Archa Theatre Bimonthly — 11-12/2016

OBSAH

ROZHOVOR

4 Události

21 Min

5 Archa.lab, Archa. školám

22 Pět o Yass

ROZHOVOR

6 Philip Glass

23 Oby

8 Festival Akcent

24 Paul o Ma

3 Úvodník

18 Tim E

10 Program 13 English Program 16 Akcent Festival English Vstupenky a informace: tel. pokladna +420 221 716 333, pondělí–pátek 10.00–18.00 hodin a vždy 2 hodiny před začátkem představení, e-mail: pokladna@divadloarcha.cz.

Online prodej a rezervace vstupenek http://vstupenky.divadloarcha.cz/.

Divadlo Archa na facebooku: www.facebook.com/divadloarcha.

2

26 Engl

28 Hvě

Vydává Divadlo Archa, o. p. s ., Na Poříčí 26, 110 00 Praha 1, archa@archatheatre.cz, www.archatheatre.cz Redakce Ondřej Hrab, Pavlína Svatoňová, Lukáš Jiřička, Zuzana Kamenická, Kateřina Krnáčová / Překlady Andre Swoboda, Lukáš Jiřička, Howie Lotker, David Kumermann / Design Mikuláš Macháček – zetzetzet Vychází v nákladu 11000 ks, první vydání listopad 2016 / Tisk Indigoprint / Samostatně neprodejné

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LISTOPAD–PROSINEC 2016

ÚVODNÍK

Etchells Tanaka

otázek pro sina Mrabtifi

yčejní lidé

l Wilson Magorovi

lish Summary

ězdy programu

Termín „rozvoj publika“ dnes slyšíme velmi často. Je součástí skoro každé žádosti o grant, každé marke­ tingové studie v oblasti tak zvaného art manage­ mentu. Definice tohoto termínu je často spojována s otázkou, jak lépe prodat umělecké představení, jak přizpůsobit repertoár vkusu dnešního publika.

Odpovědí pak bývá snaha vytvořit „atraktivního“ Shakespeara, hrát Prodanou nevěstu v džínách, postavit na operní scénu letadlo. Jde tedy o to, dát tradičním příběhům moderní kabát.

Přiznávám, že termínu „rozvoj publika“ nerozu­ mím. Jsem přesvědčený, že důvod umělecké tvorby nespočívá v tom, že pro svůj „produkt“ hledáme nové zákazníky.

Kolaps hudebního průmyslu, jehož jsme v posledních letech svědky, dokazuje, že umění se nemůže vždy řídit logikou trhu. Stejně to platí i pro divadlo. Heiner Goebbels, jeden z nejvýznamnějších hudebních a zároveň i divadelních tvůrců součas­ nosti, říká, že umělecké instituce dneška se musí jasně rozhodnout, zda jsou muzeem, nebo laboratoří.

Kompromis je podle něj cesta do pekel. Úkolem umělce není diváky uspokojovat a naplňovat jejich očekávání. Naopak, umělec by se měl spolu s diváky vydávat na dobrodružnou cestu společného hledání a objevování. To ovšem vyžaduje také nově nastavit principy vidění a slyšení světa kolem nás.

Jedním z těch, kteří definovali důležitost nekom­ promisního společenského postoje jako neoddělitel­ nou součást uměleckého vyjádření, byl Ivan Martin Jirous. Jemu a jeho odkazu bude věnován koncert 5. listopadu.

Několik dní na to vystoupí v Arše hudebník patřící k těm, kteří proměnili principy vnímání hudby ve druhé polovině dvacátého století. Je tomu přesně dvacet let od chvíle, kdy se Philip Glass poprvé před­ stavil českému publiku. Tehdy s ním na pódiu Archy vystoupil básník Allen Ginsberg.

Divadelní tvorbě, která nahlíží společenské problémy z různých úhlů pohledu, se věnuje mezi­ národní festival dokumentárního divadla Akcent.

Pořádáme jej již posedmé a každým rokem se rozrůstá. Během tří týdnů letošního Akcentu se můžete setkat s lidmi, kteří hledají svůj sen v malém městě na americkém středozápadě (Jana Svobodová a kol.: New Bohemia), a můžete se seznámit s obavami mladých lidí, kteří žijí v čínském Macau (TengTeng Lam a Kevin Chio: Made in Macau). Omezování svobod­ ného hraní v ulicích Prahy (SpielraumKollektiv: Busking un/limited) můžete porovnat s výpovědí ukrajinské umělkyně, která se snažila svobodně žít na východě své země (Olya Mykhailiuk – Máta). Tvorbu letošního laureáta Ibsenovy ceny Tima Etchelse a jeho skupiny Forced Entertainment můžete sami ocenit při předsta­ vení The Notebook. O tom, jak nové obsahy a témata vyžadují i změnu tvůrčího procesu a estetiky, se může­ te dozvědět osobně od Heinera Goebbelse.

Akcent uzavře představení Wima Vandekey­ buse a jeho souboru Ultima Vez dokazující, že nové nastudování starší choreografie může dostat v no­ vých souvislostech zcela aktuální politický obsah.

Před Vánoci se můžete vydat na objevnou výpravu do hlubin lidské existence spolu se slavným japonským tanečníkem Minem Tanakou.

Všichni tito umělci mají jedno společné. Smys­ lem jejich tvorby není „rozvoj publika“. Jejich cílem je společně s diváky vytvářet prostor, ve kterém lze zaslechnout i velmi slabé hlasy, jež však vyprávějí velké příběhy.

Ondřej Hrab

3

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / NOVEMBER–DECEMBER 2016

UDÁLOSTI

Impuls pro studenty 22. září jsme poprvé uvedli inscenaci Busking UN/LIMITED v rámci programu Archa.školám.

Naše ulice přenesená do divadla tak zažila nejen své nejmladší publikum, ale i premiéro­ vou debatu s tvůrci inscenace a účinkujícími buskery. Mluvilo se o veřejném prostoru, životě na ulici i vzniku samotné inscenace. Kolik stu­ dentů se po tomto zážitku rozhodlo pro dráhu pouličního umělce, nevíme.

Balón, hlava, patička Unikátní spolupráce mezi fotbalovým klubem West Ham United a prvoligovým centrem pro současný tanec Sadler’sWells vedla ke vzniku inscenace Home Turf. Ta měla premiéru 24. září v Londýně. Celý projekt byl inspirován Fotba­ lovou operou, původním projektem Divadla Archa s fotbalovými fanoušky. Divadlo a sport tedy tentokrát vyrovnaně, a to s výsledkem 1:1.

4

Odstartovaly kurzy Archa.lab pro veřejnost Noc divadel Divadlo Archa se i letos zapojí do Noci divadel.

V sobotu 19. listopadu na vás čeká od 17.00 komentovaná prohlídka Divadla Archa. Od 18.00 pro vás Festival Akcent připravil speciální uvedení inscenace Made in Macau 2.0, na kte­ ré vás zveme zdarma. Sobotní večer uzavřou sheffieldští Forced Entertainment s inscenací The Notebook.

Sejdeme se na Dechovce Společně s Divadlem VOSTO5 jsme věnovali dvacet volných vstupenek seniorům Prahy 7 na obnovenou premiéru divadelní inscenace Dechovka v neděli 25. září od 20.00 v novém prostoru KZ Domovina. V této formě podpory opomíjených či jinak znevýhodněných skupin budeme pokračovat i v novém roce. Pokud víte o vhodných příjemcích, dejte nám vědět.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LISTOPAD–PROSINEC 2016

Křtu ohněm se dočkal český překlad románu Pietera De Buyssera Řezači kamene za doprovodu Čokovoko.

foto Petr Salaba

ARCHA.LAB / ARCHA.ŠKOLÁM

Archa.lab na Akcentu

Archa.školám na Akcentu

Součástí hlavního programu festivalu Akcent jsou již tradičně dílny, semináře a debaty s tvůrci, kteří zájemce nechávají nahlédnout do zákulisí své tvorby. Paralelně s hlavním pro­ gramem vytváří Akcent prostor pro setkávání diváků s umělci. Vedle významných osobností současného světového divadla a tance, jako jsou Heiner Goebbels, Tim Etchells či Wim Vandekeybus, představí své tvůrčí postupy mladí tvůrci: Teng Teng Lam (Macao), Olja Michaljuk (Ukrajina), Spielraum Kollektiv (Německo/Čechy). V rámci programu Archa.školám proběhne oblíbená dílna, během které se studenti základních a středních škol mohou v prostorách Divadla Archa sezná­ mit s divadelní technikou a principy, na jejichž základě vznikají inscenace dokumentárního divadla.

Všechna představení festivalu Akcent se týkají témat, která jsou společensky velmi aktuální.

Svou angažovaností a formou zpracování jsou atraktivní pro mladé diváky a jsou vhodným doplněním školní výuky. Do programu Akcentu jsou zařazeny dvě akce určené studentům středních škol a žákům 2. stupně základních škol.

11. listopadu od 11.00 do 13.00: Busking Un/limited – představení s následnou diskuzí o kladech a záporech pouličního umění v Praze 22. listopadu od 10.00 do 13.00 Interaktivní dílna „Jak vzniká dokumentární divadlo?“

Přednáška hudebního skladatele a divadel­ ního režiséra Heinera Goebbelse se koná v pondělí 14. listopadu od 11.00 do 13.00 hodin a pořádá ji festival Akcent ve spolupráci s Insti­ tutem umění/Divadelním ústavem.

Tyto přednášky a semináře jsou určeny součas­ ným a budoucím divadelním profesionálům a všem, které zajímá soudobé divadlo v širším společenském kontextu. www.archalab.cz/cz/program/archa-lab

5

Z programu Akcentu studentům vysokých škol a vyšších ročníků středních škol dále doporu­ čujeme: New Bohemia, v sobotu 12. listopadu ve 20.00 a v neděli 13. listopadu v 18.00 Témata, kterých se představení týká: zodpo­ vědnost jedince vůči komunitě, migrace, národ­ ní identita, čeští krajané a noví přistěhovalci v USA. The Notebook, v pátek 18. a sobotu 19. listopadu ve 20.00 Témata, kterých se představení týká: 2. svě­ tová válka očima „slabých“ (dětí, starých lidí a dalších), mechanismy přežití v krizových situa­ cích, osobní etika.

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / NOVEMBER–DECEMBER 2016

Made in Macau 2.0, v sobotu 19. listopadu v 18.00 a ve středu 23. listopadu ve 20.00 Témata, kterých se inscenace týká: současná geopolitická situace, čínská politika jedné země a dvou systémů, vliv politického režimu na osobní příběhy, význam svobody slova.

Všechna představení jsou uváděna v angličtině s českými titulky. Bližší informace k jednotlivým programům naleznete v programu na str. 10–11. www.divadloarcha.cz/cz/archa-skolam.html

foto Bohdan Holomíček

Philip Glass a Allen Ginsberg na scéně Archy před dvaceti lety.

POSELSTVÍ PHILIPA GLASSE: BUDOUCNOST …

JE VŠUDE KOLEM NÁS

6

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LISTOPAD–PROSINEC 2016

ROZHOVOR

„Když po mě někdo hodil vajíčkem, tak to nebylo tak zlé, protože se prostě jen rozbilo.“ svěřuje se Glass Terrymu Grossovi z rozhlaso­ vého pořadu Fresh Air. „Vajíčka nebyla nebez­ pečná, pokud je někdo předtím neuvařil, což se také někdy stalo.“ Ale ti, kterým se hudba líbila, si uvě­ domovali, že se rodí něco nového – nový hudební jazyk, který Glass vyvíjel paralelně se skladateli, jako byli Steve Reich a La Monte Young. Hovořilo se o něm jako o minimalismu, i když Glass by vám řekl, že je to všechno jiné, než právě to. „Co je zajímavé na této takzvané ‚mi­ nimalistické hudbě‘, je to, jak je bohatá,“ říká Glass. „Popis zdaleka nevystihuje, co slyšíte.“ Osmasedmdesátiletý Glass napsal novou knihu Slova bez hudby: paměti, která je plná náhledů do jeho práce. Jsou zde pří­ běhy z dětství v Baltimoru, z otcova obchodu s gramodeskami, cesty za hudbou po střední Asii a Indii, jeho rozličná zaměstnání, studium meditačních technik a esoterických tradic.

I když Glass jako dítě studoval na Peabody Conservatory of Music, absolvo­ val hudební školu Juilliard a v Paříži studoval u uznávané učitelky Nadii Boulanger, byla jeho hudba zpočátku světem vážné hudby opomíjena. „Byly doby, kdy mi dokonce nedovolo­ vali hrát na hudebních školách a když už se to stalo, tak mě většinou pozvala katedra tance, nebo nějaká jiná,“ říká skladatel. „Když jsem například náhodou zkoušel v budově hudební školy, všiml jsem si na nástěnce oznámení, kte­ ré studenty ujišťovalo, že si mě rozhodně nemu­ sí přijít večer poslechnout. Tak to bylo mnoho let. Skončilo to jednoduše proto, že mladí lidé, kteří mě měli rádi, nebo si mě časem oblíbili, jsou nyní profesory, kteří učí na školách.“ Glassova hudba však byla přijata světem avantgardního umění, divadla a ex­ perimentální hudby. On sám je nyní považován za jednoho z nejdůležitějších skladatelů své generace.

To nejlepší z rozhovoru O občasné násilné odezvě na jeho hudbu „To se stalo v Amsterdamu a hrál jsem skladbu s názvem ‚Dvě stránky‘. Myslím, že vás může přivést trochu k nepříčetnosti – obsahuje jen pět not, ale bylo to pět not na mnoho různých způsobů, což jsem považoval za zajímavé.

Bylo to kolem roku 1971 a představa hudby, která je takto, řekněme, úmyslně nebo vytrvale repetitivní, nebyla tehdy běžná.

7

Někdo vyskočil na pódium a začal tlouct do klavíru a já, aniž bych o tom přemýšlel, jsem mu vrazil jednu do zubů, nebo něco takového, jako by to bylo vystřižené z komiksu, a on se poroučel dolů. Lidé se se mnou po koncertě přišli pozdravit, on tam byl také a řekl: „A teď si můžeme podiskutovat.“ A já jsem odpověděl: „Už jsme diskutovali, děkuji.“ A to bylo celé…

Asi si myslel, že si z něho dělám legraci. Když [malíř Jackson] Pollock začal poprvé dělat své obrazy z cákanců, lidé si mysleli, že si z nich utahuje… Proč by někdo jel až do Amsterdamu, aby ze sebe dělal před ostatními blázna?

Nebo aby dělal blázny z nich?

Jak byla jeho hudba postupně více přijímána Lidé se změnili více než já. Je to tak, že to, co se zdá krátkodobě divné a bizarní, se začne stá­ vat běžným, a umělecké hodnoty či tajemství, která to obsahuje, se odhalí.

Jak se učil se svým souborem vyvíjet novou hudbu Spolu s touto hudbou musíte vyvinout něco, čemu se říká „interpretační praxe“. Když se nad tím zamyslíte, tak ke každé hudbě, aby byla skutečně nová, musí existovat také náležitá interpretační praxe, jinak nepůjde o nic nové­ ho. To, co ji činí novou, je, že musíte najít nový způsob, jak ji hrát.

Hráli jsme na elektronické klávesy. (…) To není jako akustický klavír, kde musíte prstem pořádně zatlačit, abyste získali tón. Na klávesy stačí jen lehce ťuknout, aby se rozehrály. My jsme se naučili hrát velmi zlehka. Já jsem se také naučil stejnoměrně dýchat. (…) Když jsme s touto hudbou začínali, nevěděli jsme, jak ji hrát, učili jsme se to sami. (…) Byla to velmi radostná práce.

Co se naučil vysedáváním v otcově obchodě s gramodeskami Naučil mě něco velice, velice zajímavého, co jsem pozoroval mnohokrát. Zákazníci mu dali pět dolarů a on jim desku. Sledoval jsem tuto směnu – hudba, peníze, hudba, peníze – probíhalo to neustále. Nikdy mi nepřišlo, že by mělo být něco špatného na tom nechat si za hudbu zaplatit. Později jsem zjistil, že některé lidi v koncertním světě uráží myšlenka, že by měli mít co do činění s byznysem. Myslím, že můj otec byl dobrý člověk a také obchodník, byl v hudebním byznysu. A já jsem se vždy domníval, že obchod s hudbou je zajímavý byznys a neměl jsem s tím nikdy problém.

Studium u francouzské skladatelky a učitelky Nadii Boulanger v Paříži Každý týden jsem s ní měl individuální hodinu a ve středu společnou se všemi jejími studenty (…) pak byla ještě třetí lekce ve čtvrtek, kterou jsme nazývali „ Studijní černý čtvrtek.“ (…) Byli jsme pře­ svědčeni, že vzala své tři nejlepší a tři nejhorší studenty a spojila je do jedné třídy. Problém byl, že jsme nedokázali přijít na to, který z nás je který. Všichni jsme si mysleli, že jsme ti nejhorší.

Byla to fantastická učitelka. Dokázala člověka zahanbit. A zároveň zachránit před zoufalstvím z toho, že je coby hudebník tak neschopný. Záchrana spočívala v tom, že odkryla vaše nedostatky a pak vám zadala cvičení, kterými jste je mohli překonat. Byl to z její strany tvrdý a neúprosný výcvik.

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / NOVEMBER–DECEMBER 2016

Proč nechtěl učit hudbu, navzdory tomu, že byl sám ovlivněn tolika učiteli Moje matka byla učitelka. Znal jsem její přátele. V tehdejší době lidé, kteří prošli krizí ve třicátých letech a byli vystudovaní inženýři či jiní techničtí pracovníci (…) museli jít učit, pro­ tože nenašli jinou práci. Byl to pěkně nešťastný dav, který tenkrát učil na školách, protože nemohl dostat práci, jakou by chtěl. Můj dojem z učitelů byl, že je to hodně nešťastná cháska a nechtěl jsem s nimi mít mnoho společného.

Dále jsem si nemyslel, že bych mohl být nadaný učitel. Lidé, o kterých jsem mluvil, byli nesmírně talentovaní, věděli jak učit a jak člo­ věka inspirovat, dokázali mu vštípit ohromné technické základy. Uměli učit, rozuměli systému praktických cvičení a byli úspěšní. Já si o sobě nemyslel, že mám to nadání. Bál jsem se, že bych byl jedním z těch ne moc dobrých učitelů a studenti by od člověka jako já moc nedosta­ li. Tak jsem se rozhodl to nedělat.

Příbuzenství s moderátorem rozhlasového pořadu This American Life Irou Glassem Bratr mého otce byl dědečkem Iry Glasse.

Když zemřel a nebyl již součástí rodiny, chodí­ vali jsme, můj otec a já, k Irovi domů (…) a hráli jsme si s dětmi. Ira mi říkal, že když byl mladší, myslel si, že můj otec je jeho dědeček. Byla to blízce semknutá rodina. Byli jsme všichni Glassovi. Načas jsem s ním ztratil kontakt.

A pak se objevil v Chicagu – potkal jsem ho znovu už jako dospělého. A teď je v New Yorku a vídáme se celkem často. Dobře se bavíme, když spolu probíráme historky z Glassovic rodiny. Úvahy o smrti a svém odkazu Přemýšlel jsem o hudební linii, která sahá dale­ ko do minulosti, a o budoucnosti hudby, která bude, doufejme, dále pokračovat, a o tom, kam do toho zapadá můj život. Myslím, že to můžu vyjádřit takto: Jaký je smysl života uměl­ ce? Nebo kohokoliv jiného? Života doktora, učitele, moderátora v rádiu – jaký má smysl?

Stále více a více se kloním k myšlence, že smysl spočívá v linii, která propojuje minulost s bu­ doucností – to je to skutečně důležité spojení.

Vše ostatní je podle mě imaginární. Čeká na nás nebe nebo nějaký posmrtný život? Nemá­ me tušení. Po pravdě to není ani důležité.

Důležité je, jak jste napojeni na minulost.

Nepředstavuje to však jen pokračování, ale přivádí nás to k něčemu bohatšímu a zajíma­ vějšímu? Co jsme přinesli na svět, co po sobě zanecháváme a co pro nás chystá budouc­ nost? Budoucnost (…) spočívá v našich dětech, v přátelích, v práci. Je všude okolo nás.

Nejvíc mě uklidňuje, když rozmýšlím o životě a smrti, že to ve skutečnosti není to nejdůležitější: Nejde o žití a umírání, důležitá je kontinuita životů.

Uváděno za podpory

Ukázka z knihy Words Without Music by Philip Glass / Published by Liveright Publishing Com­ pany a division of W. W. Norton & Company, Inc.

PHILIP GLASS – 9. 11. / 20.00

Když začal skladatel Philip Glass hrát svou vlastní hudbu, řada lidí nevěděla, co si s tím počít.

Někteří si mysleli, že to zní, jako když se zasekne jehla gramofonu v drážce a pořád se opakuje to samé. Pro někoho to bylo příliš primitivní a jiní si mysleli, že si z nich dělá legraci. Glass, který vystoupí po dvaceti letech v Divadle Archa, říká, že v sedmdesátých letech po něm při koncertech diváci házeli věcmi.

PROGRAM

Listopad

3–4 RE:PUBLIKUM

čt/pá konference O inspirativních příkladech z praxe práce s publikem, o agenturách věnujících se analýze dat, o roli zřizovatelů, 9.00 o angažovaných kulturních organizacích či o úskalí práce s publikem budou hovořit renomovaní zahraniční i tu­ zemští odborníci. Chybět nebudou specializované workshopy a exkurze do inspirativních kulturních organizací.

Pořádají Kancelář Kreativní Evropa – Kultura a Institut umění – Divadelní ústav. Celá konference 700 Kč / studenti 450 Kč, návštěva pouze 1. den 300 Kč / studenti 150 Kč.

5 15 let Guerilla Records organizujeme setkání neorganizované mládeže

so hudba Vydavatelství Guerilla Records bylo založeno v roce 2001 jako bláznivý projekt zachovat stopy českého 16.00 undergroundu pro budoucí generace. Setkání přátel sametového podzemí doprovodí kapely: Kabaret Dr. Caligariho, DG 307, Umělá hmota, BBP, Burgtheater, který zhudebňuje výhradně poezii Vráti Brabence, Mikoláš Chadima Trio, DekadentFabrik, Krch-Off band pod vedením dekadentního básníka J. H. Krchovského a Půlnoc.

Do 4. 11. 350 Kč / v den koncertu 450 Kč.

9 Pianové koncerty Philipa Glasse V provedení Philipa Glasse st hudba 20.00

Vystoupení Philipa Glasse v Divadle Archa není náhodné. Právě zde byli diváci před dvaceti lety svědky posledního společného vystoupení Philipa Glasse s básníkem Allenem Ginsbergem. Ve speciálním koncertním programu pro Divadlo Archa připomene téměř osmdesátiletý skladatel právě Allena Ginsberga. Vstupenky: 2500 Kč sezení / 1900 Kč stání / 120 minut.

10–27

FESTIVAL AKCENT

10 Spielraum Kollektiv – BUSKING UN/LIMITED

čt FESTIVAL AKCENT Praha byla donedávna jedním z nejoblíbenějších měst pouličních umělců, buskerů. Romantické ideály se ovšem 20.00 divadlo vždy střetávaly s konflikty – nejen mezi lidmi bydlícími nad hlučnými ulicemi a buskery, ale i mezi pouličními umělci samotnými. Co k buskerům jako Pražané cítíme? Závist? Opovržení? Bezmoc? Chceme, nebo nechceme pouliční umění v Praze? Spielraum Kollektiv přivádí na scénu nejlepší představitele pražského buskingu. Divadelní událost, která vás vtáhne do hry, ve které jde o svobodu, umění, a také peníze. Vstupné 150/90 Kč, 90 minut.

11 Spielraum Kollektiv – BUSKING UN/LIMITED pá 11.00 / 15.30

FESTIVAL AKCENT divadlo

Představení pro školy s následnou dílnou.

12/13 Jana Svobodová a kol. – New Bohemia (Uprostřed Ameriky)

so/ne FESTIVAL AKCENT Společný projekt Divadla Archa a Legion Arts Center (Cedar Rapids) so/20.00 divadlo Představení nás přivádí do fotografického ateliéru ve čtvrti New Bohemia v americkém městě Cedar Rapids. ne/18.00 Fotograf David portrétuje své sousedy. Jsou mezi nimi i potomci českých přistěhovalců a imigranti z různých koutů světa. Davida zajímá, jak lidé vypadají. Důležité jsou pro něj světlo a stín, linie a křivky jejich tváří. V našem před­ stavení se jeho fotografie vzbouří proti své dvojrozměrné kráse. Obyvatelé New Bohemia z nich vystupují a vy­ právějí své fascinující životní příběhy. Davidův ateliér se proměňuje v živý organismus, kde fotografie a hudba vznikají přímo na scéně a vytvářejí novou dimenzi autentického vyprávění. Tvůrci: Jana Svobodová, Jan Burian, Philipp Schenker, Jakub Hrab a další. Účinkují (živě): Minny Deol Olson, David Van Allen, Chad Willer, (virtuálně): Ashley Pudil, John Rocarek, Marj Nejdl, Tambwe Kitungano a Masemo Ruharuka Abel. Zvláštní poděkování: Anne Dugger, Janet L. Stoffer a Rodney Oman Bradley. Světová premiéra. Po každém představení debata s tvůrci a účinkujícími. Anglicky s českými titulky. Vstupné: 190/90Kč / 65 minut. Po představení v neděli 13. 11. následuje česko -indická dance party ve stylu Bollywoodu.

13–14 Dechovka VOSTO5/ Jiří Havelka / Karel František Tománek/Divadlo Archa ne/po divadlo 20.00 KZ Domovina

Chcete vědět, jak by vám bylo na tancovačce po druhé světové válce? Viděli jste už někdy slavnostní otevření Sokolovny? A přejete svým nepřátelům pomník? Divadelní dokument o historii, který je víc dokumentem o nás.

Nově uváděno v KZ Domovina, Na Maninách 32a, Praha 7, www.kzdomovina.cz. Vstupné 300/200Kč / 90 minut.

14 Heiner Goebbels – „Explain nothing. Put it there. Say it. Leave.“ –

Theatre as experience. po FESTIVAL AKCENT 11.00–13.00 přednáška

Přednáška předního divadelního režiséra, reformátora hudebního divadla, skladatele, tvůrce instalací a peda- goga Heinera Goebbelse nese úderný název: „Nic nevysvětluj. Dej to tam. Řekni to. Odejdi. – Divadlo jako zkušenost." V rámci festivalu Akcent. Vstup ZDARMA, nutná registrace.

16 Divadlo Vizita – Úživný žír st divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

17 Olja Michaljuk – Máta čt 18.00

FESTIVAL AKCENT V srpnu roku 2014 navštívila ukrajinská umělkyně Olja Michaljuk přátele v okupovaném městě Alčevsk uprostřed divadlo Donbaské oblasti. Výbuch na nádraží Debalcevo jí znemožnil návrat zpět do Kyjeva. Následující dny byly ve zna­ mení strachu o vlastní život a nekončících špatných zpráv o zmařených životech mladých lidí. Zážitky z nedobro­ volného pobytu ve válečné zóně zpracovala do představení, které kombinuje dokumentární divadlo s výtvar­ nou instalací. Neformální setkání s tvůrci. Ukrajinsky s českým překladem. Vstupné 150 Kč / 90 Kč / 70 minut.

10

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LISTOPAD–PROSINEC 2016

PROGRAM

18 Forced Entertainment – The Notebook pá 20.00

FESTIVAL AKCENT Inscenace v režii Tima Etchellse podle románového debutu maďarské autorky Ágoty Kristóf Velký sešit. Členové divadlo Forced Entertainment Robin Arthur a Richard Lowdon unikátním způsobem unisono vyprávějí příběh dvojčat evakuovaných a ukrývaných před válečným konfliktem u babičky na venkově. Tyto bezejmenné děti, sociální out­ sideři, přeživší podivíni, vnímají svět prostřednictvím svého drsného soukromého kódu a formují svou morálku ve světě zvrácených hodnot válečné a poválečné doby. Anglicky s českými titulky. Vstupné 290 / 190 / 120 minut bez přestávky.

19 Trochu divné divadlo so Noc divadel 17.00

Komentovaná prohlídka Divadla Archa. Komentovaná prohlídka Divadla Archa s jeho ředitelem Ondřejem Hrabem, Janou Svobodovou a divadelními uvaděči.

19 Teng Teng Lam a Kevin Chio – Made in Macau 2.0 so 18.00

FESTIVAL AKCENT Macao je bývalá portugalská kolonie na poloostrově na jižním pobřeží Číny. Od roku 1999 je zvláštní správní a Noc divadel 2016 oblastí Čínské lidové republiky. Teng Teng a Kevin jsou mladí čínští umělci, kteří v Macau žijí. Oživením vzpomínek, inscenace s diskusí návratem do dětských her a jejich konfrontací se současnou realitou se snaží vyjádřit svůj strach ze ztráty svobo­ dy pod stále rostoucím vlivem čínské centrální vlády. Svou zprávu o svých obavách a nadějích vytvářejí pomocí vážných i komických scén, nejrůznějších výrazových prostředků, loutky a objekty nevyjímaje. Představení vzniklo v loňském roce ve spolupráci Archa.lab a KALD DAMU. ZDARMA / 70 minut. Anglicky s českými titulky.

19 Forced Entertainment – The Notebook so 20.00

FESTIVAL AKCENT Inscenace v režii Tima Etchellse podle románového debutu maďarské autorky Ágoty Kristóf Velký sešit. Členové divadlo Forced Entertainment Robin Arthur a Richard Lowdon unikátním způsobem unisono vyprávějí příběh dvojčat evakuovaných a ukrývaných před válečným konfliktem u babičky na venkově. Tyto bezejmenné děti, sociální out­ sideři, přeživší podivíni, vnímají svět prostřednictvím svého drsného soukromého kódu a formují svou morálku ve světě zvrácených hodnot válečné a poválečné doby. Anglicky s českými titulky. Vstupné 290 / 190 / 120 minut bez přestávky.

20 Ostravská banda

ne hudba Jeden z předních komorních orchestrů pro novou hudbu se po třech letech vrací do Divadla Archa, kde se 20.00 představí pod vedením jak zakladatele orchestru Petra Kotíka, tak poprvé i německého dirigenta Johanna Kalitz­ keho. Hlavní částí programu bude čtyřicetiminutový Komorní dvojkoncert pro klavír, housle a dechové nástroje (1925) Albana Berga, který patří mezi nejnáročnější skladby 20. století. V Praze bude uveden poprvé! Sólisté: Hana Kotková, housle, Daan Vandewalle, klavír. Program: Christian Wolff: Trust, Alban Berg: Kammerkonzert, Petr Kotík: Nine + 1, Salvatore Sciarrino: Allegoria della notte. Pořádá Ostravské centrum nové hudby ve spolupráci s Divad­ lem Archa. Vstupenky 290 / 150 minut.

21–22 STOLPERSTEINE STAATSTHEATER / KAMENY ZMIZELÝCH po/út 20:00

FESTIVAL AKCENT STAATSTHEATER / Badisches Staatstheater Karlsruhe / Hans-Werner Kroesinger a Pražský divadelní Jsou už neodmyslitelnou součástí veřejných prostor německých měst; kameny zmizelých upomínají na oběti Třetí festival německého jazyka říše. Dva z nich leží i před Státním divadlem v Karlsruhe. Jsou věnovány zpěvačce Lilly Jankelowitz a herci Paulu divadlo Gemmekeovi. Jejich dnešní kolegové porovnávají své současné občanské postoje s chováním svých předchůd­ ců v divadelním souboru, kteří likvidaci obou umělců připustili. Uváděno v němčině s českými titulky. Vstupné 350 Kč sezení / 100 Kč stání / 120 minut.

21 Rozálie Kohoutová a Tomáš Bojar – FC ROMA po FESTIVAL AKCENT 22.30 film

Dokument FC ROMA pojednává o jednom neobyčejném romském fotbalovém klubu z Děčína, jehož hráči nechtějí nic jiného, než si zahrát. Není jim to ale moc přáno, protože jsou stále vystaveni řadě předsudků a ostatní týmy s nimi nechtějí hrát. Jak se žije romské komunitě na severu Čech? Lepší se situace romské menšiny v ČR? Uváděno s anglickými titulky. 76 minut, vstupné zdarma.

22 Interaktivní dílna pro školy: Jak vzniká dokumentární divadlo? út FESTIVAL AKCENT Dílna zaměřená na principy dokumentárního divadla představí umělecký proces založený na společné tvorbě 10.00–13.00 Archa.školám a práci s reálnými zdroji. Účastníci se ve spolupráci s profesionály seznámí se základy světelného a zvukového designu, tvorbou textů, improvizací v prostoru a videoartem. Dílnu povedou autoři inscenací dokumentárního divadla Jana Svobodová, Philipp Schenker, Jan Burian a Pavel Kotlík ve spolupráci s Dominikem Hradilem.

23 Teng Teng Lam a Kevin Chio – Made in Macau 2.0 st 20.00

FESTIVAL AKCENT Macao je bývalá portugalská kolonie na poloostrově na jižním pobřeží Číny. Od roku 1999 je zvláštní správní divadlo oblastí Čínské lidové republiky. Teng Teng a Kevin jsou mladí čínští umělci, kteří v Macau žijí. Oživením vzpomínek, návratem do dětských her a jejich konfrontací se současnou realitou se snaží vyjádřit svůj strach ze ztráty svobo­ dy pod stále rostoucím vlivem čínské centrální vlády. Svou zprávu o svých obavách a nadějích vytvářejí pomocí vážných i komických scén, nejrůznějších výrazových prostředků, loutky a objekty nevyjímaje. Představení vzniklo v loňském roce ve spolupráci Archa.lab a KALD DAMU. Vstupmé 150/90 Kč / 70 minut. Anglicky s českými titulky.

24–27 Ultima Vez – In Spite of Wishing and Wanting čt–ne 20.00

FESTIVAL AKCENT Choreografie In Spite of Wishing and Wanting způsobila v době svého uvedení v roce 1999 obrovský rozruch tanec nejen proto, že hudbu k ní napsal a nahrál David Byrne. Wim Vandekeybus tehdy poprvé vytvořil inscenaci v čistě mužském obsazení. V roce 2016 se Wim k inscenaci vrátil a obsadil ji novou generací tanečníků. Nespoutaná, divoká i hravá choreografie získala v kontextu událostí poslední doby zcela nové významy. Vstupné 390/190Kč / 110 minut bez přestávky.

11

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / NOVEMBER–DECEMBER 2016

PROGRAM

27–28 Dechovka VOSTO5/ Jiří Havelka / Karel František Tománek/Divadlo Archa ne/po divadlo 20.00 KZ Domovina

Vstupné 300/200Kč / 90 minut.

30 EKG – O Lásce a Něze st literatura 20.00

Literární kabaret Igora Malijevského a Jaroslava Rudiše. Účinkují: Sára Vybíralová a Longital.

Vstupné 190/110 Kč / 120 minut s přestávkou.

Veřejné natáčení Show Jana Krause: 1., 8., 14., 15. a 29. listopadu vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji v pokladně Divadla Archa a on–line. Změna programu vyhrazena.

Prosinec

2 Už jsme doma a Jihočeská filharmonie

pá hudba Podobná setkání se nekonají často. Klasik české hudební alternativy, kapela Už jsme doma, zaduní v doprovodu 20.00 symfonického orchestru Jihočeské filharmonie. Na jediném koncertě v Praze zazní stěžejní skladby Už jsme doma v nových aranžích a pod taktovkou amerického dirigenta Joshuy Kohla. Vstupné 390 Kč / 150 minut.

3 Stimul festival: Reinhold Friedl / Franck Vigroux, Ken Ganfield so hudba 20.00

Unikátní propojení dvou hudebních světů nabídne v rámci festivalu Stimul Reinhold Friedl – německý pianista, skladatel a lídr předního seskupení soudobé hudby Zeitkratzer společně s radikálním francouzským elektronikem Franckem Vigrouxem v rámci projektu Tobel. Zvuk vnitřního klavíru se spojí s hutnou elektronickou magmou. Support – americký hráč na modulární syntezátor Ken Ganfield. Předprodej 200 Kč / v den koncertu 250 Kč / 90 minut.

8–10 Kolonizace – nový počátek VOSTO5 / Divadlo Archa

čt–so hudba Kdo jsme – kam jdeme – kdo přijde po nás? Zážitkové sci-fi drama za horizontem událostí, hranicí gravitace 20.00 a limitem rychlosti světla. Lidé od nepaměti toužili prozkoumávat daleký vesmír. Co je k tomu žene? Zvědavost, pokrok, dobrodružství, zvětšování životního prostoru, šíření lidské DNA, anebo jen obyčejná lidská pýcha?

Kolonizace nových planet je nevyhnutelnou budoucností. Má být ale vesmír kolonizován člověkem? Nejnovější site-specific Divadla VOSTO5 inspirovaný Archou, evolucí a československými sci-fi komiksy. Režie: Jiří Havelka.

Vstupné 250/150 Kč / 80 minut.

11–12 EKG – O lásce a Naději ne/po literatura 20.00

Literární kabaret Igora Malijevského a Jaroslava Rudiše. Účinkují: Apetit Hlinomazův, Ježíšek, Jindřich Mann a Marek Šindelka. Hraje Kursk.sk! Vstupné 190/110 Kč / 120 minut s přestávkou.

15 Divadlo Vizita – Snubní komůrka čt divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

16–17 Věra Říčařová a František Vítek – Piškanderdulá pá/so divadlo 18.00

Představení, které je legendou světového loutkového divadla. Dětská hra, která se stala divadelní avantgar- dou. Tradice, která je již třicet let zároveň neustálým experimentem. „Kdyby John Cage byl loutkář, dělal by tako- vé divadlo,“ prohlásil jeden divák po představení v New Yorku. Vstupné 100 Kč / děti, studenti, senioři 50 KČ / každé další dítě z rodiny ZDARMA! 60 minut — bez jazykové bariéry.

18–19 Min Tanaka a Rin Ishihara – Destination of the Stone ne/po tanec 20.00

Po delším čase se vrací do Archy slavný japonský tanečník Min Tanaka, který vystoupí v duetu s Rin Ishihara. Min Tanaka je jako představitel světové taneční avantgardy častým hostem významných uměleckých institucí.

V nedávné době vytvořil spolu s jazzovým pianistou Cecilem Taylorem sérii představení pro novou budovu Whitney Musea v New Yorku. Pražské publikum má unikátní příležitost kontinuálně sledovat jeho tvorbu. Spolu s hudebníkem Johnem Caleem vytvořil představení pro slavnostní otevření Divadla Archa, kde Tanaka od té doby pravidelně vystupuje. Pro příští rok chystá pro Archu choreografii s českými tanečníky a performery.

Vstupné 350/190Kč / 70 minut.

Veřejné natáčení Show Jana Krause: 6. a 13. prosince vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji v pokladně Divadla Archa a on–line. Změna programu vyhrazena.

Připravujeme 22.–23. 1. / Jana Svobodová, Wen Hui a kol.: Obyčejní lidé Premiéra projektu, který vzešel z unikátní spolupráce mezi českými tvůrci a čínským nezávislým souborem Living Dance Studio.

29. 1. / Divadlo Husa na provázku / Ondřej Novotný: Divnej brouk aneb Kdo zabil Johna Lennona režie: Vladimír Morávek 30. 1. / Divadlo Husa na provázku / Rudolf Sloboda: Uršula režie: Jan Antonín Pitínský 22. 2. / O Lásce a EKG – 10 let EKG na scéně Archy 22.–24. 3. / Pieter De Buysser – After Party (premiéra) 12

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LISTOPAD–PROSINEC 2016

ENGLISH PROGRAM

November

3–4 RE:PUBLIKUM

Thu/Fri conference Renowned foreign and Czech experts will discuss inspirational examples from the field of working with the public, 9:00 agencies focusing on data analysis, the role of founders or engaged cultural organizations or the pitfalls of working with the audience. There will also be specialized workshops and excursions to inspirational cultural organizations.

Organized by Creative Europe – Culture and Art Institute – Theatre Institute. Whole conference CZK 700 / students CZK 450, 1st day only CZK 300 / students CZK 150.

5 15 Years of Guerilla Records We are organizing a meeting of unorganized youth

Sat music Guerilla Records was founded in 2001 as a crazy project to preserve the footsteps of the Czech underground for 16:00 future generations. A meeting of friends of the velvet underground with bands Kabaret Dr. Caligariho, DG 307, Umělá hmota, BBP and Burgtheater, who set to music the poetry of Vratislav Brabenec, Mikoláš Chadima Trio, DekadentFab­ rik and Krch-Off band under the guidance of decadent poet J. H. Krchovský and Půlnoc.

Tickets: purchased before 4 November CZK 350 / on the day of the concert CZK 450.

9 Philip Glass Piano Concerts performed by Philip Glass Wed music 20:00

10–27

Philip Glass's appearance at Archa is no coincidence. Twenty years ago an audience here witnessed the last ever joint performance by Glass and poet Allen Ginsberg. In this special concert program, the soon to be octogenarian composer pays tribute to Ginsberg's legacy. Tickets CZK 2,500 seated / CZK 1,900 standing / 120 minutes.

AKCENT FESTIVAL

10 Spielraum Kollektiv – BUSKING UN/LIMITED Thu 20:00

AKCENT FESTIVAL Prague was until recently one of the most popular cities in the world for busking. Romantic ideals clashed with theatre a struggle for space and attention, not only between merchants and buskers, but also among the buskers them­ selves. What are our feelings about buskers in Prague? Envy? Contempt? Helplessness? Do we want street art in Prague or not? Spielraum Kollektiv brings to the stage some of the stars of the Prague busking scene. A theatrical event that draws you into a game of freedom, art and commerce. Tickets CZK 150/90, 90 minutes.

11 Spielraum Kollektiv – BUSKING UN/LIMITED Fri 11:00

AKCENT FESTIVAL theatre

Performance for schools with workshop

12–13 Jana Svobodová and co. – New Bohemia (In the Middle of America)

Sat/Sun AKCENT FESTIVAL A joint project by the Archa Theatre and the Legion Arts Center (Cedar Rapids) Sat/20:00 theatre The performance takes us to a photography studio in the New Bohemia quarter of Cedar Rapids, USA. Photographer Sun/18:00 David makes portraits of his neighbours, who include the descendants of Czech migrants and immigrants from all over the world. David is interested in how people look. He is fascinated by light and shadows, by the lines and wrinkles on their faces. In our production his photographs rebel against their two-dimensional beauty. The residents of New Bohemia step out of them and tell their fascinating life stories. David's studio transforms into a living organism, where photographs and music are created right on the stage and form a new dimension of authentic storytelling.

Created by: Jana Svobodová, Jan Burian, Philipp Schenker, Jakub Hrab and others. Live performers: Minny Deol Olson, David Van Allen, Chad Willer. Virtual performers: Ashley Pudil, John Rocarek, Marj Nejdl, Tambwe Kitungano and Masemo Ruharuka Abel. Special thanks: Anne Dugger, Janet L. Stoffer a Rodney Oman Bradley. World premiere. In English with Czech subtitles. Tickets CZK 190/90 / 65 minutes. The performance on 13.11 will be followed by a Czech-Indian Bollywood dance party.

13–14 Brass Band VOSTO5/ Jiří Havelka / Karel František Tománek/Divadlo Archa Sun/Mon theatre 20:00 KZ Domovina

A renewed premiere in a new venue! Do you want to know what it would be like to attend a dance party after the Second World War? Have you ever seen the festive opening of a Czech "sokol" hall? And would you grant your enemies a monument? A theatre documentary about history that is more a documentary about us. Newly presented at KZ Domovina, Na Maninách 32a, Prague 7, www.kzdomovina.cz. Tickets CZK 300/200 / 90 minutes .

14 HEINER GOEBBELS – "EXPLAIN NOTHING. PUT IT THERE. SAY IT. LEAVE." –

THEATRE AS EXPERIENCE. Mon AKCENT FESTIVAL 11:00–13:00 lecture

A lecture by leading theatre director, music theatre reformer, composer, installation artist and teacher Heiner Goebbels. Presented by the Akcent Festival and Create to Connect. Free admission with registration at pokladna@archatheatre.cz.

16 Divadlo Vizita – Healthy Fat Wed theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé´z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets CZK 230/150 / 120 minutes with intermission.

17 Olya Mykhailiuk – Mint Thu 18:00

AKCENT FESTIVAL In August 2014, Ukrainian artist Olja Michaljuk visited her friend in the occupied city of Alchevsk in the heart of the theatre Donbas region. An explosion at the Debalcevo station made it impossible for her to return to Kiev. The following days were marked by fear for her life and endless bad news about the wasted lives of young people. She shaped the experiences from her involuntary stay in a war zone into a production that combines documentary theatre with art installations. An informal meeting with artists. In Ukrainian with Czech translation. Tickets CZK 150 / 90 / 70 minutes.

13

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / NOVEMBER–DECEMBER 2016

ENGLISH PROGRAM

18 Forced Entertainment – The Notebook Fri 20:00

AKCENT FESTIVAL A production directed by Tim Etchells based on the debut novel by Hungarian author Agota Kristof The Notebook theatre tells the story of twins living in hiding during the Second World War on the farm of their poor grandmother. These name­ less children, social outsiders, oddball survivors, perceive the world through their rough private code and shape their morality in a world of perverted values during the war and post-war period. Performers: Robin Arthur, Richard Lowdon. Director: Tim Etchells. In English with Czech subtitles. Tickets CZK 290 / 190 / 120 minutes without intermission.

19 An Offbeat Theatre Sat 17:00

Theatre Night 2016

A guided tour of the Archa Theatre

19 Teng Teng Lam and Kevin Chio – Made in Macau 2.0 Sat 18:00

AKCENT FESTIVAL and Theatre Night 2016 performance and discussion

Macau is a former Portuguese colony on an island off the coast of southern China. Since 1999 it is a special administrative region of the People's Republic of China. Teng Teng and Kevin are young Chinese artists who come from Macau. By reviving memories and confronting present reality they try to express their fear of losing their free­ dom under the rule of Chinese socialism through serious and comic scenes as well as puppets and objects. In English with Czech subtitles. The production was created in collaboration with the Archa.lab and KALD DAMU. Tickets: FREE / 70 minutes.

19 Forced Entertainment – The Notebook Sat 20:00

AKCENT FESTIVAL A production directed by Tim Etchells based on the debut novel by Hungarian author Agota Kristof The Notebook theatre tells the story of twins living in hiding during the Second World War on the farm of their poor grandmother. These nameless children, social outsiders, oddball survivors, perceive the world through their rough private code and shape their morality in a world of perverted values during the war and post-war period. Performers: Robin Arthur, Richard Lowdon. Director: Tim Etchells. Tickets CZK 290 / 190 / 120 minutes without intermission.

20 Ostrava Band

Sun music One of the leading chamber orchestras for new music returns to the Archa Theatre after three years. In addition to 20:00 orchestra founder Petr Kotík, the performance at Archa will be conducted for the first time by Johannes Kalitzky. The central part of the program is a 40-minute chamber concert for piano, violin and brass (1925) by Alban Berg, consid­ ered one of the most difficult pieces of the 20th century. This will be its first ever performance in Prague! Soloists: Hana Kotková – violin, Daan Vandewalle – piano. Program: Christian Wolff: Trust, Alban Berg: Kammerkonzert, Petr Kotík: Nine + 1, Salvatore Sciarrino: Allegoria della notte. Organized by the Ostrava Centre for New Music in cooperation with the Archa Theatre. Tickets CZK 290 / 150 minutes.

21–22 STOLPERSTEINE STAATSTHEATER / Stones of the Departed Mon/Tue Mon/20:00 Tue/16:00/ 20:00

AKCENT FESTIVAL STAATSTHEATER / Badisches Staatstheater Karlsruhe / Hans-Werner Kroesinger and Prague Festival of They are now an essential part of the public space in German cities – the Stolpersteine (stumbling blocks) by German Language Theatre Cologne artist Gunter Demnig that recall the victims of the Third Reich. A pair of them are even lying in front of the State theatre Theatre in Karlsruhe, dedicated to singer Lilly Jankelowitz and actor Paula Gemmeke. They recall the saddest chap­ ter of German cultural history. In German with Czech subtitles. Tickets CZK 350 seated / CZK 100 standing / 120 minutes.

21 Rozálie Kohoutová and Tomáš Bojar – FC ROMA Mon AKCENT FESTIVAL 22:30 and Hate Free

film

The documentary FC ROMA tells the story of an unusual Roma football club from Děčín whose players want nothing more than to play. But they must struggle with obstacles and prejudice, and other teams don't want to play with them. What is life like in Roma communities in North Bohemia? Is the situation of the Roma minority in the Czech Republic improving? In Czech with English subtitles. 76 minutes, admission free.

22 INTERACTIVE WORKSHOP FOR SCHOOLS: HOW IS DOCUMENTARY THEATRE CREATED? Tue 10:00–13:00

AKCENT FESTIVAL A workshop focusing on the principles of documentary theatre that presents an artistic process based on joint work.

Archa.for.Schools Participants in the workshop will learn about the process of working with sources and further shaping them from the perspective of various theatre disciplines: sound and light design, video art, individual and group improvisation.

Led by Jana Svobodová, Philipp Schenker, Jan Burian and Pavel Kotlík in cooperation with Dominik Hradil.

23 Teng Teng Lam and Kevin Chio – Made in Macau 2.0

Wed theatre Macau is a former Portuguese colony on an island off the coast of southern China. Since 1999 it is a special 20:00 administrative region of the People's Republic of China. Teng Teng and Kevin are young Chinese artists who come from Macau. By reviving memories and confronting present reality they try to express their fear of losing their freedom under the rule of Chinese socialism through serious and comic scenes as well as puppets and objects. The production was created in collaboration with the Archa.lab and KALD DAMU. In English with Czech subtitles. Tickets CZK 150/90 / 70 minutes.

24–27 Ultima Vez – In Spite of Wishing and Wanting Thu–Sun 20:00

AKCENT FESTIVAL When In Spite of Wishing and Wanting was first presented in 1999 the choreography caused an enormous uproar. dance Wim Vandekeybus for the first time created a performance about the initial desire among men. In 2016 the purely male cast inspired a new generation of dancers. The unrestrained, wild and playful choreography accompanied by a soundtrack by David Byrne provokes new meanings. Tickets CZK 390 / 190 / 110 minutes without intermission.

27–28 Brass Band VOSTO5/ Jiří Havelka / Karel František Tománek/ Archa Theatre Sun/Mon theatre 20:00 KZ Domovina

Tickets CZK 300/200 / 90 minutes.

14

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LISTOPAD–PROSINEC 2016

ENGLISH PROGRAM

30 EKG – Of Love and Tenderness Wed literature

A literary cardiogram with Igor Malijevský and Jaroslav Rudiš. Featuring: Sára Vybíralová and Longital.

Tickets CZK 190/110 / 120 minutes with intermission.

Public filming of the Jan Kraus Show: 1, 8, 14, 15 and 29 November always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online. The program is subject to change.

December 2 Už jsme doma and South Bohemian Philharmonic Fri music 20:00

Encounters like this don't happen often: classic band of the Czech alternative scene Už jsme doma and the South Bohemian Philharmonic Orchestra. Their joint concert in Prague will feature the central works of Už jsme doma in new arrangements under the baton of American conductor Joshua Kohl. Tickets CZK 390 / 150 minutes.

3 Stimul festival: Reinhold Friedl / Franck Vigroux, Ken Ganfield

Reinhold Friedl, German pianist, composer and leader of contemporary music group Zeitkratzer and radical French electronic musician Franck Vigroux bring two musical worlds together in their Tobel A project at the Stimul Festival.

The sound of internal piano combined with dense electronic magma. Support – American modular synthesizer play­ er Ken Ganfield. Advance tickets CZK 200 / at the door CZK 250 / 90 minutes.

Sat music 20:00

8–10 Colonization – New Origin VOSTO5 / Archa Theatre

Thu–Sat theatre Who are we? Where are we going? Who will come for us? Mankind has always longed to discover and explore 20:00 new places. What drives us? Curiosity, advancement, adventure, enlarging living space, disseminating human DNA or just ordinary human pride? The colonization of new planets is inevitable. But should the universe be colonized by people? Director: Jiří Havelka. Tickets CZK 250/150 / 80 minutes.

11–12 EKG – On Love and Hope Sun/Mon 20:00

literature

A literary cardiogram with Igor Malijevský and Jaroslav Rudiš. Tickets CZK 190/110 / 120 minutes with intermission.

15 Divadlo Vizita – Wedding Chamber Thu theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé´z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets CZK 230/150 / 120 minutes with intermission.

16–17 Věra Říčařová and František Vítek – Piškanderdulá Fri/Sat theatre 18:00

Legendary Czech pupeteers Věra Říčařová and František Vítek return to the Archa Theatre with a performance inspired buy children’s games. Featuring dancers, artists, knights, horses, clowns and other puppets. After a performance in New York, one member of the audience said: "If John Cage was a puppeteer, he would be doing theater like this." Tickets CZK 100 / children CZK 50 / every other child from one family free entry / 60 minutes — no language barrier.

18–19 Min Tanaka and Rin Ishihara – Destination of the Stone Sun/Mon dance 20:00

Famous Japanese dancer Min Tanaka returns to Archa after a long hiatus to perform a duet with Rin Ishihara. As a representative of the world dance avant-garde, Min Tanaka is a frequent guest of renowned arts institutions.

He recently created together with jazz pianist Cecil Taylor a series of performances for the new building of the Whitney Museum in New York. Prague audiences have the unique opportunity to continually follow his creative work. Together with musician John Cale, he created a performance for the grand opening of the Archa Theatre, where Tanaka has been regularly appearing ever since. For next year he is preparing choreography for Archa with Czech dancers and performers. Tickets CZK 350/190 / 70 minutes.

Public filming of the Jan Kraus Show: 6 and 13 December always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online. The program is subject to change.

Coming soon 22–23.1 / Jana Svobodová, Wen Hui and co.: Ordinary People The premiere of a project emerging from a unique collaboration between Czech artists and Chinese independent theatre group Living Dance Studio.

29.1 / Goose on a String Theatre / Ondřej Novotný: Strange Beetle or Who Killed John Lennon?

Director: Vladimír Morávek 30.1 / Goose on a String Theatre / Rudolf Sloboda: Uršula Director: Jan Antonín Pitínský 22.2 / Of Love and EKG – 10 Years of EKG at Archa 22–24.3 / Pieter De Buysser – After Party (premiere)

15

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / NOVEMBER–DECEMBER 2016

foto Tim Etchells

ČAS JAKO DAR

18

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LISTOPAD–PROSINEC 2016

Britský režisér, autor instalací a filmů, spisovatel Tim Etchells (*1962) je jedním ze zakladatelů významného britského divadelního souboru Forced Entertainment, který od roku 1984 nabízí jeden z nejdůležitějších impulsů k rozvoji kolektivního autorského divadelního jazyka v podobě tzv. devised theatre. České publikum již mělo šanci vidět několik jeho scénických děl: That Night Follows Day, Quizoolla a Void Story. Na festivalu Akcent bude uvedena inscenace The Notebook (Velký sešit) v Etchellsově režii.

Praze bude představena vaše inscena­ V ce The Notebook, která vznikla podle literární předlohy maďarské spisovatelky Ágoty Kristóf. Proč jste se rozhodl praco­ vat s literárním textem? To přeci nebývá pro váš soubor Forced Entertainment příliš obvyklé.

V knize a samotném stylu jsme rozpoznali něco, co je extrémně performativní a hovoří podob­ ným jazykem jako naše skupina. Způsob, jakým Kristóf užívá jazyk, a to mnohdy špatně nebo ne­ dokonale, nebo jak představuje akce postav, vám dává jako čtenářům šanci soudit události v příběhu i styl díla, což však Kristóf jako autorka nedělá. Nabízí vlastně poměrně problematic­ ké čtení, podobné našemu jazyku i uvažování o performance nebo o komunikaci s publikem.

S touto knihou se cítíme hluboce spojeni.

P roměnila práce s literárním textem také váš způsob práce s herci?

Dříve jsme zpracovali text vizuální umělkyně Sophie Calle v projektu Exquisite Pain, kde byl na scéně umístěn objekt na stole. V tomto případě jsme se snažili co nejvíce porozumět textu a učinit při práci s ním ta správná editorská a dramaturgická rozhodnutí.

Ano, je to jiné. Obvykle na začátku nemá­ me nic, ale zde také musíme řešit podobná roz­ hodnutí, co s tím materiálem uděláme. Jediné, co se liší, je, že zde jsme odkázáni na knihu, bereme z ní mnohé, je to skutečně předmět, který má sílu.

B yl tedy v případě práce nad inscenací The Notebook vůbec prostor pro otevře­ nou hru nebo improvizaci?

Improvizovali jsme v tom, jak ke knize přistoupit.

Snažili jsme se reflektovat rozdíl mezi naším prvotním čtením a následnou prací s jistým záměrem. Oba performeři na scéně často mluví unisono, někdy každý jen svým hlasem – to jsou důležitá dramaturgická rozhodnutí při práci s materiálem.

P okud zkoušíte ryze autorskou věc, začí­ náte od práce s tématem, anebo třeba rozvíjíte určitou strukturu, schéma týkající se například délky performance, pro něž se snažíte najít naplnění?

Málokdy pracujeme přímo s tématem.

19

Raději začínáme s něčím konkrétním – například s kostýmem nebo určitou akcí. Téma přichází později, až po jisté práci zjišťujeme, o čem to bude. Někdy je prvotním impulsem například jistý obraz – například zde jsem měl na začátku představu, jak vedle sebe jsou na scéně Richard a Robie z Forced Entertainment. Pak mě teprve napadlo, že by mohli číst unisono celou knihu jako dvojčata, ale Velký sešit od Ágoty Kristóf by zabral čtyři hodiny, tak jsme text pokrátili.

L eckdy jsem při sledování vašich předsta­ vení měl pocit, že vás možná daleko více inspiruje hudba nebo hudební struktury než existující divadlo, že pracujete s repe­ ticí a redukcí materiálu jako minimalista nebo producent techno, zkoumáte délku projektů jako John Cage nebo dáváte prostor improvizaci jako lidé z oblasti volné improvizace... Dáváte prostor jiným médiím, aby ovlivnily vaši tvorbu více než zatěžkaná divadelní tradice?

Minimalisté i tvůrci techno pracují s malým materiálem a hlavně velmi formálně, samplují, vytvářejí struktury, které nechávají prostor posluchačům. To je velmi inspirativní, stejně jako koláže, cut up, střet materiálů z různých stylistik, což lze sledovat v hip hopu nebo turntablismu.

To, co dělají současní dramatici, mě příliš nezají­ má, hudba je nám bližší a metaforicky řečeno – my sami se chováme spíše jako hudebníci.

T o, že fungujete jako skupina lidí, kolektiv, je znakem určitého politického postoje?

Spíše nepřímým. Je to pragmatický postoj, ale také zkušenost, že kolektivní rozhodnutí i práce nad materiálem jsou nejlepším způsobem jak pracovat nad dílem. Toto společné vyjednává­ ní, pro něž je vznik díla prostorem pro rozdílné impulsy, má někdy podobu konverzace a jindy boje. Jinak ale pracovat neumím a ani nechci, neboť se mi síla kolektivu mnohokrát osvědčila.

Potřebuji své kolegy, společně se rozvíjíme a dohromady jsme silnější.

S Forced Entertainment však tvoříte přes třicet let. Jak zajistíte, aby se vaše skupina sama nezničila nebo se přinejmenším neopakovala anebo aby objevila něco nového?

Někdy zveme nové lidi ke spolupráci, jindy změ­ níme princip práce a třeba si vezmeme právě text Ágoty Kristóf. Vyvíjíme formu, děláme si překážky v práci. A co je nejdůležitější – musíme skutečně velmi pozorně a citlivě sledovat to, co se mezi námi děje ve zkušebně a zkoušet nechávat nějaké věci svobodně růst. Sledujeme i proměnu našich děl v průběhu hrání, ale hlavně – nejsme fabrikou na výrobu inscenací.

P racujete s opakováním, pomalým rozvojem materiálu, extrémní délkou projektů, vyčerpávající délkou scén nebo minimálním rozvíjením prostých idejí a scénických nápadů... Co byste mohl říct o dramaturgii Forced Entertainment? Kdo je u vás dramaturgem?

Na většinu věcí přijdeme na zkouškách, přestože někdy například nefungují na scéně, ale o věcech společně diskutujeme, hádáme se. Nabízíme si a zkoušíme například deset řešení jednoho problému, než vybereme to jedno správné. Ale samozřejmě někdy rozhoduji o věcech já, protože nebývám na scéně a mám přeci jen jistý odstup.

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / NOVEMBER–DECEMBER 2016

ám dojem, že ohledáváte jistý, jak by M řekl Roland Barthes, „nulový stupeň diva­ dla“, jisté základní principy toho, co to znamená být přítomný na scéně, rozvíjení bazálního vztahu performera a diváka, snaha pracovat skromně a jednoduše, potlačovat spektakularitu a jevištní opulentnost. Ptáte se po základních ka­ menech identity divadla a divadelnosti.

Co vás inspirovalo na samotném počátku vaší skupiny?

Studovali jsme divadlo, zajímali se o Artauda, Brechta, Grotowského, sledovali a zkoušeli rituály i dětské hry jako základy performativity.

Viděli jsme nějaké projekty experimentálního divadla 70. let, ale také nás inspirovalo vý­ tvarné umění. Chtěli jsme obnažovat divadelní konstrukci, a to klidně i konstrukci, co jsme viděli u jiných. Osahávali jsme si různá teritoria i formy.

Zajímalo nás napětí mezi žitou zkušeností a například filmem nebo televizí, která pro nás byla velmi důležitá. Hlavně přepínání kanálů.

Ale také nás zajímalo, co to znamená být lid­ skou bytostí před druhým člověkem. Na počátku jsme chtěli mít mezi námi a publikem zeď, chtěli jsme být něco jako film, ale to jsme po cca dvou letech přestali rozvíjet, neboť jsme naopak chtěli začít testovat vztah mezi hledištěm a jevištěm. asto pracujete s úplným minimem Č prostředků, tak jako pracovalo například vesnické nebo středověké divadlo. Je tato scénická skromnost rozhodnutým po­ litickým gestem proti současné divadelní praxi?

Chceme, aby byla jistá podobnost mezi jevištěm a hledištěm. My říkáme: jsme zde, ale také toho moc nemáme, ale i to stačí. Nepo­ třebujeme hodně peněz na triky. Můžeme být i chudí i trapní, ale něco se může stát. Naše strana divadla může ukázat, že i chudý materiál lze rozvíjet a proměňovat tak, aby byl podnět­ ný. Diváci u nás vidí základní materiál, nikoliv pompézní triky. mínil jste trapnost. Mohu ještě přidat ně­ Z kdy extrémní délku, opakování se, nudu, balast, banalitu, odpad nebo jednodu­ chost jako základní oblasti, které zkoumá­ te a na scéně zpracováváte, přestože se jich většina divadelníků bojí nebo je považuje za zbytečné nebo určené k vyloučení. V Disco Relax například vaši performeři uvádějí do chodu velmi dlouhý konec večírku plný opileckých blábolů, hloupé hudby, chichotání a rozverného chování, který trvá bez zvratu velmi dlouho. Tomorrow’s Parties zase dva aktéři hodinu hovoří a sní bez hnutí o tom, co bude v budoucnosti. Kde je hranice, kdy může být nuda silná a zábavná a kdy opravdu nudná a nikam nesměřující?

Myslím, že sama délka je někdy napínavou veličinou performance. Zkoušíme se rozhodnout a sledovat, co se stane. Někdy stačí malé po­ suny, prohlubování tématu nebo pouhý prostor pro svobodu a život na scéně. Už to samo o sobě může být velmi silné. To, co vypadá chu­ dě, se naopak může ukázat jako plné a bohaté.

Je potřeba respektovat i publikum, kterému vlastně dáváme prostor k vlastním představám nebo komentářům. Performance je dar ve smyslu daného času, prostoru a nějaké imaginace, není třeba publiku cpát naše postoje nebo jasně

FORCED ENTERTAINMENT – NOTEBOOK / 18.–19. 11. / 20.00

ROZHOVOR S REŽISÉREM TIMEM ETCHELLSEM

vyprofilované charaktery postav či rychlý sled události. Sama strukturace chvíle nebo časo­ vého sledu, který je odlišný od reálných situací, vůbec nemusí nudit.

P racujete s různými médii – divadlem, literaturou, vytváříte filmy a instalace, píšete texty... Ovlivňují se tyto prostředky navzájem?

To se stává velmi často. Práce s jedním médiem otevře určité možnosti, které má smysl rozvíjet právě v médiu jiném. Objevy z divadel uplatním například v neonových instalacích v podobě nápisů. Leckdy něco objevím při psaní literatury nebo při psaní si do diářů a sešitů.

dyž pracujete s Forced Entertainment, K znáte zvyky, možnosti a potenciál této skupiny. Dokážete si představit, že pracu­ jete i například s normálními herci s jejich divadelními sedimenty i jinou zkušeností či estetickou potřebou?

Někdy je to skvělé, když lidé přinášejí jiné zkušenosti, dovednosti, sensibilitu a jsou třeba i formovaní institucí, což my nejsme. Jsem zvyklý pracovat v jistém rámci, dávám lidem například instrukce a pak jen sleduji jejich scénický chaos a formování kolektivního porozumění. Mnohé z našich realizací jsou založeny právě na tomto porozumění, které je však tvárné. Je zajímavé hledat tam, kde náš prostor ještě není až tak pojmenovaný. A když pracuji s jinými performery, než se známými lidmi z našeho souboru, je to pro mě výzva. Musím se sám učit a adaptovat, rozví­ jet jejich směrem, objevovat něco nového.

Rozhovor vedl Lukáš Jiřička

foto Tim Etchells

áte s každým novým dílem potřebu roz­ M víjet divadelní jazyk, hledat v neprobáda­

ných oblastech, anebo se rád vracíte do již ohledaného, ověřeného a hledáte jiný potenciál těchto již známých estetik?

Nejsme příliš programoví, nemáme žádný mani­ fest toho, co chceme dělat. Skočíme do projektu a sledujeme, co se může dít a co se děje. Někdy zkoušíme, co je ještě na scéně možné dělat, jindy prohlubujeme náš předchozí scénický aparát, to, co v našem slovníku již bylo. Zkoumáme to, co je neuzavřené.

20

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LISTOPAD–PROSINEC 2016

MIN TANAKA

Min Tanaka a John Cale před slavnostním otevřením Divadla Archa 5. června 1994

foto David Kumermann

MIN TANAKA: DESTINATION OF THE STONE

Jeho tanec je založen především na extrémním vnímání prostoru a času a pro Tanaku je důležité, že se tanec odehrává vždy „tady a teď“. Jeho tělo je seismograf, který reaguje na všechny tek­ tonické impulsy našeho duchovního prostředí.

Tento tanec znejišťuje všechny fyzické zákony a vytváří tělesnou báseň.

Jedná se o tanec, který nemá formu, je plný neočekávaných událostí a zároveň pevně zakořeněn v zemi. Tanakova gesta vycházejí ze zemědělských prací, kterým se již po několik desetiletí věnuje na své farmě uprostřed japon­ ských hor.

Min Tanaka je jako představitel světové taneční avantgardy častým hostem význam­ ných uměleckých institucí. V nedávné době vytvořil spolu s jazzovým pianistou Cecilem Taylorem sérii představení pro novou budovu Whitney Musea v New Yorku. Pražské publikum má unikátní příležitost kontinuálně sledovat jeho tvorbu. Spolu s hudebníkem Johnem Caleem vytvořil představení pro slavnostní otevření Divadla Archa, kde Tanaka od té doby pravi­ delně vystupuje. Pro příští rok chystá pro Archu choreografii s českými tanečníky a performery.

MIN TANAKA A RIN ISHIHARA – DESTINATION OF THE STONE / 18.–19. 12. / 20.00

foto archiv Divadlo Archa

Po delším čase se vrací do Archy slavný japonský tanečník Min Tanaka. Uvede zde dvě představení Destination of the Stone. Jak je však Tanakovým zvykem, žádná dvě jeho představení nejsou identická.

21

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / NOVEMBER–DECEMBER 2016

PĚT OTÁZEK PRO YASSINA MRABTIFI

Jak jsi začal tancovat?

Belgie je bláznivé místo, protože zde máte vlivy z celého světa, a když jste umělec, nemůžete než být ovlivněn z tisíce stran. Já tancuju hip hop – s hip hopem jsem začal a dávám mu přednost.

Jsem produktem tisíce vlivů – ovlivnila mě televize, pop kultura i moje vlastní kultura. Doma jsme pořád tancovali. Také jsem tancoval na marockých svatbách se svými staršími sestrami.

Obvykle muži a ženy tancují odděleně, ale když jsem byl dítě, tak jsem raději jako holka tančil se ženami, protože tančí lépe než muži. A pak jsem začal s orientálním tancem! Jak jsem rostl, byl jsem hrozně smutný, protože když začnete být mužem, nemůžete takto tančit. To přísluší ženám a ty mají svůj vlastní svět.

Sestry mi také ukázaly své hip hopové triky, pustili jsme si MTV a pořádali battly, při kte­ rých jsme tančili hip hop na skříni. Ve škole jsem miloval všechno, co nějak souviselo s hip hopem a break dancem. Později jsme se s kamarády dali dohromady a založili hip hopovou partu.

Naše první kreace měla ohromný úspěch, měli jsme více než sto představení. Nikdy jsem necestoval víc než tehdy s touto skupinou. Byl to neskutečný úspěch, přestože jsme to připravili bez peněz a zkušeností, jen tak mimo školu.

Později jsme s jedním z tanečníků vytvořili čtyři­ cetiminutový duet Insane Solidarity. Poprvé bylo tématem něco aktuálnějšího, komunikace dvou lidí s odlišnými jazyky. Můj jazyk byl, jak stoupám nahoru, jeho, jak přestává. Nemohli jsme si navzájem porozumět a důsledkem bylo, že jsme se někdy museli spolu utkat, abychom porozu­ měli. Navzájem jsme se museli ovládnout, což souviselo s mnohým, co se tehdy v Bruselu dělo.

Tenkrát jsem měl poprvé pocit, že vystoupení může být pro diváky užitečné.

Jak ses potkal s Wimem?

Na konkurzu. Jo, byl to konkurz na představení Talk to the Demon v roce 2013, o němž jsem se do­ zvěděl náhodou jen týden předem. Wima jsem neznal a neměl jsem do té doby zájem pracovat s Ultimou Vez nebo jakkoli měnit svůj život. Pro­ tože to ale bylo v Molenbeeku, pět minut pěšky od mého domu, tak jsem šel.

První setkání bylo legrační. Konkurz zahrnoval šílené technické pohybové fráze a já jsem měl čtyřicet kilo nadváhu. Vážil jsem 130 kilo, ale neměl jsem s tím problém. Dělal jsem, co jsem mohl, a věděl jsem, že se nepřerazím.

Doufal jsem, že na konci bude také čas na improvizaci, což byla moje šance. Měl jsem svůj hip hopový rejstřík, tam jsem byl doma. Vypadal jsem odlišně, mohl jsem nabídnout něco jiného a věděl jsem, že současný tanec má rád zvláštní, odlišné věci. Také jsem věděl, že všichni jsou dobří tanečníci, ale že tancují jeden jako druhý, se stejnou energií. Do té dvouminutové impro­ vizace jsem vložil všechno. Mám pocit, že to Wima zaujalo. o Prahy přijíždíš s představením In Spite D of Wishing and Wanting, které vzniklo před téměř dvaceti lety. Co se od té doby změnilo?

Myslím, že původní obsazení v té době bylo autentičtější, protože tenkrát bylo méně taneč­ ních škol, festivalů a workshopů. Lidé nebyli pod takovým globálním vlivem, dnes tancují všichni na jedno brdo. Tehdy bylo více odlišností, naše generace, která má taneční školy a kurzy, může zas zdvihnout laťku tance výš. Možná jsme tím něco ztratili, ale jsme lepší tanečníci. Pro mě je tato inscenace velmi aktuální. Snadno se mi říká první věta: „Myslíte si, že víte, kdo jsem.“ Vidím, že jsou z toho diváci v rozpacích. To má velký vý­ znam. Snažím se všechno propojovat se sebou samým, s námi, s realitou, nebo něco takového vytvářet. Je to velkolepý výlet mezi dvě krajnosti maskulinity – mužskou křehkost a maskulinní sílu – kde je potřeba znovu před každým před­ stavením najít rovnováhu mezi obojím. V naší skupině také nejsme soupeři, pomáháme si, ně­ kdy se chytneme kvůli kravině a za dvě hodiny jsme zase nejlepší kámoši, malinko jako děcka.

Myslím, že jsme tak trochu jako ztracené děti, které se chtějí něčím stát, ale neví ve skutečnosti, co a proč chtějí.

foto Danny Willems

ULTIMA VEZ – IN SPITE OF WISHING AND WANTING / 24.–27. 11. / 20.00

Jako dítě tančil na marockých svatbách, jeho taneční rukopis později zásadně ovlivnil hip hop, street a breakdance bruselských ulic a stanic metra. Od roku 2013 tančí Yassin se souborem Ultima Vez, se kterým též nyní přijíždí do Prahy.

22

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LISTOPAD–PROSINEC 2016

J akou roli může podle tebe hrát umění v dnešní společnosti?

Po pravdě jsem mohl být jedním z těch kluků, co odpálil bombu. Pocházíme ze stejné čtvrti, ulice, ta kavárna je v ulici, kde bydlím. Denně jsem je vídal. Když jsem ale byl malý, existo­ valo v Molenbeeku komunitní centrum, které pomáhalo dětem, co chodily do školy. Bylo to naproti mému domu, vedle té kavárny. Všechna tato zařízení byla později zanedbána a nako­ nec zmizela. Komunitní dům spojoval všechny ulice a sousedy. Chodily tam děti, do kina, do divadla, potkávaly různé kultury. I když to byli velmi chudí lidé, byli s něčím propojeni, s jednou věcí. A to byla kultura. V centru bývala fůra dětí, z Maroka i bílých, a všichni jsme byli stejní.

A potom, co jsem začal svou hip hopovou partu, uvědomil jsem si, že když jsem na pódiu, jakémkoli, kde jsou diváci, tak to má svůj dopad.

Hráli jsme převážně pro mladé lidi a děti.

Ukazovali jsme jim, že to není jen pro bílé, že je to i pro nás. Protože oni potřebují určité vzory.

Jenže většina těch stávajících se jim nepodobá, jsou totiž bílí. Když jsme pak po vystoupení spolu seděli na scéně, ptali se mě: Ty jsi muslim, jo? Ne, jestli jsem Arab, ale muslim. Protože v muslimské komunitě je spousta tlaků, nemůžete tancovat, nemůžete to a ono. Takže dokonce i děti cítí, že nemohou nic dělat, protože jsou muslimo­ vé. A pak jsou ohromené, když vidí muslima tancovat. Jak je to možné? Cítil jsem, že mám za ně zodpovědnost a přijal jsem ji. Jako dítě jsem chtěl také takový vzor a neměl jsem ho. A cítil jsem vztek na společnost a bílé. Nevím proč, ale všechno vás tlačí být proti. dybys mohl jednu věc změnit, co by to K bylo?

Jsme rozliční, rozdělení do svých komunit a mu­ síme přijmout tuto jinakost, prostě se s ní smířit.

Musíme si říct, že jsme komunita, ale ani v rámci ní nejsme stejní. Každý si ve společnosti může najít své místo. Toto nebyla politika praktikovaná v posledních letech. Fakt, že to přiznáme, bude dobrý pro celou společnost.

R ozhovor vedla Pavlína Svatoňová Překlad: David Kumermann

ČÍNSKÝ PROJEKT

PRVNÍ PREMIÉRA PŘÍŠTÍHO ROKU: OBYČEJNÍ LIDÉ JANA SVOBODOVÁ, WEN HUI A KOL. PREMIÉRA PROJEKTU 22. A 23. 1. 2017

Vladimír žije v malém městě nedaleko Prahy. Je mu 73 let. Celý svůj život pracoval jako soustruž­ ník a nástrojař. V mládí byl jedním z nejlepších tanečníků rokenrolu v Praze. Každou sobotu večer byl králem tanečních zábav na Václav­ ském náměstí. Tancoval extravagantní „kapitali­ stický“ tanec, dokud někdo nezavolal příslušníky SNB, kteří jej vyvedli ven. Sobotu co sobotu se opakoval stejný příběh. Nic nemohlo potlačit jeho touhu po svobodném tanci.

Wen žije v Pekingu. Je tanečnicí a choreo­ grafkou. Po studiích na divadelní akademii se měla stát primabalerínou propagandistického baletu. V roce 1989 po dobu několika týdnů se účastnila studentských protestů na náměstí Nebeského klidu. Avšak v den tragédie byla nemocná. Zachránila si tak život, ale traumatu se zbavit nemůže. V devadesátých letech založila první nezávislý taneční soubor v Číně.

David Kumermann

První premiérou příštího roku bude insce­ nace, která vzniká jako společný projekt Divadla Archa a nezávislého divadla Living Dance Studio v Pekingu. Inscenace porovnává reálné životní příběhy lidí v obou zemích. Jsou to příběhy plné tragických událostí, stejně jako velkých nadějí a falešných očekávání.

V době, kdy reprezentanti mnoha zemí v zájmu politického byznysu pohrdají otázkami základních lidských práv, se ptáme: Kdo jsou ti obyčejní lidé, v jejichž jménu své čachry dělají?

Režie: Jana Svobodová a Wen Hui Účinkují: Wen Hui, Vladimír Tůma, Jiang Fan, Phi­ lipp Schenker, Wen Luyuan, Jan Burian, Li Xinmin, Jaroslav Hrdlička a Pavel Kotlík Dramaturgická spolupráce: Lonneke van Heug­ ten a Carmen Mehnert Inscenace vzniká v koprodukci Divadla Archa a Evropského centra pro umění Hellerau v Dráž­ ďanech v rámci kulturního projektu Theatron.

David Kumermann

Premiérová představení se budou konat v Praze 22. a 23. ledna 2017 a následně v Drážďanech 27. a 28. ledna 2017.

23

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / NOVEMBER–DECEMBER 2016

foto archiv Divadlo Archa

UDRŽOVAT PLAMEN KULTURY

24

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LISTOPAD–PROSINEC 2016

U příležitosti pátnáctého výročí vzniku Guerilla Records, labelu, který se systematicky věnuje mapování a vydávání hudebního odkazu českého undergroundu vystoupí v Arše v sobotu 5. listopadu řada undergroundových skupin. U této příležitosti publikujeme fragmenty z knihy Paula Wilsona Bohemians Rhapsodies, vydané v roce 2011 nakl.

Torst, která obsahuje i vzpomínky na počátky skupiny Plastic People i osobnost Ivana Martina Jirouse.

V roce 1969 se Plastic People sešli s Ivanem Jirousem. Jirous byl bystrý, energický a velice rozhodný mladý muž, který miloval především li­ teraturu a umění. Pak uslyšel Beatles. A rock‘n‘roll mu změnil, ne-li zachránil život, jak zpívá Lou Reed. Přišel do Prahy, studoval dějiny umění, začal se pohybovat okolo rodící se rockové scény, nechal si narůst dlouhé vlnité kaštanové vlasy a psal plamenné články.

Jirous tehdy spolupracoval s Primitives Group – což byla ve své době jediná psyche­ delická skupina v Praze – a pomáhal jí pořádat divokou extravagantní show, která spíše než rockové koncerty připomínala happeningy. Ale na jaře 1969 začal mít pocit, že Primitives stagnují, a teprve když uviděl na Beatsalonu Plastic Peo­ ple, pocítil zase to staré známé vzrušení. Jak řekl později: „Měli to vnitřní napětí, které dělá z rocku duchovní nástroj, jakým lze dát do pohybu celou generaci.“ Během několika týdnů se Jirous stal uměleckým vedoucím Plastiků a staral se o všech­ no kromě finančních a hospodářských věcí – o ty se tehdy staral profesionální manažer – a kromě hudby, kterou nechával v rukou členů skupiny.

Na podzim 1969 mě jeden kamarád, výtvarník Jan Steklík, představil Jirousovi na ulici a on nás pozval k sobě na hostinu bosáků, jak říkal bramborovým knedlíkům. Žil tehdy se svou ženou Věrou v malém bytě v postranní ulici ve východní části Prahy. Když jsme přišli, byli tam už dva členové skupiny. Hlavsa s dlouhými hladkými černými vlasy, spontánním smíchem a indiánskými rysy, na což byl velice hrdý, a Josef Janíček, pracovitý a tichý kluk, který měl nos tro­ chu nakřivo. Janíček se připojil ke skupině teprve nedávno, když se rozpadli Primitives, kde hrál na kytaru. Během dlouhé přípravy večeře, na níž se všichni podíleli, vedl Jirous neustálý monolog o českých dějinách a o tom, jak i v nejčernějších dobách (a tehdy byla doba čím dál černější) se Čechům dařilo udržovat plamen kultury.

Pili jsme ohromné množství báječného světlého piva, které se nosilo v keramických džbá­nech z výčepu odnaproti. Mezi svými monology pouštěl Jirous svoje oblíbené desky na starém gramofonu hrajícím přes rádio z druhé světové války. Lehl jsem si, najeden těžkými knedlíky, kyselým zelím a pivem, a poslouchal jsem Velvet Underground, Doors, Fugs a Captai­ na Beefhearta a přitom jsem v té hudbě začal pociťovat hloubku, o které jsem předtím nevě­ děl, jako bych ji poprvé poslouchal českýma ušima.

25

Pár týdnu poté, na začátku prosince, jsem viděl Plastic People hrát veřejně. Bylo to nejstá­ lejší angažmá, jaké kdy měli, každý týden hráli na tancovačce v Horoměřicích u Prahy. Každé nedělní odpoledne nasedli všichni hospodští vlasatci z pražského centra do tří autobusů a jeli do té vesnice. Byla to typická vesnická hospoda s výčepem na jedné a jevištěm na druhé straně velkého sálu. Byla nacpaná, lidé se strkali, kouřili a pili pivo, jako by se báli, že brzy dojde. Jeviště zdobily obrovské nafukovací doutníky z umělé hmoty. Když se začalo stmívat, vyšli na jeviště Plastici v bílých lesklých saténových róbách, které vypadaly, jako že v nich v noci spali, a s tvářemi temně a zlověstně nalíčenými. Když spustili nápaditou verzi White Light, White Heat, vrhla se polovina posluchačů před jeviště a dru­ há polovina se dala do houpavého, volného tance. Při vyvrcholení písničky zapálil nakrátko ostříhaný chlapík bez obočí a řas dva bengál­ ské ohně, které naplnily sál dusivým dýmem. Pak si nalil do pusy jakousi tekutinu a začal uprostřed parketu předvádět polykání ohně. Plastici zpí­ vali všechny texty anglicky, a to i svých vlastních písní, ale jejich angličtině jsem moc nerozuměl.

Jejich hra byla místy drsná a potrhaná,ale cítil jsem, že je jenom otázka času, kdy se zlepší.

Pak se objevil Jirous, koulel očima, pohazoval hárem a zeptal se mě, jak se mi to líbí, na což jsem odvětil, že jsou skvělí, ale potřebují se ještě hodně secvičovat. Chvíli na mě zíral a pak řekl: „Umíš si, člověče, vůbec představit, jak těžký je zařídit, aby mohli rovnou zahrát aspoň takhle?“ Neuměl jsem, ale brzy jsem to měl sám zjistit.

Na podzim 1970 jsem byl přizván do kapely jako zpěvák a doprovodný kytarista spolu s Jiřím Kabešem, violistou, který hrával v šedesátých letech s bigbeatovou skupinou Teenagers. V té době už v rámci celostátních kulturních čistek ztratili Plastici profesionální status a spolu s ním většinu vybavení, které měli vypůjčené od státní koncertní agentury.

A odešli Števich a Jernek, dva z původních členů.

Měli jsme v plánu udělat ze sebe skupinu co nejsoběstačnější (Janíček byl dobrý elektrikář, a tak vyrobil jednoduchý mixážní pult a zesilo­ vače), hrát jako amatéři a snažit se dosáhnout profesionálního statutu. Kromě převzatých věcí ovšem Plastici stále více hráli svůj vlastní repertoár, jehož podstatná část byla založena na kosmo-mytologické směsici všedních detailů a mystické spekulací.

Většinu textů a myšlenek dodával Jirous nebo jeho žena Věra, a když báseň nebo myš­ lenka zaujala Hlavsu, dlouho nad ní přemýšlel a pak přišel na zkoušku s detailně propracova­ nou basovou linkou a strukturou a s načrtnutými party ostatních nástrojů. Od začátku věděl, jak má výsledný part znít, pro ostatní členy kapely ale zbylo vždycky dost místa pro vlastní nápady. Je pochopitelné, že hudba Plastiků směřovala – a je tomu tak dodnes – ke spodním rejstříkům a polohám, byla poněkud tíživá a ne­ melodická a odvíjela se v promyšlených úse­ cích, z nichž každý měl vlastní strukturu a náladu.

V tom všem lze samozřejmě vysledovat vliv Velvet Underground, Zappy a Fugs, často zcela konkrétní. Ale mocná atmosféra, kterou hudba vyvolávala – a doposud vyvolává, vycházela zcela z vlastní kolektivní tvořivosti skupiny.

Během dvou let, co jsem s Plastic People byl, jsme podle mého odhadu vystupovali před obecenstvem asi patnáctkrát. A to jsme přitom považovali za velký úspěch. Koncerty byly

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / NOVEMBER–DECEMBER 2016

různého typu. Někdy to byla prostě tancovačka ve středoškolském nebo mládežnickém klubu.

Někdy to byla zvláštní událost jako Pocta Andy Warholovi v únoru 1971 v Music F Clubu v Praze, kde Jirous s diapozitivy přednášel o americkém pop-artu a my jsme přednášku „ilustrovali“ hud­ bou Velvet Underground. Hráli jsme ve městech i městečkách, a kamkoli jsme jeli, následovala nás skupina věrných fanoušku, kteří na nás chodili bez ohledu na vzdálenost nebo počasí. Často jsme vyvolávali kontroverzní reakce – rozhodující v tom bývala věková kategorie, ale nikde na nás lidi nezapomněli.

Jedním z ukazatelů pozvolna rostoucí reputace skupiny – nebo spíš její notorické pro­ vařenosti – bylo to, že se o naši činnost začala zajímat policie.

Myslím, že to bylo právě v téhle době, kdy to, co Plastici přijali od Velvet Underground a dalších skupin, začalo uvolňovat prostor pro jejich vlastní, strukturovanější přístup ke psaní písní: začaly vznikat věci, které byly ze vší jejich hudby nejjasněji vyvážené mezi Evropou a Ame­ rikou. Nad zemí jsme měli premiéru nových věcí v červnu 1972 v dělnickém klubu jedné továrny na druhém konci Prahy. Byl to náš největší koncert v Praze a zároveň taky poslední.

Mezi obecenstvem byl Egon Bondy, undergroundový básník, rovněž velmi popu­ lární mezi mladší generací, a tím, co slyšel, byl bezmezně nadšen. Poznamenal, že Plastici musí zkusit zhudebnit jeho básně. Z tohoto semínka vyrostla hudba, která se posléze objevila na jejich prvním LP, Egon Bondy’s Happy Hearts Club Banned (Zakázaný klub šťastných srdcí Egona Bondyho).

Když jsem od skupiny na konci roku 1972 odešel, nešlo o rozchod, ale o postupné vzda­ lování, které souviselo s novým směrem, jímž se začali ubírat. Dokud byla jejich hudba založena na západním rocku a texty se zpívaly anglicky, mohl jsem jim ze své zkušenosti něco přinést. Ale nyní se kapela stále energičtěji vracela ke svým vlastním kořenům a chtěla oslovovat poslucha­ če jejich vlastním jazykem.

Byl jsem sice v Čechách už dosti zdo­ mácnělý, ale k jejich novému trendu jsem mohl přispět jen stěží, i když jsem ho zcela chápal a podporoval.

Underground si již začal vytvářet vlastní styl a tradice. Zároveň rostl pocit obklíčení nepřátelskými silami. V létě 1973 byl Ivan Jirous se třemi kamarády zavřen, poté, co vynadali v pražské hospodě nějakému penzistovi.

Normálně by strávili noc na záchytce a pak šli domů, ale z poškozeného se vyklubal tajný policajt na penzi a mezi urážkami byl i „pleša­ tej bolševik“. Všichni čtyři šli do vězení a Jirous dostal deset měsíců. Když byli ještě všichni ve vězení, měli hrát Plastici na koncertu nedaleko Českých Budějovic v jižních Čechách, což byla událost, která vešla do dějin jako „budějovický masakr“.

Odpověď undergroundu byla typická: navzdory potížím jde vše normálně dál. O ně­ kolik měsíců později, v září 1974, se konal první velký festival undergroundové muziky...

Paul Wilson Redakčně kráceno, publikováno se svolením nakl. Torst.

15 LET GUERILLA RECORDS – 5. 11. / 16.00

PAUL WILSON O MAGOROVI

ENGLISH SUMMARY

Silent voices tell great stories The term "audience development" is one that we often here today. It is part of almost every grant application, every marketing study in the area of so-called art management. The definition of this term is often connected to the question of how best to sell artistic perfor­ mances, how to adapt the repertoire to the tastes of today's audiences. The answer then tends to be to create "attractive" Shakespeare, to perform The Bartered Bride in jeans, to place an airplane on the opera stage. It's all about putting a modern cloak on a traditional story.

I must admit that the term "audience de­ velopment" is something I don't understand. I'm convinced that the reason for artistic creation does not consist in finding new customers for one's "product".

The collapse of the music industry, which we have witnessed in recent years, shows that art cannot always be guided by the logic of the market. The same is true of theatre. Heiner Goebbels, one of the most important music and theatre creators working today, says that arts institutions must make a clear decision about whether they are museums or laboratories. In his view, compromise is the road to hell.

The role of the artist isn't to satisfy audi­ ences and fulfil their expectations. Quite the opposite. In fact, artists together with the audi­ ence ought to embark on a journey of common searching and discovery.

One of those who defined the impor­ tance of an uncompromising social approach as an inseparable part of artistic expression was Ivan Martin Jirous. A concert devoted to him and his legacy will take place at Archa on 5 November.

A few days later, a musician who trans­ formed the principles of the understanding of music in the second half of the 20th century will perform here. It has been exactly 20 years since Philip Glass was first introduced to the Czech public. At that time he appeared at Archa with poet Allen Ginsberg. This time Philip Glass has brought with him phenomenal Japanese pianist Maki Namekawa.

Theatre creation that examines social problems from different points of view is the focus of the Akcent International Festival of Documentary Theatre. This will be the seventh annual festival, and it is growing bigger every year. Over the three weeks of this year's Akcent you can meet with people who are looking for their dream in a small town in the American Midwest (Jana Svobodová and co.: New Bohemia), learn about the fears of young people living in Macau, China (Teng Teng Lam and Kevin Chio: Made in Macau), and compare the restrictions on busking in Prague (Spielraum Kollektiv: Busking un/limited) to the story of a Ukrainian artist who tried to live freely in the east of her country (Olya Mykhailiuk: Máta).

You can evaluate the work of this year's Ibsen Award winner Tim Etchells and his group Forced Entertainment for yourself in the performance of The Notebook. And you can learn how new contents and themes also require a change of the creative process and aesthetics personally from Heiner Goebbels.

Akcent will close with a performance by Wim Vandekeybus and his group Ultima Vez, showing that new staging of old choreogra­ phies may acquire in new contexts an entirely current political content.

26

In the days before Christmas, you can head on a journey of discovery into the depths of human existence together with famous Jap­ anese dancer Min Tanaka.

All of these artists have one thing in com­ mon: the purpose of their work is not "audience development". Their goal is to create a space together with the audience in which even very faint voices can be heard, for they have big stories to tell.

Ondřej Hrab

Interview with Yassin Mrabtifi As a child he danced at Moroccan weddings.

Later his dance style was heavily influenced by hip hop, street and the breakdance of the Brussels streets and metro stations. Since 2013, Yassin has been dancing with the Ultima Vez company, with which he now comes to Prague.

How did you start dancing?

Belgium is a crazy place, because you have influences from all around the world, and when you are an artist you do not have the choice but to have thousands of influences. I am a hip hop dancer – I started with hip hop, I still do it and I prefer it. And I am the result of thousands of influences. TV influences, pop culture, my cul­ ture. But I think it was something of my family, we always danced. I was dancing at Moroccan weddings with my big sisters...

My sisters also showed me their hip hop tricks; we did big battles at home with MTV on, dancing the hip hop dance on the storage. And later when I was at school I loved everything linked to hip hop – breakdance, all these crazy new movements of the 90's. Later I was still practicing my hip hop and breakdance on my own, and with my friends we decided to create a company – a hip hop company.

How did you meet Wim? Yeah, it was an audition for Talk to the De­ mon that I learnt about coincidentally a week before it happened. It took place in Molen­ beek. I did not know Wim, and before that, I was not interested in work with UV or change of life. But because it was in Molenbeek, just a five minutes' walk from where I live, I went.

The first contact was very funny. There were crazy technical phrases in this audition and I was 40 kg heavier, so I was 130 kg. But it was not a problem for me. I did what I could do, knowing I am not going to break my body, and I was hoping that at the end there would be a moment of improvisation. That was my chance. I knew my hip hop vocabulary, my thing, I knew I was different. I came with a dif­ ferent body, different proposition and I knew that contemporary likes special, different things. And I knew they are all good danc­ ers, but they are doing all the same thing, all dancing the same way, with the same energy.

So I gave my thing during these two minutes of improvisation and I felt that was the moment Wim was interested.

I n your opinion, what role can arts play in today's society?

In fact, I could be one of these guys who did explosions. We came from the same neighbourhood, the café is in my street, I saw them every day. But when I was a kid, we had a community centre in Molenbeek, the House of the neighbourhood, helping kids going to

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LISTOPAD–PROSINEC 2016

school. It was in front of my house, next to this café. All these houses later became aban­ doned and then disappeared. This House was the place of the connection for all the streets and neighbours, kids attending and going to the cinema, theatre, meeting different cultures.

Even if they were poor people we were con­ nected to something, one thing. And that was culture, in fact. In this community centre there were lots of Moroccan kids and white kids, but we were the same.

And then when I started my hip hop com­ pany, I realized that when I am on the stage, any popular stage, there is an impact. We played mostly for young people and kids. We showed them it is not a white thing. It is also for us, it is possible. Because they need some kind of heroes, but all the role models are not like them, white, not like them.

Interview by Pavlína Svatoňová

Time as a gift: An interview with Tim Etchells British director, installation artist, filmmaker and writer Tim Etchells (*1962) is one of the founders of renowned British theatre company Forced Entertainment, which since 1984 has been one of the most important impulses for the development of collective auteur theatre language in the form of "devised theatre".

Y our production of The Notebook, which is based on the book by Hungarian writer Agota Kristof, will be performed in Prague.

Why did you decide to adapt a literary text? It's not typical of what you usually do at Forced Entertainment.

In the book and its style we recognized something that is extremely performative and speaks a similar language as our group. The way language is used, which is often poorly or incompletely, or how the actions of the char­ acters are rendered, gives readers a chance to judge the events in the story and the style of the work, which, however, Kristof as an author doesn't do. It is actually quite a problematic read, similar to our language and our rumina­ tions about performance or about commu­ nication with the audience. We feel a deep connection with this book. We strove as far as possible to understand the text and to make the right editorial and dramaturgical decisions when adapting it.

Yes, it's different. Usually, we start with nothing, but here we also have to deal with similar decisions, what to do with the material.

The only thing that is different is that here we are reliant on the book, we take a lot out of it; it's a real thing that has power. hen working on the production of The W Notebook was there any space for open play or improvisation?

We improvised how to approach the book. We tried to reflect the difference be­ tween our first reading and subsequent work with a clear purpose. Both performers often speak in unison on the stage, sometimes each with only his own voice. These are important dramaturgical decisions when working with material.

Y ou have been creating with Forced Entertainment for more than 30 years. How

ENGLISH SUMMARY do you ensure that your group does not destroy itself or at the very least does not repeat itself or discovers something new?

Sometimes we invite new people to collaborate with us, or sometimes we change the principles of how we work and take a text

by Agota Kristof, for instance. We develop the form, make obstacles in work. And the most important thing – we must really and very carefully and sensitively track what is happen­ ing between us in the rehearsal room and try to let certain things freely grow. We also follow the transformation of our works in the course of playing them, but the main thing is we are not a production factory for performances. hat inspired you at the very beginning of W your group?

We studied theatre, took an interest in Artaud, Brecht, Grotowski, followed and tried rituals and children's games as the basis for performativity. We saw some experimental theatre projects in the 70s, but we were also inspired by the visual arts. We wanted to strip down theatre construction, even the construc­ tions that we saw elsewhere. We touched on many different territories and forms.

We were interested in the tension be­ tween lived experience and film and televi­ sion, for example, which was very important for us – most of all flipping through the channels.

But we were also interested in what it means to be a human being before others. At the start we wanted to have a wall between us and the audience, we wanted to be something like a film. But after about two years we stopped developing that idea, because we wanted in­ stead to start testing the relationship between the stage and the auditorium.

We want there to be a clear similarity between the stage and the auditorium. We say: we are here, but we don't have much either, but it's enough anyway. We don't need a lot of money for special effects. We can even be poor and awkward, but something can happen. Our side of the theatre can show that even poor material can be developed and transformed into something thought-provoking.

With us the audience sees basic material, not pompous tricks.

What may appear poor can in fact prove to be full and rich.

Interview by Lukáš Jiřička

New Bohemia A documentary theatre project by the Archa Theatre and the Legion Arts Center, Cedar Rapids, USA. The Legion Arts Center invited the team of the Archa Theatre led by Jana Svobodová to conduct a theatrical investigation into the life of the local community of Cedar Rapids.

Czechs arriving in Cedar Rapids have a strange feeling. They see a typical Mid­ west city, but something is wrong. They feel a strange echo of their home country. The reliefs on the old buildings are decorated with motifs from Czech history and words like Sokolov­ na or Pojišťovna. The signboards on some of the shops bear Czech names. One of the city's monuments is the building of the Czech Museum.

In downtown Cedar Rapids there is a quarter called New Bohemia or NewBo, as 27

the locals call it. The name of the quarter recalls the Czech immigrants who came long ago from a far off land across the ocean. In English the word Bohemia is also a synonym for a place of spontaneous Bohemian spirit and the freedom of artistic expression.

The performance takes us to a pho­ tography studio in the New Bohemia quarter of Cedar Rapids, USA. Photographer David makes portraits of his neighbours, who include the descendants of Czech migrants and immigrants from all over the world. David is interested in how people look. He is fascinated by light and shadows, by the lines and wrinkles on their faces. In our production his photo­ graphs rebel against their two-dimensional beauty. The residents of New Bohemia step out of them and tell their fascinating life stories.

David's studio transforms into a living organism, where photographs and music are created right on the stage and form a new dimension of authentic storytelling.

Philip Glass on Legacy: "The Future ... It's All Around Us" When composer Philip Glass started perform­ ing his own music, a lot of people didn't know what to make of it. Some people thought it sounded like the needle of a record was stuck in a groove, repeating over and over again.

Some people thought it was simplistic. Some thought it was a joke. Glass says that in the '70s, audience members threw things at him while he was performing.

"If they threw an egg, that wasn't so bad, because the eggs would just break," Glass tells Fresh Air's Terry Gross. "There was no dan­ ger from egg throwing, unless they boiled the eggs first, which they sometimes did."

But those who loved it realized some­ thing new was happening – a new musical language he was developing in parallel with composers like Steve Reich and La Monte Young. It was described as minimalist, even though Glass would tell you it was anything but.

"What's interesting about this so-called 'minimalist music' is how rich it is," Glass says.

"The description doesn't come close to telling you what you hear."

Glass, 79, has written a new book, Words Without Music: A Memoir, that's filled with insights into his work. It has stories about his childhood in Baltimore, his father's record store, his travels listening to music throughout Central Asia and India, his day jobs and his study of meditative practices and esoteric traditions.

But Glass' music was embraced in the worlds of avant-garde art and theatre and experimental music. He's now considered one of the most important composers of his generation.

On the occasional violent reaction to his music This was in Amsterdam and I played a piece called "Two Pages." And I guess it could drive you crazy a little bit — it only had five notes in it, but it was five notes in a lot of different ways, and I thought it was interesting.

This was about 1971 and the idea of music that was so, let's say, consciously or steadfastly repetitive was not so common then.

And someone jumped on the stage and began banging on the piano and, without thinking about it, I stood up and I punched

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / NOVEMBER–DECEMBER 2016

him on the jaw or something, just like the comic books, and he fell off the stage. People came afterwards to say hello and the fellow was there and he said, "And now we have the discussion," and I said, "No. We had the discussion, thank you." And that was it. ... I think he thought that I was making fun of him. ... When [artist Jackson] Pollock first began doing his drip paintings, people thought he was making fun of them. ... Why would you go all the way to Amsterdam just to make a fool of yourself in front of other people? I mean, or to make fools of them?

On thinking about death and his legacy The important thing is how [you are] con­ nected to the past. Does that represent not only continuity, but does it bring us closer to some­ thing that's richer, that's more interesting? What have we brought to the world and what do we leave behind us and what does the future have for us? The future ... is in our children. It's in our friends. It's in our work. It's all around us.

I find that the most reassuring when we contemplate living and dying, that [it] really misses the point: It's not the living and dying, it's the continuity of the lives that's important.

First premiere of next year: Ordinary People Vladimir, 73, lives in a small town near Prague.

He worked his whole life in a factory as a turner and toolmaker. When he was young he was one of the best rock and roll dancers in Prague.

Every Saturday night he was the king of the dance floor, dancing an extravagant "capi­ talist" dance, until the police would come and escort him out. Saturday after Saturday the same story would be repeated. But they could not repress his passion for dance.

Wen lives in Beijing. She is a dancer and choreographer. She was trained to be the prima ballerina of the propaganda ballet company. In 1989 for several weeks she protest­ ed with students on Tiananmen Square, but on the day of the tragedy she was ill. Her life had been saved, but she cannot forget the trauma.

In the nineties she founded the first independ­ ent dance company in China.

The first premiere next year will be a production that was created jointly by the Archa Theatre and the Living Dance Studio, an independent theatre in Beijing. The project compares the real life stories of people in both countries.

These are stories full of tragic events as well as great hopes and false expectations.

At a time when politicians in many countries ig­ nore basic human questions, we ask: Who are these ordinary people whom politicians claim to be representing?

Director: Jana Svobodová and Wen Hui. Performers: Wen Hui, Vladimír Tůma, Jiang Fan, Philipp Schenker, Wen Luyuan, Jan Burian, Li Xinmin, Jaroslav Hrdlička and Pavel Kotlík Dramaturgy: Lonneke van Heugten and Carmen Mehnert A co-production by the Archa Theatre and the European Centre for the Arts Hellerau in Dres­ den as part of the Theatron cultural project.

The premiere will take place in Prague on 22 and 23 January 2017 and in Dresden on 27 and 28 January 2017.

5. 11. 16.00 – HUDBA/MUSIC 15 LET GUERILLA RECORDS 9. 11. 20.00 – HUDBA/MUSIC PHILIP GLASS – PIANO CONCERTS 10.–27. 11. – FESTIVAL AKCENT SPIELRAUM KOLLEKTIV, JANA SVOBODOVÁ A KOL., FORCED ENTERTAINMENT, OLYA MYKHAILIUK, HEINER GOEBBELS, TENG TENG LAM A KEVIN CHIO, BADISCHES STAATSTHEATER KARLSRUHE, ULTIMA VEZ 2. 12. 20.00 – HUDBA/MUSIC UŽ JSME DOMA A JIHOČESKÁ FILHARMONIE/UŽ JSME DOMA AND SOUTH BOHEMIAN PHILHARMONIC 18.–19. 12. 20.00 – TANEC/DANCE MIN TANAKA & RIN ISHIHARA – DESTINATION OF THE STONE 28

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LISTOPAD–PROSINEC 2016

Divadlo Archa je podporováno grantem hl. m. Prahy pro rok 2016 ve výši 22.000.000 Kč The Archa Theatre, o.p.s. is supported by a grant from the capital city of Prague

HVĚZDY PROGRAMU / HIGHLIGHTS