ArchaNoviny — 9-10/2014

–

–– ––

––

––

––

–

––

–––

––

––

––

–––

DIVADLO ARCHA — NA POŘÍČÍ 26 — 110 00 PRAHA 1 / TEL. POKLADNA +420 221 716 333 / WWW.ARCHATHEATRE.CZ

ZÁŘÍ—ŘÍJEN / SEPTEMBER—OCTOBER 2014

––

––– –– ––

––––––

– – –

––––––––––––

– – –

––

––

– – –

–– ––––

––

–

–

– – –

––––

OBSAH

––

6—8 PIETER DE BUYSSER – ROZHOVOR

–– J

5 ARCHA.LAB

––––

–– ––––

––

– – – – – –

––––––––––––

– – –

––– –– ––

4 STALO SE V ARŠE

––––

– – –

3 ÚVODNÍK

9 VIZITA

10—11 INVENTÁŘ BEZMOCI

12—13 PROGRAM ZÁŘÍ–ŘÍJEN 14—15 KRONIKA ARCHY

16—17 4+4 DNY V POHYBU, PAVEL ŠTOREK 18—19 ENGLISH PROGRAM

––– – –

–

20—21 ENGLISH SUMMARY 22 COMING SOON 23 PŘIPRAVUJEME

Vstupenky a informace: tel. pokladna +420 221 716 333, pondělí–pátek 10.00–18.00 hodin a vždy 2 hodiny před začátkem představení, e-mail: pokladna@divadloarcha.cz.

Online prodej a rezervace vstupenek http://vstupenky.divadloarcha.cz/.

Divadlo Archa na facebooku: www.facebook.com/divadloarcha.

–––

24 HVĚZDY PROGRAMU

Vydává Divadlo Archa, o. p. s ., Na Poříčí 26, 110 00 Praha 1, archa@archatheatre.cz www.archatheatre.cz / Redakce Ondřej Hrab, Pavlína Svatoňová, Lukáš Jiřička, Zuzana Kamenická Překlady Andre Swoboda, Jindra Dvořáková / Design Mikuláš Macháček – zetzetzet Vychází v nákladu 11000 ks, první vydání září 2014 / Tisk T. A. Print / Samostatně neprodejné

2 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2014

ÚVODNÍK

––

Rovnou k věci

–

Život v naší společnosti je založen na úspěchu a moci. Kdo by nechtěl být úspěšný, když moc je navíc znakem tohoto úspěchu?

Co když se však na život podíváme z opačné stránky? Vždyť stejně významné pro náš život jsou i bezmoc a neúspěch. Zatímco o úspěchu mluvíme rádi a svou moc mnozí rádi demonstrují, o neúspěchu a bezmoci často nemluvíme vůbec. Režisérka Edit Kaldor se obrátila na lidi, kteří mají zkušenost s bezmocí i neúspěchem a jsou ochotni o tom mluvit. Pro Divadlo Archa tak vzniká unikátní představení, ve kterém jsou bezmoc a neúspěch vnímány jako rovnocenné ostatním součástem života. Inventář bezmoci mapuje desítky lidských příběhů, ve kterých se bezmoc a neúspěch objevují v různých podobách. Protagonisté své příběhy, od fatálních a tragických osudů až po úsměvné a zdánlivě nicotné historky, vyprávějí sami na scéně. Inventář bezmoci je první premiérovou produkcí jednadvacáté sezony Divadla Archa.

––

––––––––––––

––

–––––––––––––––

Posláním divadla je nahlížet na lidskou existenci z různých hledisek.

I druhá koprodukční premiéra tak činí originálním způsobem.

Je úvahou nad předměty, které byly svědky významných historických událostí. Belgický spisovatel a performer Pieter De Buysser představí pražskému publiku vedle písku z původní Platónovy jeskyně také rukavici Adama Smitha, prázdnou lahev Borise Jelcina a další vzácné muzeální předměty. Ty ve své materiální podstatě skrývají příběhy, které De Buysser postupně divákům odhaluje.

–– –

Obě představení jsou součástí evropského projektu House on Fire, v rámci něhož Divadlo Archa hledá nové tvůrce radikálního politického divadla spolu s dalšími deseti evropskými divadly.

Je celkem zřejmé, že je na čase přehodnotit mnohé z principů, na kterých stojí náš „svobodný“ svět. Sezonu proto otevíráme večerem, který pořádáme spolu s Knihovnou Václava Havla. Nazvali jsme jej Fenomén underground a je věnován nejen nezávislé hudební scéně v časech totality, ale také úvahám o roli nezávislých společenských iniciativ v současnosti.

–––––––––––––––––––––––––– Stejně jako v předcházejících letech, i letos patří významná část našeho programu v měsíci říjnu festivalu 4+4 dny.

Kromě toho, jako každý měsíc, uvádíme Vizitu, EKG a inscenace, které patří do repertoáru Archy: Simulante Bande, vadí-nevadí.cz, Pérák a další.

foto na obálce Marek Bartoš

Těšíme se na Vás, Ondřej Hrab

3 ARCHA THEATRE BIMONTHLY SEPTEMBER–OCTOBER 2014

Á N P O R V K Á N P A R N K O N V A Á N P O R V K Á

OVACE VE STOJE PRO DIVADLO ARCHA V PITTSBURGHU

Pod názvem Ztráty a nálezy (Lost and Found) a pod vedením Jany Svobodové a Philippa Schenkera vytvořil tvůrčí tým pražského Divadla Archa inscenaci představující osudy uprchlíků, kteří čerstvě získali azyl ve Spojených státech. Ředitel a zakladatel uměleckého centra City of Asylum, Henry Reese oslovil Divadlo Archa na základě zahraničních ohlasů divadelních projektů, ve kterých vystupovali uprchlíci žádající o azyl v České republice. Výsledkem měsíční rezidence v Pittsburghu byla hudebně divadelní inscenace Ztráty a nálezy, která se odehrávala ve veřejném prostoru na různých místech pittsburghské čtvrti Northside. Životní příběhy uprchlíků z Bhútánu, Konga, Iráku a Nepálu tak byly zasazeny do prostředí amerického města. Autoři konceptu Jana Svobodová a Philipp Schenker spolu s hudebníkem Michaelem Romanyshynem do tvůrčího procesu zapojili nejen imigranty, ale i místní umělce a obyvatele. Vznikla tak komplexní mozaika výpovědí s obecným významem. Diváci, kteří putovali za jednotlivými příběhy na místa v okolí City of Asylum, se na závěr společně sešli na koncertě skupiny Allstar Refjúdží Band. Ta vedle svých známých skladeb připravila i několik nových, které vznikly pro tuto příležitost. Tříhodinový maraton divadla a hudby ocenilo publikum dlouhotrvajícím potleskem ve stoje. Ředitel Divadla Archa, Ondřej Hrab, který se zúčastnil závěrečného týdne přípravy projektu, v telefonickém rozhovoru řekl: „Divadlo Archa před deseti lety zaměřilo jeden směr své dramaturgie na tzv. sociálně-divadelní projekty. Mnozí v té době nad námi pochybovačně kroutili hlavou. Úspěch v Pittsburghu dokazuje, že jsme se vydali správným směrem a že náš způsob práce je uplatnitelný i v mezinárodních podmínkách. Důkazem toho jsou nabídky na spolupráci s dalšími americkými uměleckými centry, které přišly ihned po představení.“ Kritiky v místním tisku ocenily mimořádný výkon čínské performerky a zpěvačky žijící v Praze Jing Lu. Ocenily ji nejen za její podání příběhu nepálské imigrantky Menuky, ale také za pěvecké výkony během koncertu.

City of Asylum vzniklo v roce 2004 jako rezidenční centrum pro umělce ze zemí, kde je ohrožována svoboda projevu a kde jsou pronásledováni spisovatelé. V posledních letech City of Asylum rozšiřuje svou činnost o pořádání veřejných čtení na ulici, koncertů spojených s autorským čtením a především o propojování uměleckých aktivit různých kulturních komunit.

Projekt vznikl v koprodukci Divadla Archa a City of Asylum Pittsburgh. www.cityofasylumpittsburgh.org

STALO SE V ARŠE

NAPSALI O NÁS

Před dvaceti lety na scénu Divadla Archa vstoupili japonský tanečník Min Tanaka a americký hudebník John Cale, aby společně zasvětili zcela nové divadlo soudobým scénickým múzám. Od té doby se v Arše odehrálo přes tři a půl tisíce představení, která navštívilo více než tři čtvrtě milionu diváků. To nejdůležitější však je, že kolem Divadla Archa vzniklo společenství inspirovaných a inspirujících lidí.

Xantypa k výročí gratuluje!

Michaela Gübelová, Xantypa

Minulý týden ve čtvrtek se v Praze otevíral Přístav 18600. Nový prostor na Rohanském ostrově v Karlíně u řeky. Na území, které doposud vypadalo spíše jako země nikoho /.../ a ve skutečnosti patří místní radnici, se povětšinou mezi náletovou zelení usídlovali jen modré plachty ukrývající dočasně trvalá sídla bezdomovců a jejich psů. Potenciál je ovšem daleko větší. /.../ Stačilo trochu fyzické práce na odstranění odpadků, vysekání náletů a pokosení trávy.

Ukázal se pěkný kus země vymezený z jedné strany ramenem Vltavy, zpod ostrova Štvanice, a z druhé kulisou nových kancelářských budov.

Tam si vlahý vánek od řeky vyrábějí pomocí klimatizace, okna převážně nejdou otevřít.

Přístav je v provozu jen pár dnů, ale už po první akci – performance Mina Tanaky k oslavě dvacetin Archy – se ukázalo, že něco takového tady chybělo. Přírodní prostředí bezprostředně navazující na širší střed Prahy.

A stín? Ten zde poskytují ohromné stromy.

Centrální topol, který Tanaka rituálně tanečně využil, a další olše u řeky. Hranice, kde začíná hospoda, podium, diváci, jsou prostupné. Takže na Tanaku se tu pohodlně vešlo přes pět set lidí a naopak, když jsme tam o pár dnů později hráli v podvečer s přáteli, sešlo se nás opravdu jen pár na příjemné popovídání a opečení špekáčků, a přesto jsme se cítili, obklopeni stíny stromů, skvěle.

Roman Zelenák http://zelenak.blog.respekt.ihned.cz/ c1-62378360-stin

CENA PAVLA KOUTECKÉHO

Cenu Pavla Kouteckého za rok 2014, která byla předána 10. června v Divadle Archa, získala režisérka Bára Kopecká za film DK. Porota u filmu ocenila originální a hluboce autorskou výpověď, kterou režisérka představila komplikovanou povahu architekta Davida Kopeckého, jenž byl zároveň jejím manželem. Využila k tomu pestrého domácího archivu, výpovědi známých a kolegů a zároveň do filmu vložila svůj hlas, jímž jejich každodenní život a strasti komentovala. Je zřejmé, že film není jen autoterapií, ale i velmi odvážnou a otevřenou výpovědí o životě s umělcem, který se snažil posouvat hranice architektury.

Strhující intimní příběh zároveň vyniká střihovou skladbou.

V pětičlenné porotě zasedli filmová režisérka Drahomíra Vihanová, filmový kritik Vojtěch Rynda, ředitelka filmového festivalu Jeden 4 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2014

N O V P R K R N K A N N A O N O V Á R P K R

N Á O NP V OR Á VKN Á O N R P V K R Á K P O N R V A K Á N N P O A R Á VKN P Á O R P V

O V Á P R K N A N O V Á

svět Hana Kulhánková, režisérka Divadla Archa Jana Svobodová a kurátor sbírky polygrafie v Národním technickém muzeu Pavel Pohlreich.

Do nominací na Cenu Pavla Kouteckého se z necelé stovky přihlášených filmů vedle vítězného snímku dostalo těchto šest dokumentů: Pirátské sítě Davida Čálka a Jakuba Zahradníčka, Felvidék – Horná zem Vladislavy Plančíkové, Velká noc Petra Hátleho, Show!

Bohdana Bláhovce, Liebe Indigo Saši Dlouhého a Parta Analog Martina Duška.

DECHOVKA NA BARÁČNICKÉ RYCHTĚ

I v podzimních měsících se do sálu pražské Baráčnické rychty vrátí inscenace Dechovka Jiřího Havelky a Divadla VOSTO5. Vstupenky na listopadové reprízy jsou v prodeji v pokladně Divadla Archa.

NOVÁ PRKNA, KTERÁ ZNAMENAJÍ SVĚT

V letních měsících se sál Divadla Archa po jedenácti letech dočkal výměny dřevěné podlahy, která již několik let přesluhovala a díky častým přestavbám multifunkčního sálu jevila známky opotřebení. Nová podlaha z olšového dřeva splňuje všechny požadavky pro náročný provoz divadla i vystoupení tanečních i divadelních souborů. Výměna trvala 14 dní a spotřebováno bylo 240 čtverečních metrů olšového dřeva, které bylo pro naše divadlo pokáceno již v únoru, aby stačilo dostatečně proschnout a dozrát. Jsme rádi, že opět můžeme umělcům i divákům nabídnout o něco lepší podmínky pro společné zážitky.

R

ARCHA.LAB PODZIM 2014

ARCHA.LAB OTEVÍRÁ DVEŘE VEŘEJNOSTI! ZVEME VÁS NA JEVIŠTĚ!

KAŽDÝ Z ATELIÉRŮ ARCHA.LAB KONČÍ VEŘEJNOU PREZENTACÍ NA SCÉNĚ DIVADLA ARCHA! Milí přátelé a příznivci Archa.lab, vítám vás v nové sezoně! Tématem letošní sezony Divadla Archa je „divadlo všedního dne“.

Divadlo Archa se ve své dramaturgii stále více zabývá takovým typem umění, které hledá své zdroje v každodenní realitě. V posledních letech jste měli možnost vidět inscenace domácích i zahraničních tvůrců, kteří zapojují do uměleckého procesu aktéry bez uměleckého vzdělání a navíc sami sebe za umělce nepovažují, ale prošli školou všedního života.

Americký choreograf slovenského původu Pavel Zuštiak zapojil do dnes již slavné inscenace Bastard / Pomalované ptáče čtyřicítku dobrovolníků. Ve fotbalové opeře vlámského souboru Het Kip se představili obyčejní hrdinové tribun fotbalových stadionů. V inscenaci Boys & Girls tvůrčí dvojice Magda Stojowska a Tereza Durdilová stála na scéně vedle

Program Archa.lab vznikl v roce 2004 jako vzdělávací a tréninkový program Divadla Archa.

Program Archa.lab pro podzimní sezonu 2014 Pravidelné Ateliéry: začínáme v týdnu od 29. září 2014! První hodina je zdarma!

Přihlášky na pokladně Divadla Archa nebo na www.archatheatre.cz.

Ateliéry pod vedením VerTeDance Ateliér Simulante Bande ateliér pro zdravé a handicapované tanečníky 13. října / 17.30–19.00 / Divadlo Archa, Na Poříčí 26 Ateliér kreativního pohybu I pro děti od 4 do 6 let 30. září / 15.00–16.00 / Studio Divadla Archa, Zlatnická 8 Ateliér kreativního pohybu II pro děti od 7 do 12 let 30. září / 16.30–18.00 / Studio Divadla Archa, Zlatnická 8 Fyzické a taneční divadlo pro všechny věkové kategorie 30. září / 18.30–20.00 / Studio Divadla Archa, Zlatnická 8

sebe skupina seniorů a dětí školního věku. V projektu vadí-nevadí.cz Jany Svobodové a Philippa Schenkera vystupují obyvatelé východočeského městečka Kostelce nad Orlicí. V polovině září v tomto typu práce Divadlo Archa pokračuje uvedením premiéry inscenace Inventář bezmoci maďarské režisérky Edit Kaldor, v níž vystoupí na šedesát různorodých osobností, které se v životě musejí potýkat s bezmocí či neúspěchem.

Intenzivní divácký zážitek je založen nejen na silných příbězích, ale také na neopakovatelné autenticitě projevu lidí na scéně. Také je důležité, že kolem Divadla Archa vzniká společenství lidí, kteří se dostali divadlu „pod kůži“ tím, že se aktivně zúčastnili projektů či navštěvovali ateliéry Archa.lab, a to pod vedením domácích či zahraničních umělců.

Mezi účastníky kurzů jsou i diváci Divadla Archa, kteří svůj kritický a zainteresovaný přístup chtějí rozšířit o vlastní zkušenost s divadelní tvorbou.

Budu mít velkou radost, když se k nám přidáte, pokud s námi již nejste, a naše skupina se bude stále rozrůstat. Začátek sezony je ta správná chvíle!

Těším se na vás, Jana Svobodová u mělecká vedoucí vzdělávacího programu Divadla Archa – Archa.lab

NOVINKA Divadlo všedního života divadelní ateliér pro všechny, kdo mají zájem vědomě pracovat se svým tělem a hlasem Lektor: Jana Svobodová 2. října / 17.30–19.00 / Studio Divadla Archa, Zlatnická 8

Debaty s tvůrci Autoři vybraných představení seznámí zájemce s principy vzniku divadelních inscenací v Divadle Archa. V rámci debaty se účastníci dozvědí, jak taková představení vznikají, jakým způsobem pracují režiséři s herci i neherci, jaké jsou zvláštnosti divadla, které čerpá z reality. Debata je uvedena v rámci programu Divadla Archa.

Komentované prohlídky technického zázemí Divadla Archa Ondřej Hrab, ředitel Divadla Archa, zájemcům představí historii prostoru, která sahá až k legendárnímu divadelnímu tvůrci Emilu Františku Burianovi a jeho studiu D34. Účastníci komentované prohlídky se seznámí s technickou výlučností Divadla Archa jako jednoho z nejmodernějších divadel v Evropě.

Prohlídku je třeba předem objednat: Eliška Halberštátová eliska.halberstatova@divadloarcha.cz tel: +420 221 716 104, +420 777 133 658.

5 ARCHA THEATRE BIMONTHLY SEPTEMBER–OCTOBER 2014

Program Archa.školám V tomto programu nabízíme inscenace zaměřené na problematické momenty současné společnosti. Cílem programu je obohatit multikulturní a společenskou výchovu na základních a středních školách. Všechna představení jsou spojena s debatou s tvůrci.

Inscenace programu Archa.školám: Simulante Bande 9. října a 13. listopadu od 10.00 vadí-nevadí.cz 22. září a 20. října od 10.00 Sólo pro Lu /termín dohodou/

Archa.lab hledá nové rezidenty!

Archa.lab vypisuje druhé kolo rezidenčního programu. Hlásit se mohou umělci z oblasti divadla, tance a performing art, kteří nepřekročili hranici 35 let. Tématem rezidenčního projektu je „Divadlo všedního dne". Očekáváme práci na principu “devised theatre”, kdy umělecký tým rozvíjí všechny složky uměleckého projevu v paralelních rovinách. Přihlášky, profesní životopis a popis projektu zasílejte do 31. října na jana.svobodova@archatheatre.cz.

Více na www.archatheatre.cz

DD

ÁÁ M ÁÁ

DD

DDDDDDD D

HHHH

S S S J J J E E E DD D NN N OO O C C C

U U U

J JÍ Í J Í

C C C SS SS

Í SS Í Í SÍ Í Í ÍÍÍL LLL LU UU U foto Ronny Wertelaers

MÝ O H VÉ

TU

NO

HHHH

HHH

LLLLLLLLLLL

E E EE

E E EE

DD

HH

HH H H

současné myšlení zásadní postavy bez obav propojující filozofii, vědu, politiku a literaturu.

Jedná se tedy o jakýsi hybrid spojený z různých oblastí lidské aktivity. Osobně mi tato forma „hybridizace“ filozofie a divadla či performance velmi vyhovuje.

Víte, pro mě jsou mé texty spíš monstra než klasická literatura. Slovo monstrum má několik významů a je spojeno i se slovem demonstrovat, tedy něco ukazovat, ale také míní dění. Dále to ve francouzštině znamená věc na ukázku, například malou lahvička parfému, kterou si můžete vzít v obchodě jako vzorek.

A samozřejmě můžeme hovořit o významu nejznámějším, tedy monstru jako strašlivém mytickém zvířeti, které sytí naši imaginaci.

kého a čistě estetického. Není náhodou, že samo začalo nabírat na síle na konci 80. let, kdy kulminoval kapitalizmus a padla železná opona. Tehdy zdánlivě zvítězila neoliberální idea a málokdo tenkrát o síle kapitalizmu pochyboval. V této době byl anoncován konec historie a konec velkých příběhů, což zkrátka odmítám. Odmítám postdramatické divadlo, protože už ve své definici odkazuje slovem post k něčemu, co skončilo. Tvrdím, že se musíme pokusit nalézt něco nového. Činím opak tím, že chci velké příběhy, gesta plná entuziazmu a sním o znovuobjevení nového hnutí. Hledám sjednocující sílu nového mýtu i s vědomím toho, že se jedná o ‚sjednocující sílu nového mýtu‘.

Š el jste tedy do Paříže studovat kvůli tomuto otevřenému studiu, anebo kvůli konkrétním filozofům?

Chtěl jsem do Paříže, protože tam učilo mnoho myslitelů, které jsem rád četl. Ačkoliv studium samo o sobě nebylo příliš pedagogicky vedeno. Například Alain Badiou jednou řekl, že na příští přednášce chce mluvit o Spinozovi, takže jsme si Spinozu museli rychle přečíst, pak ale skočil na jiné téma. Na pedagogický systém profesoři z vysoka kašlali, šlo jim o myšlení jako proces, který se odvíjí i od posluchačů či publika, což pro mne bylo inspirativní a zásadní hledisko. Zde praktikovaná filozofie uváděla do chodu nové způsoby jak myslet, experimentovala s pojmy a svým vlastním polem působnosti, což je přeci vlastní i divadelní praxi a hraní.

ačínal jste jako spisovatel. Co vás Z přimělo k tomu věnovat se divadlu?

Celé je to složitější. Nejdřív jsem studoval filozofii na Université Paris VIII. V Paříži jsem žil pět let, ale již během studií jsem psal hodně povídek anebo textů pro divadlo, které byly hrány různými vlámskými spolky. Později jsem měl vlastní divadelní skupinu, která mé texty hrála, a nakonec jsem sám začal vytvářet performance; na scéně vystupuji až posledních pět let.

Obor, který jsem studoval, byl určen spíš pro výchovu budoucích učitelů, ale já cítil, že se chci věnovat něčemu jinému, a to právě filozofii. Té se stále věnuji, ale nikoliv na akademické úrovni. Neznamená to, že akademickou filozofií jako disciplínou pohrdám, naopak – plně ji respektuji. Ale také chápu, že má své vlastní nástroje a meze, které mi nejsou zcela vlastní. Sice jsem se několikrát zúčastnil kolokvií či konferencí, ale psaní her či textů pro mne bylo vždy zásadní – nemám ambice vyučovat.

Université Paris VIII má tradici velmi experimentální školy, vždy také propojovala filozofii a literaturu. A hlavně od konce 60. let dokázala překračovat ustálené mantinely jednotlivých disciplín či způsobů myšlení a jazyka.

Vždyť tam přeci učili Gilles Deleuze a Félix Guattari, kteří dokázali nahlížet na samu filozofii z jiné strany. Od té doby se na univerzitě začala filozofie propojovat s literaturou, dále například i s akční malbou, psychoanalýzou nebo performance. Jako určitý znak rebelie a provokace dokonce tato univerzita udělila magisterský titul z filozofie koni. I když se jedná o dětinskost, dobře to ukazuje neortodoxní přístup této instituce, v níž později vzniklo výzkumné centrum. V něm pracovali například Jacques Rancière či Alain Badiou, což jsou pro

Na co jste se při studiu zaměřil?

Na Kanta a jeho definici principů, podle nichž se rozhodujeme a určujeme, co je dobré a co špatné, co je ošklivé a co krásné.

Fascinovalo mě, že Kant ukazuje, že se v tomto ohledu nemáme oč opírat, že nemáme žádné důvody či opory, na nichž můžeme své kritické soudy stavět. Tyto otázky jsou důležité i pro moji divadelní práci. Rád hledám moment, kdy ztrácíme pevnou půdu pod nohama nebo kdy se drolí to, co považujeme za naše vnitřní jistoty. Myslím, že tyto okamžiky jsou v našem životě nejzásadnější. Například když někomu řeknu: miluji tě, vlastně nevím, podle jakých kategorií jsem schopen tento výrok posoudit a co mě k tomuto tvrzení vede.

dyž takto kriticky hovoříte o postdraK matickém divadle, můžete být konkrétnější?

Ano, například mohu zmínit Jana Fabra, který dělá jen velký výprodej avantgard 20. století. I když jeho inscenace užívají jistou politickou a ekonomickou rétoriku, v jádru se podle mne jedná o vyprázdněnou estetizaci vědy nebo animalistických pudů.

Ale nemohu být tak zcela příkrý, například postmoderní autor Heiner Müller je mým nejoblíbenějším dramatikem. Psal kruté a děsivé texty, ale sám s kuráží prošel vším tím smutkem, krví a koncem velkých příběhů. Lidé sice tvrdí, že jeho dílo je temné, ale já říkám, že je krásné ve své estetice a poezii. Možná se snažím navazovat na jeho dílo, ale s jasnějším, přímočařejším postojem a větší radostí.

Heiner Müller byl historií bit, což já být nechci.

Sice jsem nežil v NDR jako on, ale zase zažívám kolaps kapitalizmu. Chci se historii vzepřít, protože je noční můrou, a proto hledám novou konfiguraci historie, jinou kompozici aktuálních možností. Myslím si, že moje pozice je velmi vitalistická.

––––––––––––––––––––

––––

––

o bylo impulzem, abyste sám vstoupil C na jeviště? Byl jste si od počátku jistý svým vystupováním?

Když mám hovořit o vlastních představeních, rád přiznávám jejich silný vztah k tradici středověkého divadla jako animovaného vyprávění. V podstatě se věnuji prostému storytellingu, ale ten je velmi archetypální a odlišuje se od celé vlny postdramatického divadla. Snažím se totiž divadlo politizovat, chci, aby všechna moje činnost měla jistý politický dopad a každá moje hra či performance byla pokusem o začátek nového příběhu, nové podoby světa. Velký příběh má mít začátek, prostředek a konec, přestože vše může být nějak přeházené a chaotické. Myslím, že mé snahy jsou ale skromné, protože jsme si nyní již příliš vědomi všech porážek velkého entuziazmu.

Postdramatické čili postmoderní divadlo dalo vše na stejnou úroveň – obraz, text i další scénické elementy. Postdramatické divadlo má v sobě cosi smutného, eklektic-

–––––––––––––––––––––––––––––

Rozhovor s belgickým divadelníkem a spisovatelem Pieterem De Buysserem o nedostatcích postdramatického divadla, potřebě budování nových společenství a potřebě pálení knih. Pieter De Buysser je autorem dramaticky výrazných a jazykově bohatých inscenací Book Burning a Landscape with Skiproads se silným politickým a velmi kritickým obsahem, které budou v říjnu uvedeny v Divadle Archa.

dá se mi, že vaše inscenace Book Z Burning, a zvláště její text, navazuje na renesanční prózu a barokní romány.

Je pro vás klíčový vztah k minulosti a existujícím literárním formám?

Ano, jak v Book Burning, tak i v Landscape with skiproads se inspiruji klasickou románovou strukturou. To není nic, co je třeba opět objevovat, neboť je stále přítomna v evropské kultuře. V tomto smyslu jsem velmi skromný. Pokud ale budu mluvit o politickém aspektu svých inscenací, musím přeci užívat do jisté míry obecný a srozumitelný jazyk. Ale samozřejmě jsem si vědom toho, že žiji dnes a klasické formy nemohu zcela opakovat. Přeci jen jsem viděl Godardovy filmy a četl Heinera Müllera – to jsou moji otcové.

Ve své nové inscenaci Landscape with skiproads cituji Guye Deborda, autora knihy Společnost spektáklu, který kdysi velmi jasně řekl, že pokud má být nová avantgarda úspěšná a chce přežít, musí užít staré konvence, pozapomenuté gramatiky a přeformulovat dávné mýty. A my skutečně musíme s touto společností spektáklu bojovat, musíme se vzepřít obrazům, které na nás denně útočí na ulici a odvádějí naši pozornost od podstatných věcí.

Postdramatické divadlo je bohužel kontinuem společnosti spektáklu, podle mne nemá žádný potenciál odporu. Jedná se naopak o velmi elitářské a pouze estetické divadlo. Po avantgardě opakuje jen vnější

––––––––––––

7 ARCHA THEATRE BIMONTHLY SEPTEMBER–OCTOBER 2014

24. 10. / 20.00 / BOOK BURNING (PÁLENÍ KNIH)

ROZHOVOR

ROZHOVOR

––––

–

25.–26. 10. / 20.00 / LANDSCAPE WITH SKIPROADS

S eznam věcí, kterými lákáte diváky na vaši novou inscenaci Landscape with Skiproads, je velmi atraktivní – zmiňme lahev Borise Jelcina a břicho Tomáše Akvinského. V čem se na úrovni vyprávění a divadelních prostředků liší tato inscenace od Book Burning?

S touto inscenací jsem chtěl ještě více vytěžit z archetypálních principů divadla, chtěl jsem destilovat archaické, ale stále svěží kvality a neuhasínající revoluční sílu nejprostších, nejpřímějších a nejhmatatelnějších fenoménů umění – fyzický vztah mezi aktérem, divákem a textem. Pokud tedy považujeme za text cokoliv vizuálního nebo spojeného s písmem...

Landscape with skiproads chce skoncovat s prostým, lineárním časem a vytvořit krajinu, která opouští vyšlapané cesty historie, jednosměrky, beznadějné kolotoče našich historických pokusů o něco lepšího. Snaží se vymyslet krajinu na přeskáčku.

Je třeba opět získat vztah k tomu, co tvoří naši historii, pocítit její materialitu, uchopit proměny historie, v níž žijeme. Jsme očarování množstvím lží a bajkami jako například příběhem „o neviditelné ruce“ a já chci tyto lži vykouzlit znovu. Přítomnost historických objektů na scéně nám připomíná, jak blízký vztah můžeme mít k věcem, které tvoří naši historii: jestli můžeme dát naše prsty do písku z Platónovy jeskyně, můžeme z toho třeba udělat něco úplně nového, co by nás tak neodcizovalo od hmotného života jako samotný Platón a jeho jeskyně.

Vypátral jsem objekty, které zosobňují klíčové momenty v naší historii, objekty, které byly u toho, když jsme se stali těmi, kým jsme, když nastaly politické kalamity, které nyní v Evropě zažíváme. To vše jsem v těchto předmětech odhalil. Chtěl jsem vymyslet novou konfiguraci pro tyto události, nejen novou krajinu, ale i nové dějiny. V tomto smyslu je inscenace Landscape with skiporads blízko k Book Burning, je to další pokus, ale velmi odlišný, jak vytvořit nový začátek.

––––––––––––

dyž uvádíte na scéně Book Burning, síla K vašeho představení má jistou estetickou, ale i politickou sílu. Dokážete si ale představit, že by váš text obstál samostatně jako drama nebo novela?

Je vůbec možné text odloučit od vaší scénické interpretace?

Text jsem psal samozřejmě pro divadlo a musel jsem být velmi úsporný. Divadlo je jiný žánr, ale mé texty mohou fungovat i jako literatura, a také tak jsou vydávány. Když píšu povídky nebo romány, je můj jazyk bohatší a mám zcela odlišnou strategii.

––– –– –– –– –

a vaší inscenaci Book Burning mě N zaujala jedna věc. Obvykle totiž knihy pálili oficiální reprezentanti moci, církve nebo politického systému. U vás celou situaci obracíte tím, že knihy pálí skupina anarchistů jako znak protestu a vymazávání jakýchkoliv stop psané, zaznamenatelné kultury. Čím vás vůbec tento starý akt pálení knih zaujal?

Pálení knih je velmi stará a archetypální figura. Vychází z talmudu, ze starého způsobu jak číst a interpretovat Bibli. Slavný Rabbi Nachman z Braclavi ukázal Bibli a řekl: Toto je poslední kniha všech svědectví, v níž je vše obsaženo. Pak ji hodil do ohně. Jeho učedníci byli v šoku a on jim řekl: Čtěte popel. Z konečné pravdy zbyl jen bílý popel, ale popel nemůžeme číst, ale jsme z něj znovu a znovu nuceni

––––––

–– –––– ––

–

–

––

––––

usel jste měnit svůj politický postoj běM hem příprav Book Burning podle vývoje situace týkající se například zmíněné aféry WikiLeaks, jíž se inscenace také dotýká?

I když v inscenaci Book Burning hovořím o WikiLeaks, myslím si, že způsob, jak o celé aféře pojednávám, je univerzálnější a bude srozumitelný i za padesát let. Ale obecně řečeno nevěřím divadlu, které mluví o politice přímo a popisuje například problémy politických stran či mluví o vzpourách v Bruselu, Londýnu či Paříži. Nezajímají mě přímé pomíjivé odkazy na strany či vládu, to rád přenechám komikům. Zajímá mě to, co lidi spojuje, co buduje určitá společenství – tedy určitý druh mýtu.

Divadlo je hlubší, zabývá se organizací znaků a je záležitostí důvěry určité komunity sdílející archetypální příběhy. Politickou silou divadla je odvaha žít ve fikci.

–––––– – –

– – – –

––

–– J

epotřebujete složitou divadelní mašiN nerii a vystačíte si na scéně sám s jedním, byť rafinovaným, kusem scénografie.

Lze tuto skromnost považovat za projev politického rozhodnutí?

Naprosto. Pokud chcete, aby současné divadlo soutěžilo s technologickou dokonalostí soudobé hudby nebo filmu pokusem o podobnou míru komplexity, tak prohrajete.

Jedinečnost divadla spočívá v jeho budování společenství v konkrétní chvíli, v síle budovat vztah, kontaktovat diváky přímo, což je důvod, proč také odmítám vystupovat ve velkých sálech. Dvě stě nebo tři sta diváků je podle mne maximální počet osob, s nimiž mohu mít osobní kontakt a zakoušet pocit, že jsme spolu.

V tomto smyslu se lze bránit spektáklu, celému tomu průmyslu kolem. Na scéně jsem vždy rád a cítím se na ní zcela nahý. A co je důležité – odmítám být hereckým virtuozem.

Virtuozita je jen exhibicí, která brání tomu, aby diváci mohli jít společně s herci. Navíc je ve své podstatě fašistická, protože má lidi fascinovat, což je přímo s pojmem fašismus spojené.

Snažím se lidi otevřít, být s nimi na stejné úrovni, zvát je dovnitř příběhu, aby se stali jeho součástí. A to je, myslím, velmi politické.

V divadle je podstatné hovořit o nějakých možnostech, uvádět je do chodu. Musíme používat naši představivost, abychom nabídli nová řešení, musíme užít estetiku, abychom nabídli novou podobu lamentace, je třeba zapojit naši imaginaci a vůli, aby např. každý evropský občan dostal základní nepodmíněný příjem. Před padesáti lety by se nám za něco podobného možná vysmáli, nyní je toto téma součástí seriózních diskuzí a vyjednávání. Je nezbytné snít a pak se sny pracovat.

– – –

materiálu, on pracoval dál. Bez něj by určitě Book Burning bylo o něčem zcela jiném.

––

––––

áte dojem, že je tento obrat, k němuž M vyzýváte, v současném umění již silně přítomný?

V literatuře tak pracoval například Roberto Bolaño, jeho vliv určitě ještě poroste. Myslím, že objevil nové způsoby narace, ale zároveň je ve své tvorbě velmi klasický a radostný. Dále mohu zmínit například autory jako je J. M. Coetzee. V divadelní práci je třeba zmínit Reného Pollesche, který píše vlastně stále jeden příběh, nebo Tima Etchellse a jeho skupinu Forced Entertainment, s níž je schopen rozvíjet velmi všední jazyk. Tedy ano, rámec se mění.

vytvořit nový výklad, a tak to bude navždy. Ve čtení popela a nikoliv v poslušnosti k završujícímu výkladu knihy spočívá naše svoboda.

K tomu později Wittgenstein napsal: Pokud by existovala konečná kniha etiky a estetiky, měla by být spálena. Jednoduše řečeno, je třeba spálit knihu, aby mohla povstat nová čtení a nové výklady.

Archetypální gesto pálení knih souvisí s mnoha věcmi, například s kódem DNA, který nám také přikazuje nechat v sobě bujet rakovinu anebo nám diktuje jisté vzorce chování. Také by bylo dobré jej někdy nechat spálit. V současnosti můžeme mluvit například o nezbytnosti mazání dat. Pokud spolu telefonujeme z Prahy do Bruselu přes Skype, nevíme, jaké všechny programy nás sledují a kdo nás odposlouchává. Brzy vám například internet bude nabízet levné letenky z České republiky do Belgie, aniž byste věděli, že to je na základě sledování našeho rozhovoru. Měli bychom smazat tuto rozmluvu, zničit všechny algoritmy s ní spojené. I zde je zapotřebí odpor.

Pálení knih také umožňuje vymýšlet a rozvíjet nové utopické systémy, což je pro mne důležité, protože s utopickým projektem neustále pracuji. Důležité je, že odmítám tuto utopii popsat, neboť bych se dopustil stejné chyby jako moji předchůdci tím, že definovali její čas, místo a pravidla. Každým pokusem o definici svoji utopii znemožnili. Utopie musí být nekonečný politický akt, ale takový, který se vždy stejně jako divadlo znovu definuje.

Každým představením tuto novou utopii buduji, aby celá pak zmizela, vypařila se. Kapitalizmus a komunizmus mají leccos společného, oba jsou reálnou podobou násilné utopie, jejíž šťastné naplnění bylo neustále odkládáno až do chvíle, kdy jsme mohli sledovat či sledujeme jejich úpadek. To se velmi liší od toho, jak utopii chápu já.

Přímo zbožňuji, že divadlo je a pak mizí.

V tom je jeho politická síla, a proto nesmíte být arogantní. Je příliš křehké, pomíjivé a musí být znovu objeveno.

––

tvary věcí, ale prakticky je nenaplňuje silným obsahem. Avantgardu je tedy třeba znovu politizovat a nikoliv estetizovat.

inscenaci Book Burning je také velmi V důležitá scénografie, kterou představuje rozkládací truhla se spoustou elementů a ty vám pomáhají vyprávět značně zamotaný a košatý příběh.

To je velmi podstatná poznámka. Během příprav Book Burning i Landscape with skiproads jsem vždy vycházel z materiálu, z předmětů na scéně. Výtvarník Hans Op de Beeck pro mne vytvořil celou truhlu. Na začátku jsem mu vyprávěl kus příběhu a o jistých problémech spojených např. s WikiLeaks a on udělal první scénografický krok, na který jsme navázali dalším kusem příběhu. Naše spolupráce vypadala jako ping pong. On vytvořil kus scénografie, já navázal příběhem, který se týkal 8 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2014

––

––

––

–

Rozhovor vedl Lukáš Jiřička Za podpory / supported by

DIVADLO VIZITA

foto archiv Divadla Archa

Už dvacet let se pravidelně dvakrát do měsíce na scéně Archy rozjíždí kolotoče, horské dráhy a tobogány svobodné imaginace. Divadlo Vizita je stálicí programu Divadla Archa.

Odehrálo zde bezmála čtyři sta představení a ani jedno z nich nebylo stejné. Vizita je synonymem pro improvizační divadlo, Jaroslav Dušek je jeho mistrem.

V posledních letech se improvizace stala módou. Vznikl dokonce jakýsi divadelní sport, kde účinkující soutěží ve schopnosti bez přípravy divadelně zpracovat zadané téma. Prvky improvizace si osvojila i televizní zábava.

V čem je tedy Vizita jiná?

Pokud na tuto otázku chceme odpovědět, musíme se vrátit ke kořenům tvorby Jaroslava Duška. Je s podivem, že dosud nevznikla odborná teatrologická studie, která

by popsala nejen historii divadla Vizita, ale především principy práce jejího zakladatele a protagonisty. Na druhou stranu není se tomu třeba příliš divit, protože tuto práci nelze uchopit tradičními nástroji divadelní teorie.

Vizita vznikla počátkem osmdesátých let jako studentské divadlo, které tvořil Jaroslav Dušek spolu s Janem Bornou (v současné době režisérem Divadla v Dlouhé). Od té doby Dušek vystřídal na scéně mnoho herních partnerů. Členy Vizity byli Oldřich Kužílek, Radomil Uhlíř či Martin Zbrožek a mnoho dalších.

Jestliže představení prvního období Vizity sledovala ještě určitou opakovanou pevnou strukturu, kolem které se rozvíjela improvizace, ve dvojici se Zbrožkem vytvářel Dušek představení založená na absolutní improvizaci. Neomezovali se ničím, ani dobou trvání představení. V osmdesátých letech takto svobodné chování mělo podvratný politický charakter. Dušek se Zbrožkem ovšem nebrali ohled ani na diváky. Někdy hráli tak dlouho, dokud z hlediště neodešel poslední divák. Po Zbrožkově krátkodobé emigraci v roce 1989 začal Jaroslav Dušek spolupracovat s Alanem Vitoušem, jazzovým bubeníkem a perkusistou světového formátu. Dušek jakoby převzal jazzové improvizační principy. Představení Vizity tehdy opouštěla narativní formu. V kombinaci s Vitoušovými hudebními plochami vznikaly poetické obrazy a Dušek používal až taneční výrazové prostředky. V té době se stal stálým a dnes vedle Duška nejdéle působícím členem Vizity světelný designer a osvětlovač Viktor Zborník. V dobách, kdy byl u nás světelný design neznámou disciplínou, vytvářel Zborník 9 ARCHA THEATRE BIMONTHLY SEPTEMBER–OCTOBER 2014

svými světly svébytnou významotvornou linii představení. Proměnou prostoru vytvářeného světly a změnami v jejich intenzitě modeloval další emocionální rovinu představení.

Poetická abstrakce představení umožnila také počátkem devadesátých let uvádět Vizitu v cizině. Jaroslav Dušek v zahraničí improvizoval v umělé řeči bez narativních asociací, na kterých je často založena atraktivita Vizity pro české publikum.

V posledních letech se ustálila sestava Vizity na čtveřici Jaroslav Dušek, Pjér la Šé`z, Zdeněk Konopásek a Viktor Zborník. Hlubinný psycholog Pjér la Šé`z (Petr Knotek) v představení hraje na kytary, sociolog Konopásek na bicí a trubku. Oba jsou zřejmě pro Duška nejvhodnějšími partnery. Tuto stabilní sestavu občas doplňují hosté jako Dan Bárta nebo vokální kvartet Yellow Sisters.

Vizita je v českém divadle naprosto unikátní jev. Je pokračováním linie Vyskočilova Nedivadla. Vychází z Vyskočilovy teorie vnitřního dialogu, který Jaroslav Dušek dovedl k dokonalosti. Skvělá paměť, kombinační schopnosti, encyklopedické znalosti, asociativní myšlení a schopnost osvobodit tvůrčí proces od předem daných konstrukcí a cílů, to je základ, na kterém buduje svá představení.

Americká režisérka a divadelní teoretička Anne Bogart říká, že základ herectví je ve schopnosti nechat překvapit sám sebe. To Jaroslav Dušek dobře umí.

Jindřich Ondráček

25. 9. + 2. 10. / 20.00 / DIVADLO VIZITA

VIZITA – SVĚT POKAŽDÉ JINAK

EDIT KALDOR

INVENTÁŘ BEZMOCI

16.–17. 9. / 20.00 / INVENTÁŘ BEZMOCI

V Inventáři bezmoci dávají dohromady svoje poznatky a zkušenosti s bezmocí desítky účastníků různého věku pocházející z nejrůznějších prostředí. To jim umožňuje klást otázky ohledně sociální, politické i ekonomické struktury, která tvoří kontext jejich životů. Pestrá škála individuálních a někdy i přímo osobních situací je zasazena do kolektivního rámce a stává se tak podnětem k diskuzi.

Vytváří impulzy, u nichž nelze zaručit, že zůstanou vždy nevinné či bez rizika. Jde o to znovu si společně představit společnost dohromady, avšak z překvapivě odlišných úhlů pohledu. Dosah této divadelní akce, která vznikla ve spolupráci s více než šedesáti obyvateli Prahy, zdaleka přesahuje hranice divadla. Po prvním uvedení pražského zpracování Inventáře bezmoci, které se bude konat v září, proběhnou v průběhu následujícího roku další verze této inscenace – a to v Amsterdamu, Berlíně a Poznani. Ty budou vytvořeny vždy ve spolupráci s místními obyvateli příslušného města.

Iniciátorka a režisérka tohoto projektu Edit Kaldor je mezinárodně známá jako jedinečný hlas na současné divadelní mapě.

Kombinuje konceptuálně výrazné formy, které je možné zřídka vidět v divadle s osobním přístupem k existenciálním tématům.

Obvykle pracuje s neprofesionálními performery a často do své práce včleňuje rozličná digitální média.

Edit Kaldor, původem z Budapešti, emigrovala z Maďarska už jako teenager. Po deseti letech strávených v New Yorku se vrátila do Evropy, nyní žije a pracuje v Amsterdamu, kde vytváří inscenace rozšiřující hranice divadelních konvencí. Její práce byla uváděna v divadlech a na festivalech po celé Evropě, stejně jako v Severní a Jižní Americe, Asii a v Egyptě.

10 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2014

foto Marek Bartoš

Za podpory / supported by

11 ARCHA THEATRE BIMONTHLY SEPTEMBER–OCTOBER 2014

Září

PROGRAM

5 FENOMÉN UNDERGROUND Knihovna Václava Havla a Divadlo Archa pá

Setkání všech, pro které underground není jen slovem či uzavřenou historickou kapitolou. Akce se uskuteční v předvečer vysílání prvního dílu stejnojmenného dokumentárního cyklu České televize.

17.00 diskuze Podíl marginalizovaných skupin na rozhodování

Diskuze o míře otevřenosti současné (české) společnosti – za účasti matematika Karla Janečka, mecenáše

a bojovníka proti korupci.

19.00 hudba Koncertní smršť legend českého undergroundu

Umělá hmota, Hally Belly, Ženy, The Plastic People of the Universe, The Hever and Vazelina Band, Garage,

All Tomorrow´s Parties Band. Vstupné: 290 Kč / délka 7 hodin.

16–17 Edit Kaldor/Divadlo Archa – Inventář bezmoci PRVNÍ A DRUHÉ UVEDENÍ út/st divadlo 20.00

Koprodukční projekt, který vzniká zároveň ve čtyřech městech – Amsterdamu, Poznani, Berlíně a Praze. Režisérka E dit Kaldor v každém z těchto měst pracuje se skupinou lidí různého věku, odlišných povolání a náboženství, všichni však museli ve svém životě překonat vlastní bezmocnost. Vstupné: 190/90 Kč / 90 minut.

19 Festival Netrestejme dvakrát pá diskuze/divadlo/výstava Setkání organizací a aktivních občanů, kteří pomáhají či chtějí pomáhat odsouzeným po návratu z výkonu trestu 17.00

t ak, aby se již nevraceli zpět do vězení. Součástí programu je od 19.00 divadelní představení Magdy Stojowské a Terezy Durdilové 4. svět. Vstup volný. Pořádají občanské sdružení Na svobodě a Senát ČR.

22 vadí-nevadí.cz / Kdo je srab a kdo hrdina? po divadlo Jana Svobodová / Philipp Schenker / Divadlo Archa 20.00

Vadí–nevadí. Nevinná dětská hra, kterou jsme snad všichni někdy hráli. Na půdorysu malého města na východě

Čech se zrcadlí problémy našeho světa. Malá dramata každodenního života, která se dotýkají každého z nás.

Vstupné 190/90 Kč / 90 minut.

25 divadlo Divadlo Vizita – Přichází Dcera čt 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Šé’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

Veřejné natáčení Show Jana Krause: 2., 9., 23., 30. 9. vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji na pokladně Divadla Archa a on-line. Změna programu vyhrazena.

Říjen 2 Divadlo Vizita – Záchvěv říje čt divadlo Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Šé’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

20.00

Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

3 Antidiskotéka tří generací Malý sál pá hudba Setkání tří generací hudebních publicistů na věhlasném poslechovém večeru. Jiří Černý, Pavel Klusák a Marie 20.00

Čtveráčková představují svůj hudební výběr a zajímavé spojnice hudební historie a současnosti. Akce je součástí programu mezigeneračního festivalu Old’s Cool ReFest, který pořádá o.p.s. Elpida. Více na elpida.cz. Vstupné 150/90Kč / 180 minut.

4 Front 242 so hudba Návrat legendární belgické formace, která výrazně ovlivnila podobu elektronické scény. Front 242 jsou 20.00

považováni za praotce žánru Electronic Body Music, který sami více než tři desítky let úspěšně šíří po celém světě.

Kapela v Divadle Archa představí svůj nový koncertní program. Pořádá Sanctuary.cz. Vstupné 590/ v den koncer- tu 690 Kč / 120 minut.

10–18 4+4 dny v pohybu 10–11 Doris Uhlich: more than naked / AT pá/so 4+4 dny v pohybu 19.30 tanec

Proč by se měl kdokoli v roce 2014 svlékat na jevišti? Co může vyjádřit nahé tělo? A co teprve dvacet nahých těl? vacet osob na jevišti je více než jen skupina, je to společnost. A tato společnost se dává do pohybu. more than D naked zkoumá pohyb, který může vzniknout pouze v nahém těle a objevuje se jenom jeho prostřednictvím. Jaká je dynamika masa, tuku, váhy, pokožky či potu? Vstupné 320/270 Kč / 60 minut.

12 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2014

PROGRAM

Říjen

12 Jan Martens: THE DOG DAYS ARE OVER a jumped, minimal and political ne 4+4 dny v pohybu work for eight performers / NL 19.30 divadlo Řekněte někomu, ať vyskočí, a uvidíte jeho pravou tvář, řekl americký fotograf Philippe Halsman. A jaká je pravá tvář tance v této nejisté době? Co bychom rádi předvedli a co bychom rádi viděli? Po několika podmanivých a zneklidňujících sólech o kráse nedokonalého těla teď Jan Martens vytvořil něco zcela odlišného – kritickou výpověď pojednávající o tenké hranici oddělující umění a zábavu. Vstupné 320 / 270 Kč / 60 minut.

13 Simulante Bande VerTeDance / Divadlo Archa

po tanec Dva zdraví, dva handicapovaní tanečníci. Něžné doteky, razantní údery a pády. Kde je hranice, kterou někdy 20.00 nazýváme konvencí? Co se smí? Co je zakázáno, co povoleno? O čem se nemluví? Koncept a choreografie: Veronika Kotlíková a Tereza Ondrová, hudba: DVA. Vstupné 150/100 Kč / 60 minut.

15 Hillel Kogan: We Love Arabs / IL st 19.30

4+4 dny v pohybu Dílo je završením souvislého procesu tvorby řady vystoupení, jež ukazují nezávislého angažovaného tanec tanečníka-filozofa neustále burcujícího publikum svým ojedinělým přístupem k odezvě. Kogan používá inteligentní a poněkud provokativní texty, které nutí diváka, aby nahlédl do nastaveného zrcadla. Na druhé straně Hillel Kogan vysílá pichlavé šípy do citlivých míst mimo taneční scénu, když s nadhledem a vtipem rozebírá běžné způsoby chování. Vstupné 320 / 270 Kč / 40 minut.

16 Yaniv Cohen: How hard can it be? / NO čt 19:30

4+4 dny v pohybu Taneční komentář o tom, co si lidé myslí o Jeruzalémě, zaznamenaný ruční videokamerou. Ve filmu se Cohen tanec obyvatelů Jeruzaléma ptá, proč je pro ně město důležité. Groteskní pojetí ve spojení s westernovou estetikou jde ruku v ruce se zásadním přesvědčením, že humor může bořit zdi a odkrýt humánní i absurdní stránku traumatických událostí. Jak těžké to může být? Inscenace je skeptickým vyznáním lásky městu, kde stavíme vlastní přesvědčení nad všechna ostatní. Cohen prosazuje rozsáhlý multikulturní přístup a konfrontuje jeho realitu s ostrou náboženskou kritikou. Vstupné 320 / 270 Kč / 70 minut.

18 Zachary Oberzan: Tell Me Love Is Real / US so 19.30

4+4 dny v pohybu V zimě 2012 čekali dva slavní američtí umělci v anonymních hotelových pokojích na západním pobřeží na chvíli, divadlo kdy půjdou na jeviště. Podivnou náhodou byli oba pod vlivem nadměrné dávky anxiolytika Xanax. Jeden z nich přežil, druhý nikoli. Těmito umělci byli Whitney Houston, která tragicky zemřela, a autor tohoto představení. Ten přežil a pak v psychiatrické léčebně zahájil náročnou a experimentální cestu k uzdravení. Přímo zde a právě teď vás Oberzan úpěnlivě žádá o pomoc. Sám vám dá vše, co má. Vstupné 320 / 270 Kč / 60 minut.

20 vadí-nevadí.cz / Kdo je srab a kdo hrdina? po divadlo Jana Svobodová / Philipp Schenker / Divadlo Archa 20.00

Vadí–nevadí. Nevinná dětská hra, kterou jsme snad všichni někdy hráli. Na půdorysu malého města na východě Čech se zrcadlí problémy našeho světa. Malá dramata každodenního života, která se dotýkají každého z nás.

Vstupné 190/90 Kč / 90 minut.

22 EKG O Lásce a Ostravě st literatura 20.00

Literární kardiogram Igora Malijevského a Jaroslava Rudiše. Hosté: Jan Balabán, Petr Hruška, Viktor Kolář a další.

Hraje Tomáš Pastrňák a Roman Pluhař. Vstupné 165/100 Kč / 120 minut s přestávkou.

24 Book Burning (Pálení knih) Pieter De Buysser a Hans Op de Beeck

pá divadlo Spisovatel, esejista a performer Pieter De Buysser a výtvarník Hans Op de Beeck vytvořili poetické představení 20.00 se silným politickým obsahem. Kabinet kuriozit ve světě zahlceném informacemi. Co mohou WikiLeaks a Edward Snowden udělat pro poezii? Uváděno anglicky s českými titulky. Vstupné 290/190 Kč / 70 minut.

25–26 Landscape with skiproads (Krajina na přeskáčku) Pieter De Buysser

so/ne divadlo Na scéně se nachází sbírka předmětů, které sehrály jedinečnou roli v našich dějinách. Spolu s nimi 20.00 Pieter De Buysser, cválající Zoltan a Abbas, jeho kůň, hledají ztracenou budoucnost. Začíná radostná a zároveň zoufalá epická výprava, na níž nás čeká láska a rukavice, Pavlovův zvonek a břicho Tomáše Akvinského, Jelcinovy poslední lahve i krájecí nůž Walta Disneyho. Podaří se jim přeměnit čas na krajinu cest plných skoků? Uváděno anglicky s českými titulky. Vstupné 290/190 Kč / 70 minut.

30–31 Pérák – na jméně nezáleží, rozhodují činy! VOSTO5 čt/pá divadlo 20.00

Akční historická fikce Divadla VOSTO5. Divadelní podívaná, která kombinuje prvky bojových umění kaskadérských výstupů s poetikou originálního autorského divadla a typickým slovním humorem. a Scénář a režie: Jiří Havelka. Vstupné 250/150 Kč / 95 minut.

Veřejné natáčení Show Jana Krause: 14., 21., 28.10. vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji na pokladně Divadla Archa a on-line. Změna programu vyhrazena.

13 ARCHA THEATRE BIMONTHLY SEPTEMBER–OCTOBER 2014

14 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2014

15 ARCHA THEATRE BIMONTHLY SEPTEMBER–OCTOBER 2014

ROZHOVOR

KOMBINACE PRAGMATIZMU A INTUICE J aký dramaturgický rámec má letošní ročník?

Festival znamená vždy rozhodnutí riskovat s tím, že výsledky jsou nepředvídatelné. Divadelní a taneční část festivalu oproti výtvarné nemá ústřední téma. Jak zmínil kdysi můj kolega: „Dramaturgií festivalu musíte naplnit dané úseky – mladé, zábavné, politické, konceptuální, nové, zavedené… Ale existuje i následující řešení: jakmile najdete kus, který chcete za každou cenu prezentovat, rychle zapomenete na tuto základní strukturu.“ Při hledání a objevování jde tedy o kombinaci pragmatizmu a intuice.

Pět inscenací, které uvádíme v Arše, tedy zdánlivě nespojuje žádné konkrétní téma, příběh či motto. Přesto, pokud by někdo chtěl spojitost najít, tak ji rozhodně najde. Zatímco rakouská choreografka Doris Uhlich a belgický choreograf Jan Martens reflektují současnou společnost skrze masu svých tanečníků, americký režisér a performer Zachary Oberzan dokonale propojuje fikci s dokumentárním divadlem, tak izraelští choreografové Hillel Kogan a Yaniv Cohen sarkasticky konfrontují realitu na Blízkém východě s ostrou náboženskou kritikou. Je nutné ještě podotknout, že se vzájemně neznají a v České republice kromě Jana Martense hostují poprvé. dá se, že 4+4 dny v pohybu rezonují Z spíše u osob spojených s výtvarnou scénou než s divadelníky. Vidíte zde nějaký důvod?

Před mnoha lety jsme opustili model čistě divadelního festivalu a rozšířili program o výtvarnou a architektonickou sekci. Tato změna vznikla zcela přirozeně. Od roku 1998 objevujeme stále nové a nové opuštěné domy či industriální areály, a tak se obracíme na architekty, urbanisty, výtvarníky, kteří s námi společně hledají nejen současný obsah, ale i minulost nalezeného. To znamená, že výstavy, přednášky o architektuře, komentované procházky po okolí, to vše nám odhalilo nový typ diváka. Pravda ale bohužel je, že jak výtvarná, tak i divadelní komunita navštěvuje převážně své prostředí a společně se setkávají často až v nočním festivalovém baru.

J akým způsobem vybíráte inscenace pro váš festival?

Pochopitelně neustále narážíme na celou řadu omezení, ať se jedná o finance či nevyhovující termíny souborů, ale to není nic výjimečného. Je pravda, že občas jiným dramaturgům závidím formát „bienále“. Mají na přípravu více času a větší klid pozorovat, přemýšlet, objevovat, ale to v našem prostředí možné není. Letos se ale poprvé stal malý paradox. Při hledání a vybírání zahraničních umělců pro letošní ročník jsem díky termínové kolizi měl vybrané dříve umělce do programu na rok 2015. Teď si teprve uvědomuji, že se mi tím splnil sen a naprogramoval jsem i „bienále“.

Program pá 10. 10. + so 11. 10. / 19.30 / tanec Doris Uhlich: more than naked / AT

čt 16. 10. / 19.30 / tanec Yaniv Cohen: How hard can it be? / NO

Proč by se měl kdokoli v roce 2014 svlékat na jevišti? Co může vyjádřit nahé tělo? A co teprve dvacet nahých těl? Dvacet osob na jevišti je více než jen skupina, je to společnost. A tato společnost se dává do pohybu. more than naked zkoumá pohyb, který může vzniknout pouze v nahém těle a objevuje se jenom jeho prostřednictvím. Jaká je dynamika masa, tuku, váhy, pokožky či potu?

Choreografie: Doris Uhlich, dramaturgická spolupráce: Christine Standfest, účinkují: Zinzi Buchanan, Neil Callaghan, Paige Culley, Mihaela Alexandra Dancs, Andrea Maria David, Lucia Di Pietro, Stefanie Eisl-Wechselberg, Aleksandar Georgiev, Tova Gerge, Katharina Hölzl, Ofelia Jarl Otega, Costas Kekis, Petros Konnaris, Lilach Livne, Milan Loviska, Aloun Marchal, Andrius Mulokas, Katarzyna Szugajew, Andrew Tay & Thales Weilinger.

Taneční komentář o tom, co si lidé myslí o Jeruzalému, zaznamenaný ruční videokamerou. Ve filmu se Cohen obyvatelů Jeruzaléma ptá, proč je pro ně město důležité. Groteskní pojetí ve spojení s westernovou estetikou jde ruku v ruce se zásadním přesvědčením, že humor může bořit zdi a odkrýt humánní i absurdní stránku traumatických událostí. Jak těžké to může být? Inscenace je skeptickým vyznáním lásky městu, kde stavíme vlastní přesvědčení nad všechna ostatní. Prosazuje rozsáhlý multikulturní přístup a konfrontuje jeho realitu s ostrou náboženskou kritikou.

Koncept a choreografie: Yaniv Cohen, umělecká podpora: Andrea Spreafico, světelný design: Martin Flack, zvukový design: Danni Tzchori, kostýmy: Line S. Maher, účinkují: Asher Lev, Yaniv Cohen. Film „cowboys i Jerusalem“ – režie a střih: Yaniv Cohen, kamera a choreografie: Lena Khodoun. Film „Jerusalem“ – natáčení a střih: Yaniv Cohen.

ne 12. 10. / 19.30 / divadlo Jan Martens: THE DOG DAYS ARE OVER a jumped, minimal and political work for eight performers / NL Řekněte někomu, ať vyskočí a uvidíte jeho pravou tvář, řekl americký fotograf Philippe Halsman. A jaká je pravá tvář tance v této nejisté době? Co bychom rádi předvedli a co bychom rádi viděli? Po několika podmanivých a zneklidňujících sólech o kráse nedokonalého těla teď Jan Martens vytvořil něco zcela odlišného – kritickou výpověď pojednávající o tenké hranici oddělující umění a zábavu.

Autor: Jan Martens, dramaturgie: Renée Copraij, světelný design: Jan Fedinger, účinkují Cherish Menzo, Piet Defrancq, Julien Josse, Laura Vanborm, Naomi Gibson, Nelle Hens, Steven Michel a Kimmy Ligtvoet.

so 18. 10. / 19.30 / divadlo Zachary Oberzan: Tell me love is real / US V zimě 2012 čekali dva slavní američtí umělci v anonymních hotelových pokojích na západním pobřeží na chvíli, kdy půjdou na jeviště.

Podivnou náhodou byli oba pod vlivem nadměrné dávky anxiolytika Xanak. Jeden z nich přežil, druhý nikoli. Těmito umělci byli Whitney Houston, která tragicky zemřela, a autor tohoto představení, který přežil a pak v psychiatrické léčebně zahájil náročnou a experimentální cestu k uzdravení. Přímo zde a právě teď vás Oberzan úpěnlivě žádá o pomoc. Sám vám dá vše, co má.

Koncept, režie, video, účinkující: Zachary Oberzan, dramaturgie a produkce: Nicole Schuchardt.

st 15. 10. / 19.30 / tanec Hillel Kogan: We Love Arabs / IL Dílo je završením souvislého procesu tvorby řady vystoupení, jež ukazují nezávislého angažovaného tanečníka-filozofa neustále burcujícího publikum svým ojedinělým přístupem k odezvě. Kogan používá inteligentní a poněkud provokativní texty, které nutí diváka, aby nahlédl do nastaveného zrcadla.

Na druhé straně vysílá Hillel Kogan pichlavé šípy do citlivých míst mimo taneční scénu, když s nadhledem a vtipem rozebírá jeho běžné způsoby chování.

Choreografie: Hillel Kogan, hudba: Kazem Alsaher, W. A. Mozart, umělecký poradce: Inbal Yaacobi, Rotem Tashach, účinkují: Adi Boutrous, Hillel Kogan.

Rozhovor vedl Lukáš Jiřička 16 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2014

foto Nicole Schuchardt

10.–18. 10. / 4+4 DNY V POHYBU

Rozhovor s dramaturgem festivalu 4+4 dny v pohybu Pavlem Štorkem

September

ENGLISH PROGRAM

5 THE UNDERGROUND PHENOMENON The Václav Havel Library and Archa Theatre Fri

A gathering for all those for whom "underground" is not just a word or a closed historical chapter. The event is taking place on the eve of the broadcast of a documentary series of the same title by Czech Television.

The role played by marginalized groups in decision-making 17:00 discussion A discussion on the degree of openness of contemporary (Czech) society featuring Karel Janeček,

a mathematician, patron of the arts and anti-corruption campaigner.

A concert with legends of the Czech underground 19:00 music Umělá hmota, Hally Belly, Ženy, The Plastic People of the Universe, The Hever and Vazelina Band, Garage,

All Tomorrow's Parties Band. Tickets: CZK 290 Kč / 7 hours.

16–17 Edit Kaldor/Archa Theatre – Inventory of Powerlessness Tue/Wed theatre 20:00

Public Presentation 1 & 2 A coproduction that is being created simultaneously in four cities – Amsterdam, Poznan, Berlin and Prague. In each of these cities director Edit Kaldor works with a group of people of various ages, professions and religions, but all of whom had to overcome their own powerlessness. Tickets: CZK 190/90 / 90 minutes.

19 Let's Not Punish Twice Festival Civic Association at Large Fri discussion/ theatre/exhibit A meeting of organizations and active citizens who are helping or want to help released convicts stay out of 17:00

jail. The festival includes the performance of 4th World by Magda Stojowska and Tereza Durdilová. Organized by the civic asociation At Large and the Senate of the Czech Republic. Free entrance.

22 vadí-nevadí.cz / Who's a chicken and who's a hero?

Mon theatre Jana Svobodová, Philipp Schenker / Archa Theatre 20:00 Vadí–nevadí (matters–doesn't matter) is a popular children's game that everyone in the Czech Republic knows.

When are we heroes and when are we losers in the eyes of those around us? The problems of a small town in East Bohemia reflect those of the world at large. In Czech with English subtitles on request. Tickets: CZK 190/90 / 90 minutes.

25 Divadlo Vizita – The Daughter Arrives Tue theatre

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjéra la Šé'z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets: CZK 230/150 / 120 minutes with intermission.

Public filming of the Jan Kraus Show: September 2, 9, 23 and 30 always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online. The program is subject to change.

October 2 Divadlo Vizita – Trembling Rut Thu theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjéra la Šé'z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets: CZK 230/150 / 120 minutes with intermission.

3 A Three-generation Anti-disco Small auditorium Fri music 20:00

Jiří Černý is the doyen of Czech music publicists, the oldest Czech DJ, an apostle of music. The Old's cool Festival 2014 organized by o.s. Elpida in his honour was initiated by DJs of all generations – Marie Čtveráčková, Pavel Klusák, Jiří Černý. Tickets: CZK 150/90 / 180 minutes.

4 Front 242 Thu music 20:00

The return of the legendary Belgian band which had a huge influence on electronic music. Front 242 are considered the forefathers of Electronic Body Music, which they continue they have been successfully spreading around the world for three decades. At Archa the band will perform their new concert program.

Organized by Sanctuary.cz. Tickets: CZK 590/CZK 690 at the door / 120 minutes.

10–18 4+4 Days in Motion 10–11 Doris Uhlich: more than naked / AT Fri/Sat 4+4 Days in Motion 19:30 dance

Why would anyone undress on stage in the year 2014? What can a naked body say? What can twenty naked bodies say? Twenty people on the stage are more than a group: they are a society. And this society puts itself in motion. more than naked searches for movement that can emerge only with and through the naked body.

What dynamics lie in flesh, in fat, in weight, in skin, in sweat? Tickets: CZK 320 /CZK 270 / 60 minutes.

18 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA ZÁŘÍ–ŘIJEN 2014

ENGLISH PROGRAM

October

12 Jan Martens: THE DOG DAYS ARE OVER a jumped, minimal and Sun 4+4 Days in Motion political work for eight performers / NL 19:30

theatre

sk someone to jump and you’ll see their true face, said the American photographer Philippe Halsman. What is A the true face of dance in these uncertain times? What would we like to show, what would we like to see? After a few engaging and intrusive solo acts about the beauty of the imperfect body, Jan Martens now creates something completely different. It is a critical performance about the thin line between art and tricks. Tickets: CZK 320 /CZK 270 / 60 minutes.

13 Simulante Bande VerTeDance / Divadlo Archa

Mon dance Two healthy dancers and two disabled dancers. Gentle touches, sharp blows and falls. Where is the border 20:00 that we sometimes call "convention"? What is permitted? What is forbidden? What is kept silent? Concept and choreography: Veronika Kotlíková and Tereza Ondrová. Music: DVA. Tickets: CZK 150/100 / 60 minutes.

15 Hillel Kogan: We Love Arabs / IL Wed 4+4 Days in Motion 19:30 dance

This work culminates a consistent process of producing a line of works which reveals an involved, independent dance-thinker, which constantly challenges his audience, with his unique perceptions. Kogan uses intelligent and rather subversive texts which on the one hand, force the viewer to look in the mirror and on the other, send pointed arrows toward the soft belly of our dance scene, as he dissects with grace and humour its prevailing conducts. Tickets: CZK 320 /CZK 270 / 40 minutes.

16 Yaniv Cohen: How hard can it be? / NO Thu 4+4 Days in Motion 19:30 dance

Dance commentary on people's statements about Jerusalem collected with a handheld video camera. In the film, Cohen asks the inhabitants of Jerusalem why the city is important to them. A grotesque of spaghetti west erns aesthetics with a fundamental belief that humour can tear down walls and expose the human and the absurd in traumatic events. How hard can it be? is a sceptical declaration of love to the city of beliefs above all others. It confronts its reality with severe religious critique and promotes an extensive multiculturalism and recognition of the other. Tickets: CZK 320 /CZK 270 / 70 minutes.

18 Zachary Oberzan: Tell Me Love Is Real / US Sat 4+4 Days in Motion 19:30 theatre

In the winter of 2012, two famous American performance artists sat in anonymous hotel rooms on the West Coast, waiting to take the stage, and in a bizarre coincidence, over-dosed on the anxiety drug Xanax. One survived, one did not. The two individuals are Whitney Houston, who tragically died, and the author of this piece, who lived. Incarcerated in a psychiatric ward, he began an arduous and experimental journey towards recovery.

Right here, right now, the prayerful Oberzan calls upon you, the audience, for help. He will give you all he's got.

Tickets: CZK 320 /CZK 270 / 60 minutes.

20 vadí-nevadí.cz / Who's a chicken and who's a hero?

Mon theatre Jana Svobodová, Philipp Schenker / Archa Theatre 20:00 Vadí–nevadí (matters–doesn't matter) is a popular children's game that everyone in the Czech Republic knows.

When are we heroes and when are we losers in the eyes of those around us? The problems of a small town in East Bohemia reflect those of the world at large. In Czech with English subtitles on request. Tickets: CZK 190/90 / 90 minutes.

22 EKG Of Love and Ostrava Wed literature 20:00

A literary cardiogram by Igor Malijevský and Jaroslav Rudiš. Guests: Jan Balabán, Petr Hruška, Viktor Kolář a další. Hraje Tomáš Pastrňák and Roman Pluhař. Tickets: CZK 165/100 / 120 minutes with intermission.

24 Book Burning Pieter De Buysser and Hans Op de Beeck Fri theatre 20:00

Author, essayist and performer Pieter de Buysser and artist Hans Op de Beeck created a poetic performance with strong political content which became the event of the year in Flemish theatre. A cabinet of curiosities in a world overloaded with information. What can WikiLeaks and Edward Snowden do for poetry? In English with Czech subtitles. Tickets: CZK 290/190 / 70 minutes.

25–26 Landscape with skiproads Pieter De Buysser Sat/Sun theatre 20:00

The stage contains a collection of items that played a unique role in our history. With them Pieter De Buysser, the cantering Zoltan and Abbas, his horse, look for a lost future. Thus begins a joyous and at the same time desperate epic journey featuring love and gloves, Pavlov's bell and the stomach of Thomas Aquinas, Yeltsin's last bottle and Walt Disney's cutting knife. Can they transform time on a country road full of skips? In English with Czech subtitles. Tickets: CZK 290/190 / 70 minutes.

30–31 Pérák – What’s in a name? It’s actions that count!

Thu/Fri theatre An historical action fiction by the VOSTO5 Theatre. A theatrical spectacle that combines elements of the martial 20:00 arts with daring stunts and the poetics of original theatre with its characteristic wordplay.

Written and directed by: Jiří Havelka. Tickets CZK 250/150 / 95 minutes.

Public filming of the Jan Kraus Show: October 14, 21 and 28 always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online. The program is subject to change.

19 ARCHA THEATRE BIMONTHLY SEPTEMBER–OCTOBER 2014

ENGLISH SUMMARY

Straight to the point Life in our society is based on success and power. Who would not want to be successful when power is a mark of this success? But what if we look at life from the opposite side? After all, powerlessness and failure are just as important in our lives. While we love talking about success and showing our power to others, we don't often talk about failure and powerlessness. Director Edit Kaldor turned to people who have experienced powerlessness and failure and who are willing to talk about it. This led to the creation of a unique performance at the Archa Theatre in which powerlessness and failure are seen as being equal to the other parts of life. Inventory of Powerlessness maps dozens of human stories containing powerlessness and failure in different forms. The protagonists tell their stories, from fatal and tragic tales to humorous and apparently trivial anecdotes, themselves on the stage. Inventory of Powerlessness is the first production of the Archa Theatre's 21st season.

The theatre's mission is to look at human existence from different points of view. Our second co-production project also does this in an original way. It is a consideration of items which were witnesses to major historical events. Belgian writer and performer Pieter De Buysser presents the Prague audience with sand from Plato's original cave, Adam Smith's gloves, an empty bottle that belonged to Boris Yeltsin, and other valuable museum pieces. In their material form these items conceal stories which De Buysser gradually reveals to the audience.

Both projects are part of the European House on Fire project, in which the Archa Theatre together with ten other European theatres seeks new creators of radical political theatre.

Clearly it is time to re-evaluate many of the principles on which our "free" world is based. We therefore open the season with an evening that we have organized together with the Václav Havel Library. We called it the Underground Phenomenon and it is devoted not only to the independent music scene during the totalitarian years, but also to a consideration of the role of independent social initiatives in our time.

As in previous years our program in the month of October will consist in large part of performances in the 4+4 Days in Motion festival.

In addition, like every month, we will present Divadlo Vizita, EKG and performances in Archa'a repertoire: Simulante Bande, Vadí-nevadí.cz, Pérák and others.

We look forward to seeing you.

Ondřej Hrab

The Underground Phenomenon In November we will celebrate a quarter century of freedom in our country. For this anniversary Czech Television is preparing an extensive documentary series mapping the history of free cultural activities in our country that took place in spite of the communist regime. The series will consist of 39 episodes. On the eve of the broadcast of the first episode, the Archa Theatre and the Václav Havel Library will organize an evening in which you can meet many

of the protagonists of the Czech underground in person and watch their work live. These bands will perform in concert: Umělá hmota, Hally Belly, Ženy, The Plastic People of the Universe, The Hever and Vazelina Band, Garage, All Tomorrow's Parties.

Organized by the Václav Havel Library and the Archa Theatre. The event is held with the support of the Karel Janeček Foundation and Czech Television.

Archa.lab autumn 2014 Archa.lab opens its doors to the public and we invite you on stage! Each Archa.lab atelier concludes with a public presentation on the Archa Theatre stage. Dear friends and supporters of Archa.lab, welcome to the new season!

The theme of this year's season is "everyday theatre".

In its dramaturgy, the Archa Theatre is increasingly focussing on types of art that seek their sources in everyday reality. In recent years, you had the chance to see productions by local and foreign artists that involve people with no arts training and who do not even consider themselves artists, but who have gone through the school of everyday life.

Slovak-American choreographer Pavel Zuštiak involved some 40 volunteers in the now already famous production of Bastard / The Painted Bird. The football opera by Flemish company Het Kip featured regular football fans from the stands. In the production of Boys & Girls by creative duo Magda Stojowska and Tereza Durdilová, seniors and schoolchildren appeared on stage together. The project vadí-nevadí.cz by Jana Svobodová and Philipp Schenker features residents of the East Bohemian town of Kostelec nad Orlicí. In mid-September the Archa Theatre will continue this type of work with the premiere of Inventory of Powerlessness by Hungarian director Edit Kaldor, featuring 50 diverse individuals, who in life must contend with powerlessness or failure.

An intense viewing experience is based not only on strong stories, but the unique authenticity of the people who perform on the stage. It is also important that around the Archa Theatre a community of people forms who have theatre "under their skin". They had a chance to enter into a situation that is in the traditional sense of the theatre exclusively intended only for "art professionals". Participants in these projects also attended theatre workshops conducted by local and foreign artists.

These people keep coming back to Archa not only as spectators, but actively as participants in other projects or the Archa.lab ateliers. I'll be very happy if you join us, if you haven't already, so that our group will continue to grow. The start of the season is the best time!

I look forward to seeing you.

Jana Svobodová Artistic Director of the Archa Theatre's training program – Archa.lab Archa.lab program for the autumn 2014 season Regular ateliers: We start in the week of September 29, 2014! First lesson free! Application forms are available at the Archa Theatre box

20 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA ZÁŘÍ–ŘIJEN 2014

office or at www.archatheatre.cz.

Ateliers conducted by VerTeDance: Simulante bande Atelier – A dance atelier for healthy and disabled dancers September 29 from 17:30 to 19:00 in the Archa Theatre, Na Poříčí 26 Creative Movement Atelier I for children 4 to 6 September 30 from 15:00 to 16:00 in the Archa Theatre Studio, Zlatnická 8 Creative Movement Atelier II for children 7 to 12 September 30 from 16:30 to 18:00 in the Archa Theatre Studio, Zlatnická 8 Physical and Dance Theatre for All Ages September 30 from 18:30 to 20:00 in the Archa Theatre Studio, Zlatnická 8 NEWS: Everyday Theatre – A theatre atelier for everyone who is interested in consciously working with their body and voice.

Instructor: Jana Svobodová October 2 from 17:30 to 19:00 in the Archa Theatre Studio, Zlatnická 8 More information at www.archatheatre.cz Discussions with artists – The authors of selected performances introduce you to the principles according to which theatre productions are created in the Archa Theatre. The discussions are presented as part of the Archa Theatre program.

Guided tours of the Archa Theatre's technical facilities – Ondřej Hrab, the director of the Archa Theatre, will tell you about the history of the space. Visitors will learn about the Archa Theatre's unique position as one of the most modern theatres in Europe.

Please arrange your tour in advance: Eliška Halberštátová, eliska.halberstatova@divadloarcha.cz, tel: +420 221 716 104, +420 777 133 658 Archa for Schools – In this program we offer productions focussing on problematic moments in contemporary society. The aim of this program is to enrich multicultural and social education at primary and secondary schools.

All of the performances are connected with discussions with the artists.

Productions in the Archa for Schools program: Simulante Bande – October 9 and November 13 from 10 a.m.

Vadí-nevadí.cz – September 22 and October 20 from 10 a.m.

Solo for Lu /date and time by agreement/ Archa.lab is looking for new residents!

The second round of Archa.lab's residence program is now open to artists in the areas of theatre, dance and the performing arts who are younger than 35. The theme of the residence project is "Everyday Theatre". Please send your application form, CV and a description of your project by September 30 to jana.svobodova@ archatheatre.cz.

Inventory of Powerlessness In the Inventory of Powerlessness dozens of participants of different ages and backgrounds bundle knowledge and experience about powerlessness, and through that interrogate the structures – social, political and economic – that give context to their lives. A wide

ENGLISH SUMMARY range of individual and often personal situations of powerlessness are brought into a collective setting, and give rise to discussion and impulses, which are not guaranteed to remain either innocent, nor necessarily safe, in order to re-imagine society together, though from strikingly different angles. A theatrical event that reaches beyond the walls of the theatre, created in collaboration with more than 60 residents of Prague.

After the premiere of the Prague version of the Inventory in September, the Amsterdam, Berlin and Poznan versions, with local participants from the respective cities, will follow next year.

Initiator and director of the project Edit Kaldor is recognized internationally as a unique voice in the contemporary theatre landscape.

She combines conceptually strong forms rarely seen in theatre with a personal approach to existential themes. She works mostly with nonprofessional performers and often integrates in her work the use of various digital media. Originally from Budapest, Kaldor immigrated when she was a teenager. After 10 years in New York, she moved back to Europe, and now lives and works in Amsterdam, making theatre performances that stretch the boundaries of theatrical conventions.

Her works have been presented widely at theatres and festivals in Europe, as well as in North and South America, Asia and Egypt.

I'm looking for a new unifying power of myth An interview with Belgian actor and writer Pieter de Buysser about the deficiencies of post-dramatic theatre, the need to build new communities, and the need for burning books. De Buysser is the author of the dramatically distinct and linguistically rich productions with very strong political and critical content Book Burning and Landscape with skiproads, which will be presented in October at the Archa Theatre. hat was the impetus to perform on stage W after studying philosophy at the Université VIII in Paris? Were you confident from the beginning about your performance or acting skills?

When I talk about my own performances, I admit their strong relationship to the tradition of medieval theatre as an animated story. Basically I deal with simple storytelling, but it is very archetypal and differs from the whole wave of post-dramatic theatre. I'm trying to politicize the theatre, I want all my work to have some political impact, and each of my plays or performances were an attempt to start a new story, a new form of the world. A great story has a beginning, a middle and an end, even though everything may be somewhat jumbled and chaotic. But I think my efforts are modest, because we are now all too aware of the defeats of great enthusiasm.

Postmodern or post-dramatic theatre set everything on the same level – image, text and other scenic elements. Post-dramatic theatre has something sad, eclectic and purely aesthetic in it. It is no coincidence that it started gaining momentum in the late 80s, when capitalism culminated and the Iron Curtain fell. Then it seemed that the neoliberal idea had won and few doubted the power of capitalism. At that time, the end of history was announced and the end of grand narratives, which I simply reject. I reject post-dramatic theatre, because its very definition contains the word "post", which refers to something

that has ended. I maintain that we must try to find something new.

I do the opposite. I want great stories and gestures full of enthusiasm, and I dream of rediscovering a new movement. I am looking for the unifying power of a new myth with the knowledge that it is the unifying power of a new myth.

I t seems to me that your production of Book Burning, and particularly its text, follows in the tradition of Renaissance picaresque prose and baroque novels. Is this relationship to past and existing literary forms key for you?

Yes, both in Book Burning and Landscape with skiproads I was inspired by classic novel structure. This isn't something that has to be rediscovered, as it is still present in European culture. In this sense, I am very modest. But when I talk about the political aspect of my productions, after all I have to use pretty generic and understandable language. But of course, I am aware that I live today and that classical forms cannot quite be repeated. After all I have seen Godard's films and read Heiner Müller. These are my fathers.

In my new production Landscape with skiproads I quote Guy Debord, the author of Society of the Spectacle, which said very clearly said that if the new avant-garde is to be successful and wants to survive, they must use the old conventions of grammar and reformulate forgotten ancient myths. And we really need to fight this society of the spectacle, we must resist the images with which we are attacked daily on the street and that alienate us from the important things.

Post-dramatic theatre is unfortunately a continuum of the society of the spectacle, which in my opinion has no potential resistance.

It is on the contrary very elitist and only aesthetic theatre. After repeated just outside the avant-garde shapes of things, but practically it does not meet strong content. The avant-garde therefore needs to be re-politicized and not aesthetized. The uniqueness of theatre lies in its building of a community in a particular moment, in its power to build a relationship, connect to the audience directly, which is why I also refuse to perform in big halls. Two or three hundred spectators is in my opinion the maximum number of people with whom I can personally connect and experience the feeling that we're together.

In this sense it can prevent the spectacle, the whole industry around it. On stage I always feel happy and completely naked and what is important – I refuse to be a virtuoso actor.

Virtuosity is only exhibition, which prevents the audience to go along with the actors.

In Book Burning there was one thing in particular that stood out for me. Usually books are burned by the official representatives of power, a church or political system; but you turn the whole situation around by having a group of anarchists burn books as a sign of protest and erasing any traces of a written, recorded culture.

What was it about this old act of book burning that interested you?

Burning books is a very old and archetypal figure. It is based on the Talmud, from the old way of how to read and interpret the Bible. The famous Rabbi Nahman of Breslov pointed to the Bible and said: this is the last book of the testimony, in which everything is included. Then he threw it into the fire. His disciples were in shock and he said to them, read the ashes. From the ultimate truth only white ashes were left, but the ashes cannot 21 ARCHA THEATRE BIMONTHLY SEPTEMBER–OCTOBER 2014

be read, but we are again and again forced to create a new interpretation and so it will be forever. In reading the ashes and not in obedience to a final interpretation of the book lies our freedom. Wittgenstein later wrote: "If there were a final book of ethics and aesthetics, it should be burned." Simply put, you need to burn a book so that it can stand up to new readings and new interpretations.

The archetypal gesture of burning books is related to many things, such as the DNA code, which also commands us to let cancer fester inside us or dictates certain behaviour patterns.

It would also be good let it burn from time to time.

Today we can talk about the necessity of deleting data, for example. If we call from Prague to Brussels via skype, we don't know what programs are watching and listening in us. Soon the Internet will offer you cheap flights from the Czech Republic to Belgium without you knowing that it was based on the monitoring of your conversation. We should delete this conversation, destroy all the algorithms associated with it. Also here too resistance is needed.

Burning books also allows you to invent and develop new utopian systems, which is important to me, because I constantly work with utopian projects. The point is that I refuse to describe this utopia, because I committed the same mistake as my predecessors, that they defined a time, place and rules. Every attempt to define your utopia is impossible. Utopia must actually be an endless political act, but one that is always newly defined, just like theatre. With each new performance I build up this new utopia so that it then completely disappears, evaporates.

Although in Book Burning I talk about WikiLeaks, I think that the way I treat the whole affair is universal. I'm not interested direct passing references to the parties or the government; I leave that to the comics. I wonder what brings people together, what builds communities, a kind of myth if you will. The political power of theatre is the courage to live in fiction. I adore that theatre is and then disappears. That is its political power and therefore it must not be arrogant, it is too fragile and perishable, and must be rediscovered.

S tage design is also very important in Book Burning; a double trunk with lots of items that help tell a very tangled and widespread story.

That a is very important objection. While preparing Book Burning and Landscape with skiproads I always started with material objects.

The artist Hans Op de Beeck created the whole trunk for me. At the beginning I told him the story and certain related issues, e.g. WikiLeaks, and together with a stage designer he took the first step that we used to establish the next part of the story. Our cooperation was like ping pong.

He created a piece of set design, I followed with a story, which involved the material he was working on. Without it Book Burning would certainly have been about something completely different. ow long did it take to create the producH tion?

Hard to say, but my communication with Hans took quite a long time, but was always connected with waiting for the next step of the other person. But in fact the whole work matured for two years.

Interview by Lukáš Jiřička

foto Doro Tuch

foto archiv VOSTO5

PŘIPRAVUJEME

23 ARCHA THEATRE BIMONTHLY SEPTEMBER–OCTOBER 2014

HVĚZDY PROGRAMU / STARS OF THE PROGRAM

Yaniv Cohen: HOW HARD CAN IT BE? / NO Zachary Oberzan: TELL ME LOVE IS REAL / US

–

úterý 16. a středa 17. 9. / 20.00 / divadlo Edit Kaldor / Divadlo Archa: INVENTÁŘ BEZMOCI první a druhé uvedení

––

– –

– –

– – –

– – – – –

– – – – –––

pátek 24. 10 / 20.00 / divadlo

––

Koprodukční projekt, který vzniká zároveň ve čtyřech městech – Amsterdamu, Poznani, Berlíně a Praze. Režisérka Edit Kaldor v každém z těchto měst pracuje se skupinou lidí různého věku, odlišných povolání a náboženství, kteří museli ve svém životě překonat vlastní bezmoc.

––

Pieter De Buysser a Hans Op de Beeck: BOOK BURNING (Pálení knih)

– –

– –

– – –

Spisovatel, esejista a performer Pieter De Buysser a výtvarník Hans Op de Beeck vytvořili poetické představení se silným politickým obsahem. Kabinet kuriozit ve světě zahlceném informacemi. Co mohou WikiLeaks a Edward Snowden udělat pro poezii? Uváděno anglicky s českými titulky.

– –

––

––

––

–

––

––

– –

– – – –

– –

10. 10.–18. 10. / 19.30 / festival 4+4 dny v pohybu 19. mezinárodní festival současného umění Doris Uhlich: MORE THAN NAKED / AT Jan Martens: THE DOG DAYS ARE OVER a jumped, minimal and political work for eight performers / NL Hillel Kogan: WE LOVE ARABS / IL

– – –

Na scéně se nachází sbírka předmětů, které sehrály jedinečnou roli v našich dějinách. Spolu s nimi Pieter De Buysser, cválající Zoltan a Abbas, jeho kůň, hledají ztracenou budoucnost. Začíná radostná a zároveň zoufalá epická výprava, na níž nás čeká láska a rukavice, Pavlovův zvonek a břicho Tomáše Akvinského, Jelcinovy poslední lahve i krájecí nůž Walta Disneyho. Podaří se jim přeměnit čas na krajinu cest plných skoků? Uváděno anglicky s českými titulky.

– – – – – ––––

–– – – –

– – –

––––

sobota 25. 10 a neděle 26. 10 / 20.00 / divadlo Pieter De Buysser: LANDSCAPE WITH SKIPROADS (Krajina na přeskáčku)

–– – – –

24 DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2014