cha Noviny 03-04/2017 | Archa Theatre Bimonthly 03-04/2017

OBSAH

TŘI OTÁZKY PRO

ROZHOVOR

ROZHOVOR

ROZHOVOR

Vstupenky a informace: tel. pokladna +420 221 716 333, pondělí–pátek 10.00–18.00 a vždy 2 hodiny před začátkem představení, e-mail: pokladna@divadloarcha.cz.

Online prodej a rezervace vstupenek http://vstupenky.divadloarcha.cz/.

Divadlo Archa na facebooku: www.facebook.com/divadloarcha.

2

ŠEST OTÁZEK PRO

Vydává Divadlo Archa, o. p. s ., Na Poříčí 26, 110 00 Praha 1, archa@archatheatre.cz, www.archatheatre.cz Redakce Ondřej Hrab, Pavlína Svatoňová, Lukáš Jiřička, Zuzana Kamenická, Kateřina Krnáčová / Překlady Andre Swoboda, Lukáš Jiřička, Howie Lotker, David Kumermann, Sára Foitová / Design Mikuláš Macháček– zetzetzet Vychází v nákladu 11 000 ks, první vydání březen 2017 / Tisk Indigoprint / Samostatně neprodejné

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2017

ÚVODNÍK Když jsme před dvěma lety začali uvažovat s vlámským dramatikem Pieterem De Buysserem o potřebě pohlédnout na odkaz Václava Havla z evropské perspektivy, netušili jsme, jak radikálně se svět v následující době promění. Jak rychle společnost přijme hru na to, že lži jsou jen „alternativní fakta“, že naše země budou lepší, když kolem nich postavíme ploty nebo zdi. Vypadá to, že znakem těch, kteří se snaží o nový řád světa, ať je to Boris Johnson, Geert Wilders či Donald Trump, je odbarvená kštice. Co by proti nim zmohl Havlův knír? Jak bránit hodnoty, které Havel zastával? Hru jsme nazvali Afterparty. Nejde však jen o narážku na Havlovu Zahradní slavnost, která se do angličtiny překládá jako Garden Party, ale o situaci, v níž se nacházejí protagonisté hry stejně jako my všichni. Zdá se, že velký večírek svobody a demokracie je u konce. Co bude následovat, až se ráno probudíme?

Pieter De Buysser spolu s Vladimírem Javorským a Christelle Cornil pro nás připravili výlet do blízké budoucnosti. Najdeme tam spolu s nimi řešení? Probudí nás duch Václava Havla?

Přijďte na premiéru 22. března a uvidíte.

O týden dříve nabízí jiný pohled na aktuální téma inscenace Fidlovačka aneb Kdo je My? rezidentů Archa.lab, kteří si říkají Spielraum Kollektiv.

Mladí tvůrci se tentokrát zaměřili na projevy nového nacionalismu, na to, co znamenají „české“ hodnoty.

Všichni účinkující v této inscenaci jsou tzv. „experti všedního dne“ a mají dvojí národnost. Co pro ně znamená domov? Komu fandí ve fotbale? Mohou pochopit národní hrdost? Je národní identita důležitá?

Jakou národnost mají jejich děti? A co na to J.K. Tyl? Fidlovačka je také o česko-německých vztazích a je dalším příspěvkem Archy k tomuto tématu.

Ti, kteří viděli v Domovině nebo dříve na Baráčnické rychtě inscenaci Dechovka, přijďte na Fidlovačku.

A vy, kteří přijdete na premiéru a reprízy Fidlovačky, nenechte si ujít Dechovku.

Pokud byste uvažovali o emigraci z tohoto komplikovaného světa, vydejte se s námi do vesmíru a spolu s Divadlem Vosto5 objevte život na neznámé planetě během inscenace Kolonizace. Uvedení Kolonizace začínají o víkendu už o osmnácté hodině, protože předpokládáme, že se mohou k emigraci do vesmíru rozhodnout celé rodiny.

Program na březen je hodně bohatý s obnovenou inscenací Leoš aneb Tvá nejvěrnější a s Mrożkovým Tangem přijíždí Divadlo Husa na provázku.

Vypravujeme autobus do Drážďan na představení Constanzy Macras s názvem The Ghosts. Z partnerského divadla Hellerau v Drážďanech dovážíme velmi populární formát Dance battle, ve kterém se utkají představitelé čtyř tanečních stylů. Nechybí ani pravidelná představení Divadla Vizita a literárního kabaretu EKG a samozřejmě série koncertů. Událostí je jistě i premiéra nového programu kultovních ekvilibristů Thomase & Ruhllera.

Věřte, že do Archy stojí za to chodit.

Ondřej Hrab P.S. Nenechte si ujít v Národní galerii výstavu fotografií nazvanou Fotosyntéza. Je výsledkem spolupráce japonského fotografa Keiiči Tahary a tanečníka Mina Tanaky. Od 17. března bude Min Tanaka v instalaci výstavy celý týden tančit. Archa se na tom samozřejmě podílí.

3

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2017

foto Jakub Hrab

UDÁLOSTI

S Číňankami tančiti Sousloví „obyčejní lidé“ stalo se dnes klackem v rukou demagogů. Sousloví samo za to nemůže. Zájem politiky a vysoké kultury o neprivilegované vrstvy se datuje přinejmenším od romantismu a zplodil již nejen všeobecné a rovné volební právo, ale i množství uměleckých děl.

Jde ovšem o to jakých. Sovětské i československé „proletářské romány“ sice velebily „hrdiny z fabrik“, ale jen proto, aby dodali legitimity hnusným režimům, vládnoucím údajně ve jménu „obyčejných lidí“. Zato román Obyčejný život Karla Čapka vypráví o jednom takovém anonymním, neprivilegovaném člověku – jehož život se postupně ukazuje být veskrze neobyčejným, hlubokým a vlastně nepochopitelným: životem individuální, unikátní bytosti.

V Divadle Archa zkusili propojit sousloví „obyčejní lidé“ s jiným pojmem, který dnes vyvolává tak silné emoce: Čína! Někomu se rozšíří zornice s pomyšlením na nekonečné pole byznysu. Někomu se sevře ruka v pěst s pomyšlením na Tibet, na hrůzy kulturní revoluce, na nakládání s tamními křesťany nebo na drzost čínských bojůvek v Praze loni zjara.

Někdo vůbec raději odvrací zrak od současné Číny skloželezobetonové k Číně staré, notně idealizované – k Číně tušových maleb, čajových pavilonů a tchangských básní o měsíci a borovicích – k tomu, co loni do češtiny přeložený Kuo S’ nazývá „Vznešené hodnoty lesů a potoků“. Jenže v Arše ukázali ještě docela jinou Čínu: Čínu dnešních obyčejných lidí – nyní-

4

bez uvozovek. Těch, jejichž anonymní životy se všelijak, většinou drsně potkávaly s „velkými“ dějinami čínského dvacátého století. Nejsou to jen dějiny oněch spektakulárních katastrof, ale i ústrků tichých a nenápadných. Jedna žena vypráví, jaké to bylo narodit se jako „nelegální“ bytost v době striktní „politiky jednoho dítěte“.

Jindy se zmiňuje, jakoby nic, událost před pár lety – „to bylo zrovna, když u nás zakázali Facebook a Google“.

Na jevišti se vyprávění několika těchto životů, v podání herců pekingského Living Dance Studia, potkává navíc i s vyprávěním jednoho českého „obyčejného života“. Ten ovšem nevypráví herec, nýbrž sám jeho nositel, starý dělník, pan Vladimír Tůma. Muž, který měl v mládí trable s komoušským režimem jen proto, že tančil „dekadentní“ rokenrol.

Pan Tůma si na jevišti vyměňuje s mladými čínskými herečkami historky o báječném dvacátém století v Číně a v Československu – i když si navzájem nerozumějí. Rozumějí si však skrze divadelní prostředky – skrze světla a stíny a skrze pohyb, zvláště pak skrze tanec.

Hra nemá žádnou intelektuální pointu. Pointou je právě jen tanec – ten němý výraz svobody a vzdoru. Když pětasedmdesátiletý pan Tůma, tato Archou náhodně objevená hvězda, spontánní a suverénní, v závěru představení tančí s mladými Číňankami – je to velkolepá oslava obyčejných životů, všem demagogům navzdory.

Martin C. Putna 31. 1. 2017, Lidové noviny

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2017

Zvláštní i obecné Čínsko-česká spolupráce v německé premiéře Už dávno se ví, že dokonalost není nutně vždycky zajímavá. Mnohem více vzrušující bývají vlastní obrazy v hlavě, které nám asociuje dění na jevišti. Například tehdy, když performeři řečí těla i slovy vyprávějí o svém prožívání a také o tom, jak se dostali k pohybu, k tanci, k divadlu. V působivých scénách líčí, co se jim přihodilo v jejich životě v čínské nebo české vlasti, z čeho měli radost a z čeho se i nadále radují nebo jak se oni sami a ostatní chovali v obtížných a rozhodujících okamžicích.

Obrazy, osoby a příběhy, události z různých dob a navzájem vzdálených míst se začínají vzájemně prolínat, odhalují se protiklady i spojitosti, jde o sebeprosazení, zřeknutí se něčeho, strach, nouzi, stud i věci obšťastňu­ jí­­cí. To je autentické, nepůsobí to banálně a každý to přitom vypráví zcela po svém.

Například spleť čísel se prolíná s čarami vzpou­r y, pojízdné mřížové zábrany se stávají pohyblivými podstavci protestu, z obřích krabic oslavně vzniká vratká věž jako výmluvná metafora pro nebezpečí a rozpad. Lze téměř fyzicky zakusit, jak se všichni v daném prostoru bojí a jak každý doufá, že snad přece jen bude dobře. Ale v konečném důsledku každý ví, jak je tato naděje křehká.

Gabriele Gorgas 30. 1. 2017, Dresdner Neueste Nachrichten

Knižní trip Wima Vandekeybuse Belgické nakladatelství Lanoo vydalo velkou výpravnou knihu s názvem Wim Vandekeybus – Rage of Staging. Kniha čtenáře provází vesmírem tvorby zakladatele tanečního souboru Ultima Vez. Obsahuje více než čtyři sta fascinujících fotografií, mnoho nepublikovaných textů, poznámek a scénářů k jeho inscenacím a příspěvky kolegů umělců. Úvodní stať napsal ředitel Divadla Archa, Ondřej Hrab.

Nejen pro členy naší studentské redakce chystáme workshop s titulem – Číst hudbu. Jak se dělá hudební magazín ve 21. století? Akce proběhne 10. března od 16.00 pod vedením Mary C/ hudební publicistky, DJ Radia Wave a aktivistky a Martina Tvrdého, grafického designera, hudebníka a producenta a Michala Pařízka, šéfredaktora hudebního magazínu Full Moon, novináře a pořadatele koncertů.

foto Thomas Aurin

Číst hudbu

Diváci v pohybu Evropský fenomén výměny publika mezi Archou a Evropským centrem pro současné umění Hellerau Moving Audience pokračuje i v březnu. V sobotu 11. března se s námi můžete vypravit do Drážďan na představení Constanzy Macras a Dorkypark s názvem The Ghosts. O den později přivítáme v Arše diváky Hellerau, pro které uvedeme představení Kolonizace i v německém jazyce. To vše v rámci a za podpory evropského projektu Theatron.

Výstava v NG Keiiči Tahara: Fotosyntéza 1978–1980 s Minem Tanakou V Národní galerii ve Veletržním paláci se od 17. března koná výstava japonského fotografa Keiiči Tahary. Výstava má název Fotosyntéza – Min 1979–1983. Negativy k šedesáti velkoformátovým fotografiím vytvořil Tahara spolu s tanečníkem Minem Tanakou na různých místech světa. Součástí instalace bude též performance, kterou Min Tanaka uvede od 17. do 22. 3.

Afterparty v Brně

Dresdner Neueste Nachrichten

Tradicí je i naše výměna s brněnským Divadlem Husa na provázku. Po lednovém hostování inscenace Jany Svobodové Obyčejní lidé se v Huse na provázku v neděli 26. března odehraje další inscenace Archy Afterparty.

5

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2017

ROZHOVOR S KONČÍCÍMI REZIDENTY PROGRAMU ARCHA.LAB

Spielraum Kollektiv vytvořili v rámci svého rezidenčního pobytu v Archa.lab inscenaci Busking Un/Limited. Na základě osobních příběhů čtyř buskerů spolu s nimi připravili divadelní sondu do společenské situace pouličních umělců v Praze. V březnu uvedou svůj druhý rezidenční projekt Fidlovačka aneb Kdo je My?, který se ptá na podstatu vlastenectví, vztahu k domovu, příslušnosti k národu. Jedním z výchozích bodů jim byla hra J. K. Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka. Spielraum Kollektiv klade zásadní otázky, které se týkají tenké hranice mezi vlastenectvím a pravicovým extremismem. Projektem Fidlovačka aneb Kdo je My? svoji rezidenci ukončí. Divadlo Archa poskytne od nové sezóny prostor a čas dalším mladým divadelním tvůrcům. Mathiase a Lindy Straub jsem se zeptala, jak svoji rezidenci hodnotí a co by novým rezidentům vzkázali.

Co vám přinesla rezidence Archa.lab?

Linda Straub: Rezidence v Archa.lab byla pro nás velmi důležitá. Dostali jsme šanci, kterou běžně v naší práci nemáme. Měli jsme příležitost trávit dostatek času přímo v prostoru a možnost naši práci konzultovat. To je strašně cenné.

Mathias Straub: Kromě toho, že jsme měli možnost tvořit, bylo také skvělé, že jsme se mohli setkávat s umělci, kteří v průběhu těch dvou let v Arše hostovali. Všichni byli velmi otevření.

Hodně nám to dalo. o byste vzkázali novým rezidentům C Archa.lab?

LS: Připadá nám, že až teď po dvou letech začínáme prostředí Archy trochu rozumět.

Nejdříve se soustředíte na prostor. Přemýšlíte, co všechno by se tady dalo dělat.

Byli jsme zvědaví, jak funguje toto „multifunkční“ divadlo s posuvnými stěnami, jezdícími stropy a podlahami. Zabývali jsme se tím, jak toto vše zapojit do představení. Přišli jsme na to, že to vlastně nejde. Rezidentům bych vzkázala, že ten prostor zdaleka neumí tolik, jak se ze začátku zdá.

MS: Nooooo...

LS: Dále bych novým rezidentům vzkázala, aby se s námi sešli. Nám dlouho trvalo se zorientovat. Porozumět tomu, jak funguje tým v divadle.

Myslím, že by bylo pro nové rezidenty fajn, kdyby se mohli odrazit od naší zkušenosti.

8

asto tvoříte projekty v podobě „site Č specific“. Myslíte si, že by budoucí rezidenti Archy měli pracovat s prostorem podobným způsobem? Archa k tomu sama vybízí.

MS: Je to těžké. Přenosnost inscenací je také velmi důležitá. Tvůrci, kteří pracují s prostorem, mají v Arše rozhodně víc možností než například v Divadle pod Palmovkou.

LS: Divadelní prostor je vždy umělý. Archa má elementy, jako sloupy v sále, které jsou zprvu na obtíž. Postupně jsme je však začali mít rádi.

Práce s prostorem Archy byla tvrdá škola. yslíte si, že je prostor Archy výzvou pro M divadelní tvůrce?

LS: Vím, že kdysi skupina Dogtroep prohlásila, že dále nemůže v Arše pracovat, protože je tam vše možné. Svým způsobem měli pravdu.

Nedivadelní prostor vám klade spoustu překážek. Tady si překážky musíte sami vytvářet.

Co je prvním impulsem pro vaši práci?

LS: Téma. Druhým krokem je prostor.

MS: Prostor a divák. Přemýšlíme o roli diváka a z jaké pozice chceme, aby představení vnímal. Něco jiného je, když je součástí divadelní akce, jiné je, když má v prostoru svoji židli, nebo když sedí na elevaci namířené jedním směrem.

Buď určíme pohled na to, co divák vidí, nebo si může obraz sám vybrat. Téma určuje míru a způsob zapojení diváka.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2017

dybyste vybírali nové rezidenty, co K byste považovali za klíčové?

LS: Aby byli současní a šli po obsahu a sdělení. Aby sledovali, co se děje kolem, šlo jim o komunikaci a nehonili si pouze svoje ego. To je ale asi požadavek na divadlo všeobecně.

Formálně by mi vlastně přišlo fajn, aby pracovali úplně jiným způsobem než my. Rozmanitost je důležitá a inspirativní. Baví mě setkávat se s jinými postupy. To se nám například často stávalo v rámci festivalu Akcent.

MS: Prostorové řešení představení Divadla Husa na provázku Divnej brouk aneb Kdo zabil Johna Lennona bylo naprosto úžasné. Velmi inspirativní, i když se jejich inscenační postupy hodně liší od těch našich.

P ovažujete svoji práci za dokumentární divadlo?

LS: Často tuhle otázku dostávám. Většinou na ni odpovídám, že dokumentární divadlo je pojem, ve kterém by se dalo plavat. Nemůžeme říct, že neděláme dokumentární divadlo.

Rozhodně ne v posledních šesti letech. Tím, že chceme tématu porozumět, přirozeně docházíme k postupům dokumentárního divadla.

Někdy si říkáme, že bychom zase zkusili něco ulítlého, obrazového nebo něco úplně jiného.

Nebo inscenovat hru?

LS: To asi neprojde. Teď jsme asi stokrát četli Fidlovačku...

foto Jakub Hrab

9

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2017

ROZHOVOR S KONČÍCÍMI REZIDENTY PROGRAMU ARCHA.LAB le neinscenovali jste ji. Sloužila vám A opět jako téma.

LS: Ve výsledku z ní na otevřené zkoušce zazněly dvě věty. Hru jako takovou jsme sami nikdy neinscenovali. Fidlovačku jsme vybrali spíš kvůli impulsu k jejímu napsání a okolnostem jejího inscenování než kvůli samotnému textu. asto pracujete s tzv. experty všedního Č dne. Co jsou největší úskalí takové práce?

LS: Největší úskalí je, když člověk začne hrát.

Kouzlo expertů všedního dne je v tom, že tito lidé jsou na scéně sami za sebe. Nic na vás nehrají a říkají věci, které se obyčejně nedozvídáte při prvním setkání. Je škoda, když to kouzlo upřímnosti zmizí a nahradí ho něco vyumělkovaného. Při inscenování dramatu máte text a hledáte způsob, jak by měla napsaná věta zaznít. Tady je to zpravidla tak, že věta zazní napoprvé přesně, při zkouškách je pak třeba hledat cestu k tomu, aby zněla i posté jako napoprvé a nebylo to „jako na divadle“. ladete si vy sami někdy otázku, zda to, K co děláte, je stále divadlo?

LS: Někdy se nás na to lidé ptají. Tyto otázky mě vedou k úvahám, co to vlastně je divadlo? Je to zakonzervovaná forma, která má jasný recept a ingredience, nebo je to živý tvar, který se stále vyvíjí? Nás zajímá jen to druhé. Myslím, že divadlo se liší od ostatních forem právě tím, že je živé a mluví jazykem a prostředky dneška. o je pro vás důležité, když se rozhodujeC te o tom, koho pozvete na jeviště?

MS: Volba toho, kdo nakonec hraje v našich představeních, vychází jednak z toho, aby zapadal do celkového tvaru, a do velké míry je i výsledkem naší intuice. Víme, že s tímto člověkem chceme strávit čas. On přináší sám sebe, své příběhy. My k němu cítíme velkou zodpovědnost. Zároveň, když k nám člověk projeví důvěru, je to ještě větší závazek tu důvěru nezklamat. Nechceme nikoho tlačit do něčeho, co by sám neřekl. Někdy si říkáme, to by bylo prima, kdyby toto řekl. Když to pak na scéně opravdu řekne, je to vlastně zázrak. Někdy je až šokující, s jakou otevřeností nám sdělují své příběhy, a to i přesto, že často oslovujeme lidi, kteří nás vůbec neznají. Tak to bylo i u Fidlovačky. Všichni nám projevili velkou důvěru k tomu, jak s jejich osobním materiálem dále naložíme.

yslíte si, že se divák lépe identifikuje M s expertem všedního dne než s hercem, který hraje roli?

LS: Diváci mu více věří. Může se to pak ale dostat do situace, že expert všedního dne začne diváky nudit. Pokud se jedná o herce, diváci přirozeně krom obsahu vět sledují a oceňují jeho schopnosti bavit, rozplakat, vžít se a procítit. U experta všedního dne se jedná o moment upřímnosti. Může dojít i k momentu, že se na jevišti rozesměje, nebo třeba i rozpláče, i když to vůbec nebylo v plánu. To se stalo i včera na veřejné zkoušce Fidlovačky. Je to naprosto v pořádku, ale určitě bychom takové momenty expertům nerežírovali. yslíte si, že tento typ divadla se dá M vyučovat?

LS: Je tam hodně věcí, které se naučit dají.

I tento typ divadla se opírá o řemeslo. Mně hodně pomohla zkušenost z rozhlasu. Tam jsem objevovala, jak lidem naslouchat a ptát se tak, aby to pro ně nebylo nepříjemné. Je třeba vycvičit tykadla na to, kde by se mohly skrývat postoje a příběhy, které přímo souvisí se zvoleným tématem projektu, ale zároveň nepřestat vnímat to, jaká témata mohou být pro partnera těžká. Snadno se řekne, no jo, oni pracují vlastně s kýmkoliv. Ono to tak ale není. Ti lidé nejsou v projektu náhodou a je třeba, aby si toho byli také vědomí.

MS: To je opravdu hodně důležité a Linda to opravdu umí! Využívá postupy divadelní pedagogiky k tomu, aby vytvořila tu správnou energii v týmu.

LS: Při zkouškách na jevišti mi jde hodně o to, abychom se zbavili ledabylosti. Jedná se o divadlo, představení musí být přesné, odehrává se ve zkráceném čase. Když se toto nepohlídá, vloudí se pocit, že je vlastně všechno jedno.

Když tento pocit mají i ti na jevišti, nemůžou tomu, co dělají, věřit. To, co děláme, je pro nás důležité. Detail je strašně důležitý. Tanečnice Eleanora Allerdings, s níž spolupracujeme v rámci česko-německé divadelní sítě Čojč a která mě toho hodně naučila, říkala: „Důležitá je vážnost.“ Že k tomu, co dělám, přistupuji s vážností. Aby k tomu tým přistupoval vážně.

MS: Dá se vyučovat technika sběru informací.

Dá se prohlubovat i dramaturgie. Výběr materiálu nám zabírá moc času. Sám proces hledání a tápání považujeme za velmi důležitý.

LS: Václav Havel řekl: „Nejlepší myšlenka je ta, která ponechává vždy určitou skulinu pro možnost, že všechno je současně úplně jinak.“ Člověk podle mě nesmí být nikdy na sto procent přesvědčený, že co dělá, je správně. Musí si nechat možnost začít znovu hledat.

To bývají ty nejtěžší momenty, ale většinou přinesou nejlepší výsledky. Je to chvíle, kdy nabídneme svým spolupracovníkům naši vlastní nezkušenost. Tam vzniká pouto důvěry.

Je důležité dopřát si čas v tom i plavat! novém představení Fidlovačka aneb V Kdo je My? jste kromě jiných pracovali s Johnem Bokem. Jaké má takový člověk zadání?

LS: Být sám sebou. Stejně jako u ostatních sledujeme, co je pro něj přirozené a z toho

10

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2017

vycházíme. John je například velmi řemeslně šikovný a má zkušenosti z divadla jako kulisák.

Neustále sleduje prostor a pak najednou vidíte, že třeba drží pilu a řeže kousek dřeva, aby se prakťák neviklal, opravuje oponu, nebo lepí kabely. Hledáme způsob, jak toto přirozené jednání spojit s tématem a jak umožnit, aby se cítil na jevišti volně a mohl existovat takový, jaký je.

S louží čas, který získáte rezidencí, že si zpětně uvědomíte, jak vlastně tvoříte?

LS: Určitě. Čas strávený v rezidenci je jako full time zaměstnání. Je to intenzivnější než škola. Člověk je neustále svým vlastním zaměstnavatelem a my jsme na sebe docela přísní. Když je naše rozhodnutí hloupé, jsme to jen my, komu můžeme nadávat a příště tu chybu opakovat nechceme.

Proč jste zvolili název Fidlovačka?

LS: Předminulý podzim jsme na náměstí Míru viděli demonstraci proti Islámu. Byly tam české vlajky, zpívala se hymna a řečníci vyvolávali překroucené informace a nenávistné parole. Šel z toho mráz po zádech. Došlo nám, že symboly jsou snadno zneužitelné. Skrze hymnu jsme se dostali k Fidlovačce. Jako česko-německý kolektiv se často pohybujeme na obou stranách hranice. Všimli jsme si, že vztah spousty Čechů k Německu se kvůli uprchlické krizi změnil a že na obou stranách hranice probíhá polarizace národa. Chtěli jsme vědět, co by k tomu Tyl řekl…

P roč se trefujete do tohoto národního symbolu a jak se k němu vztahujete?

LS: Fidlovačka je symbol národního obrození, vzniku republiky, komunistické éry, vlastenectví jako takového... Každý si do ní vkládá, co chce.

Narážíme tím na přiřazování státních symbolů České republiky, na myšlenky, které jsou nenávistné, rasistické, xenofobní. Tímto gestem jako by byl přiřazován k podobným názorům celý stát...

P odle jakého klíče jste tentokrát vybírali své aktéry?

LS: Chtěli jsme mít v inscenaci lidi, kteří nabízejí různé možnosti pohledu na otázku národní identity. John Bok je Čech-Angličan a člověk, který má jasno ve svých hodnotách, dělal ochranku Havlovi a byl při znovuzrození Československa přímo ve středu dění. Chránil vlast!

A i dnes je stále angažovaný občan, který bojuje o lidská práva. Kati Linek je hudební performerka, Češka, která se narodila a do dospělosti vyrůstala v Německu a nyní žije v Jablonci.

Tatyana Synková je Němka s českou matkou, žije v Praze a natáčí dokumenty o současném pravicovém extremismu ve střední Evropě.

Heda Bayer, za svobodna Čechová, je Češka, která se vdala za Němce a má tři česko-německé děti. Jakub Čermák, kterého jsme oslovili do role Tyla, je sám příslušník jedné z menšin, proti které jsou často mířené nenávistné parole extrémních „ochránců národa“.

Rozhovor vedla Jana Svobodová

ARCHA.LAB

ARCHA.ŠKOLÁM

Jak vzniká dokumentární divadlo?

Vzdělávací program Archa.školám pokračuje v jarních měsících oblíbenou interaktivní dílnou Jak vzniká dokumentární divadlo?, kde si účastníci pod vedením odborníků prakticky vyzkouší různé typy jevištní práce – práci s reálnými zdroji, improvizaci v prostoru a tvorbu textu, zacházení se světly, zvukem či videoartem.

Inscenace o česko-německých vztazích, migraci, strachu a „českých“ hodnotách. Experti všedního dne, kteří mají k otázce češství co dodat, nabízejí různé pohledy na téma národní identity.

Tylova „Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka“ je spojovaná s povzbuzením národního sebevědomí. Pochází z ní česká národní hymna. Hra, která byla dlouho vnímaná jako propadák, zažila úspěch až v roce 1917.

83 let po premiéře, rok před vznikem samostatného Československa. Následovala nejen vytoužená fáze české samostatnosti, ale také fáze opětovné nesamostatnosti. Nyní, 100 let po úspěchu Fidlovačky, stojí nacionalistické myšlenky opět v popředí zájmu. Experti všedního dne, kteří mají k otázce češství co dodat, nabízí různé pohledy na téma národní identity.

O česko-německých vztazích, migraci, strachu a českých hodnotách. „Čechem býti je snadná věc. Pouhého srdce k tomu potřebí, srdce, v němžto neudusilo vychování všeliký pocit práva, důstojnosti a povolání lidského.“ (J. K. Tyl) Koncept: Mathias Straub, Linda Straub Režie: Linda Straub Dramaturgie: Tomáš Žižka Externí dramaturgie: Sodja Lotker Dramaturgická supervize: Jana Svobodová a Ondřej Hrab Scénografie: Mathias Straub, Linda Straub, Michal Horáček Účinkují: John Bok, Jakub Čermák, Kati Linek, Tatyana Synková, Heda Bayer Koprodukce: Studio DAMÚZA Evropský projekt Theatron je realizován za finanční podpory programu Kultura.

11

Jednodenní dílna Jana Svobodová Nepředstírej! Udělej to!

Don’t pretend! Do it!

Motto: Dokud se neobjeví důvod k pohybu, nehýbejte se! (Bertolt Brecht) Dílna je určená divadelním profesionálům stejně jako všem, kteří chápou divadlo jako formu svobodného projevu. Jednodenní dílna Jany Svobodové se opírá o techniku úhlů pohledu. Účastníci dílny se prostřednictvím jednoduchých cvičení seznámí s termíny jako „mimořádné naslouchání“, „měkký pohled“, „prostorové vztahy“ nebo „trvání“.

Systém úhlů pohledu buduje na základě jasných a srozumitelných kroků slovník důležitý pro osobitý a přirozený projev aktérů na scéně.

Kromě série divadelních technik zaměřených na práci s prostorem, gestem, partnerem a textem bude důležitou součástí i kultivace schopnosti dívat se, naslouchat, a také být viděn.

Dílna Jak vzniká dokumentární divadlo?

6. 3. 10.00–13.00 Počet účastníků: 2 třídy (každá z jiné školy) Účastnický poplatek: 90 Kč Z večerního programu žákům a studentům doporučujeme: 16.–17. 3., 20.00 Spielraum Kollektiv / Archa.lab / Divadlo Archa: Fidlovačka aneb Kdo je My? Jak se na otázku češství a národní identity dívají experti všedního dne, lidé s dvojí národností, kteří strávili část života v zahraničí?

Témata: národní identita, česko-německé vztahy, migrace, národní hodnoty Vstupenky: 90 Kč studenti, 150 Kč dospělí www.divadloarcha.cz/cz/archa-skolam.html

Jana Svobodová je divadelní režisérka.

Od roku 2004 vytváří projekty zaměřené na spolupráci profesionálních umělců a představitelů specifických sociálních skupin. Poslední inscenaci Obyčejní lidé (2017) vytvořila spolu s čínskou choreografkou a zakladatelkou Living Dance Studia Wen Hui. Je uměleckou ředitelkou mezinárodního festivalu dokumentárního divadla Akcent.

V roce 2007 vydal Divadelní ústav v jejím překladu knihu americké divadelní reformátorky a režisérky Anne Bogart Úhly pohledu.

4. března / 10.00–16.00 Studio Divadla Archa, Zlatnická 8, Praha 1 Výukovým jazykem bude angličtina.

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2017

foto David Kumermann

Fidlovačka aneb Kdo je My?

„Dílna dokumentárního divadla se mi tedy opravdu velmi líbila. Hned od prvopočátku mne ze všeho nejvíce zaujal zvuk. Proto jsem se rozhodl zařadit do skupiny, jež se na toto zaměřovala. Rád bych si ještě jednou program zopakoval a vyzkoušel pracovat třeba se světly. Chtěl bych ale také navštívit dokumentární divadlo jako takové a zaměřit se na věci, o kterých jsme si v programu povídali. Jsem rád, že jsem Divadlo Archa navštívil, i když se mi ze začátku vůbec nechtělo. Teď jsem ale zase o něco málo chytřejší :D :D :D.“ Mikoláš Augustýn, student, ZŠ Kunratice

PROGRAM

2 John Mayall – Livin’ & Lovin’ The Blues čt hudba 20.00

Nestor britské rockové scény šedesátých let a průkopník blues se vrací do Prahy.

Vstupné 990 Kč / stání / 100 minut. Uvádí 10:15 Entertainment.

4 Nepředstírej! Udělej to! Dokud se neobjeví důvod k pohybu, nehýbejte se! (Bertolt Brecht) so Jednodenní dílna 10.00–16.00 Archa.lab

Dílna určená divadelním profesionálům stejně jako všem, kteří chápou divadlo jako formu svobodného projevu.

Jednodenní dílna se opírá o techniku úhlů pohledu. Účastníci dílny se prostřednictvím jednoduchých cvičení seznámí s termíny „mimořádné naslouchání“, „měkký pohled“, „prostorové vztahy“ nebo „trvání“. Lektorka: Jana Svobodová. Dílna proběhne v anglickém jazyce ve Studiu Divadla Archa, Zlatnická 8, Praha 1. Cena: 500 Kč.

6 Interaktivní dílna pro školy: Jak vzniká dokumentární divadlo?

po Archa.školám Dílna zaměřená na principy dokumentárního divadla představí umělecký proces založený na společné tvorbě 10.00–13.00 a práci s reálnými zdroji. Účastníci se ve spolupráci s profesionály seznámí se základy světelného a zvukového designu, tvorbou textů, improvizací v prostoru a videoartem. Dílnu povedou autoři dokumentárního divadla Jana Svobodová, Philipp Schenker, Jan Burian ml. a Pavel Kotlík ve spolupráci s Dominikem Hradilem. Vstupné 90 Kč.

9–12 Kolonizace – nový počátek VOSTO5 / Divadlo Archa

čt/pá 20.00 divadlo kdo jsme – kam jdeme – kdo přijde po nás so/ ne 18.00 Zážitková sci-fi simulace překračující horizont událostí, hranici gravitace a limity lidského vnímání. Lidé od nepaměti toužili prozkoumávat daleký vesmír. Co nás k tomu žene? Zvědavost, pokrok, dobrodružství, zvětšování životního prostoru, šíření lidské DNA, anebo jen obyčejná lidská pýcha? Kolonizace nových planet je nevyhnutelnou budoucností. Netradiční inscenace Divadla VOSTO5 inspirovaná Archou, evolucí a sci-fi komiksy z časopisu ABC. Inscenace je vhodná pro dospělé a děti od 8 let. Režie: Jiří Havelka. Vstupné 250/150 Kč / 80 minut.

11 Constanza Macras / Dorkypark – The Ghost so 17.00

Moving Audience Evropské centrum současného umění Hellerau

„ Dnem, kdy jsem šla do důchodu, mi začal tvrdý život. Nemám byt, práci, ani pravidelný příjem,“ říká akrobatka Cheng Fei, sedminásobná mistryně Číny a mistryně světa. Před třicítkou vyřazeni do starého železa, na vlastní pěst, bez sociálního zabezpečení, často bez vzdělání a pracovních vyhlídek. V inscenaci The Ghosts spolupracovala Constanza Macras s čínskými akrobaty a cirkusovými artisty. Odjezd z Prahy v 17.00, předpokládaný návrat ve 24.00. Vstupenky za 350 Kč zahrnují vstupné na představení a zpáteční cestu z Prahy do Drážďan.

16–17 Fidlovačka aneb Kdo je My? Spielraum Kollektiv / Divadlo Archa / Archa.lab PREMIÉRA

čt/pá divadlo Tylova „Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka“ je spojovaná s povzbuzením národního sebevědomí.

20.00 Pochází z ní česká národní hymna. Hra, která byla dlouho vnímaná jako propadák, zažila úspěch až v roce 1917.

82 let po premiéře, rok před vznikem samostatného Československa. Následovala nejen vytoužená fáze české samostatnosti, ale také fáze opětovné nesamostatnosti. Nyní, 100 let po úspěchu Fidlovačky, stojí nacionalistické myšlenky opět v popředí zájmu. Experti všedního dne, kteří mají k otázce češství co dodat, nabízí různé pohledy na téma národní identity. O česko-německých vztazích, migraci, strachu a českých hodnotách. Koncept: Mathias Straub, Linda Straub. Režie: Linda Straub. Vstupné 150/90 Kč / 80 minut.

19–20 EKG – O Lásce a Čistotě ne/po literatura 20.00

Literární kabaret Igora Malijevského a Jaroslava Rudiše. Účinkují: Tomáš Čada, Kristýna Doupovcová, Roman Franc, Jan Těsnohlídek, Zuzana a další hosté. Hraje Katarzia! Vstupné 190/110 Kč / 150 minut s přestávkou.

22–24 Afterparty Pieter De Buysser / Divadlo Archa PREMIÉRA

st/pá divadlo Hra naší doby, popsong našich duší, afterparty našich rituálů. Je pět ráno, Pražský hrad. Ráj je daleko.

20.00 Ceremoniář Jan Ptáček, kterého najal už dávno zmizelý, milovaný, moudrý prezident, nadzdvihne ubrus a objeví pod ním úřednici EU Fanny Racine. Něco se vymklo z rukou. Něco se ale zase může kouzlem v dobré obrátit. Nu, dobrá tedy, dobrá, ale co to je, to dobro? Co dnes znamená Havlův odkaz pro Evropu? Může vzniknout nové spojenectví? A jak by vypadala krajina Adama a Evy na dnešní politické scéně? Text a režie: Pieter De Buysser, účinkují Vladimír Javorský a Christelle Cornil. Uváděno v češtině a francouzštině. Vstupné 290/150 Kč / 120 minut.

26–27 Divadlo Husa na provázku: Leoš aneb Nejvěrnější Tvá ne/po divadlo Milan Uhde / Miloš Štědroň 20:00 Mistr a jeho život a hudba a Smrt aneb Jak Dílo ze zapadlé moravské vesnice dobylo celý svět čili Sešity (poměrně směšných) lásek. Inscenace inspirovaná životem a dílem hudebního skladatele Leoše Janáčka. Režie: Vladimír Morávek. Vstupné 290/190 Kč / 180 minut.

29–30 Divadlo Husa na provázku: Tango Macabre Slawomir Mrožek

st/čt divadlo Komedie slavného autora o nadějích a rozpadu. Šaškárna převeliká. Představení pro milovníky fantastických 20.00 hereckých výkonů. Jan Kolařík jako otec, který rezignoval na vše krom onanie. Dalibor Buš jako syn, který si myslí, že dokáže víc než jeho otec. Ivana Hloužková jako žena, která se postará o vše. Tereza Marečková jako dívka, která neví, proč se vlastně narodila. Adam Mašura jako erotický přeborník. Vladimír Hauser jako Ten, kdo chce něčemu věřit, nápadně přitom připomíná Petera Scherhaufera, a Jiří Pecha jako babička, která chlastá jak nezavřená. Dechberoucí famílie! Režie: Vladimír Morávek. Vstupné 290/190 Kč / 140 minut.

12

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2017

PROGRAM

31 BUSKING UN/LIMITED Spielraum Kollektiv / Archa.lab / Divadlo Archa

pá divadlo Praha byla donedávna jedním z nejoblíbenějších měst pouličních umělců, buskerů. Romantické ideály se ovšem 20.00 vždy střetávaly s konflikty – nejen mezi lidmi bydlícími nad hlučnými ulicemi a buskery, ale i mezi pouličními umělci samotnými. Co k buskerům jako Pražané cítíme? Závist? Opovržení? Bezmoc? Chceme, nebo nechceme pouliční umění v Praze? Spielraum Kollektiv přivádí na scénu nejlepší představitele pražského buskingu. Divadelní událost, která vás vtáhne do hry, ve které jde o svobodu, o umění a také o peníze. Vstupné 150/ 90 Kč / 90 minut.

2 Improvizace a naopak Jan Burian ne hudba Koncert s oslavou nového alba, které natočil letos pětašedesátiletý Burian s bubeníkem producentem 20.00

Jaroslavem Kořánem. Představí se též nový písňový projekt Jan Burian & Bizzare Band, osm hudebníků z pomezí hudby velmi vážné a v tomto spojení až legrační. Účast na oslavě přislíbili i další hosté. Vstupné 250 Kč / 120 minut.

3 Thomas & Ruhller (nl) – Diner PREMIÉRA

po divadlo Chodí po hladině, procházejí zdmi, porušují gravitaci a vzdorují času – to je Thomas & Ruhller. Perfomeři 20.00 z Holandska, kteří se už desítky let pohybují na pomezí divadla, výtvarného experimentu a filosofie, v premiéře uvedou novou show připravenou exkluzivně pro Divadlo Archa. Vstupné 190 Kč / 70 minut.

5 Divadlo Vizita – Kolo od sudu st divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

6 Divadlo Vizita – Až do DNA! čt divadlo

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

8–10 Kolonizace – nový počátek VOSTO5 / Divadlo Archa so/ne 18.00 divadlo po 20.00

kdo jsme – kam jdeme – kdo přijde po nás Zážitková sci-fi simulace překračující horizont událostí, hranici gravitace a limity lidského vnímání. Netradiční inscenace Divadla VOSTO5 inspirovaná Archou, evolucí a československými sci-fi komiksy z časopisu ABC. Inscenace je vhodná pro dospělé a děti od 8 let. Režie: Jiří Havelka. Vstupné 250/150 Kč / 80 minut.

12 DANCE TRANSIT – Floor on Fire – Battle of Styles st tanec 20.00

Floor on Fire – Battle of Styles je formát, který konfrontuje a sbližuje tanečníky různých žánrů a odhaluje virtuozitu tance ve všech jeho podobách. Schopnost improvizace, spolupráce a kreativita zúčastněných tanečníků dělá každé jeho uvedení unikátním. Tanec Praha ve spolupráci s Divadlem Archa a HELLERAU – Evropským centrem pro umění vůbec poprvé přiváží Floor on Fire do Čech jako součást festivalu Dance transit. Praha.Dresden.Leipzig.

Vstupné 250/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

20 Jablkoň čt hudba

Když se Jablkoň narodila, v Chuchli zaržál kůň a na zahradě uzrálo jablko. Na koncertě ke čtyřicátému výročí kapely zahrají: Jablkoň i Půljablkoň, Lenka Dusilová, Jarda (Traband) Svoboda a Květy. S Jablkoní navíc zahrají či zazpívají Jiří Stivín, Michal Nejtek, Petr Váša a další. V rámci všeho hraní a zpívání dojde i na křest nové knihy Jablkoň po čtyřicítce. Pořádá agentura A.M.P. Vstupné 380 Kč / 120 minut.

21–22 Fidlovačka aneb Kdo je My? Spielraum Kollektiv / Divadlo Archa / Archa.lab pá/so divadlo 20.00

O česko-německých vztazích, migraci, strachu a českých hodnotách. Koncept: Mathias Straub, Linda Straub.

Režie: Linda Straub. Dramaturgie: Tomáš Žižka. Vstupné 150/90 Kč / 80 minut.

23–24 BUSKING UN/LIMITED Spielraum Kollektiv / Archa.lab / Divadlo Archa ne/po divadlo 20.00

Spielraum Kollektiv přivádí na scénu nejlepší představitele pražského buskingu. Divadelní událost, která vás vtáhne do hry, ve které jde o svobodu, o umění a také o peníze. Vstupné 150/ 90 Kč / 90 minut.

26–27 EKG – O Lásce a Noci st/čt literatura 20.00

Literární kardiogram Igora Malijevského a Jaroslava Rudiše s hosty. Hrají Houpací koně! Vstupné 190/110 Kč / 150 minut s přestávkou.

29 Naoko Kikuchi – koto unlimited so hudba

Světová virtuoska ve hře na japonské koto Naoko Kikuchi rozeznívá struny svého nástroje speciálními slonovinovými nehty i běžnými užitými předměty. Naoko Kikuchi je pokračovatelkou hráčské linie legendárního hráče, skladatele a improvizátora Sawaie Tadao a členkou frankfurtského Ensemble Modern.

V Arše se k ní připojí Hearn Gadbois (perkuse), Seizan Osako (šakuhači, saxofon) a Marek Matvija (šakuhači).

Koncert pořádá NEIRO Association for Expanding Arts ve spolupráci s Divadlem Archa a Česko-japonskou společností. Vstupné 190 Kč / 120 minut.

Veřejné natáčení Show Jana Krause: 7., 13., 14., 28. března a 4., 11., 18. a 25. dubna vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji v pokladně Divadla Archa a on-line. Změna programu vyhrazena.

13

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2017

ENGLISH PROGRAM

2 John Mayall – Livin’ & Lovin’ The Blues Thu music 20:00

Doyen of the British rock scene of the sixties and blues pioneer returns to Prague.

Tickets CZK 990 / standing / 100 minutes. Presented by 10:15 Entertainment

4 Don’t pretend! Do it! Until there is a reason to move, don't move! (Bertolt Brecht) Sat 10:00–16:00

One-day Workshop A workshop designed for theatre professionals and for everyone who sees theatre as a form of free expression.

Archa.lab This one-day workshop is based on the viewpoints method. Through simple exercises, participants in the workshop will become familiar with terms like "extraordinary listening", "soft focus", "spatial relationship" and "duration". Instructor Jana Svobodová. The workshop is in English. Archa Theatre Studio, Zlatnická 8, Prague 1. Price: CZK 500

6 Interactive Workshop for Schools: Mon Archa.for.Schools How is documentary theatre created?

10:00–13:00 A workshop focusing on the principles of documentary theatre that presents an artistic process based on joint work. Participants in the workshop will learn about the process of working with sources and further shaping them from the perspective of various theatre disciplines: sound and light design, video art, individual and group improvisation. Led by Jana Svobodová, Philipp Schenker, Jan Burian and Pavel Kotlík in cooperation with Dominik Hradil. Tickets CZK 90.

9–12 Colonization – A New Beginning VOSTO5 / Archa Theatre

Thu/Fri 20:00 theatre Who are we? Where are we going? Who will come for us? A sci-fi simulation experience crossing the event horizon, Sat/Sun 18:00 the edge of gravity and the limits of human perception. Mankind has always longed to discover and explore new places. What drives us? Curiosity, advancement, adventure, enlarging living space, disseminating human DNA or just ordinary human pride? The colonization of new planets is inevitable. The performance is for adults and children ages 8 and up. Director: Jiří Havelka. Tickets CZK 250/150 / 80 minutes.

11 Constanta Macras / Dorkypark Hellerau European Centre for Contemporary Art

Sat Moving Audience "The day I retired life started to be difficult. I had nowhere to live, no work or regular income," says Chinese acrobat 17:00 Cheng Fei, seven time national champion and world champion. "All of those flowers, applause, banners – as though it was in a different life." Cast aside before the age of thirty, on her own, without social security, often without education and job prospects. In the production of The Ghosts, Constanza Macras worked together with Chinese acrobats and circus artists. They are reminiscent of the hungry ghosts from Chinese mythology – lost souls that were forgotten by their descendants and languish in interspace. Departure from Prague at 17:00, returning around midnight. The CZK 350 price includes tickets to the performance and return journey from Prague to Dresden.

16–17 Fidlovačka or Who Are We? Spielraum Kollektiv / Archa Theatre / Archa.lab PREMIERE

Thu/Fri theatre The play Fidlovačka by Josef Kajetán Tyl is associated with enhancing Czech national self-confidence. A song from 20:00 the play became the Czech national anthem. The play, which was long perceived as a flop, only experienced success in 1917, 82 years after the premiere and a year before the establishment of an independent Czechoslovakia.

A long-sought phase of Czech independence followed, but also a phase in which independence was again lost.

Now, 100 years after the success of Fidlovačka, nationalist thoughts are once again in the spotlight. Concept: Mathias Straub, Linda Straub. Director: Linda Straub. Tickets CZK 150 / 90 / 80 minutes

19–20 EKG – Of Love and Cleanliness

Sun/Mon literature A literary cardiogram with Igor Malijevský and Jaroslav Rudiš. Featuring: Tomáš Čada, Kristýna Doupovcová, 20:00 Roman Franc, Jan Těsnohlídek, Zuzana and other guests. With music by Katarzia!

Tickets CZK 190/110 / 150 minutes with intermission.

22–24 The After Party Pieter De Buysser / Archa Theatre PREMIERE

Wed/Fri theatre A play of our time, pop songs of our souls, after-party of our rituals. It's five in the morning, Prague Castle.

20:00 Paradise is far away. Master of ceremonies Jan Ptáček, who was hired by a long gone, beloved, wise president, lifts the tablecloth and discovers beneath it EU official Fanny Racine. Something is amiss. But on the other hand, something can magically turn into good. That's all very well, of course, but what is good? What does Havel's legacy mean for Europe today? Written and directed by: Pieter De Buysser. Performers: Vladimír Javorský and Christelle Cornil. In Czech and French. Tickets CZK 290 / 150 / 120 minutes.

26–27 Goose on a String Theatre: Leoš or Your Most Faithful

Sun/Mon theatre Milan Uhde / Miloš Štědroň 20:00 "The Master and his Life, Music and Death" or "How a Work from a Remote Moravian Village Conquered the World" or

"Notebooks (of rather comical) Loves". A production inspired by the life and work of composer Leoš Janáček. Director:

Vladimír Morávek. Tickets CZK 290 / 190 / 180 minutes.

29–30 Goose on a String Theatre: Tango Macabre Slawomir Mrožek Wed/Thu theatre

A comedy about hope and decay, replete with zany tomfoolery. Jan Kolařík as a father who has renounced everything except masturbation. Dalibor Buš as his son who thinks he can do more than his father. Ivana Hloužková as a woman who takes care of everything. Tereza Marečková as a girl who does not know why she was born. Adam Mašura as an erotic champion. Vladimír Hauser as he who wants to believe in something, yet is strikingly reminiscent to Peter Scherhaufer, and Jiří Pecha as a booze-addled grandmother. What a family! Director: Vladimír Morávek. Tickets CZK 290 / 190 / 140 minutes.

14

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2017

ENGLISH PROGRAM

31

BUSKING UN/LIMITED Spielraum Kollektiv / Archa.lab / Archa Theatre Fri theatre Prague was until recently one of the most popular cities in the world for busking. Spielraum Kollektiv brings to the 20:00 stage some of the stars of the Prague busking scene. A theatrical event that draws you into a game of freedom, art

and commerce. Tickets CZK 150/90, 90 minutes.

2 Improvisation and Vice Versa Jan Burian

Sun music A concert celebrating the new album Improvisations by 65-year-old Jan Burian with drummer and producer Jaroslav 20:00 Kořán. It also introduces the new song project Jan Burian & Bizarre Band, featuring eight musicians from the frontiers of very classical – and in this context funny – music. Tickets CZK 250 / 120 minutes.

3 Thomas & Ruhller (nl) – Diner PREMIERE

Mon theatre They walk on water, go through walls, break gravity and defy time – that's Thomas & Ruhller. A pair of Dutch 20:00 performers who for decades have straddled the boundary between theatre, visual experiment and philosophy, will premiere a new show prepared exclusively for the Archa Theatre. Tickets CZK 190 / 70 minutes..

5 Divadlo Vizita – Round the Barrel

Wed theatre Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé´z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

20:00 Tickets CZK 230/150 / 120 minutes with intermission.

6 Divadlo Vizita – Down to DNA!

Thu theatre Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé´z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

20:00 Tickets CZK 230/150 / 120 minutes with intermission.

8–10 Colonization – A New Beginning VOSTO5 / Archa Theatre

Sat/Sun 18:00 theatre Who are we? Where are we going? Who will come for us? A sci-fi simulation experience crossing the event horizon, Mon 20:00 the edge of gravity and the limits of human perception. Mankind has always longed to discover and explore new places. What drives us? The colonization of new planets is inevitable. But should the universe be colonized by people? The performance is for adults and children ages 8 and up. Director: Jiří Havelka. Tickets CZK 250/150 / 80 minutes.

12 DANCE TRANSIT – Floor on Fire – Battle of Styles

Wed dance Floor on Fire – Battle of Styles is a format that confronts, but also brings together dancers of different genres and 20:00 reveals the virtuosity of dance in all its forms. The ability to improvise and collaborate as well as the creativity of the participating dancers makes each of their performances unique. Tanec Praha in cooperation with the Archa Theatre and the HELLERAU European Centre for Contemporary Art bring Floor on Fire to the Czech Republic for the first time ever as part of the Dance Transit Festival. Prague.Dresden.Leipzig. Tickets CZK 250/150 / 120 minutes with intermission.

20 Jablkoň Thu music 20:00

The 40th anniversary of the birth of Jablkoň will be marked by a small festival at which Jablkoň and Půljablkoň, Lenka Dusilová and Jarda (Traband) Svoboda a Květy will all perform. Also featuring Jiří Stivín, Michal Nejtek, Petr Váša and maybe some surprises. Organized by A.M.P. Tickets CZK 380 / 120 minutes.

21–22 Fidlovačka or Who are We? Spielraum Kollektiv / Archa Theatre / Archa.lab

Fri/Sat theatre The play Fidlovačka by Josef Kajetán Tyl is associated with enhancing Czech national self-confidence. A song from 20:00 the play became the Czech national anthem. The play, which was long perceived as a flop, only experienced success in 1917. Now, 100 years after the success of Fidlovačka, nationalist thoughts are once again in the spotlight.

Concept: Mathias Straub, Linda Straub. Director: Linda Straub. Tickets CZK 150 / 90 / 80 minutes.

23–24 BUSKING UN/LIMITED Spielraum Kollektiv / Archa.lab / Archa Theatre Sun/Mon theatre 20:00

Prague was until recently one of the most popular cities in the world for busking. Spielraum Kollektiv brings to the stage some of the stars of the Prague busking scene. A theatrical event that draws you into a game of freedom, art and commerce. Tickets CZK 150/90 / 90 minutes.

26–27 EKG – Of Love and Night Wed/Thu literature 20:00

A literary cardiogram with Igor Malijevský and Jaroslav Rudiš. With music by Houpací koně! Tickets CZK 190/110 / 150 minutes with intermission.

29 Naoko Kikuchi – koto unlimited Sat music

World koto virtuoso Naoko Kikuchi plucks the strings of her traditional Japanese instrument with special ivory ails as well as everyday objects. Her music ranges from sonic intimacy to sophisticated rhythmic and melodic contrasts.

Kikuchi is the successor to legendary composer and improviser Sawaie Tadao and a member of the Ensemble Modern in Frankfurt. She will be joined at Archa by Hearn Gadbois (percussion), Seizan Osako (shakuhachi, saxophone) and Marek Matvija (shakuhachi). The concert is organized by the NEIRO Association for Expanding Arts in cooperation with the Archa Theatre and Czech-Japanese companies. Tickets CZK 190 / 120 minutes.

Public filming of the Jan Kraus Show: 7, 13, 14, 28 March and 4, 11, 18 and 25 April always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online. The program is subject to change.

15

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2017

TŘI OTÁZKY PRO DRAMATURGYNI PŘEDSTAVENÍ THE GHOSTS

Opravdovost vznikne z dokonalé umělosti Rozhovor s Carmen Mehnert, dramaturgyní inscenace The Ghosts, již připravila společně s choreografkou Constanzou Macras a programovou ředitelkou v Evropském centru umění v Hellerau. Na tuto inscenaci pořádá Divadlo Archa v rámci výměny publika Moving Audience.

Carmen Mehnert

je programovou ředitelkou performativních umění v drážďanském Evropském centru umění Hellerau. V roce 2003 společně s Constanzou Macras založila skupinu Dorkypark a od té doby se dramaturgicky podílí na většině jejích představení. Carmen se narodila v Limě v Peru.

Je držitelkou magisterského titulu v oboru aplikované divadelní vědy na Univerzitě v Gießenu v Německu. Vedla organizační tým Internationales Sommertheater Festivalu v Hamburku, dále vedla organizační tým a spolupracovala na tvorbě programu Festivalu Theaterformen v rámci Světové výstavy v Hannoveru. Jako dramaturgyně spolupracovala s celou řadou choreografů a tanečních skupin včetně Sama Louwycka, Les Ballets C de la B, Cristiny Moury, In-Jung Jun, Elia Gervasiho a Akrama Khana. Je členkou umělecké rady EDN (European Dancehouse Network) a vyučuje dramaturgii na taneční škole Palucca v Drážďanech.

16

S Constanzou Macras spolupracujete coby její dramaturgyně už 14 let. Čím je pro vás práce s Constanzou přitažlivá? Čím vás nejvíc inspiruje?

Naše spolupráce začala v roce 2003 Constanziným site-specific představením „Zpátky do přítomnosti“ v Kaufhausu Jandorf, opuštěném berlínském obchodním domě ze začátku 20. století. Ten samý rok jsme společně založily skupinu Dorkypark. Do jejího vesmíru mě odjakživa vtahují právě paralelní světy, které neustále vymýšlí a rozvíjí, souběžnost činů a myšlenek (tak to je i v reálném světě). Máme i podobný smysl pro humor. Naším krédem je víra, že na pódiu vznikne opravdovost jedině z dokonalé umělosti. Již v tomto prvním představení se objevily otázky, které se pak vracejí napříč celou Constanzinou tvorbou: Jak recyklovat věci, které se nikdy nerozloží – třeba milostné dopisy, vlajky, staré rekvizity, staré nápady?

Jaký je v době digitalizace historie rozdíl mezi pamětí a úložištěm? Dá se paměť, se všemi jejími chybami a nepřesnostmi, použít k obohacení (místo k ochuzení) zážitků? Všechna naše představení jsou zasazena do městských prostorů a berou v potaz všechny aspekty a tvary současného města.

Pracovat na projektech s Constanzou vyžaduje velmi specifický dramaturgický přístup. V čem spočívá?

Ani nevím. Jako dramaturg se považuji za druhý pár očí, za komunikační kanál zvenku k choreografovi a také mezi choreografem a performery. Víc se ptám, než odpovídám. Právě to je podle mě úkol divadla: pokládat otázky.

Na začátku každého projektu jsou diskuse, vedeme rozhovory s performery a dalšími lidmi, díváme se na filmy, videa, katalogy, chodíme na výstavy, čteme spoustu textů. Potom začínáme s improvizací a až pak pomalu budujeme strukturu, která k dílu sedí. Ta je pokaždé jiná, záleží na tématu. Mnohdy se točíme v kruzích, dokud se konečně nedobereme stěžejní otázky daného představení. Hodně spolu mluvíme, vaříme, vyprávíme si vtipy. Nejsme jenom kolegyně, ale i kamarádky, ceníme si sebe navzájem a respektujeme se.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2017

Co bylo hlavní dramaturgickou ideou představení The Ghosts?

Od čeho jste se odrazili a jaké byly další kroky?

Odrazovým můstkem pro The Ghosts byl výzkum ohledně kariér akrobatů, zvláště těch čínských. Základní ideou bylo vyprávět jejich příběhy a zasadit je do kontextu čínských duchařských historek, kterých je mnoho a jsou hodně oblíbené, ale i jiných textů. Kariéra akrobatů skončí ve velmi mladém věku a oni pak často úplně zmizí ze společnosti jako duchové. Velkou inspirací nám byla kniha Jü Chua Čína v deseti slovech. Constanza pak začala pracovat přímo v Kantonu, vedla workshopy a zkoušky s akrobaty, kteří jsou teď součástí představení, spolu s některými členy jejího souboru. Později se všichni společně přesunuli do Berlína, začaly zkoušky a tam jsem se do procesu zapojila i já. Představení je už dlouho na turné, ale přejeme si ho znovu uvést i v Berlíně.

Rozhovor vedla Jana Svobodová Výměna publika Moving Audience je realizována v rámci evropského programu Theatron za finanční podpory programu Kultura.

ROZHOVOR

V Národní galerii ve Veletržním paláci se od 17. března koná výstava japonského fotografa Keiičiho Tahary. Výstava má název Fotosyntéza 1978–1980. Negativy k šedesáti velkoformátovým fotografiím, které Tahara vytvořil spolu s tanečníkem Minem Tanakou na různých místech světa na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, zůstaly po čtyřicet let zasunuty v archivu fotografa, který je teprve nedávno znovu objevil. Během prvního týdne expozice, která zabírá celé páté patro Veletržního paláce, bude Min Tanaka tančit.

Divadlo Archa výstavu s Národní galerií koprodukuje. S Minem se znám více než třicet let, Keiičiho Taharu jsem osobně poznal teprve nedávno, během přípravy výstavy jsem mu položil několik otázek.

Keiiči Tahara a Min Tanaka v Národní galerii dy jste se s Minem Tanakou poprvé K setkali?

V roce 1977 jsme se setkali krátce v Tokiu. Ale to bylo opravdu jen krátce. Už tehdy jsem žil v Paříži, a tak jsme se dohodli, že se uvidíme příští rok, kdy Min měl pozvání na Festival d'Automne. Až v Paříži, na popud Seiga Matsuoky, jsme spolu začali uvažovat o tom, že bychom něco společně vytvořili.

P roč jste pro tuto sérii fotografií zvolil název Fotosyntéza?

Už když jsem Mina Tanaku poprvé viděl tancovat, napadlo mne slovo fotosyntéza. Obyčejně jej používáme v botanice. Pro mě však znamená propojení světla a života. Bylo úžasné, jak jeho tělo a jeho kůže korespondují se světlem. Začali jsme o tom spolu diskutovat a Min tehdy rozvíjel svou teorii „tělesného počasí“ Body Weather.

Cítili jsme, že se ve všem vlastně shodujeme.

Uvažovali jsme o tanci, který se neodehrává před diváky, ale v osamění reaguje na místo, světlo a historii toho místa. Byli jsme spolu v pusté krajině na Islandu, v tajných přístavech válečných ponorek v Bordeaux, v New Yorku, historickém Římě. Tehdy jsme byli mladí a neměli jsme peníze. Někdy jsme využili toho, že Min měl pozvání na festival, někdy jsme se vypravili na cestu jen tak. in Tanaka při své minulé návštěvě Prahy M odmítl tančit pro kameru České televize.

Porušil v práci s vámi svou zásadu? Můžete vysvětlit důvod vaší spolupráce?

Fotografie v sobě spojuje objektivní i subjektivní vnímání toho, co vidíme. A u Minova tance je to stejné. Experimentovali jsme s možnostmi, jak propojit tanec a fotografii. To nebyl tanec pro fotoaparát nebo pro kameru. Pro mě bylo důležité zkoumat světlo na lidském těle. Pro něj hledání impulsu k tanci ve vztahu k prostředí. K tomu jsme nepotřebovali publikum. Mnoho fotografů se

17

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2017

snaží fotografovat tanečníky, jak tancují, nebo vytvořit něčí portrét. To není náš případ. Já jsem nezaznamenával, jak Min tancuje. Naše snaha byla společně tancem a fotografií vnímat světlo a vše kolem nás. Moje fotografování je zároveň tancem a Minův tanec je zároveň fotografií. Naším cílem bylo vytvořit nové společné umělecké dílo.

Později, když Min začal spolupracovat s Tacumi Hidžikatou, zakladatelem tance Butó, jsme v tom nepokračovali. To byla jiná kapitola a už to nebylo pro mne. Negativy fotografií zůstaly čtyřicet let v šuplíku mého archivu. Před časem jsem se přestěhoval zpět do Tokia a s Minem jsme se po dlouhé době potkali. Fotografie jsem zvětšil, nakladatelství Super Labo z nich vytvořilo knihu a galerie od Tokia přes Prahu po New York projevily zájem je vystavit.

Rozhovor vedl Ondřej Hrab

18

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2017

foto Keiichi Tahara

KEIICHI TAHARA: FOTOSYNTÉZA – MIN 1979–1983 / NÁRODNÍ GALERIE VELETRŽNÍ PALÁC 17. 3.–27. 8. 2017

foto Keiichi Tahara foto Keiichi Tahara

19

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2017

THEATRON POHLEDEM SOCIOLOGA

Achim Müller je vedoucím Centra pro Audience Development Institutu pro Kulturu a management médií na Freie Universität Berlin. V rámci evropského projektu Theatron, jehož členem je Divadlo Archa, funguje jako odborník, který se svým týmem realizoval výzkumy diváků napříč evropskými divadelními domy. Věnuje se též praktickým doporučením, strategiím práce s publikem, v Divadle Archa vedle výzkumu v sezóně 2016 vede workshopy věnované komunitnímu přístupu k práci s diváky.

Divadlo přežije navzdory virtuálním světům J ste sociolog, který pracuje pro řadu evropských divadel, jak vůbec k tomuto spojení došlo?

Práce Centra pro Audience Development, které působí po celé Evropě, vzešla z pragmatického zájmu divadel z velmi odlišných zemí o sdílení zkušeností a společné rozvíjení nejnovějších strategií a měřítek audience developmentu. Naším východiskem je přesvědčení, že v návaznosti na tradiční propojení evropských divadelních tradic je potřeba i k oblasti audience developmentu přistupovat celoevropsky. Odlišnosti mezi zeměmi a různé estetické profily je pak potřeba vnímat jako rozdílné reakce na konkrétní umělecké a společenské podmínky. o pro vás konkrétně znamená audience C development a v čem vidíte jeho největší přínos?

Pojem audience development zahrnuje všechny činnosti, jejichž cílem je o něco více zapojit všechny části společnosti. Výsledný dopad potom záleží na tom, na které skupiny se zaměřujeme: můžeme například považovat za velký úspěch, když fotbaloví fanoušci přestanou považovat veřejné financování (divadel) za zbytečnost – takovýto úspěch se ale nijak neprojeví na návštěvnosti. Pokud se bavíme přímo o počtech diváků, výzkumy ukazují, že nejvýraznějších výsledků dosáhneme u lidí, kteří jsou s formální kulturou již aktivně seznámeni a považují ji za hodnotnou. Dále také při použití estetiky a témat, která přímo promlouvají k naší cílové skupině a nějak se dotýkají jejího života a preferencí. uplynulé sezóně jste společně se svým V týmem realizoval výzkum našich diváků.

Narazil jste na nějaká překvapivá fakta?

20

Konkrétní poznatky spíše zapadají do celoevropských trendů, než že by byly nějak překvapivé: politická a soudobá představení oslovují mladší publikum než klasické divadlo, které vychází z kanonických textů. Ještě častěji jsou pak tito diváci univerzitně vzdělaní nebo studují, protože pro lidi z akademického světa je politická angažovanost přirozenou součástí života. Hudební představení přitahují i méně akademicky vzdělané publikum, jeho věk zato víc závisí na hudebním „věku“ produkce, stejně jako to vidíme u běžných hudebních scén. ohou aktivity audience developmentu M pomoci narušování sociálních bublin?

Ano, ale jen do jisté míry. Sociální bubliny jsou důsledkem složitého celospolečenského vývoje. Představa, že by je umění mělo zvládnout rozpustit, je většinou zcestná, je to velké přeceňování role umění. V historii se několikrát vyskytly situace, kdy bylo umění jediným prostorem pro víceméně svobodné vyjadřování. V takových případech pak mohlo mít zásadní společenský dopad. Dnešní bubliny často vznikají na základě osobních preferencí – a také podle ekonomického a vzdělanostního zázemí každého jedince – a proto je mnohem těžší je překonat. K jejich přemostění může umění pomoct stejně tak jako vzdělávání nebo sport.

J akou vidíte roli divadel či kulturní instituce 21. století z pohledu sociologa? Jak jako sociolog vnímáte společenskou roli umění?

Věřím, že kulturní instituce by měly přispívat ke stmelování a rozvoji společnosti, v níž existují.

Jedině tak mohou být nositelem univerzální, antropologické hodnoty kultury a umění. To už je ale samozřejmě etický postoj. Z ekonomické-

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2017

ho pohledu se to také dá brát tak, že divadlo je podnik, který se snaží zvyšovat své zisky a uspokojovat potřeby a požadavky stávajících a potenciálních návštěvníků. ivé vs. virtuální prostředí – může vůbec Ž divadlo uspět?

Jsem přesvědčen o tom, že divadlo, respektive performativní umění obecně, přežije ne navzdory virtuálním světům, ale společně s nimi. Vezměte si například hudební průmysl: živá hudba znovu nabývá na důležitosti, a to zároveň s tím, jak se rozšiřuje streamování a online videa. Prožitek živého vystoupení je fyzicky a sociálně bohatší než virtuální zážitky. Toto je jedinečná přidaná hodnota, kterou divadla vždy budou mít oproti digitálnímu zvuku, obrazu a hrám, včetně nejpokročilejších forem virtuální reality. Divadla, která tuto skutečnost přijmou za svou a začnou na ní stavět, si bezpochyby udrží jak publikum, tak relevanci coby platforma společenského života i osobního rozvoje diváků.

Rozhovor vedla Pavlína Svatoňová Překlad Sára Foitová Evropský projekt Theatron je realizován za finanční podpory programu Kultura.

1 . Proč jste se rozhodli přijmout pozvání a vytvořit nové představení pro Divadlo Archa?

3. Setkali jste se někdy s brněnským konceptuálním umělcem, profesorem Tomášem Rullerem?

. Co připravujete pro Archu?

5 Na jaké novinky se mají diváci připravit?

Bez odpovědi.

Bez odpovědi.

Bez odpovědi

2. Prý vystupujete po celém světě, ale nejméně jste známí v Holandsku. Proč?

4. Inspirovala vás jeho tvorba k něčemu?

6. Můžete nám říci, kdo jste?

Bez odpovědi.

Děkujeme za rozhovor.

Rozhovor vedl Ondřej Hrab

Bez odpovědi.

21

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2017

Bez odpovědi.

THOMAS & RUHLLER – DINER / 3. 4., 4. 5. / 20.00

Jejich tvůrčí styl bychom mohli nazvat pohybový minimalismus. Thomas & Ruhller jsou ekvilibristé na hraně katastrofy, filosofové nad propastí banality, tragédové v kabaretu. Po jejich vystoupení si můžete zakoupit plyšáky, loutky, kalendáře, trička či snowboardy s portréty obou protagonistů. Abychom vám přiblížili obsah a formu jejich premiérového programu, požádali jsme Thomase & Ruhllera o rozhovor.

foto Václav Jirásek

Legendární dvojice holandských performerů Thomas & Ruhller pro Archu vytváří nový program.

Za dobu své třicetileté kariéry se stali kultovními umělci, jejichž tvorba je opředena mnoha legendami.

V devadesátých letech představila Archa českému publiku americkou skupinu The Residents, o jejichž identitě existují pouze dohady. Podobně je tomu i u dvojice Thomas & Ruhller, do Archy tedy patří.

ŠEST OTÁZEK PRO THOMAS & RUHLLER

Thomas & Ruhller – Diner

ENGLISH SUMMARY

Editorial Two years ago, when Flemish playwright Pieter de Buysser and I began thinking about the need to examine the legacy of Václav Havel from a European perspective, we had no idea how radically the world would change in the years that followed. How quickly society would come to accept that lies are just "alternative facts", that our countries will be better when we build fences or walls around them. It seems as though the signature feature of those who are striving for a new world order, whether Boris Johnson, Geert Wilders or Donald Trump, is a bleached shock of hair. What chance does Havel's moustache have against them? How to defend the values that Havel advocated? We called the play The After Party.

But it's not just an allusion to Havel's The Garden Party, but to the situation in which the protagonists in the play find themselves, just like all of us. It seems like the great party of freedom and democracy is over. What will follow in the morning when we wake up?

Pieter de Buysser, Vladimír Javorský and Christelle Cornil have prepared for us a journey into the near future. Will we together find a solution there? Will the spirit of Václav Havel awaken us?

Come to the premiere on 22 March and find out!

A different perspective on current topics will be offered a week earlier in the premiere of Fidlovačka or Who Are We? by artists in residence at Archa.lab, Spielraum Kollektiv. These young artists have this time focused on the manifestations of the new nationalism in terms of the meaning of "Czech" values.

All of the performers in this production are socalled "experts of the everyday" and have two nationalities. What does home mean for them?

What football club do they root for? Can they understand national pride? Is national identity important? What nationality are their children?

And what does J.K. Tyl have to say about it?

Fidlovačka is also about Czech-German relations and is the latest contribution by the Archa Theatre to this theme. Those of you who saw the performance of Brass Band in Domovina or earlier in Baráčnická rychta should come and see Fidlovačka. And those of you who attend the premiere or an encore performance of Fidlovačka should make sure not to miss Brass Band!

If you have ever considered emigrating from this complicated world, head out with us into the cosmos and discover life on an unknown planet together with Vosto5 in its production of Colonization. The weekend performances of Colonization begin at 6 p.m., because we think that entire families may choose to emigrate to outer space.

Our March program is further enriched by the return of the performance of Leoš or Your Most Faithful and the Goose on a String Theatre's production of Tango Macabre. We will also be taking the bus to Dresden for the performance of The Ghosts by Constanza Macras. And we will import the very popular Dance Battle format from Hellerau, our partner theatre in Dresden, in which representatives of four dance styles wage battle. There will also of course be regular performances by Divadlo Vizita and the EKG literary cabaret, as well as a series of concerts.

22

Another major event is the premiere of the new program by cult equilibrists Thomas & Ruhller.

As you can see, there are plenty of reasons to come to Archa!

Ondřej Hrab P.S. Don't miss a photography exhibit at the National Gallery entitled Photosynthesis, the result of a collaboration between Japanese photographer Keiichi Tahara and dancer Min Tanaka. From 17 March, Min Tanaka will dance for a whole week in the exhibit installation. Archa will naturally be involved in this project too.

Archa.lab Premiere by artists in residence of Archa.lab Fidlovačka or Who Are We? Archa for Schools One-day Workshop/Jana Svobodová Don't pretend! Do it!

Motto: Until there is a reason to move, don't move! (Bertolt Brecht) A workshop designed for theatre professionals and for everyone who sees theatre as a form of free expression. This one-day workshop by Jana Svobodová is based on the viewpoints method. Through simple exercises, participants in the workshop will become familiar with terms like "extraordinary listening", "soft focus", "spatial relationship" and "duration".

4 March / 10:00–16:00 Archa Theatre Studio, Zlatnická 8, Prague 1 The language of instruction will be English.

Truth & Moustache A conversation with Vladimír Javorský and Christelle Cornil T he After Party is also a play about an unexpected encounter, a clash of two different people and their worlds. What led you to The After Party?

VJ: Pieter contacted me through Ondřej Hrab after seeing The Garden Party at the Czech National Theatre. I suppose he saw a suitable candidate for a role in his upcoming project, The After Party, so he got in touch.

CHC: I was contacted by Pieter a year and a half ago. He said he knew my work and liked it, and he asked if we could discuss a project he had. I said yes, let's meet, and that's how it happened. We did not know each other before.

But it was immediately obvious we would get along very well and that is a precious quality to share for an artistic project.

Y ou rehearse in French and Czech. Despite the language differences it seems you have reached an understanding beyond language. How do you feel in this space between two languages?

VJ: We're all people, and when you resonate with people, it really doesn't matter whether you're French or Papuan. Language is superficial; it's always just a tool. Simple human contact is the only thing that matters. o you also incorporate your own misunD derstandings and words lost in transla-

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2017

tion into the play? Do new meanings emerge?

CHC: Vladimír understands what I am saying in French and I don't really get what he says in Czech. So I have to be careful to know what text he is saying and know it as much as I can.

So, when he speaks I can spot some words, like now I know 'knír', 'pravda' and 'prezident'.

There is no misunderstanding, because we are meant to understand each other. I am supposed to understand Czech and speak a little bit of Czech. But there is a huge misunderstanding to begin with. He is in a very agitated state, she is waking up and gradually she gets into a problem with him. hat is your relation to Václav Havel?

W What does Havel's legacy mean to you today?

VJ: Havel's legacy, his message, is expressed by the humanity of this play, which is quite a broad way of saying it. It's in trying to discover this humanity, to experience it in our everyday life. That means not just the beautiful and pleasant things, but also the struggle and search. Of what? Antifilimbafski?

T o what extent do you consider The After Party to be a political play with relevance to today's issues?

CHC: For me it has political qualities because it questions my relationship to politics and how I am getting involved. Am I doing something which might lead to even a slight change? And also, the situation Fanny is in and he is in of saying, actually I am fine whatever is my condition, whatever job I am doing is fine and I don't want to change, because I am so scared of what could happen. Maybe it could get worse. And I think it is a situation where lots of people are stuck. It is also a poetical play – because of the script aspects and the way Pieter is leading us.

And a very humanistic and also somehow crazy play. Maybe more humanistic than political, but with the political ground, of course. Which is also Havel's way of seeing politics, I guess.

VJ: Truth and humanity are eternal topics, so I believe that The After Party deals with a theme that is relevant to any and every age. The search for and admitting of one's own imperfection – these are rare abilities nowadays.

Our age is full of those who know everything all the time, and there are more and more of us, and as we grow, we start to clash. Maybe if one makes himself or herself slightly smaller, a much larger living space will open up for them. There you go.

Interview by Pavlína Svatoňová

Theatre will prevail in the virtual world A conversation with Achim Müller Achim Müller is the managing head of the Center for Audience Development (ZAD) at the Institute for Arts and Media Management of the Freie Universität Berlin. He studies audience patterns, behaviour and preferences and advises arts organizations on sustainable audience development strategies and activities in numerous national and international projects, among them the Archa Theatre.

ENGLISH SUMMARY hat does Audience Development W mean for you and what are its greatest impacts?

In very general terms, Audience Development should be understood as any activities that try to engage as many parts of society as possible a little bit more than they were when one set out. The accountable impact then always depends on the group one is targeting: For people who usually only are into soccer it might already be a remarkable success if public funding is not regarded as superfluous – but this success will not be reflected in visitor statistics. When only looking at visitor figures empiric research shows that the most direct impact on visitor figures you will be on people that in some way received a formation that included some activities and valorization of formal culture. Or when you adopt aesthetics and topics that are close to lives and preferences of the people you are trying to reach.

T his past season you conducted an audience survey amongst Archa spectators.

Did you obtain any surprising results?

The specific features were rather telling for a common pattern across Europe than really surprising. Politically engaged theatre or contemporary performance and dance reaches a younger audience than classical theatre based on texts from the canon – but these people are even more often academically trained or undergoing an academic formation as students. For them it is part of their habitus to be politically interested and engaged. By staging music you can reach segments of society that are less academically trained – yet the age depends on the "generation" of the music – as it would be the case for a typical venue for live music.

L ive vs. virtual environments: Can theatre succeed?

I am convinced that theatre – or rather performing arts – will prevail, not against, but together with virtual experiences. The music market can serve as an example: Together with streaming and online video, live music has regained in importance. The live experience is both physically and socially richer than virtual experiences are. Theatres that understand and build on the fact that this is their USP as opposed to digital audio, video and gaming – even in their most advanced VR-formats – will no doubt maintain their audience and public relevance as a platform for social life and individual development.

I nterview by Pavlína Svatoňová The Theatron European project is made possible by the financial support of the Culture program.

We started our collaboration in 2003 in the performance from Constanza called Back to the Present, which was a site-specific performance in a derelict early 20th century department store, the Kaufhaus Jandorf, in the middle of Berlin. In the same year, we founded together the company Dorkypark. What drew me into Constanza's universe since the first time we met is the parallel worlds she constantly thinks up and develops, the simultaneity of action and thought (just like in the real world), the similar sense of humour we both share as well as our credo that only a perfect artificiality on stage creates authenticity. All the pieces are set in urban spaces, today's city with all its aspects and shapes.

T o work on the projects with Constanza requires a very different dramaturgical approach. What are the specifics?

I wouldn't know what the specifics are. I consider myself as a dramaturge, the second pair of eyes outside and the communicator with the choreographer as well as between choreographer and performers. I ask questions rather than give answers, as I believe this is what theatre should do: raise questions. We start every project from talks, from interviews with performers and other people, from watching films, clips, catalogues, seeing exhibitions, reading many texts. From there we go into improvisations and then slowly start building a structure that suits the piece. This structure is always different, depending on the topic of the piece. Many times, we go round and round in circles until we get to the main questions of the piece. We talk a lot together, we cook, we tell jokes. We are not only colleagues but also friends and have a mutual respect and appreciation of each other. hat was the main dramaturgical idea W for The Ghosts? What was the starting point? The next steps?

The starting point for The Ghosts was the research of the career of acrobats, focussing on China. The idea was to tell some of their stories and put them into the context of the many and very popular Chinese ghost stories as well as other texts. Meaning that an acrobat who finishes his or her career at a very young age sort of disappears in society, a bit like ghosts. A big inspiration was the book "China in Ten Words" by Yu-Hug. Constanza started working in Guangzhou and cast the acrobats who are now in the performance, doing workshops and rehearsals with them, together with some performers and dancers from her company. Then they all came together in Berlin for rehearsals and I joined the process there.

The performance has toured and is still touring and the wish is to bring it back to Berlin for more performances.

I nterview by Jana Svobodová

Three questions for Carmen Mehnert, dramaturge of The Ghosts Y ou've been working as a dramaturge with Constanza Macras for 14 years. What do you find most exciting and inspiring about working with her?

23

Carmen Mehnert is a program director for performing arts at Hellerau – European Centre for the Arts in Dresden, Germany. In 2003, she and Constanza Macras founded the company Dorkypark and since then she has been collaborating as a dramaturge in most of her pieces. Carmen was born in Lima, Peru, and graduated with a master's degree in Applied Theatre Science from the University of Giessen, Germany.

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2017

Keiji Tahara and Min Tanaka at the National Gallery An exhibit of the work of Japanese photographer Keiji Tahara will take place at the National Gallery from 17 March. The exhibit is entitled Photosynthesis – Min 1979–1983. The negatives for the 60 large-format photographs that Tahara created together with dancer Min Tanaka in the late 70s and early 80s in various places around the world remained for 40 years in an archive which they just recently rediscovered. Min Tanaka will dance throughout the first week of the exhibit, which will occupy the entire fifth floor of the Veletržní Palace.

The Archa Theatre co-produced the exhibit with the National Gallery. I have known Min for more than 30 years. I recently met Keiji Tahara for the first time and during the preparations for the exhibit I asked him a few questions.

When did you first meet Min Tanaka?

We met briefly in Tokyo in 1977. But it was really just briefly. At that time I was living in Paris and so we agreed that we would see each other next year when Min was invited to the Festival d'Automne. In Paris, at the impetus of Seigo Matsuoka, we started to think about creating something together. hy did you choose the title PhotosyntheW sis for this series of photographs?

Even back when I saw Min Tanaka dance for the first time the word photosynthesis occurred to me. Normally we use it in botany. But for me it means the interconnection between light and life. It was amazing how his body and his skin correspond with light. We started to talk with each other about it and Min expanded on his "body weather" theory. We felt that we basically agreed on everything. We talked about a dance that doesn't take place in front of an audience but in solitude, reacting to the environment, the light and the history of the place. We were together in an empty landscape in Iceland, the secret docks of submarines in Bordeaux, in New York, in ancient Rome.

We were young and didn't have any money.

Sometimes we lived off of an invitation to a festival that Min received; sometimes we just set off on a journey. n his last trip to Prague Min Tanaka O refused to dance in front of the Czech Television cameras. Did he break one of his cardinal principles by working with you?

Photography combines an objective and a subjective perception of what one sees. With Min's dancing it's the same. We experimented with the possibilities of combining dance and photography. For me it was important to examine light on the human body, while for him it was all about the search for impulses to dance in relation to the environment. We didn't need an audience for this. Many photographers try to photograph dancers as they dance or to create portraits of them. Our endeavour was together via dance and photography to see the light and everything around us. My photography is at the same time a dance and Min's dancing is at the same time photography.

Our goal was to create a new common work of art.

I nterview by Ondřej Hrab