EDITORIAL Festivalové loučení = radost i mrzení. Těšíme se na to, až se pořádně vyspíme, ale zároveň cítíme ten zvláštní pocit z toho, že něco krásného tak rychle uteklo. Každý z nás se dnes loučí s něčím nebo někým jiným. Mnozí z nás se loučí s Brnem. Velká část s lidmi, se kterými jsme se tento týden setkali poprvé. Ale všichni se loučíme s právě končícím 29. ročníkem festivalu. Každý jsme ENCOUNTER prožili jinak. Porota - a hádám, že i někteří další z vás, viděli všechna představení hlavního programu. Někdo zase nechyběl na žádné festivalové party. Všichni, kteří se podíleli na přípravách a průběhu festivalu, zažili za tento týden různé pocity včetně štěstí, že to všechno vyšlo, ale i nervozity, jestli se vyřeší všechny situace, které bude/bylo potřeba za chodu řešit, a jestli budou všichni spokojení. My v redakci jsme zase zažili festival tak, že jsme celé dny komunikovali se spoustou lidí, snažili se dodržovat deadliny a zažívali jsme tichou budovu JAMU do brzkých ranních hodin. Chtěla bych moc poděkovat všem redaktorům z JAMU, VŠMU, UPOLu, DAMU i MUNI za to, že nám pomohli Meeting Point zaplnit recenzemi a dalšími texty. Děkuju moc všem, kteří nám pomáhali nejen s nočním tiskem. Děkuju také překladatelům a korektorům české i anglické verze. Děkuju Monice Řehákové za pilulkové obálky. Ale nejvíce ze všech bych chtěla poděkovat nejužší redakci, jmenovitě Adamovi, Sáře, Anet, Vendě (nejtrpělivější a nejlepší sazečce, jakou jsme letos mohli mít!) a Barči. Bez těchto všech lidí by Meeting Point neměl takovou podobu, jakou po tento ročník měl. Loučení znamená pro každého něco jiného, ale ať už je to cokoli, shodneme se snad na tom, že každý z nás tento týden zažil mnoho setkání - a doufám, že mezi nimi byla spousta těch ozdravných. Přeju nám všem, abychom si je v sobě nesli co nejdéle. A pokud je vám líto, že festival nebo nová setkání končí,
nebuďte smutní. I kdybychom se už nikdy nesetkali osobně s těmi, se kterými se právě loučíme, neznamená to, že je ztratíme navždy. Protože jak mi řekl v úterý při rozhovoru Bolek Polívka v souvislosti s divadelními setkáními: „Je důležité toho vidět co nejvíc. Co nejvíce vsakovat a načerpávat, protože tohle jsou jemná a vzdálená echa k nějaké inspiraci, která jsou důležitá v budoucnu.“ Já bych to neváhala převést na všechna další setkání uplynulého týdne. Všichni si můžeme být i nadále inspirací a nechat tato setkání v sobě doznívat. Už teď se ovšem těším na setkání, která přinese 30. ročník festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER! Sára Matůšová, Šéfredaktorka
1