa na půdorysu malého města na východě Čech. Vadí–nevadí je nevinná dětská hra, kterou jsme snad všichni někdy hráli. Každý jsme někdy byli srabem a jindy hrdinou. Vstupné 190/90 Kč / 80 minut.

21 hudba Tara Fuki – Křest alba Winna st 20.00

Koncert a křest nového alba Winna se speciálním hostem Anetou Langerovou.

Vstupné 250 Kč sezení / 120 minut.

22 Sváteční pop – Audio–bio graf II čt hudba Sváteční pop je kapela, která vznikla propojením výtvarníků a hudebníků Petra Nikla, Milana Caise, 20.00

ndřeje Smeykala a Jiřího Hradila. Audio–bio graf II je dalším pokračováním jejich multimediální show, která O není ani kabaretem, ambientem, ani čirou improvizací. To vše se dohromady skládá do úderné tancovačky, kterou vnímáte všemi smysly. Vstupné 190/150 / 120 minut.

26 Veřejná prezentace Ateliérů Archa.lab po prezentace Výjimečné setkání účastníků, lektorů a diváků na jevišti Divadla Archa.

16.00

16.00 Ateliér kreativního pohybu I a II 17.00 Ateliér Simulante Bande + Ateliér kreativního pohybu pro všechny věkové kategorie 18.00 Atelér Divadlo všedního dne

28 Hudba 2014 st hudba Čeští hudební publicisté, festivaloví dramaturgové a iniciátoři Pavel Klusák, Aleš Stuchlý a Karel Veselý pořádají 20.00

už jedenáct let výroční večery věnované novým estetikám, tvůrčím vrcholům v nezávislém popu a experimentál- ní hudbě. Dynamický večer plný projekcí, nahrávek, komentářů a občas i přidaných nečekaných akcí. Incl. Kalle, Hatsune Miku, Arca, Trust, clipping, Glass Animals, Spoon, Run The Jewels, Schwarzprior, Valerio Tricoli, Michael Pisaro, Dean Blunt a další. Vstupné 120/90Kč / 180 minut.

29 Divadlo Vizita – Ledový den čt divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Šé’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

30 Divadlo Vizita – Led v Edenu pá divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Šé’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

Veřejné natáčení Show Jana Krause: 27. a 31. ledna vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji v pokladně Divadla Archa a on–line. Změna programu vyhrazena.

12 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA LEDEN–ÚNOR 2015

Únor

PROGRAM

8–9 Dance transit PRAHA.LEIPZIG.DRESDEN

Hermann Heisig (DE) – Pongo Land

Ann Van den Broek a 420PEOPLE – Phrasing the Pain ne/po tanec 20.00

Jak vypadá současná německá taneční tvorba, v čem se odlišuje od té české a co s ní má naopak společného?

Srovnání lokálních scén nabídne přehlídka Dance transit PRAHA.LEIPZIG.DRESDEN, jejíž česká část proběhne v di- vadlech Archa a Ponec 8.–12. 2. 2015. Vstupné 290/150 Kč / 80 minut s přestávkou.

11–12 EKG – O Lásce a Ukrajině st/čt literatura 20.00

Literární kardiogram s hosty. Večerem provázejí Igor Malijevský a Jaroslav Rudiš. Účinkují: Ivo Dokoupil a legenda ukrajinského undergroundu, spisovatel a mystifikátor Jurij Vynnyčuk. Zpívá Milanosz! Vstupné 165/100 Kč / 120 minut s přestávkou.

14 The Forsythe Company – Yes we can’t Hellerau / Drážďany / odjezd z Prahy v 16.00 so tanec 16.00

Zájezd do Hellerau na obnovenou premiéru choreografie Williama Forsytha Yes we can’t. Toto představení, kterým končí desetiletá rezidence The Forsythe Company v Drážďanech, získalo v roce 2008 nejprestižnější ně- mecké divadelní ocenění – Faustovu cenu. Koná se v rámci projektu Moving Audience (Theatron). Vstupné 550 Kč zahrnuje vstupenku na představení a zpáteční autobusovou jízdenku do Hellerau. Odjezd z ulice Na Florenci v 16.00.

15–16 Pérák – na jméně nezáleží, rozhodují činy! VOSTO5 ne/po divadlo 20.00

Akční historická fikce Divadla VOSTO5. Divadelní podívaná, která kombinuje prvky bojových umění kaskadérských výstupů s poetikou originálního autorského divadla a typickým slovním humorem. a Scénář a režie: Jiří Havelka. Vstupné 250/150 Kč / 95 minut.

19 Trumpets in the Sky Norwegian Theatre Academy, Fredrikstad čt Festival Malá inventura 20.00 divadlo

Mezinárodní kolektiv vytvořil inscenaci inspirovanou očekáváním apokalypsy. Jak temnota ovlivňuje předsta- vivost a zážitek diváků, kteří obklopeni tmou musí obraz sami hledat? Koncept: Juli Apponen, Ann Sofie Godø & Nela H. Kornetová. Vstupné 290/150 Kč / 50 minut.

20 Yosuke Yamashita & LOTUS POSITION pá hudba 20.00

Dvaasedmdesátiletý bouřlivák Yosuke Yamashita, vyznavač freejazzové bezbřehosti, dokázal při své minulé koncertní návštěvě Prahy téměř zdemolovat piano. Japonská legenda nyní přijíždí v triu Lotus Position za doprovodu vynikajících hudebníků Akiry Horikoshiho (bicí) a Akihito Obamy (shakuhachi). Nenechte si ujít freejazzovou třaskavinu roku 2015. Vstupné 350 Kč / 120 minut.

21 Tichý Tarzan (zcizené deníky fantoma erotické fotografie)

so divadlo Divadlo Husa na provázku / Simona Petrů, Petr Jan Kryštof 20.00 Solitér, outsider, blázen, nebo génius? čili Tichý fotograf z Kyjova. Pijan, či snad lépe řečeno alkoholik posedlý ženami, rváč s mastnými vlasy… nuzně oblečený… se směšným fotoaparátem vyrobeným z ruličky toaletního papíru… Režie: Anna Petrželková. Vstupné 290/190 Kč / 100 minut.

22 Myši Natálie Mooshabrové

ne divadlo Divadlo Husa na provázku /Ladislav Fuks / J. A. Pitínský / Pražská premiéra 20.00 Temné dílo plné běsů a nečekaného humoru. Záhadná paní Mooshabrová, její děsivé děti Wezr s Nabulí,

m ěstská čtvrť Blauental, mladí chlapci zralí pro kriminál, všudypřítomné myši, policisté, hvězdolety, pocukrované buchty a geniální mladík Oberon Felsach. Skvostný obraz totalitní společnosti sedmdesátých let korunovaný jasnozřivým, až jasnovideckým viděním událostí dneška. „Jak strašné nervy musila ta ubohá žena mít, jak velkou byla nucena být herečkou.“ Příspěvek režiséra J. A. Pitínského k „provázkovskému“ projektu Smějící se bestie.

Vstupné 290/190 Kč / 150 minut s přestávkou.

23 vadí-nevadí.cz / Kdo je srab a kdo hrdina? po Festival Malá inventura Jana Svobodová / Philipp Schenker / Divadlo Archa 20.00 divadlo Dokumentární divadlo se silným vnitřním příběhem. Dramata každodenního života ztvárněná skutečnými obyva-

teli Kostelce nad Orlicí a dvojicí běloruských uprchlíků, kteří zde žili v uprchlickém táboře. Představení zrcadlí pro-

blémy našeho světa na půdorysu malého města na východě Čech. Vadí–nevadí je nevinná dětská hra, kterou

jsme snad všichni někdy hráli. Každý jsme někdy byli srabem a jindy hrdinou. Uvádíme s anglickými titulky.

Vstupné 190/90 Kč / 80 minut.

25 Divadlo Vizita – U nor st divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Šé’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

26 Divadlo Vizita – Jedno R čt divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Šé’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

Veřejné natáčení Show Jana Krause: 10., 17., 24.2. vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji v pokladně Divadla Archa a on–line. Změna programu vyhrazena.

13 ARCHA THEATRE BIMONTHLY JANUARY–FEBRUARY 2015

OHLÉDNUTÍ ZA FESTIVALEM

1

K — —A

— E — —C

2

3

14 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA LEDEN–ÚNOR 2015

—

6

— T N—

— 0 2—

— 4 1—

7

4

1 Spokojení Korejští performeři Sang Yeop Yuk a Heejung Park po pražském uvedení inscenace Pizza pro národ (režie Kim Hwang). foto David Kumermann 2 Společensko-politické dějiny Argentiny na pozadí šesti osobních příběhů v devadesáti napínavých minutách – Můj život potom režisérky Loly Arias. foto Jan Hromádko

5

3 Dechovka proměnila sál Baráčnické rychty v Sokolovnu a vtáhla do děje i diváky. foto Jakub Hrab 4 Kdy jste byli v divadle se svou matkou? Jarní oběti – Berlínský kolektiv She She Pop uvedl na Festivalu Akcent představení, které vyvořil s vlastními matkami. foto Doro Tuch

1515ARCHA ARCHATHEATRE THEATREBIMONTHLY BIMONTHLYNOVEMBER–DECEMBER JANUARY–FEBRUARY 2015 2014

5 Divadlo Archa se stalo místem nových setkání – režiséři Lola Arias a Kim Hwang v rozhovoru s ředitelem Divadla Archa Ondřejem Hrabem. foto David Kumermann 6 Zřídka dochází k setkání filmových a divadelních dokumentaristů.

Diskuzní kulatý stůl s názvem Manipulace v dokumentárním filmu, manipulace v dokumen­tárním divadle toto setkání umožnil. foto David Kumermann 7 Allstar Refjúdží Band a závěr pražské části festivalu Akcent. foto Jakub Hrab

foto Kryštof Havlice

16 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA LEDEN–ÚNOR 2015

22. 1. / 20.00 / SVÁTEČNÍ POP

5 OTÁZEK PRO PETRA NIKLA

Petr Nikl (1960) je absolventem AVU Praha, výtvarníkem, básníkem, hudebníkem a performerem. Autorsky spolupracuje s Divadlem Archa již od roku 1994, kdy vytvořil scénografii a kostýmy k prvnímu projektu Archy Opera La Serra. V následujících letech zde uvedl své sólové performance a autorsky se podílel na projektech Tanec hraček.

V Arše však vystupuje i se svými výtvarně-divadelními poetickými projekty jako např. Já jsem tvůj zajíc anebo koncerty projektů Sváteční pop a Výchovný koncert, které budou nyní v Arše opět uvedeny.

Sváteční pop je událostí, s níž nevystupujete příliš často, přestože se jedná o hudebně i vizuálně poutavý scénický koncert.

Neuvažoval jste někdy o rozšíření Svátečního popu do podoby komponovaného hudebního divadla s jasněji vymezeným dramatickým rámcem?

a velmi podnětná, tvoří samostatné světy a organismy. Nejprve si poslechneme individuální hru, někdy i se slovním popisem, a pak dojde k improvizované souhře nebo kakofonii všech přítomných. Zatím mohu prozradit svůj nástroj, kterým bude klasické křídlo Divadla Archa, preparované pro drandění mechanických švábů. Slíbil jsem, že jej nerozladím, vibrační broučci jsou velmi jemní a strunám neublíží. Zahrají improvizovanou skladbu „Řehoř Samsa“ a moje role bude pouze pomocná.

Večerem bude znovu provázet poněkud dotěrná postava profesora Miroslava Černého z Provodova, který tento recyklovaný model Výchovného koncertu navrhnul, původně jako náhražku za hru, kterou jsme kvůli absenci jiných nemohli odehrát. Také zde bude k vidění a slyšení třeba mimořádný laserový nástroj Davida Vrbíka a další překvapení.

O T — Á — Z — E — K Sváteční pop bude asi vždy především koncertem. A pro nás zúčastněné, vzhledem k naší zaneprázdněnosti a rozježděnosti, také vždy sváteční událostí, protože je svátkem, že se vůbec sejdeme. V souvislosti s možným uváděním Svátečního popu v Arše uvažujeme o jeho dalším vizuálním rozvíjení, neboť já tuto nabídku Archy chápu i jako bičík k pravidelnějšímu hraní.

Vzhledem k tomu, že na zkoušení většinou není čas, je dobře, že nás baví velká míra improvizace. Před rokem jsme natočili podklad pro naše první album, na celkové zpracování si ještě radši chvíli počkáme. Není kam spěchat.

Jak velký prostor pro vznik scénické podoby Svátečního popu mají vaši spoluhráči Milan Cais, Jura Hradil a Ondřej Smeykal?

Všichni stejný. Zajímavý je právě ten fakt, že až na Juru Hradila jsme všichni absolventi Akademie výtvarných umění. Jsme skupenství obojetné a hrajeme se všemi možnými hudebními i vizuálními prostředky, které se zrovna hodí. Používáme projekce a zvukově vizuální objekty a kumulujeme náš vzájemný potenciál i rozdílné hudební zkušenosti.

Není mezi námi žádný frontman, jsme kontrastní čtveřice. Už se na sebe v lednu moc těšíme.

Připravujete také další Výchovný koncert. Jaký bude jeho výchovný aspekt? Jaké kuriozity bude možné tentokrát očekávat?

13.–14. 2. / 20.00 / hudba Petr Nikl a spol.

Výchovný koncert Kunstkamera, ve které se setkáte s nástroji, jež jste možná nikdy neviděli a ani neslyšeli.

Ochutnávka zvuků a nálad. Setkání hudebníků vytvářejících vlastní hudební nástroje.

Divadlo Archa se po dva dny stane kreativním orchestřištěm, do kterého můžete vstoupit i vy.

To jsou velmi předčasné otázky. Výběr jednotlivých tvůrců nástrojů ještě není kompletní.

Mnohé scénické pojetí řeším improvizovaně podle potřeb až na místě v den koncertu. Tak mě to baví.

O výchovném aspektu pomlčím, snad jen, že je to narážka na koncerty s tímto názvem pod taktovkou Ilji Hurníka, které jsme museli v dětství se školou absolvovat. Mně se, až na štiplavý oblek, který jsem nesnášel, velmi líbily. Dnešní generace mladých lidí už je nezažila, takže jí název zní asi podezřele.

I když výchovné je vlastně všechno, z čeho si odnášíme jakési poznání. Také by se to mohlo jmenovat Seznamovací koncert s netradičními nástroji.

Bude to zase Kunstkamera nástrojových kuriozit. Většinou jsou jednotlivá hnízda bizarně klasických nebo ručně vyrobených autorských nástrojů i divadelně zajímavá

17 ARCHA THEATRE BIMONTHLY JANUARY–FEBRUARY 2015

Budou diváci opět přizváni ke spolupráci?

Po ukončení poslechové výuky si budou návštěvníci moci nástroje zblízka obhlédnout a zahrát si na ně.

Výchovný koncert bývá hudebně o poznání razantnější než vaše sólová a plně autorská hudební tvorba. Nakolik vám tento hudební svět konvenuje?

Razantnější? Zrovna jsem se elektrifikoval a oživil protestsong „Smějící se bestie jsou Češi“. Konvenuje mi všechno, co srší energií – ta může být místy divoká, místy klidová.

Rozhovor vedl Lukáš Jiřička

January

ENGLISH PROGRAM

14 Pieter De Buysser and Hans Op de Beeck – Book Burning Wed theatre 18:00

An exceptional performance as part of the Dutch nights: EKG – Of Love and the Netherlands Author, essayist a nd performer Pieter de Buysser and artist Hans Op de Beeck created a poetic performance with strong political content which became the event of the year in Flemish theatre. A cabinet of curiosities in a world overloaded with information. What can WikiLeaks and Edward Snowden do for poetry? In English with Czech subtitles.

Tickets CZK 290/190 / with ticket for EKG special admission CZK 200 / 70 minutes.

14 EKG – Of Love and the Low Countries I Wed literature/music 20:00

A literary cardiogram by Igor Malijevský and Jaroslav Rudiš. Guests: Jan Amos Komenský, visual artist Zdeňka Morávková, Markéta Pilátová and contemporary Flemish and Dutch writers Pieter De Buysser, Esther Gerritsen and Auke Hulst. With Dutch singer, musician and visual artist Sonja van Hamel. The concert will also feature screenings of their cartoon animations. Tickets CZK 165/100 / both events CZK 300 / 150 minutes with intermission.

15 Kees Mercks – The Joys of Translation

Thu literature/music 16:00

At a lecture that will be of particular interest to students of the Dutch language, Kees Mercks will focus on works by various writers such as Komenský, Němcová, Hrabal and Weil. He will talk about the challenges of translating these literary giants. The challenge consists mainly in the fact that in the eyes of Kees Mercks a translation is never really complete, because while the translation may very closely approximate the original, it never cap- tures the whole thing. It is an unresolvable problem, but it is balanced by the pleasure of discovering le mot juste, the right tone, the perfect pun.

15 EKG Of Love and the Low Countries II Thu literature/music 20:00

A literary cardiogram by Igor Malijevský and Jaroslav Rudiš. Guests: painter Vincent Willem van Gogh, visual artist Zdeňka Morávková, writer Jáchym Topol and contemporary Dutch authors Peter Buwalda, Barbara Stok and Annelies Verbeke. Music by Sonja van Hamel band. Tickets CZK 165/100 / both events CZK 300 / 150 minutes with intermission.

16–17 Pérák – What’s in a name? It’s actions that count!

Fri/Sat theatre An historical action fiction by the VOSTO5 Theatre. A theatrical spectacle that combines elements of the martial 20:00 arts with daring stunts and the poetics of original theatre with its characteristic wordplay.

Written and directed by: Jiří Havelka. Tickets CZK 250/150 / 95 minutes.

19 vadí-nevadí.cz / Who's a chicken and who's a hero?

Mon theatre Jana Svobodová, Philipp Schenker / Archa Theatre 20:00 In the small East Bohemian town of Kostelec nad Orlicí three communities live side by side: long-time ethnic

C zech residents, Roma, and foreigners in the local refugee camp. A team from the Archa Theatre and representatives from all these groups together created a moving theatrical depiction of life in a regular town. In Czech with English subtitles. Tickets CZK 190/90 / 80 minutes.

21 Tara Fuki – Launch of the album Winna Wed music 20:00

Concert and launch of the new album Winna with special guest Aneta Langerová.

Tickets CZK 250 / 120 minutes.

22 Sváteční pop – Audio–bio graf II. Thu music 20:00

Sváteční pop (Holiday Pop) is a bandthat was formed by the alliance of artists and musicians Petr Nikl, Milan Caise, Ondřej Smeykal and Jiří Hradil. Audio–bio graf II is the latest in their series of multimedia shows, which is neither a cabaret, nor ambient, nor pure improv. It all comes together in a rousing dance party that will excite all your senses. Tickets CZK 190/150 / 120 minutes

26 Public presentation of Archa.lab Ateliers Mon presentation 16:00 Creative Movement Atelier I and II 16:00

17:00 Simulante Bande Atelier + Creative Movement Atelier for All Ages 18:00 Theatre of Everyday Atelier

28 Music 2014 Wed music Czech music publicists, festival dramaturges and initiators Pavel Klusák, Aleš Stuchlý and Karel Veselý have 20:00

organized the 11th annual evening devoted to new aesthetics and the best of independent pop and experi­- mental music. A dynamic evening full of screenings, recordings, commentary and sometimes even unexpected events. With Kalle, Hatsune Miku, Arca, Trust, clipping, Glass Animals, Spoon, Run The Jewels, Schwarzprior, Vale- rio Tricoli, Michael Pisaro, Dean Blunt and others.

29 Divadlo Vizita – Icy Day Thu theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé’z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets: CZK 230/150. Length: 2 hours with intermission.

30 Divadlo Vizita – Ice in Eden Fri theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé’z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets: CZK 230/150. Length: 2 hours with intermission.

Public filming of the Jan Kraus Show: January 27 and 31 always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online. The program is subject to change.

18 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA LEDEN–ÚNOR 2015

February

ENGLISH PROGRAM

8–9 Dance transit PRAGUE.LEIPZIG.DRESDEN

Hermann Heisig (DE) – Pongo Land

Ann Van den Broek and 420PEOPLE – Phrasing the Pain Sun/Mon dance 20:00

For the first time in its history, renowned contemporary dance company 420PEOPLE has created a made-to m easure premiere directly from an external choreographer, the star of the Belgian scene, innovator Ann Van den Broek, who among other things holds the prestigious Dutch dance prize Zwaan 2008 for her choreography Co(te)lette. This tough woman, who always walks her own authentic trail, takes the dancers of 420PEOPLE right to the core of movement and emotion. Tickets CZK 290/150 / 80 minutes.

11–12 EKG – Of Love and Ukraine Wed/Thu literature 20:00

A literary cardiogram with guests hosted by Igor Malijevský and Jaroslav Rudiš. Featuring: Ivo Dokoupil and a legend of the Ukrainian underground scene Jurij Vynnyčuk. Music: Milanosz! Tickets CZK 165/100 / 120 minutes with intermission.

14 The Forsythe Company – Yes, we can’t Sat Hellerau, Dresden 16:00 dance

A trip to Hellerau for the renewed premiere of William Forsythe's Yes, we can’t. This performance, which marks the end of The Forsythe Company's 10-year residence in Dresden, won the Faust Award in 2008, Germany's most prestigious award for theatre. The production is part of the Moving Audience (Theatron) project. The price of CZK 550 includes a ticket to the performance and return bus journey to Hellerau. Departure from Na Florenci Street at 16:00.

15–16 Pérák – What’s in a name? It’s actions that count!

Sun/Mon theatre An historical action fiction by the VOSTO5 Theatre. A theatrical spectacle that combines elements of the martial 20:00 arts with daring stunts and the poetics of original theatre with its characteristic wordplay.

Written and directed by: Jiří Havelka. Tickets CZK 250/150 / 95 minutes.

19 Trumpets in the Sky! FIN, SWE, NOR, CZ Thu Small Inventory Festival

A performance inspired by the anticipation of apocalypse. How darkness affects the imagination and the experience of spectators who are surrounded by darkness and must actively seek their own image. Concept: Juli Apponen, Ann Sofie Godø & Nela H. Kornetová. Tickets CZK 290/150 / 50 minutes.

20 Yosuke Yamashita & LOTUS POSITION

Fri music A sensual and atmospheric performance inspired by anticipation of the apocalypse. The plays begins as 20:00 a kind of dark fairytale which dissolves into a series of fragmented live images focusing on instinct and the emotion of fear. The performance explores how darkness influences imagination as well as the experience of the audience, who surrounded by darkness must themselves actively seek the image. Concept: Juli Apponen, Ann Sofie Godø & Nela H. Kornetová. Tickets CZK 350 / 50 minutes.

21 Quiet Tarzan (the stolen diaries of a phantom erotic photographer) Sat theatre Goose on a String Theatre: Simona Petrů, Petr Jan Kryštof 20:00 Loner, outsider, madman or genius? A silent photographer from Kyjov. A drinker, or perhaps better to say an alcoholic, obsessed with women, a bruiser with greasy hair … dressed in rags… with a pathetic camera made of toilet paper rolls… Director: Anna Petrželková. Tickets CZK 290/190/ 150 minutes.

22 The Mice of Natalie Mooshabrová

Sun theatre Goose on a String Theatre: Ladislav Fuks, J. A. Pitínský / Prague premiere 20:00 The Prague premiere of the latest production by the renowned Brno theatre, based on the 1970 novel by Ladislav Fuks. A magnificent depiction of totalitarian society in the seventies crowned by a clairvoyant, almost psychic vision of events today. This is director J.A. Pitínský’s contribution to the Goose on a String Theatre’s Laughing Beast project. Tickets CZK 290/190 / 150 minutes with intermission.

23 vadí-nevadí.cz / Who's a chicken and who's a hero?

Mon Small Inventory Festival Jana Svobodová, Philipp Schenker / Archa Theatre / 20:00 theatre In the small East Bohemian town of Kostelec nad Orlicí three communities live side by side: long-time ethnic

C zech residents, Roma, and foreigners in the local refugee camp. A team from the Archa Theatre and representatives from all these groups together created a moving theatrical depiction of life in a regular town. In Czech with English subtitles. Tickets CZK 190/90 / 80 minutes.

25 Divadlo Vizita – U nor Wed theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé’z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets: CZK 230/150. Length: 2 hours with intermission.

26 Divadlo Vizita – Jedno R Thu theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé’z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets: CZK 230/150. Length: 2 hours with intermission.

Public filming of the Jan Kraus Show: February 10, 17 and 24 always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online. The program is subject to change.

19 ARCHA THEATRE BIMONTHLY JANUARY–FEBRUARY 2015

ENGLISH SUMMARY

Optimism is justified!

Archa.lab in the New Year

In recent months we have witnessed a surge in civil activity. Clearly people will not stand idly by while someone behaves arrogantly and unethically in their name. Not when the humanist ethos, which Václav Havel promoted here for two decades since 1989, is derisively rejected and replaced with callous geopolitical pragmatism.

Art's clear mission is to fight against philistinism, stupidity and demagoguery. It's no easy task. In contrast to the simple directions with which populist politicians manipulate the crowd, art shows that the world is a complex place with no easy solutions. The job of art, and especially theatre, is to prove that life is worthwhile even in a complex world. The Archa Theatre's program in January and February examines the world's complexity from many perspectives.

In mid-January Archa will be transformed into an Amsterdam café in which Dutch writers meet with Czech writers to share their views of the world and the society in which they live. That month's EKG literary cabaret will be entitled Of Love and the Low Countries, and the next EKG will also have an international flavour, as Jaroslav Rudiš and Igor Malijevský will devote the February edition to Ukrainian literature. This past autumn Igor spent several weeks in war-torn Ukraine, where he discovered that the muses cannot be silenced even during wartime and that a very interesting and original literature is being created in Ukraine. This will certainly be confirmed by the main guest of the February EKG, well-known Ukrainian writer Yuriy Vynnychuk.

In February we will right away bring Prague and Dresden together twice. As part of the Dance Transit Prague.Leipzig.Dresden project, German dancers will perform in a joint evening with Czech group 420PEOPLE. After a long while it's time once again to board the bus and head to our partner theatre Hellerau. William Forsythe, one of the world's most important choreographers, is leaving Dresden after ten years of residence, and the Archa Theatre must be there. The title of Forsythe's last Dresden premiere "Yes, we can't" is an ironic reversal of Obama's election slogan Geographic distances are frequently different from mental ones, and so we often don't realize that Prague is much closer to Dresden than Brno. As we can't transport audiences to Brno, we bring the most interesting plays from the repertoire of the Goose on a String Theatre to Prague. This time we will have the opportunity to compare the work of two generations of directors. The visionary novel by Ladislav Fuchs The Mice of Natalia Mooshabr was transformed into a theatre performance by J. A. Pitínský and we will see it in its Prague premier.

A day earlier the award-winning performance Quiet Tarzan directed by Pitínský's daughter Anna Petrželková will return to Archa.

As you can see, we don't offer an un­ equivocal and simple view of the world. If you don't want to let others define what the world around you should be like, go to the theatre.

Dear friends, audiences and fans of Archa. lab, welcome to 2015! The start of the calendar year is always marked by cold weather and new plans for the future. We can't influence the weather very much, so let's instead take a look at what's new in the year ahead. Right off the bat in February there will be public presentations of all Archa.lab ateliers in the large auditorium of the Archa Theatre. In keeping with tradition the whole afternoon and evening will be devoted to a dance atelier by VerTe Dance.

You will have the opportunity to peer into the workshop of this acclaimed choreographic duo, who in addition to leading the atelier, will also present the principles of their work in close interaction with young and old (and the very youngest and oldest) participants alike.

In addition to the dance ateliers, the results of the work of theatre ateliers created under my guidance will also be part of the presentation. This was intended for adults and focused on everyday reality as an inspiration for artistic work.

This atelier brought together a group of eight people from various professions, interests and backgrounds ranging in age from 16 to 72.

As part of the public presentation we together uncovered steps leading from observation of everyday reality to specific stage language.

The public presentation of Archa.lab will take place in the large auditorium of the Archa Theatre on 26 January 2015.

What else is new in the New Year? Archa. lab has new residents! After carefully evaluating all the applicants' projects the artistic management of the Archa Theatre decided to grant residence to Linda and Mathias Straub (Spielraum Kollektiv) who applied with the project BUSKING = ASKING. Linda and Mathias obtained residence on the basis of a concept which examines the social context of various forms of street art. The artists will develop individual components of theatre performance on the basis of a given topic in several phases, which will conclude with a stage presentation under the auspices of the Archa.lab in 2016.

In the New Year we will also open a new Theatre Atelier for Children. The teachers of the atelier, Anežka Navrátilová and Mariana Čížková, base their work on free and creative thought. In the form of games the teachers transmit to children the basics of theatre in such a way that the children acquire the tools for their own creative work.

There are truly many new things in the New Year. We look forward to seeing you at the public presentation on 26 January, where you can meet in person with all of the teachers and at the same time fill in an application form to all Archa.lab ateliers starting in March 2015!

Regular ateliers Archa.lab residence program Discussions with artists Guided tours of the Archa Theatre's technical facilities Archa for Schools program Archa.lab program Monday, 26 January 2015 Public presentation of Archa.lab ateliers March 2015 Summer semester of Archa.lab ateliers 25 and 26 April 2015 Weekend workshops led by Frank van de Ven

S—U— —A R— Welcome to the New Year!

J ana Svobodová, Artistic Director of Archa.lab

I look forward to seeing you.

Ondřej Hrab

20 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA LEDEN–ÚNOR 2015

The Archa. lab program was established in 2004 as the educational, training and residence program of the Archa Theatre.

Introducing the new residents of Archa.lab: Spielraum Kollektiv

Spielraum Kollektiv is a free artistic collective united around the creative duo of Linda Straub and Mathias Straub. It focuses on experimental, documentary and site-specific theatre and is interested in theatre with social outreach that pushes the borders of theatre. The artistic duo of Linda and Mathias Straub obtained residence at Archa.lab for the 2015–2016 season with their project BUSKING = ASKING.

L inda and Mathias, can you tell me more about the work of Spielraum Kollektiv?

We have been working together as an artistic team for four years. The name Spielraum Kollektiv was created in 2014 as an umbrella name for our authored projects. The core of Spielraum Kollektiv is the two of us, but we see theatre as a collective thing. So far we have always worked with a comparatively large group of other people, without whom our stuff could not take place. We don't have a permanent team as yet. Most of our work so far consists of Czech-German theatre projects for young people in the border areas, which we conduct within the framework of a Czech-German theatre network called Čojč. For us theatre is not a building but a space for creative encounters. We hope that we will succeed in creating such a space at Archa.lab as well.

hy are you interested as artists in the W theme of "theatre of everyday"?

Mathias: We were always fascinated by people. Six years ago I was on my way to an exam at DAMU when I saw a man come out onto the street with a kettle and pour water all over his car. I realized that there are a lot of things going on that can surprise us and are incredibly inspiring. We also feel too anchored to reality in order to create a pure fantasy on stage. For the most part we don't deal with big topics of world significance, but stories about individual people or specific places.

What does it mean for you to become resident artists at Archa.lab?

We are very happy. We are both now finishing our studies at DAMU and appreciate that Archa has offered us a helping hand at the start of our careers. Archa is a theatre that we often visit and that features extraordinary theatre groups that we normally would not have the

ENGLISH SUMMARY opportunity to see live. For example we saw Gob Squad here for the first time and also Shadow Casters, She She Pop, Ultima Vez and others. Now we have a mission to create a theatre project for the demanding audience of Archa. Fortunately we won't be alone.

Interview by Jana Svobodová

They called us a mafia Nele Hertling (1934) can without exaggeration be called the first lady of independent German culture. After completing degrees in theatre studies and German studies she worked her entire life at the Academy of Art (Akademie der Künste) Berlin, of which she is now the Vice-President. In Berlin she founded and from 1989 to 2003 led the Hebbel Theatre (later Hebbel am Ufer), the most important stage for avant-garde theatre culture and the first German theatre without a permanent ensemble.

ow long did it take for the audience to H get accustomed to the profile of the Hebbel Theatre?

Many things changed after the fall of the Berlin Wall. At the beginning we were in no man's land, and suddenly our theatre found itself in the middle of the action, on the border between East and West. We began to entice audiences from the eastern half of the city and we even managed to persuade the town hall that our audience from the east could pay the same amount as the Western audience, but in Eastern marks. This helped us. In addition, it was clear that viewers from the east were hungry for new things, so we went to concerts, alternative theatre and dance. Without any preparation they might see a production by a Flemish theatre, Jan Fabre, Anne Teresa de Keersmaeker or Robert Wilson.

Igor Malijevský: Well if we told you it wouldn't be a surprise anymore! But you can imagine all sorts of things. In any case Jaroslav and I are thoroughly preparing ourselves for the two evenings. We're riding bikes, eating cheese and devoting ourselves to other activities of this kind that are not only popular in Holland but also legal.

Jaroslav Rudiš: We're reading books, for example. Lots of people still do that over there and it's very addictive. So we read a few contemporary Dutch novels. I love the writing of Esther Gerritsen and Annelies Verbeke, whose books were just published in Czech. And over Christmas I'm looking forward to Peter Buwald's new novel. All three will appear in EKG in January.

—M—M A— —Y as it interesting for you to discover CenW tral and Eastern European artists after the fall of the Iron Curtain?

Before the fall of the Wall it was interesting to see what was happening only in some countries. Czechoslovakia unfortunately was not one of them, because Czech artists either fled or were not allowed to do anything officially or withdrew into privacy. Probably the most famous theatre artists were Jerzy Grotowski and Tadeusz Kantor.

The Czech Republic was strange and impenetrable even after the revolution. But I don't know why Czech artists failed to break through the border.

In the sixties I spent some time in Prague, once even when Allen Ginsberg was also there.

We went to an exhibition of Josef Svoboda and unfortunately it was not possible to do it unofficially, everything had to be approved by the Ministry of Foreign Affairs. I also worked with the great mime Ctibor Turba, who I discovered at a pantomime festival organized by Marcel Marceau, where he performed with his Alfred Circus.

The situation became less clear after the invasion. Many people emigrated and getting information about what was happening in theatre in Czechoslovakia was difficult. It was much easier to observe the culture in East Berlin.

In 1988, West Berlin was the European Capital of Culture. I also worked on this great project and we had an idea, which was also supported by East Berlin politicians, to do a year-long project involving projects from all European countries, which in the end succeeded, except for Albania.

The idea was with the help of culture to make a hole through the Berlin Wall so that Western society could learn about the interesting things happening in the East. When creating this concept we were aware that German relations with Central and Eastern Europe were once just as important as ties with Paris or Brussels. It was then an important position, because none of us knew that the Berlin Wall would fall and that everything would change in Europe. The audience was interested, and so when we opened the Hebbel Theatre a year after the fall of the Wall, we wanted to build on this step towards linking separate worlds. Suddenly we were confronted with the indifference and contempt of the West Berlin audience, which considered Eastern art obsolete and strange.

hat shape did your collaboration with W the Archa Theatre take?

I met Ondřej Hrab at an IETM meeting.

Later when he founded Archa he came with his colleagues to the Hebbel Theatre, but also to Schaubühne to become familiar with the technical equipment, and he was inspired. I continued to be in close contact with Ondřej; we talked a lot and supported one another. I think that my experience with Archa also helped me realize what types of projects can work great on a local level and are essentially non-transferable and which have international potential. o you see any new movement in the D theatre world?

I feel that theatre is returning to more structured works, returning to the text. There is more and more criticism of stage forms that are too open, projects without any sense of closure.

Interview by Lukáš Jiřička

Of Love and the Low Countries

The Archa Theatre for the third time presents the best of Dutch literature. This time we approached the encounter with Dutch writers as an exclusive edition of the EKG literary cabaret. The large auditorium of the Archa Theatre will be transformed into an Amsterdam café where Jaroslav Rudiš and Igor Malijevský will over two evenings host Dutch as well as Czech authors. Each evening will be different. As Dutch language, culture and history extend beyond the borders of today's Netherlands, EKG will also present Flemish authors. The program will also feature workshops and theatre performances. Pieter De Buysser returns to Archa not only as a performer, but also as the author of a novel that will soon be translated into Czech.

The two-day literary festival will be organized

by Archa together with the Dutch Foundation for Literature and with the support of the Embassy of the Kingdom of the Netherlands.

Directing the erotic ambition of the Baroque An interview with the creators of the EKG literary cardiogram Jaroslav Rudiš and Igor Malijevský E KG of Love and the Low Countries will be your second encounter with Dutch and Flemish literature. What surprises do you have in store for these two evenings?

21 ARCHA THEATRE BIMONTHLY JANUARY–FEBRUARY 2015

I n what ways are contemporary writers from the Netherlands and Belgium different from Czech writers?

JR: I'm really enthusiastic about the strong female protagonists is the works of Esther Gerritsen and Annelies Verbeke, which I haven't yet come across in any Czech books. They are wild, restless, driven, maybe a little crazy... actually very crazy. When Coco in Thirst by Esther Gerritsen has a beer, you just know it's not going to end well. But at the same time you feel like you want to join her in the bar. On the other hand the main character in the funny satirical novel Saving Fish

by Annelies Verbeke wants to save the world – and for a while even thinks that he's Jan Palach – but somehow can't save himself.

As part of your cardiogram you want to bring Dutch and Flemish literature together with Czech literature, which is why you also invited Czech writers Jáchym Topol and Markéta Pilátová. What place and role will these Czech authors have in EKG? IM: Everyone will read or create something that they consider important or that they enjoy.

EKG has no borders, so we don't see a reason to separate the Czech authors from the foreign ones, the dead from the living, visual artists from writers, women from men, stage from audience.

JR: Igor and I will read texts that reflect our love for this flat country without hills. Igor has known it well since childhood, and I'm catching up.

IM: That's right. We both feel the need to give some kind of direction to the erotic ambition of the Baroque.

I gor, last autumn you spent a few weeks in Ukraine. To what extent will the February EKG Of Love and Ukraine be connected with current events in that country?

IM: It's hard to say in advance, because we're preparing a standard performance.

But there's a lot going on right now in Ukraine and so current events are injected into almost everything. It's similar to how things were here in 1968 when the Russian occupation penetrated all areas of society, even hockey. And in addition the whole non-political reading of Ukrainian writers is somewhere abroad accompanied by purposeful provocations on the part of people probably connected to the Russian FSB, so we'll see.

Interview by Lukáš Jiřička

HUDBA 2014

Michael Pisaro teď vydal trojalbum Continuum Unbound, pro něž natáčel mimo jiné západ slunce a anabázi při bloudění lesem – aby z toho a mnohého jiného vystavěl koncepční trojdisk. Je to jako povedený román; moje album roku.

Karel Veselý: Největším objevem je pro mě aktuální vlna instrumentálního grime (Yamaneko, Mr. Mitch) nebo scéna nového industriálního techna, jíž představuje projekt SHXCXCHCXSH. Jinak to podle mě nebyl zrovna nejlepší rok na velké objevy. Snad kromě FKA Twigs nevyšel žádný vyloženě zásadní debut, což ale možná svědčí o tom, že hodně začínajících muzikantů volí spíše formát EPčka např. Tala nebo Ben Khan. A co se týče změn?

Hudba se čím dál více vrací do běžného, „offline“ světa, ať už jde o různé „site specific“ koncerty nebo kazetové releasy, které na internetu neexistují. Na nebývalé síle nabraly diskuze o financování hudby, což souvisí s nástupem streamovacích služeb jako nového distribučního kanálu.

Aleš Stuchlý: Objevem je výtečný debut ZABA britských milovníků slimáků a neurověd Glass Animals: tropický surrealismus, dětská hravost, groovy vajec. Změnou je nástup streamovací služby Spotify do Česka. Billboard v celkovém počtu prodaných desek/ singlů začal zohledňovat počet přehrání na Spotify /Google Play/YouTube a dalších platformách.

pro českou nezávislou scénu výjimečný – tolik skvělých desek už tady dlouho nebylo.

Poměrně novým trendem je, že kapely si vydávají desky úplně po vlastní ose, čímž ustupuje do pozadí tradiční role labelů, které měly zajistit nahrávkám širší přijetí. Výsledkem je prazvláštní chaos, v němž vychází stovky desek, o nichž nikdo neví, a přitom mají slušný potenciál.

Aleš Stuchlý: Překvapivé množství solid­ ních debutů např. Kalle, Leto, Manon Meurt, Divided, Schwarzprior. Nejladnější pohyb letošního roku předvedl skvělý třebíčský rapper Tlustej Kárl alias Popcornová víla – sebeironie, tučný flow, obézní radosti.

U U U H UU U — — — H U — — — H — — — D D D B D B D B D — B D B B B — B B B — B — B — A A — A — A A B — A A A — — — — — 4 4 4 0 4 4 — 4 4 2 4 — — — 1 — — — — — — — — J aký je váš osobní objev roku 2014 a co se v hudbě v tomto roce změnilo?

Pavel Klusák: Už několik let si dál a dál objevuji mezinárodní skladatelskou skupinu Wandelweiser: autoři jako Antoine Beuger nebo Michael Pisaro zacházejí se zvukem opatrně a mnohdy pouštějí do skladeb úseky ticha. Je to pochopitelně reakce na hlučný svět, na hudbu jako zvukový útok, na společnost plnou věčné nabídky a selfproma. Ale ve výsledku je to podobně dramatické a strukturně vykoumané, jako když se zachází s méně jemným materiálem. Jednoho z těchhle autorů, pozounistu Radu Malfattiho, jsme měli v Arše na festivalu Babel Prague. Je na tom dobré, že tady se na půli cesty sešli improvizátoři a samor­osti z klubové scény se školenými skladateli; společné pro ně je, že potřebovali setřást klišé, se kterými se v hudbě setkávali.

nímáte nějaký zásadní pohyb na V české scéně?

Pavel Klusák: Když teď duo Tvrdý / Havelka natočilo coververze Garáže, Dybbuku a dalších kapel, uvědomil jsem si zase, že tak silná jako v 80. letech dnešní scéna prostě není.

Ve velkém zafungovala svůdnost rychlé a snadné publikace – mnohým kapelám stačí čest a roztomilost amatérů, nemají silnou vizi, přitom ta vize třeba někde uvnitř nich spí. Čekám něco od mladých elektroniků, ale ať už dekadentní nebo neolevicově kritičtí, často jsou moc odvození a/nebo málo muzikální. Jsme málo vzdělaní a nepracujeme pro mezi­n árodní scénu. Pozitivněji: Aid Kid naživo byl skvělý zážitek, devatenáctiletá MGDLN (kromě sólových projektů je i producentkou v hiphopo­v ých Black Toys) je už dost daleko.

Jako mnozí další mám radost z prožitého a osobního popu táborských Kalle a slovensko-českého Monikina kina.

Karel Veselý: Rok 2014 byl podle mě 22 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA LEDEN–ÚNOR 2015

J akým způsobem se proměnil charakter vašich rekapitulujících večerů v posledních letech?

Pavel Klusák: Hlavně se proměnila sama hudba, v tom spočívá ta hlavní změna! Před jedenácti lety jsem cítil, že v muzice se dějí velké věci a že je třeba to pojmenovávat.

A skutečně; v „nultých“ letech se otevřel svět hipsterů, přišel dubstep a grime, ale taky nová elektronická alternativa, rychlý internet utužil mnoho menších žánrů a mikroscén, začala se přehodnocovat minulost nezávislého popu, na jednu stranu se rozšířil noise a na druhou k českému filmu Valerie a týden divů náhle dělali nový soundtrack angloameričtí neohippies… Děly se velké novoty – a pak se to usadilo a začalo se mluvit spíše o způsobech distribuce a poslouchání, o Spotify, vinylech a o tom, jak vydělat na nahrávku. Dnes už s Karlem a Alešem nemáme pocit, že suplujeme hlavní relaci večerních zpráv. Spíš ve změti a mnohosti zkoušíme nabídnout orientaci a vyhmátnout tipy, které nějak přesahují náš vkus k určité reprezentativnosti.

Karel Veselý: My jsme se v začátku snažili každý rok trochu měnit koncepci večera, hledat třeba různé způsoby, jak zapojovat diváky do akce, aby se trochu zproblematizovalo rozdělení mezi přednášejícím a posluchačem. Nakonec jsme ale přišli na to, že zajímavě mluvit a pak pouštět klipy na velkém plátně vlastně úplně stačí. Sám to vidím na sobě, že soustředěně poslouchat přednášku nebo se dívat na hudební klip je vlastně v době mobilů a internetu velký luxus.

Aleš Stuchlý: Vzhledem k postupujícím problémům s prostatou už potřebujeme v šatně každý svůj vlastní záchod.

Připravil Lukáš Jiřička

foto archiv Pavla Klusáka

Co se stalo za uplynulý rok v hudbě? Už jedenáct let na tu otázku odpovídají hudební publicisté během pásma klipů, nahrávek a komentářů. Trochu večírek, trochu přednáška, trochu happening: to je výroční večer, který připravili čeští hudební publicisté, festivaloví dramaturgové a iniciátoři Pavel Klusák, Aleš Stuchlý a Karel Veselý věnující se novým estetikám a tvůrčím vrcholům v nezávislém popu a experimentální hudbě. Dynamický večer plný projekcí, nahrávek, komentářů a občas i přidaných nečekaných akcí. Incl. Kalle, Hatsune Miku, Arca, Trust, clipping, Glass Animals, Spoon, Run The Jewels, Schwarzprior, Valerio Tricoli, Michael Pisaro, Dean Blunt a další. Před samotným bilančním večerem 26. ledna nabízíme aspoň malou anketní bilanci uplynulého roku i proměn formátu samotné akce, která kriticky hodnotí proměny hudby.

PŘIPRAVUJEME / COMING SOON

13. 3. Electronic Beats Festival Divadlo Archa se stane dějištěm jubilejního 10. ročníku festivalu Electronic Beats.

16.–17. 4. Divadlo Husa na provázku / Božena Němcová, Petr Oslzlý, Ivo Krobot / Babička: Šťastná to žena!

Obrazy venkovského života v dramatizaci Petra Oslzlého a Ivo Krobo­ta. Rázovité postavy venkovanů a jejich názory. Každodenní prostý život na Starém bělidle. Kouzelný opar vzpomínek. Sladká útěcha pro zmučenou duši. Babička je zpátky... Obnovená premiéra u příležitosti loňských 70. narozenin Jiřího Pechy.

18.–19. 4. Divadlo Husa na provázku / Jaroslav Hašek / Jan Antonín Pitínský: Švejk Dvě zběsilé bestie: Hašek a Švejk. Oba dva zná celý svět, a přece zůstali záhadní. Hrdina, nebo zbabělec? Hulvát, nebo bytostný anarchista? Pitomec, nebo filozof? Burleskní šprým, nebo groteska?

Mystifikátor, nebo šílenec pravdy? Cynik, nebo sprosťák? Hovno! V šílenství doby jde o jediné: přežít!

25. 5. Heiner Goebbels: Songs of Wars I Have Seen Scénický koncert na slova Gertrudy Steinové v provedení Orchestru Berg.

Heiner Goebbels – koncept, režie / Peter Vrábel – dirigent.

V rámci Pražského jara.

13.3 Electronic Beats Festival The Archa Theatre will be the site of the 10th annual Electronic Beats festival.

16–17.4 Goose on a String Theatre / Božena Němcová, Petr Oslzlý, Ivo Krobot / Grandma: Happy Woman!

Scenes from country life in this dramatization by Petr Oslzlý and Ivo Krobot. Singular country characters and their opinions. Everyday simple life in the village of Staré Bělidlo. A magical haze of memories. Sweet solace for the tormented soul. Grandma is back...

A renewed premiere on the occasion of the 70th birthday last year of Jiří Pecha.

foto archiv Divadla Husa na provázku

18–19.4 Goose on a String Theatre / Jaroslav Hašek /Jan Antonín Pitínský / Švejk Tow raging beasts: Hašek and Švejk. The whole world knows them and yet they remain enigmatic. Hero or coward? Oaf or temperamental anarchist? Fool or philosopher? Burlesque joke or grotesque? A magician or a madman of truth? Cynic or lout? Rubbish! In crazy times it's all about one thing: survival!

25.5 Heiner Goebbels: Songs of Wars I Have Seen A concert set to the words of Gertrude Stein performed by the Berg Orchestra.

Heiner Goebbels – concept, director / Peter Vrábel – conductor.

Part of the Prague Spring Festival.

23 ARCHA THEATRE BIMONTHLY JANUARY–FEBRUARY 2015