Archa Theatre's Bimonthly 03-04/2015

DIVADLO ARCHA — NA POŘÍČÍ 26 — 110 00 PRAHA 1 / TEL. POKLADNA +420 221 716 333 / WWW.ARCHATHEATRE.CZ

BŘEZEN—DUBEN / MARCH—APRIL 2015

NSIB O P S L E R

TRE HEA ET

V O Ě P D D N É O D Z IVA / E IR/ DL N

O

OBSAH

3 ÚVODNÍK 4 STALO SE V ARŠE 4—5 ARCHA.LAB 6—8 ROZHOVOR S JANEM ANTONÍNEM PITÍNSKÝM 9 ELECTRONIC BEATS FESTIVAL 10—11 ROZHOVOR S MILOSLAVEM KLÍMOU 12—13 PROGRAM BŘEZEN–DUBEN 14—15 KRONIKA ARCHY 16—17 3× 5 OTÁZEK PRO DUO TVRDÝ/ H AVELKA 18—19 ENGLISH PROGRAM 20—21 ENGLISH SUMMARY 22—23 ESEJ O INSCENACI IMMERWAHR 23 PŘIPRAVUJEME 24 HVĚZDY PROGRAMU

Vstupenky a informace: tel. pokladna +420 221 716 333, pondělí–pátek 10.00–18.00 hodin a vždy 2 hodiny před začátkem představení, e-mail: pokladna@divadloarcha.cz.

Online prodej a rezervace vstupenek http://vstupenky.divadloarcha.cz/.

Divadlo Archa na facebooku: www.facebook.com/divadloarcha.

Vydává Divadlo Archa, o. p. s ., Na Poříčí 26, 110 00 Praha 1, archa@archatheatre.cz, www.archatheatre.cz Redakce Ondřej Hrab, Pavlína Svatoňová, Lukáš Jiřička, Zuzana Kamenická / Překlady Andre Swoboda, Jindra Dvořáková, Ondřej Hrab, Lukáš Jiřička / Design Mikuláš Macháček – zetzetzet / Vychází v nákladu 11000 ks, první vydání březen 2015 / Tisk Indigoprint / Samostatně neprodejné

2 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA BŘEZEN–DUBEN 2015

ÚVODNÍK

(Ne)zodpovědné divadlo V pražském centru současného umění DOX běží výstava nazvaná Journal (Ir)responsable. Představuje sbírku obálek časopisu Charlie Hebdo od šedesátých let až do současnosti. Výstava svědčí o tom, že drsný humor francouzských kreslířů nešetřil nikoho, kdo v posledním půlstoletí ovlivňoval mocenské, ideologické, politické a kulturní hodnoty společnosti. Karikaturami byli zneuctěni všichni francouzští a američtí prezidenti, komunističtí vládci, papežové, Ježíš Kristus i Michael Jackson. Kresby to jsou často velmi drsné a někdy na hranici vkusu. Jedno číslo časopisu je však výjimečné. Bílou obálku přetíná napříč nápis Zodpovědný časopis. Zbytek časopisu tvoří pouze tiskařské zrcadlo, kde jsou prázdná místa pro obrázky a texty.

Zodpovědnost je slovo, které dnes slyšíme a čteme v každé druhé větě v diskusích o lednovém pařížském útoku stejně jako o rusko-ukrajinském konfliktu. Co však taková zodpovědnost znamená? Nevedla by absolutně pojatá «zodpovědnost» k tomu, že by program našeho divadla zůstal prázdný stejně jako stránky onoho Zodpovědného časopisu? Úkolem umění je znejisťovat zaběhané pořádky, dívat se na dění ve světě z neobvyklých úhlů, provokovat nové myšlenky, klást nepříjemné otázky a riskovat neúspěch. Zodpovědný umělec musí být tedy zároveň nezodpovědný. Ruský literární vědec Michail Michajlovič Bachtin napsal v době stalinského teroru knihu o středověké karnevalové kultuře. Dokazoval, že pro zdraví společnosti je dobré čas od času obrátit všechny hodnoty naruby. Z králů udělat šašky a ze šašků krále. V souvislosti s Pussy Riot mluví profesor Martin C. Putna o dávné tradici jurodivých svatých, jejichž šílenství je opravňovalo říkat věci, které mocní nechtěli slyšet a bezmocní se báli říci.

Aby umění naplňovalo své poslání, musí být zodpovědně nezodpovědné a nezodpovědně zodpovědné. Za společensky zodpovědné mohou být označeny naše inscenace vadí-nevadí.cz a Simulante Bande, ačkoliv to, jak se svými tématy zacházejí, je politicky nekorektní a ve své svobodě až nezodpovědné. Zcela nezodpovědně se k posvátné tradici českého undergroundu postavili hudebníci Martin Tvrdý a Václav Havelka. Jejich projekt U nás v garáži představuje neortodoxní pohled na hudbu, která je kodifikována étosem opozice sedmdesátých a osmdesátých let. Před lety kacířský pohled na českou literární klasiku přinesla také Babička divadla Husa na provázku.

Bude stejně obrazoborecky působit dnes i obnovená premiéra? A co Pitínského Švejk, jak a komu je zodpovědný?

Velkou otázku osobní zodpovědnosti a nezodpovědnosti přináší nová inscenace vlámského spisovatele a performera Pietera De Buyssera, jehož inspirací je příběh Clary Immerwahr, manželky Fritze Habera, vynálezce yperitu.

Během večírku, který její muž uspořádal na oslavu prvního válečného použití této chemické zbraně, Clara ve vedlejší místnosti spáchala sebevraždu.

Zároveň s touto inscenací, již uvádíme jen týden po její bruselské premiéře, se již počtvrté vrátíme k populární inscenaci Pálení knih. I zde Pieter De Buysser zkoumá otázky odpovědnosti za zacházení s informacemi, kterými je dnešní svět zahlcen.

Věřím, že zodpovědně prostudujete náš program a budete navštěvovat naše představení a koncerty až nezodpovědně často.

Ondřej Hrab

3 ARCHA THEATRE BIMONTHLY MARCH–APRIL 2015

STALO SE V ARŠE

Projekt Sváteční pop tvoří umělci, kteří znají dobré načasování, sílu minimalismu nebo hloubku tmy a ticha. Na roveň zvukům hudeb­ ních nástrojů umějí vyzdvihnout zpěv a šepot větru, pokřik dravců a cákání vody. Vybudo­ vané napětí smést infantilním komičnem, hrát si jako rozjívené děti. Těžko odhadnout, jaká jednou bude jejich deska. Na tu je už nějakou dobu zaděláno, jejímu dopracování ale prý brání velké pracovní vytížení členů projektu.

Jisté je, že pro její vznik je potřeba prostor, aby hravost „svátečních popů“, která je na nich úplně nejzábavnější, nakonec neskonala, za­ škrcená diktátem nahrávacích zařízení. Naživo funguje výborně.

Barbora Vráblíková, kulturissimo.cz …„Snažím se věci chápat, všichni se snažíme současné události (třeba v Paříži) napasovat na to, co už víme, ale to všechno samo o sobě je politické. Všechny milostné pří­ běhy, pohádky, divadelní hry, prostě všechno.

Sám bych politikem nikdy být nechtěl, nemám na to talent.“ Jak z toho politického světa plného nevědomého útlaku tedy ven? „Tvořte! Jen nekonzumujte. Potřebujeme víc lásky, víc divadla, víc knih, abychom je pochopili a dostali se do myslí jinak smýšlejí­ cích lidí, do světů, které nám mohou připadat třeba znepokojivé. Znát je, může znamenat jim porozumět.“ Pieter De Buysser část z rozhovoru pro Radio Wave, 13. 1. 2015

Milí přátelé, po velmi úspěšné veřejné prezentaci zimního semestru všech ateliérů Archa.lab si dáváme pouhý týden odpočinku a ze zimního semestru se rovnou přeneseme do semestru jarního! Co nás v něm čeká?

SIBL N O E P ES

PŘESAH CO NAPLAT ANEB VEČER PLNÝ (NE)ZISKU Sdružení Ramus pořádá volnočasové aktivity pro mladé lidi s postižením i bez něj. V poslední době si klade otázku, jak a kde eticky a zod­ povědně čerpat finanční prostředky na vlastní provoz.

Akce „Co naplat aneb večer plný (ne) zisku“ by tuto otázku měla zodpovědět. Od 17.00 se proto v Malém sále uskuteční volně přístupná panelová diskuse s neziskovými organizacemi, které se s podobným tématem již utkaly. V diskusi moderované konzultantem v oblasti fundraisingu Janem Kroupou se tak vedle Ramusu objeví zástupci z organizací Asistence, Greenpeace, OSF Praha, Proutek a Sue Ryder.

Na diskusi naváže praktická ukázka jed­ né z možných podob fundraisingu – benefiční koncert. Pro Ramus zahrají kapely Prodavač, Kieslowski a All Star Refjúdží Band. Koncertem provede Bohdan Bláhovec. Více informací o celé akci na www.conaplat.cz.

4 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA BŘEZEN–DUBEN 2015

Mám vždy radost, když se aktivity Archa.lab rozrůstají, nabalují na sebe a všemožným způ­ sobem se proplétají. Do našich ateliérů se totiž hlásí nejen ti, kteří je již několik let pravidelně navštěvují, ale také ti, kteří se zúčastnili jedno­ ho z projektů Divadla Archa a rozhodli se dále rozvíjet své performační schopnosti. Vracejí se lidé, kteří si v minulém semestru vyzkoušeli taneční ateliér a nyní chtějí prověřit své herec­ ké schopnosti a naopak. Vedle nich přicházejí stále noví zájemci o divadlo a tanec. Nabídka je totiž opravdu široká. Nejmladšímu účast­ níkovi ateliérů v loňském roce byly tři roky, nejstaršímu dvaasedmdesát.

Choreografické duo VerTeDance pokra­ čuje ve svých dnes již věhlasných ateliérech.

Spektrum od nejmenších dětí přes školáky, dospělé až k těm, kteří mají nejrůznější fyzická omezení, to jsou Ateliéry kreativního pohybu a Ateliér Simulante bande. Schopnost obou tanečnic objevovat skryté talenty a pohybové možnosti všech účastníků nám všem na veřejné prezentaci brala dech.

Ateliér Divadlo všedního dne jsem otevřela z potřeby hledání toho, co pova­ žuji pro divadlo za nejdůležitější. Autentické divadlo vždy nachází inspiraci v každodenní realitě. Schopnost dívat se, svá pozorování zaznamenávat a následně zpracovat do divadelního jazyka – to není snadné. Herecká cvičení na základě metodických postupů „tzv. úhlů pohledu“ tvoří náplň pravidelné čtvrteční dvouhodinovky. Jarní novinkou je Divadelní ateliér pro děti vedený zkušenými lektorkami Anežkou Navrátilovou a Marianou Čížkovou.

V anotaci ke svému ateliéru říkají : „Účastníky ateliéru nebudeme ‚režírovat‘, ale vést tako­ vým způsobem, aby se sami stali autory svého díla. Dětem předáváme základy divadelního myšlení tak, aby získaly nástroje ke své vlastní tvorbě.“ V dubnu bude Archa.lab opět hostit nizozemského tanečníka a pedagoga Franka van de Vena, jehož dílna je založena na spe­ cifickém způsobu vnímání lidského těla. Více si přečtěte v našem rozhovoru na další stránce tohoto programu.

Když se zamýšlím, co mají ateliéry Archa. lab společného, napadají mě zásadní věci – svoboda projevu a radost z objevo­ vání vlastních možností, a to vše založené na znalosti techniky tvorby, která je pro každou uměleckou práci neodmyslitelným základem.

D O P Z OV E N

Z MÉDIÍ

V japonské Jokohamě se každoročně koná mezinárodní setkání producentů a prezentérů scénických umění – Performing Arts Meeting in Yokohama 2015 (TPAM). Jedná se o nejstarší platformu pro výměnu informací o rozvoji scénických umění v Asii, která v letošním roce oslavila své dvacáté výročí. Během devíti úno­ rových dnů se v Jokohamě a nedalekém Tokiu konaly semináře, dílny, setkání a představení, kde se odborníci z celého světa mohli seznámit se současnými trendy divadla a tance nejen v Japonsku, ale i v dalších zemích Dálného východu.

Japonská státní agentura Japan Foun­ dation pozvala k účasti na TPAM v letošním roce Janu Svobodovou, ředitelku festivalu Akcent a uměleckou vedoucí Archa.lab, aby seznámila japonské kolegy s činností Divadla Archa a zároveň navázala kontakty s dy­ namicky se rozvíjející japonskou divadelní a taneční scénou. Na speciální prezentaci Jana Svobodová představila současnou dramaturgii Archy. Japonské a mezinárodní odborníky zaujalo především zaměření Archy na dokumentární divadlo, které považují za aktuální trend také v asijském divadle. Během svého pobytu Jana Svobodová zhlédla přes deset divadelních představení slavných tvůrců, jako je například Tadashi Suzuki, stejně jako mladých divadelníků, kteří představují novou tvář japonského divadla. Můžeme se těšit, že některé z těchto inscenací budeme moci v Arše vidět během nadcházejících roční­ ků festivalu Akcent.

JARO V ARCHA.LAB

E EATR TH

Umělecké zážitky stejně jako láska často pro­ cházejí žaludkem. S tímto vědomím propojilo Divadlo Archa na začátku letošního roku své síly s týmem lidí spojených s artovými kiny Aero, Světozor a Oko, jejichž aktivity sahají daleko za běžný provoz kin. Prvním z výstupů našeho spojenectví je proměna divadelního baru v pulsující místo inspirativních setkání.

Věříme, že nadšení nových provozovatelů, zodpovědný výběr lokálních dodavatelů i jejich produktů a přátelská obsluha nadch­ nou i vás. „Návštěva baru bude sama o sobě intimní umělecký zážitek,“ slibují noví provozo­ vatelé.

ARCHA SE PŘEDSTAVILA V JOKOHAMĚ

R

NOVÝ BAR V ARŠE

ARCHA.LAB

T ěším se na vás Jana Svobodová, umělecká vedoucí Archa.lab

DIVA D L O

ATELIÉRY ARCHA.LAB JARO 2015

Ateliér Simulante Bande Každé pondělí od 17:30 do 19:00 Divadlo Archa, Na Poříčí 26, Praha 1 Začínáme 9. února 2015 Lektoři: Veronika Knytlová, Tereza Ondrová (VerTeDance)

Ateliér kreativního pohybu I Každé úterý od 15:00 do 16:00 Zkušebna Divadla Archa, Zlatnická 8, Praha 1 Začínáme 10. února 2015 Lektoři: Veronika Knytlová, Tereza Ondrová (VerTeDance)

ARCHA.LAB

Dílna Franka van de Vena Počasí těla Dílna Body Weather / Počasí těla je určena každému, kdo se zajímá o zkoumání těla a fyzické přítomnosti. Dílna nabízí komplexní přístup k tréninku a performance, který zkoumá průnik těla s jeho prostředím. Tělo je zde konci­ pováno jako neustále se proměňující a nikoliv pevná či oddělená entita a v tomto smyslu je podobné počasí. Počasí je vnímáno jako komplexní systém sil a vlivů proudících skrz tělo a svět i mimo ně.

Trénink je vhodný pro tanečníky a všech­ ny zájemce o divadlo a pohyb.

Termín a filozofický základ pro Body Weather / Počasí těla koncipoval na začátku 80. let tanečník Min Tanaka. Metoda pak byla dále rozvíjena na seminářích po celém světě.

Frank van de Ven byl členem Tanakovy Mai Juku Performance Company v Japonsku v le­ tech 1983-1991. Společně s Katarinou Bakatsaki vede program Body Weather Amsterdam, platformu pro trénink a performance. V sou­ časné době jsou oba pravidelnými hostujícími učiteli na SNDO – School for New Dance De­ velopment v Amsterdamu. Pro více informací o Body Weather Amsterdam navštivte webo­ vé stránky www.bodyweatheramsterdam. blogspot.com.

Ateliér kreativního pohybu II

Každé úterý od 16:30 do 18:00 Zkušebna Divadla Archa, Zlatnická 8, Praha 1 Začínáme 10. února 2015 Lektoři: Veronika Knytlová, Tereza Ondrová (VerTeDance)

Taneční ateliér

VĚD NÉ DIV

Každé úterý od 18:30 do 20:00 Zkušebna Divadla Archa, Zlatnická 8, Praha 1 Začínáme 10. února 2015 Lektoři: Veronika Knytlová, Tereza Ondrová (VerTeDance)

Novinka!!!!!

Divadelní ateliér pro děti Každý čtvrtek od 15:30 do 17:00 Zkušebna Divadla Archa, Zlatnická 8, Praha 1 začínáme 12. února 2015 Lektoři: Anežka Navrátilová, Mariana Čížková

Ateliér Divadlo všedního dne Každý čtvrtek od 17:30 do 19:30 Zkušebna Divadla Archa, Zlatnická 8, Praha 1 Začínáme 5. března 2015 Lektor: Jana Svobodová

V devadesátých letech jste se vrátil zpět do Holandska. Nakolik bylo obtížné opět začínat ve své zemi?

Návrat do Evropy byl skutečný kulturní šok.

V Japonsku jsme během těch let žili s takovou intenzitou, že mi trvalo nějaký čas najít zpět své kořeny a obnovit vazby. Můj tanec ale zůstal imitací Minova tance déle, než jsem chtěl.

Teprve po přečtení o tom „Jak si vyrobit tančící tělo bez orgánů“ a uvedení tohoto projektu do pohybu s některými lidmi spojenými s univerzi­ tou v Amsterdamu jsem se pomalu vrátil ke své vlastní práci.

J ste respektovaným umělcem a učitelem.

Vaše učební „techniky“ stojí na Počasí těla, metodě objevené Minem Tanakou.

V čem spatřujete nejzásadnější prvky této metody?

Min Tanaka byl vehementně proti uzavření Počasí těla do pevného systému nebo metody.

To, na čem jsme s ním od poloviny osmdesá­ tých do poloviny devadesátých let pracovali a co jsme rozvíjeli, odráželo otázky a téma­ ta, která byla důležitá a riskantní. Bylo tak jednoznačně jasné, že pohonem lidí v Minově oběžné dráze bylo nepřetržité sledování a zkoumání těla, pohybu a společnosti, což pokračuje dodnes.

Nyní vnímám jakési oživení při práci nad Počasím těla. Po poklesu zájmu je nová generace tanečních a divadelních studentů a fyzických tvůrců lačná po nástrojích jak zkou­ mat a formovat své aktuální myšlenky a vášně.

RE EAT TH

IRRESPONSI BLE O L D A

uprostřed čajových polí a každý rok organizo­ val jeden nebo dva měsíce dlouhé worksho­ py. Práce na farmě a tanec pomalu pronikly do našich těl a myslí.

S tudio Divadla Archa, Zlatnická 8 Termín: 25.–26. dubna 2015 Čas: sobota: 11–17 hod neděle: 11–17 hod. Info a rezervace: marketa.prchalova@archatheatre.cz

TANEC JAKO PROTIJED PĚT OTÁZEK PRO FRANKA VAN DE VENA

P ůvodně jste studoval sociální vědy, co vás přivedlo k tanci?

Během studií na vysoké škole jsem prošmejdil mnoho divadelních, tanečních, pantomimic­ kých workshopů, stejně jako dílen zaměřených na bojová umění. Pak jsem viděl Mina Tanaku vystupovat v Groningenu. Díval jsem se na nahé tělo pomalu se pohybující hodinu v rozlič­ ných prostředích. Fakt, že jsem neměl slov, jimiž bych popsal to, co mě fascinovalo, mě natolik dráždil, že jsem měl potřebu dozvědět se více, a tak jsem se zúčastnil workshopu Počasí těla.

Později jsem v Paříži pracoval s lidmi, kteří se právě vrátili z intenzivní dílny Mina Tanaky v Japonsku, a nakonec jsem se rozhodl jít studovat přímo k němu do Japonska.

V Japonsku jste žil deset let jako člen Mai Juku, taneční skupiny založené právě Minem Tanakou. Co to pro vás znamenalo?

To byla moje tropická léta. Skupina byla na svém počátku a rozvíjela se. Min se skupinou neustále zkoumal a rozšiřoval trénink, měli jsme turné po Japonsku, západní a východní Evro­ pě a hráli v New Yorku. Min také rozjel Farmu Počasí těla v Hakushu dohromady s prvním ročníkem svého festivalu, obnovil starý statek

5 ARCHA THEATRE BIMONTHLY MARCH–APRIL 2015

J aké jsou vaše nejbližší umělecké, taneč­ ní a choreografické plány?

Několik let jsem pokračoval v tanci pro publikum, aniž bych měl skutečný impuls nebo potřebu být na jevišti. Smysl pro povinnost, vědomí, že jen málo lidí prošlo naším tréninkem a že je pro tento tanec důležité být předváděn i třeba jen jako protijed na probíhající komodi­ fikaci těl, mě nutí pokračovat. V těchto dnech mám pocit, že publikum už hledí na experi­ mentální tanec jinýma očima, což napomáhá k obnovení a obohacení pole výměny, jejíž chci být součástí.

Jedním z mých skutečných zájmů je vztah mezi tělem a krajinou. Pokračuji ve výzkumu tohoto problému v krajinách po celém světě.

Další pokračování tohoto projektu, který v České republice dělám společně s Milošem Šejnem, se bude konat v srpnu roku 2015 (viz www.bohemiaerosa.org). Mimoto se pomalu odhodlávám psát o tanci a pokračovat ve výuce tance a pohybu.

Rozhovor vedla Jana Svobodová Překlad: Lukáš Jiřička

ROZHOVOR S JANEM ANTONÍNEM PITÍNSKÝM

OVLIVNILY MNE

6 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA BŘEZEN–DUBEN 2015

foto Viktor Kronbauer

TY OKRAJOVÉ VĚCI

ROZHOVOR S JANEM ANTONÍNEM PITÍNSKÝM

Jan Antonín Pitínský (*1955) je režisérem, básníkem, prozaikem dramatikem a překladatelem. Po absolvování gymnázia a střední knihovnické školy vystřídal několik zaměstnání. Byl spoluzakladatelem brněnských souborů Nepojízdná housenka a ve své době významného Ochotnického kroužku, který vzniknul v roce 1985 a v němž režíroval Kafkovu Ameriku i vlastní hry Ananas a Matka. Pitínský pracoval na mnoha českých, moravských i slovenských scénách.

V roce 1991 byl spolutvůrcem Kabinetu múz, režíroval například v Mahenově divadle, Na zábradlí, kde vytvořil zásadní inscenace Ritter, Dene, Voss nebo Divadelník, Dejvickém divadle (Sestra úzkost, Spřízněni volbou), Národním divadle (Maryša, Zvony) nebo ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti ad. Jeho sebraná literární tvorba vyšla v roce 2010 s názvem Všecko napsané. Jan Antonín Pitínský, jinak také vlastním jménem Zdeněk Petrželka, v Divadle Archa připravil inscenace Král Oidipús a Marné tázání nebes, v dubnu zde v pražské premiéře představí vlastní a patrně velmi divokou adaptaci Haškova Švejka. dyž jste začínal svoji režijní dráhu v di­ K vadelních spolcích Tak-tak, Ochotnický kroužek apod., zpracovával jste klasic­ ké autory, kterým se často amatérské divadlo vyhýbalo. Nakolik bylo obtížné i v rámci amatérského divadelního prostředí prosadit dramaturgii stavějící na tehdy nepříliš pohodlné a akcepto­ vané klasice (Kafka, Dostojevskij)? Jaké Impulsy z prozaického textu vám napo­ mohly a dodnes napomáhají k rozvíjení vlastní režijní práce?

No, to jsou různé, často nezřetelné věci v textu, pravda je, že mne velmi ovlivnily ty okrajové věci, co autor jen tak nadhodí a pak už o nich nemluví, nějaký nástup do vlaku, úplně zbyteč­ né slovo, vítr, který náhle vtrhne do místnosti, kde se hlavní hrdina chystá k vraždě apod.

Když jste tehdy působil v Divadle na provázku, nakolik vás ovlivnil tehdejší rukopis tohoto divadla a nakolik vás například přitahoval, coby režírujícího dramatika, autorský přístup HaDivadla?

Mne to ovlivnilo pozorováním zblízka, ale měl jsem z toho dost strach, režiséři byli absolut­ ními pány, i když odpočívali a nemluvili nebo prostě svačili, všichni na to dávali pozor, pak se dost křičelo, pak se zase žonglovalo

atd. To Na provázku; HaDivadlo jsem neznal, pouze z představení, a to byl dost uzavřený svět, velmi magický a působivý, ale přeci jen mně trochu cizí, ačkoliv mám spoustu krásných vjemů, kupř. z představení o herci Krumlovském nebo o dělnické vzpouře v Prostějově apod.

Ale jsem těm divadlům velmi vděčný za mnoho věcí, hlavně že jsem poznal tolik vzácných lidí.

A za etiku všeho, bylo to čisté, mravně silné působení.

J ak vypadala vaše spolupráce s Pete­ rem Scherhauferem?

Já jsem Peterovi napsal myslím tři různé scénáře, on byl takový kluk z dědiny, rád hrál různé hry na papíře. Nastudoval jsem u něho pár postaviček, ale jinak jsem ho vnímal jako nadřízeného a s tím prostě souvisí i některé ne­ příjemné věci. Byl to mamut se vším všudy a byl dost lidský, přestože skoro pořád zuřil. o jaké míry vám konvenoval poměrně D silový způsob režírování, který předsta­ voval Peter Scherhaufer? Měl nějaký vliv na vaši režijní práci?

V mládí na mě napřed působilo silně /insce­ nace Červený smích/, ke konci příšerně, že jsem dělal všechno naopak. Příšerně ale ne ve smyslu kvality /třeba Obchod s chlebem byl ještě skvělý/, ale temporytmu, výrazu apod., který mně začal být protivný. osmdesátých letech jste připravil V několik inscenací, které vyšly za hranice divadelních budov. Buď jste obsadili město, nebo zahradní restaurace.

Neschází vám nyní, když pracujete v „ka­ mennýchdivadlech“, právě ona volnost, alternativní přístupy k nakládání s pro­ storem a volnějším scénickým tvarem?

Mně ne, už jsem na to starý, a taky bych se sty­ děl. Jsem rád za tiché jeviště, které vzbouzí vel­ kou fantazii, které se člověk musí trochu hrozit, jak ji naplní atd. To na ulici patří k mládí nebo určitému stavu, co si vlastně myslet o divadle. akolik se od osmdesátých let proměnil N váš přístup k režii, ale i k dalším divadel­ ním spolupracovníkům např. scénogra­ fům, dramaturgům, skladatelům? A co naopak považujete za jistou svoji konstantu – příklon k zpracovávání kla­ sických předloh, adaptace prozaických textů atp.?

Můj přístup je v podstatných věcech celkem stejný... Samozřejmě dřív jsem myslel, že nebu­ du dělat klasické texty, zkoušel jsem často jen s námětem nebo dokonce s ničím nebo vyšel z nějaké básně nebo se prostě do někoho zamiloval... V podstatě mě na divadle zajíma­ la jen literatura, poté, co jsem ve Zlíně dělal Její pastorkyňu, už jsem měl rád i klasické hry; nejlépe se mi líbí ty antické a teď i Shakespea­ re, ale toho jsem dělal jenom jednou. Nevěděl jsem, jak je prostý a živoucí a v čem je vlastně doopravdy hluboký.

P racujete jak v Národním divadle, na středních scénách (Husa na provázku, Na zábradlí), ale i v oblastních diva­ dlech. Nakolik přizpůsobujete dramatur­ gii těmto rozdílným divadlům s rozdílným obecenstvem? Jak velký dopad má na vaši práci místo, v němž režírujete?

7 ARCHA THEATRE BIMONTHLY MARCH–APRIL 2015

Myslím, že mne to ovlivňuje jen málo, neboť vždy máte text a herce; pouze herci v Národ­ ním divadle jsou jiní tím, jak je tam nahnala his­ torie a jak mají tedy různé zkušenosti s hraním.

Není to soubor jedné duše a taky si nemůžete dost vybírat herce... Ano, lidská blízkost je nejhezčí, určitý děsivý humor a hlavně zde musí být někdo šílený a neopatrný, nějaký meteor jako Kája Dobrý.

H ovoříte-li o určité nejednotnosti soubo­ ru Národního divadla, je přesto podnět­ né v tomto prostoru pracovat?

S některými lidmi jistě ano, ale i ten nesourodý kotel byl velmi inspirativní /viz Vinklář – Pa­ velka, Chramostová – Salzmannová/ a jiné fenomenální disproporce. Ale to je i ta jinde nevídaná úžasnost Národního divadla. Tam se žije skutečnou historií, a to je ta pravá fantas­ magorie.

Alternativní kořeny vaší práce lze vy­ sledovat v mnohých vašich inscenacích (Král Oidipús, Job, Hordubal, Marné tázání nebes). Jedná se o vědomé rozví­ jení vaší rané poetiky v divadlech, která jsou těmto výbojům nakloněna?

V Arše jste pracoval koncentrovaně pouze dvakrát. Máte dojem, že divadlo bez souboru s variabilním prostorem je pro vás výzvou?

Archa byla dobrá, i Marné tázání nebes i Oidí­ pús, ale já se trošku bojím těch podzemních prostor. Způsobem práce se mi ale v Arše líbí.

Zkoušelo se každý den velmi dlouho v kratším čase, v podstatě jsme byli pořád sami v diva­ dle. To má, myslím, smysl. Pokud jde o variabilní prostor, poté, co se rozhodnete, kde budete hrát, už variabilní vlastně není, jen ta možnost a možnosti člověku dělají radost. akolik vám konvenuje divadlo bez N vlastního souboru?

No, to mi právě příliš nevyhovuje. Ačkoliv v jistých souborech je, dá se říci, tak též i „můj“ soubor /v Hradišti nebo jinde/. elitujete, že jste na delší období, kromě N období v Na zábradlí, nezakotvil v jed­ nom divadle a nerozvíjel například profil jednoho souboru?

To mne trochu mrzí. Blízkost, jak jsem psal, člověka nejlépe ponouká k hezkým věcem a je doufám i inspirující. I herci, kteří vás mají rádi a hned jsou u vás, když vás něco trápí a ptají se po příčinách. Nebo se ptají po příčinách, když nevíme kudy kam a řešíme to společně.

Národním divadle jste inscenoval V hlavně česká kanonická díla – Bloudění, Maryšu, Markétu Lazarovou, Radúze a Mahulenu či méně známý text Zvony Fráni Šrámka, ale i Smetanova Dalibora.

Jedná se o váš vlastní dramaturgický vklad, anebo se ustavilo, že Pitínský je ideálním režisérem české dramatiky?

Začalo to Blouděním a Maryšou. Pak jsem re­ zignoval, neboť se rozhodlo, abych dělal v Ná­ rodním jen klasiku, ale vlastně jsem byl rád a nic jiného tam dělat nechtěl. Byl to takový můj šťastný a nešťastný tajný plán. Šťastný, že jsem stihl udělat ZVONY Fráni Šrámka... Určitě jsem tím nejhorším režisérem české klasiky.

Když jste byl zařazen do silné generace

ROZHOVOR S JANEM ANTONÍNEM PITÍNSKÝM společně s Morávkem, Léblem a Nebes­ kým, měl jste dojem, že to bylo srovnání opodstatněné? Pokud ano, platí v jisté míře i dnes?

To nemohu hodnotit. Samozřejmě těch tří si vážím a mám je rád.

Které z vašich inscenací jsou pro vaši práci klíčové a formující?

To sám nemohu říct, i určité neúspěšné insce­ nace byly pro mě velmi důležité, a nebylo jich málo. Ale jsou i inscenace zcela ve mně němé.

Ale též i ty, u kterých, když si na ně náhodou vzpomenu... prostě mě ohromí radost, kterou z nich i po těch letech mám.

D o jaké míry se připravujete před zkoušením inscenací? Jak silná musí být prvotní koncepce?

Někdy se připravuji velmi, jindy vůbec. Vlastně vůbec málokdy, samozřejmě to příliš nejde, přece jen máte strach a zodpovědnost. Ale soudil jsem kdysi, že režisér má být připravený na divadlo celým svým životem a že ho ne­ může co překvapit, neboť je přece pohotový, každý den přečte jednu knihu, pořád se něčím zabývá, ještě k stáru se vrtá v inscenacích slav­ ných předchůdců, pořád si čte ty Vachtango­ vovy záznamy ze zkoušek atd. Takové jedno představení ho proto nemusí vůbec zajímat, kromě určitých konkrétních náležitostí.

J ak velkou potřebujete mít svobodu při výběru dramatické či prozaické předlo­ hy, anebo berete pobídky z divadel jako výzvu?

Ne, musím mít dobrou literaturu. Když mám špatnou literaturu, např. Markétu Lazarovou, zkoušení mě začne skličovat a mrzet. Ale vždy jsem si dával pozor, abych zkoušel pořádné věci, myslím literárně pořádné a vkusné.

V čem je pro vás Markéta Lazarová dílem špatné literatury?

Tím přízračně vylhaným, expresivně poetistic­ kým stylem, a tím, že postavy jsou jen takoví papíroví nadhrdinové, strašně sterilní a že krev je v tom románu pravá jako v kavárně Slavia.

Ale Vančuru jsem jako chlapec tolik miloval!

V jednom rozhovoru uvádíte, že vše, co se děje na scéně, pojímáte jako báseň, v níž musí být všechny elementy múzicky prokomponované. Tento postoj připo­ míná rané názory Emila Františka Buriana na divadlo, které musí být polydynamic­ ky prokomponované a v němž všechny elementy jsou součástí „hudební“ struk­ tury. Jedná se o vědomé navázání na tento režijní a teoretický odkaz?

Ne, to určitě ne, dílo Burianovo jsem poznal později, tedy trochu důkladněji. Mám rád stylizovanost hlavně proto, že se tím odstra­ ňuje všechna ta otřesná veteš – chůze, práce s gestem, všechno to, co pochází z psycholo­ gického šílenství. No, vlastně to není šílenství, ale herci mají tendenci se bouchat do hrudi nebo se naklánět nad souseda ve při nebo se otočit, když na ně někdo zavolá zezadu, a přitom to není nikdo, kdo by je měl zajímat.

Ale zas takové ty sborově nacvičené scény rád moc nemám, třeba když se sborově zpívá a herci na každý druhý takt třeba dupnou nebo ukážou na něco prstem...

Připravujete ale určitý múzický rámec

svých inscenací vědomě?

Někdy určitě vědomě, ale ta tanečnost přichá­ zí sama, protože ví, že ji mám rád a vyhledá mě po předchozí domluvě.

Stylizovanost vašich inscenací považujete za princip, který odstraňuje veškerou psychologickou veteš. Není však psychologismus tím nejsnazším divadelním prostředkem, jakým lze bu­ dovat jednotlivé scény a jejich průběh?

Jsem rád, když jsou věci čisté. Nevím, co je psychologismus.

J ak silné musí být vaše propojení s dra­ matickou předlohou?

Musím ji mít rád, milovat ji, některá místa si mu­ sím často opakovat, musím mít rád ten nápěv a různé malicherné radosti v něm a žhnoucí, zdravý oblouk k dobru, jak je tomu kupříkladu v Oresteie.

Pracujete rád čistě formálně, stylizova­ ně. Proto jste se také přiklonil k principům čínského divadla?

Ano, to je moje milované téma a něco, co mne tak ovlivnilo! Když si vzpomenu, s jakou radostí jsme dělali „Vějíř s broskvovými květy“, a přitom se to nikdy kromě Číny nikde nehrálo, text byl upřímně a závratně dlouhý, skoro šest set stran, které pak Hubert Krejčí upravil...

Bohatství orientálního divadla je pro nás kouz­ lem, na které jen s obdivem pohlížíme, a přitom tak málo se tím hřejeme! Líbí se mi, jak prostá je scénografie a jak úžasné musí být kostýmo­ vání, a hlavně, jak se mají provádět KOUZLA! Nemluvě o tom, že ty staré čínské nebo ja­ ponské hry překonávají o tisíc věcí evropskou dramatiku, to se vůbec nedá srovnat – v křeh­ kosti, v síle nejskrytějšího postřehu, půvabu, ve stavbě textu atd. Jenže, samozřejmě, my jsme děti Dostojevského a Tolstého...

D o jaké míry je inspirativní pracovat nad formálně silně ustaveným čínským divadlem, které se vykazuje spoustou pravidel a principů? Nabízí nám čínské divadlo i dnes skutečně radikální diva­ delní jazyk?

Radikální jistě ne, ale osvobozující určitě.

J e pro vás zkoušení otevřeným tvarem s například nedokončeným scénografic­ kým projektem, hudbou, jež je skládána na vznikající situace atp.?

Ano, ano, to skutečně mám nejraději – hledat vše, včetně scény, kostýmů a hudby teprve v průběhu zkoušení! Ale málokdy vám to dovolí...

Rád pracujete s dramatickými či prozaickými texty – Maryša, Zvony, Naši furianti, Bloudění ad. Jedná se pro vás o výzvu, jak ukázat jejich dosud scénicky nepříliš akcentované a aktuální odstíny, například expresionismus Zvonů Fráni Šrámka, až mystický rozměr Mrštíkovic Maryši?

Ani snad ne, nikoliv výzva, nechci předem něco zdůraznit, spíš chci říci, jak je tento text dobrý a kde přesně je zajímavý a co se u něho opomíjí.

Co vás odvedlo od psaní divadelních 8 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA BŘEZEN–DUBEN 2015

her? Nelitujete, že nepíšete prózy a dra­ mata?

Je mi toho trochu líto, to ano, a ani nevím, jestli jsem to režírováním vlastně nějak důvěryhod­ ně nahradil...

Přeložil jste prózy Láska a Krev sloven­ ského spisovatele Rudolfa Slobody.

Nakolik je pro vás podnětné překládání a jiná než přímo divadelní práce s literaturou?

Já nepřekládám, pouze toho Slobodu, neboť kdybych psal, psal bych nejraději jako on, a taky mají v rodině někoho z Pitína; občas jedu do Nové Vsi, všechno je mně to nějak přízračně – ano, je tomu tak – blízké, jako by skoro mystické spojení... Starám se jenom o něho a nedá se tomu říkat překlad. Překlad ze srdce do srdce – někoho – to možná jo.

V čem je vám Rudolf Sloboda blízký? Je to jeho neustálou introspekcí, ponorem do sebe sama a jistým ironickým odstu­ pem? Jistou bolestnou krutostí jeho próz?

Je to tím i tím, ale nejvíce, že pozoruje ryze a bláznivě, a jak neustále bystře a originálně myslí. Život v jeho pojetí je velké utrpení, ale jeho slova jej osvobozují, částečně.

S hledáváte v díle Rudolfa Slobody jistou příbuznost s Thomasem Bernhardem?

Kromě nahodilých vnějších shod ani v nejmen­ ším.

N ení pro vás výzvou, abyste se vrátil ke psaní, úroveň soudobé dramatiky?

Výzvou – úroveň... Nevím, jaká je přesně ta úroveň, ale je mnoho mně sympatických věcí, hlavně u nás, v Čechách. Z těch ostatních znám Němce, Angličany, Iry – tedy trošku, co občas vyjde... Občas něco dělám: Keratu, Muchinu, Händla Klause, Horoščáka...

V současnosti připravujete v divadle Husa na provázku novou podobu Haškova Švejka v nové adaptaci.

Navazujete na různé známé adaptace a inscenace tohoto až monstrózního ro­ mánu, které vytvořil například E. F. Burian či Jan Grossman? „Švejka“ vytváříme proti všem pravidlům, takže je nám to jedno. Je to spíše Apocalypse Now, bohužel.

Vytvořil jste několik desítek inscenací s rozmanitými soubory, které pracují s velmi rozdílnými texty od antiky přes klasicismus po současnou dramatiku.

Jaké možné cesty a stylistiky, jichž jste se například jen letmo dotknul, byste rád dále rozvíjel?

To je velmi složitá otázka, chtěl jsem být fana­ tický, dětský a trochu pravdivý.

Rozhovor vedl Lukáš Jiřička

Mezinárodní hudební program Telekom Electronic Beats, který se zaměřuje na pořá­ dání hudebních festivalů a klubových akcí napříč velkými evropskými městy, se opět po roce vrací do Divadla Archa, aby představil to nejlepší ze současné elektronické hudební scény. V pátek 13. března 2015 se uskuteční jeho jubilejní desátý ročník. Příznivci elektronické hudby se mohou těšit na éterické skladby dívčí formace Warpaint, tribální elektronické beaty francouzsko-kubánských dvojčat Ibeyi, neobvyklé samply krautrockových Von Spar a nevybíravé texty izraelské umělkyně Adi Ulmansky.

Hlavním lákadlem letošního ročníku je dívčí kytarová skupina Warpaint, která vznikla v roce 2004 v Los Angeles. O čtyři roky později debutovala EP Exquisite Corpse, na kterém spolupracoval bývalý kytarista Red Hot Chilli Peppers John Frusciante. První studiové album The Fool vyšlo až v roce 2010 a kapelu zařadilo mezi jednu z nejzajímavějších nových hudeb­ ních skupin Ameriky. Na jejich zatím poslední studiové desce nazvané Warpaint z loňského roku s ležérní náladou a zdánlivě naivním přístupem se podílel i producent Flood, který spolupracoval například s U2, Nine Inch Nails, Depeche Mode či s PJ Harvey.

Svou pražskou premiéru si odehrají francouzsko-kubánská dvojčata Lisa-Kaindé a Naomi Díaz. Říkají si Ibeyi a ve své hudbě propojují soulový zpěv s alternativním r’n’b.

Zpívají anglicky a africkým jazykem Yoruba, kterým mluví etnický národ nacházející se v jihozápadní části Nigérie. V současné době nahrávají své debutové album.

Dalším interpretem desátého ročníku fes­ tivalu je německá kapela Von Spar, již můžeme řadit mezi představitele nové vlny krautrocku.

Jejich hudba je obohacena také o další vlivy z elektronické hudby. Von Spar rádi samplují netradiční zvuky jako vytí vlků nebo nahrávky z telefonního záznamníku. Své čtvrté studiové album Streetlife vydali v říjnu loňského roku, a zároveň tak odstartovali své evropské turné.

Dalším čerstvým objevem hudební scény, který Electronic Beats Festival přiveze do Prahy, je excentrická izraelská zpěvačka a producentka Adi Ulmansky. S tříčlennou kapelou Lorena B vydala v roce 2012 album Siblings, téhož roku se poprvé představila v Londýně a začala pracovat na sólových elektronických nahrávkách. Díky své debutové mixtape Shit Just Got Real (2013) a po ní násle­ dujícím EP Hurricane Girl (2013) si Adi získala uznání předních hudebních recenzentů.

Workshop od LeafAudio v rámci festivalu Electronic Beats Jubilejní desáté vydání Electronic Beats s sebou přiváží nejen zajímavý výběr inter­ pretů, ale i netradiční festivalový bonus pro hudební nadšence – workshop, na kterém si účastníci sestaví vlastní mini syntezátor! Pod vedením týmu z německého studia LeafAudio, které se zabývá masteringem hudebních na­ hrávek a bastlením DIY elektronických nástrojů, si za poplatek 60 EUR můžete sestavit vlastní nástroj. Workshop proběhne od 16.00 do 20.00 a cena zahrnuje veškeré potřebné kompo­ nenty a není nutná ani předchozí zkušenost s pájením. Registrujte se již dnes na stránkách www.leaf-audio.com.

9 ARCHA THEATRE BIMONTHLY MARCH–APRIL 2015

13. 3. / 20.00 / ELECTRONIC BEATS FESTIVAL

ZDÁNLIVĚ NAIVNÍ A LEŽÉRNÍ ČTVEŘICE W A R P A I N T NA DESÁTÉM ROČNÍKU FESTIVALU TELEKOM ELECTRONIC BEATS

Von Spar

foto archiv Electronic Beats Festival

Warpaint

ELECTRONIC BEATS

ROZHOVOR S MILOSLAVEM KLÍMOU

DRAMATURG JE PLACEN ZA POCHYBOVÁNÍ Divadelní dramaturg je i přes veškerou nepostradatelnost tím nejméně známým členem inscenačního týmu, přestože má na divadlo formující vliv. Mnohé o tom ví divadelní dramaturg, profesor dramaturgie na DAMU a v neposlední řadě i člen správní rady Divadla Archa Miloslav Klíma (*1941).

Klímův divadelní záběr je značný – po začátcích, kdy na přelomu 60. a 70. let vedl kabaretní klub „Na Forbíně“, přes téměř desetileté působení v Západočeském divadle v Chebu v 70. letech, kde s režiséry Janem Grossmanem a Miroslavem Krobotem navzdory všem dobovým ústrkům vytvořili silné období, přes hradecké Studio Beseda, loutkové divadlo Drak, v němž spolupracoval s Josefem Kroftou – jej život dovedl až k šéfování činohry divadla Na zábradlí a práci v Národním divadle.

D ivadlu jste se začal profesionálně věnovat v 60. letech, kdy byla česká divadelní kultura na skutečném vrcholu a malé scény přímo bujely. Jednalo se i tenkrát o výboje tzv. alternativního di­ vadla? A nakolik například určitá skrom­ nost nebo chudá podoba divadla, jak ji známe kupříkladu z Grossmanova Otce Ubu, byla součástí konceptu?

Kořeny toho, čemu dnes říkáme studiové nebo alternativní divadlo, jsou v divadelní tradici přítomné od počátku. Vždy existovalo divadlo oficiální a méně oficiální. Commedia dell’arte žila na náměstích, strhávala na sebe pozornost a konkurovala jiným atrakcím.

Všechny komedie a masopustní reje týkající se například Krista musely doslova vyjít před kostel, aby byly možné. Bertolt Brecht začínal v kabaretu stejně jako Max Reinhardt, Erwin Piscator dělal velké inscenace v plenéru, ruští futuristé inscenovali dobytí Zimního paláce, můžeme zmínit i Stanislavského studiové zkou­ mání, Mejercholda, Vachtangova, první fázi Osvobozeného divadla ještě s E. F. Burianem a Jiřím Frejkou, Longenovy kabarety...

Vtip je v tom, že to vždy nemuselo být v kontrastu a opozici, ale například v dialogu s akademismem. Když nějaké divadlo kostnatí anebo se z něj stává akademická instituce, která nenese nové podněty a spíše jen potvr­ zuje svou výjimečnost, zcela logicky se z něj

vydělí to živé a založí si svůj prostor jinde jako Ljubimov, který založil Divadlo Na Tagance, aby se oderval od tradic, které jej tížily.

U nás ten rozkvět byl zřejmý v druhé polovině 50. let. Semafor, a na to se zapomíná, byl divadlem sedmi malých forem, podstatné byly začátky Ivana Vyskočila Na zábradlí, divadlo Paraván, Večerní Brno... Samozřej­ mě, že tato divadla byla objektivně chudá, ale jednalo se v jejich případě i o problém programního rázu. Sdělením a jistým politi­ kem bylo, že i bez těch peněz byla schopna komunikovat s diváky a pracovat navzdory i bez bohatých kulis atp. Myslím, že tehdy se vytvořily způsoby, jak dělat divadlo po svém a možná i navzdory, které dodnes trvají, přestože se modifikují či je nacházíme na jiných místech. To, že například někdo založí divadlo v opuštěné tovární hale, je zázrak, ale tento zázrak s sebou nese i velké nároky, které jsou podle mne, a zde si dovolím právem přece­ nit svůj obor, hlavně dramaturgického rázu.

Dramaturgie totiž vždy klade otázky – kde jsme, kdo jsme, kam směřujeme, zda je nám rozumět, a zároveň musí dokázat reagovat na výzvy, ale také reflektovat i sebe samu, z čeho je složena.

Divadelní dramaturgie stojí na třech sloupech, které se za celou historii pouze mírně proměňují v konkrétním provedení. Prvním je ona autorská část, další je vlastní dramatur­ gie celku, která buduje tvář a profil divadla, a zároveň se samozřejmě jedná i o drama­ turgii jednotlivých titulů. Třetí pilíř tvoří zcela schizofrenní, ale dramaturgii vlastní schopnost reflexe.

Dramaturg je aktivním spolutvůrcem inscenace, ale zároveň je schopen vystoupit z díla a snažit se na něj kriticky pohlédnout zvenku a říct třeba, že si tvůrci stoupají na špičky a dostanou křeče do lýtek, jak žertem říkával Jan Grossman. Všechny tyto tři pilíře dramaturgie byly tenkrát v Divadle Na zábra­ dlí obsaženy, jen se jmenovaly jinak. Grossman například mluvil o apelativnosti a byl schopen i teoretické reflexe vlastní tvorby a jednotli­ vých děl. Tím byl schopen vždy vytvořit určitý vědomostní základ, o nějž se dalo opřít a který nebyl například pouhým nápadem, co se líbí a nabízí jen lákavé řešení, jak inscenovat.

Dostat nápad, jak říkal Radok, není těžká věc, ale umění začíná tam, kde se člověk naučí jej zbavit a umět s ním pracovat a prozkoumat jej, pokud se sám vrátí. Pokud se ztratí idea nutnosti, z divadla se stane show, což je sice legitimní, ale zde se přeci bavíme o tvorbě svého druhu. A to je velmi vzácná věc.

My jsme měli to štěstí, že jsme vstupovali do profesionálního provozu hned na počát­ ku 60. let, kdy se zde skutečně děly mimořádné věci. Měli jsme například šanci vidět Brookova Krále Leara, to naprosté divadelní zjevení.

N ebylo to ale v 60. letech tak, že určité 10 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA BŘEZEN–DUBEN 2015

tendence, které lze považovat za alternativní, byly přítomny nejenom na malých scénách, ale i například v Národním divadle, kde v té době dělal Alfréd Radok, Otomar Krejča?

Začátky mnohých studiových divadel byly také divoké a vlastně amatérské nebo poloamatérské – stačí připomenout Provázek, HaDivadlo, na počátcích zcela amatérskou Ypsilonku, Divadlo na okraji. Tím, že tyto vý­ boje však za své vzala půlka oficiálních scén, staly se méně konfliktními. Když vznikala studia u divadel, ať už Beseda v Hradci, Dominik v Plzni, studio v Olomouci, zastřešovala se de­ magogicky, ale nezbytně tím, že v Rusku mají divadla také studiové scény. Úplné napětí tam nebylo, ale na menší divadla se i tehdy pohlíželo jako na poloama­ téry. V té době i Národní, v němž byl například Radok, mělo snahu dělat dobré divadlo.

V Brně Hynšt, Hajda, Srba, Sokolovský zase dělali skvělé politické divadlo, v Ostravě pra­ coval Radim Koval, Ivan Glanc v Liberci připra­ vil Camuse. Samozřejmě, že ale s normalizací byli všichni tito zajímaví režiséři odsunuti na periferii a větší divadla byla obsazena tvůrci čtvrté či páté kategorie. Tehdejší divadelní kultura byla skutečně silná, česká divadla neustále jezdila po světě. Dokonce i Národní sklízelo na západě úspěchy, dnes bych ne­ věděl, co tam poslat. Když se nyní podíváme na program předních evropských festivalů, českého tam obvykle není nic. To mě mrzí. .

Vy jste pracoval celý život vlastně spíše v prostředí alternativní činohry s Janem Grossmanem, ale i v loutkovém divadle Drak s Josefem Kroftou, přestože jste vystudoval činoherní dramaturgii...

Po škole jsem zůstal na volné noze, což v druhé polovině 60. letech jaksi bylo snazší a měl jsem představu, že si založím společně s režisérem Zdeňkem Pošívalem vlastní divadlo s názvem Kabaret na forbíně v Malostranské besedě.

Měl to být kabaret inspirovaný všemi off a nebo alternativními principy. Grossman k nám chodil a režíroval u nás Slečnu Julii.

Tehdy jsme si poprvé pracovně i lidsky sedli.

Grossman se právě vrátil z Holandska, kde pracoval, když odešel ze Zábradlí – byl v podstatě vyhozen. Ještě několikrát směl režírovat v zahraničí, ale pak mu tyto cesty také zatrhli, tak později šel do Chebu, kde jsem pracoval. Tam jsme spolu s Mirkem Krobotem založili scénu D pro šedesát lidí, což nemohlo nikoho pobouřit i v době, kdy se vše oficializo­ valo. Byli jsme tedy k tomu studiovému principu práce nalomení, navíc jsme chodili v Praze na všechna ta setkání s lidmi z HaDivadla, s diva­ dlem Na provázku... Společně jsme v 80. letech pak připravovali v Hradci Besedu, na níž se ještě podílel Miroslav Krobot a Josef Krofta, ačkoliv sám Grossman tam nic nerežíroval, jen se podílel na Kroftově inscenaci Pastýřky. Když

ROZHOVOR S MILOSLAVEM KLÍMOU jsem pak přešel do Draku, byl jsem připravený i na práci v loutkovém divadle.

foto Jakub Hrab

Jaké to bylo v té době stavět repertoár?

To byl zajímavý sport, kterému jsme říkali ‚jak upadnout s nůší vajec a nic nerozbít‘. Měl jsem na to fintu, že jsem v koncepcích sezóny vždy použil slovo ČSSR a pavlovovský reflex soudruhů a cenzorů byl uspokojen. Jim stačilo to slovo, obsah je nezajímal. V Chebu jsme naštěstí měli člověka, který nás chránil. V Hrad­ ci jsme nikoho takové neměli, a proto jsme s Besedou dopadli špatně. Já byl odejit, ale naštěstí jsem šel do Draku, Krofta odešel sám, Grossman šel do Divadla pod Palmovkou, Mirek Krobot do Realistického divadla...

Ti, kdo zde tímto způsobem pracují, jsou určitě Skutr, Petra Tejnorová a Vosto5, ale u Vosto5 někdy cítím, že by selekce a pojme­ nování věcí celku jen prospěly. Myslím, že v po­ dobně otevřeném procesu jsme byli s Pitínským při zkoušení Maryši, kde akorát Vladimír Franz zkomponoval hudbu, která inscenaci trochu jakoby předjímala.

Vaše generace měla více času být spo­ lu, v divadle jste prakticky mohli žít...

Ano, to tak bylo obecně dané. To byla velká výhoda. V Chebu jsme zkoušeli od pondělí do pátku a většina z nás do divadla dojížděla.

Co se dalo dělat v těch hodinách, kdy jsme nezkoušeli?

Co bylo při stavbě dramaturgických plánů a repertoáru zajímavým momen­ tem?

Určitě bylo skvělé, když se podařilo něco kvalitního do repertoáru propašovat. Já byl hrdý, když jsem do Realistického divadla pro­ pašoval Hodinu mezi psem a vlkem Daniely Fischerové, která sice měla čtyři reprízy, ale to byl vlastně úspěch. Na poslední představení jsem dokonce tahal kamarády přes kotelnu vedlejšího domu, protože divadlo bylo hlída­ né. To bylo přece krásné, přestože bylo jasné, že v Realistickém divadle angažmá nedosta­ nu a musím dále jezdit do Chebu.

Satisfakcí bylo, že například na Gross­ manova Racka do Chebu jezdily z Prahy autobusy plné lidí. V 80. letech už to naštěstí

Lze tedy říct, že tehdejší inscenace i stu­ diových divadel vznikaly pomaleji a pečlivěji?

Ano, myslím, že to je vidět. Dnes vidím více spekulace, což neznamená, že by nápady byly špatné, ale jsou rychlé a možná by byly nahraditelné. Lidé jsou roztěkanější. Když v Ypsilonce Jan Schmid zkoušel inscenaci o Mi­ chelangelovi, měl na začátku tři stránky, ale všichni, a to i herci, mu nosili nápady, poznám­ ky, ukázky nebo úryvky, které jim přišly nosné a vztahovaly se k renesanci. Nikdo z herců se tenkrát nestyděl říct i něco banálního nebo nepoučeného, prostě něco přinesl. Teď by se slavný herec styděl říct blbost. Jsem rád, že u toho nyní nejsem. Inscenace jsou málo proseté časem, nápady málo protříděné. Jen

bylo volnější, bylo možné si vytvořit trochu prostor, tak jsme se hlásili k tomu, že jsme hnutí studiových divadel.

se to rychle nazkouší, což jsem viděl i v Národ­ ním divadle, odkud jsem odešel v roce 2002.

To však neznamená, že by v Národním bylo vše špatné. I tam jsem byl s některými insce­ nacemi a prací nadmíru spokojen. Rád bych zmínil Pitínského Maryšu, Pašije Zbyňka Srby, s Vlastou Chramostovou práce na Kyanidu a Rukou Venušiných nebo Na miskách vah Har­ wooda. Dělat dramaturgii v Národním divadle vůbec není snadné, moc jsem nevěděl, co s tím.

V čem se od 60. let proměnilo myšlení o dramaturgii a sama role dramaturgie?

Samozřejmě že dramaturgie stále stojí na těch třech pilířích, které jsou však tu méně či více viditelné a dominantní. Myslím si, že dnes se jedná o dramaturgii jako sdílení, dramaturgii sdílenou. Sdílení přípravy procesu, realizace inscenace, ale i jejího života. Toto sdílení se nyní týká všech komponentů divadla, tedy režie, scénografie, dramaturgie, herectví, hud­ by, pohybu atd. Jednotlivé oblasti jsou možná více prostupné a materiál je také brán a cito­ ván z mnoha stran, role dramaturgie zde má je­ den velký úkol – selekci a kompozici. Selektuje se směrem k celku, rozbitá kompozice se opět nově staví. Dramaturg musí být delikátní, pro­ tože selektuje nápady ostatních členů týmu.

Dramaturg nezušlechťuje, ale pojmenovává, podtrhává, tvaruje. To mě naučil Josef Krofta, který měl vždy tisíce nápadů, a když jsem se ohradil, že něco nejde, dal mi úkol vymyslet změny v celku, aby se tam nápad hodil.

Vaše rozkročení je poměrně veliké – od spolupráce s Grossmanem přes loutkový Drak a Národní divadlo až k vašemu profesorskému působení na DAMU a fakt, že jste členem správní rady Divadla Archa...

Archa je ve zcela jiné situaci. To, jak vznikla na popud Ondřeje Hraba, přinesla do českého prostředí experiment a mnoho podnětů ze zahraničí. Co mi však přijde důležité, je, že tito tvůrci z ciziny zde dělají workshopy, aby zde zůstal hlubší otisk například mezi studen­ ty, Archa má rezidenty, zkrátka nabízí jiný model fungování než je zde obecně zvykem.

Podstatná je také linka sociálního divadla.

11 ARCHA THEATRE BIMONTHLY MARCH–APRIL 2015

Toto divadlo neslouží vytváření poetik, ale inspirování a iniciování. Nemůžu od něj chtít, aby mělo svůj gesicht v tradičním slova smyslu.

To je však zásadní znak Archy. Ale samozřejmě, že i v alternativních divadlech, ať jsou jakkoliv nastavena, bývají často stálé tvůrčí týmy, které svoji poetiku rozvíjejí a jejichž členové si navzájem věří.

Ono je to podobné jako při výuce na DAMU, kde vás také učí tak rozdílní lidé, sami studenti také nejsou jednotní, ale mohou si vybrat. Každý dobrý student od svého mistra jednou uteče, popře jej nebo překoná.

Když jste se po revoluci stal děkanem a podílel se na inovaci bývalé katedry loutkářství, jaké byly vaše priority?

Hlavně jsem chtěl, aby se od začátku režie spojovala s dramaturgií, aby se dramaturgie vzala an sich jako dramaturgie a rovnou se neprofilovala jako loutkářská. I režie musí pra­ covat jako režie, a to s čím pracuje, je vlastně druhotné.

Použili jsme teorii tří pilířů, v níž se tvorba skládá z vrstvy kreativní, psychosomatické a reflexivní, neboť tvoří vědomě. Žádné múzy nelétají kolem, je třeba být poučeným a umět artikulovat věci. Vzácné výjimky potvrzující pravidlo jsou ti kreativní naturščici, kteří to mají od pánaboha a ani o tom nedokáží pořád­ ně mluvit. Na druhou stranu mám dojem, že určitá intelektuální šíře nebo bohatost je nyní v případě studentů více redukována na holé věty a rychle stažené informace, informace

zjednodušené, za nimiž třeba není mnoho ho­ din hledání a prověřování materiálů v univer­ zitní knihovně. S určitým zjednodušováním se smiřovat nelze.

Jak se proměnila výuka za ta léta?

Bohužel se dramaturgií zabývá cíleně málo lidí, objektivní situace, v níž se škrtají pro­ fese a dramaturg se obvykle škrtá jako první, tomu nepomáhá. Soudím, že dramaturgie má být přítomná celému procesu. Je to výhodné pro všechny strany.

Rozhovor vedl Lukáš Jiřička

Březen

PROGRAM

1–2 Fragile – polské tango pro tři Krepsko ne/po divadlo

20.00

Dvě představení divadelní skupiny Krepsko v jednom večeru. Po dlouhé době a mnoha uvedeních v zah- raničí budou inscenace „Fragile“ a „polské tango pro tři“ uvedeny v Arše během jediného večera. Vstupné 165 / 100Kč / 45 minut a 15 minut.

4 Co naplat aneb večer plný (ne)zisku Panelová diskuse a benefiční koncert

st diskuze / koncert Sdružení Ramus pořádá volnočasové aktivity pro mladé lidi s postižením i bez něj a v poslední době si 17.00 / 20.00 klade otázku, jak a kde eticky a zodpovědně čerpat finanční prostředky na vlastní provoz. Od 17.00 se v malém sále uskuteční panelová diskuse s neziskovkami, které se s podobným tématem již utkaly. V diskusi moderované konzultantem v oblasti fundraisingu Janem Kroupou se tak vedle Ramusu objeví zástupci z organizací Asistence, Greenpeace, OSF Praha, Proutek, Sue Ryder. Pro Ramus v rámci benefičního koncertu zahrají kapely Prodavač, Kieslowski a All Star Refjúdží Band. Koncertem provede Bohdan Bláhovec. Panelová diskuse / zdarma, benefiční koncert / 180 Kč / 5 hodin.

9 vadí-nevadí.cz / Kdo je srab a kdo hrdina? po divadlo

Jana Svobodová / Philipp Schenker / Divadlo Archa

20.00 Dokumentární divadlo se silným vnitřním příběhem. Dramata každodenního života ztvárněná skutečnými oby­ vateli Kostelce nad Orlicí a dvojicí běloruských uprchlíků, kteří zde žili v uprchlickém táboře. Představení zrcadlí problémy našeho světa na půdorysu malého města na východě Čech. Vadí–nevadí je nevinná dětská hra.

Každý jsme někdy byli srabem a jindy hrdinou. Uvádíme s anglickými titulky. Po představení následuje debata Je našinec našinec? o možnostech přijímání a integrace uprchlíků v Česku, kterou ve spolupráci s Divadlem Archa pořádá Milénium média. Debatovat budou Marek Čaněk, Vladimír Prorok a Břetislav Tureček. Vstupné 190/90 Kč / 80 minut + následná debata.

13 Electronic Beats Festival WARPAINT, IBEYI, VON SPAR, ADI ULMANSKY

pá hudba Mezinárodní hudební program Telekom Electronic Beats se opět po roce vrací do Divadla Archa, aby představil 20.00 to nejlepší ze současné elektronické hudební scény. Můžete se těšit na éterické skladby dívčí formace Warpaint, tribální elektronické beaty francouzsko-kubánských dvojčat Ibeyi, neobvyklé samply krautrockových Von Spar a nevybíravé texty izraelské umělkyně Adi Ulmansky. Vstupné 380 předprodej / v den akce 550 Kč / 6 hodin.

16 Sólo pro Lu Jana Svobodová/Jing Lu/Divadlo Archa po divadlo 20.00

Sólo pro Lu je založeno na osobním příběhu čínské herečky a zpěvačky žijící v Praze. Ve svých vzpomínkách se vrací do dětství, které prožila v komunistické Číně. V intimním příběhu plném tragických událostí, nepřízně osudu, ale i cesty za úspěchem, exceluje na jevišti samotná protagonistka. Představení je postaveno na kontrastu osob- ní výpovědi mladé Číňanky s globálními otázkami dnešního světa a ambivalentním vztahem západní společnos- ti k Číně. Hraje: Jing Lu. Koncept a scénář: Jana Svobodová a Jing Lu. Režie: Jana Svobodová. Hudba: Michal Nejtek. Vstupné 150/100 Kč / 90 minut. Uvádíme v českém a čínském jazyce s anglickými titulky.

18 TVRDÝ/HAVELKA s kapelou – Co ty jsi zač? host: Golden Diskó Ship (Berlin/DE) st hudba Projekt s názvem U nás v garáži na motivy jednoho období českého undergroundu, nové vlny a punku vzbudil 20.00 minulý rok ohlas i dlouhé diskuse. Co jsou zač? Dvě výrazné osobnosti české hudební scény – kytarista a zpěvák

kapely Please The Trees Václav Havelka a producent Martin Hůla alias Bonus se rozhodli zakomponovat motivy

českého undergroundu do svých hudebních představ. Jejich radikální a přitom jemné elektronické pojetí bylo no-

minováno na cenu Vinyla. V rámci jediného pražského vystoupení představí Tvrdý/Havelka za doprovodu ka-

pely svoje coververze doplněné o nové skladby, remixy a nový videoklip. Jako host vystoupí berlínská hudebni

ce Golden Diskó Ship. Vstupné 190 Kč / 120 minut.

19–20 Pieter De Buysser a Hans Op de Beeck – Book Burning (Pálení knih) čt/pá Vlámská sezóna 2015/2016 20.00 divadlo

Vlámský spisovatel, esejista a performer Pieter De Buysser a výtvarník Hans Op de Beeck vytvořili poetické představení s vysoce aktuálním přesahem. Kabinet kuriozit ve světě zahlceném informacemi. Co mohou WikiLeaks a Edward Snowden udělat pro poezii? Uváděno anglicky s českými titulky. Vstupné 290/190 Kč / 70 minut.

22–23 Pieter De Buysser – Immerwahr ne/po Vlámská sezóna 2015/2016 20.00 divadlo

Jen několik dní po premiérovém uvedení v Bruselu se Divadlo Archa stane dějištěm mezinárodní premiéry nové hry Pietera De Buyssera inspirované životem Clary Immerwahr. Hra o plynu yperit, mizejícím souboji tělo na tělo, o tělesnosti a nevysvětlitelnosti, o masové produkci a hromadné destrukci. Účinkují: Pieter De Buysser a Maike Lond, Herman Sorgeloos. Uváděno anglicky s českými titulky. Vstupné 290/190 Kč / 70 minut.

25 Divadlo Vizita – Věrné naše mailování st divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Šé’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Speciální host: Yellow Sisters. Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

26 Divadlo Vizita – Kopyto klopýtá čt divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Šé’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

29 Jan Burian – Jiná doba (aneb Dialog přes hranice času)

ne hudba Vystoupí Jan Burian a producenti jeho nových písní: Jiří Burian, Jan P. Muchow, Martin Kyšperský, Viliam Béreš, 20.00 Midi Lidi, Dan Fikejz, Mikoláš Růžička, Ondřej Ježek a OTK, Bonus, Kittchen, Karel Vepřek a další. Oslaví se nové album Jana Burian – Jiná doba, na němž tito hosté spolupracovali, a také vydání knihy Jan Burian: Dvacet let s Islandem. Vstupné 250 Kč / 120 minut.

12 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA BŘEZEN–DUBEN 2015

PROGRAM

30 Simulante Bande VerteDance / Divadlo Archa

po tanec Dva zdraví, dva handicapovaní tanečníci. Něžné doteky, razantní údery a pády. Kde je hranice, kterou někdy 20.00 nazýváme konvencí? Co se smí? Co je zakázáno, co povoleno? O čem se nemluví? Koncept a choreografie: Veronika Knytlová a Tereza Ondrová, hudba: DVA. Vstupné 150/100 Kč / 60 minut.

Veřejné natáčení Show Jana Krause: 10., 17., 24. a 31. 3 vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji v pokladně Divadla Archa a on-line. Změna programu vyhrazena.

Duben 8–9 EKG – O Lásce a Počítačích st/čt literatura 20.00

Literární kardiogram Igora Malijevského a Jaroslava Rudiše. Účinkují: Stanislav Komárek, Luboš Svoboda, Lubomír Typlt. Hraje WWW Neurobeat! Vstupné 165/100 Kč / 120 minut s přestávkou.

11 Phrasing the Pain 420PEOPLE, Ann Van den Broek / ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA so tanec 20.00

Nejnovější počin z dílny 420PEOPLE. Pohybovou analýzu bolesti ušila přednímu českému souboru na míru lámská inovátorka Ann Van den Broek, mimo jiné držitelka nejprestižnější holandské taneční ceny Zwaan v 2008 za choreografii Co(te)lette. www.ceskatanecniplatforma.cz. Vstupné 290/150Kč / 45 minut.

13 vadí-nevadí.cz / Kdo je srab a kdo hrdina? po divadlo Jana Svobodová / Philipp Schenker / Divadlo Archa 20.00 D okumentární divadlo se silným vnitřním příběhem. Dramata každodenního života ztvárněná skutečnými oby­ vateli Kostelce nad Orlicí a dvojicí běloruských uprchlíků, kteří zde žili v uprchlickém táboře. Inscenace zrcadlí problémy našeho světa na půdorysu malého města na východě Čech. Vadí–nevadí je nevinná dětská hra, kterou jsme snad všichni někdy hráli. Každý jsme někdy byli srabem a jindy hrdinou. Uvádíme s anglickými titulky.

Vstupné 190/90 Kč / 80 minut.

15 Sólo pro Lu Jana Svobodová/Jing Lu/Divadlo Archa út divadlo 20.00

Sólo pro Lu je založeno na osobním příběhu čínské herečky a zpěvačky žijící v Praze. Ve svých vzpomínkách se vrací do dětství, které prožila v komunistické Číně. V intimním příběhu plném tragických událostí, nepřízně osudu, ale i cesty za úspěchem, exceluje na jevišti samotná protagonistka. Představení je postaveno na kontrastu osob- ní výpovědi mladé Číňanky s globálními otázkami dnešního světa a ambivalentním vztahem západní společnos- ti k Číně. Hraje: Jing Lu. Koncept a scénář: Jana Svobodová a Jing Lu. Režie: Jana Svobodová. Hudba: Michal Nejtek. Vstupné 150/100 / 90 minut. Uvádíme v českém a čínském jazyce s anglickými titulky.

16–17 Babička: Šťastná to žena! Divadlo Husa na provázku

čt/pá divadlo Božena Němcová, Petr Oslzlý, Ivo Krobot 20.00 O brazy venkovského života v dramatizaci Petra Oslzlého a Ivo Krobota. Rázovité postavy venkovanů a jejich názory. Každodenní prostý život na Starém bělidle. Kouzelný opar vzpomínek. Sladká útěcha pro zmučenou duši.

Babička je zpátky... Obnovená premiéra u příležitosti loňských 70. narozenin Jiřího Pechy.

Vstupné 390/220 Kč /150 minut.

18–19 Mein Švejk (Doky, vlaky, hlad a Buty) Divadlo Husa na provázku /

so/ne divadlo Jaroslav Hašek / Jan Antonín Pitínský 20.00 Dvě zběsilé bestie: Hašek a Švejk. Oba dva zná celý svět, a přece zůstali záhadní. Hrdina, nebo zbabělec?

Hulvát, nebo bytostný anarchista? Pitomec, nebo filozof? Burleskní šprým, nebo groteska? Mystifikátor, nebo šílenec pravdy? Cynik, nebo sprosťák? Hovno! V šílenství doby jde o jediné: přežít! Vstupné 350/190 Kč / 150 minut.

20 Simulante Bande VerteDance / Divadlo Archa

po tanec Dva zdraví, dva handicapovaní tanečníci. Něžné doteky, razantní údery a pády. Kde je hranice, kterou někdy 20.00 nazýváme konvencí? Co se smí? Co je zakázáno, co povoleno? O čem se nemluví? Koncept a choreografie: Veronika Knytlová a Tereza Ondrová, hudba: DVA. Vstupné 150/100 Kč / 60 minut.

22 Divadlo Vizita – Odhalená zahálka st divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Šé’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Speciální host: Yellow Sisters. Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

23 Divadlo Vizita – Napříč a zpět čt divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Šé’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

27/29 Definuj se! Haas, Svíteková, Vrba a kol. / Archa.lab / 1.A 2. PREMIÉRA po/st tanec 20.00

Společnost rezonuje svými těly. Je hybnou silou, která udává naši frekvenci. Pokud si ji ovšem neurčíme sami.

Zkoumání vlastní amplitudy a intenzity, setkávání na liniích a délkách, ve vrstvách síly, zvuku a pohybu. Prostup- nost i konečnost hranic, kterými nás ovlivňuje naše vnitřní i vnější okolí. Definuj se, nebo budeš definován!

Vstupné 150 Kč / 60 minut.

Veřejné natáčení Show Jana Krause: 7., 14., 21., 28.4. vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji v pokladně Divadla Archa a on-line. Změna programu vyhrazena.

13 ARCHA THEATRE BIMONTHLY MARCH–APRIL 2015

KRONIKA ARCHY

1

4

7

1 Dlouholetá rezidence prvoligové­ ho souboru světového tance The Forsythe Company v Evropském centru umění v Hellerau se nesma­ zatelně zapsala do novodobých dějin tohoto divadla. Emotivní loučení s Drážďany proběhlo během závěrečné reprízy slavné choreografie Yes, we can't. Diváci Archy byli u toho.

2 Dvojice zpívajících violoncellistek Tara Fuki pokřtila v Divadle Archa své nové album Winna. Do dialogu dvou violoncell a dvou hlasů se občas vložil melancholický zvuk trubky Oskara Töröka. Ten spontánně doprovodil i koncert Svátečního popu o den později.

3 Japonský bouřlivák, Yosuke Yamashita, vstoupil do povědomí veřejnosti mimo jiné i svým „koncer­ tem v plamenech“, rituálním rozlou­ čením se svým starým koncertním křídlem. V Divadle Archa k ohni nedošlo. Trio Lotus Position se však dočkalo vřelých ovací.

14 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA BŘEZEN–DUBEN 2015

4 Igor Malijevský, Jaroslav Rudiš a jejich literární jízda současnou tvorbou Nizozemska a Flander.

Dva večery, patnáct autorů a pět set spokojených diváků. EKG – O Lásce a Nizozemí.

3

2

5

6

8

5 Veřejná prezentace ateliérů Archa.lab umožnila nahlédnout do inkubátoru talentů. Nejmladšímu účastníkovi Ateliéru Kreativního pohybu byly v loňském roce tři roky. Pod vedením Veroniky Knyt­ lové a Terezy Ondrové získávají děti základy kontaktní improviza­ ce a dalších pohybových technik.

6 Spojená prezentace Tanečního ateliéru pro dospělé a Ateliéru Simulante Bande nabídla ukázku techniky práce se zdravými a fyzicky omezenými účastníky.

Svoboda projevu a radost z obje­ vování možností vlastního těla je leitmotivem obou ateliérů.

7 Autentické divadlo vždy nachází inspiraci v každodenní realitě.

Schopnosti dívat se, svá pozoro­ vání zaznamenávat a následně zpracovat do divadelního jazyka rozvíjí Ateliér Divadlo všedního dne.

15 ARCHA 15 ARCHA THEATRE THEATRE BIMONTHLY BIMONTHLY NOVEMBER–DECEMBER MARCH–APRIL 20152014

8 Nejen umělecké vize, ale i spo­ lečenská odpovědnost nás pojí s naším partnerským divadlem v Drážďanech. V reakci na protest proti rasistickým projevům hnutí Pegida se „katedrála moderny“ v zahradním městě Hellerau stala útočištěm pro 15 uprchlíků.

3 × 5 OTÁZEK PRO DUO TVRDÝ/HAVELKA Když se rapper Bonus alias Martin Tvrdý alias Martin Hůla spojil s leaderem, kytaristou a zpěvákem skupiny Please the Trees Václavem Havelkou, aby společně v jedenácti radikálně nových a přesto křehkých a lyrických podobách proměnili klíčové písně české alternativy, hard core, punku a nové vlny od Michael’s Uncle, Psích vojáků, Garáže, Dybbuku, Hrdinů nové fronty nebo Souboru tradičního popu, vzniklo silné album U nás v garáži. Na této překvapivě jemné nahrávce autorských remaků slavných písní nahradily kytary samplery, syntezátory a elektronika, aby odhalily jejich jinou, ale věrohodnou tvář.

Duo Tvrdý/Havelka vystoupí 18. března v Divadle Archa s koncertní verzí svého alba s rozšířenou kapelou a videoprojekcí. Hostem koncertu bude berlínská hudebnice a videoartistka Golden Diskó Ship.

16 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA BŘEZEN–DUBEN 2015

foto Barbora Mrázková

18. 3. / 20.00 / TVRDÝ/HAVELKA S KAPELOU – CO TY JSI ZAČ?

JINÁ VENTILACE SMUTKŮ

3 × 5 OTÁZEK PRO DUO TVRDÝ/ HAVELKA

Když jste připravovali album Tvrdý/Havelka, mělo se původně jednat o studiový projekt?

Martin Tvrdý: Album vzniklo tak trochu mimo­ děk při práci na soundtracku k filmu Listopad amerického režiséra Gary Griffina, do něhož jsme samplovali skladby Mejly Hlavsy pro skupinu Garáž. Původní záměr byl dekonstru­ ované písničky znovu seskládat dohromady, a najednou z toho vznikla deska, na které je spousta dalších dobových skladeb v našich úpravách. V tu chvíli už bylo jasné, že to chce­ me hrát i na koncertech.

Podle jakého klíče jste dramaturgicky sestavovali vaše album?

Jednalo se o skladby, které vás ovlivnily v pubertě, a nebo jste některé objevily až při přípravě tohoto alba?

MT: Až na pár výjimek to pro nás byl nový materiál. Něco jsme znali trochu, něco vůbec ne. Klíčové byly texty. Bylo podstatné, zda jsou pro nás aktuální, oslovují nás, jestli si stojíme za tím, že je budeme hrát a zpívat. V podstatě jsme dělali tu desku, jako by byla naše autor­ ská, plně jsme se s těmi skladbami ztotožnili.

Takže jste se, lapidárně řečeno, obklopili haldou tehdejších alb a hledali cíleně zajímavé texty?

Nebo jste měli někoho, kdo vás navigoval?

MT: Náš kamarád Ondřej Šturma udělal něko­ likahodinový předvýběr, díky kterému jsme se do toho trochu dostali. Poté říkal, že všechny skladby, které na desce skončily, jsou zároveň jeho srdcovky, což je zajímavé.

Jak jste si rozdělili své role hudebníků, když jste velmi autorsky vstoupili do universa známých písní kapel jako Hrdinové nové fronty, Psí vojáci, Dybbuk nebo Michael‘s Uncle?

MT: První náčrt a základ přišel vždy ode mne, postavil jsem hrubou kostru skladby. Pak jsme společně nahrávali nástroje a zpěvy. Na počátku pokaždé stála konkrétní představa o atmosféře toho kterého tracku, a to jak na mě ten text působil. Potom jsem si ho "přeložil" do svého hudebního jazyka a zachoval to, co bylo pro mě podstatné. Zajímavé je, že před­ stava o signifikantních rysech nějaké skladby se může dost lišit – pro někoho to může být rytmus, pro jiného ústřední melodie nebo basová linka. Co se ale týká rolí hudebníků – v bookletu alba je solidní arzenál použitých nástrojů, nešetřili jsme se.

Šlo vám primárně o skladby, u nichž jste i přes jejich razantnost a punkový nebo rockový drive, od počátku cítili jejich lyrický, melancholický nebo křehký potenciál?

MT: Myslím, že to souvisí hodně s tím, jací jsme nebo jak se teď cítíme. Oslovují nás jiné věci nebo nás najednou oslovují jinak. Jinak reagujeme. Nedávno jsme se dočetli, že jsme hudebníci střední generace, možná s tím souvisí i to, že naše smutky ventilujeme jiným způsobem než ve dvaceti.

To znamená, že v této podobě se váš zájem o hudbu jiných autorů vyčerpal?

Jakým způsobem se váš projekt rozšíří a promění v koncertní verzi, s níž plánujete vystoupit v Divadle Archa?

Bonusi, ve svých aktivitách často vykračujete mimo čistě hudební svět a zapojujete se do lokálních aktivit např. s romskými dětmi na Černém Mostě. Nakolik je pro vás tato aktivita důležitá nejen jako sociální projekt, ale i jako součást vašeho hudebního světa?

MT: Většinou vystupujeme v duu s čistě elektro­ nickým vybavením. V Divadle Archa předsta­ víme sestavu rozšířenou o bicí, basu a kytaru, a také jedinečnou vizuální show.

V čem bude tato show spočívat?

MT: Chceme zrealizovat naši představu o inter­ aktivní projekci, která by byla jemná a efektní, ale zároveň nepřeválcovala samotné vy­ stoupení, tak jak to často bývá na koncertech s VJingem k vidění.

Václav Havelka: Jako host s námi vystoupí Michael Kyselka na foukací harmoniku a jako support berlínská hudebnice Golden Diskó Ship se svou novou deskou Invisible Bonfire.

Václave, nakolik vám je vlastní svět hip hopu? Přeci jen jste více spojen s kytarovou scénou příbuznou např. Angels of Light...

VH: Svůj hudební vkus nemám omezený a snažím se orientovat napříč žánry. Hlavně v posledních několika letech poslouchám spíš elektroniku, hip hop a experimentální hudbu, což ovlivňuje i moji vlastní tvorbu. Snažím se být maximálně otevřený.

Nakolik se to promítá do vaší spíše kytarové tvorby (odhlédneme-li od dua Tvrdý/Havelka)?

VH: Projektu Tvrdý/Havelka předcházel vznik projektu Were Mute, který tvořím s anglickým multiinstrumentalistou Carlem Warwickem.

Minulý rok nám vyšlo debutové EP, které produkoval Martin. Je podobné tomu, jak zní deska U nás v garáži, s tím rozdílem, že texty jsou v angličtině. V květnu vydávám u Stoned To Death Records na kazetě experimentální, hlukovou desku pod pseudonymem Vac da Hawk. Nové album Please The Trees, které vyjde v září u Starcastic Records, je naše po­ slední „kytarové“, dále budeme více experi­ mentovat.

Budete v projektu Tvrdý/Havelka pokračovat na tentokrát už plně autorské bázi? Jakým směrem lze vykročit?

MT: Kouzlo tohoto projektu je i v jeho dočas­ nosti. Na podzim skončíme a budeme se dál věnovat svým vlastním projektům. Naše spolupráce ale nekončí, momentálně mimo jiné pracujeme na hudbě k divadelní inscenaci ve Stavovském divadle.

17 ARCHA THEATRE BIMONTHLY MARCH–APRIL 2015

VH: Hlavní je pro nás oba autorská tvorba.

Projekt U nás v garáži má jasný koncept a jeho krása je i v jeho dočasnosti, jak říká Martin.

MT: Je to zajímavá reflexe toho, co a jak dělám.

Od děcek z Čerňáku jsem se dozvěděl hodně věcí i o sobě, pomáhá mi to vidět v širším kon­ textu to, co dělám. Každý má tendenci zavírat se do vlastního světa, kde je všechno bezpeč­ né a jisté, a proto je fajn, když tuhle představu někdo narušuje a klade otázky. To se snažím dělat i já, a přesně takhle mi malí „Romáci“ nastavují zrcadlo.

Přemýšlel jste, zda ve větší míře například děti (tak jako sbor Elpida) zapojit i do vašich vlastních projektů?

MT: Jedna z věcí, o které se při práci s nimi snažím, je zachování jejich vlastního pohledu na hudbu a svět. Nechci je zneužívat nebo ma­ nipulovat k vlastním projektům. Myslím, že je zatím velmi důležité, aby věděli, že jejich prá­ ce přinese výsledky jim a ne někomu jinému.

Přesto – jak daleko je možné tuto práci rozvíjet? V čem konkrétně vám malí „Romáci“ nastavují zrcadlo? Nechcete zapojit víc hudebníků nebo umělců do podobných aktivit?

MT: Mám pocit, že se tohle nedá nadikto­ vat, vždyť možností, jak se zapojit do práce s nějakou diskriminovanou skupinou, třeba s „Romáky“, je kolem nás spousta a jsou potřeba. Přitom stačí málo. Já si při práci s nimi často znovu uvědomuji, čeho bych si měl vážit a čeho se vyvarovat. Ať už jsou to předsudky nebo ambice.

Do jaké míry byste rádi ke svým verzím přizvali autory původních písní?

MT: Bylo by to asi zajímavá setkání, ale nedo­ kážu si představit, jak moc funkční.

Zní to jako dobrodružství.

Rozhovor vedl Lukáš Jiřička

March

ENGLISH PROGRAM

1–2 Fragile – polish Tango for Three Krepsko Sun/Mon theatre 20:00

A double-bill by the Krepsko theatre group. After many performances abroad "Fragile" and "polish Tango for Three" will be presented at Archa in one evening. English friendly. Tickets: CZK 165/100 / 45 minutes and 15 minutes.

4 What can you do? A discussion with non-profits

Wed discussion / music 17:00 / 20:00

panel discussion and benefit concert The Ramus Association organizes leisure time activities for young people with (and without) disabilities and recently has asked itself the question how and where is it ethical and responsible to use funding for its own ope­rations. From 5 pm in the small auditorium a panel discussion will take place with non-profits that have already grappled with this topic. Besides Ramus, the discussion moderated by fundraising consultant Jan Kroupa will feature representatives of Asistence, Greenpeace, OSF Praha, Proutek and Sue Ryder. The bene­- fit concert hosted by Bohdan Bláhovec will feature Prodavač, Kieslowski and the All Star Refjúdží Band. Panel discussion / free Benefit concert / CZK 180 / 5 hours.

9 vadí-nevadí.cz / Who's a chicken and who's a hero?

Mon theatre Jana Svobodová, Philipp Schenker / Archa Theatre 20:00 Documentary theatre with a powerful inner story. A drama of everyday life portrayed by real residents of the small East Bohemian town of Kostelec nad Orlicí and a pair of Belarussian refugees who lived in the local refu­ gee camp. The production reflects the problems of our world against the backdrop of a small Czech town.

In Czech with English subtitles. The performance will be followed by a discussion about the possibilities for social integration of refugees in the Czech Republic.. Tickets: CZK 190/90 / 80 minutes + discussion.

13 Electronic Beats Festival WARPAINT, IBEYI, VON SPAR, ADI ULMANSKY Fri music 20:00

The international music program Telekom Electronic Beats again returns to the Archa Theatre to present the best of the contemporary electronic scene. You can look forward to ethereal compositions by girl band War- paint, tribal electronic beats by Franco-Cuban twins Ibeyi, unusual samples by Krautrock group Von Spar and the scathing lyrics of Israeli artist Adi Ulmansky. Advance tickets: CZK 380 / CZK 550 at the door / 6 hours.

16 Solo For Lu Jana Svobodová, Jing Lu / Archa Theatre Mon theatre 20:00

The real life story of Chinese actress, singer and dancer Jing Lu in a theatrical form. The performance will take us on a journey from her childhood in China to her current life in Prague. This intimate story, full of tragedy, adver- sity and striving for success is confronted with the global questions of our world and the ambivalent relationship of western society to China, which ranges from admiration of eastern culture to fear of Chinese economic he- gemony. Director: Jana Svobodová. Music: Michal Nejtek. Tickets: CZK 150 / 100 / 90 minutes. In Czech and Chi- nese with English subtitles.

18 TVRDÝ/HAVELKA with band – Who are you? Guest: Golden Diskó Ship (Berlin) Wed music 20:00

The project entitled U nás v garáži (In Our Garage) on the motif of specific eras of the Czech underground, new wave and punk received high acclaim last year and also provoked plenty of discussion. Who are they? Two colourful figures of the Czech music scene – guitarist and vocalist from Please The Trees Václav Havelka and producer Martin Hůla aka Bonus when working on the soundtrack for the film November decided to include Czech underground motifs into their contemporary music performances. Berlin musician Golden Diskó Ship will appear as a special guest with her new album Invisible Bonfire. Tickets: CZK 190 / 120 minutes.

19–20 Pieter De Buysser and Hans Op de Beeck – Book Burning Thu/Fri Flemish Season 2015/2016 20:00 theatre

Flemish author, essayist and performer Pieter De Buysser and artist Hans Op de Beeck created a poetic performance with strong political content. A cabinet of curiosities in a world overloaded with information.

What can WikiLeaks and Edward Snowden do for poetry? In English with Czech subtitles.

Tickets: CZK 290/190 / 70 minutes.

22–23 Pieter De Buysser – Immerwahr Sun/Mon Flemish Season 2015/2016 20:00 theatre

Only a few days after the premiere in Brussels, the Archa Theatre will host the international premiere of the new play by Pieter de Buysser inspired by the life of Clara Immerwahr. A play about mustard gas, vanishing in a fistfight, about physicality and inexplicableness, about mass production and mass destruction. Performers: Pieter De Buysser, Maike Lond and Herman Sorgeloos. In English with Czech subtitles. Tickets: CZK 290/190 / 70 minutes.

25 Divadlo Vizita – True to our Beloved E-mail Wed theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé'z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets: CZK 230/150 / 2 hours with intermission.

26 Divadlo Vizita – Hoof Stumble Thu theatre Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé'z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

20:00

Tickets: CZK 230/150 / 2 hours with intermission.

29 Jan Burian – Other Times (or a Dialogue Across the Border of Time) Sun music With Jan Burian and the producers of his new songs: Jiří Burian, Jan P. Muchow, Martin Kyšperský, Viliam Béreš, 20:00

idi Lidi, Dan Fikejz, Mikoláš Růžička, Ondřej Ježek and OTK, Bonus, Kittchen, Karel Vepřek and others. A celebra­ M tion of Jan Burian’s new album Other Times which all of these guests collaborated on, as well as the publication of the book Jan Burian: Twenty Year with Iceland. Tickets: CZK 250 / 120 minutes.

18 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA BŘEZEN–DUBEN 2015

ENGLISH PROGRAM

30 Simulante Bande VerteDance / Archa Theatre Mon dance Two healthy dancers and two disabled dancers. Gentle touches, sharp blows and falls. Where is the border 20:00 that we sometimes call “convention”? What is permitted? What is forbidden? What is kept silent? Concept and choreography: Veronika Knytlová and Tereza Ondrová. Music: DVA. Tickets: CZK 150/100 / 60 minutes.

Public filming of the Jan Kraus Show: March 10, 17, 24 and 31 always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online. The program is subject to change.

April 8–9 EKG – Of Love and Computers Wed/Thu literature 20:00

A literary cardiogram by Igor Malijevský and Jaroslav Rudiš. Featuring: Stanislav Komárek, Luboš Svoboda, Lubomír Typlt. Music by WWW Neurobeat! Tickets: CZK 165/100 / 120 minutes with intermission.

11 Phrasing the Pain 420PEOPLE, Ann Van den Broek / Czech Dance Platform

Sat dance The latest offering from the workshop of 420PEOPLE. This movement analysis of pain was made to measure for the 20:00 leading Czech company by Flemish innovator Ann Van den Broek, who among other things holds the prestigious Dutch dance prize Zwaan 2008 for her choreography Co(te)lette. www.ceskatanecniplatforma.cz. Tickets: CZK 290 / 150 / 45 minutes.

13 vadí-nevadí.cz / Who's a chicken and who's a hero?

Mon theatre Jana Svobodová, Philipp Schenker / Archa Theatre 20:00 D ocumentary theatre with a powerful inner story. A drama of everyday life portrayed by real residents of the small East Bohemian town of Kostelec nad Orlicí and a pair of Belarussian refugees who lived in the local refu­ gee camp. The production reflects the problems of our world against the backdrop of a small Czech town.

In Czech with English subtitles. Tickets: CZK 190/90 / 80 minutes.

15 Solo For Lu Jana Svobodová, Jing Lu / Archa Theatre Wed theatre 20:00

The real life story of Chinese actress, singer and dancer Jing Lu in a theatrical form. The performance will take us on a journey from her childhood in China to her current life in Prague. Director: Jana Svobodová. Music: Michal Nejtek. Tickets: CZK 150 / 100 / 90 minutes. In Czech and Chinese with English subtitles.

16–17 Grandma: Happy Woman Goose on a String Theatre

Thu/Fri theatre Božena Němcová, Petr Oslzlý, Ivo Krobot 20:00 Scenes from country life in this dramatization by Petr Oslzlý and Ivo Krobot. Singular country characters and their opinions. Everyday simple life in the village of Staré Bělidlo. A magical haze of memories. Sweet solace for the tormented soul. Grandma is back... A renewed premiere on the occasion of the 70th birthday last year of Jiří Pecha.

Tickets: CZK 390/220 /150 minutes.

18–19 Mein Švejk (Docks, Trains, Hunger and Buty) Goose on a String Theatre

Sat/Sun theatre Jaroslav Hašek / Jan Antonín Pitínský 20:00 Tow raging beasts: Hašek and Švejk. The whole world knows them and yet they remain enigmatic.

Hero or coward? Oaf or temperamental anarchist? Fool or philosopher? Burlesque joke or grotesque?

A magician or a madman of truth? Cynic or lout? Rubbish! In crazy times it’s all about one thing: survival!

Tickets: CZK 350/190 / 150 minutes.

20 Simulante Bande VerteDance / Archa Theatre

Mon dance Two healthy dancers and two disabled dancers. Gentle touches, sharp blows and falls. Where is the border 20:00 that we sometimes call “convention”? What is permitted? What is forbidden? What is kept silent? Concept and choreography: Veronika Knytlová and Tereza Ondrová. Music: DVA. Tickets: CZK 150/100 / 60 minutes.

22 Divadlo Vizita – Undressed Idleness Wed theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé'z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets: CZK 230/150 / 2 hours with intermission.

23 Divadlo Vizita – Over and Back Thu theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé'z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets: CZK 230/150 / 2 hours with intermission.

27/29 Define Yourself! Haas, Svíteková, Vrba and company/Archa.lab / 1ST AND 2ND PREMIERES Mon/Wed dance

Society resonates with its bodies. It is a movable force that sets our frequencies; of course, as long as we don't set them ourselves. An examination of one's own amplitudes and intensities, an encounter on the outlines and outskirts, at the levels of power, sound and movement. The permeability and finality of our borders which influ- ence us via our inner and outer surroundings. Will you define yourself or be defined? Tickets CZK 150 / 60 minutes.

Public filming of the Jan Kraus Show: April 7, 14, 21 and 28 always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online. The program is subject to change.

19 ARCHA THEATRE BIMONTHLY MARCH–APRIL 2015

ENGLISH SUMMARY

(Ir)responsible theatre The DOX Centre for Contemporary Art in Prague is now showing an exhibit called Journal (Ir)responsable that presents covers of the Charlie Hebdo magazine from the 1960s to the pres­ ent. The exhibit demonstrates that the coarse humour of the French cartoonists did not spare anyone who in the last half century influenced the ideological, political and cultural values of so­ ciety. All of the French and American presidents, communist leaders, popes, Jesus and Michael Jackson are here. The cartoons were often crude and sometimes on the border of good taste.

But one edition of the magazine is exceptional.

A pure white cover with a banner running across it saying “Journal responsable”. The rest of the magazine consists only of a template with empty spaces for pictures and text.

These days responsibility is a word that we hear and read in every second sentence in discussions about the January attacks in Paris, just as we do in the Russia-Ukraine conflict. But what does this kind of responsibility mean? Would an absolute concept of “responsibility” mean that our theatre’s program would be empty just like the pages of that “responsible” magazine?

The task of art is to call into question the world order, to look at events from different angles, to provoke new ideas, to ask unpleasant questions and risk failure. A responsible artist must also be irresponsible. During the time of Sta­ lin’s Terror, Russian literary critic Mikhail Bakhtin wrote a book about medieval carnival culture.

He posited that a healthy society must from time to time turn all of its values upside down. The king becomes a clown and the clown becomes a king. In reference to Pussy Riot, Professor Martin C. Putna talks about the ancient tradition of the holy fool, whose madness authorized him to say things that the powerful did not want to hear and the powerless were afraid to say.

For art to fulfil its role the responsible must be irresponsible and the irresponsible must be responsible. Our performances vadí-nevadí.cz and Simulante Bande can be thought of as being socially responsible, even though the ways in which they deal with their themes are politically incorrect and, in their freedom, even irresponsible. Musicians Martin Tvrdý and Václav Havelka have assumed a com­ pletely irresponsibly position towards the sacred tradition of the Czech underground. Their project In Our Garage is an unorthodox look at the music that is codified by the ethos of opposition of the 1970s and 80s. Some years ago Babička by the Goose on a String Theatre also put forward a he­ retical view of a Czech literary classic. Will the renewed premiere be just as iconoclastic today?

And what about Pitínský’s Švejk? How and to whom is it responsible?

Questions of personal responsibility and irresponsibility are examined in a new perfor­ mance by Flemish writer and performer Pieter de Buysser. He was inspired by the story of Clara Immerwahr, wife of the inventor of mustard gas Fritz Haber, who during a party organized by her husband to celebrate the first use of this chemical weapon committed suicide in the next room.

At the same time as this production, which we present just a week after its Brussels pre­ miere, we return for the fourth time to the popular production of Book Burning. Here too De Buysser examines questions of responsibility in how infor­ mation is handled in a world saturated with it.

I believe that you will responsibly study our

program and will attend our performances and concerts irresponsibly often. ndřej Hrab, Artistic and Executive Director O of the Archa Theatre

Spring at Archa.lab After the very successful public presentation of the winter semester of Archa.lab ateliers we will take a short break and then go straight into the spring semester! What can we look forward to?

I’m always delighted when the activities of Archa.lab grow, snowball and intertwine in all sorts of ways. Not only those who have been regularly attending for years but also people who have taken part in one of the Archa Theatre projects and have decided to further develop their performance abilities are signing up for our ateliers. Returning are people who in the past semester tried a dance atelier and now want to test their acting abilities or vice versa. And then there are completely new people who are simply interested in theatre and dance and want to participate. After all, there are many kinds of ateliers to choose from. Last year the youngest participant in the atelier was three years old and the oldest was 72.

Choreographer duo VerTe Dance continue their already renowned Creative Movement and Simulante Bande ateliers, which cover the spectrum from the smallest kids to schoolchildren, adults and people with the most diverse physical limitations. The ability of both dancers to discov­ er hidden talent and movement abilities in each participant is truly remarkable and was on full display at the public performance of the ateliers.

We opened the Theatre of Everyday Atel­ ier out of the need to seek what we consider the most important thing in theatre. Authentic theatre always finds inspiration in everyday reality. The ability to observe, to record one’s observations, and then shape this into a theatrical language is not easy. The two-hour acting classes every Thursday are based on the “viewpoints” method.

New this spring is the Theatre Atelier for Children led by experienced instructors Anežka Navráti­ lová and Mariana Čížková.

When I think about what the Archa. lab ateliers have in common, it occurs to me that the fundamental things – free expression and the joy of discovering one’s abilities based on knowl­ edge of techniques – is for all artistic work an essential foundation.

J ana Svobodová, Artistic Director of Archa.lab

Archa.lab Ateliers Spring 2015 Simulante Bande Atelier

Every Monday from 17:30 to 19:00 Archa Theatre, Na Poříčí 26, Prague 1 Starts February 9, 2015 Instructors: Veronika Knytlová, Tereza Ondrová / VerTeDance/

Creative Movement Atelier I.

Every Tuesday from 15:00 to 16:00 Archa Theatre Studio, Zlatnická 8, Prague 1 Starts February 10, 2015 Instructors: Veronika Knytlová, Tereza Ondrová (VerTeDance) 20 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA BŘEZEN–DUBEN 2015

Creative Movement Atelier II.

Every Tuesday from 16:30 to 18:00 Archa Theatre Studio, Zlatnická 8, Prague 1 Starts February 10, 2015 Instructors: Veronika Knytlová, Tereza Ondrová (VerTeDance)

Dance Atelier

Every Tuesday from 18:30 to 20:00 Archa Theatre Studio, Zlatnická 8, Prague 1 Starts February 10, 2015 Instructors: Veronika Knytlová, Tereza Ondrová (VerTeDance)

New!!!!!

Theatre Atelier for Children Every Thursday from 15:30 to 17:00 Archa Theatre Studio, Zlatnická 8, Prague 1 Starts February 12, 2015 Instructors: Anežka Navrátilová, Mariana Čížková

Theatre of the Everyday Atelier Every Thursday from 17:30 to 19:00 Archa Theatre Studio, Zlatnická 8, Prague 1 Starts March 5, 2015 Instructor: Jana Svobodová

Frank van de Ven’s Body Weather Body Weather is a comprehensive approach to training and performance that investigates the intersections of bodies and their environments.

Bodies are conceived not as fixed and separate entities but as constantly changing – just like the weather. Weather is seen as a complex system of forces and influences coursing through and beyond bodies and the world.

The term and philosophical basis for Body Weather was founded in the early 1980s by dancer Min Tanaka and further developed by Laboratories worldwide. Frank van de Ven was a member of Tanaka’s Maijuku Performance Company in Japan, from 1983 to 1991. With Kate­ rina Bakatsaki he leads Body Weather Amster­ dam, a platform for training and performance.

Currently they are regular guest teachers at the SNDO – School for New Dance Development in Amsterdam. For more info on Body Weather Am­ sterdam, see www.bodyweatheramsterdam. blogspot.com Archa Theatre Studio, Zlatnická 8 Dates: April 25–26, 2015 Time: Saturday: 11:00–17:00 Sunday: 11:00–17:00 I nfo and reservations: marketa.prchalova@archatheatre.cz

I’ve been influenced by marginal things / Interview with Jan Antonín Pitínský Jan Antonín Pitínský (b. 1955) is a director, poet, prose writer, playwright and translator. He has directed at theatres such as Mahenovo divadlo, Na zábradlí (where he put on the important productions Ritter, Dene, Voss and Der Theatermacher), Dejvické divadlo, the National Theatre and Uherské Hradiště’s Slovácké divadlo.

A selection of his literary work was published in

ENGLISH SUMMARY 2010 under the title Všecko napsané (Everything Written). Jan Antonín Pitínský, real name Zdeněk Petrželka, has staged productions of Oedipus Rex and Questioning Heaven in Despair, while in April he will present his own, reputedly very wild adaptation of Hašek’s Švejk. hen you began your directing career W at the companies Tak-tak, Amateur Circle, etc., you drew on works by classic authors, which non-professional theatres have often avoided. How difficult was it in the framework of the world of amateur theatre to win consent for classics (Kafka, Dostoev­ sky) that were not then particularly convenient or accepted?

Actually various, often obscure things in the text.

In truth, I’ve very often been influenced by margin­ al things that the author just touches on and then doesn’t discuss, the boarding of a train, a com­ pletely superfluous word, wind that suddenly gusts into a room where the protagonist is about to commit murder, etc. hen you were at the Goose on a String W Theatre how much were you influenced by the theatre’s style at the time? And how much were you drawn, as a playwright who directs, to the authorial approach of HaDivadlo?

I was influenced by observing it at close quar­ ters, but I was rather frightened by it. The directors were absolute rulers. Even when they rested and didn’t speak or just had a snack, everybody paid attention. Later there was lots of shouting, jug­ gling, etc. That was the Goose on a String. I didn’t know HaDivadlo, just from performances, and it was a rather closed world, very magical and powerful. But it was somewhat alien to me.

Y ou like working purely formally, in a styl­ ized manner. Is that why you’ve also gravi­ tated towards the principles of Chinese theatre?

Yes, that’s a subject close to my heart and it’s in­ fluenced me a lot! When I remember how much pleasure we had doing The Peach Blossom Fan, which nobody outside China had performed, the text was frankly dizzyingly long, nearly 600 pag­ es, which Hubert Krejčí adapted… The wealth of Chinese theatre is for us a magic that we merely gaze at with admiration, but hardly ever play with! I like the simplicity of the scenography, how amazing the costumes have to be and above all how MAGIC must be performed! Not to mention that old Chinese and Japanese plays exceed European drama in a thousand ways. There’s no comparison – in fragility, in the power of the deepest observations, in grace, in the construc­ tion of the text, etc. But, of course, we are the children of Dostoevsky and Tolstoy… t present you’re preparing a new version A of Hašek’s Švejk in a new adaptation. Are you following on from various well-known adaptations and productions of the colos­ sal novel by the likes of E.F. Burian and Jan Grossman?

We’re breaking all the rules in creating a “Švejk”, so it’s all the same to us. It’s more like Apocalypse Now, unfortunately.

Interview by Lukáš Jiřička

Warpaint: a seemingly naïve and casual foursome / Warpaint at the 10th annual Telekom Electronic Beats festival The international music program Telekom Elec­ tronic Beats returns to present the best of the con­ temporary electronic music scene. The concert on Friday, March 13 will mark the tenth anniversary of the event and will feature girl band Warpaint, triball electronic beats by Franco-Cuban duo Ibey, unusual samples by Krautrock band Von Spar, and the scathing lyrics of Israeli artist Adi Ulmansky.The main draw at this year’s festival is girl guitar band Warpaint, which was founded in 2004 in Los Angeles. Four years later marked the debut of EP Exquisite Corpse, on which collabo­ rated former Red Hot Chilli Peppers guitarist John Frusciante. Their first studio album The Fool was released only in 2010 and the band was ranked among the top new music groups in America.

Their most recent studio album Warpaint was produced by Flood, who has also collaborated with U2, Nine Inch Nails, Depeche Mode and PJ Harvey.

Venting sadness differently Interview with the duo Tvrdý/ Havelka When the rapper Bonus alias Martin Tvrdý alias Martin Hůla hooked up with the leader, guitarist and singer of the group Please the Trees, Václav Havelka, in order to transform together – in 11 radically fresh but fragile and lyrical forms – key Czech alternative, hard core, punk and new wave songs by Michael’s Uncle, Psí vojácí, Garáž, Dybbuk, Hrdiny nové fronty and Soubor tradiční pop, the result was the powerful album U nás v garáži (At Home in Our Garage). On the surprisingly subtle record of authorial remakes of famous songs, guitars are replaced by samplers, synthesizers and electronica, revealing a dif­ ferent but credible side to them. The duo Tvrdý/ Havelka are set to perform the album in concert with an expanded line-up and video projections at Archa Theatre on 18 March. Berlin musician and video artist Golden Diskó Ship will support. hen you were working on the Tvrdý/ W Havelka album was it initially conceived as a studio project?

Martin Tvrdý: The album came about somewhat inadvertently during work on the soundtrack to the film Listopad by the American director Gary Griffin, for which we’d sampled songs by Mejla Hlavsa for the band Garáž. The original idea was to reassemble deconstructed songs, and all of a sudden a record emerged on which there are our adaptations of lots of other period songs. At the time it was already clear we wanted to play it at gigs too. It was all new material for us, with a couple of exceptions.

Some stuff we knew a bit, other stuff not at all. The lyrics were key. The basic thing was if they were current to us, spoke to us, if we could get behind playing and singing them. Basically we did the record as if we’d written it. We fully identified with the songs. ere you primarily interested in songs in W which you sensed from the beginning their lyrical, melancholic or their fragile poten­ 21 ARCHA THEATRE BIMONTHLY MARCH–APRIL 2015

tial despite their intensity and punk or rock energy?

Martin Tvrdý: I think it’s connected a lot with how we are or how we feel now. Different things speak to us, or speak to us differently all of a sud­ den. We react differently. Recently I read that we’re musicians of the middle generation; maybe that’s connected to the fact that we’re venting our sadness differently now than at 20. ow will your project be enlarged and H transformed in the concert version you’re planning to perform at Archa Theatre?

Martin Tvrdý: We mainly perform as a duo with purely electronic equipment. At Archa Theatre we’re going to perform in an expanded line-up with drums, bass and guitar, as well as a unique visual show. We want to put into action our concept of an interactive project that would be subtle and dramatic but at the same time not overwhelm the performance itself, which often happens with gigs with VJing.

Václav Havelka: Michael Kyselka is going to guest on mouth organ and the support will be the Berlin musician Golden Diskó Ship with her new record Invisible Bonfire.

Interview by Lukáš Jiřička

Pieter De Buysser's New Production: IMMERWAHR Performer and writer Pieter De Buysser has become one of the key international artists to have found a home and an audience at the Archa Theatre. He appeared before a Prague audience for the first time four years ago togeth­ er with Canadian performer Jacob Wren in An An­ thology of Optimism. He has staged his first solo show Book Burning at Archa three times already and in March he will present it a fourth time. The Archa Theatre has co-produced his latest theat­ rical meditation on the character of people who have changed the world entitled Landscape with Skiproads. With Estonian artist Maike Lond he has now created a production inspired by the life of Clara Immerwahr. This performance about a deadly gas and the limitations of hand to hand combat, about the physical, the ungraspable, mass production and mass destruction will be presented by Archa a mere week after the Brus­ sels premiere.

Immerwahr On 2 May 1915 Fritz Haber returned home from Ypres. He had seen one of his inventions being successfully put to use: chlorine gas as a weapon of mass destruction. A party was given in his honour.

His wife Clara Immerwahr, a brilliant phys­ icist herself, found her husband's invention a per­ version of science. After the party she shot and killed herself with her husband's service revolver.

She died in the arms of her 13-year-old son.

Haber's invention was put to use after WWI too, in fertilizer (which enabled Bayer to grow into an industrial giant), as Zyklon B in WWII, etc. This also marked the start of a culture that eliminated the unique human bodily presence through mass production and also through endless repetition in image and sound recordings.

Book Burning / 19–20.3 Immerwahr / 22–23.3

HVĚZDY PROGRAMU / HIGHLIGHTS

1.–2. 3. / 20.00 / divadlo Krepsko: Fragile, polské tango pro tři

1–2. 3 / 20:00 / theatre Krepsko: Fragile, polish Tango for Three

13. 3. / 20.00 / hudba Electronic Beats Festival Warpaint, Ibeyi, Von Spar, Adi Ulmansky

13. 3 / 20:00 / music Electronic Beats Festival Warpaint, Ibeyi, Von Spar, Adi Ulmansky

18. 3. / 20.00 / hudba Tvrdý/Havelka s kapelou: Co ty jsi zač? host: Golden Diskó Ship (Berlin/DE)

18. 3 / 20:00 / music Tvrdý/Havelka with band: Co ty jsi zač? (What are you?) guest: Golden Diskó Ship (Berlin/DE)

19.–20. 3. / 20.00 / divadlo Pieter De Buysser a Hans Op de Beeck: Book Burning (Pálení knih)

19–20. 3 / 20:00 / theatre Pieter De Buysser and Hans Op de Beeck: Book Burning

16.–17. 4. / 20.00 / divadlo (Divadlo Husa na provázku) Božena Němcová / Petr Oslzlý / Ivo Krobot: Babička: Šťastná to žena!

18.–19. 4. / 20.00 / divadlo Jaroslav Hašek / Jan Antonín Pitínský: Mein Švejk (Doky, vlaky, hlad a Buty)

16–17. 4 /20:00 / theatre (Goose on a String Theatre) Božena Němcová / Petr Oslzlý / Ivo Krobot: Grandma: Happy Woman!

18–19. 4 / 20:00 /theatre Jaroslav Hašek / Jan Antonín Pitínský: Mein Švejk (Docks, Trains, Hunger and Buty)

24 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA BŘEZEN–DUBEN 2015

Divadlo Archa je podporováno grantem hl. m. Prahy pro rok 2015 ve výši 20.000.000 Kč The Archa Theatre, o.p.s. is supported by a grant from the capital city of Prague

22.–23.3. / 20.00 / divadlo Pieter De Buysser: Immerwahr

22–23. 3 / 20:00 / theatre Pieter De Buysser: Immerwahr