Barrister & Principal
vlasta dvořáčková
vždycky přece někde
barrister & principal
vlasta dvořáčková
vždycky přece někde
Barrister & Principal
© © Barrister & Principal, o. s., 2011 ISBN: XXX-XX-XXXXX-XX-X
Jako školačka jsem chodívala k jaru
na návštěvu
den co den za humna,
kde mělo svoje louky.
Květiny, trávy, jejich zvláštní jména,
to byla škola plná kouzel.
Podsněžník
S bílým šátkem přes oči, s omrzlýma rukama spěchající, váhající : samo jaro i láska, která málem nestojí o to, aby ji pod sněhem někdo našel.
{9}
Violka vonná
Vůně vodí děti pod keře ještě holé, bláto je k sobě tiskne, šťastné hlásky se mísí s vrabčím cvrlikáním. A potom dostaneme odměnu i za dávná zklamání: violku vonnou s přespříliš krátkou stopkou.
{10}
Sedmikrása
Nic není obyčejnějšího nežli sedmikrásy, kterých je všude jak děr v lidském svědomí. Kdo se divá déle než okamžik do zlatých očí s kruhem bílých řas, pozná či nepozná víc nežli viditelné? Pravdy, lži, oblaka po nebi uplývají a sedmikrásné oči zrcadlí je netrvalostí.
{11}
Kontryhel
Humna pobíhání a her. Na plotě svlačec, bílé boží oko i vzorek na polštáři, na němž nelze usnout, jen padat do zeleně beze jména. Teprv až měsíc noci zavěsí do uší velké kruhy vyzvánění, poprvé zazní jméno kontryhel.
{12}
Podběl
Myslívám na svého otce, miloval knihy stejně jako já, ale nemohl dosytit srdce slovy a příběhy podle své vůle. Podběl podobný lampě i pergamenu připomíná mi tatínkovy nedočtené stránky, jeho světlo i jeho stesk nepřioděný slovem.
{13}
Lecha jarní
V lese-jeskyni, kde občas přespí tulák duben, v lese-bažině vonící pachem kačen ohařům, proč právě tam roste lecha tak červenomodrofialová, jako by tudy projížděla starodávná svatba a rozjaření hosté z kočárů vyhazovali hrstě cukrlátek?
{14}
Jaterník
V životě děláme vlastně jen dvojí: setkáváme se a rozcházíme se ale loučení v lese, kam praží jarní slunce, kde voní pryskyřice, kde pléd jaterníků rozprostřený po suchém listí vyzývavě svítí takové loučení je jenom píseň, pro navždy se v ní pláč se smíchem mísí.
{15}
Přeslička rolní - jarní lodyha
Berla egyptských faraonů z dílny noci, drahokam vedle drahokamu, oči, ze kterých zírá samo tajemství, v pyramidách jílových hrudek střežící návratno s nenávratnem v čiré podobě.
{16}
Orsej
Pohled knížete, který se dívá z hradeb svého zámku obklopeného vodou, oslněný pohled, vždyť právě vidí začátek příběhu, ač ještě v nedohlednu buší srdce, jež poraněno projde jeho dějem.
{17}
Tařice skalní
Každý máme své zranitelné místo. Většinou o něm sami nevíme, teprve až zazní pár akordů, světlo dopadne na suchou větev, ozve se šepot, hukot vlaků, kroky, pak už víme, pak už si dáme pozor. Mně vodopád zlatých tařic připomíná zlatavý hřebínek v bělostných vlasech.
{18}