Archa noviny 11-12 2017 | Archa Theatre Bimonthly 11-12 2017

OBSAH

3 Úvodník

16 Eng

4 Události

18 Kn

5 Archa.lab Archa školám

SEDM OTÁZ

19 Pa

20 Vla

6 Mezinárodní letní škola Divadla Archa 22 Eng 23 Hv 10 Mattijs Maussen ROZHOVOR

12 Obyčejní lidé 14 Program

Vstupenky a informace: tel. pokladna +420 221 716 333, pondělí–pátek 10.00–18.00 a vždy 2 hodiny před začátkem představení, e-mail: pokladna@divadloarcha.cz.

Online prodej a rezervace vstupenek http://vstupenky.divadloarcha.cz/.

Divadlo Archa na facebooku: www.facebook.com/divadloarcha.

2

Vydává Divadlo Archa, o. p. s ., Na Poříčí 26, 110 00 Praha 1, archa@archatheatre.cz, www.archatheatre.cz Redakce Ondřej Hrab, Pavlína Svatoňová, Zuzana Kamenická, Táňa Švehlová Překlady Andre Swoboda, Lukáš Jiřička / Design, ilustrace Mikuláš Macháček & Šárka Zíková / zetzetzet Vychází v nákladu 11 000 ks, první vydání listopad 2017 / Tisk Indigoprint / Samostatně neprodejné

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LISTOPAD–PROSINEC 2017

ÚVODNÍK

glish program

nihovna M. C. Putny

ZEK PRO

avla Kotlíka

adimír Morávek

glish Summary

vězdy programu

Bez zbytečných řečí V množství informací, kterými nás digitální technologie neustále zavalují, jsme stále méně schopni rozlišit pravdu od lži. Polopravdy a lži je jen třeba vměstnat do 140 znaků na Twitteru, a pokud to nestačí, je zde k dispozici 420 znaků na Facebooku. Bez zbytečných řečí pak můžeme vyhrát parlamentní volby nebo se alespoň stát mluvčím prezidenta. Pravda totiž bývá hodně složitá a těch pár znaků pro ni bývá málo.

Jak tedy hledat pravdu a mluvit o složitém světě bez zbytečných řečí?

Nabízíme řešení. Choďte do divadla! Ne, divadlo není místem, kde lze vyřešit všechny problémy světa. Není ani místem, kde se dozvíte absolutní pravdu. Je však místem, kde můžete nahlédnout složitost našeho bytí, a to bez zbytečných řečí.

Podstatou divadla je, že přináší společný prožitek, který je autentický, tedy nezprostředkovaný, protože se odehrává tady a teď a je neopakovatelný. Ve svém důsledku pak přináší namísto strachu odvahu a namísto smutku radost.

Divadlo Archa pro vás na poslední dva měsíce tohoto roku připravilo bohatý program, a tedy i mnoho důvodů k optimistickému pohledu na svět.

Pokud vás život na Zemi už nebaví, můžete se s námi vydat do vesmíru. I když ani na neznámé planetce, kterou se budete snažit spolu s kosmonauty skupiny Vosto5 obsadit v rámci představení Kolonizace, nebudete osvobozeni od určitých etických rozhodnutí. Zato zjistíte, co všechno prostor Archy umí.

V předvečer stého výročí Velké říjnové revoluce zahajujeme nový cyklus pořadů, který jsme nazvali Knihovna M. C. Putny. V prvním díle tohoto cyklu se profesor Putna spolu se svými hosty bude zabývat různými úhly pohledu na toto výročí a kulturním kontextem odkazu události, která ovlivnila osud naší země nejen do roku 1989, ale možná i dodnes.

Po lednové premiéře se opět vracíme k úspěšnému představení Obyčejní lidé, které vzniklo ve spolupráci Divadla Archa a nezávislého čínského souboru Living Dance Studio. Toto představení konfrontuje paralelní životy obyčejných lidí v Číně a u nás během posledních padesáti let. Autentické osobní výpovědi čínských a českých protagonistů tohoto projektu nám umožňují pohlédnout na sebe stejně jako na Číňany bez předsudků, bez politických komplexů a také s humorem.

Počátek prosince bude ve znamení proměny brněnského Divadla Husa na provázku. Po dvanácti letech odchází z divadla jeho umělecký šéf, Vladimír Morávek. Protože jsme uvedli všechny inscenace, které Vladimír na „Provázku“ za tu dobu vytvořil, rozhodli jsme se symbolicky uvést první a poslední inscenaci „morávkovské“ éry.

Předvánoční závěr roku bude jako obvykle patřit nestárnoucím loutkářům Věře Říčařové a Františkovi Vítkovi a jejich kultovnímu kusu Piškanderdulá.

Rodiče, vezměte své děti. Děti, vezměte své rodiče a nenechte si to ujít.

Jsme tu pro vás. Bez zbytečných řečí.

Ondřej Hrab

3

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / NOVEMBER–DECEMBER 2017

UDÁLOSTI

Učitelé v nových rolích

Dne 21. října proběhla v Arše první interaktivní dílna určená výhradně pedagogům. Po krátké přednášce o metodách dokumentárního divadla si účastníci prakticky vyzkoušeli, jak probíhá proces přípravy divadelního představení.

Na základě vzájemných rozhovorů pracovali s objekty, divadelní improvizací, zvukem i videem. Nechyběla diskuse o možnostech využití této dokumentární metody ve výuce žáku ve škole.

Audience development začíná doma

foto Herman Sorgeloos

V září prezentoval Ondřej Hrab strategii rozvoje publika Divadla Archa na konferenci Střed zájmu pořádanou Institutem umění / Divadelním ústavem. Ve svém příspěvku mluvil nejen o programech pro školy, rezidencích pro mladé profesionály nebo projektech výměny publika, ale také o proměnách ve vnitřním týmu divadla jako nutném kroku při změně divadla navenek.

Moving Audience

I v prosinci s námi můžete navštívit divadlo v Hellerau, které uvede druhý díl trilogie kultovního vlámského souboru Peeping Tom věnovaný rodinným příslušníkům – tentokrát matkám. Na choreografii Moeder vás zveme v sobotu 9. prosince.

Čínská vesnice v centru Prahy

U příležitosti hostování čínského nezávislého souboru Living Dance Studio uvedeme ve středu 15. listopadu unikátní filmovou projekci dokumentárních snímků Wen Hui a jejích spolupracovníků.

Po projekci následuje čínská večeře a debata s tvůrci.

Sestup pod hladinu Festival Den architektury, jehož téma letos znělo "voda, lidé, města", zavedl naše návštěvníky pod imaginární hladinu vody, která v roce 2002 zaplavila Archu. Divadlo Archa se tak připojilo k oslavám Světového dne architektury.

Noc divadel

foto archiv Living Dance Studio

I letos se Archa připojuje k Noci divadel.

V sobotu 18. listopadu pro vás připravujeme speciální komentovanou prohlídku divadla, po které následuje uvedení inscenace Obyčejní lidé. To vše zdarma.

4

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LISTOPAD–PROSINEC 2017

PROGRAM ARCHA.LAB / ARCHA.ŠKOLÁM

Archa.lab – Pravidelné ateliéry/ veřejnost –D ílny zahraničních tvůrců/ profesionálové, veřejnost –R ezidenční program/ domácí a zahraniční tvůrci/NOVINKA –A rcha školám/ studenti základních a středních škol/ pedagogové – Diskuse s tvůrci/ veřejnost – Studovna/ studenti uměleckých škol Milí přátelé, Archa.lab po úspěšném startu, letní škole a přeplněných ateliérech jede na plné obrátky. Pro vás, kdo by se do našeho tréninkového programu chtěl zapojit, doporučuji přihlásit se na letní běh již nyní – buď přes go out nebo přímo na pokladně Archy.

Cena všech ateliérů je stále stejná: 2000 Kč za 14 lekcí. Od nového roku rušíme otevřené hodiny. Kdo z vás by se chtěl přímo seznámit s prací v ateliérech, určitě se přijďte podívat na veřejnou prezentaci koncem ledna do malého sálu Divadla Archa.

Program Studovna je určen vám, studenty uměleckých škol. Za symbolické vstupné můžete nahlédnout do kuchyně soudobého divadla.

V programu Divadla Archa najdete vybraná představení pod označením #Studovna. Počet lístků bývá omezený, tak neváhejte!

Dílna s výjimečnou čínskou umělkyní, zakladatelkou nezávislého čínského divadla Living Dance Studia, Wen Hui, je otevřena těm, kdo se zabývají divadlem v sociálním kontextu.

Podzim se zdá být naplněn!

Těším se na setkání s vámi, Jana Svobodová, umělecká vedoucí Archa.lab Dílna zahraničního tvůrce Wen Hui, Čína/Tanec v sociálním kontextu/ Fyzická paměť a společnost 4. 11./ Studio Divadla Archa/ Zlatnická 8 10.00–13.00 Choreografka, tanečnice, autorka dokumentárních filmů a aktivistka Wen Hui představí formou praktické dílny principy své práce.

Wen Hui absolvovala v roce 1989 obor choreografie na Taneční Akademii v Pekingu. Po pěti letech profesionální kariéry choreografky a tanečnice se rozhodla pro dráhu nezávislé umělkyně. Její umělecký jazyk byl úzce spjat s děním ve společnosti. V roce 1994 založila s autorem dokumentárních filmů, Wu Wenguangem, divadlo Living Dance Studio. Společně se svými studenty vyvinuli způsob práce, který unikátním způsobem kombinuje choreografické a filmové postupy, jejichž výsledkem je scénický tvar.

Living Dance Studio získalo věhlas po celém světě odvážným projektem Memory I, II, který zpracovává tabuizovaná témata čínské historie – kulturní revoluci a hladomor.

Divadlo Archa představilo tato představení v rámci festivalu Akcent 2012. Společně s Janou Svobodovou a jejím týmem vytvořila Wen Hui představení Obyčejní lidé, to mělo premiéru v lednu 2017 v Divadle Archa.

Dílna je určena profesionálům a všem tvůrcům se zájmem o principy tance v dokumentárním divadle.

5

Cena: 300 Kč / studenti 150 Kč Registrace míst na jana.svobodova@archatheatre.cz.

dokumentárního divadla a tance.

Z jeviště zazní čeština a čínština. Představení je opatřeno českými titulky.

Rezidenční program NOVINKA! Archa.lab rozšiřuje nabídku rezidenčních pobytů.

Téma: Cenzura, politika, komunismus, boj za svobodu, rok 1989, současná Čína Po představení následuje diskuse s čínskými a českými tvůrci.

O rezidenční pobyt v délce 6 týdnů mohou požádat především zahraniční zájemci.

Rezidence probíhají v průběhu celé divadelní sezóny 2017/18.

Divadlo Archa nabízí prostor pro vývoj nového projektu, ubytování a základní technické vybavení.

Rezidence končí prezentací projektu v malém sále Divadla Archa.

Rezidenční pobyt je určen divadelním profesionálům a ostatním umělcům, kteří se ve své tvorbě zaměřují na divadlo v sociálním kontextu.

Forma přihlášky: motivační dopis a profesní životopis.

Kontaktní adresa: jana.svobodova@archatheatre.cz.

Archa školám V programu Archa.školám nabízíme představení, která svým tématem rozvíjejí výuku společenských věd na základních školách druhého stupně a gymnáziích.

V komunikaci s učiteli vznikají pracovní listy, které propojují umělecký zážitek a studovaný předmět.

Pro žáky škol je také určen program Klub mladého diváka. Všechna představení v programu Archa.školám jsou doplněna debatou s tvůrci dokumentárního divadla.

Součástí programu Archa.školám je velmi oblíbená prohlídka zázemí Divadla Archa.

Historický kontext budovy je pevně svázán s tvorbou významného českého divadelního inovátora E. F. Buriana.

Fidlovačka aneb Kdo je My? / Spielraum Kollektiv Koncept: Mathias Straub, Linda Straub Režie: Linda Straub 24. 11. v 10.00 hodin Tylova „Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka“ je spojovaná s povzbuzením národního sebevědomí. Pochází z ní česká národní hymna. Hra, která byla dlouho vnímaná jako propadák, zažila úspěch až v roce 1917. 83 let po premiéře, rok před vznikem samostatného Československa. Následovala nejen vytoužená fáze české samostatnosti, ale také fáze opětovné nesamostatnosti. Nyní, 100 let po úspěchu Fidlovačky, stojí nacionalistické myšlenky opět v popředí zájmu. Experti všedního dne, kteří mají k otázce češství co dodat, nabízí různé pohledy na téma národní identity.

Téma: Česko-německé vztahy, migrace, národní hrdost, extremismus Po představení následuje diskuse s tvůrci.

Interaktivní dílna pro školy – Jak vzniká dokumentární divadlo?

11. 12. v 10.00 – 13.00 hodin Dílna zaměřená na principy dokumentárního divadla představí umělecký proces založený na společné tvorbě. Studenti si přímo vyzkoušejí proces vzniku divadelní inscenace, budou zpracovávat texty či pracovat s předměty.

Ve spolupráci s profesionály se seznámí se základy světelného a zvukového designu a s improvizací v prostoru. Dílnu povedou autoři inscenací dokumentárního divadla Jana Svobodová, Philipp Schenker, Jan Burian, Jaroslav Hrdlička a Pavel Kotlík.

– Představení dokumentárního divadla – Debaty s tvůrci – Interaktivní dílny – Komentované prohlídky zázemí Divadla Archa

Počet účastníků: 2 třídy Účastnický poplatek: 90 Kč

Dopolední představení s diskusí

Táňa Švehlová Audience Development Archa.školám T: +420 734 445 137 T: +420 221 716 120 E: tana.svehlova@divadloarcha.cz

Obyčejní lidé Jana Svobodová, Wen Hui a kol.

Společný projekt Divadla Archa a nezávislého čínského divadla Living Dance Studio z Pekingu 22.11. v 10.00 hodin V době, kdy reprezentanti mnoha zemí v zájmu politického byznysu pohrdají otázkami základních lidských práv, se ptáme: Kdo jsou ti obyčejní lidé, v jejichž jménu své čachry dělají? Čeští umělci spolu se členy Living Dance Studia odkrývají společné momenty dějin. Rok 1989 byl rokem masakru na Náměstí Nebeského klidu v Číně. V Čechách padl komunistický režim. Prostřednictvím osobních příběhů tvůrců inscenace vstupují diváci do světa silných emotivních momentů „velkých dějin“.

Multimediální představení pracuje originálním způsobem s živou hudbou, kombinuje principy

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / NOVEMBER–DECEMBER 2017

Kontakt pro všechny zájemce o program Archa.školám.

foto Jakub Hrab

MEZINÁRODNÍ LETNÍ ŠKOLA DIVADLA ARCHA

O co nám jde

foto René Volfík

deník letní školy

6

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LISTOPAD–PROSINEC 2017

První den / 6. 9.

Pátý den / 10. 9.

Sedmý den / 12. 9.

Studenty vidíme poprvé „naživo“. Je jich celkem dvacet pět a jsou z celého světa, od Číny po Kanadu. Vybrali jsme je z původních padesáti přihlášených. Snažíme se v paměti přiřadit jejich tváře k fotografiím z jejich přihlášek.

Rozpoznávám finského spisovatele Veikko Nuutinena. Míjí mě a hlubokým hlasem se ptá: „Jsem opravdu jediným mužem ve skupině?“ Ne, jsou zde kromě tebe ještě čtyři další. Dva z Íránu a jeden ze Švýcarska. Ženy ale převažují. Studenti se navzájem neznají. K našemu překvapení ani ti, kteří studují na stejné škole.

Začínáme v kruhu. Všichni, včetně lektorů a členů týmu Divadla Archa, odpovídají na otázku: Jaká vášeň tě drží při tom, co děláš?

Odpoledne má Jan Burian úvodní seminář, který nazval Umění naslouchat. Představuje základní principy, ke kterým se v průběhu následujících dvanácti dnů budeme neustále vracet.

Prezentace práce všech ateliérů. V mém ateliéru se domlouváme na tom, co z velkého množství materiálu chceme ukázat ostatním.

Kritériem není to, co vypadá „pěkně“. Vybíráme momenty, které dokumentují základní principy naší školy: 1. Schopnost naslouchání celým tělem 2. Kompozice na základě protichůdných nezávislých rovin 3. J evy běžného denního života jako zdroje pro uměleckou akci (V našem případě se jedná o text, který vznikl na základě vzájemného rozhovoru.)

Prezentace probíhají v ovzduší vzájemné důvěry. Studenti postupně střídají pozici tvůrce s pozicí diváka-pozorovatele.

Dopoledne patří semináři vlámského spisovatele a dramatika Pietera De Buyssera na téma Tvorba a inscenace svého vlastního textu.

V této chvíli již jednotlivé kreativní skupiny mají představu o tématu, kterému se budou dalších pět dní věnovat. Odpoledne Pieter s každou skupinou konzultuje zpracování jednotlivých témat.

Jedna ze skupin se nechala inspirovat příběhem E. F. Buriana. Joana z Portugalska, Cliona z Irska, Cristina z Katalánska, Sannah z Holandska a July z Číny chtějí zkoumat techniku voicebandu. Text vzniká náhodným skládáním výstřižků z novin. Jednou z rovin bude osobní příběh každé z performerek. Jiná skupina se rozhodla pracovat na textu, který vznikl v rámci cvičení v ateliérech. Studentka Verity v něm popisovala den tatínkova pohřbu. Devítičlenná skupina se dle předpokladu rozpadá. Cigdem z Turecka, Daisy a Robyn z Británie a Varja ze Slovinska chtějí začít prací s technologiemi a společně budou hledat, co je navzájem spojuje. Kritický postoj Cigdem vůči režimu v Turecku přináší obecný a radikální pohled na pozici ženy v současné společnosti. Zbytek skupiny složený ze Soheila, Siny a Sahar z Íránu, Sabine z Lotyšska a Evy Sophie z Berlína pracuje s „post katastrofickým“ tématem. Finský spisovatel Veikko Nuutinen je součástí volného sdružení se scénografem Andreasem z Curychu, Jenny – režisérkou z Irska a hudební skladatelkou Mišou ze Srbska. Co z toho bude?

Společná rozcvička nemá jednoho „vedoucího“. Každý z účastníků je na chvíli lídrem a přináší svou verzi fyzického a hlasového cvičení.

Je to způsob, jak probudit tělo a mysl. Dopoledne Ondřej Hrab na příkladech tvorby The Living Theatre, The Bread and Puppet Theatre, stejně jako na prvních představeních Roberta Wilsona ukazuje, že sociálně-specifické divadlo není výmyslem naší doby. Má své kořeny v šedesátých letech, kdy divadlo prodělalo revoluční změny.

Po společném obědě se rozbíhají ateliéry.

Studenti se dělí do skupin a odcházejí se svými lektory.

Třetí a čtvrtý den / 8. a 9. 9.

Společná rozcvička je důležitější, než se původně zdálo. Přináší elementární radost ze hry. Zvědavost a moment překvapení. Kultivuje princip společné tvorby, kdy odmítavé „NE“ musí být opodstatněno a doplněno novým návrhem, který bude skupinou přijat. To je důležité pro práci na konkrétních úkolech v ateliérech.

Vyzvali jsme studenty, aby Archu chápali jako „specifický prostor“, nechali se inspirovat její architekturou, zvuky, světlem. Stejně, jako by vstupovali třeba do továrny, na louku nebo do hlubokého lesa s úmyslem vytvořit zde site -specific představení. Na závěr čtvrtého dne se koná přednáška Henka Keizera z Nizozemí zaměřená na specifikum divadelních projektů na venkově.

Napínavá chvíle. Studenti věděli od samého začátku, že musejí opustit bezpečné zázemí svého ateliéru a vytvořit novou kreativní skupinu s novými spolupracovníky. Jako svobodní tvůrci si tak mohou zvolit, s kým chtějí spolupracovat na malém závěrečném představení.

Víme všichni, že tento moment je nebezpečný v mnoha ohledech. Studenti si musí položit mnohé otázky. Ty základní byly: „Jak poznám člověka, který chce se mnou pracovat na mém tématu?“, „Jak velký je optimální tvůrčí kolektiv?“, „Co když se mnou ti druzí nebudou chtít pracovat?“.

Ke konci dne jsme si sedli na zem do velkého kruhu. Nikdo z nás nevěděl, co se vlastně stane.

Vzniknou skupiny přirozeně? Budou vyvážené z hlediska profesí? Nebude nějaká skupina moc velká, nebo naopak nezůstane někdo sám?

Skupiny vznikají čtyři. Jedna má dokonce 9 členů, další 7, ostatní 5 a 4.

Každá nová skupina se musí dohodnout na společném tématu, vybrat prostor, kde své představení vytvoří, a technologii, kterou použije. Nezalekli se! Přijímají hru na vzájemnou důvěru. Jen v takovém prostředí může něco nového vzniknout.

Odpoledne má nizozemský odborník Mattijs Maussen přednášku o významu umění pro rozvoj měst.

foto Jakub Hrab

Druhý den / 7. 9.

Šestý den – bod zlomu / 11. 9.

foto Petr Salaba

Ve dnech 6.– 17. září 2017 se konala Mezinárodní letní škola Divadla Archa, divadlo v sociálním kontextu.

7

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / NOVEMBER–DECEMBER 2017

MEZINÁRODNÍ LETNÍ ŠKOLA DIVADLA ARCHA Osmý den / 13. 9.

Desátý a jedenáctý den / 15. a 16. 9.

Poslední den. Prezentace. / 17. 9.

Do divadla přicházím s obavou. V hlavě mi běží náhradní scénáře pro případ, že se mladí umělci nebudou moci ve skupinách dohodnout.

Skupiny vytvořili rychle na základě intuice.

Nikdo z nich neznal hlouběji názory a umělecké postoje ostatních. Velká odvaha! Kolem mě prochází Veikko. Zase jakoby mimochodem se ptá, jestli bychom v divadle nenašli elektrickou kytaru. Veikko míval punkovou kapelu. Napsal text, chce na něm pracovat. Sám. Své sólo pak volně přidruží k práci skupiny. Proč ne! Tvůrčí skupiny se rozcházejí do vybraných prostor.

Malý sál, chodba dole, chodba v patře, polovina velkého sálu, schodiště. Studenti vědí, že technologie, které budou používat, budou také sami obsluhovat. O světlech, zvuku, videu a textu přemýšlejí jako o samostatných nezastupitelných rovinách. Kritériem rozhodování, kdy a jak technologii využít, jsou otázky: Změní se výpověď scény, když technologii nevyužiji?

Je daná technologie klíčová pro příběh, který vyprávím? Odpoledne přednáška Divadlo a sociologie. Na různých příkladech Ondřej Hrab zdůrazňuje důležitost uplatnění „sociologické imaginace“ v divadelní tvorbě.

Na rozcvičce méně lidí. Trochu únava. Většina studentů doráží až na desátou. Okamžitě obsazují své „laboratoře“ a pokračují v dobrodružství vynalézání. Studenti konzultují se členy technického týmu Archy, co přesně ke své práci potřebují. Malé stmívače, několik světel, tak, aby s nimi mohli sami pohybovat, několik projektorů, mezi nimi i miniprojektor, který se vejde do dlaně. „Íránská skupina“ pracuje ve velkém sále. Chtějí promítat na bílou podlahu. Tento poměrně složitý technologický požadavek má svůj důvod. Projekce interaktivně modeluje prostory pro pohyb performerů. Diváci budou vše sledovat shora, z balkónu. Cigdem a její skupina se rozhodla, že prostor dolní chodby obsadí technologiemi: looper, vlastní počítače, ruční projektor, několik mikrofonů a malých pin spotů. Jejich scénický koncept integruje práci s technologiemi, jako by to byla zcela přirozená činnost. Ve spojení s dekomponovanými texty vzniká silný výraz.

Pětice hudebnic inspirovaných Burianovým voicebandem obsadila hlavní schodiště Archy.

Hanna z Polska a Viktoria z Maďarska k tomu vytvářejí videoprojekci. Chtějí promítat na šikmý strop. Učíme se všichni. Umělci se učí, jak vysvětlit potřebnost a nezastupitelnost svého záměru. Technický tým zkoumá, jak jej realizovat. Nakonec nad hlavami Hanny a Viktorie visí dva projektory. Animované projekce portrétů členek skupiny využívají vše, co se v ateliéru Jaroslava Hrdličky věnovanému videoartu naučily. V průběhu dní, které zbývají do prezentace, hledají správné momenty pro mediální vstupy k inscenovanému voicebandu. Jak tyto momenty rozpoznat? Archa se proměnila v těch dnech ve velkou laboratoř.

Spolu s lektory Janem, Philippem a Jaroslavem obcházíme „scény“. Nejsme učitelé, jsme v roli mentorů. Neradíme, pouze dáváme doporučení. Vědomě respektujeme estetiku, proces a svobodu tvůrců.

Rozcvička. Dorazili všichni. Nad to ve skvělé náladě. Dopoledne se na všech scénách finišuje.

Rebecca, Christa, Verity a Hannah v malém sále pracují se dvěma bílými paravány. Přicházím ve chvíli, kdy hledají způsob, jak učinit postavy stojící za nimi viditelné. Když objevily správnou pozici světla, připomínám jim, že proces hledání je sám o sobě pro diváky stejně napínavý jako výsledek.

Ve dvě hodiny jsou všichni připraveni. Atmosféra v Arše připomíná více festival než prezentaci výsledků dvoutýdenní školy. Děvčata z voicebandu ještě stíhají doběhnout do garderoby pro bílé košile. Tento unifikující prvek přináší jejich představení řád. Propojuje sborovou recitaci a zpěv s jednotlivými sóly a rafinovanou improvizací videovstupů na stropě schodiště.

Každá prezentace trvá přibližně 20 minut.

Vidíme pět velmi originálních a zcela odlišných „malých představení“. Každé je výrazné svým sdělením i jevištním jazykem.

Závěrečné hodnocení se koná opět v kruhu jako na začátku. Všichni teď mají šanci položit otázku, která je napadala při pohledu na práci kolegů i během vlastní práce.

Ty nejčastější otázky jsou dvě: Jak probíhala spolupráce ve vašem týmu? Jak jste řešili moment, kdy jeden z vás přišel s návrhem a ostatní jej nepřijali?

Hannah, Kanaďanka, která studuje divadelní režii na Universitě v Glasgow, říká: „Na začátku naší práce jsme si jasně stanovili pravidla: pokud někdo z nás nebude souhlasit, musí přijít s jiným řešením, nebo se podřídit. Ega jsme nechali za dveřmi. Pracovali jsme na bázi důvěry a vzájemné úcty.“ Jednoduše vyjádřila principy, kterými se řídily i ostatní skupiny. Moje obava z „velkých scén“ a nedorozumění v průběhu práce kreativních skupin se nenaplnila.

I závěrečná taneční party v baru byla skutečně divoká jen chvíli. Postupně všichni odpadli únavou. Lépe to vše nemohlo skončit!

Devátý den / 14. 9.

Heiner Goebbels má odpoledne přednášku nazvanou O polyfonii spolupráce. Na ukázkách vlastní tvorby a s odkazy na Johanna Sebastiana Bacha, stejně jako na Johna Cage, ukazuje principy autonomie jednotlivých skladebných prvků divadelního představení. Po úvodní přednášce, která je určena i veřejnosti, se dvě hodiny věnuje individuálně studentům letní školy.

Příště Příští letní škola se bude konat od 25. srpna do 7. září 2018. Přijedou jiní studenti. Zase budeme začínat od nuly. Zase budeme trénovat moment „extrémního naslouchání“ a hledat témata, která nás inspirují. Archa se opět promění v laboratoř hledání, výměny názorů a zkušeností. Letošní studenti mají možnost požádat o rezidenci Archa.lab v délce šesti týdnů.

Dostanou tak čas a prostor k další svobodné umělecké práci.

foto Jakub Hrab

Joana z Portugalska se už přihlásila!

A o to nám jde!

8

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LISTOPAD–PROSINEC 2017

Jana Svobodová

foto René Volfík

foto René Volfík

9

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / NOVEMBER–DECEMBER 2017

ROZHOVOR S MATTIJSEM MAUSSENEM

Někdy je prostě potřeba lidi donutit, aby se probudili Mattijs Maussen je kurátorem kreativní politiky a plánování v evropských kulturních intervencích a inovacích. V posledních letech pracuje především pro Evropská hlavní města kultury. Náš rozhovor vznikl u příležitosti jeho přednášky na Mezinárodní letní škole Divadla Archa.

Na čem momentálně pracujete?

Pracuji na kandidatuře Belfastu na titul Evropské hlavní město kultury a zároveň se snažím, aby z toho vznikala nějaká pozitivní energie. Aby to mělo nějaký dopad, i kdyby Belfast neuspěl.

V Belfastu je samozřejmě velké téma konflikt a otázky kolem přetrvávající emocionální zátěže. Část populace doufá ve sjednocení s Irskem, zbytek se všemožně snaží tomu zabránit. Ten konflikt je strukturální a je velmi hluboce zakořeněný. Já to silně cítím sám na sobě, vidím to napětí na schůzkách a různých jednáních.

Jako člověk z venku můžu v těchto situacích naštěstí i žertovat, což je jinak velmi těžké.

města, které třeba před sto lety mělo zvuk po celé Evropě. Bylo to první město, kde zavedli elektrické veřejné osvětlení, začala tu revoluce proti Ceaușescuovi. Co je ta občanská energie, co je důvod, proč právě tudy vstupovalo moderní myšlení do Rumunska? Jsou to základní hodnoty, které to město ctí od svého založení – podnikavost, náboženská pestrost, aktivní občanství, vzájemný respekt. Právě takováto města odjakživa zásadně přispívají ke stabilitě Evropy. V Belfastu se dají vysledovat podobné hodnoty. Snažíme se pak zkoumat, co z jejich kultury vedlo ke konfliktu a co zase k dialogu, ke spolupráci.

P odílel jste se na kandidaturách řady evropských měst, mezi kterými jsou například Temešvár, San Sebastian nebo Plzeň. Co tato „ohniska kultury“ znamenají pro současnou Evropu?

Vytanuly mi na mysli ještě dva příklady – Glasgow a Liverpool. Glasgow se stal Hlavním městem kultury v roce 1990, Liverpool v roce 2008. Pro tato dvě města byl ten titul v jejich době vlastně novou nadějí. Nikdo je neznal.

V obou těchto případech se pak spojily všechny hlavní síly v kulturním životě města a regionu, aby ho zakreslily na kulturní mapu Evropy. Některá specifická témata, perspektivy, kousek DNA toho kterého místa se pak stanou součástí evropského narativu. Z pohledu Ameriky bude Londýn vždy dominantní, ale lidé např. z Bilbaa nebo Rigy si všimnou, když význam měst jako Liverpool a Glasgow vzroste.

Belfast nebo Temešvár zatím takové uznání nemají. Belfast má jakousi tajemnou auru, která souvisí s jeho problémy. Temešvár je příklad

apadají vás příklady uměleckých iniciN ativ, které v Belfastu nebo jinde opravdu pomohly situaci harmonizovat? Jakou úlohu má umění v procesu smíření, a co by mohlo ještě dokázat?

U kořene kulturních projevů je konflikt. Konflikt se sebou samým, konflikt s vlastní ochotou přijmout narativ dané kultury. Část lidí se potom vydá dál cestou konfliktu, nebo cestou dialogu, nebo cestou spolupráce. Abstraktně řečeno. V praxi to znamená, že umělci a umělečtí aktivisté jsou stále více nuceni zasahovat do dění, reagovat, provokovat, tlačit dané problémy do nových pozic. A jako umělec tuto svou roli musíte brát vážně, přijmout tu odpovědnost.

V Temešváru se mi často líbí velmi jednoduché projekty, které přinášejí tvůrčí aktivity, třeba čtení poezie někde na nároží. Proč?

Lidé si stěžují na nedostatek kontaktu s dalšími obyvateli téže ulice. Takhle se všichni můžou zastavit a zaposlouchat, začnou skrze poezii

10

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LISTOPAD–PROSINEC 2017

sdílet svoje pocity, vnímavost, nejistotu, možná i začnou sami psát básně. I když to není nijak zvlášť umělecky vynalézavé, může se to rozvinout v opravdový kontakt, pokud dokážete lidi skutečně zapojit.

Samozřejmě je taky potřeba to doplnit ohňostroji a obrovskými loutkami a vším možným, je to nutné k upoutání pozornosti. Také akce musíte natáčet, aby se na to lidi mohli podívat na svých laptopech... Akce nesmí zůstat na tom jednom nároží, musí se vzít na hlavní náměstí a do veřejného prostoru, kde oslovíte větší množství různorodějších lidí. A možná někdy i pozměníte význam místa, můžete si s ním hrát a vytvářet nové příběhy. V Belfastu třeba dodnes stojí takzvané peace walls, „zdi míru“, které stále rozdělují město jako berlínská zeď.

Jsou to kilometry bariér a kolem nich je mrtvo.

Napříč městem probíhá taková zóna nicoty, která přímo volá po tom, aby jí někdo dal nový smysl, aby se tam lidé mohli začít znovu potkávat. mění je často kontroverzní. Může vůbec U sjednocovat? Nepovede naopak k dalšímu prohlubování konfliktu?

Konflikt znamená kontakt, pokud existuje vzájemná důvěra. To známe všichni z partnerských vztahů, z rodiny, z ulice – konflikt je normální součást života a není na něm nic špatného.

Problém nastává ve chvíli, kdy narativ kolem konfliktu začne narůstat, ztrácí inkluzivitu a naopak začíná vytvářet separaci a diskriminaci.

V Belfastu začínají děti používat diskriminační jazyk a gesta průměrně ve třech letech. Tříleté děti! Umění by na tohle mělo upozorňovat, aby hlavně budoucí rodiče lépe porozuměli tomu,

J e v dnešním světě či v Evropě právě tohle narušování našeho komfortu hlavním úkolem umělce a umění jako takového?

V moderním světě můžeme být silní i jemní.

Můžeme si pokorně uvědomit, že žijeme a že máme povinnost hledat kontakt a napojovat se na ostatní. Když s lidmi komunikujete, mluvíte, nesouhlasíte, vznikají z toho nová spojení; nesouhlas je druh kontaktu, který umožňuje budovat udržitelné vztahy.

Co dělá město Hlavním městem kultury? Čím dál častěji se města odrážejí od nějakého problému, který je třeba naléhavě řešit. Často dost dlouho trvá, než si město uvědomí, co tím problémem je. V Norimberku by to mohl být odkaz norimberských procesů, v Drážďanech by to zase mohla být zkušenost tvrdého komunismu a tak dále.

J e tedy tím požadavkem naléhavá situace? Máme tu i města s nejvyšším počtem hlasů pro Brexit, města s nejstarší populací, nejdivočejším uprchlickým táborem, nejhorším znečištěním... Umíte si představit, že by takováto města mohla dnes být autentickými Evropskými hlavními městy kultury, vzorem pro celou Evropu?

Stále například čekám na to, až nějaké město najde odvahu se kulturně utkat s dopravou, což je problém, který na Evropany doléhá denně a ve velkém. To si musíme vzít za úkol. Nebo jiný příklad: chorvatské město Pula se vrhlo do tématu demilitarizace – každý sedmý muž ve městě se účastnil balkánských válek. Pula byla vojenským městem už za vlády Římanů, donedávna tam byla spousta vojáků. Je to zakódované v její DNA. Dnes nezůstal jediný voják, ale zato mají plné léčebny lidí, kteří trpí psychickými problémy způsobenými dopady armády na jejich osobní životy. Myslím si, že každé město má svůj horký brambor. Někdy se musí kopat hodně hluboko, než se ho odvážíme dotknout. Říkám tomu „metoda deseti tisíc šálků čaje“ – krátkých, otevřených rozhovorů s lidmi na ulici, na rohu, na zápraží, kdy kladete otázky jako: Co je pro vás štěstí? A co vám v noci nedá spát? A postupně se dostáváte pod povrch.

V Belfastu vám řeknou, že nejdůležitější je domov, v Dublinu je to komunita, v Temešváru sousedské vztahy. Mnohokrát jsem se takových rozhovorů účastnil. Jsou velmi zajímavé, cítím se pak vždy velmi evropsky. Snažím se opravdu naslouchat a dopátrat se toho horkého bramboru, opravdu naléhavého problému, kterého je potřeba se dotknout, i když se do toho nikomu nechce.

Samozřejmě, že vždy jde o mezilidské vztahy.

Když jdete hlouběji, zjistíte ale, že jde o velmi různorodé otázky: místo člověka ve společnosti, vyloučený jedinec nebo skupina, nedostatek autonomie... V tom je Evropa tak zajímavá.

Evropané dnes a denně vytvářejí svůj evropský příběh, a přitom spolu souhlasí i nesouhlasí.

A právě skrze ty pře a nesouhlas se učíme respektovat to, že tu vedle sebe existují různé příběhy. Ne vždy se mohou nebo mají asimilovat, chceme ale větší i menší příběhy respektovat, protože právě ty rozdíly dávají Evropě stabilitu, která nám pomůže překonat i těžké časy.

B ude tohle naše konkurenční výhoda například i v roce 2025?

Stoprocentně. Svět je čím dál tím propletenější, translokální. Jedna ulice v San Sebastianu může čelit úplně stejným problémům jako jiná ulice v Brně. Jakmile se lidé skrze příběhy ostatních dozvědí o vzájemných podobnostech, vnímají se autentičtěji a jsou sebevědomější. To jim pak pomáhá být flexibilnější, a když dojde na konfliktní situace, jsou pružnější v jejich řešení a schopnější se společně posunout dál. A o to nám jde.

Proč to vlastně děláte?

Je to moje osobnost. Jsem hodně pozitivní, zvlášť když jde do tuhého. A taky kvůli svým zkušenostem – jsem z jižního Nizozemska, dva kilometry odtamtud se mluví německy, 18 kilometrů jiným směrem francouzsky. Když mi bylo dvanáct, napsal jsem si do deníku, že chci pracovat v Evropě a že chci vytvářet spojení mezi lidmi. Mám celkem schopnost spojovat lidi, kteří se moc spojovat nechtějí, ukázat jim, jaké to má výhody. A když se to nepovede, také za to přijímám odpovědnost a hledám cesty, jak by se to povést mohlo.

Rozhovor vedla Pavlína Svatoňová Překlad Sára Foitová

Vedle své hlavní pracovní náplně Mattijs Maussen inicioval řadu partnerství mezi firmami, ministerstvy a velkými městy, zapojuje také občanská sdružení.

Po celé Evropě vedl řadu studií pro Evropskou komisi, vytvořil vládní strategie využívání evropských dotací, prováděl průzkumy a rozsáhlé komunikační projekty pro předsednictví EU, psal programy pro regionální dotační výběrová řízení, navrhoval nadnárodní rozvojové programy a veřejné zakázky.

Práce na výzkumu o neregistrovaných osobách ho přivedla do 65 zemí.

11

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / NOVEMBER–DECEMBER 2017

foto archiv Mattijs Maussen

co vlastně ve svých dětech víceméně nevědomky pěstují. Jen tak budou moct přerušit linii, kterou nastavily předchozí generace. Tady je kultura nesmírně důležitá. Někdy je prostě potřeba lidi donutit, aby se probudili, nechat je prožít nekomfortní situace, protože v nepohodlí je velký potenciál k učení a žití.

OBYČEJNÍ LIDÉ

Společný projekt Divadla Archa a nezávislého divadla Living Dance Studio z Pekingu kombinuje principy dokumentárního divadla a tance. Inscenace porovnává reálné příběhy lidí žijících v Čechách a v Číně a sleduje důležité mezníky v historii obou zemí. Jsou to příběhy plné tragických událostí, velkých nadějí i falešných očekávání. Na scéně je celkem devět účinkujících. Čtyři Češi, čtyři Číňané a jeden Švýcar. Nedílnou součástí představení je živý interaktivní video mapping, světelný design a hudba. Jejich tvůrci ovládají všechny divadelní technologie neskrývaně přímo před očima diváků. Z jeviště zazní čeština a čínština.

Představení je opatřeno českými a anglickými titulky. Po představení vždy následuje debata s tvůrci.

Inscenace Obyčejní lidé se vrací do Archy po lednových premiérách v Praze a v Drážďanech. Listopadovým představením v Arše bude předcházet hostování na Mezinárodním divadelním festivalu v Mariboru, kde budou Obyčejní lidé uvedeni na scéně Slovinského národního divadla a pak v brněnském Divadle Husa na provázku.

Obyčejní lidé

foto Jakub Hrab

Mezi Prahou a Pekingem

12

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LISTOPAD–PROSINEC 2017

foto Jakub Hrab

Ohlasy v médiích „Drama nabité emocemi končí radostí, vášní a snad i příslibem svobody.“ Monika Čižmáriková, Taneční aktuality „Scénické zpracování je silnou stránkou inscenace, jež zaujme na první pohled i díky originálnímu využití velkých krabic, jakéhosi artefaktu konzumní společnosti. Stavění věže z nich, výrazně zvýší tep všem přítomným v sále. …

Jsou to obyčejné příběhy obyčejných životů doprovázené obyčejnou taneční radostí, která v sobě nese naději na splnění snů a tužeb, jež jsou všem lidem vlastní.“ Zuzana Smugalová, Blog o tanci „Jeden z nejsilnějších příběhů přináší třiasedmdesátiletý soustružník a nástrojař Vladimír, který rád tancoval rokenrol, jenž však byl na přelomu padesátých a šedesátých let zakázaný coby zkažené kapitalistické umění. Každou sobotu ho proto zadržela na Václavském náměstí veřejná bezpečnost. Ve stejné době propukl v Číně hladomor kvůli neuvážené politice Velkého skoku vpřed, kdy se prováděla industrializace za každou cenu.“ Alex Švamberk, Novinky.cz „Velkolepá oslava obyčejných životů, všem demagogům navzdory.“ M. C. Putna, Lidové noviny

13

„Pod společným vedením Jany Svobodové a Wen Hui vznikla za spolupráce autorů hudby, video projekcí a světelného designu jemná spleť divadelních obrazů s něčím hlubším v jádru; divadlo, kde divák může rozluštit tajemství a s údivem se dozvědět něco neobvyklého a zvláštního.“ Gabriele Gorgas, Dresdner Neueste Nachrichten

Tři setkání s nezávislým čínským divadlem Living Dance Studio 4. 11., 10.00–13.00 ve Studiu Divadla Archa ve Zlatnické ulici 8 Fyzická paměť a společnost Taneční dílna s Wen Hui Choreografka, tanečnice, autorka dokumentárních filmů a aktivistka Wen Hui představí formou praktické dílny principy své práce. Wen Hui absolvovala v roce 1989 obor choreografie na Taneční akademii v Pekingu. Po pěti letech profesionální kariéry choreografky a tanečnice se rozhodla opustit jistoty státního systému a založit nezávislý soubor. Její umělecký jazyk je úzce spjat s děním ve společnosti. Dílna je určena profesionálům a všem tvůrcům se zájmem o principy tance v propojení s dokumentárním divadlem.

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / NOVEMBER–DECEMBER 2017

15. 11. ,18.00 Večer s dokumentárními filmy a autentickým jídlem Satiated Village/ režie: Zou Xueping/88 min.

Dance with Grandmother / režie: Wen Hui/ 15 min.

Back to Huamulin/ režie: Li Xinmin/72 min.

Projekce dokumentárních filmů, které autorky, členky Living Dance Studia, Zou Xueping, Li Xinmin a Wen Hui, natočily s obyvateli vesnic v odlehlých čínských provinciích. Po projekci bude následovat setkání s autorkami a předními českými sinology, při jídle, které připravili členové Living Dance Studia.

Li Xinmin o svém filmu říká: „Vyrostla jsem v horské vesnici Huamuling v provincii Jün-nan.

Po čtyřech letech základní školy jsem vesnici opustila a musela si sama vydělávat peníze.

Po sedmi letech jsem vzala kameru a do své vesnice jsem se vrátila. V rozhovorech s vesničany jsem hledala nový vztah ke svému rodišti.“ 21. a 22. 11. ve 20.00 22. 11. také v 10.00 Obyčejní lidé Inscenace dokumentárního divadla Společný projekt Divadla Archa a nezávislého divadla Living Dance Studio z Pekingu Režie: Jana Svobodová a Wen Hui Hudba a hudební design: Jan Burian Video art: Jaroslav Hrdlička Light design: Pavel Kotlík Dramaturgie: Ondřej Hrab Dramaturgická spolupráce: Lonneke van Heugten a Carmen Mehnert Účinkují: Wen Hui, Vladimír Tůma, Yiai Yao, Philipp Schenker, Wen Luyuan, Jan Burian, Li Xinmin, Jaroslav Hrdlička a Pavel Kotlík

Listopad

PROGRAM

1 THOMAS & RUHLLER – Diner

st divadlo Chodí po hladině, procházejí zdmi, porušují gravitaci a vzdorují času – to jsou Thomas a Ruhller. Perfomeři 20.00 z Holandska, kteří se už desítky let pohybují na pomezí divadla, výtvarného experimentu a filosofie. Uvedou novou show připravenou exkluzivně pro Divadlo Archa. Vstupné 190 Kč / 70 minut.

2–4 Kolonizace – nový počátek VOSTO5 / Divadlo Archa čt/pá divadlo 20.00 so 18.00

kdo jsme – kam jdeme – kdo přijde po nás Lidé od nepaměti toužili prozkoumávat daleký vesmír. Co nás k tomu žene? Zvědavost, pokrok, dobrodružství, zvětšování životního prostoru, šíření lidské DNA, anebo jen obyčejná lidská pýcha? Kolonizace nových planet je nevyhnutelnou budoucností. Netradiční inscenace Divadla VOSTO5 inspirovaná Archou, evolucí a sci-fi komiksy z časopisu ABC. Inscenace je vhodná pro dospělé a děti od 8 let. Režie: Jiří Havelka. Vstupné 250/150 Kč / 80 minut.

6 Knihovna Martina C. Putny – první díl: O velké revoluci

po diskusní večer Knihovna Martina C. Putny je nový formát programu Archy. Nabízí debaty na bolestná témata. Nabízí však víc než 20.00 jen „názory“, jak se dnes v médiích obvykle chce. Nabízí znalost – a z ní plynoucí otevřené otázky. Nabízí je v originálním scénickém tvaru a v prostoru skutečné knihovny MCP: trochu virtuální, trochu i reálné. V předvečer stého výročí VŘSR budou o jejím „odkazu“ diskutovat Milena Bartlová, jejíž předkové kdysi přišli do Čech z Ruska, aby šířili revoluci; a zástupce „mladých revolucionářů“ dneška, Matěj Metelec, a „starý antikomunista“ Putna.

Dramaturgická koncepce: Martin C. Putna, Ondřej Hrab a Jana Svobodová. Audiovizuální koncepce: Jan Burian a Jaroslav Hrdlička. Vstupné 150/90Kč / 120 minut.

8 Vlažný milovník Divadlo Vizita st divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

9 Zapomnětlivá kuchařka Divadlo Vizita čt divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

10 I čchi – Spolu (česko-čínské hudební setkání) pá hudba 20.00

Český hudební skladatel a zvukový designer Jan Burian (Kyklos Galaktikos, tyto alba) a čínský kytarista Wen Luyuan se setkali při práci na projektu Divadla Archa Obyčejní lidé. Večer bude patřit jak sólovým, tak i společným hudebním a zvukovým improvizacím. Vstupné 150 Kč / 90 minut.

12 Jan Burian a Bizzare Band – JIHOTAJE ne 20.00

hudba

Turné na uvítání písňového dvojalba natočeného přes hranice žánrů. Vstupné 250Kč /110 minut s přestávkou.

15 Filmový večer s Living Dance Studiem st filmová projekce s večeří 18.00

Dokumentární filmy, diskuse a originální jídla.

Satiated Village/ režie: Zou Xueping/88 min. Dance with Grandmother / režie: Wen Hui/ 15 min.

Back to Huamulin/ režie: Li Xinmin/72 min. Vstupné za 150Kč zahrnuje večeři. Omezená kapacita míst.

17 Talkshow Radia Wave

pá talkshow Filmoví publicisté a moderátoři magazínu Čelisti, Aleš Stuchlý a Daniel Řehák, společně s rapperem 20.00 Rafaelem Stříbrným (aka Prokopem Vejdou) uvádějí historicky první talkshow v dějinách Českého rozhlasu.

Tematický potlach o událostech 17. listopadu: dva nečekaní hosté, cestování časem, nevymahatelná kopřiva.

Zaražený pilot. Živé zpívánky included. Večer, během kterého se může stát cokoli. Vstupné 89 Kč / 60 minut

18 Noc divadel v Divadle Archa

so prohlídka a divadlo Komentovaná prohlídka prostor Divadla Archa a speciální uvedení inscenace Obyčejní lidé od 20.00 v rámci 19.00 Noci divadel. Zdarma. Prohlídka 40 minut, představení 80 minut.

21–22 Obyčejní lidé Jana Svobodová, Wen Hui a kol.: / Divadlo Archa / Living Dance Studio

út divadlo V době, kdy reprezentanti mnoha zemí v zájmu politického byznysu pohrdají otázkami základních lidských 20.00 práv, se ptáme: Kdo jsou ti obyčejní lidé, v jejichž jménu své čachry dělají? Vladimír žije v malém městě nedaleko st Prahy. Je mu 73 let. Celý svůj život pracoval jako soustružník a nástrojař. V mládí byl jedním z nejlepších taneční- 10.00/20.00 ků rokenrolu v Praze. Tancoval extravagantní „kapitalistický" tanec, dokud někdo nezavolal příslušníky SNB. Sobotu co sobotu se opakoval stejný příběh, ale nic nemohlo potlačit jeho touhu po svobodném tanci. Wen se narodila v 60. letech. Je tanečnicí a choreografkou. Žije v Pekingu. Po studiích na divadelní akademii se měla stát primabalerínou propagandistického baletu. Mládí prožila v době studentských protestů a velkých nadějí, které se nenaplnily. Tehdy si zachránila život, ale traumatu se dodnes nemůže zbavit. V 90. letech založila první nezávislý taneční soubor v Číně – Living Dance Studio. Představení kombinuje principy dokumentárního divadla a tance. Režie: Jana Svobodová a Wen Hui. Vstupné 290 Kč / studenti a senioři 150 Kč. 80 minut.

23–24 Fidlovačka aneb Kdo je My? Spielraum Kollektiv / Divadlo Archa / Archa.lab čt divadlo 20.00 pá 10.00/20.00

Tylova „Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka“ je spojovaná s povzbuzením národního sebevědomí.

Pochází z ní česká národní hymna. Hra, která byla dlouho vnímaná jako propadák, zažila úspěch až v roce 1917.

Nyní, 100 let po úspěchu Fidlovačky, stojí nacionalistické myšlenky opět v popředí zájmu. Experti všedního dne, kteří mají k otázce češství co dodat, nabízejí různé pohledy na téma národní identity. O česko-německých vztazích, migraci, strachu a českých hodnotách. Koncept: Mathias Straub, Linda Straub. Režie: Linda Straub.

Vstupné 150/90 Kč / 80 minut.

14

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LISTOPAD–PROSINEC 2017

PROGRAM

25–26 Pražský divadelní festival německého jazyka so/ne divadlo Milo Rau: Mitleid. Die Geschichte des Maschinengewehrs 20.00 (Soucit. Příběh kulometu)

Soucit v režii Milo Raua je inscenací na pomezí dokumentárního divadla, pracuje se skutečnými lidský mi osudy a světovými konflikty, přesto si však nechává výrazný prostor pro vlastní fabulace. Mladá dobrovolnice ve službách neziskovky konfrontuje své postoje a životní situaci s utrpením migrantů a obětí občanské války. Soucit je ostrou úvahou o mezích humanismu, o cynismu, je apelem na lidskost, zároveň ukazuje divadlo jako živé médium.

Německy a francouzsky s českými a německými titulky. Vstupné 400 Kč / stání 100Kč / 105 minut.

26–27 Dechovka VOSTO5/ Jiří Havelka / Karel František Tománek/Divadlo Archa ne/po divadlo 20.00 Sokolovna Řepy

Na Chobotě 125/2b

Praha 6

„Lidé se mění, dechovka zůstává.“ Stalo se roku 1923. Stalo se roku 1945. Stalo se včera. Děje se pořád.

Dokument o historii, který je víc než jen dokumentem o nás. Chcete vědět, jak by vám bylo na tancovačce po druhé světové válce? Viděli jste už někdy slavnostní otevření sokolovny? A přejete svým nepřátelům pomník?

Přijďte to zažít. Nově uváděno v Sokolovně Řepy, Na Chobotě 125/2b, Praha 6. Vstupné 300 Kč / student/senior 200 Kč / 75 minut.

Veřejné natáčení Show Jana Krause: 7., 13., 14., 28. listopadu vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji v pokladně Divadla Archa a on– line. Změna programu vyhrazena.

Prosinec 3 Divadlo Husa na provázku / Radomil Matzner ne divadlo Na protest aneb Pokoj lidem dobré vůně

20.00 Na protest proti Číně všechna česká divadla přestala hrát činohry (číno-hry) a uvádějí toliko operety a muzikály...

Kabaret o krásných ženách, Michailu Bulgakovovi a nudě v Brně – představení o lidech, kterým Divadlo Husa na provázku změnilo život. Režie: Vladimír Morávek. Vstupné 250/190 Kč / 120 minut.

4 Divadlo Husa na provázku: Kníže Myškin je idiot: Vzkříšení F. M. Dostojevskij: po divadlo Druhý díl slavné tetralogie Sto roků kobry. Kníže Myškin přichází do Petrohradu, aby ho zachránil. Je zábavný, je 20.00 dojemný a je nevinný. Má všechny vlastnosti, které jsme už poztráceli – a ani nevíme kdy. Režie: Vladimír Morávek.

Vstupné 350/190 Kč / 160 minut s přestávkou.

6 Nedokončený výlet Divadlo Vizita st divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

7 Smrk moďoulům! Divadlo Vizita čt divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

9 tanec Peeping Tom – Moeder (Matka) so Moving Audience 16.00 Festspielhaus Hellerau

Drážďany

V choreografii Moeder Gabriele Carrizo ukazuje tělo jako skladiště vědomých a nevědomých vzpomínek, které splývají, definují, kdo jsme. Vznikají tak neočekávaná spojení na pomezí utrpení, truchlení a oslav, někde mezi stiskem a uvolněním, mezi strukturou a šílenstvím. Život i smrt se tu stávají uměním, vystaveným očím nás všech.

Z proudu individuálních pamětí režiséra a performerů, které tvoří tkáň představení, prosvítá paměť univerzální a kolektivní. Cena 650 Kč zahrnuje vstupenku na přednášku a zpáteční jízdenku do Hellerau. Odjezd v 16.00 z ulice Na Florenci.

10 THOMAS & RUHLLER – Diner

ne divadlo Chodí po hladině, procházejí zdmi, porušují gravitaci a vzdorují času – to jsou Thomas a Ruhller. Perfomeři 20.00 z Holandska, kteří se už desítky let pohybují na pomezí divadla, výtvarného experimentu a filosofie. Vstupné 190 Kč / 70 minut.

14 Tata Bojs – Futuretro 2017 čt hudba 20.00

V roce 2000 vydali Tata Bojs své přelomové album Futuretro. Sedmnáct let od jeho vydání se k této nahrávce Tata Bojs znovu vracejí. Host: Hm… Vstupné v předprodeji 490 Kč / na místě 590 Kč / 180 minut.

16–17 Piškanderdulá. Josefe! Věra Říčařová a František Vítek

so/ne hudba Držitelé ceny Thálie za celoživotní loutkářské mistrovství uvedou své představení, které je legendou světového 18.00 loutkového divadla. Dětská hra, která se stala divadelní avantgardou. Tradice, která je již třicet let zároveň neustálým experimentem. Vstupné 100 Kč / děti, studenti, senioři 50 Kč / každé další dítě z rodiny zdarma / 60 minut.

Bez jazykové bariéry.

Veřejné natáčení Show Jana Krause: 5., 12., 19. prosince vždy od 19.30., 19.12. také v 17.00. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji v pokladně Divadla Archa a on-line. Změna programu vyhrazena.

Připravujeme v novém roce 11. 1.–15. 1., 22.–26. 2. Vosto5 / Pérák 3. 3. Jessie Ware 12.–14. 3. Min Tanaka a kol. / A Body 15

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / NOVEMBER–DECEMBER 2017

November

ENGLISH PROGRAM

1 THOMAS & RUHLLER – Diner

Wed theatre They walk on water, pass through walls, defy gravity and time. Thomas & Ruhller, dancers and performers from 20:00 Holland, who for decades have straddled the boundary between theatre, visual experiment and philosophy, will premiere a new show exclusively prepared for the Archa Theatre. Tickets CZK 190 / 70 minutes.

2–4 Colonization – A New Beginning VOSTO5 / Archa Theatre Thu/Fri theatre 20:00 Sat 18:00

Who are we? Where are we going? Who will come for us?

Mankind has always longed to discover and explore new places. What drives us? Curiosity, advancement, adventure, enlarging living space, disseminating human DNA or just ordinary human pride? The colonization of new planets is inevitable. But should the universe be colonized by people? A non-traditional production by the VOSTO5 Theatre inspired by Archa, evolution and Czechoslovak sci-fi comic magazine ABC. Director: Jiří Havelka.

Tickets CZK 250/150 / 80 minutes.

6 Martin C. Putna Library

Mon experimental theatre On the eve of the 100th anniversary of the Great October Revolution, we are launching a new series of programs 20:00 in which Professor Putna and his guests will examine this anniversary from various points of view. What is the legacy of this event, which influenced the fate of our country not only until 1989, but maybe even today? Tickets CZK 150/90 / 120 minutes.

8 Half-hearted Lover Divadlo Vizita Sat theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé´z, Zdeňek Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets CZK 230/150 / 120 minutes with intermission.

9 Forgetful Cook Divadlo Vizita Thu theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé´z, Zdeňek Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets CZK 230/150 / 120 minutes with intermission.

10 Yi qi – Together (Czech-Chinese Music Encounter) Fri music 20:00

Czech music composer and sound designer Jan Burian (Kyklos Galaktikos) and Chinese guitarist Wen Luyuan met while working at the Archa Theatre on the Ordinary People project. The evening will include both solo and joint musical and audio improvisations. Tickets CZK 150 / 90 minutes.

12 Jan Burian and Bizzare Band – JIHOTAJE Sun 20:00

music

A tour to welcome a double album recorded across genres. Tickets CZK 250 / 110 minutes with intermission.

15 Night with films of Living Dance Studio Wed film screening and dinner 18:00

Screening of documentary films, discussion and original food. Satiated Village/ Directed by: Zou Xueping/88 min.

Dance with Grandmother / Directed by: Wen Hui/ 15 min. Back to Huamulin/ Directed by: Li Xinmin/72 min.

Admission for CZK 150 includes dinner. Space is limited.

17 Radio Wave Talk Show

Fri theatre Film publicists and moderators from Čelisti magazine Aleš Stuchlý and Daniel Řehák together with rapper Rafael 20:00 Stříbrný (aka Prokop Vejda) present the first ever talk show in the history of Czech Radio. A thematic chat about the events of 17 November: two unexpected guests, time travel, untouchable nettle. Thunderstruck pilot. Live chanting included. An evening when anything can happen. Tickets CZK 89 / 60 minutes.

18 Theatre Night at Archa

Sat tour and theatre A guided tour of the Archa Theatre and special presentation of Ordinary People from 20:00 as part of Theatre 19:00 Night. Free. Tour 40 minutes, performance 80 minutes.

21–22 Ordinary People Jana Svobodová, Wen Hui and co.: / Archa Theatre / Living Dance Studio Tue theatre 20:00 Wed 10:00/20:00

At a time when the leaders of many countries show disdain for basic human rights in the interests of political business, we ask: Who are these ordinary people whom they claim to represent? Vladimír, 73, lives in a small town near Prague and worked his whole life in a factory. When he was young he was one of the best rock and roll dancers in Prague. Every Saturday night he was the king of the dance floor, dancing an extravagant "capitalist" dance, until the police would come and escort him out. Wen was born in the 1960s and is a dancer and choreographer. She lives in Beijing. She was trained at the theatre academy to be the prima ballerina of the propaganda ballet company. The time of her youth corresponded with the era of student protests and great hopes, which never came to fruition. Her life had been saved, but she has never forgotten the trauma. In the 90s she founded the first independent dance company in China, the Living Dance Studio. The performance combines principles of documentary theatre and dance. Director: Jana Svobodová and Wen Hui. Tickets CZK 290 / students and seniors CZK 150 / 80 minutes.

23–24 Fidlovačka or Who are We? Spielraum Kollektiv / Archa Theatre / Archa.lab

Thu theatre The play Fidlovačka by Josef Kajetán Tyl is associated with enhancing Czech national self-confidence. A song 20:00 from the play became the Czech national anthem. The play, which was long perceived as a flop, only Fri experienced success in 1917, 82 years after the premiere and a year before the establishment of an independent 10:00/20:00 Czechoslovakia. Now, 100 years after the success of Fidlovačka, nationalist thoughts are once again in the spotlight. Experts with something to say about Czechness offer different perspectives on the theme of national identity, on Czech-German relations, migration, fear and Czech values. Concept: Mathias Straub, Linda Straub. Director: Linda Straub. Tickets CZK 150/90 / 80 minutes.

16

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LISTOPAD–PROSINEC 2017

ENGLISH PROGRAM

25–26 Prague German Language Theatre Festival Sat/Sun theatre Milo Rau: Mitleid. Die Geschichte des Maschinengewehrs 20:00 (Compassion. The History of the Machine Gun)

The semi-documentary double-monologue, based on interviews with NGO workers, clerics and war victims in Africa and Europe, deliberately ventures into contradictory terrain: how do we endure the misery of others and why do we watch it? Why does one dead person at the gates of Europe outweigh a thousand dead people in the Congolese civil war zones? Compassion. The History of the Machine Gun not only contemplates the limits of our compassion but also the limits of European humanism. In German and French with Czech and German subtitles.

Tickets CZK 400/standing CZK 100 / 105 minutes.

26–27 Brass Band Jiří Havelka / Karel František Tománek / Vosto5 Sun/Mon theatre

Do you want to know what it would be like to attend a dance party after the Second World War? Have you ever seen the festive opening of a Czech "sokol" hall? And would you grant your enemies a monument? A theatre documentary about history that is more than just a documentary about us. Newly presented at Sokolovna Řepy, Na Chobotě 125/2b, Prague 6. Tickets CZK 300 / students and seniors CZK 200 / 75 minutes

Sokolovna Řepy Na Chobotě 125/2b Prague 6

Public filming of the Jan Kraus Show: 7, 13, 14 and 28 November always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online. The program is subject to change.

December 3 Goose on a String Theatre / Radomil Matzner Sun theatre In Protest 20:00

A cabaret about beautiful women, Mikhail Bulgakov and boredom in Brno – a performance about the people whose lives have been changed by the Goose on a String Theatre. Director: Vladimír Morávek. Tickets CZK 250/190 / 120 minutes.

4 Goose on a String Theatre / F. M. Dostoevsky Mon theatre Prince Myshkin is an Idiot: The Resurrection

20:00 The second part of the famous One Hundred Years of the Cobra tetralogy. Prince Myshkin is coming to St. Petersburg to save him. He's funny, touching and innocent. He has all the qualities that we have already lost – and we don't even know when. Director: Vladimír Morávek. Tickets CZK 350/190 / 160 minutes with intermission.

6 Unfinished Trip Divadlo Vizita Wed theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé´z, Zdeňek Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets CZK 230/150 / 120 minutes with intermission.

7 Smrk moďoulům! Divadlo Vizita Thu theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé´z, Zdeňek Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets CZK 230/150 / 120 minutes with intermission.

9 Peeping Tom – Moeder (Mother) Sat Moving Audience 16:00 Festspielhaus Hellerau

Dresden

In the choreography of Moeder, Gabriele Carrizo shows the body as a repository of conscious and unconscious memories that blend and define who we are. Where are the boundaries and unexpected connections between suffering, sadness and joy, lying and leaving, order and madness? Universal and collective memory radiates from the individual memories of the director and performers. The price of CZK 650 includes admission to the per formance and return ticket to Hellerau. Departure at 16:00 from Na Florenci Street.

10 THOMAS & RUHLLER – Diner Sun 20:00

theatre

They walk on water, pass through walls, defy gravity and time. Tickets CZK 190 / 70 minutes.

14 Tata Bojs – Futuretro 2017 Thu music 20:00

In 2000 Tata Bojs released their breakthrough album Futuretro. Seventeen years later they now return to it. Guest: Hm… Advance tickets CZK 490 / at the door CZK 590 / 180 minutes.

16–17 Piškanderdulá Věra Říčařová and František Vítek

Sat/Sun theatre A legend of world puppet theatre. A children's play that became an avant-garde theatre production. A tradition 18:00 that at the same time is a 30-year theatre experiment. Tickets CZK 100 / children, students, seniors CZK 50 / each additional child free / 60 minutes. No language barrier.

Public filming of the Jan Kraus Show: 5, 12 and 19 December always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online. The program is subject to change.

Coming soon in the New Year 11.1 –15.1, 22–26.2 Vosto5 / Pérák 3.3 Jessie Ware 12.–14.3, 2018 Min Tanaka and co. / A Body 17

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / NOVEMBER–DECEMBER 2017

KNIHOVNA MARTINA C. PUTNY

Knihovna Martina C. Putny První díl: O velké revoluci

KNIHOVNA MARTINA C. PUTNY / 6. 11., 20.00

Kulaté výročí velké říjnové události a potřeba podívat se na VŘSR z odstupu podnítily vznik nového pořadu v Arše – Knihovny M. C. Putny. Dá se na „bolševickém puči“ najít i něco dobrého?

Knihovna Martina C. Putny je nový formát programu Archy. Nekonvenčním způsobem propojuje kritické literární úvahy s debatami vyhraněnými až ke kontroverzi. To vše v atraktivním scénickém tvaru. První díl nového programového cyklu se koná v předvečer stého výročí dne, který u nás býval po mnoho let oslavován jako začátek „nového věku“. Na historické události je dobré se podívat z odstupu. Sto let je možná ten pravý čas. Martin C. Putna k tomu říká: „O Velké říjnové socialistické revoluci alias bolševickém puči v Rusku bylo zdánlivě řečeno již vše. Jak ale znovu probíhá „přehodnocení všech hodnot“, jak říkal starý Nietzsche, vracíme se znovu i k VŘSR – když už má to sté výročí.

Znovu se ptáme, co dala a co vzala.

Znovu se ptáme, jestli na ní bylo opravdu všechno špatně, jak soudí mnozí, nebo přece něco dobře, jak soudí někteří.

Znovu se ptáme, nakolik byla ruská a nakolik evropská, nakolik marxistická a nakolik komunistická, nakolik protináboženská a nakolik nevědomě náboženská.

Znovu se ptáme, nakolik nás dovedla do průšvihů, ve kterých vězíme nyní, a nakolik aspoň naznačovala cesty, kterými bychom z nich mohli ven.“ Na tomto jevišti si tyto otázky budou klást Milena Bartlová, jejíž předkové kdysi přišli do Čech z Ruska, aby šířili revoluci; a zástupce „mladých revolucionářů“ dneška, Matěj Metelec, a „starý antikomunista“ Putna.

Dramaturgická koncepce: Martin C. Putna, Ondřej Hrab a Jana Svobodová Audiovizuální koncepce: Jan Burian a Jaroslav Hrdlička

18

Vybrané citáty z literatury: „V čem tkví tajemství soudu nad církvemi, odkud ten hněv a zběsilost, ten divý ryk Apokalypsy? Octneme se rázem v naší době: ano – stejná nemohoucnost křesťanství, neschopnost dát životu člověka, ´životu pozemskému´, patřičný řád. (…) Na křesťanství náhle všichni, mužici i vojáci, v jediném okamžiku zapomněli, protože jim nestojí ku pomoci. Neuchránilo je od války ani od hladu. Jenom zpívá a pořád jenom zpívá.“ Vasilij Rozanov „Tak táhnou mocným pochodem – za nimi – hladový pes, vepředu – s krvavým praporem, neviděn v bouři, netrefen kulí, perlově bílým jde rozsypem sněžným, nad bouří kráčí krokem něžným s růžemi kol hlavy bílými – Ježíš Kristus před nimi.“ Alexander Blok „Polák střílel, můj pane, poněvadž byl kontrarevoluce; a vy střílíte, poněvadž jste revoluce.

Ale revoluce – to je radost. Kdo řekne Gedalimu, co je revoluce a co je kontrarevoluce? Studoval jsem kdysi talmud, mám rád komentáře Rašiho a Majmonidovy knihy (…) A my všichni, vzdělaní lidé, padáme na tvář a hlasitě křičíme: běda nám, kdepak je ta sladká revoluce?

Já chci taky internacionálu dobrých lidí, aby každou duši vzali do obhospodařování a dali

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LISTOPAD–PROSINEC 2017

jí příděl pro první kategorii. Tumáš duše, jez, prosím tě, měj si svou radost ze života. Internacionála, pane soudruhu, to vy nevíte, s čím ta se jí… Ta se jí s prachem, odpověděl jsem starci, a koření se nejlepší krví.“ Isaak Babel „Pogromů přišla skvělá, svěží éra, druh druha škrtí bez vší závady, za Kerenským již padá portiéra, s Leninem Trocký sedí u vlády.

V bratrské krve rozvlněném moři bolševik v Rusku nyní vítězí, národních komisařů vláda se tu tvoří a v jiné formě jiné řetězy.

A Ukrajina, volné dítě stepi, na kozáckého sedla na koně a její zjev se vytyčuje lepý, jak rudá růže v smutném záhoně.“ Jaroslav Hašek

SEDM OTÁZEK PRO PAVLA KOTLÍKA

Pavel Kotlík je předním českým light designerem. Jako osvětlovač začínal v Divadle v Řeznické, dále pokračoval v Pražském komorním baletu. V současnosti je šéfem techniky divadla Ponec. Jako light designer pracoval s Jarem Viňarským, Farmou v Jeskyni a Teatrem Novogo Fronta. Je spoluzakladatelem skupiny VerTeDance. V roce 2012 dostal cenu za nejlepší světelný design za představení VerTe "Lost and Found”. V Divadle Archa spolupracuje s Janou Svobodovou na představeních dokumentárního divadla. Je lektorem Mezinárodní školy Divadla Archa – divadla v sociálním kontextu.

Pavel Kotlík

J ak se v tobě propojuje profese osvětlovače, technika a light designera?

PK: Začínal jsem v divadle jako uklízeč. Na Novotného lávce jsem pracoval jako kulisák.

V Divadle v Řeznické jsem pak svítil hlavně činohru. Později jsem se seznámil s VD Luxem, Danem Tesařem. Ten mě vzal do Pražského komorního baletu. Tam jsem začal svítit tanec a od roku

začátku si vždy vytvořím světelnou škálu emocí.

Emoce jsou v zásadě pozitivní, nebo negativní.

Jsou extrémní představení, která se pohybují v jedné emoci. Světlo je pro mě znakem emoce.

Vždy si zvolím neutrální barvu. Moji bílou – moji nulu. Od neutrálního středu se pohybuju na obě strany. Jedna škála je teplá a druhá studená. Příběh světel vzniká paralelně s příběhem režiséra nebo choreografa. Já tvořím ten svůj a dívám se, kdy se naše příběhy potkávají.

foto Jakub Hrab

Co tě na tvé práci nejvíce baví?

PK: To nedokážu říci. Pokaždé je to jiné. Závisí to na určité mantře, kterou vytváříš. Představení všechna zrají tím, jak se hrají. S každým představením se cítím svobodnější. Často něco změním nebo doplním. Poslední dobou svítím manuálně, neprogramuju. Představení svítím živě, každé představení je pak originál. Více riskuji, ale můžu citlivě reagovat na to, co se na scéně děje.

Představení pro mě nikdy není hotové. Snad jen v případě, že svoji práci odevzdám někomu jinému, pak už to přestává být můj příběh. Někdy mě to bolí. Zvláště, když se jedná o společnou tvorbu. Když to považuju za své. To byl případ několika představení VerTeDance.

J S: Kdy jsi zjistil, že světlo je to, co tě nejvíce v divadelní práci zajímá? Kdy jsi se rozhodl profesionálně se věnovat divadelnímu svícení?

Pavel Kotlík: Bylo to v roce 1997 v Divadle v Řeznické při práci s Frederikou Smetanou na představení Divadla na voru. Tam se to zlomilo.

Pomáhal jsem jejich francouzskému osvětlovači, měli jsme celkem 28 světel a bylo před námi třicet dnů zkoušek. Pro mě to bylo před těmi dvaceti lety zjevení. Oni měli třicet dnů na práci včetně svícení! Do té doby jsem svítil činohru. Vůbec jsem nechápal, na co tolik času! V průběhu zkoušení se stala spousta zázraků, které se mi hodně líbily.

Třeba že ten jejich osvětlovač jeden světelný nápad použil dvakrát. Moje dosavadní zkušenost byla: přední, zadní ani moc ne, a když se mluví o efektu, tak zpravidla to, že někdo vyjde ze dveří.

19

2002 jsem v Ponci. Divadlo mě baví jako celek, dodnes se snažím být platný při přípravě „na place“ – rukama i hlavou. Design je k tomu všemu bonus. Nemůžu ale říci, že právě design je to, co mě nejvíce baví. Já například hodně rád vytírám jeviště. Je to pro mě taková meditace.

P roč je právě tanec pro tebe jako light designera výzvou?

PK: Málo který divadelní režisér si funkci světla vůbec uvědomuje, pracuje se s „hereckým světlem“. Tím se rozumí „brutální polejvačka“ zepředu, aby byl herec pořádně vidět. To se pak moc neliší od televizního studia. V případě tance dostávám příležitost vytvářet prostor a obrazy pomocí světla.

Jak připravuješ svůj světelný design?

PK: Potřebuju vidět zkoušku. Musím být v tom prostředí. Ideálně pak, když mám na práci nějaký čas – týden, čtrnáct dní. Na zkoušky se chodím dívat už ve chvíli, kdy představení vzniká. Bavím se s choreografem, scénografem, režisérem.

Tvořím si jednotlivé obrázky, někdy si kreslím základní rysy. Rád zacházím také se světelným zdrojem jako s objektem. Hodně používám světla na zemi, nezakrývám je, přiznávám zdroj. Na

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / NOVEMBER–DECEMBER 2017

S Minem Tanakou jsi pracoval celkem třikrát. Jaké to bylo?

PK: Práce na posledním představení A Body byla trochu jiná než předtím. Ve dvou předchozích Šťastný strom a Destination of the Stone jsem měl absolutně volnou ruku. Mohl jsem improvizovat.

Pracoval jsem s Minem „na přímo“. Jako bych tušil, jaký krok udělá na jevišti v další vteřině. A Body měl Min mnohem více promyšlené i po stránce světel. Byl více v roli choreografa a scénografa.

Nějaký čas trvalo, než jsme našli společnou řeč.

Naštěstí ta práce měla více úseků. Já jsem získal čas a Min mi pak nechal svobodu. On sám si hlídal časování, mně nechal design. Mám dojem, že si spolu rozumíme. Podobně jsme fungovali i s VerTe. To bylo tím, že jsme se opravdu velmi důvěrně znali a nemuseli jsme si toho moc říkat.

J ak vnímáš spolupráci s námi na představeních dokumentárního divadla?

PK: Je to pro mě velmi krásné spojení. Jak jsem říkal, vyrostl jsem na činohře. Formát, který děláme spolu, chápu jako spojení mluveného divadla a tance. Je to práce, která příliš nerespektuje žánry. Také jsme spolu za tu dobu hodně sehraní.

Dobře se nám spolu pracuje. Je v tom hodně respektu a jistoty. Každý píše svůj příběh a společně se díváme, kde se naše příběhy potkávají.

Ptala se Jana Svobodová

VLADIMÍR MORÁVEK

DIVADLO HUSA NA PROVÁZKU – NA PROTEST ANEB POKOJ LIDEM DOBRÉ VŮNĚ – 3. 12., KNÍŽE MYŠKIN JE IDIOT: VZKŘÍŠENÍ – 4. 12. / 20.00

Bon voyage, Vladimíre Napříč naším mořem se vydal bystrozraký vorvaň Vladimír se svým lodivodem Morávkem. Do jakého přístavu dorazí? Kde se vylodí?

Který ostrov budou muset nově kolonizovat?

Kde nově postaví své velké barokní divadlo, Divadlo svobody, Théâtre de la liberté? Hledá se přístav dosti hluboký, neboť Vladimír má nezáviděníhodný dar: ví, co bylo, a ví, co bude.

Jeho nástrojem je sen, a jak s ním oba zápasí, oba sílí. Švédský renesanční učenec a katolický biskup Olaus Magnus je autorem mapy známé pod zkráceným názvem Carta marina, na níž do plochy severního Atlantiku zakreslil pozoruhodné netvory a nebezpečné příšery nořící se z vln a šířící zkázu a děs. Neměl však v úmyslu tuto kolekci zrůd vytvořit pro chvilkové rozptýlení sobě rovných, ale chtěl poukázat na neuvěřitelné a pro nezasvěcené až hrozivé bohatství forem života z hlubin oceánu. Podobně zkoumá V. M. hlubiny duše nás všech. Nepředstavuje své nálezy jako nějaký bizarní živočichopis (i když Ze života hmyzu), ne primárně jako karikatury nebo mořské obludy, ať už je s ním ulovili Shakespeare, Dostojevský, Karel Čapek, Miloš Forman nebo Václav Havel. Naopak: dokáže sice z našich bližních po zásluze nadělat exempláře panoptika nebo kabinetu kuriozit, ale pak jim umí vdechnout duši a trestat je, milovat je a soucítit s nimi. A zpět a znovu. Jako v očistci.

Každé představení je kolík označující hloubkový vrt. Divák (a možná ani režisér) ovšem neví předem, co vytryskne. Může to být někdy dosti nepříjemné. Divákům občas poněkud tuhne čelist. Zdvojování, ztrojování postav, hlasů, sílící zvuk, zrychlující se tempo, fašírka z Marseillaisy v Králi Ubu. Šílené.

V. M. je nepřehlédnutelný jako Skálův Prastánek na Malostranském náměstí. Je umanutý, a když si zamane, uhrane. Do jeho divadla patří křik.

Tělo a tělesnost. Režisér je někdy sám, opuštěný jako harmonikář na dvoře předválečného činžáku. Ví, co je strach. Ví, co je radost, ale zároveň pochopil, že divadlo je „politováníhodná činnost“. Někdy jako by se řídil podle neúprosné logiky staré židovské anekdoty, že ztráta je také kšeft.

Praha vždy měla V. M. ráda. Bláznivý pochod z garáží pod Divadlem Archa Starým Městem k zadnímu portálu Stavovského divadla byl vícedimensionální uskutečněný sen. Do rozjařeného davu, před nímž policie zastavovala dopravu, se tehdy vmísili bezdomovci, narkomani a žebráci a na Ovocném trhu u vytržení sledovali slavnou brněnskou commedii dell’arte; jejich tváře byly naprosto autentické.

Celou dobu v Brně mistrně využíval dobře namazaný divadelní stroj – schopnost divadla předvádět prostorovou i dějovou simultánnost a navíc pohybové vlohy až artistické a zpěv až operní. (Ovšem, opera. Vladimírova Kouzelná flétna. A Amadeus. Mozart!)

Dokázal už, že bez Husy na provázku dokáže přežít – v meziangažmá v Hradci Králové i v příležitostných režiích jinde. K nelibosti abonentů v inscenaci 1789 bez váhání proměnil Zlatou kapličku v revolučně rokokový šantán.

Jeho roky mezi Zelným trhem a uličkou Václava Havla ovšem zůstanou dějinotvorným úkazem.

Troufl si na cirkulárce rozřezat Václava Havla a celé jeho dílo, vzniklé pláty namátkou poslepovat pastou z feferónů a v obecenstvu povinně nechal kolovat vzniklé sendviče. Byly tuhé, ale výstižné. Jedenáctihodinový nářez z Dostojevského věru nešlo absolvovat jinak než s vodkou, kterou zdecimovanému publiku každé tři hodiny podávali herci. Tango macabre. V. M. opět ve svém (v našem) živlu. Atd. Přátelům v Huse na provázku ovšem čas k padesátému výročí divadla přichystal v létě cosi jako hurikán. Však dusno bylo ve vzduchu. Herci z Provázku jsou hrdinové. V. M. z nich dostane nevídané výkony, ano, přesně jak praví pravé cirkusové: „Uvidíte, co jste ještě neviděli!“ Není divu, že si posádka občas zoufala. Papinův hrnec se přehříval.

Někdy je toho na všechny moc. Hrnečku vař.

A nedá pokoj a nedá pokoj. Nepřejícníci tvrdí, že je to stále totéž. Není! Riziko se zvyšuje nad únosnou míru – ale! Prý už není kam zvyšovat sázky! A přece! Počkáme na další dějství.

Nenechte si uniknout dvě představení na rozloučenou v Arše 3. a 4. prosince.

Díky za ty zuřivé sezóny, Vladimíre! Šťastnou plavbu a na shledanou.

P. S. Čirá krása: buldozer tančí na laně napnutém přes Niagaru.

Tomáš Vrba

20

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LISTOPAD–PROSINEC 2017

foto archiv Divadlo Husa na provázku

21

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / NOVEMBER–DECEMBER 2017

ENGLISH SUMMARY

No empty words In the mass of information that digital technology constantly bombards us with, it is harder and harder to distinguish truth from lies. Half-truths and lies just need to be embedded in 140 characters on Twitter, and if that's not enough, then 420 characters on Facebook.

With empty words we can win parliamentary elections or at least become the president's press secretary.

The truth is very complicated, and a few characters cannot contain it. So how do we seek truth and talk about a complex world to avoid empty words?

We offer a solution. Go to the theatre! No, the theatre is not the place to solve all the problems of the world. It's not even the place to learn the absolute truth. But it is a place where you can inspect the complexity of our being, without empty words.

The essence of the theatre is that it brings a common experience that is authentic, i.e. not mediated, because it takes place here and now and is unrepeatable. As a result, instead of fear it brings courage, and instead of sadness it brings joy.

The Archa Theatre has prepared a rich program for the last two months of this year and thus plenty of reasons to take an optimistic view of the world.

If you no longer enjoy life on earth, you can go into space with us. In the performance of Colonization, you will try to occupy an unknown planet with the astronauts of the Vosto5 group, but even then you will not be exempted from certain ethical decisions. But you will find out what the space of the Archa Theatre can do.

On the eve of the 100th anniversary of the Great October Revolution, we are launching a new series of programs, which we have called the M. C. Putna Library. In the first part of this series, Professor Putna, together with his guests, will look at the different perspectives of this anniversary and the cultural context of the legacy of this event that has influenced the fate of our country not only until 1989, but perhaps even today.

After the premiere in January, we are returning to the successful production Ordinary People, which was created in collaboration with the Archa Theatre and the independent Chinese group Living Dance Studio. The performance confronts the parallel lives of ordinary people in China and in the Czech Republic over the last 50 years. The authentic personal testimony of the Chinese and Czech protagonists of this project allows us to look at ourselves as well as the Chinese without prejudices, without political complexes and with humour.

In early December we will turn our attention to changes in Brno's Goose on a String Theatre.

After 12 years at the helm, the theatre's artistic director Vladimír Morávek is leaving. As we have presented all of the productions that Vladimír has created for the Goose on a String Theatre, we decided to symbolically present the first and last production of the Morávek era.

22

The pre-Christmas period will as usual belong to the ageless puppeteers Věra Říčařová and František Vítek and their cult piece Piškanderdulá. Parents take your children, children take your parents – and do not miss it!

We are here for you. Without empty words.

Ondřej Hrab

Summer School The first annual International Summer School organized by Archa Theatre in Prague offered a platform for experimentation and research in the field of contemporary theatre through ateliers, practical workshops, and lectures by Czech and foreign theatre makers and culture professionals.

Twenty-five theatre students and professionals from 20 countries around the world – from China, Singapore, Iran, Turkey, Canada, Great Britain, and other European countries – participated in the summer school.

Participants took part in four major ateliers: Jana Svobodová's atelier about the Viewpoints method in the creation of social-specific theatre; Jaroslav Hrdlička's atelier focusing on the uses of video in theatre; Jan Burian's atelier on sound as an integral part of stage action; and Philipp Schenker's atelier exploring the relationship between objects and personal stories. In addition, Pavel Kotlik introduced the principles of light design.

There were also lectures by Ondřej Hrab, Heiner Goebbels, Mattijs Maussen, Henk Keizer and Pieter de Buysser.

"I had the most wonderful time at Archa Theatre and learned so much and met some incredible people. Tiring but definitely the best experience. Just amazing."

Robyn Ferguson, MA student at the University of Glasgow "Would highly recommend the Archa Theatre International Summer School in Prague. Some reasons why: a team of talented professionals and use of a top quality space; a chance to meet theatre-makers from all over the world; workshops in Video, Light, Sound, Viewpoints, and Object Theatre; Learn about the Archa method of documentary theatre; spend two fun weeks in Prague! 2018 –Apply!"

Cliona O Connell, theatre-maker and director "Thank you all so much for making these past 1.5 weeks unforgettable!"

Christa van Rijn, MA student in Goldsmiths University of London "I learned, I enjoyed myself, and I met awesome artists. What else can you ask for?"

Cristina Cordero, Playwright and theatre director The next Archa International Summer School will be held between 25 August – 7 September 2018.

For more information please contact: summerschool@archatheatre.cz

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LISTOPAD–PROSINEC 2017

Archa.lab

Workshop by Wen Hui, China / Dance in Social Context / Body and Social Memory Saturday, 4 November 2017, 10:00–13:00 Studio Zlatnická, Zlatnická 8, Prague 1 Choreographer, dancer, documentary filmmaker and activist Wen Hui will introduce the principles of her work in a practical workshop.

Wen graduated from the Beijing Dance Academy in 1989. After working as a professional dancer and choreographer, she decided to pursue her own independent path in which she would use theatre as an intervention in society.

In 1994 she and documentary filmmaker Wu Wenguang founded the independent theatre The Living Dance Studio in Beijing. Together with their students they developed unique art methods combining the principles of dance, authentic stories and documentary film. In 1999 they became well-known throughout the world thanks to their courageous project Memory I, II, focusing on the taboo moments of the Chinese history Cultural Revolution and the Great Famine. The Archa Theatre introduced their work to Czech audiences at the Akcent Festival in 2012.

Wen Hui and Jana Svobodová created the performance Ordinary People based on the common theme of the totalitarian history of the Czech Republic and China. The workshop is open to theatre professionals and other creators with an interest in documentary theatre and is conducted in English.

Fee CZK 300 / students CZK 150.

Registration at: jana.svobodova@archatheatre.cz Residency program NEW! The 6-week residency stays at the Archa Theatre are now open to foreign as well as Czech applicants. The residencies run throughout the 2017/18 season. Archa offers space for the development of new projects, accommodation and basic technical equipment. The residency ends with the presentation of the project in the small auditorium of the Archa Theatre.

The residency program is intended for theatre professionals and other artists who focus on theatre in its social context. Application form: cover letter and CV. Contact address: jana.svobodova@archatheatre.cz #Studovna Are you a student of an arts school or department? Look into the kitchen of contemporary theatre with the #Studovna program. Students of art schools have access to selected performances and lectures for a symbolic price of CZK 50. A limited number of tickets within the Studovna program are available at the Archa Theatre box office upon submission of a student card and e-mail registration.

Moving Audience Archa – Hellerau In December come with us to Hellerau to see the second part of the trilogy by cult Flemish group Peeping Tom devoted to family members – this time mothers. We invite you to attend Moeder on Saturday, 9 December.

In Moeder, Peeping Tom explores the theme and central figure, memory and the mother, with the same tender and sardonic eye that runs through all of its productions. At once funny and eerie, Moeder is disturbing, yet strangely familiar. We recognize in it the same fascination with the sense that the world is too much

ENGLISH SUMMARY for us, the same amused gaze at our faltering attempts to make it fit our notions.

The price of CZK 650 includes admission to the lecture and return ticket to Hellerau. Departure at 16:00 from Na Florenci Street.

Interview with Mattijs Maussen Mattijs Maussen curates creative policy and plan making processes for large-scale European cultural interventions and innovations.

He has recently initiated partnerships between companies, ministries and large cities and engaged public interest groups, mostly for European Capitals of Culture. We talked with him on the occasion of his lecture at the Archa Theatre International Summer School.

What qualifies a city as a Culture Capital? There are also cities with the highest pro-Brexit vote, cities with the oldest residents, wildest refugee camp or highest pollution index. Could you imagine such places as authentic European Capitals of Culture nowadays and role models for Europe?

You have official rules of the game and official requirements. There have been around 60 European cities that have been Culture Capitals so far. But basically more and more cities are getting that sense of urgency – that if they would not start working on that issue, it would really damage something. It takes time before the city realizes what that is. With the trials, Nuremberg has a real global issue, justification, revenge, rule of law; but how do you make that function in a contemporary context? In Dresden it could be about its background in hard communism. I am still waiting for a Culture Capital that is brave enough to work on culture and traffic, something that affects Europeans every day on a large scale and we have to dare to focus. In Croatia, the city of Pula worked on the theme of demilitarization. One out of every seven men in the city was involved in the Balkan Wars. Pula was already a military spot under the Romans, it was until recently a city full of army; it's in the city's DNA. Now there are no soldiers left, but there is a large hospital full of people with mental illnesses because of the effects the military had on their lives.

I think that every city has a different hot potato and you have to dig deep enough to dare to touch it. Sometimes it takes it 10,000 cups of tea and chats – short open conversations with people on the street, a street corner, sometimes standing at the front door. Asking them what makes you happy, what keeps you awake at night? In Belfast they say it is home; in Dublin it is community; in Timisoara it is the relationship with neighbours.

Still there are some similarities and shared themes, such as human relationships, of course.

It is always a place of the individual in the group, the individual that is excluded, the group that excludes itself. That is what makes Europe so interesting. That is where Europeans are developing and writing their European story, disagreeing or agreeing with that.

Y our expertise includes a portfolio of cities all over Europe, including Belfast, Timisoara and San Sebastian, Plzen.

What do these "hotspots of culture" mean for the landscape of today's Europe?

I have been thinking about two other examples – Glasgow and Liverpool. Glasgow became Culture Capital in 1990, Liverpool in 2008. When they got the title it basically brought new hope, because these were places no one knew. In the case of Glasgow and Liverpool – it was a joint effort with the main cultural forces in the city and region to put the city on the European map. Some of the topics, some authentic ways of looking, aspects of the city's DNA are put into the European narrative. From the American perspective it will always be London, but from the perspective of Bilbao or Riga you really see that these cities, like Liverpool and Glasgow, have grown. Cities like Belfast or Timisoara are not recognized at this level yet.

Belfast has something mysterious connected to the troubles. Timisoara is an example of a city which had this overall European radiance say a hundred years ago. It was the first city with electric street lighting; it was also the city where Ceausescu's revolution started. What is this civic energy that came across? And what made that contemporary thinking always enter Romania via that corner? It has been grounded in the key values that the city had from its beginning – entrepreneurship, multi-confessionalism, civility and respect for each other as citizens.

These have always been issues the city has been carrying around from the moment they started to produce goods – chocolate, nylon, violins. They started to produce goods that led to the rise of the middle class in Europe and in Central Europe. And that is what cities like that have been doing and still considerably contribute to the stability of Europe.

In Belfast you can see similar types of values and the translation of these values into habits and types of businesses that are set up here – the shipbuilding and linen industry had wider effects on the circumstances. hat role has art played in reconciliaW tion and what role can it play in the future?

The origin of culture is conflict. It is a conflict with yourself, a conflict with your willingness to subscribe yourself to the narrative of the culture. And basically it has its effects on a group of people that will get further in the conflict or further in the conversations or further in the collaborations. All the abstract stuff. But in practice it means that the artist and the activist artist are increasingly asked to intervene and take a stand in daily practice. To react, provoke and push the issue into another corner. And as an artist you also need to take this responsibility, take your position seriously. In the case of Timisoara, the projects I like are often very simple creative activities, such as reading poetry on the corner of the street. And they all stop and start listening, maybe even start writing poetry, look what children wrote on their streets, start sharing their sensitivities and uncertainties in this poetry. You are able to make real contact.

That's maybe artistically not that creative, but if you see that people are making real contact and maybe through this contact involve other people you can push it.

23

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / NOVEMBER–DECEMBER 2017

rt often serves to divide public opinion.

A What plans are there to unite it?

As long as there is trust, conflict is contact. We all know with our partners, families, our streets that conflict is a normal part of daily life. There is nothing wrong with conflict. As soon as a narrative around the conflict becomes bigger, loses its inclusivity and starts going into separation and discrimination, that's where art has to be and create conflict and disruption. In Belfast, the average age of the child which starts to give signals and use language, to show signs of separation or discrimination is three years old. That's where culture can come in, especially for the parents of tomorrow and make them aware of this. Bring new understanding of what they are cultivating in their offspring, in their culture, in the way they will raise their child.

Here culture is extremely important. Sometimes you need to make people wake up and allow some uncomfortable feelings, because in that discomfort there is a lot of learning and feeling alive.

Interview by Pavlína Svatoňová

Three meetings with independent Chinese theatre Living Dance Studio 10 November, 20:00 Czech music composer and sound designer Jan Burian (Kyklos Galaktikos) and Chinese guitarist Wen Luyuan met while working at the Archa Theatre on the Ordinary People project. The evening will include both solo and joint musical and audio improvisations.

15 November, 18:00 An evening with documentary film and authentic cuisine Satiated Village / Directed by: Zou Xueping / 88 min / 2011 Dance with Grandmother / Directed by Wen Hui / 15 min Back to Huamulin / Directed by: Li Xinmin / 72 min Screenings of documentary films which the authors, members of the Living Dance Studio, Zou Xueping, Li Xinmin and Wen Hui, filmed with residents of villages from remote Chinese provinces. The screening will be followed by a meeting with the authors and leading experts on China from the Czech Republic, Zuzana Li and Denis Molčanov, over a meal prepared by members of the Living Dance Studio.

"I grew up in a mountain village called Huamulin in Jün-nan province," said Li Xinmin, discussing her film. "After four years of primary school I left the village and had to make money on my own. After seven years I took a camera and returned to my village. In conversations with the villagers I looked for a new relationship to my birthplace."

18, 21 and 22 November at 20:00 22 November also at 10:00 Ordinary People Documentary theatre production A joint project by the Archa Theatre and the independent theatre Living Dance Studio from Beijing.