Archa Noviny 01-02/2017 | Archa Theatre Bimonthly 01-02/2017

OBSAH

3 Úvodník

ROZHOVOR

4 Ozvěny Akcentu 5 Archa.školám ROZHOVOR

6 Sváteční pop

14 Oby

16 Dese

18 Afte

19 Mou

ROZHOVOR

8 Zuzana Li

20 Hud

9 Archa.lab

21 Pět o Jana

10 Program 12 English Program

Vstupenky a informace: tel. pokladna +420 221 716 333, pondělí–pátek 10.00–18.00 hodin a vždy 2 hodiny před začátkem představení, e-mail: pokladna@divadloarcha.cz.

Online prodej a rezervace vstupenek http://vstupenky.divadloarcha.cz/.

Divadlo Archa na facebooku: www.facebook.com/divadloarcha.

2

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2017

22 Engl

24 Hvě

Vydává Divadlo Archa, o. p. s ., Na Poříčí 26, 110 00 Praha 1, archa@archatheatre.cz, www.archatheatre.cz Redakce Ondřej Hrab, Pavlína Svatoňová, Lukáš Jiřička, Zuzana Kamenická, Kateřina Krnáčová / Překlady Andre Swoboda, Lukáš Jiřička, Howie Lotker, David Kumermann / Design Mikuláš Macháček – zetzetzet Vychází v nákladu 11000 ks, první vydání leden 2017 / Tisk Indigoprint / Samostatně neprodejné

ÚVODNÍK

yčejní lidé

et let EKG

er Party

uvo

dba 2016

otázek pro a Buriana ml.

lish Summary

ězdy programu

Co se stalo?

Co se stane?

Stalo se už tradicí, že se v Arše každý rok zamýšlí trojice hudebních kritiků nad tím, co přinesl uplynulý rok v hudbě. Pořad přináší pohled na nejnovější vývoj naší i světové hudební scény. Události na hudebním poli odrážejí obecně vývoj ve světě.

V mém osobním přehledu hudebních událostí bude určitě udělení Nobelovy ceny Bobu Dylanovi a vystoupení Patti Smith, která jej ve Stockholmu zastupovala. Její zaváhání uprostřed písně vneslo do ceremoniálu obrovsky lidský rozměr. Báseň, již zpívala, jakoby nebyla napsána před půl stoletím, ale právě dnes. I my dnes máme pocit, že „A Hard Rain’s A-Gonna Fall“.

Neptáme se pouze: Co se stalo? Nevěřícně se díváme kolem sebe a ptáme se: Co se to vlastně děje? A s obavami očekáváme: Co se stane?

Zde je velká příležitost pro umění. Program Divadla Archa se snaží reagovat na aktuální události a klást relevantní otázky.

Hlavní lednovou událostí bude premiéra inscenace Obyčejní lidé, která po dva roky vznikala ve spolupráci Divadla Archa s nezávislým čínským souborem Living Dance Studio.

Inscenace zkoumá paralelní osudy protago­ nistů, kteří vyrůstali a žijí v zemích od sebe geograficky a kulturně velmi vzdálených, které však mají mnoho společného.

Projekt Obyčejní lidé vzniká v koprodukci s Evropským centrem pro současné umění Hellerau v Drážďanech. Je to příklad dalšího rozměru naší vzájemné spolupráce. Nepořádáme spolu pouze zájezdy našich diváků na představení do Drážďan a německých zase do Archy. Podílíme se společně na uměleckých projektech, které jsou aktuální po obou stranách hranice.

V únoru slavíme desáté výročí uvedení literárního kabaretu EKG. Je to opět příležitost k bilancování, ale nepochybně výzva k dalšímu neobvyklému propojování literatury a scénických umění. Úspěšná spolupráce s Jihočeskou filharmonií pokračuje dalším hudebním projektem, který vznikl na základě objevu v pozůstalosti Mejly Hlavsy.

Koncert, který bude poctou Andy Warholovi, povstal na základě dávných plánů, které Mejla nestačil uskutečnit.

Dva koncerty Svátečního popu, které můžeme označit jako svátky hudebně-výtvarného obžerství, jsou unikátním příkladem toho, že hudba a výtvarné umění se mohou propojit v jednotný tvar. V každém okamžiku těchto koncertů se bezpochyby budeme ptát: Co se stane příště?

K zamyšlení o budoucnosti vizuální komunikace povede také festival MUOVO, který propojuje světy grafického designu, videoartu, technologií a médií.

Zásadní otázky bude klást divadelní dílna „Strach a láska / Každé duši patří domov“, pořádaná ve spolupráci s velvyslanectvím Spojených států. Jak napovídá název, dílna reaguje na migrační krizi. Výsledky budou uvedeny nejen v Arše, ale také v Brně, Českých Budějovicích a Plzni.

Jak rozptýlit strach z neznámého? Jak můžeme zabránit tomu, aby se lež a hulvátství stále více nestávaly úspěšnými nástroji politické moci? Jednou z odpovědí je nepodlehnout strašení a otevřít svá srdce tvořivosti.

Choďte do Archy. Uvidíme, co se stane.

Ondřej Hrab

3

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2017

OZVĚNY AKCENTU

Vandekeybus na světovou taneční scénu ve druhé polovině osmdesátých let přinesl téma panické úzkosti, závislosti všeho druhu a zranitelnosti, navenek opevněné pózou psychedelické rockové výbušnosti. Jeho svět je osídlen divokými bytostmi, jejichž potřeba lásky je stejně lačná jako potřeba násilí, heroičnost se u nich střídá s exhibicionismem a zákeřnost s obětavostí. Nic není jednoznačné. Vandekeybusovy choreografie jsou halucinogenní tripy do podvědomí, v jehož rozlehlých temných sklepeních se skrývá obávaná pravda, ale – jak choreograf věří – i cesta ke svobodě.

Vandekeybus má odvahu ptát se na největší rizika společnosti, na to, co s námi bude, až nás přestanou milovat i naše matky, a co se stane, až lidstvo úplně ztratí soudnost, až nás opustí instinkty.

Jana Návratová, Hospodářské noviny

4

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2017

New Bohemia Nejsem nadšencem „dokumentárního divadla“, ale když jsem navštívil New Bohemia, jednalo se o poutavý profesionální dialog o úhlech světla a fotografických perspektivách. Ty mě fascinovaly do chvíle, kdy jsem se náhle ocitl uprostřed otázek týkajících se imigrace a životních příběhů. Dobře vytvořená a uchopená inscenace s jemnou a chytrou strategií. A mimochodem – také se skvělým soundtrackem.

Heiner Goebbels, skladatel a režisér Jestli v tomhle migrujícím světě existuje prostor, kde se naše mysli, čas a osobní příběhy setkávají, pak je to ve spiritualitě. New Bohemia, se svými přáteli novými i starými, nás do tohoto prostoru přivádí, a nutí nás zkoumat cizince uvnitř nás samých i způsoby, jak se s nimi navzájem ovlivňujeme.

Mattijs Maussen, strategický expert EU a poradce Evropských měst kultury „Na jevišti se nevypráví ani jeden kompletní životní příběh. Místo toho sledujeme okamžiky zachycené na fotografiích, nasloucháme úvahám o životě, identitě, o pocitu být doma a pocitu být cizincem a o vnitřním zápasu se složitými otázkami, které měly být těmi nejjednoduššími v našich životech.“ Martin Becker, spisovatel a novinář

Foto Petra Salaby z představení New Bohemia

In Spite of Wishing and Wanting Wim Vandekeybus a Ultima Vez (Belgie)

Foto Petra Salaby z představení Busking Un/Limited

Foto Jakuba Hraba z představení In Spite of Wishing and Wanting

Akcent 2016– ohlasy expertů

OZVĚNY AKCENTU

Součástí festivalu Akcent byla také dílna pro budoucí divadelní kritiky. Vybraní žáci základních, středních a vysokých škol měli možnost sledovat program festivalu s podmínkou, že jej budou písemně, fotograficky či kresbami reflektovat. Věkové rozmezí účastníků dílny bylo od 12 do 22 let.

Některé jejich postřehy zde uvádíme. (…) Byla to neuvěřitelná příležitost vyzkoušet si práci divadelního kritika nebo fotografa. Pro mne to byla neodolatelná nabídka, a do psaní jsem se vrhla hned v noci po prvním představení. Jsem Arše vděčná za tuto možnost. Pronikla jsem do světa, kterého bych chtěla být jednou také součástí, a proto děkuji za tento zážitek, na který nikdy nezapomenu.

Julie Jarešová, Gymnázium Jana Keplera

New Bohemia (Uprostřed Ameriky) Společný projekt Divadla Archa a Legion Arts, Cedar Rapids, USA Toto představení, na rozdíl od jiných, vyvolává pocit vděku. Pokud Amerika umožnila Čechům přijít a zůstat, přijmout tuto zemi za svou vlastní a stát se součástí její kultury, proč my nemůžeme udělat to samé?

Greta Vrabcová, Gymnázium prof. Jana Patočky S příběhy, které se na jevišti odkrývaly, se odkrývaly zároveň ty v našich vzpomínkách.

Byla to možnost nahlédnout na svět jako na veliký cop smotaný z osudů jednotlivých lidí. Svět, ve kterém se nerozlišuje barva pleti, ve kterém se vypráví osobní příběhy a životní cesty.

Karolína Plachá, DAMU

Foto Jakuba Hraba z představení The Notebook

Festival Akcent očima mladých kritiků

ARCHA ŠKOLÁM

Osobní přístup, humor a zároveň seriózní a umělecké zpracování vážného tématu jsou věci, které z mnohých představení Divadla Archa dělají zážitky, na které se nezapomíná snadno.

Matyáš Richter, Gymnázium prof. Jana Patočky

Ilustrace Karolíny Plaché k představení Made in Macau

Myslím, že právě v dnešní době je důležité upozorňovat na lidskost a překvapivost životních cest. Lidé potřebují slyšet cizí příběhy, aby si vážili i toho svého a aby jim došlo, že život se nežije podle scénářů seriálů, ale že bývá daleko pestřejší.

Karolína Plachá, DAMU

The Notebook Holá scéna a minimum pohybu dávají v představení The Notebook vyniknout textu a příběhu, tak jako u holého stromu v zimě jasně vidíme všechny linie. Listí si na nahé větve musí divák doplnit sám.

Anna Šimáková Dosoudilová, DAMU

Foto Petra Salaby z představení Máta

Možná je v současné době potřeba ubrat ostré lokte a dávat najevo své starosti o svobodný vývoj společnosti něžnější formou. Tvoří se představení s určitým poselstvím, poukazující na skutečnosti, které nás trápí. A k nim si divadelní umělci, tvůrčí, inspirativní lidé rozhodli pozvat několik z nás, redaktorů v začátcích.

Jsme mladí, maličko naivní a obrovsky nadšení.

Markéta Fryčková, VŠE

Máta Všichni víme o válce na Ukrajině. Ale neradi o tom mluvíme, chováme se, jako by se nic nedělo. Proto je důležité si někdy situaci na Ukrajině připomenout…

Ester Färberová a Albertina Čížková, Lauderovy školy

5

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2017

Archa.školám Pro první měsíce roku 2017 jsme pro žáky druhého stupně základních škol, studenty všech typů středních škol a pro jejich aktivní učitele připravili program, který může sloužit jako aktivizační doplnění výuky společenských věd, multikulturní a dramatické výchovy a dalších oblastí.

Představení s diskusí 24. 2., 11.00–13.00 Spielraum Kollektiv / Archa.lab / Divadlo Archa: BUSKING UN/LIMITED Praha byla donedávna jedním z nejoblíbenějších měst pouličních umělců, buskerů. Romantické ideály se ovšem vždy střetávaly s konflikty, a to nejen mezi lidmi bydlícími nad hlučnými ulicemi a buskery, ale i mezi pouličními umělci samotnými. Co k buskerům jako Pražané cítíme?

Chceme, nebo nechceme pouliční umění v Praze? Spielraum Kollektiv přivádí na scénu nejlepší představitele pražského buskingu.

Divadelní událost, ve které reální pouliční umělci vyprávějí své autentické příběhy, získala nominaci Cen Divadelních novin 2016.

Témata: svoboda projevu, svoboda versus regulace, vztah umění a komerce, veřejný prostor, alternativní způsoby života.

Vstupenky: 90 Kč, pedagogický doprovod zdarma Dílna Jak vzniká dokumentární divadlo?

27. 2. a 6. 3., 10.00–13.00 Interaktivní dílna zaměřená na principy dokumentárního divadla představí umělecký proces založený na společné tvorbě a práci s reálnými zdroji. Účastníci se ve spolupráci s profesionály seznámí se základy světelného a zvukového designu, videoartu, tvorby textů a improvizace v prostoru. Dílnu vedou autoři inscenací dokumentárního divadla Jana Svobodová, Philipp Schenker, Jan Burian ml., Jaroslav Hrdlička a Pavel Kotlík.

Počet účastníků: 2 třídy (každá z jiné školy) Účastnický poplatek: 90 Kč Zaujal vás program Archa.školám? Napište nám a přihlaste se k odběru newsletteru!

Kontakt: Kateřina Krnáčová, katerina.krnacova@archatheatre.cz www.divadloarcha.cz/cz/archa-skolam.html

foto Eva Šafránková

Skladby jakoby bojavý Rozhovor s Milanem Caisem a Petrem Niklem o kapele Sváteční Pop 6

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2017

ROZHOVOR

Jaká bude vaše nová deska?

Milan Cais: Sváteční Pop má pro mě dvě základní polohy – jsou to písničky, které vycházejí od Petra, mají jeho poetiku a texty, které jsme se Svátečním Popem pojali po svém.

A pak to jsou takové kompozice, které nemají jasnou strukturu, i když po čase se v nich ta struktura vždy nějaká najde. To se nám prolíná na koncertech a v podstatě se odráží i na CD. Petr Nikl: Deska vzniká stejným samospádem jako naše propojení, které začalo v roce 2008 vystoupením v českobudějovické Solnici. Koncert byl doprovodnou akcí interaktivní výstavy Orbis Pictus, na které tři z nás měli své objekty.

Vyzvala nás Kateřina Melenová, ale nevěděli jsme, co budeme hrát. Navezli jsme ke mně do ateliéru nástroje a týden před koncertem začali zkoušet. Milana napadlo zpracovat některé mé písně, které znal z desky Nebojím se smrtihlava. Spolu s dalšími tvoří základ písňové části CD. No a pak se vždycky kluci rozjeli do velké divočiny a z té improvizace vykrystalizovalo mnoho skladeb během dvou tří zkoušek, víc jich asi nikdy nebylo. Absolutní spontánnost.

MC: Když jsme nehráli Petrovy písničky, ale ty naše „kompozice“, byl Petr trochu „plonkovej“ a začal volně performovat. Začal blbnout, tančit, nebo klapat svojí maskou vopičí, nebo čímkoli, co bylo po ruce. Pamatuju si, že v Solnici tančil s Buddhou. Celé to potom dostává takový protipohyb. Tyhle skladby jsou bud’ ambientní, nebo jakoby bojavý, takový bububu, ale tímto získávají komickou polohu a takové zvláštní napětí. Zkrátka kabaret neuchopitelného tvaru.

PN: Tři z nás jsou výtvarníci, vystudovali jsme AVU, rádi kombinujeme souzvuk hudby s vizuálními kreacemi. Používáme spoustu světelných objektů a dbáme na to, jak je koncert nasvícen. Taky pokud hrajeme ve větším prostoru, vystupují s námi další nehudební hráči – vizuální VJ Clad a letecký operátor heliových objektů Ondřej Eremiáš.

Akorát jako čtvrtý mám odlišné šaty. My se opravdu setkáme jen na koncertě, jednou do roka. Než bychom zkoušeli, tak rovnou hrajeme. Spíš slavíme vzájemný svátek setkání, ve kterém je možné úplně všechno. A protože se vzájemně známe a plujeme na společné vlně, reagujeme jeden na druhého, volíme z momentálně nejvhodnějších prostředků třeba okamžiky ticha nebo rostoucí akční tlak.

A to se nedá načasovat předem. Máme sice ty skladby mnohokrát zahrané a jejich struktura je dána, ale vždy jsou jiné, číháme, co se s nima stane. Je to víceméně happening, večer plný překvapení i pro nás.

MC: Poštěstilo se nám nedávno všem čtyřem sejít se na pár hodin ve studiu, ale tam na žádný hádání není prostor. Každý z nás se nějak vyjádří a s respektem se o tom bavíme.

Snažíme se to udělat tak, aby se to líbilo všem a nebyl nějaký direktivní postup.

Měl jsem ještě takový nápad, že bychom udělali čtyřalbum – čtyřvinyl a každý výtvarně zpracovali jeden obal. Byl by to takový audio-vizuální balíček.

J de tahle samovolnost fixovat? Jak to bude probíhat ve studiu?

PN: Tahle alchymie, kterou zažíváme na koncertech, je samozřejmě úplně něco jiného, než studiová práce.

Sledujete navzájem své projekty?

MC: My se s Petrem známe intenzivněji od roku 2000. Já jej předtím vnímal jako umělce a člena Tvrdohlavých, na škole jsme se nepotkali, jsem o půlgeneraci mladší.

PN: To je jediný schůdek mezi mnou a ostatními, že jsem o deset let starší. Ale trochu to doháním svou infantilitou.

MC: To, co unese divák a momentální živá produkce teď a tady, tak už třeba neunese CD. Jsou tam různý limity a nastává i trošku jiný způsob vnímání.

PN: Já jsem teď ve studiu pracoval na svých písničkách a pak mě napadly ještě slova k některým skladbám, které původně s textem nepočítaly, a zatím nevím, co je lepší. Slova vždy hudbu promění, zkonkretizují. Na cd nás zajímá kombinace tohoto dvojího vnímání. Na jedné straně ponoření se do atmosfér a zvuků bez konkrétních příběhů, a na straně druhé sledování obrazotvornosti slov v písních.

J ak se domlouváte? Hádáte se? Má někdo právo veta, nebo jde o kolektivní vědomí?

PN: My nemáme šanci dostat se do sporu, protože spolu vůbec nejsme.

PN: Vždycky je to zásadní samovolný proces.

Třeba název Sváteční Pop vznikl, až když Kateřina Melenová ušila pro úplně jinou akci k Svatojánské noci, kde já jsem nebyl, klukům tři speciální sametové kostýmy s čepci, které mohou připomínat pravoslavné popy. Líbila se nám ta dvojakost v názvu, kostýmy jsme jí už pak nevrátili a hrajeme v nich své koncerty.

7

foto Eva Šafránková

MC: Nikdy jsme k Svátečnímu Popu nepřistupovali klasicky jako ke kapele, která hraje každý víkend koncerty, jako to třeba mám s Tata Bojs.

Tady je to jinak, jde o audiovizuální performance a od začátku jsme to tak vnímali.

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2017

PN: Asi nás nemůže zaskočit žádná ponorka, když nejezdíme po šňůrách. Zřejmě jsme odhádaní někde jinde.

Co máte před sebou?

MC: Není žádnej koncept na to, co dál. Náš horizont je vydání alba a pak se uvidí.

PN: Kdo s tím přišel, že budou dva koncerty?

MC: Tys s tím přišel, mně to přišlo jako trochu troufalá myšlenka, ale tys říkal dva.

PN: Dva jsou svátečnější než sváteční. Zdvojnásobený svátek. Ale pakliže to uděláme různě, tak to můžem zkusit. Vizuálně je můžeme hodně odlišit.

Rozhovor vedla Pavlína Svatoňová

SVÁTEČNÍ POP – POPNUTI ČERNOU / 12. 2. / 20.00, SVÁTEČNÍ POP – POPNUTI BÍLOU / 13. 2. / 20.00

Sváteční Pop je kapela, která vznikla propojením hyperaktivních výtvarníků a hudebníků Petra Nikla, Milana Caise, Ondřeje Smeykala a Jiřího Hradila.

O tradiční kapelu však nejde. V půlce února vystoupí tento vykrystalizovaný kolektiv čtyř individualit hned dvakrát v Arše. O svévolnosti vzniku, nemožnosti ponorky a vznikající desce hovoří Milan Cais a Petr Nikl.

ČÍNSKÝ PROJEKT

První premiéru roku je inscenace, která vznikla jako společný projekt Divadla Archa a nezávislého divadla Living Dance Studio v Pekingu. Inscenace porovnává reálné životní příběhy lidí v obou zemích. Jsou to příběhy plné tragických událostí, stejně jako velkých nadějí a falešných očekávání.

Dnešní Evropa vzhlíží k Číně jednou s obavami, podruhé s obdivem. Když se mluví o Číně, mluví se většinou o byznysu, trzích, cenách, clech, zboží, dovozu, vývozu a jen velmi málo o lidech.

Tvůrci projektu si položili otázku, jaké jsou reálné osudy lidí, kteří žijí v Pekingu a Praze, co mají skutečně společného a v čem se liší?

Režie: Jana Svobodová a Wen Hui Účinkují: Wen Hui, Vladimír Tůma, Jiang Fan, Philipp Schenker, Wen Luyuan, Jan Burian, Li Xinmin, Jaroslav Hrdlička a Pavel Kotlík Dramaturgie: Ondřej Hrab Dramaturgická spolupráce: Lonneke van Heugten a Carmen Mehnert Inscenace vznikla v koprodukci Divadla Archa a Evropského centra pro umění Hellerau, Drážďany v rámci kulturního projektu Theatron.

Premiérová představení se konají v Praze 22. a 23. ledna 2017, následně v Drážďanech 27. a 28. ledna 2017 a v Brně 30. ledna 2017.

Fakta a souvislosti Abychom téma inscenace Obyčejní lidé představili v širším kontextu, požádali jsme o rozhovor přední českou sinoložku a překladatelku z čínštiny Zuzanu Li. aše inscenace je založena na životních N paralelách lidí u nás a v Číně. Vznikla na základě rozhovoru režisérky Jany Svobodové a choreografky Wen Hui, které když srovnávaly své životní osudy, pocítily, že k sobě mají hodně blízko. Vypadá to, že časová linka některých historických událostí v Číně a u nás je podobná. Je tomu skutečně tak?

Asi hodně záleží na generaci a na prostředí, ve kterém konkrétní jedinec žije. Srovnávat celou Čínu a celou Českou republiku by bylo 8

foto David Kumermann

JANA SVOBODOVÁ, WEN HUI A KOL. / DIVADLO ARCHA / LIVING DANCE STUDIO – OBYČEJNÍ LIDÉ PREMIÉRY 22. A 23. 1./ 20.00

Obyčejní lidé

zavádějící, ale když se jedná o člověka, jistě se mnohé paralely najdou. U nás nikdy všichni lidi na povel netavili ocel, heslo „poroučíme větru dešti“ ale známe z minulosti dobře, stejně jako utopický cíl předhonit USA a západní svět.

V roce 1989 u nás padl režim a vláda komunistické strany, v Číně nikoliv, přesto obě společnosti zažily proměnu hospodářství z centrálně řízené státní ekonomiky na více či méně tržní ekonomiku, nástup komercializace, konzumerismu. Internet proměnil způsoby a možnosti komunikace, podobu diskurzu u nás i v Číně.

Paralely vidím v jednotlivostech, trendech, dobových módách, ne v celku. V nejmenším mě neudivuje, že si česká a čínská umělkyně rozumí, že našly společnou řeč a mají podobné zážitky a osobní zkušenost.

V posledních letech se proměnil jazyk čínské ideologie. Nezpůsobuje to určitá nedorozumění?

Vládnoucí Komunistická strana Číny se snaží udržet krok s dobou a najít slovník, který budou Číňané (vidíte, být to před padesáti lety, psalo by se „čínský lid“) přijímat. V té schopnosti přizpůsobit se je její síla. Nedorozumění může být způsobeno pouze tehdy, když příjemce přestane vnímat, že se jedná o řízený, dobře promyšlený ideologický slovník. Bývalý prezident Hu Jintao přišel s termínem „harmonické společnosti“, který je viditelně v přímém rozporu s Mao Zedongovou koncepcí nekončící revoluce a neustálého třídního boje. Lidé, kteří spolu žijí v harmonii, nebojují jeden s druhým, nestaví barikády, nehledají ve svém středu reakcionáře, neudávají se. Když se ale slovo harmonie použije slovesně, „harmonizovat společnost“, pak už i my cítíme, že termín implikuje nějakou kontrolu seshora, že obsahuje i „být harmonizován“. Dnes Strana hovoří o udržitelném rozvoji, o zdravé prosperující společnosti, což také není slovník, který bychom si automaticky spojovali s komunistickou stranou.

J aká je současná situace nezávislého umění v Číně ve srovnání s dobou před deseti, patnácti lety?

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2017

Mohu-li soudit z vlastní kusé zkušenosti, pak bych řekla, že nezávislá umělecká scéna už léta vzkvétá. Pořádají se divadelní a hudební festivaly, čtení, setkání básníků, nejrůznější klubové inscenace, celá řada umělců se úspěšně realizuje. Výtvarná scéna má obrovské zázemí, bohaté kupce doma i ve světě.

J ak vnímají současní Číňané svou vlastní nedávnou historii?

Osudově. Umělci hlavně starší a střední generace se snaží, v rámci možností, aby se nezapomnělo, především z obav, aby se krvavé momenty typu ozbrojených bojů mezi civilisty za Kulturní revoluce, posílání nedostatečně loajálních do převýchovných táborů nebo rozehnání demonstrujících studentů tanky z náměstí Nebeského klidu v noci z 3. na 4. června 1989 neopakovaly. Mladá generace však žije ve velmi odlišném světě a spíše má za to, že co bylo, bylo, dnes už je jiná doba.

Která témata jsou stále ještě tabu?

O čem se smí mluvit? A kdy naopak je potřeba číst mezi řádky?

Myslím, že míra svobody projevu je v Číně větší, než si obecně představujeme. Hranice ale nejsou přesně vymezeny. Ze zákona je zakázáno vše, co by ohrozilo stabilitu státu (tedy i Strany) a společnosti, vyzrazení státního tajemství apod. Tabu je určitě otevřená konkrétní kritika nebo očerňování nejvyššího vedení země.

Citlivé a sledované jsou otázky národnostních menšin, hlavně Tibeťanů a Ujgurů. Velká část je pak na vůli konkrétních vykonavatelů kontroly, jestli to či ono budou posuzovat jako přestupek proti zájmům vlasti. V románu Čtyři knihy (česky 2013) je skvělá metafora: v tuhé době Velkého skoku se soutěží o nejlepší výrobek z oceli, protagonisté nominují v potu tváře vytavenou vysoce kvalitní pěticípou hvězdu a očekávají zasloužené prvenství, nakonec ale vyhraje z oceli vytavený čínský znak pro loajalitu, tradiční koncept věrnosti panovníkovi zvítězí nad ideologickým symbolem komunismu.

Zuzany Li se ptal Ondřej Hrab

Leden

PROGRAM

11 Divadlo Vizita – Trojjediné narozeniny st divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

12 Divadlo Vizita – Starý přesný čas čt divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

15–16 Dechovka VOSTO5/ Jiří Havelka / Karel František Tománek/Divadlo Archa ne/po divadlo 20.00 KZ Domovina

Chcete vědět, jak by vám bylo na tancovačce po druhé světové válce? Viděli jste už někdy slavnostní otevření sokolovny? A přejete svým nepřátelům pomník? Divadelní dokument o historii, který je víc dokumentem o nás.

Nově uváděno v KZ Domovina, Na Maninách 32a, Praha 7, www.kzdomovina.cz. Vstupné 300/200Kč / 90 minut.

22–23 Obyčejní lidé Jana Svobodová, Wen Hui a kol.: / Divadlo Archa / Living Dance Studio

ne/po divadlo V době, kdy reprezentanti mnoha zemí v zájmu politického byznysu pohrdají otázkami základních lidských práv, 20.00 se ptáme: Kdo jsou ti obyčejní lidé, v jejichž jménu své čachry dělají? Vladimír žije v malém městě nedaleko Prahy. Je mu 73 let. Celý svůj život pracoval jako soustružník a nástrojař. V mládí byl jedním z nejlepších tanečníků rokenrolu v Praze. Každou sobotu večer byl králem tanečních zábav na Václavském náměstí. Tancoval extravagantní „kapitalistický“ tanec, dokud někdo nezavolal příslušníky SNB, kteří jej vyvedli ven. Sobotu co sobotu se opakoval stejný příběh, ale nic nemohlo potlačit jeho touhu po svobodném tanci. Wen se narodila v 60. letech.

Je tanečnicí a choreografkou. Žije v Pekingu. Po studiích na divadelní akademii se měla stát primabalerínou propagandistického baletu. Mládí prožila v době studentských protestů a velkých nadějí, které se nenaplnily.

Tehdy si zachránila život, ale traumatu se dodnes nemůže zbavit. V 90. letech založila první nezávislý taneční soubor v Číně – Living Dance Studio. Představení kombinuje principy dokumentárního divadla a tance. Režie: Jana Svobodová a Wen Hui. Inscenace vzniká v koprodukci Divadla Archa a Evropského centra pro umění Hellerau v Drážďanech v rámci evropského projektu Theatron. Vstupné 290 Kč / studenti a senioři / 150 Kč / 80 minut.

28 Ceny české filmové kritiky so divadlo 20:00

Nejlepší filmové počiny roku, nové objevy a naděje české kinematografie nestranným pohledem a výběrem profesionálních filmových novinářů.

29 Divadlo Husa na provázku: Divnej brouk aneb Kdo zabil

Johna Lennona Ondřej Novotný ne divadlo 20.00

Budu monstrem, ať jsem aspoň něčím – říká Lennonův vrah v strhující inscenaci o lásce, samohaně a bytostné potřebě Boha. Režie: Vladimír Morávek. Vstupné 220 Kč / 70 minut.

30 Divadlo Husa na provázku: Uršula Rudolf Sloboda

po divadlo „Uvědomím si, že je 22. března 1989 a že jsem podruhé vdaná a že jsem byla svému muži nevěrná. Prvního jsem 20.00 zabila. Toto slovo si opakuji často, abych si na to zvykla...“ Mladičká Uršula v sebeobraně či v afektu zabije svého nevěrného manžela. Po odpykání trestu se vrací na svobodu, svět kolem se tváří jakoby nic, ale ona ví, že v ní se mnohé změnilo. Morálně i materiálně zdecimovaná malá vesnice nemůže bystré a racionální ženě nabídnout rozlet. Uršula se nemůže zbavit tíhy svého zločinu a jako nepokorná kajícnice v sobě nepřestává hledat stopu čehosi čistého, dobrého a nenarušeného, něčeho, co se nazývá Bohem. Novodobá Faidra, která je sama sobě obhájcem i soudcem. Režie: J. A. Pitínský. Vstupné 290 Kč / studenti a senioři 190 Kč / 120 minut.

Veřejné natáčení Show Jana Krause: 3., 10., 17., 24. a 31. ledna vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji v pokladně Divadla Archa a online. Změna programu vyhrazena.

Únor 5 Fidlovačka aneb Kdo je My? Spielraum Kollektiv ne work in progress Tylova „Fidlovačka, aneb Žádný hněv a žádná rvačka“ je spojovaná s povzbuzením národního sebevědomí.

20.00 Pochází z ní česká národní hymna. Hra, která byla dlouho vnímaná jako propadák, zažila úspěch až v roce 1917, tedy 82 let po premiéře a rok před vznikem samostatného Československa. Následovala nejen vytoužená fáze české samostatnosti, ale také fáze opětovné nesamostatnosti. Nyní, 100 let po úspěchu Fidlovačky, stojí nacionalistické myšlenky opět v popředí zájmu. Experti všedního dne, kteří mají k otázce češství co dodat, nabízejí různé pohledy na téma národní identity. O česko-německých vztazích, migraci, strachu a českých hodnotách. Koncept: Mathias Straub, Linda Straub, režie: Linda Straub, dramaturgie: Tomáš Žižka. Vstup zdarma / 70 minut.

8 HUDBA 2016: Miss Sociální bublina! st hudba 20.00

Dramatická situace! Tolik hudby všude: ale není už nějaká divná? Nedegenerují autoři ve všech těch mikroscé- nách? Je tvoje sociální bublina lepší než moje sociální bublina? Co znamená, že ve válce mlčí múzy? A hudební publicista mezitím stárne: udrží si jeho srdce a naslouchátko kontakt s hudbou nastupující generace? Po dvanácté se koná bilanční setkání publicistů, festivalových dramaturgů a iniciátorů Pavla Klusáka, Aleše Stuchlého a Karla Veselého. Nové estetiky, tvůrčí vrcholy a objevy loňského roku v nezávislém popu a experimentální hudbě aneb dynamický večer plný projekcí, nahrávek, komentářů a bezděčných performancí. V programu: Senyawa, Vincent Moon, Kateřina Šedá, české ASMR, Frank Ocean, serpentwithfeet, Fobia Kid, Flume, Lambchop, Sevdaliza, Mark Pritchard, Cherry Glazerr, Asap Jarda a/nebo další. Vstupné 130 Kč / studenti a senioři 100 Kč / 180 minut.

10

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2017

PROGRAM

9 Divadlo Vizita –Neudržitelný rozvoj čt divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

10 Relax Now! Spielraum Kollektiv / Archa.lab / Divadlo Archa / HAMU

pá divadlo V inscenaci, která vznikala v Praze, Berlíně a Londýně zkoumá Spielraum Kollektiv každodenní život hlavních 20.00 měst. Jak se projevuje fenomén spěchu a současné výkonné společnosti na tělech a pohybech jejich obyvatel? Hledáme identitu ve změti informací a neustálých změn, kde jsou vzdálenosti zanedbatelné a cíle čím dál nezřetelnější. Kdo se zastaví, prohrál. Nebo je právě to první krok k cíli? Relax Now! je divadelní pozastavení nad rychlostí, kterou probíháme dnešním světem. O ztrátě schopnosti přirozené mezilidské komunikace. O kvalitě života. O čase. Koprodukce: Studio DAMÚZA. Vstupné 150/90 Kč / 60 minut.

12 Sváteční Pop – Popnuti černou Koncert s vizuálními kreacemi na temném pozadí ne hudba Sváteční Pop je kapela, která vznikla propojením hyperaktivních výtvarníků a hudebníků Petra Nikla, Milana 20.00 Caise, Ondřeje Smeykala a Jiřího Hradila, kteří našli společnou řeč na hranici poetiky kabaretu, ambientu, solitérního písničkářství a úderné tancovačky. To vše v hávu ryzí audiovizuální improvizace. Čeští „Residents s identitou“ čerpají z bohaté zkušenosti svých četných hudebních a výtvarných projektů a v tomto společném setkání cedí ze sebe to nejlepší. Milan Cais, Jura Hradil, Ondřej Smeykal a Petr Nikl, vizuální projekce: VJ Clad, letecké balety: Ondřej Eremiáš. Vstupné 190 Kč / 120 minut.

13 Sváteční Pop – Popnuti bílou Koncert s vizuálními kreacemi na světlém pozadí po hudba 20.00

Účinkují: Milan Cais, Jura Hradil, Ondřej Smeykal a Petr Nikl, vizuální projekce: VJ Clad, letecké balety: Ondřej Eremiáš. Vstupné 190 Kč / 120 minut.

16 Strach a láska / Každé duši patří domov Jessica Litwak

čt divadlo Představení Strach a láska / Každé duši patří domov zpracovává otázky spojené s migrací a strachem 20.00 z uprchlíků. Jessica Litwak, proslulá osobnost sociálně angažovaného divadla, tvoří představení společně s českými herci jako odezvu na aktuální situaci ve světě. Vstupné 190/ 90 Kč / 70 minut. Pořádáno ve spolupráci s Velvyslanectvím USA.

17–18 Mouvo

pá/so design Festival představující motion design ve všech jeho podobách. Jako všudypřítomný kreativní a dynamický obor 17. 2 / 18.00, 18. 2 10.00 motion design spojuje grafický design, animaci, video, speciální efekty a nové technologie. Tématem Volume II je „Budoucnost Motion Designu“. A Mouvo opět představí svému publiku světově proslulé tvůrce a průkopníky oboru. Tento festival je živým průsečíkem pro tvůrce, talenty a producenty z celého světa, kteří chtějí spolupracovat, setkávat se, být inspirováni a sami inspirovat. Aktualizovaný program a line up naleznete na mouvo.cz/lineup/.

Pořádá: Czech Motion Design z.s. Vstupné dvoudenní základní 1500 Kč / student 1000 Kč / jednodenní vstupné na 17.

2. 600 Kč / VIP 3000 Kč.

20 Pátá procházka Turnovým hájem po literatura 20:00

Křest knihy sloupků TURNOVÝ HÁJ č.5 s autorským čtením Evy Turnové. Hájem provede Ondřej Hrab, zahraje kapela Eturnity (Eva Turnová, Michal Nejtek, Martin Kleibl) a hosté. Vstupné 100 Kč / 120 minut.

22 EKG – O Lásce a EKG

st literatura Literární kabaret Igora Malijevského a Jaroslava Rudiše bude deset let od svého začátku v Divadle Archa vě- 20.00 nován oslavě vynálezu elektrokardiogramu. Hraje kapela Živé kvety v plné sestavě! Dále se do Archy vrátí někteří z těchto autorů a účinkujících, kteří navštívili kabaret EKG v posledních deseti letech. Účinkují: Willem Einthoven a další autoři, vědci, pohádkové bytosti a bozi. Večerem provázejí Igor Malijevský, Jaroslav Rudiš a Vít Janota. Vstupné 190/110 Kč / 150 minut s přestávkou.

23–24 BUSKING UN/LIMITED Spielraum Kollektiv

čt/pá divadlo Praha byla donedávna jedním z nejoblíbenějších měst pouličních umělců, buskerů. Romantické ideály se ovšem 23. a 24. 2. / 20.00, 24. 2. / 11.00 vždy střetávaly s konflikty – nejen mezi lidmi bydlícími nad hlučnými ulicemi a buskery, ale i mezi pouličními umělci samotnými. Co k buskerům jako Pražané cítíme? Závist? Opovržení? Bezmoc? Chceme, nebo nechceme pouliční umění v Praze? Spielraum Kollektiv přivádí na scénu nejlepší představitele pražského buskingu. Divadelní událost, která vás vtáhne do hry, ve které jde o svobodu, o umění a také o peníze. Vstupné 150/ 90 Kč / 90 minut.

24. 2. – představení se uvádí v rámci festivalu Malá inventura 2017

25 Warhol a Underground

so hudba Jedinečný večer věnovaný 30. výročí úmrtí Andyho Warhola (22. února 1987) a 50. výročí vydání desky The Velvet 19.00 Underground & Nico. Producentem alba, které bylo vyhlášeno rokenrolovou náhrávkou 20. století, byl právě Andy Warhol. Součástí programu bude legendární a pravděpodobně poslední veřejná přednáška Rudo Prekopa Andy Warhol a Československo, nonstop promítání Warholových filmů a hudební produkce písní The Velvet Underground v provedení Jihočeské filharmonie v hudební úpravě Mejly Hlavsy a Dušana Vozáryho, s obrazovými projekcemi evokujícími psychedelickou atmosféru 60. let. Vstupné 290 Kč / 180 minut.

19.00–20.00 / přednáška Andy Warhol a Československo, 20.30–21.30 / koncert Veřejné natáčení Show Jana Krause: 7., 14., 21. a 28. února vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji v pokladně Divadla Archa a online.

Změna programu vyhrazena.

Připravujeme 16. a 17. 3. Spielraum Kollektiv – Fidlovačka / premiéra 22.–24. 3. Pieter De Buysser – After Party / premiéra 8. 6. Einstürzende Neubauten 11

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2017

January

ENGLISH PROGRAM

11 Divadlo Vizita – Tripple and Only Birthday Wed theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé’z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets CZK 230/150 / 120 minutes with intermission.

12 Divadlo Vizita – Old Exact Time Thu theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé’z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets CZK 230/150 / 120 minutes with intermission.

15–16 Brass Band VOSTO5/ Jiří Havelka / Karel František Tománek/Archa Theatre Sun/Mon theatre 20:00 KZ Domovina

Do you want to know what it would be like to attend a dance party after the Second World War? Have you ever seen the festive opening of a Czech "sokol" hall? And would you grant your enemies a monument? A theatre documentary about history that is more a documentary about us. Newly presented at KZ Domovina, Na Maninách 32a, Prague 7, www.kzdomovina.cz. Tickets CZK 300/200 / 90 minutes.

22–23 Ordinary People Jana Svobodová, Wen Hui and co.: / Archa Theatre / Living Dance Studio /

1st and 2nd premiere Sun/Mon theatre At a time when the leaders of many countries show disdain for basic human rights in the interests of political business, 20:00 we ask: Who are these ordinary people whom they claim to represent? Vladimír, 73, lives in a small town near Prague.

He worked his whole life in a factory as a turner and toolmaker. When he was young he was one of the best rock and roll dancers in Prague. Every Saturday night he was the king of the dance floor, dancing an extravagant "capitalist" dance, until the police would come and escort him out. Saturday after Saturday the same story would be repeated.

They could not repress his passion to dance freely. Wen was born in the 1960s and is a dancer and choreographer.

She lives in Beijing. She was trained at the theatre academy to be the prima ballerina of the propaganda ballet company. The time of her youth corresponded with the era of student protests and great hopes, which never came to fruition. Her life had been saved, but she has never forgotten the trauma. In the 90s she founded the first independent dance company in China, the Living Dance Studio. The performance combines principles of documentary theatre and dance. Director: Jana Svobodová a Wen Hui. Co-produced by the Archa Theatre and the Hellerau European Centre for the Arts, Dresden in the framework of the Theatron cultural project. Tickets CZK 290 / students and seniors CZK 150 / 80 minutes.

28 Czech Film Critic Awards Sat awards ceremony 20:00

The best film achievements of the year, new discoveries and hopes of Czech cinema viewed and chosen impartially by film journalists.

29 Goose on a String Theatre : Weird Bug or Who Killed John Lennon

Ondřej Novotný Sun theatre "I'll be a monster, as long as I'm someone," says Lennon's murderer in a thrilling production about love, samohaně and 20:00 the human need for God. Director: Vladimír Morávek. Tickets CZK 220 / 70 minutes.

30 Goose on a String Theatre: Uršula Rudolf Sloboda

Mon theatre "I realize that it is 22 March 1989, that I am married for a second time and that I've been unfaithful to my husband. The 20:00 first one I killed. I repeat these words often, so that I get used to them..." Young Ursula, in self-defence or in the heat of passion, killed her unfaithful husband. After serving her sentence she returned to freedom. The world around her acts as though nothing has happened, but she knows that much in it has changed. The morally and materially decimated small village offers no escape for a clever and rational woman. A modern-day Phaedra, who is her own advocate and judge. Director: J. A. Pitínský. Tickets 290 CZK / students and seniors 190 CZK / 120 minutes.

Public filming of the Jan Kraus Show: 3, 10, 17, 24 and 31 January always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online. The program is subject to change.

February

5 Fidlovačka or Who are We? Spielraum Kollektiv

Sun work in progress The play Fidlovačka by Josef Kajetán Tyl is associated with enhancing Czech national self-confidence. A song from 20:00 the play became the Czech national anthem. The play, which was long perceived as a flop, only experienced success in 1917, 82 years after the premiere and a year before the establishment of an independent Czechoslovakia. A long-sought phase of Czech independence followed, but also a phase in which independence was again lost. Now, 100 years after the success of Fidlovačka, nationalist sentiments are again in the spotlight. Experts with something to say about Czechness offer different perspectives on the theme of national identity, on Czech-German relations, migration, fear and Czech values. Concept: Mathias Straub, Linda Straub. Director: Linda Straub. Dramaturgy: Tomáš Žižka. Free entrance / 70 minutes.

8 MUSIC 2016: Miss Social Bubble!

Wed music

12

A dramatic situation! So much music everywhere: but isn't it getting a little weird? Are not musicians degenerating into all these micro-scenes? Is your social bubble better than my social bubble? What does it mean that in war the muses are silent? For the twelfth time publicists, festival dramaturges and initiators Pavel Klusák, Aleš Stuchly and Karel Vesely will meet to take stock of the year in music that was. New aesthetics, creative achievements and this year's discoveries in independent pop and experimental music in a dynamic evening of screenings, recordings, commen- tary and inadvertent performances. Featuring: Senyawa, Vincent Moon, Kateřina Šedá, Czech ASMR, Frank Ocean, serpentwithfeet, Fobia Kid, Flume, Lambchop, Sevdaliza, Mark Pritchard, Cherry Glazerr, AsapJarda and/or others.

Tickets CZK 130 / students and seniors CZK 100 / 180 minutes.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2017

ENGLISH PROGRAM

9 Divadlo Vizita – Unsustainable Development Thu theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé’z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets CZK 230/150 / 120 minutes with intermission.

10 Relax Now! Spielraum Kollektiv / Archa.lab / Archa Theatre / HAMU

Fri theatre The premiere of a production created in Prague, Berlin and London. In it Spielraum Kollektiv explores everyday life in 20:00 big cities. How do the phenomena of haste and our performance-based society manifest itself on the bodies and movements of its inhabitants? We look for identity in the jumble of information and constant change, wherein the distances are insignificant and the destination is increasingly unclear. If you stop, you lose. Or is that in fact the first step to the destination? Relax Now! is a theatrical pause in the rush of our modern world, a production about the loss of natural interpersonal communication. About the quality of life. About time. Co-production: Studio DAMÚZA. Tickets CZK 150/90 / 60 minutes.

12 Sváteční Pop – Black A concert with visual creations against a dark background

Sun music Sváteční pop is a band that was formed by the alliance of hyperactive artists and musicians Petr Nikl, Milan Cais, 20:00 Ondřej Smeykal and Jura Hradil, who together found a common language on the borders of poetry, cabaret, ambient, solo singing, and all-out dance party. Milan Cais, Jura Hradil, Ondřej Smeykal and Petr Nikl. Visual projections: VJ Clad. Arial ballet: Ondřej Eremiáš. Tickets CZK 190 / 120 minutes.

13 Sváteční Pop – White A concert with visual creations against a light background Mon music 20:00

Featuring: Milan Cais, Jura Hradil, Ondřej Smeykal and Petr Nikl. Visual projections: VJ Clad. Arial ballet: Ondřej Eremiáš. Tickets CZK 190 / 120 minutes.

16 Fear and Love / Every Soul Deserves a Home Jessica Litwak Thu theatre 20:00

The performance Fear and Love / Every Soul Deserves a Home deals with questions connected to migration and fear of migrants. Jessica Litwak, a renowned figure in the field of socially engaged theatre, has created the performance together with Czech actors in response to the current situation in the world. Tickets CZK 190/90 / 70 minutes. This project is supported by the U.S. Embassy in Prague..

17–18 Mouvo

Fri/Sat design The festival presents motion design in all its forms. As a ubiquitous creative and dynamic field, motion design com- 17.2 / 18:00, 18.2 / 10:00 bines graphic design, animation, video, special effects and new technologies. The topic of Volume II is "The Future of Motion Design". And Mouvo will again present to audiences world-famous creators and pioneers in the field. The festival is a lively point of intersection for artists, talents and producers from around the world who want to collaborate, meet, be inspired and inspire others. You can find the up-to-date program and line-up at http://mouvo.cz/lineup/ Organized by: Czech Motion Design z.s. Tickets 2-day pass CTK 1500 / students CZK 1000 / 1-day entrance 17.2 CZK 600/ VIP CZK 3000.

20 Fifth Walk Through Turnová's Grove Mon literature 20:00

Book launch of the collection of columns TURNOVA'S GROVE No. 5, with readings by author Eva Turnová. Hosted by Ondřej Hrab with music by Eturnity (Eva Turnová, Michal Nejtek, Martin Kleibl) and guests. Tickets CZK 100 / 120 minutes.

22 EKG – Of Love and EKG

Wed literature The literary cabaret of Igor Malijevský and Jaroslav Rudiš will mark its tenth anniversary in the Archa Theatre with 20:00 a celebration of the invention of the electrocardiogram. With music by the band Živé kvety! Some of the authors and performers who have taken part in the EKG cabaret over the past ten years will return to the Archa Theatre. Featuring: Willem Einthoven and other authors, scientists, mythical creatures and gods. Hosted by Igor Malijevský, Jaroslav Rudiš and Vít Janota. Tickets CZK 190/110 / 150 minutes with intermission.

23–24 BUSKING UN/LIMITED Spielraum Kollektiv

Thu/Fri theatre Prague was until recently one of the most popular cities in the world for busking. Romantic ideals clashed with a 23.2 / 20:00, 24.2 / 11:00 struggle for space and attention, not only between merchants and buskers, but also among the buskers themselves.

What are our feelings about buskers in Prague? Envy? Contempt? Helplessness? Do we want street art in Prague or not? Spielraum Kollektiv brings to the stage some of the stars of the Prague busking scene. A theatrical event that draws you into a game of freedom, art and commerce. Tickets CZK 150/90 / 90 minutes. 24.2 – presented as part of Small Inventory Festival 2017

25 Warhol and Underground

Sat A unique evening commemorating the 30th anniversary of the death of Andy Warhol (22 February 1987) and the 19:00 50th anniversary of the release of the album The Velvet Underground & Nico. The producer of the album, which was named the greatest rock & roll recording of the 20th century, was Andy Warhol. The program will feature legendary and probably last ever public lecture by Rudo Prekop "Andy Warhol and Czechoslovakia", nonstop screenings of Warhol's films and a musical production of songs by The Velvet Underground by the South Bohemian Philharmonic arranged by Mejla Hlavsa and Dušan Vozáry, with visual projections evoking the psychedelic atmosphere of the 1960s.

Tickets CZK 290 / 180 minutes. 19:00–20:00 / lecture Andy Warhol and Czechoslovakia, 20:30–21:30 / concert Public filming of the Jan Kraus Show: 7, 14, 21 and 28 February always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online. The program is subject to change.

Coming soon 16 and 17 March Spielraum Kollektiv – Fidlovačka / premiere 22 – 24 March Pieter De Buysser – The After Party / premiere 8 June Einstürzende Neubauten 13

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2017

ROZHOVOR S WEN HUI A JANOU SVOBODOVOU

S bíráte materiál terénním způsobem, dotazujete se na zkušenosti obyčejných lidí. Kdo je pro vás obyčejný člověk?

Wen Hui: Podle mě jsem obyčejný člověk.

Všichni jsme obyčejní lidé. Nikdo není zvláštní, dokonce ani funkcionáři ne. Každý je obyčejný člověk, všichni jsme stejní. Jsme si rovni.

Jana Svobodová: Ano, souhlasím, všichni jsme obyčejní. To bylo východisko, když jsme se rozhodli vytvořit společně inscenaci. Krom toho, že se máme navzájem rády, byla rozhodujícím okamžikem cesta našeho prezidenta do Číny, kde vystupoval ve jménu „obyčejných“ Čechů.

Stejně jako prezidenti a politici jiných zemí vystupují za své „obyčejné lidi“. Když se řekne „obyčejný člověk“, myslí se tím, že je průměrný.

Nás ale zajímalo, co to skutečně znamená být obyčejný. Obyčejný neznamená nezajímavý.

V naší inscenaci se zabýváme tématem obyčejných přání, obyčejných strachů, obyčejných zklamání. Jedním z obyčejných přání je být svobodný, žít ve svobodném světě. Nebýt trestán systémem.

B yla to tedy prezidentská návštěva, co nastartovalo vaši spolupráci?

WH: Plánovaly jsme to již dřív. Potkaly jsme se a objevily, že máme spoustu zájmů, které nás spojují. Začaly jsme přemýšlet, co bychom mohly a chtěly společně udělat.

JS: Našly jsme k sobě cestu rychle. V roce 2013 jsme hráli v Číně moje představení Sólo pro Lu – rok poté, co jsme se potkaly. Tam jsme pochopily, že i přesto, že i když nejsem tanečnice ani choreografka a Wen nemá západní divadelní školy, máme stejný důvod, proč děláme divadlo a jak se chceme dále vyvíjet. Pro nás obě je rozhodující respekt k lidem, s nimiž pracujeme. Nepracujeme pouze s umělci. Sdílíme 14

úctu k člověku, k jeho osobnosti, ať je či není umělcem. Umělecký vklad, schopnosti člověka a talent jsou velmi důležité, ale nejdůležitější je, kdo ten člověk je a co chce říci. V tom jsme se rychle shodly. bě dlouhodobě pracujete dokumenO tární metodou, začínáte u příběhů skutečných lidí, což definuje vaši spolupráci.

Nalezly jste něco jako česko-čínskou chemii?

WH: Ani jedna z nás nedělá umění pro umění, divadlo pro divadlo. Naše spolupracovníky chápeme jako osobnosti, které také mají svůj důvod podílet se na vzniku inscenace. Nikdo z nich nevytváří postavu, nehraje roli. Jsou stále na jevišti sami sebou. Každý z nás přináší svůj pravdivý příběh a společně ho zpracováváme tak, aby ve finálním scénickém tvaru oslovil diváky. Takto pracujeme vždy.

JS: Vytvořili jsme skupinu, na kterou když se podíváte, tak se ptáte, jak je možné, že spolu její členové mohou fungovat na jevišti. Máme tam například dvaasedmdesátiletého českého dělníka vedle sedmadvacetileté, velmi zkušené a studované tanečnice a choreografky ze Šanghaje.

WH: A také tam máme dívku, která je z vesnice v horách, bez výcviku a vzdělání. Pohybově je samozřejmě velmi prostá, ale na scéně je velmi přirozená a působivá, protože s žádnými účinkujícími nezacházíme jako s herci.

JS: Všichni spolu navázali úzký vztah, mají se rádi a baví je spolupracovat, rádi jsou spolu na jevišti. V naší práci se asi stalo něco neobvyklého a jedinečného. Jsem nadšená, říkám si: To je zázrak!

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2017

foto David Kumermann

Všichni jsou obyčejní lidé J ak spolupracujete a jaká je vaše dělba práce?

JS: Spolupracovat s Wen je pro mě velké dobrodružství. Jsem vždy překvapená, když chci něco říct a ona mě předběhne a řekne to samé. Jsme citlivé ke stejným věcem a stejné věci máme rády. Líbí se nám, když lidé na jevišti jednají přirozeně. Když nehrají, ani nic nepředstírají. Pracujeme na základě zdánlivě jednoduchých úkolů. Účinkujícím zadáme například: Prohlédněte si jeviště a sledujte to, co poutá vaši pozornost.

WH: Navzájem si nasloucháme a dáváme prostor i ostatním z našeho týmu. Ne vždy spolu souhlasíme, ale vždy se o to snažíme. V Living Dance Studio všichni sdílíme společný prostor a společně se vyvíjíme.

JS: Všichni naši performeři mají chuť objevovat.

V první fázi jsme improvizovali, zkoušeli různé věci, experimentovali s prostorem. Vznikla tak myšlenka jeviště, kde je vše v pohybu.

Neděláme rozdíl mezi technickou prací a prací uměleckou. Na scéně se pohybuje celkem deset lidí, kteří kromě svých uměleckých vstupů operují technikou a technologiemi. Technická spolupráce vytváří novou rovinu komunikace založené na vzájemné zodpovědnosti.

WH: Líbí se mi, že mladí lidé, členové Living Dance Studia, jsou nezávislí a touží po sebepoznání. Pro naši vzájemnou spolupráci na této inscenaci je také důležitý moment učení se. Já jsem se začala seznamovat s historií České republiky, pozorovat a studovat životy „obyčejných lidí“, jako je Vláďa. Sledovala jsem a stále sleduji, jak jsou dějiny propojené s naší osobní historií. O tom bylo vzrušující debatovat.

JS: Strávili jsme nějaký čas vytvářením časové osy, která sleduje důležité mezníky v historii

obou zemí. Globální historii protínají příběhy jednotlivců, někdy velmi bolestivé, jindy úžasné nebo humorné. Rok 1989 byl důležitý pro obě země. Je obecně známé, že pro každou v jiném smyslu. Osobní příběhy, které se ke každému roku váží, vytvářejí zcela nový rozměr, hloubku a odhalují tajemství, která by jinak zůstala skrytá. áte zde kontrast mezi globální historií M a osobními příběhy a další dosti vzrušující rozdíl Asie a Evropy. Dalším konkrétním kontrastem je ladnost a pružnost čínských tanečnic a strnulých evropských mužů. Hrajete si s těmi rozdíly?

WH: Fyzicky ano.

JS: Žádný z mužů na jevišti není tanečník, Vláďa ale tančil rokenrol, když byl mladý. To dalo vzniknout scéně, kde tančí s mladou čínskou tanečnicí Jiang Fan. Ten rozdíl je, myslím, velmi inspirativní. Kontrasty jsou viditelné. Scény jsme konstruovali tak, aby byly rozdílnosti patrné v maximální možné míře.

S urrealismus a magie versus dokumentární styl, který dbá na autenticitu – jak v těchto intencích společně vytváříte příběh? Jak vidíte vaši novou inscenaci – v jakých barvách a zvucích, tvarech?

WH: Samy se nenazýváme dokumentaristkami, ale lidé nám tak říkají a hovoří se o nás jako o tvůrcích dokumentárního divadla. Já jsem nevěděla, co to znamená. Nezajímá nás dělat krásné divadlo s ladnými pohyby, soustředíme se na společnost, historii, sociální otázky a jevy.

JS: Teprve v posledních letech začala být moje práce nazývána dokumentárním divadlem.

Zdrojem práce naší skupiny je svět kolem nás.

Vše, co používáme na jevišti, jsme našli kolem sebe v divadle – kontejnery na světla, mixážní pulty, dvě bezpečnostní zábrany. Hudební design Jana Buriana velmi často vycházi z reálných zvuků. Pracujeme s autentickými texty, které vznikly formou vzájemných rozhovorů.

Vláďa přinesl básně, které psal v mládí. Záleží nám na ukotvení ve skutečných událostech a společenských jevech. Na základě toho pak rozvíjíme imaginární scénický obraz. Všichni pracujeme současně, necháváme se navzájem inspirovat. Je to jako společně dýchat.

E xistují tabu, která otevíráte? Je váš projekt politický?

WH: Každého odpovědností je společnost možná ne měnit, ale prospívat jí. O to se chceme snažit. Jsme z Číny a pokaždé se nás ptají, zda je to, co děláme, politické. Nevíme, jaký kontext je politický pro nás – politika jednoho dítěte pro nás politická není, ale pro každého jinde, zejména na západě, je to velmi politické.

Tak je velmi těžké říct, zda to politické je, či není.

JS: Divadlo je vždy politické, a také naše inscenace je taková, ale to neznamená, že to není divadlo poetické. Speciálně tento projekt obsahuje mnoho poezie, ne tak té psané, jako jevištní. Je to jazyk, který v kontrastu se závažnými informacemi vytváří způsob, jak zasáhnout nejen mozky, ale i lidská srdce.

Je to i způsob, jak být svobodný.

J ano, co tě fascinuje na tradičním čínském divadle?

JS: V mládí jsem strávila více času v Japonsku, kde jsem kromě jiného absolvovala trénink Mina Tanaky v japonských horách. Tam jsem měla možnost z blízka studovat kořeny divadla a prolínání nejrůznějších tradičních forem. A čínské divadlo odkazuje k těm nejstarším formám asijského divadla. V reálu jsem poznávala to, co popisují teoretické studie, které se zabývají vlivem východního umění na naše západní herecké techniky. Jako absolventku pražské DAMU mě ovlivnilo toto poznání na celý život. en Hui, co se vám líbí na evropském W projevu? Dalo vám zkoušení zde nějaké tvůrčí stimuly?

WH: Mnoho věcí, dějiny České republiky a osobní příběhy, které mi Jana vyprávěla, se velmi podobaly těm mým. My obvykle necvičíme tolik techniku, protože tu máme historicky v sobě. Věřím, že mám v sobě ve velké míře tradiční čínský tanec, je součástí mého těla. Při spolupráci s Janou jsem se od skupiny mnohému naučila.

JS: Jednoznačně to je odpovědnost za místo, kde se narodíte a kde žijí vaši přátelé. My jsme měli to štěstí a zbavili se totality. Svoji svobodu musíme chránit. Chráníme ji i tím, že nejsme lhostejní k nesvobodě jiných lidí. Mým jazykem je divadelní jazyk. Prostřednictvím divadelní práce mohu říci něco, co bych nebyla schopna nikdy ve svém běžném životě vyjádřit. To mě pohání.

15

foto David Kumermann

Co vás pohání?

WH: Pro mě nebyla jediným hlavním důvodem spolupráce s mojí kamarádkou, nebo další nový projekt. Bylo to vědomí zodpovědnosti za obě naše země. Musíme něco říct, musím vyslovit pravdu, otevřít paměť. Vyslovit se k tomu, co hrozného jsme udělali a co nikoho ve skutečnosti nezajímá. Musíme to předložit mladým lidem a publiku. Naší zodpovědností je to dělat a říkat, co je v našich silách. Prožíváme důležité období a je dobré, že se můžeme navzájem podporovat.

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2017

JS: Technika je důležitá a používáme ji, ale paměť těla je důležitá také. Wen říká, že techniku nemá, ale ona je tam stejně přítomna, protože lidské tělo si pamatuje. Komunismus je v našich tělech také. Vztahuje se to k tomu, co děláme, jak se pohybujeme, je stále přítomný v neviditelné komunikaci mezi námi. o je zdrojem vaší inspirace, co vás C fascinuje v umění, literatuře? Můžete jmenovat někoho, koho obdivujete?

WH: Pro mě je to samozřejmě Pina Bausch, tu zbožňuji. Viděla jsem ji zkoušet, byla jsem u jejího souboru na kurzu techniky. Ona byla mistryně. A pak také řada dalších umělců.

JS: Mám své mistry, ti mě formovali v tom správném věku. Určitě to pro mě byl Peter Schumann a Min Tanaka. Považuji je za své učitele, kteří mi otevřeli nový pohled na divadlo, jeho podstatu. Také Anne Bogart. Naučila jsem se hodně, ale také jsem měla štěstí, že jsem se svými mistry nebyla příliš dlouho. Myslím na ně často, ale nesrovnávám se s nimi.

Jak formuje člověka místo, kde se narodí?

WH: Já se pořád přesouvám, ve svém rodném městě vlastně zůstávám nerada.

JS: Narodila jsem se v Praze. Cítím v sobě její duch, tu divnou těžkou atmosféru.

R ozhovor vedla Pavlína Svatoňová, překlad David Kumermann

Tento projekt byl realizován za finanční podpory programu Kultura.

foto Jan Hromádko

O LÁSCE A EKG / 22. 2. / 20.00

10 LET EKG

O lásce a EKG Literární kabaret Igora Malijevského a Jaroslava Rudiše bude deset let od svého začátku v Divadle Archa věnován oslavě vynálezu elektrokardiogramu.

Hraje kapela Živé kvety v plné sestavě! Dále se do Archy vrátí někteří z autorů a účinkujících, kteří navštívili kabaret EKG v posledních deseti letech. Zde přinášíme texty tří z literátů právě o samotném EKG jako příslib výročního večera.

16

Eva Turnová V pubertě mě kvůli nedomykavosti srdeční chlopně poslali na EKG. Tento přístroj vymyslel holandský fyziolog Willem Einthoven jako spolehlivý prostředek ke snímání srdeční aktivity.

Na citlivou pubescentku mého typu ale byla tato sterilní procedura trochu moc. Komisní sestřička s rudými drápy pokaždé vylovila z kovové krabice gumové šlahouny s přísavkami, které neurvale vmáčkla do právě vznikajícího poprsí. Přístroj měl zaznamenat veškeré aktivity srdečního svalu, který byl pro mě tehdy nedotknutelným středobodem vesmíru. Snažila jsem se proto záznam sabotovat buď tím, že jsem spolkla pár diáků a vytuhla, a nebo si přivodila arytmii prozpěvováním „Tragedy“ od Bee Gees. Nemohla jsem dopustit, aby se nějaká fuchtle z mých srdečních frekvencí dověděla, že jsem zamilovaná nebo čerstvě po rozchodu.

Ve chvíli, kdy jsem začala mít EKG jakž takž pod kontrolou, mě poslali na mnohem hrozivější mašinu – EEG! Ale i elektro gigant

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2017

na snímání myšlenek jsem se postupně naučila ošálit – stačilo hodit se do alfa vln a nemyslet na nic. Časem jsem pochopila, že v obou případech šlo spíše o plané obavy a že do srdce ani do hlavy mi nikdo vidět nemůže.

Jenže časy se mění.

Dnešní systém se snaží zjistit všechno o všech. Neúprosná digitální čidla budou brzy měřit všechny naše parametry a aplikacemi je vyhodnocovat.

Nedávno se na trhu objevil přístroj vycházející ze starého dobrého EEG, který dokáže nejen přečíst naše myšlenky, ale bezdrátově je přenést do kompu.

To se teda povedlo modernímu světu.

Má černá můra z dětství je tu.

Co na to říká v nebi Einthoven? Že to tu jde celý do ______.

Jan Těsnohlídek infarkt bylo to nečekaný jako první infarkt a definitivní jak vyúčtování za elektriku – z ničeho nic ses změnila snad dospěla a neřekla jak a

ním koši, kolem mečíku hrudní kosti až doleva do oblasti zvané levé hypochondrium. Na těle dospělé ženy je potřeba nějak se vyrovnat s levým prsem. Amazonky si uřízly pravý prs, aby mohly střílet z luku. Ale takto to vyrovnání se s prsem zde samozřejmě není myšleno. Přísavky s EKG elektrodami umístíme na příslušná místa citlivě a jemně kolem levého prsu.

K, jako kardioKardia znamená srdce ve staré řečtině. Ze staré řečtiny a latiny se odvozuje i současné medicínské názvosloví. Srdcem se zabývá kar-

1787, který zemřel 1869, byl Laufberger jeden z největších českých fyziologů, měl několik světových priorit, například objev ferritinu.

To hlavně u nás v Čechách daří se trochu mystifikacím a kultu Járy Cimrmana, který se narodil mezi lety 1869 až 1874 a zemřel kolem roku 1914, stejně jako všechny české nostalgické vzpomínky na velké rakousko-uherské impérium. Naštěstí pořád se vyskytují mystifikace a jejich dobrá vlastnost je, že zbystřují naši jinak upadávající pozornost. Vše je zaznamenáno, data narození a podobně se dají snadno najít na internetu. Zbývá jen malá země nikoho, malý

diolog. Kardiologa se většinou bojíme méně než kardiochirurga, ale tak, nebo tak, člověk se vydá do spárů lékaře, jen když cítí, že opravdu musí. Potom, když člověk začne být léčen, má teprve pocit, že jeho choroba naplno propukla. I když EKG zaznamenávání nebolí, jenom trochu studí, stejně se pacient trochu bojí, je ve stresu a přeje si, aby jeho nález byl normální.

prostor pro mystifikaci. Někdy člověk najde všeobecně tradovanou chybu. A někdy najednou vyskočí a volá, aha, tak tohle opravdu není možné, je to zdrojem radosti a osvěžení a nejen na dobře vyvedeného prvního apríla. Mystifikace vzniká jistě asociací. Mystifikací vzniknou nádherné, paralelní, alternativní, bohatší, zkrátka zcela vybájené světy.

G, jako gram Ne tedy jak jednotka váhy, ale jako telegram, piktogram, neboli ideogram, fonogram a podobně, čili jako záznam něčeho. Každý, kdo se vážně zabýval EKG záznamem, má svou vlastní sbírku zajímavých nahrávek, kuriozit a artefaktů. Mezi velmi vzácné záznamy patří například situs viscerum inversus, neboli zrcadlově obrácené umístění vnitřních orgánů.

Slezina napravo, játra nalevo a srdce na pravé straně. Tady musím na chvíli přestat s neosobním stylem. Mám ve své sbírce takový záznam na medičce, to jest na mladé, dospělé ženě.

A jinak měla všechno tak, jak to má být. Jistě také i pusu, rozříznutou od ucha k uchu. Tu inverzi útrob má jeden z dvaceti tisíců lidí. Většinou si toho všimne i lékař i při poměrně povrchním fyzikálním vyšetření.

Z, jako závěr Kdo vlastně jsme, že umíme tak dobře rozumovat o srdečních vlnách drobných laboratorních hlodavců? Že umíme popsat srdeční projevy u psů, u prasat, a nakonec i u člověka, u našeho vlastního druhu? I srdeční projevy vlastní nám lidem umíme popsat. Často ale neumíme rozpoznat, co vlastně znamenají. (kráceno)

odešla z ničeho nic _ _ _ bylo to nečekaný jako první infarkt foto Vojtěch Cimpl

definitivní jak vyúčtování za elektriku a

Petr Maršálek Abeceda EKG Jak všichni víme, zkratka EKG znamená elektro-kardiogram. Neboli to znamená záznam elektrické aktivity srdce. Komu ho ještě nikdy v životě nenatáčeli, jako by ani nebyl. Již EKG plodu, chystajícího se k porodu a chystajícího stát se člověkem, se dá natočit. Toto vyšetření se nazývá ETG, elektro-toko-gram. Všichni milujeme písmena. A všichni milujeme zkratky.

Nejlepší jsou TPA, totiž tří-písmenné akronymy.

V textu by měly být zkratky vysvětleny, i kdyby se očekávalo, že zrovna tyto TPA úplně všichni známe. Pokud má něco třípísmennou zkratku, nejenže to existuje, ale je to důležité. Kdo nemá svůj EKG záznam, jako by ani neexistoval. Jako by ani milostné vzplanutí nezažil. Jako by ještě nikdy v životě nepocítil píchnutí u srdce. Neboli extra-systolu. To je stah srdce, který je tu najednou navíc. Na EKG to je jedna vysoká vlna navíc. Jako jedna vysoká vlna během jinak přízemního příboje. Není jasné, proč by to měla být zrovna sedmá vlna. Záleží, kdy je začneme počítat. Ale v té šesté, pokud se ještě pořád nic neděje, se možná už ta sedmá připravuje.

E, jako elektro- a jako elektroda Moderní EKG přístroj má velikost čtvrtky másla.

Má to i ten tvar. Na lidské tělo si připojíme celkem deset elektrod. To je u plné verze EKG. Snad si připomeneme tu zvrácenou slast, když je člověk opatlán elektricky vodivým gelem.

Deset elektrod, to není úplně libovolný počet. Čtyři elektrody jdou na čtyři končetiny. Zbylých šest má místo jako přísavky zepředu na hrud17

H, jako historie Willem Einthoven se narodil 1860, zemřel 1927.

V roce 1896 popsal křivku časového záznamu elektrických projevů srdce. Vilém Laufberger se narodil 1890 v Turnově, stejně jako 1972 Jára R., zemřel 1986 v Praze ve věku 96 let. Zabýval se studiem elektrických projevů srdce, také učil fyziologii a patologickou fyziologii. Napsal vědecká pojednání, učebnice i populární texty.

Dají se ještě sehnat: Praktická fyziologie, 1946, anebo Malá tajemství života, 1960, a i jiné texty.

Po druhé světové válce prožíval Laufberger své elektro-kardio-grafické období. Navrhl zajímavý systém záznamu EKG v pravoúhlých projekcích, ten se ale neujal. Aby nebyla mýlka, po Janu Evangelistovi Purkyněm, narozeném

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2017

foto Tomáš Vodňanský

stokrát horší

PIETER DE BUYSSER – AFTER PARTY

Napřed musíme vrátit knír Ukázka z nové hry After Party vlámského spisovatele a dramatika Pietera De Buyssera, která vzniká pro Divadlo Archa a bude v premiéře uvedena 22. března 2017.

Napřed musíme vrátit knír. Zpět k normálu! Jsem tak rád, že si navzájem rozumíme. Přesto je vše proti nám.

Vy patříte k elitě, já jsem jen omezený chudák. Ale společně, zatraceně, zajistíme, že se tu nic nezmění! Jsme tady, zůstaneme tady a společně dohlédneme na zachování pořádku. Ach, můj starý dobrý prezidente, jaké krásné vzpomínky. Všichni budeme o vás dál pečovat. Podívejte: nasadíme knír. Musíte ale dělat, co chceme my. Nezáleží, jak vznešený jste byl ve skutečnosti, jak osvícenou a rozhodnou moudrost jste ztělesňoval, na nás je toho stejně příliš. Jsme jen ubozí Češi, neohrabaní rozervaní Belgičani, zkrachovalí Frantíci, zbankrotovaní Italové a lakomí Němci, co byste čekal! Že se vám vyrovnáme ve vaší ušlechtilé statečnosti?

Váš smysl pro zodpovědnost nás jen zahanbuje. Vaše morální krása je pro nás skandální. Vaše šlechetnost, moudrost, morální síla jsou ponížením pro celou Evropu. Takový chceme, aby byl váš obraz, a takový ten obraz musí zůstat. Ach můj starý moudrý prezidente, my si nepřejeme nic jiného. Ponechte si svůj knír i svou pravdu. My se dál budeme poníženě hemžit dole vám pod nosem. Budeme si vyprávět vtípky a anekdoty z vašeho hrdinného života na recepcích, kde si dojednáváme své kšeftíky. Dál budeme poklidně pokračovat svým známým tempem, jednou do roka postavíme nějaký pěkný pomník na rohu ulice, co půlrok slavnostně otevřeme po vás pojmenovanou budovu, tu pěkná malá biografie, tu drobná hagiografie, a tím se vykoupíme před vaší nepříjemnou odvahou a moudrostí. Tak prosím, strpte tenhle divoký a hrozivý knír pod nosem. Zde, prosím. (přilepí knír zpět na obraz) Text Pieter De Buysser Překlad David Kumermann

18

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2017

FESTIVAL MOTION DESIGNU

Mouvo

Po úspěšném prvním ročníku se festival Mouvo rozšiřuje na dva dny a letos se přesouvá do prostornějšího Divadla Archa.

Za jednu z předních hvězd lze označit amerického designera Bradley Munkowitze, známého pod přezdívkou GMunk. Vedle práce pro reklamu a interaktivní média proslul Munkowitz designem holografických projekcí a grafiky pro film Tron: Legacy nebo interface designem snímku Oblivion. Obrovskou popularitu a řadu cen pak získalo jeho revoluční dílo pro robotickou společnost Bot & Dolly – projekční mapping na plochy ovládané robotickými rameny nazvaný Box. „Box i po třech letech považuji za jeden z nejkvalitnějších a nejinspirativnějších projektů v oblasti motion designu a projekčního mappingu vůbec,“ uvedl Marek Cimbálník, artdirector studia Oficina a jeden z organizátorů Mouva.

Světovou špičku oboru dále zastupuje slavné londýnské studio Spin nebo hlavní motion designer pro interaktivní aplikace ve společnosti Google John Schlemmer. Široké spektrum pohledů na budoucnost oboru doplní živý vstup legendárního designera Pabla Ferra, který proslul typografickou úpravou titulkové sekvence pro Kubrickův snímek Dr. Divnoláska.

Technický aspekt současných i budoucích možností motion designu ukáže německý interaktivní designer Marcus Eckert, autor animací mobilní aplikace Reuters TV. Prostor představit svou práci před festivalovým publikem dostanou také mladí talentovaní tvůrci ze zemí Visegrádu.

19

Stejně jako poprvé festival skloubí přednášky elitních světových tvůrců, možnost získat kontakty a proniknout do oborové komunity.

Páteční večer po skončení přednášek završí Mouvo Lovers party, která nabízí příležitost prohodit pár slov s vystupujícími. Sobotní dlouhý den pak vyvrcholí festivalovou afterparty. „Od počátku nás motivovalo přání vytvořit v českém prostředí platformu pro oborová setkání a podpořit tak komunitu, která kolem motion designu neustále roste,“ uvádí Vlaďka Cimbálníková, producentka festivalu a studia Oficina.

Dvoudenní vstupné na festival stojí 1500 Kč, studentské 1000 Kč. Zároveň je možné koupit si lístek pouze na páteční přednášky za 600 Kč. Zájemci o osobnější setkání s vystupujícími si mohou koupit VIP vstupenku za 3000 Kč, díky které získají přístup na zmíněnou Mouvo Lovers party.

Více informací a kompletní program najdete na webu www.mouvo.cz.

Vedle toho si můžete také zakoupit originální kousek z nové limitované edice Mouvo produktů na store.mouvo.cz.

Partnery festivalu jsou HBO, Digital Media, Adobe, Maxon, Wacom, Česká centra, Polský Institut v Praze, Archa Theatre a Oficina.

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2017

FESTIVAL MOUVO / 17.– 1 8. 2.

V Praze se znovu ve dnech 17. a 18. února představí světová elita motion designu. Studio Oficina pořádá druhý ročník festivalu Mouvo, na kterém vystoupí nejlepší světoví tvůrci pohybující se na oborovém průsečíku grafického designu, animace a videa. Obsahově se festival zaštítí heslem Budoucnost motion designu a nabídne vizionářské a zároveň rozmanité obsazení vystupujících.

PĚT OTÁZEK PRO JANA BURIANA ML.

Jan Burian ml. je jedním z předních českých hudebníků s mnoha velmi rozdílnými projekty (Kyklos Galaktikos, TYTO ALBA ad.), ale také tvůrcem scénické hudby nebo hudebního designu. Jan Burian ml. se podílel na mnoha projektech Divadla Archa a v současnosti je jedním ze spolutvůrců chystané inscenace Obyčejní lidé.

J si aktivní na mnoha divadelních a hudebních polích – lze zmínit projekty Kyklos Galaktikos, TYTO ALBA nebo sólový počin Mataiotechnia. Máš dojem, že i přes veškerou pestrost i stylový rozptyl od hip hopu k ambientu či rituální hudbě nebo hybridnímu popu a improvizaci mají tvoje aktivity společný princip či intenci?

Styl nejspíš mám, když bych to chápal jako způsob práce. Volím prostředky podle věci, na které pracuji. Různé divadelní projekty si žádají velmi rozdílný přístup (stejné je to i s filmem).

Začínám nasloucháním té věci, ale i lidem, kteří se na ní podílejí. Nejen tomu, co říkají, ale hlavně tomu ostatnímu. Dost často nahrávám zvuky místa, kde se to odehrává. To neznamená, že nahrávky vždy použiji. Někdy mohu hudbu skládat přímo na místě v procesu přípravy a zkoušení. V určité chvíli vím jasně, že se to dá udělat jen jediným způsobem a hudba pak vzniká sama. Mezitím se stihnu divit, co že se to jako děje a kam to proboha spěje... Žánr beru na zřetel maximálně jako inspiraci. Často měním nástroje a stroje, způsob, jakým skládám, líčím na sebe pasti, házím si klacky pod nohy. Hudbu hraji asi jako každý i jen tak, pro sebe, možná abych se poznal, možná abych zkoumal ten svět okolo. Vůbec mě zajímá zvuk v každodenním životě. Asi pět let spolupracuji s terapeutkou Marií Madeirou a improvizuji pro ni na akustické nástroje někdy třeba pět hodin v kuse... Tam samozřejmě nikdo netleská, jako na koncertě. Hudba může mít různou funkci, a to vyhledávám. ystupoval jsi dříve na scéně i jako V performer, nemáš nyní už takovou potřebu být i součástí divadelních počinů přímo na scéně?

Momentálně ne. Nejsem úplně extrovert, i když tak občas mohu působit, je za tím kus práce a učení se, například od mého bráchy, který to má v krvi. Jsem spíš rád „u toho“, snažím se s tím splynout, a tak se občas stane, že není zbytí a musím na scénu. V minulosti jsem měl to štěstí se režisérsky i performersky podílet na projektech se skvělými lidmi. Se skupinou Envoi jsme se věnovali site-specific, tanečnímu i hudebnímu divadlu, experimentovali s technologiemi. Ještě než se z Kyklos Galaktikos stala hip hopová kapela, bylo to mezioborové společenství, v němž jsme celkem systematicky (a do krajnosti) zkoumali hranice divadla, performance a sdílení zážitků.

V obou skupinách neměl téměř nikdo divadelní vzdělání a mnozí by určitě nesouhlasili ani 21

foto Petr Salaba

Líčím na sebe pasti

s nálepkami, které jsem tu právě použil, abych to nějak přiblížil. akolik je pro tebe podstatné hudbou N ovlivňovat například i koncepci inscenace, režijní práci nebo dramaturgickou strukturu? Není to moment, kdy právě hudba přestává být pouhým designem, ale rozhodujícím dramaturgickým elementem?

Vždy to záleží na čem a s kým konkrétně pracuji. Prioritní je pro mne celek. Může se stát, že někde to opravdu podstatné je a zvuk změní naprosto vše od základů. Někde je nutností „pouze“ design. Jinde jsem jen pro to, abych prosazoval ticho. Žádná z těch variant není špatná, nebo méně náročná, pokud je správně použita. ěkdy uvádíš, že pro inscenace vytváN říš hudební design. Jak se to liší od scénické hudby?

Třeba jsem přizván k projektu, abych navrhl, jak rozmístit reprobedny, aby pak vznikl imaginární zvukový prostor. Nebo poslechnout si zvuky, které vytvářejí herci při manipulaci s objekty na scéně a pomoci jim s tím vědomě nakládat, zvolit předměty, případně to celé zesílit pomocí mikrofonů a snímačů. Jindy je potřeba pracovat na určité stylizaci mluvy. Někdy mají autoři už vybranou hudbu a mým úkolem je zvukovou stránku představení sjednotit a určit, jakým způsobem bude hudba použita. Jsou chvíle, kdy je žádoucí vytvořit jen systém senzorů, které reagují na pohyb a spouštějí zvuky...

V technologiích se dá velmi rychle ztratit. Necháte se okouzlit možnostmi, a přitom zapomenete na původní záměr, a že je třeba vše možné udělat mnohem jednodušším a elegantnějším způsobem. Beru si za své najít onen způsob a myslet i prakticky. Zvukovému designu se věnuji i mimo divadlo. Mimo jiné jsem měl to štěstí chvilku pracovat s architektem Romanem Kouckým na jeho videoprezentaci metropolitního plánu Prahy. Romana Kouckého si velmi vážím a jeho Plán je z mého pohledu to nejkrásnější a nejrozumnější, co by mohlo Prahu potkat. Velmi mu držím palce a doporučuji všem, aby si dopřáli tu radost a vyhledali informace o připravovaném metropolitním plánu!

T vým dědečkem byl Emil František Burian – režisér, skladatel, básník, publicista, spisovatel, divadelní principál, ale i proklamativní teoretik. Máš pocit, že je jeho

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2017

odkaz pro tebe osobně inspirativní a v čem může také jeho přemýšlení o hudbě, zvuku a divadle být důležité i pro současné umělce?

Od malička slýchám a čtu o dědovi mnoho rozdílných informací. Režisér Jiří Adámek o něm mluví jako o velmi jemnocitném perfekcionistovi, Miroslav Bambušek na mě jednou křikl, že má rád dědu, protože byl takový dělník, chlap od rány. Někdo ho proklíná jako komunistu a hledá nějaký ten bulvár, někdo v něm vidí jazzmana, někdo avantgardního režiséra... Dnes mi přijde, že to spíš zrcadlí toho, kdo o Emilu Františkovi mluví, mě nevyjímaje. Určitě je aktuální jeho touha po syntéze v divadle. Tam je stále se co přiučit. Dalo by se mluvit celé hodiny o režisérských postupech, o práci s herci, nebo organizaci celého divadla a pořád bychom s úžasem zjišťovali, že dodnes to téměř nikdo není schopen naplnit…

Ale tady bych rád zdůraznil neustrnutí, hledání nových cest, snahu o to, aby divadlo nebylo jen záležitostí úzké komunity. Nepotýkají se dnes mnozí divadelníci, tak trochu vlastní vinou, s izolací? Jestliže má divadlo mít ještě dnes nějaký smysl, je nutné hledat vlastní osobitou cestu, vyjít z divadel, rozhlédnout se.

A hledět stejnou měrou ven i do nitra. Tady nejde o to zvolit si aktuální téma a dělat angažované umění, ale prověřit samotnou podstatu divadla.

Nelpět na roli, kterou hrálo za úplně jiných společenských podmínek. Často máme tendenci zaseknout se na formě, opájet se vědomostmi.

Co je právě teď dramatickou akcí? Proč se jen pokoušíme napodobovat, maximálně přidáme nějaký ten novější kostým, technickou vychytávku, možná obsadíme mužské role ženami, postavíme bombasticky oslnivé kulisy, změníme trochu slova atd. a pak viníme diváky z toho, že tomu určitě nerozumí, nebo že nám vůbec tak nějak nechodí do divadla?

Z dědových věcí cítím mimo jiné chytrost, ale ne akademické intelektuálství. Informace vás ještě neudělají moudrým. Nacházet moudrost v praxi, experimentu a v samostatném pronikavém zkoumání… Bylo by skvělé přestat vnímat svět v jednoduchých předdefinovaných kategoriích a stejně tak přestat vnímat osobitost jako něco úchylného a znepokojujícího.

Osobitost je uvolnění, odhození masky, vědomí navzdory vědomostem, nebo snad vědomost v pravém slova smyslu.

Rozhovor vedl Lukáš Jiřička

ENGLISH SUMMARY

What happened?

What is going to happen?

It's become an annual tradition at Archa for a trio of music critics to get together to discuss what the past year has brought us in music.

This discussion always gives insight into the latest developments in the world of music. After all, events in the field of music reflect general developments in the world.

My personal list of musical events will definitely include the awarding of the Nobel Prize to Bob Dylan, and the appearance at the ceremony of Patti Smith, who represented him in Stockholm.

Her moment of hesitation in the middle of the song brought an enormous human dimension to the ceremony. The poem that she sang did not seem to be written a half century ago, but right now. We too today have the feeling that "A Hard Rain's A-Gonna Fall".

We don't simply ask what happened. We look around ourselves in disbelief and ask: What's happening? And with apprehension we await what is going to happen.

This is a great opportunity for art. The program of the Archa Theatre strives to react to current events and to ask relevant questions.

The main event in January will be the premiere of Ordinary People, which was created over a two-year period by the Archa Theatre in cooperation with independent Chinese group Living Dance Studio.

The production examines the parallel stories of protagonists who grew up and live in countries that are very distant from each other both geographically and culturally, but that nevertheless have a lot in common.

Ordinary People was created as a co-production with the Hellerau European Centre for Contemporary Arts in Dresden and is yet another example of the many dimensions of our mutual cooperation. In addition to organizing audience exchanges we also share in the creation of art projects that are relevant on both sides of the border.

In February we will celebrate the 10th anniversary of the EKG literary cabaret. It is an opportunity to take stock of what has been achieved so far as well as a call to continue in the unusual bringing together of literature and stage art.

The successful cooperation with the South Bohemian Philharmonic will continue with another music project that was created on the basis of a discovery in the estate of the late Mejla Hlavsa. The concert, which will celebrate Andy Warhol, was created on the basis of a plan from long ago that Mejla did not have time to carry out before his death.

The two Sváteční pop concerts, which can be described as a festive musical-visual feast, are a unique example of the fact that music and visual art can be combined in a unified form.

Throughout these concerts we will no doubt be asking: What will happen next?

Food for thought on the future of visual communication will also be provided by the Mouvo Festival, which combines the worlds of graphic design, video art, technology and media.

Fundamental questions will be posed in the theatre workshop "Fear and Love / Every Soul has a Home", organized in cooperation with the Embassy of the United States. As the name suggests, the workshop is a response to the migration crisis. In addition to Archa, the results will also be presented in Brno, České Budějo­ vice and Plzen.

22

How to dispel fear of the unknown? How can we prevent lies and rudeness from becoming even more successful instruments of political power? One answer is not to succumb to fear and to open our hearts to creativity.

Come to Archa and let's see what happens.

Ondřej Hrab

Archa.lab Dear Friends, In the New Year we will again be meeting not only at the Archa Theatre Studio at Zlatnická 8, but also in the Archa Theatre itself. All Archa.lab ateliers are open to those who wish to continue what they started in October as well as new joiners.

The dance ateliers for children will once again be led in the spirit of free expression based on improvisation and games. Experienced teachers Veronika Kaciánová and Marta Trpišovská grew as artists and teachers in the fertile soil of the Duncan Centre. Their atelier is based on the philosophy of this school, which is one of the most progressive dance vocational schools in the Czech Republic.

The very popular dance and physical theatre atelier for all ages led by Veronika Knytlová, Teresa Ondrová and Andrea Opavská is designed for everyone who is not afraid to discover the hidden movement abilities of their body.

Artists in residence of Archa.lab, Linda and Mathias Straub (Spielraum Kollektiv) will present in the form of a work in progress their new documentary theatre project on the topic of what it means to be Czech and the question of national identity – Fidlovačka or Who Are We? Everyone will have the opportunity to take part in the concluding debate and to contribute their opinion to the final shape of the performance, which will premiere in mid-March.

American director, actor and activist Jessica Litwak presents the principles of her work in a theatre project with young Czech artists.

This project entitled Fear and Love / Every Soul Deserves a Home was created with the support of the Embassy of the United States and focuses on the issue of migration. You can see the results in the large auditorium of the Archa Theatre, where a discussion on this topic will also take place.

We look forward to seeing you!

Jana Svobodová Program: 5 February, 20:00 – Spielraum kollektiv Fidlovačka or Who Are We? (documentary theatre – work in progress) An open rehearsal for a production about Czech-German relations, migration, fear and "Czech" values. Experts wwwith something to say about Czechness offer various perspectives on the theme of national identity.

The performance will be followed by an audience discussion.

6 February, 20:00 – Jessica Litwak: Fear and Love / Every Soul Deserves a Home The performance explores issues related to migration and fear of refugees. Jessica Litwak, a renowned figure in socially engaged theatre, has created the performance together with Czech actors as a response to the current

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2017

situation in the world. This project is supported by the Embassy of the United States in Prague.

Ateliers: Dance ateliers for children – games, improvisation, natural movement, music Thursday 14:00–15:00, for children ages 4–6 Thursday 15:15–16:45, for children ages 7–12 Starts: 16.2 Price for 14 lessons: CZK 2000 Instructors: Veronika Kacianová, Marta Trpišovská Physical and dance theatre for all ages Tuesday: 18:30–20:00 Start: 14.2 Instructors: Veronika Knytlová, Tereza Ondrová, Andrea Opavská Price for 14 lessons: CZK 2000 All ateliers take place in the Archa Theatre Studio: Zlatnická 8, Prague 1 First lesson of all ateliers free.

Discounts available for siblings, couples and upon payment of both semesters in advance.

All ateliers conclude with a public presentation in the Archa Theatre.

Applications can be found at www.archalab.cz

Everyone is ordinary An interview with Wen Hui and Jana Svobodová about their joint project Ordinary People Y ou collect material in the field, inquiring about the experiences of ordinary people. Who in your view is an ordinary person?

WH: In my opinion I am an ordinary person.

Everyone is an ordinary person. Nobody is special, not even people in high-ranking positions.

Everyone is an ordinary person; we are all the same, we are equal.

JS: Yes, I agree, we are all ordinary. That was the starting point when we decided to create a performance together. Beside the fact that we like each other, the decisive moment was President Zeman's visit to China, where he claimed to speak in the name of "ordinary" Czechs, just like many presidents and politicians in other countries. When saying "ordinary people", often what is meant is uninteresting or simply average. But we wanted to know what it really means to be ordinary. Ordinary does not mean uninteresting. In our performance we focus on the theme of ordinary desires, ordinary fears, ordinary disappointments. One of the most ordinary is the desire to be free, to live in a free world. Not to be punished by the system.

B oth of you have long employed a documentary method, with stories of real people as your starting point. Is there something that defines your cooperation? Did you discover some kind of Czech-Chinese chemistry?

WH: We had already planned it before. We met and discovered that we have a lot of interests that unite us. We started to think about what we could and wanted to accomplish together.

JS: We found each other quickly. In 2013 we performed my production Solo for Lu in China,

ENGLISH SUMMARY a year after we first met. There we understood that even though I'm not a dancer or a choreographer and Wen is not trained in Western theatre, the reasons why we do theatre and how we want to develop it are the same. For both of us respect for the people we work with is critical. We don't only work with artists.

We share respect for people, for their personalities, regardless of whether he or she is an artist. Artistic contribution, human capabilities and talents are very important, but the most important thing is who the person is and what he or she wants to say. We very quickly agreed about that.

WH: Neither of us does art for art's sake or theatre for theatre's sake. We both have a strong reason, which we've already mentioned.

We see our collaborators as personalities, who also have a reason to participate in the creation of the show. None of them creates a character; they are not playing a role. They are still themselves on the stage. Each of us brings his true story and we process it together so that its final shape on the stage addresses the audience. This is how we always work.

JS: We created a group, which when you look at it makes you ask how it is possible that its members can work together on the stage. We have, for example, a 72-year-old Czech worker next to a 27-year-old professional dancer and choreographer from Shanghai.

WH: And we also have a girl who is from a village in the mountains, without training and education. Physically, of course, it is very simple, but the scene is very natural. She is very impressive on the stage, because we do not treat any of the performers like actors.

JS: They have all established a close relationship; they like each other and like to work with each other, like being together on stage. In our work something unusual and unique has probably happened. I'm excited. I say to myself: that's something!

Interview by Pavlína Svatoňová

I lay traps for myself An interview with Jan Burian Jan Burian is a leading Czech musician with many diverse projects (Kyklos Galaktikos, TYTO ALBA and others), as well as a creator of stage music and music design for theatre. Burian has contributed to many projects at the Archa Theatre and currently is one of the co-creators of the upcoming production of Ordinary People.

Y ou are active in many theatrical and musical fields, for example the project Kyklos Galaktikos, TYTO ALBA or the solo project Mataiotechnia. Do you have the feeling that despite all the richness and variation in style from hip hop to ambient and ritual music or hybrid pop and improvisation your activities have a common principle or intention?

I probably have a style, if I understood it as a way of working. I choose the means according to the thing that I'm working on. Various theatre projects require a very different approach (it is the same as with film). I start by listening to the thing, but also to the people who are involved in it. Not just what they say, but mainly the rest. Quite often I record the sound of the place where it happens. That does not mean that I always use the recording. Sometimes 23

I compose music on the spot in the process of preparation and rehearsal. At some point I know clearly that it can be done in only one way, and then there is the music itself. Meanwhile I wonder what's going on and where the hell it's headed...

I see genre mainly as a source of inspiration.

I often change instruments and devices; the way I compose, I lay traps for myself, undermine my own efforts. Like everyone else I also just play music for myself, maybe to get to know myself, maybe to learn about the world around me. Basically I'm interested in the sounds of everyday life.

Y ou previously performed on stage as a performer. Do not now have the need to be part of the theatrical performance on the stage?

In the past I was lucky enough to participate as a director and performer in projects with some fantastic people. With the Envoi group we focussed on site-specific, dance and music theatre, and we experimented with technologies. Long before Kyklos Galaktikos became a hip hop band, it was an interdisciplinary community in which we systematically (and to the extreme) explored the borders of theatre, performance and shared experience. In both groups practically nobody had any theatre training and many would definitely not agree with the labels that I have just used in order to describe it.

Interview by Lukáš Jiřička

Strange music An interview with Milan Cais and Petr Nikl about the band Sváteční Pop Sváteční Pop is a band formed by the collaboration of hyperactive artists and musicians Petr Nikl, Milan Cais, Ondřej Smeykal and Jiří Hradil. But this is no traditional band, because their performances are always an event, and due to the small number of performances also a festive event. In the middle of February this crystalized team of four individuals will perform twice at Archa. Milan Cais and Petr Nikl discuss the arbitrariness of the band's origins and their latest album.

What will your new album be like?

Milan Cais: Sváteční pop has two basic positions for me – these are the songs that come from Petr, that have his poetry and lyrics, which we have interpreted in our own way in Sváteční pop. And then there are these sorts of compositions, without any clear structure, even though over time some kind of structure can always be found in them. These are combined at the concerts and are reflected also on the CD. Petr Nikl: The album was put together in the same random way as our band, which started in 2008 with a performance in České Budějovice. The concert was for the interactive exhibit Orbis Pictus, in which three of us had objects.

MC: When we didn't play Petr's songs but our own "compositions", Petr was a little bit of an "outsider" and started to freestyle. He started fooling around, dancing or clapping his monkey mask or whatever was at hand. I remember that in České Budějovice he danced with a Buddha. The whole thing then gets such a countermovement. These songs are either ambient or creepy, kind of boo [makes scary

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2017

ghost sounds], but this lends them a comic shape and a strange kind of tension. Basically an incomprehensible cabaret.

PN: Three of us are visual artists who studied at the Academy of Fine Arts in Prague and who like to combine the consonance of music with visual creations. We use a lot of light objects and pay attention to how the concert is lit.

Also, if we play in a larger space, we perform with non-music players – the visual VJ Clad and aerial operator of helium objects Ondřej Eremiáš.

The spontaneity of the process is always crucial. For example, the name Sváteční pop was created when Kateřina Melenová sewed three special velvet costumes for the boys with hats which are reminiscent of Orthodox priests [pop in Czech] for a totally different event for Midsummer Night that I wasn't a part of. We liked the ambiguity of the name, we didn't return the costumes and we play our concerts in them. Except I as the fourth have a different costume. We really only meet at the concerts once a year. Instead of rehearsing we just start playing. We celebrate the festive nature of our meeting, in which everything is possible..

Interview by Pavlína Svatoňová

The After Party

Teaser from the new play by Pieter De Buysser will premiere at Archa on 22 March 2017 First we must put the moustache back. Normalize! I'm so glad we both understand each other. Yet everything is against us. You, the elite, me, the dozy poor. But together we make sure damn sure that nothing here will change! We are here, we will stay here, and together we will ensure that everything remains in order. Oh my good old President, what a beautiful memory, we will all continue to cherish you. Look here: put on your moustache. But you must just do what we want you to do. It doesn't matter how noble you really were, what enlightened decisive wisdom you really embodied, we cannot handle it anyway. We are but poor Czechs, clumsy torn Belgians, busted Frenchies, bankrupt Italians, and stingy Germans, what do you expect! That we would be a match for your refined courage? Your sense of responsiblity only makes us a shame. Your moral beauty is a scandal to us. Your refinement, your sagacity, your moral strength, it's a humiliation for entire Europe. Here, like this, this is the image we want to have from you, and that image has to remain as it is. Oh my good old wise president. We dont' want anything else. Keep your moustache, keep your truth. We will humbly continue to mill about here down under your nose. We will tell some little jokes and anecdotes about your heroic life at the receptions where we arrange our little businesses. And we calmly go on on our well-known pace, once a year we will erect some nice statue on the corner of a street, every six months we inaugurate a nice building wearing your name, a little biography over here, an other little hagiographia over there, and then we are redeemed from your embarssing courage and wisdom. So please, hold this wild and dangerous moustache under your nose. Here you are. (he sticks the moustache back on the painting) Pieter De Buysser

HVĚZDY PROGRAMU / HIGHLIGHTS

22.–23. 1. 20:00 – divadlo / theatre 1. a 2. premiéra / 1st and 2nd premiere Jana Svobodová, Wen Hui a kol., Divadlo Archa, Living Dance Studio Obyčejní lidé / Ordinary People 8. 2. 20:00 – hudba / music HUDBA 2016: Miss Sociální bublina!

MUSIC 2016: Miss Social Bubble!

17.–18. 2. – design Mouvo 22. 2. 20:00 – literatura / literature EKG – O Lásce a EKG Of Love and EKG

Divadlo Archa je podporováno grantem hl. m. Prahy pro rok 2017 ve výši 22.000.000 Kč The Archa Theatre, o.p.s. is supported by a grant from the capital city of Prague

25. 2. 19:00 – hudba/music Warhol a Underground/Warhol and Underground

24

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2017