Małgorzata Strzałkowska
Básně pro strach udělané
Barrister & Principal
Autorská práva této publikace byla podpořena Knižním institutem – Překladatelský program ©POLAND
Kniha vychází s laskavou finanční podporou Ministerstva kultury ČR Vydáno v rámci čestného hostování Polska na veletrhu Svět knihy 2010 text & illustrations © Małgorzata Strzałkowska, 2010 © Barrister & Principal, o. s., 2010
Małgorzata Strzałkowska
Básně pro strach udělané Překlad Lucie Szymanowská za jazykové spolupráce Alžběty, Haliny a Zofie Sazba a obálka Čestmír Kučera Vydalo nakladatelství Barrister & Principal Martinkova 5, 602 00 Brno www.barrister.cz e-mail: distribuce@barrister.cz Tel.: +420 545211015 Vydání první Brno 2010 Doporučená prodejní cena 195 Kč
ISBN: 978-80-87029-83-1
Něco strašlivého Šlo v ulici Udatného trávou NĚCO STRAŠLIVÉHO, šlo a vylo a troubilo. Co to bylo? Co to bylo? Šlo, šlo, šlo, až zastavilo. K zrcátku se – hup! sklonilo. Spatřilo se, oněmělo, kde stálo, ztumpachovělo. – Vždyť jsem NĚCO STRAŠLIVÉHO! Kus ničeho i kus svého, tu takové, tu onaké, trochu jiné, stejné také, nic velkého, nic malého – NĚCO zcela STRAŠLIVÉHO! Naříkalo, načež vstalo, z vlasů prach si vytřepalo, zamávalo naběračkou a zmizelo za zatáčkou. Šlo a vylo a troubilo. Co to bylo? Co to bylo???
Bordó morda Žil byl v Irsku zrzek lord, měl vám vítr z bordó mord. Když v noci děsila lorda tečkovaná bordó morda, chvěl se strachy lord. Dopálil se zrzek lord: – Dost už tečkovaných mord! Nesmí jeho lordstvo lorda strašit hejčipočkej morda! Dost už, neb jsem lord! Přechytračil hrůzu lord, který se bál bordó mord – když puntíkovaná morda chtěla v bordó děsit lorda, strašil mordu lord! A ty, když se bojíš mord, hned udělej to, co lord – děsí-li tě někdy morda tak jak bordó morda lorda, straš ji jak ten lord!
Duch Duch mi patu, jémine, přidržel! Pustit patu nehodlá, bohužel! – Duchu, prosím, patu mi nechej být! Hleď se z mého pokojíčku vypařit! A duch na to: – Nezmizím, i kdybych skrz zeď procházel! Přimáčkls mě tou svou patou k podlaze! Netrč tady jako strašák do zelí, hybaj, hni se a tu patu nadzvedni!
Čarovíly V mlžném ránu podzemím a sklepeními šly do práce čtyři rusovlasé víly, šly do práce čarovíly, sukničkami zavlnily, gatě se jim pod sukněmi zašklebily. Všechny čtyři svět už pěkně dlouho nosil, v magii se vyznaly jak doktor s šosy, gatě s kvítky, šátky z rosy, měly všechny křivé nosy, v pytlích vlekly štosy novin, hadrů štosy. Ke zdi v temném sklepení se doštrachaly, horu novin z velkých vaků vytřepaly, na potrubí zaškrábaly, jedním hlasem skřehotaly: „Šetři naše lesy! Sbírej papír starý!“
Čertův mlýn Stanula jsem v strašném mlýně, strašní čerti děsili mě. První z čertů na stůl lezl, máchal ohon v smolném dřezu, druhý seděl v rámu dveří, hřál si tlapy duchnou z peří, třetí trčel na provaze, po piáně patlal saze, čtvrtý ležel pod kanapem, hnětl těsto velkým hnátem, pátý se skryl za sudem, za tím sudem síru dštěl, šestý visel pod šindeli, šuškal: „Skvěle visí se mi…“ Sedmý hopsal přes švihadlo, rval na cáry prostěradlo. Nevím, co vyváděl osmý, sedm mi jich bylo pro smích.
Bumtara Na strmém vrchu ve skalách stál tajuplný, smutný hrad, žil na tom hradě kdysi duch oděný v dlouhý tenký háv. Vkročil-li na nádvoří host, popadla ducha zuřivost, zavřískl hrozně: „Bumtara!“ Naháněl lidem děs a strach.
Až jednou přišel na hrad brach. Zlostí se zatetelil duch, tu náhle zmocnil se jej strach, když brach zavřískl: „Bumtara!“ Duch nadskočil a v obavách pelášil z hradu seč měl sil, na hradě usídlil se brach oděný v dlouhý tenký háv.