EDITORIAL Festivalové loučení = radost i mrzení. Těšíme se na to, až se pořádně vyspíme, ale zároveň cítíme ten zvláštní pocit z toho, že něco krásného tak rychle uteklo. Každý z nás se dnes loučí s něčím nebo někým jiným. Mnozí z nás se loučí s Brnem. Velká část s lidmi, se kterými jsme se tento týden setkali poprvé. Ale všichni se loučíme s právě končícím 29. ročníkem festivalu. Každý jsme ENCOUNTER prožili jinak. Porota - a hádám, že i někteří další z vás, viděli všechna představení hlavního programu. Někdo zase nechyběl na žádné festivalové party. Všichni, kteří se podíleli na přípravách a průběhu festivalu, zažili za tento týden různé pocity včetně štěstí, že to všechno vyšlo, ale i nervozity, jestli se vyřeší všechny situace, které bude/bylo potřeba za chodu řešit, a jestli budou všichni spokojení. My v redakci jsme zase zažili festival tak, že jsme celé dny komunikovali se spoustou lidí, snažili se dodržovat deadliny a zažívali jsme tichou budovu JAMU do brzkých ranních hodin. Chtěla bych moc poděkovat všem redaktorům z JAMU, VŠMU, UPOLu, DAMU i MUNI za to, že nám pomohli Meeting Point zaplnit recenzemi a dalšími texty. Děkuju moc všem, kteří nám pomáhali nejen s nočním tiskem. Děkuju také překladatelům a korektorům české i anglické verze. Děkuju Monice Řehákové za pilulkové obálky. Ale nejvíce ze všech bych chtěla poděkovat nejužší redakci, jmenovitě Adamovi, Sáře, Anet, Vendě (nejtrpělivější a nejlepší sazečce, jakou jsme letos mohli mít!) a Barči. Bez těchto všech lidí by Meeting Point neměl takovou podobu, jakou po tento ročník měl. Loučení znamená pro každého něco jiného, ale ať už je to cokoli, shodneme se snad na tom, že každý z nás tento týden zažil mnoho setkání - a doufám, že mezi nimi byla spousta těch ozdravných. Přeju nám všem, abychom si je v sobě nesli co nejdéle. A pokud je vám líto, že festival nebo nová setkání končí,
nebuďte smutní. I kdybychom se už nikdy nesetkali osobně s těmi, se kterými se právě loučíme, neznamená to, že je ztratíme navždy. Protože jak mi řekl v úterý při rozhovoru Bolek Polívka v souvislosti s divadelními setkáními: „Je důležité toho vidět co nejvíc. Co nejvíce vsakovat a načerpávat, protože tohle jsou jemná a vzdálená echa k nějaké inspiraci, která jsou důležitá v budoucnu.“ Já bych to neváhala převést na všechna další setkání uplynulého týdne. Všichni si můžeme být i nadále inspirací a nechat tato setkání v sobě doznívat. Už teď se ovšem těším na setkání, která přinese 30. ročník festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER! Sára Matůšová, Šéfredaktorka
1
2
RECENZE / OFF-PROGRAM
→
DE PROFUNDIS S KLAVÍREM REZONOVALO CELÉ DIVADLO NA ORLÍ Sál ponořený do tmy a uprostřed něj jen měkký paprsek světla dopadající na siluetu klavíru. Komorní prostor, v němž diváci se zatajeným dechem a vzrušením čekají, až umělec přijde. Prvním tónem prolomí nervózně ohlušující ticho. Mikrofon je připravený, slyšíme jen šustění stran klavírní partitury a soustředěný dech klavíristky. To, co ale přijde vzápětí, rozechvěje nejednoho diváka v hledišti. Naprosto precizní technika, sama sebe několikrát přistihnu, že mám obavy, aby se Sáře Medkové při hře nezamotaly prsty. A to při tom ještě pracuje s hlasem - vzdechy, výkřiky a citoslovce. Hlas s nástrojem vytváří eklektický dvojhlas, při němž nedokážeme rozeznat, zda hlas určuje rytmus, rychlost a intenzitu hry, nebo je to naopak bezchybný prstoklad, který dynamizuje Sářiny fónické etudy. Přibližně po pěti minutách Sára promluví. Hlasem Oscara Wilda čte jeho intimní korespondenci z vězení, u které stále nepřestává hrát. Melancholické tóny jako by byly výkřikem jeho uvězněné duše. Na stěně se objevují vyřčená slova, která se spojují ve věty postupně tvořící kaligramy. Každým okamžikem se mění i intonace hlasu, která společně s kakofonickými souzvuky symbolizuje Wildův požitkářský život bez vnitřního řádu. Na konci Sára experimentuje s klavírem, jakožto s bicím nástrojem a hraje i na své vlastní tělo. S agonickými pohyby graduje i Wildova zpověď adresovaná milenci, lordu Alfrédu Douglasovi. Pak se vše postupně zklidňuje, utichá a zhasíná. Dopis je dočten, partitura dohrána a Sára Medková se za bouřlivého potlesku opět vpíjí do tmy.
foto: Libor Máca
Kristýna Staroštíková, MUNI
3
THE CLOSING CEREMONY SETKÁNÍ KONČÍ, SETKÁNÍ ZAČÍNÁ Když je student Matěj Beneš na scéně dotázán, zda se po celém festivalu konečně cítí vyléčený, odpovídá: „vyléčený, ale smutný.“ Smutný, protože festival končí. Ale každý konec je přece vždy začátkem něčeho nového. Klišé, ale nezbytné. Klišé nesoucí se celým závěrečným ceremoniálem, který by snadno mohl mít podtitul Velké dojímání. Ne ale ve špatném slova smyslu. Při uzavírání festivalu zkrátka je třeba se dojímat. Balonky, světýlka, výstražné pásky. Stejně jako při zahajovacím průvodu i při příchodu na ceremoniál zní píseň se slovy „follow me and you’ll never be alone…“, tentokrát ale s nostalgickým nádechem. Oživlé pilulky známé taktéž z průvodu opět nespoutaně pobíhají mezi příchozími, ale dnes je už vítají jako staré známé. Setkání skutečně proběhlo, a to nejen na úrovni umělecké, ale i lidské. Přímým důkazem toho jsou účastníci workshopu Attily Antala, kteří zahajují hlavní program ceremoniálu výstupem ze svého tvůrčího procesu. V něm se nesetkali pouze sami mezi sebou, setkali se rovněž s neznámými lidmi na videozáznamech, k jejichž vnitřním obavám a nejistotám se pokouší na scéně proniknout prostřednictvím pohybu. Tím vlastně také určitým způsobem léčí, osvobozují se. Dál už se jen rozdávají ceny, pronáší projevy, dojímá se, oslavuje. Setkání proběhlo a teď už končí. Přesněji Encounter 2019 končí, Encounter 2020 za pár chvil začíná. A závěrečný ceremoniál se snaží být příslibem toho, že i příští rok se bude léčit, byť s jiným podtitulem. Iva Heribanová, MUNI
4
foto: Aneta Jindrová
POHLEDEM MUNI PÁR POSTŘEHŮ Z ENCOUNTERU (NEZÁVISLE NA POŘADÍ): 1. Po čtyřech dnech krásného festivalového počasí musí zákonitě přijít den, kdy je hnusně a všeobecná energie tak klesne na bod mrazu. 2. Účast na diskuzi je z toho důvodu mizivá – dokonce ani porota nedorazila. 3. Je dobré mít svobodu vybrat si, zda chci číst titulky nebo sledovat dění na jevišti, občas jsou ale doslovné titulky pro plné pochopení významu potřebné a jejich absence bolí. 4. Kafe = nejlépe dostupná povzbuzující droga, s trváním festivalu jeho konzumace exponenciálně roste. 5. Ruský monopol na Čechova není absolutní, Bulhaři přivezli mnohem poutavější a nápaditější jevištní interpretaci. 6. Setkání nemusí nastat pouze v rámci festivalu, ale například i tehdy, když čekáš ve dvě hodiny ráno ve frontě plné cizinců na kebab. 7. Filipínci sice vychází z úplně jiné divadelní tradice, ale Oidipův konflikt s osudem zůstává i v živelné asijské formě stejný. 8. Off-programová představení nemusí fungovat jen jako výplň. 9. Nikdy nemůžeš stihnout všechno, u festivalového programu to platí dvojnásob. 10. Nezáleží na tom, kolik party (ne)navštívíš, unavený budeš stejně.
foto: Martina Řeháčková
Iva Heribanová a Kristýna Staroštíková, MUNI
5
THE LAST AID THE LAST BYE BYE „Pusa na klobásku. Jste neslyšeli, že se to přejmenovává?” Koho jste nepotkali, toho už nepotkáte. Poslední party. Šlus. „Are you an actor?” – „Na volný noze… Jak se to říká… Empty legs. Actor on empty legs!” Poslední šance, poslední pusa. Poslední tanec. Čau. „Proč je kluk v misionářské poloze naivní?” Kdo se bojí, nesmí do lesa. A proto kouř, pot a setkání s neznámými. Už v reflexích někdo uvažoval o tom, jak je tanec všude univerzálním jazykem? Asi jo. Není to moc revoluční myšlenka. „Je to málo nahlas!!!!!” – „Já tě slyším.” – „NO PRÁVĚ!” A najednou člověk pochopí, jaký to má celé smysl. Tanec léčí. A tančit sám není taková sranda. Martin Modrý, JAMU
foto: Martina Řeháčková
6
ZE ZÁKULISÍ FUNDRISING Je úterý 2. 4. 2019, 7:30 ráno. Zvoní mi budík. Vypínám ho. Nemám rád budíky. Moje ráno je stejné jako každé jiné; sprcha, kafe, mozek pracující na 5 % a všechny ostatní věci, které k běžným úterním ránům patří. 8:10 vycházím z bytu. Jdu tu stejnou trasu jako každé ráno. Ranní cigaretu zapaluju na stejném místě jako každé ráno. Je mi trochu zima, protože jsem rozespalý jako každé ráno… Doufám, že jste všichni v tuto chvíli pochopili, že je to ráno jako každé jiné. Jenže ve chvíli, kdy jsem procházel okolo Copy centra na rohu, zasvítilo na mě slunce. Z nějakého důvodu jsem se otočil a viděl paprsky deroucí se nad budovy Brna. V tu chvíli se to stalo. V tu chvíli pro mě začal festival. Pocity energie, radosti, strachu, nervozity, pochyb a nadšení mě zaplavily ve stejnou chvíli a já zůstal stát na ulici a smál jsem se. Smál jsem se, protože jsem věděl, že v tu vteřinu začal jeden z největších zážitků mého života. Chtěl jsem Vám v tomto článku popsat tento jeden konkrétní okamžik, protože si myslím, že festival začíná i končí pro každého účastníka v jinou chvíli. A jsou to právě naše činy a rozhodnutí, které ovlivňují všechny začátky i konce. Někomu končí festival ve chvíli, kdy skončí jeho představení. Někomu končí festival potleskem na závěrečném ceremoniálu a některým lidem končí festival objetím, které věnují jí nebo jemu při loučení na autobusové zastávce. Nevím, jaký bude váš konec festivalu, ale přál bych si, aby to pro vás něco znamenalo. Abyste si ten okamžik schovali někde hluboko v srdci a jednoho dne si na něj vzpomněli a řekli si, že to stálo za to. Víte, v tomto článku jsem měl psát o své práci na festivalu, ale myslím si, že my všichni máme jeden jediný úkol. Abyste se cítili na festivalu šťastní a užili si ho tak, jak jen to půjde. A myslím si, že nezáleží na tom, jestli je mou prací umýt pár hrníčků po diskusi nebo zajistit catering u externí firmy. Pokud cokoliv, co dělám, dělám s cílem udělat tím festival lepší, má ta práce smysl.
foto: Aneta Jindrová
Jakub Julina, Vedoucí sekce Fundraising 7
MEETING POINT MEZINÁRODNÍ FESTIVAL DIVADELNÍCH ŠKOL SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2019
Editorka Sára Ciancimino Šéfredaktorka Sára Matůšová Sazečka Vendula Hlaváčková Zástupci vedoucího redakce Adam Harton Barbora Laierová Aneta Tkadlecová Korektoři české verze Sára Ciancimino Překladatelé Jakub Julina, Frederika Halfarová, Markéta Štefanová, Martin Modrý, Iva Heribanová Korektoři anglické verze Adrian Hundhausen Vydavatel Janáčkova akademie múzických umění v Brně Divadelní fakulta Mozartova 1 662 15 Brno IČ: 621156462 / DIČ: CZ62156462