HLAS ZEMĚ Jana Margaret
Šaňáková
HLAS ZEMĚ Jana Margaret
Šaňáková
Barrister & Principal
Velmi děkuji všem, kteří mne při dokončování knihy podporovali, především sponzorovi knihy stavební společnosti MORYS s. r. o. a své rodině!
© Jana Margaret Šaňáková, 2020 © nakladatelství Barrister & Principal, 2020 ISBN 978-80-7364-114-6
ÚVOD Příběhy Hlas Země vznikly díky louce, po které běhala malá modrooká kudrnatá holka, často špinavá, ale šťastná ve chvílích, kdy si povídala s mravenci nebo honila barevné motýly. Bylo jich tolik! Často zpívala s větrem a hladila stromy, pečovala o zahradu se svým dědou a milovala déšť. Z malé holky se stala dívka a z dívky žena, která na dlouhý čas zapomněla hladit stromy a zpívat větru. Její život posmutněl. Až jednou jí do pokoje vletěl motýl a ona se usmála jako tenkrát a napsala mu báseň. Znovu vyšla na pole a zpívala větru a hladila stromy. Začala znovu cítit přírodu tak jako tenkrát. Všimla si, že na loukách již nejsou pestrobarevní motýli a stromy uvadají z horka a nedostatku vody, a její svět opět posmutněl. Posmutněl, ale nezůstal stejný. Viděla a cítila to, co rozumu zůstalo utajeno. Chtěla ukázat dětem, že svět dneška nemusí být světem zítřka, když začnou brát přírodu jako zdroj života, nikoli jen jako samozřejmost. Psala tedy o zemi, vodě, větru i ohni, o vílách a vyjadřovala jimi prastaré zákonitosti přírody, které mají sloužit k zamyšlení a hlubší ekologické rozpravě o problému, který skrytý za verši z pohádky vystrkuje růžky.
5
Země
Duch Matky Země měl sen. Stvořit planetu v srdci svém. Jednou vstal s nápadem, že tvar kulatý bude mít. Musí jí však něčím nakrmit. Začal čarovat a svět kulatý se začal tvarovat. Jak vytvořil základní tvar, Duch Matky Země i sobě tělo dal. Stala se z něj Žena, co hory svým tělem vytvarovala. Vnitřní tajemno a krásu této ženě můžeme jen závidět, celou svou existencí obdarovala náš svět. Životem, smrtí i věčností, co v cyklech ukrytých radostí i starostí, bojuje s věčným zmarem i nezdarem. Všechny učí o lásce, kterou nese v srdci svém... Každý kousek na Zemi ji dotváří, život utváří, ale i skomírání přináší. Všechno, co proti vůli Matky Země se vzpírá, se s její nelibostí potýká. Ten kdo ovládnout chce svět, zničí ho dřív, než skončí náš věk. Pak opět Matka Země povstane a na suchou zničenou Zemi život dostane. Zalije se novou ohnivou polevou, až zatuhne, bude moci svému srdci nový lepší život věnovat, poučena nezdarem, co jako šrám bude nosit na věky v srdci svém.
8
Země ve svém domě žila, Svou půdu si v něm uvařila. Jednu žlutou, druhou černou Hrubou i zcela rozvařenou… Naběračkou ji na moře lila Až svět z ní vytvořila!
Občas kopec, kopeček. To když ukápl jí zbyteček Když oběd nestačil, Sopkou svět se na povrch protlačil. Červenou barvu měl, Jak ztuhl, zrezivěl…
9
Až Země s prací byla hotova, Na pár let se v domě zavřela… To tvořila kamení, Které poházela po Zemi. Dala tvar jeskyni, Kamením jak cukrem poprášila roviny…
10
Spokojena ulehla a mnoho let spala. Pak protáhla se celá vylekaná! „Och, taková zima, takový chlad! Vyhasl v mých kamnech život snad?“ Mávla rukou, oheň v kamnech vzplál. Mocně foukla, z komínů oheň vyvěral…
11
„Mám hlad,“ řekla. „Na snídaní si novou půdu udělám…“ Nadrtila kamení, vodu, písek, jíl. „Živočichy, hlínu dochutím…“ Snědla, co mohla, Zbytek vítr po kamenech rozfoukal…
Pak usmála se, mrkla na slunce, „Slunéčko rozmilé, mou půdu zahřívej. K životu probouzej dítě mé. Mraky s vodou vytvářej. S tvou péčí zezelená, rozkvete. Ponese vše živé na této planetě…“
12
13
Slunce vyhovělo Zemi, Ochráncem věrným se stalo. Podmínky k životu pěstovalo. Kapradí, zvonek, Měkkýš i ledajaký čolek, V souladu si všichni žili.
Do chvíle, než člověk z opice se stal. S přírodou od počátku bojoval… Pojďme děti změnit svět, Spolu se Zemí krásu znovu vysázet…
14
15