Zpětný odběr, Asekol

MAGAZÍN ASEKOL

Legislativa bude přísnější

Nová evropská směrnice o elektroodpadech

Rozebrat do posledního šroubku V Trutnově udělají ze starého harampádí poklad

Plastový ostrov

Opuštěný ostrov v oceánu není vždycky romantika

p ř í l o h y Smo čr a ecobat

1/2012

Ag

Stříbro (latinsky Argentum) je ušlechtilý kov bílé barvy, který se vyznačuje nejlepší elektrickou a tepelnou vodivostí ze všech známých kovů. V zemské kůře se nachází pouze vzácně, jeho průměrný obsah činí kolem 0,07–0,1 mg/kg. V přírodě se vyskytuje většinou ve sloučeninách, například s rudou olova, mědi, niklu nebo zinku. Nejčastěji používanou metodou pro získávání i čištění stříbra je elektrolýza. Největšími světovými producenty stříbra jsou Mexiko, Peru a Čína. V posledních pěti letech se světová těžba pohybovala v rozmezí 19,5–21,5 kt ročně, z toho z těžby stříbrných rud pochází pouze 25–30 % stříbra. Větší část představuje vedlejší produkt z úpravy olovnato-zinkových (cca 35 %) a měděných (cca 25 %) rud. Stříbro nachází využití ze 40 % v průmyslovém odvětví (např. na deskách tištěných spojů), z 18 % v klenotnictví a dalších 15 % tvoří tzv. investiční stříbro. Velký potenciál se pro tento vzácný kov skýtá ve fotovoltaice, nanotechnologiích či v nových stříbro-zinkových bateriích, které mají o polovinu větší výdrž, takže s nimi do budoucna počítají třeba výrobci notebooků. I když je recyklace stříbra technologicky velmi jednoduchá, projde jí pouze něco přes 20 % z celkové spotřeby. Přitom např. z jedné tuny vysloužilých mobilů lze recyklací získat 3,14 kg stříbra. Účinky stříbra na lidský organismus a životní prostředí se nyní, zvláště s rostoucím používáním nanostříbra, důsledně zkoumají.

EDITORIAL

OBSAH

Vážení čtenáři, na počátku letošního roku Evropská komise završila několikaletou práci na aktualizaci směrnice, která upravuje nakládání s elektroodpady napříč kontinentem. Nové parametry i cíle jsou a budou výzvou pro všechny, kterých se zpětné odběry týkají. Tématu se proto podrobně věnujeme i v našem magazínu. Také další článek reaguje na problém, který se dotýká současně obcí, zpracovatelů, kolektivních systémů i spotřebitelů samotných.

Nekompletnost elektrospotřebičů odevzdávaných k recyklaci vnímá každý jinak citlivě a cesta k řešení zatím nevypadá zrovna přímočaře.

Smysluplností recyklace starého elektra se zabýváme hned ve dvou textech. Naši redaktoři se s diktafonem a fotoaparátem rozjeli za jedním z našich zpracovatelů a v ostrém provozu třídicích linek ho důkladně vyzpovídali.

Pozoruhodné a především pozitivní jsou výsledky analýzy životního cyklu zpětného odběru drobných elektrozařízení.

Podařilo se nám v ní přesně vyčíslit přínosy recyklace malých spotřebičů pro životní prostředí.

I v letošním roce jsme připravili zábavnou osvětovou kampaň pro veřejnost. Jejím cílem je plošná propagace červených kontejnerů a sběru drobného elektra. Pokud jste se s naším červeným týmem ještě nesetkali, můžete si s námi zasoutěžit a pobavit se při podzimní části turné. Školní rok se chýlí ke svému závěru a s ním také další ročník vzdělávacího projektu Recyklohraní. Dík patří všem pedagogům, kteří zpracovávají se svými žáky tematické úkoly a zapojují se do pravidelně vyhlašovaných soutěží.

Jedním z míst na Zemi, která si moderní civilizace za rámeček nedá, je plovoucí ostrov odpadků v severním Pacifiku.

S příčinami jeho vzniku a návrhy na likvidaci smrtonosné skvrny se můžete seznámit v závěrečném článku.

Gramofon, 7 který pamatuje Elvise Kufříkový gramofon Supraphon GE080 byl ve své době legendou mezi přístroji československé výroby.

Téma: Nová evropská 8 směrnice Novela směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních by měla vstoupit v platnost v polovině tohoto roku.

který není 16 Onadpad, vyhození Vypravili jsme se do Trutnova, kde nás ve firmě Elektro Dohnal přesvědčili o tom, jakou cenu mají zdánlivě bezcenné věci...

Petrou Pavičovou 20 So společenské odpovědnosti S manažerkou společenské odpovědnosti společnosti T-Mobile si povídáme o osvětě a eliminaci ekologické stopy.

Přeji vám všem příjemné prázdniny a zaslouženou dovolenou.

Hana Ansorgová manažerka komunikace

Zpětný odběr, magazín společnosti ASEKOL, číslo 1/2012 název Zpětný odběr VYDAVATEL ASEKOL s.r.o., Československého exilu 2062/8, 143 00 Praha 4, IČO: 27373231 ŠÉFREDAKTORKA Hana Ansorgová Redakční rada Mgr. Jan Vrba, RNDr. Eva Zvěřinová, Hana Ansorgová, Mgr. Jan Pomykal Číslo registrace MK ČR E 17603 Místo vydání Praha Vyšlo 4. 6. 2012 VÝROBA © Boomerang Publishing, s. r. o., www.bpublishing.cz. V časopisu jsou použity ilustrační fotografie. Změny uvedených údajů nebo tiskové chyby jsou vyhrazeny. Vychází 2× ročně.

Náměty a dotazy casopis@asekol.cz, tel.: 234 235 111, 234 235 282

ZPRÁVY / NOVINKY

Nadějné vyhlídky pro recyklaci CRT obrazovek Evropské analýzy upozorňují na skutečnost, že televizory s CRT technologií jsou ve velké míře nahrazovány LCD a plazmovými televizory, do budoucna lze počítat i s nárůstem OLED televizorů. Díky této postupné „generační obměně“ je pravděpodobné, že v nejbližších letech nedojde k výraznému snížení podílu CRT televizí na zpětném odběru. Hlavní materiálový podíl CRT televizorů přitom tvoří sklo, které představuje více než 50 % jejich váhy. Je tedy zřejmé, že je potřeba hledat ekonomicky i ekologicky přijatelná řešení, která umožní znovu využít obrovské množství nepotřebné Z CRT skloviny 30 průměrně velkých televizorů lze vyrobit obklad z LEED dlaždic pro byt o ploše 70 m2

CRT skloviny.

V České republice zajišťuje zpětný odběr televizorů nezisková organizace ASEKOL. Ta v současnosti sklo z obrazovek předává německé společnosti, která ho čistí, rozděluje obrazovky na stínítko a kónus a následně materiál v podobě střepu odesílá do Asie na výrobu nových obrazovek. Přestože ASEKOL pracuje na možnosti využití CRT skloviny na výrobu tepelně izolačních materiálů přímo v České republice, rád využil nabídky italského kolektivního systému Consorzio Remedia připojit se k projektu Glass Plus, který vznikl jako reakce na vývoj ve zpětném odběru spotřebičů s CRT obrazovkou.

Projekt Glass Plus nabízí řešení v podobě nové zpracovatelské technologie, při které je obrazov-

Sběr CRT monitorů a televizorů

4

kové sklo přidáváno do keramické směsi při výrobě obkladů. Nový produkt je ojedinělý díky své technické i estetické kvalitě a umožňuje získat certifikaci LEED (Leadership in Energy and Environmental Design) za podíl obsahu recyklovaných materiálů ve výsledném výrobku podle amerického systému ratingu, který se používá v oblasti stavebnictví.

V současné době přechází projekt z teoretické a testovací fáze do etapy realizace. Consorzio Remedia zajišťuje dodávky televizorů partnerským zpracovatelským firmám, které se specializují na získávání druhotných surovin využitelných při další průmyslové výrobě. Následně je upravená sklovina od zapojených subjektů využita pro

produkci LEED keramických obkladů. Pro jejich výrobu se používá směs, která obsahuje více než 20 % CRT stínítkového obrazovkového skla, což je mezinárodně největší procentuální využití recyklovaného materiálu.

Kolektivní systém ASEKOL se na projektu podílel zpracováním „Rešerše reálných možností uplatnění obrazovkové skloviny v České republice a v rámci Evropské unie“. Důvodem, proč právě ASEKOL zpracovával tuto část projektu, byla aktivní účast kolektivního systému na přípravě norem WEEELABEX, které se věnují specifickým požadavkům na zpětný odběr a zpracování zařízení s CRT obrazovkou (v rámci asociace WEEE Forum).

Obklady vyhovující parametrům LEED

Drcení skla Oddělení skleněné CRT obrazovky od kovových a plastových částí

ZPĚTNÝ ODBĚR

1/2012

Využití upraveného skla do keramické směsi jako náhrada tradičních surovin

ZPRÁVY / NOVINKY

Zachraňte vzácné primáty, stačí vám starý mobil Kolektivní systém ASEKOL a Zoo Ústí nad Labem připravily společný projekt na záchranu indonéské džungle. Lidé mohou odevzdáním jednoho vysloužilého mobilního telefonu pomoci pozastavit devastaci tropických pralesů.

O projektu Okolí města Balikpapan je unikátní pobřežními mangrovy, tropickým pralesem i korálovými útesy. Hrozbu pro Balikpapanský záliv představuje plán na vybudování provinční dálnice podél pobřeží a výstavbu průmyslové infrastruktury.

Problémem celé oblasti je rovněž velkoplošné zakládání plantáží olejné palmy, které je sice nezákonné, ale ze strany vládních orgánů nekontrolované. Jednou z hlavních činností projektu je monitoring ilegálních aktivit spojený se vzděláváním.

Na místních vysokých a středních školách probíhá formou přednášek, diskusí a společných výjezdů do terénu osvětová kampaň. Zoologická zahrada Ústí nad Labem podporuje projekt od května 2007, aktuální zprávy z postižené lokality jsou zveřejňovány na stránkách www.zoousti.cz v oddíle Bornejský deník.

„Od 1. dubna 2012 mohou návštěvníci naší zoo vhodit svůj vysloužilý mobilní telefon do připraveného sběrného boxu. Odevzdáním jednoho takového mobilního telefonu přispějí deset korun na záchranu ohrožené oblasti,“ vysvětlil MVDr. Václav Poživil, ředitel Zoo Ústí nad Labem.

Cílem projektu je zvýšit povědomí o ohroženém Balikpapanském zálivu v Indonésii, zabránit hromadnému kácení stromů, vymírání živočichů, výstavbě dálnic a dalším nebezpečným aktivitám devastujícím tropické pralesy.

Nejohroženějším druhem a „maskotem“ projektu je endemický primát kahau nosatý, kterému na tomto území hrozí v blízké době vyhynutí.

Odevzdáním nepoužívaného mobilního telefonu mohou navíc lidé pomoci také dětem z dětských domovů. Všechny sebrané přístroje totiž projdou kontrolou a ty, které budou plně funkční, získá občanské sdružení Život dětem. Nefunkční mobilní telefony se poté rozeberou, přičemž až 80 % jejich hmotnosti se zrecykluje. „Nejenže si lidé odevzdáním vysloužilého mobilního telefonu v ústecké zoo odnesou dobrý pocit ze záchrany ohrožených oblastí na Zemi, ale také se zbaví nepotřebné věci, která může být ještě užitečná,“ dodala Hana Ansorgová ze společnosti ASEKOL. Akce na podporu indonéského pralesa je součástí úspěšného projektu Věnuj mobil, díky němuž se doposud podařilo sebrat přes 80 000 mobilních telefonů. Jejími partnery jsou nezisková společnost Asekol, Zoologická zahrada Ústí nad Labem a Zoologický klub. Projekt dále podporují Zoo Liberec, Podkrušnohorský zoopark Chomutov, Hedvábná stezka, Primate Conservation Inc. a Primate Society of Great Britain.

krátce Pytlový sběr ELEKTRA v Novém Boru Radnice v Novém Boru dala svým obyvatelům jedinečnou možnost chránit životní prostředí a zároveň přímo ovlivnit výši poplatků, které budou platit za svůj odpad. Již druhý rok tam probíhá sběr odpadů do pytlů opatřených čárovým kódem. Po zvážení pytle a registraci kódu čtečkou se občanům na účet připočte částka za každý kilogram vytříděného odpadu. Výsledná hodnota za sběrové období je pak odečtena z poplatku za svoz komunálního odpadu, který v Novém Boru činí pět set korun za rok. Výši svého pomyslného konta si můžou lidé kontrolovat na webových stránkách města v sekci Odboru správy majetku.

Nově se radní rozhodli ve spolupráci s KS ASEKOL rozšířit pytlový sběr i o vysloužilé elektrospotřebiče. O výsledcích aktuálního testování této novinky vás budeme informovat v dalším čísle časopisu.

Sbírej-toner.cz v Národním divadle Unikátní ekologicko-charitativní projekt Sbírej-toner.cz, který organizuje společnost OTTO Office CZ, se i v letošním roce dočkal hned několika krajských nominací na Cenu Ď. Toto ocenění je každoročně udělováno mecenášům, morálním vzorům a dobrodincům v oblasti kultury a charity. Sbírej-toner.cz, jenž za dobu své čtyřleté existence rozdělil ústavům a zařízením pro mentálně postižené spoluobčany po celé ČR téměř milion korun, byl na Cenu Ď nominován celkem pětkrát. Doporučila jej zařízení, která se projektu buď účastnila či aktuálně účastní. I když se projektu zatím nepodařilo obdržet nejvyšší regionální ocenění – krajskou Cenu Ď, jeho představitelé věří, že v samotném finále v Národním divadle (21. 6. 2012) mají šanci získat některou z mnoha cen.

Perníková popelnice 2011 zná vítěze Pátý ročník soutěže obcí Pardubického kraje v třídění odpadů s názvem O Perníkovou popelnici zná své vítěze. V kategorii nejmenších obcí, tedy do 500 obyvatel, zvítězila obec Pustina z Orlickoústecka. Mezi obcemi v kategorii od 500 do 5000 obyvatel bylo nejúspěšnější město Třemošnice na Chrudimsku. V kategorii největších obcí, tedy nad 5000 obyvatel, se vítězem stalo město Letohrad.

Ocenění Skokana roku si odnesla obec Vysoká z okresu Svitavy. Novinkou ročníku 2011 byla Cena kolektivního systému ASEKOL za nejvyšší výtěžnost sběru elektrozařízení na obyvatele se zaměřením na drobné elektro. Ocenění získaly obce Čeperka, Opatovice nad Labem a Přelouč.

5

zprávy / novinky

Fond ASEKOL podpořil nadějné projekty!

krátce

Rada Fondu ASEKOL se letos rozhodla podpořit 45 projektů celkovou finanční dotací 2 milionů korun. O příspěvek se ucházelo 73 obcí, nevládních a neziskových organizací, provozovatelů sběrných dvorů, ale také například Karlova univerzita nebo Akademie věd České republiky.

Všechny vybrané projekty by měly být dokončeny během tohoto roku.

Vyhodnocení projektů měla jako každoročně na starosti devítičlenná Rada Fondu ASEKOL, jež byla složena ze zástupců Svazu měst a obcí, Sdružení veřejně prospěšných služeb a výrobců. Stejně jako celý chod společnosti ASEKOL, i tento grantový program je financován klienty systému – výrobci a dovozci elektrozařízení. Ing. Vladimír Doležal ze společnosti SONY EUROPE LIMITED, člen Rady Fondu ASEKOL, k tomu řekl: „Fond ASEKOL se zrodil z našeho rozhodnutí podporovat partnery, kteří se podílejí na plnění našich zákonných povinností a tím pomáhají chránit životní prostředí. Po pěti letech existence fondu můžeme zodpovědně říci, že se podařilo přispět ke vzniku a realizaci mnoha důležitých a prospěšných projektů, které v současnosti plní svůj cíl.“ Za dobu existence Fondu pomohl ASEKOL na svět 194 projektům, přičemž celkový příspěvek na jejich realizaci se vyšplhal na téměř 13 000 000 korun.

Kromě finančních dotací je podpora poskytována také materiálovou formou nebo v podobě dlouhodobých pronájmů. Fond ASEKOL byl zřízen na podporu veřejně prospěšných počinů zaměřených na zlepšení efektivity sběru elektroodpadu.

Pátý ročník grantového řízení Fondu ASEKOL nabídl zájemcům o dotaci čtyři tradiční programy: Rekonstrukce, Intenzita, Osvěta a po roční přestávce staronový tematický okruh Výzkum. Ten se v letošním roce zaměřuje na často diskutované téma získávání tzv. „prvků vzácných zemin“ (lanthanoidů) z recyklovaných elektrospotřebičů, nikoliv z primárních zdrojů. Nejvíce žádostí bylo podáno jako každý rok do programu Rekonstrukce, v kategorii Výzkum se přihlásily projekty dva. „Nejčastěji se na nás obracely firmy či obce s prosbou o zabezpečení sběrných dvorů nebo úpravy a rozšíření kontejnerových stání či zpevněných ploch pro tříděný odpad,“ uvedl Pavel Drahovzal, předseda rady Fondu ASEKOL za Svaz měst a obcí České republiky, a dodal: „Je potěšující, že i program Výzkum si našel své zájemce. Oba projekty, které se v něm ucházely o dotaci, považujeme za velmi kvalitní a přínosné. Očekáváme z nich zajímavé výsledky.“ Nejvyšší příspěvek 100 000 korun obdržel projekt rekonstrukce kontejnerových stání v Plzni a shodně právě projekty Přírodovědecké fakulty UK v Praze a Ústavu chemických procesů AV ČR ze zmíněného programu Výzkum.

Finanční plnění Fondu ASEKOL podle krajů a programů v roce 2012 Kraj

Intenzita

Osvěta

Rekonstrukce

Jihočeský Jihomoravský

25 000 Kč

Královéhradecký Liberecký Moravskoslezský

60 000 Kč

Olomoucký

87 725 Kč

Pardubický

58 000 Kč

Plzeňský Středočeský 40 320 Kč

11 120 Kč

Zlínský Celkový součet

6

237 000 Kč

193 000 Kč

218 000 Kč

179 500 Kč

179 500 Kč

71 000 Kč

71 000 Kč

139 205 Kč

199 205 Kč

110 000 Kč

197 725 Kč 58 000 Kč

50 000 Kč

Ústecký

100 320 Kč

181 845 Kč

ZPĚTNÝ ODBĚR

Celkový součet

237 000 Kč

196 000 Kč

Praha

Vysočina

Výzkum

196 000 Kč 200 000 Kč

250 000 Kč

160 000 Kč

160 000 Kč

62 000 Kč

62 000 Kč

70 000 Kč

121 440 Kč

50 000 Kč

50 000 Kč

1 517 705 Kč

1/2012

200 000 Kč

1 999 870 Kč

Nejčistší obce Královéhradeckého kraje Celý loňský rok soutěžily obce v Královéhradeckém kraji o titul Čistá obec 2011. Hodnocena byla výtěžnost tříděného odpadu, hustota sběrné sítě, efektivita svozu odpadů, úroveň sběru nebezpečných odpadů, bioodpadů a stavebních odpadů. Kromě titulu získaly vítězné obce také finanční odměnu. V kategorii do 500 obyvatel zvítězila obec Říčky v Orlických horách, v kategorii od 500 do 5000 obyvatel město Police nad Metují a v kategorii nad 5000 obyvatel vyhrálo město Úpice. To se také stalo absolutním vítězem.

Titul Skokan roku 2011 získala obec Březina ležící na okraji Českého ráje. Zvláštní cenu společnosti ASEKOL v oblasti zpětného odběru elektrozařízení získaly za rok 2011 obec Sadová, město Rokytnice v Orlických horách a město Chlumec nad Cidlinou.

Technika ochrany prostredia 2012 Ve dnech 26.–28. června 2012 se pod záštitou Ministerstva životního prostředí SR koná již 18. ročník mezinárodní konference Technika ochrany prostredia 2012. Akce, kterou pořádá Strojnická fakulta Slovenské technické univerzity v Bratislavě, proběhne na půdě Účelového zařízení Národní rady Slovenské republiky v obci Častá-Papiernička.

Konference se stane platformou pro prezentaci výsledků výzkumů a výměnu zkušeností ve všech oblastech odpadového hospodářství.

V letošním roce je setkání odborníků zaměřené na následující tematické okruhy: Energetické zhodnocování odpadů, Materiálové zhodnocování odpadů a recyklace, Zhodnocování biologicky rozložitelného odpadu, Odpadové hospodářství – politika, posuzování, plánování, řízení a ekonomické nástroje. Více informací najdete na http://top.sjf.stuba.sk/index.html.

WEEE Forum má nové představenstvo Na konci dubna proběhly volby do představenstva WEEE Fora, evropské asociace kolektivních systémů. Prezidentem se stal José Ramón Carbajosa ze španělského systému Ecolec. Novým členem představenstva byl zvolen také Jan Vrba, jednatel společnosti ASEKOL. WEEE Forum sdružuje 42 kolektivních systémů zpětného odběru elektrozařízení. Je platformou pro spolupráci a výměnu zkušeností, pomáhá optimalizovat činnost členských organizací a usiluje o neustálé zlepšování ochrany životního prostředí.

legendA / text: lucie kettnerová / FOTO: archiv asekol

Když hudba zněla z kufříků Poválečné Československo se toužilo stát jedničkou ve výrobě gramofonů nejen v rámci spřátelených států, ale i celé Evropy.

To se mu sice nepodařilo, ale některé výrobky byly aspoň u nás skutečné hvězdy. Třeba kufříkového gramofonu Supraphon GE080 se prodalo přes 30 000 kusů.

Za vynálezem gramofonu stojí Thomas Alva Edison, i když se nakonec ukázalo, že jeho nápad zaznamenávat zvuk na voskový váleček je odsouzen k cestě do propadliště dějin. Protože fyzikové už znali vlnovou podstatu zvuku, rozhodl se Edison převést kmitání vzduchu pomocí membrány na mechanické kmitání. Použil pro to jehlu, která vyrývala drážku do otáčejícího se válečku pokrytého voskem. Čím silněji zvuk na membránu působil, tím hlubší drážka byla. Když potom k válečku přiložil snímací jehlu a roztočil ho, došlo přes pružnou membránu k reprodukci zvuku. Tak vznikl slavný fonograf, který si Edison nechal patentovat 19. února 1878.

Nepraktický váleček nahradila deska Brzy se však ukázaly slabiny tohoto vynálezu. Měkký voskový váleček se velmi jednoduše poškodil, vosk tedy nahradil šelak (přírodní materiál na bázi rostlinné pryskyřice), který byl však velmi křehký a válečky často praskaly. Navíc bylo složité, a tedy i nákladné, záznam kopírovat – výroba probíhala kus po kuse

Kufříkový gramofon Supraphon GE080, který byl odevzdán k recyklaci ve sběrném dvoře v Záluží, se vyráběl mezi lety 1960 a 1970 a patřil k nejúspěšnějším výrobkům národního podniku Tesla Pardubice.

V závodu Litovel jich světlo světa spatřilo přes 30 000 kusů. Čtyřrychlostní přístroj nabízel na výběr 78, 45, 33 1/3 a 16 2/3 otáček za minutu, vypínání již bylo automatické radiálním posuvem raménka přenosky. Piezoelektrická přenoska se safírovým hrotem umožňovala přehrávání gramofonových desek s úzkou i širokou drážkou. Elektrodynamický reproduktor byl umístěný ve víku kufříku, který byl vyroben z papíru a potažen koženkou.

z jednoho „matičního“ válečku. Po deseti letech přišel Emile Berliner s vylepšením a navrhl použít místo hloubkového záznamu záznam stranový a místo válců desky. Ploché desky už bylo možné jednodušeji reprodukovat lisováním a navíc se na dvě strany vešlo daleko více záznamů. Standardní rychlost byla 78 otáček za minutu.

Původní gramofony se poháněly ručně natahovaným hodinovým mechanismem na pero a zvuk byl vytvářen mechanickým přenosem záznamu z drážky gramofonové desky na velkou ozvučnou troubu.

Teprve s rozvojem elektrotechniky a elektroniky došlo ke zdokonalení přístrojů o elektrický pohon a zesilování zvuku.

Velké plány, pomalý rozjezd Řízenou výrobou gramofonů v Československu byl po válce pověřen národní podnik Gramofonové závody, který postupně převzal jednotlivé firmy znárodněné buď podle prezidentského dekretu z roku 1945, nebo po únoru 1948.

Výroba se však rozbíhala jen s obrovskými komplikacemi, jednotlivé součástky byly značně poruchové a příliš hlučné, motorky měly nízký výkon a trvalo několik let, než se podařilo tyto mouchy vychytat.

7

TÉMA ČÍSLA / směrnice

Nová směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních 19. ledna 2012 schválil Evropský parlament novou

směrnici o odpadních elektrických a elektronických

zařízeních (dále OEEZ), která přináší přísnější pravidla

pro nakládání s vysloužilými elektrospotřebiči. Dokument nyní musí formálně potvrdit Rada EU, tedy členské státy.

Pokud se tak stane v plánovaném termínu, vstoupí nová

směrnice v platnost v polovině roku 2012. Co všechno tato „novelizace“ přinese?

9

TÉMA ČÍSLA / směrnice / text: Mgr. Jan Vrba, MBA / FOTO: profimedia, shutterstock, archiv asekol

Oblast působnosti Na rozdíl od staré směrnice dochází v novém dokumentu ke koncepční změně, která má za následek širší působnost směrnice (tzv. open scope). To znamená, že elektrozařízení spadající pod působnost směrnice již nebudou definována jejich pozitivním výčtem, ale pouze se vymezí, na která elektrozařízení se směrnice nevztahuje (tzv. negativní výčet). Tím se podstatně rozšiřuje spektrum elektrozařízení, na které se budou vztahovat povinnosti definované ve směrnici, mj. i zpětný odběr. Od okamžiku platnosti nové směrnice jde víceméně jen o solární panely. Ty budou zařazeny do skupiny 4 ke spotřební elektronice. Po ukončení přechodného období v roce 2018 se však aplikuje open scope v plném rozsahu a současně se změní i kategorie, do kterých budou elektrozařízení seskupena (viz odstavec Kategorizace).

Jen malá ukázka toho, co bude open scope znamenat v praxi – pod křídla směrnice spadnou např. nově komponenty pro elektroinstalace, jako jsou zásuvky, krabice, vypínače, rozvaděče a elektroměry.

Mezi výjimky, na které se nová směrnice i nadále nebude po uplynutí šestiletého přechodného období vztahovat, patří například velké stacionární průmyslové nástroje, velké pevné instalace, zařízení specificky určená výhradně pro účely výzkumu a vývoje, která jsou k dispozici pouze mezi podniky. Příkladem jsou ropné plošiny, přepravní systémy zavazadel na letištích nebo výtahy.

Kategorizace Ve stávající směrnici jsou elektrozařízení rozdělena do 10 kategorií, které víceméně respektují dělení zavedené při prodeji (velká bílá, spotřební elektronika, IT a výpočetní technika apod.). Toto staré členění bude platit (po přidání fotovoltaických panelů do kategorie 4) až do roku 2018.

Od roku 2018 bude změněno členění elektrozařízení do 6 kategorií. Nově jsou tyto kategorie definovány s ohledem na dělení při jejich sběru.

Jednotlivé kategorie, do kterých jsou elektrická a elektronická zařízení zařazena, obsahuje příloha III směrnice, přičemž v příloze IV je pak stanoven neúplný seznam EEZ, která spadají do jednotlivých kategorií uvedených v příloze III. Nové kategorie jsou následující: • Zařízení pro tepelnou výměnu; • Obrazovky, monitory a zařízení obsahující obrazovky s povrchem o ploše větší než 100 cm2; • Svítidla; • Velká zařízení, u kterých je jakýkoli vnější rozměr větší než 50 cm, přičemž do této kategorie nepatří zařízení kategorií 1, 2 a 3; • Malá zařízení, u kterých není žádný vnější rozměr delší než 50 cm, přičemž do této kategorie nepatří zařízení kategorií 1, 2 a 3; • Malá zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení (žádný vnější rozměr není delší než 50 cm).

Nárůst sběru především Nová směrnice stanoví povinnost, aby byl v maloobchodních prodejnách, které mají prodejní plochou vyhrazenou pro prodej elektrozařízení nejméně 400 m2, zajištěn bezplatný sběr velmi malých elektrozařízení (žádný jejich rozměr nesmí přesáhnout 25 cm). Tento sběr nebude podmíněn zakoupením nového elektrozařízení (doposud byl zpětný odběr EEZ jejich prodejci podmíněn výměnou tzv. „kus za kus“). Současně jsou prodejci povinni odevzdat sebraná elektrozařízení do systémů organizovaných výrobci.

Cílové úrovně sběru stanovené pro jednotlivé členské státy se v novém znění směrnice vztahují na všechna odpadní elektrická a elektronická zařízení, tedy jak na B2C, tak i B2B. Nově definované cíle sběru vypadají takto:

Do konce roku 2015

cíl 4 kg na osobu (pouze u OEEZ třídy B2C) nebo průměrné množství OEEZ sebraných v předešlých 3 letech (třídy B2C a B2B) • podle toho, která z hodnot je vyšší

Od roku 2016

45 % průměrné hmotnosti zařízení uvedených na trh v předešlých třech letech*

Od roku 2019

65 % průměrné hmotnosti zařízení uvedených na trh v předešlých třech letech nebo 85 % z vyprodukovaných OEEZ**

* Odlišné cíle: Bulharsko, Česká republika, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko musí dosáhnout nejméně 40% úrovně sběru nejpozději do roku 2016 (nikoli 45 %) a konečné úrovně (65 % / 85 %) do roku 2021. Komise je navíc zmocněna provést přechodné změny ve vztahu k členským státům, které mají obtíže s dosahováním cílů. ** Do roku 2015 musí Komise stanovit společnou metodiku pro výpočet produkce OEEZ v každém členském státě.

10

ZPĚTNÝ ODBĚR

1/2012

Jak z výše uvedené tabulky vyplývá, mohou si od roku 2019 členské státy vybrat jeden ze dvou cílů úrovně sběru, což je v odpadových směrnicích krajně neobvyklé řešení. Zejména druhý cíl bude asi obtížně měřitelný, protože se má jednat o úroveň sběru ve výši 85 % z množství elektrozařízení, která jsou ke sběru připravena. V podstatě by se tedy měly změřit všechny způsoby sběru OEEZ (včetně např. odevzdání do kovošrotu, vyhození do popelnice apod.) a z toho množství by se v oficiálním systému sběru mělo sebrat a vykázat alespoň 85 %.

Ostatní ustanovení Jaké jsou další novinky, které s sebou nová směrnice přináší? Zde uvádíme zkrácený výčet nejzajímavějších z nich: • Mění se definice výrobce, nově může být výrobcem i subjekt se sídlem v jiném členském státě. Členské státy zajistí, aby bylo subjektu založenému v jiném členském státě umožněno jmenovat zmocněného zástupce, který převezme odpovědnost za splnění povinností výrobce (umožňuje se tedy tzv. „agentský model“).

• Recyklační poplatek se mění z nepovinného finančního nástroje výrobců na nástroj sloužící k posílení informovanosti spotřebitelů, který je

pro výrobce povinný, pokud se jej členské státy rozhodnou uplatnit, tj. členské státy mohou požadovat, aby výrobci recyklační poplatek uváděli povinně viditelný.

• Členské státy mohou požadovat, aby byla sebraná OEEZ předána výrobcům.

• Nová směrnice požaduje vytvoření nových celoevropských standardů pro zpracování elektrozařízení.

• Členské státy zajistí, aby výrobci nebo kolektivní systémy vyvinuli mechanismy nebo postupy vrácení peněz, aby byla vyúčtována EEZ vyvezená z členského státu (tj. upravuje se tzv. „refundace při vývozu“).

Řekli o nové směrnici: Luigi Meli, generální ředitel, CECED Nová směrnice ve skutečnosti stanoví vyšší cíle, nikoli však přísnější pravidla. Sdružení CECED, které zastupuje evropské výrobce domácích spotřebičů, vnímá tuto dohodu jako promarněnou příležitost, pokud tedy jde o stanovená pravidla. Zásadní nedostatek úpravy, na nějž zástupci tohoto odvětví upozornili v rámci revize, nebyl v konečném schváleném znění předpisu opraven.

Konkrétně jde o to, že jiné subjekty než výrobci EEZ mohou i nadále nakládat s elektroodpadem, aniž se na ně vztahují tytéž cíle recyklace, které musí dodržovat výrobci. V současné době se podstatná část (dvě třetiny) OEEZ nevrací zpět do recyklačních systémů zřízených výrobci. Jelikož subjektům mimo výrobce nebyl výslovně uložen standard kvality, mohou získat konkurenční výhodu na základě případného méně pečlivého zpracování, než které je zákonem uloženo výrobcům. Klíčovým problémem je tedy pečlivý dohled na všechny toky elektroodpadu. Kvůli rozhodnutí, na jehož základě budou cíle sběru OEEZ i nadále založeny na „nových EEZ uvedených na trh“, a kvůli nezavedení odpovědnosti všech subjektů nakládajících s OEEZ bude plnění cílů sběru v některých zemích mírně řečeno obtížné.

Pascal Leroy, generální tajemník, WEEE Forum Přepracované znění směrnice způsobí, že veškeré subjekty, které se zabývají sběrem OEEZ, tj. zástupci maloobchodu, sběrná zařízení zřízená obcemi, příslušné orgány, systémy zřízené za účelem dodržování směrnice a provozovatelé, začnou více přemýšlet o způsobech plnění vyšších cílů sběru. V ideálním případě by členské státy měly převzít odpovědnost a zajistit, aby celostátní kolektivní systémy s jasně vymezenými pravidly a povinnostmi pečlivě zaznamenávaly a dokládaly veškeré toky OEEZ. Ty toky OEEZ, které nevstupují do systémů zřízených výrobci za účelem dodržování směrnice, například do systému ASEKOL, by měly být centrálně evidovány a započítány do plnění cílů. Nejhorší řešení nastane, pokud v členském státě budou odpovídat za dosažení požadovaných limitů systémy zřízené za účelem dodržování směrnice (nebo výrobci) a těm budou také ukládány pokuty, pokud dané cíle nenaplní, přičemž se nic neudělá pro to, aby byly doloženy ostatní toky OEEZ. Jinými slovy – není možné, aby jedna strana, tj. výrobci, nesla odpovědnost, aniž by jí byly poskytnuty nástroje k plnění této povinnosti. Přepracované znění směrnice je výzvou pro všechny, pro společnost jako celek, nikoli jen pro výrobce. Jsem si jist, že nové cíle jsou stanoveny realisticky v případě, že budou mít všechny zainteresované strany přidělenu konkrétní roli a systém bude řádně uplatňován jak na úrovni vstupu OEEZ na trh, tak na úrovni jejich zpracování.

Jan Pavlíček, vedoucí Oddělení zpětného odběru, MŽP Kolektivní a individuální systémy by měly zejména zvýšit hustotu sběrné sítě a zajistit větší alokaci finančních prostředků určených na informační kampaně pro spotřebitele. Spotřebitel vedle toho bude mít ze zákona nárok na odevzdávání malých elektrozařízení u posledních prodejců s nadlimitní prodejní plochou bez vazby na nákup nového. Nově by měl být zřízen jednotný registr míst zpětného odběru. Je jasné, že spotřebitel bude mít v budoucnu v důsledku zlepšování sběrné sítě odevzdávání elektrozařízení usnadněné a bude mít více informací. Další rozvoj a zlepšení závisí na tom, jaké právní prostředí bude v ČR v budoucnu vytvořeno tak, aby se nevytvářely bariéry, které zpětný odběr zásadně omezí, a aby na druhé straně byla zajištěna maximální kontrolovatelnost a vymahatelnost požadavků. Zde je nutné zdůraznit, že vedle pravidel stanovených samotnou směrnicí by měla být na národní úrovni nastavena přísnější a do velké míry omezující pravidla pro provozování systémů vedoucí k vyšší transparentnosti a podrobné mechanismy auditování, dozorování a sankcionování ze strany MŽP a ČIŽP. Uvedená výše kvót pro zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení bude pro ČR velkou výzvou, v současnosti se pohybujeme někde na 33 % úrovně sběru. Úroveň sběru je ovlivněna řadou faktorů, mezi něž vedle legitimní retence spotřebičů v domácnostech v ČR patří také zbavování se drobných EEZ v rámci směsného komunálního odpadu, doposud nepodchycené toky OEEZ a nelegální demontáže.

Všemi těmito skutečnostmi se vedení MŽP při přípravě nové legislativy týkající se zpětného odběru zabývá.

11

asekol info / TEXT: Ing. Tomáš Řezníček / foto: Profimedia

Nekompletnost elektrozařízení – lidový (zlo)zvyk?

Kolektivní systémy, které ve spolupráci se specializovanými zpracovatelskými firmami zajišťují

systém zpětného odběru, dlouhodobě bojují s nešvarem „vykradených“ elektrospotřebičů. Neúplná elektrozařízení odevzdaná do sběrných dvorů však nejsou problémem jen pro kolektivní systémy a zpracovatele, ale především pro obecní pokladny. Neúplné spotřebiče totiž nejsou podle zákona předmětem zpětného odběru a obce je musí likvidovat na vlastní náklady.

Narušování procesu Základní kámen úrazu spočívá v tom, že zpracovatelské společnosti získávají zakázky na ekologickou likvidaci elektroodpadu na základě dlouhodobých kontraktů, které jsou uzavírány po pravidelných výběrových řízeních, kde do své cenové nabídky zohledňují i vlastní očekávání ohledně výsledků prodeje vytěžených materiálů z recyklovaných spotřebičů. Nekompletní elektrozařízení jsou tedy pro kolektivní systémy a jejich zpracovatele problematická z hlediska dopadů na životní prostředí a ekonomické nerentability. Z tohoto důvodu

12

ZPĚTNÝ ODBĚR

1/2012

pak často zůstávají obcím na krku, hromadí se ve sběrných dvorech a bývají příčinou zakládání černých skládek.

Jistě není potřeba zdůrazňovat, že vykrádáním spotřebičů mnohdy nedojde k recyklaci nebezpečných a škodlivých látek. Dále se s nimi čile obchoduje, čímž zůstávají hrozbou pro životní prostředí.

Nutno podotknout, že elektrospotřebiče jsou vykrádány jak běžnými uživateli (majiteli), tak zaměstnanci sběrných dvorů či přímo zloději „z ulice“. „Elektromechanické části s obsahem drahých kovů často zpeněží ve výkupnách, kterých je v České republice asi

čtyři tisíce, včetně mobilních, a to vše se souhlasem krajských úřadů. Zbytky z těchto demontáží poté předávají do odpadového systému obcí, které je ovšem nemohou zcela logicky předat kolektivním systémům ke zpracování jako zpětně odebraná (tedy kompletní) elektrozařízení. Výrobci se zcela v souladu se zákonem o odpadech mohou zachovat tak, že takto znehodnocený elektroodpad nepřevezmou v režimu zpětného odběru, který je pro spotřebitele bezplatný, respektive jeho zpracování si již zaplatili při nákupu nového elektrospotřebiče. Toto pak samozřejmě celkově degraduje logisticky a organizačně provázaný systém zpětného odběru,“ vysvětluje Mgr. Pavel Drahovzal, starosta obce Velký Osek a předseda Komise životního prostředí Svazu měst a obcí České republiky.

Poté je jen na dobré vůli kolektivních systémů, že některé ne zcela kompletní spotřebiče přebírají. Jednají tak zásadně nad rámec svých povinností a stojí je to nemalé prostředky, které by jinak musely vynaložit města a obce.

Z pohledu majitele Pravdou je, že si majitel často svůj nefunkční spotřebič „vypreparuje“ podle libosti a jeho části zpeněží ve výkupně.

Připočteme-li k tomu tuzemskou přehnanou šetrnost a ono příslovečné co Čech, to kutil, vyjde nám, že procento selektivně demontovaných elektrozařízení nebude nejmenší. Přesto je v této souvislosti potřeba zdůraznit, že problémem zůstává spíše vyhazování vysloužilého elektra do směsného

odpadu. To může být pokutováno částkou 20 000 Kč. To, že je tato sankce prakticky nevymahatelná, je věc jiná.

Jak již bylo řečeno, těžko lze v dnešní době zamezit tomu, že zištný majitel z vysloužilého spotřebiče vymontuje cenné komodity a zpeněží je v provozovnách výkupu druhotných surovin.

Z tohoto pohledu sice mají výkupny své opodstatnění, ale celospolečenský problém neřeší. „Vnímáme dvě problematické oblasti. Za prvé, finanční zátěž pro obec, pokud musí nekompletní zařízení odstraňovat sama, a za druhé zásadní dopady na životní prostředí vlivem neodborné demontáže – to zejména platí pro lednice, ale také pro televizory a monitory,“ říká Ing. Jan Pavlíček z ministerstva životního prostředí.

Nelegální rozebírání Individuální demontáží některých druhů elektrospotřebičů mimo systém zpětného odběru může docházet k únikům škodlivých látek, přičemž zbylé části se víceméně stávají směsným odpadem. Ten je nutno na náklady obcí odstraňovat na skládkách nebo jen výjimečně energeticky využít ve spalovnách. Daleko závažnějším problémem jsou však nenechavci, kteří přímo na sběrném dvoře rozebírají elektrozařízení a dobře zpeněžitelné části odvážejí do výkupen surovin. Někdy jde přímo o organizované skupiny, pro které nejsou překážkou vysoké ploty ani kamerové systémy. Ve výkupnách by však takto získané komodity neměly být přijaty, přesně jak říká litera zákona. Kdo by však ve výkupně zjišťoval, zda něco je nebo není součást elektrozařízení?

Spokojené jsou přece obě strany. Fenomén nekompletnosti se zkrátka nepodařilo vymýtit ani po legislativních úpravách, kdy se nesmí ve sběrnách vykupovat celá elektrická a elektronická zařízení ani jejich části (novela vyhlášky č. 383/2001 Sb.). Podtrženo sečteno, finanční motivace tu markantně převyšuje šanci, že se na takovéto nelegální chování přijde.

Obce jako součást systému Ze zákona jsou výrobci odpovědni za materiálovou využitelnost zpětně odebíraných spotřebičů v zákonem stanovené procentní míře. Pokud toto jako republika nesplníme, můžeme být orgány Evropské unie sankcionováni. Zatím však, díky kolektivním systémům, předepsané kvóty plníme (4 kg elektrozařízení na osobu a rok).

Dále mají zpracovatelé možnost, v rámci trhu pro každý obchodovatelný materiál, nabídnout kolektivním systémům lepší cenu za předpokladu dostatečného množství a kvality získaných druhotných surovin. Tím roste šance, že i obce, které jsou důležitým článkem celého systému, mohou dostat za vytříděný materiál větší příspěvek. Pokud však dojde k nelegálnímu rozebírání, stávají se zbylé části elektrozařízení odpadem, nestanou se druhotnou surovinou, dostávají se do směsného komunálního odpadu a končí převážně na řízených skládkách, za které musí obce, respektive občané platit.

Od obecních skládek pak není daleko ke skládkám divokým, o nichž koneckonců bylo psáno již v úvodu.

Podle zákona o odpadech „… není provozovatel místa zpětného odběru elektrozařízení povinen v režimu zpětného odběru odebrat elektrozařízení, které není kompletní“. Tím se snižuje jak množství využitelného elektrozařízení, a tím i ekonomika systému, tak míra využitelnosti druhotných surovin, což zase

sledují evropské orgány. Dále zákon říká, že „... nekompletním se rozumí elektrozařízení bez technologických částí, které jsou podstatné pro jeho klasifikaci“. Jde o poněkud obecné konstatování, které si lze vykládat různě. Proto některé kolektivní systémy specifikují obcím, jaké základní komponenty by mělo obsahovat zpětně odebírané elektrozařízení, aby se nestalo odpadem.

13

asekol info

republice je k recyklaci odevzdávána méně než polovina vysloužilých elektrospotřebičů, problémem je zejména sběr drobného spotřebního elektrozařízení. Pro občany je zkrátka nejjednodušší odhodit vysloužilé mobily, discmany, nabíječky, počítačové součásti, elektronické hračky a další drobné elektro do směsného komunálního odpadu. Řešením je masivní instalace stacionárních kontejnerů i menších interiérových sběrných nádob spolu s plošnou environmentální výchovou.

Mnohé obce bohužel chápou zajištění nakládání s komunálními odpady tak, že uzavřou smlouvu o sběru a odvozu odpadů s profesionální svozovou firmou a o další se nestarají. Z tohoto důvodu je potěšitelné, že se zvyšuje počet kvalitně vybavených a zabezpečených sběrných dvorů a že obce přistupují na smlouvy a partnerské dohody s oprávněnými osobami v odpadovém hospodářství pro tříděný sběr papíru, plastů, skla i zpětný odběr elektrozařízení.

V neposlední řadě jde o ochranu životního prostředí. Při každém nelegálním rozebírání elektroodpadů na nezabezpečených plochách může dochá-

něný zájem odebírat z míst zpětného odběru pouze kompletní elektrozařízení, jelikož musí plnit taxativně stanovené kvóty využitelnosti odpadu

Demontáží některých druhů elektrospotřebičů mimo systém zpětného odběru může docházet k únikům škodlivých látek. zet k uvolňování škodlivých látek do ovzduší, půdy a vody. Z výše uvedeného je zřejmé, že prospěch z vykrádání elektrospotřebičů mají pouze provozovatelé výkupen odpadů, kteří získají jen odpad s kladnou peněžní hodnotou, a pak samozřejmě ti, kteří dostanou od výkupen zaplaceno. Naopak obce a jejich životní prostředí a provozovatelé kolektivních systémů tímto strádají – obcím se zvyšují náklady na úklid a sanaci veřejných prostranství, na nakládání s nebezpečnými odpady atd. Kolektivní systém má zase opráv-

14

ZPĚTNÝ ODBĚR

1/2012

a kvótu pro sběr za Českou republiku.

A zapomenout nemůžeme ani na zpracovatele, kteří prodejem využitelných částí generují svůj zisk.

Osvěta, spolupráce a sběrná síť Kolektivní systémy ve svém zájmu pochopitelně navazují s obcemi spolupráci, zajišťují nádoby, odvoz, osvětu občanů a další podporu zpětného odběru. Díky tomu efektivita zpětného odběru elektrozařízení postupně roste, avšak stále není na úrovni například skandinávských zemí. V České

Závěrem Obecně je v odborných kruzích konstatováno, že došlo k mírnému zlepšení v oblasti nekompletnosti elektrozařízení. Především byly nastaveny přísnější podmínky výkupu kovových odpadů dané právními předpisy. Dále se dokonaleji zabezpečují sběrné dvory, například kamerovými systémy, přítomností ochranky apod. Sběrné dvory jsou stále více vybavovány speciálními kontejnery (např. E-domky), které ztěžují vykrádání. Svou roji hrají i výkyvy výkupních cen. Evergreen vykrádání elektrospotřebičů však zdaleka nekončí. Proto je nezbytné na něj permanentně upozorňovat, realizovat systémová a bezpečnostní opatření a organizovat co nejširší osvětu. Vedle uvedených řešení je nutné dbát o důslednější kontrolní mechanismy, respektive o zkracování cest mezi odevzdáním a zpracováním elektrozařízení. Akcentována by měla být rovněž přesně daná otevírací doba sběrných dvorů, distribuce většího počtu stacionárních kontejnerů v obcích a realizace velkých pevně organizovaných sběrových akcí před jednorázovými, obtížněji kontrolovatelnými. Svou pozitivní roli by jistě sehrála také intenzivnější kontrolní aktivita obcí v rámci provozu výkupen surovin a osvěta odpovědných pracovníků.

asekol info / text: Jan Pomykal

Drobné elektro: přínosy recyklace vyčísleny Je třídění a recyklace starého elektra přínosem pro životní prostředí? Vyplatí se – viděno environmentální optikou – realizovat náročný proces zpětného odběru elektrozařízení? A jestli ano, dají se tato pozitiva důvěryhodně vyčíslit? Na tyto otázky spolehlivě odpověděla tzv. LCA (Life Cycle Assessment) analýza životního cyklu drobného elektroodpadu, kterou pro ASEKOL v roce 2011 zpracovala firma MT KONZULT. Přínosy pro životní prostředí při zpětném odběru vybraných elektrozařízení Drobné EEZ sebrané ASEKOLem v roce 2011 3 872 t

Notebook 1 ks

Tiskárna 1 ks

Mobilní telefon 100 ks

Drobné EEZ 1 kg

0,103

0,037

0,475

0,024

93 896

l

392

186

2 340

92,6

358 547 200

Úspora ropy

l

6,809

1,912

29,264

1,723

6 670 682

Snížení produkce odpadů

kg

91,5

36

563

19,2

74 342 400

Snížení emisí skleníkových plynů

kg CO2 ekv.

25,5

2,13

122

4,46

17 269 120

Kategorie

Jednotka

Úspora energie

MWh

Úspora pitné vody

Studie byla zpracována s podporou grantového programu Fond ASEKOL a navázala na předešlou LCA analýzu vyřazených televizorů a počítačových monitorů z roku 2010. Jejím cílem bylo popsat objektivním, transparentním a mezinárodně uznávaným postupem environmentální dopady spojené se zpětným odběrem, přepravou a zpracováním drobného elektrozařízení, a to od okamžiku sběru až do fáze náhrady primární suroviny. Zkoumána byla nejen drobná elektrozařízení jako směs spotřebičů, ale i jednotlivé výrobky, a to notebook, tiskárna a mobilní telefon.

Součástí studie bylo rovněž zpracování modelu, který bude sloužit k evidenci environmentálních efektů individuálních zákazníků (osoby, firmy, obce) společnosti ASEKOL. V rámci inventarizační analýzy bylo jako funkční jednotka (základ, ke kterému jsou vztahovány vstupy a výstupy) stanoveno nakládání s 1 kg zpětně odebraného drobného elektrozařízení (popř.

100 ks mobilních telefonů, 1 ks notebooku a 1 ks tiskárny), přičemž výchozím podkladem k výpočtům byla podrobná materiálová bilance reprezentativních zástupců vybraných elektrospotřebičů.

Inventarizační analýza zpětně odebraného elektrozařízení popsala a vyčíslila pozitivní i negativní vstupy do životního prostředí i výstupy z něj, a to u všech vytyčených procesů (sběr, přeprava a zpracování

elektroodpadu). Stejně jako v předchozí studii došlo k určení přepravních vzdáleností ze sběrných míst ke zpracovatelům a vyčíslení vlivu dopravy na životní prostředí. Následně byla specifikována zpracovatelská zařízení a pomocí měrných spotřeb vykalkulovány celkové nároky na jejich vstupy (elektrická energie, voda, náhradní díly atp.) vztažené na funkční jednotku. Tento postup byl aplikován i na následné zpracování jednotlivých frakcí vzniklých demontáží elektrozařízení. Proces zpracování frakcí byl tedy sledován až do fáze finální recyklace a náhrady primární suroviny nebo do fáze jejich odstranění.

Studie LCA jednoznačně potvrdila environmentální výhodnost posuzovaného systému nakládání se zpětně odebranými elektrozařízeními a vědecky dokázala jeho přínos z hlediska eliminace negativních dopadů na životní prostředí (např. snížení potřeby povrchové či hlubinné těžby surovin – kovů, nižší spotřeba ropných produktů, nižší emise skleníkových plynů aj.). Úspory úzce souvisí především s materiálovým využitím frakcí bohatých na drahé kovy (zlato, stříbro a platina). Určitou úsporu představuje i recyklace mědi, železa, hliníku a mosazi. Spalování plastů, které jsou součástí frakcí bohatých na drahé kovy, přispívá ke snížení množství paliv potřebných k tavení kovů.

Sběr, doprava, demontáž a následné využití frakcí zpětného odběru vysloužilých drobných elektrospotřebičů představuje nezanedbatelný přínos pro životní prostředí a úsporu přírodních zdrojů. Pro lepší představu můžeme použít následující příměry.

Díky zpětnému odběru A RECYKLACI: • jednoho kusu tiskárny dojde ke snížení produkce nebezpečných odpadů o 36 kilogramů.

Stejné množství nebezpečného odpadu vyprodukuje za rok 9 domácností.

• jednoho kusu notebooku dojde k úspoře 6,8 litru ropy, která se nemusí vytěžit. Stejné množství ropy se například spotřebuje k ujetí 100 km v osobním automobilu s běžnou spotřebou. Také dojde k úspoře 392 litrů pitné vody, čímž nevznikne stejné množství znečištěných odpadních vod. Stejné množství vody je například spotřebováno při 30 cyklech mytí v myčce nádobí.

• jednoho kusu mobilního telefonu dojde ke snížení produkce skleníkových plynů, protože není vyprodukováno 1,22 kilogramu CO2 ekv.. Stejné množství CO2 vyprodukuje automobil, který ujede 10 kilometrů.

15

reportáž / Text: lenka ciznerová / FOTO: michael kratochvíl

Kam mizí staré spotřebiče

Jestli vás zajímá, co se děje s vyhozeným rádiem, mobilem, foťákem nebo čurací panenkou poté, co jsou odhozeny do stacionárního kontejneru ASEKOLu, jste tady správně. Firma Elektro Dohnal v Trutnově s nimi kouzlí tak, že z nich většinou nezbude ani jeden nepotřebný šroubek nebo kousek plastu.

Elektro Dohnal je typická rodinná firma. Jan Dohnal ji řídí spolu s manželkou a synem a v tomto složení také naši novinářskou výpravu přivítali. Dvě zpracovatelské haly, ve kterých firmu už pár let provozují, najdete na konci Trutnova (mimochodem jen pár desítek metrů od sběrného dvora). V první se zpracovává drobný elektroodpad do velikosti rádia nebo klávesnice, druhá hala slouží k rozebírání větších elektrospotřebičů, například televizí, monitorů nebo počítačových skříní. Denně třídicími linkami projde 30 tun elektroodpadu. To je ostatně kapacita, kterou se Jan Dohnal snaží pravidelně naplnit. „Chráněnka“ pomáhá hendikepovaným Firma zaměstnává 60 lidí, přičemž podstatná většina z nich se vyrovnává s fyzickým či psychickým hendikepem. Pracují tady invalidé, kteří mají za sebou náročnou léčbu rakoviny, stejně jako lidé, kteří musí bojovat s psychickými problémy. Jinými slovy, firma Elektro Dohnal je jednou z největších chrá-

16

ZPĚTNÝ ODBĚR

něných dílen v České republice, a poskytuje tak zaměstnání občanům, kteří by jen těžko sháněli práci. „V Trutnově je poměrně vysoká nezaměstnanost a lidi s hendikepem tady v současné době nikdo nezaměstná. Oni ale chtějí taky pracovat. Přizpůsobili jsme jim pracovní dobu, pracujeme od osmi do půl jedné a po čtyřech a půl hodinách se provozy zastavují kvůli pauze na svačinu,“ vysvětluje Jan Dohnal.

Elektro ze všech koutů Ani v téhle branži však není jednoduché vydělat na chleba pro 60 lidí. „Naplnit denně takovou kapacitu znamená sakra se ohánět,“ potvrzuje šéf firmy. Také proto se Elektro Dohnal snaží získat pro svou linku co nejvíce elektroodpadu sebraného ASEKOLem. „Bohužel to ale neznamená, že čím víc toho seženete, tím víc vyděláte. Jak známo, Češi jsou národ kutilů, a tak se často stává, že místo kompletního monitoru vám z poloviny dorazí takové, na kterých zbyly jen plasty a obrazovka. Jinak ani drátek,“ komentuje

1/2012

situaci s nadhledem Jan Dohnal. V obou trutnovských halách se potkávají vysloužilé elektrospotřebiče nejen z různých překladišť v České republice, ale také ze sběren, výkupen i od jednotlivců.

Poklady, nebo haraburdí?

Oči až přecházejí z pohledu na sbírku vysloužilých elektrospotřebičů nejrůznějších typů a stáří. Zavzpomínala jsem, jak jsme u babičky o prázdninách jako děti chodily objevovat poklady na místní skládku. Narazit tehdy na něco podobného, zblázníme se radostí. Ale musíme s naším průvodcem dál. Elektrické pradědečky necháváme za zády a vracíme se do reality s vědomím, že elektroodpad je potřeba odpovědně zpracovat tak, abychom maximálně chránili životní prostředí. Je příjemné vidět, že se nepotřebné elektrospotřebiče dostanou na správné místo (rozuměj k recyklaci), protože těch, co končí v příkopech u cest nebo na černých skládkách, je bohužel pořád ještě dost.

Mašina je miláček V hale už jede provoz na plné obrátky. Věci se hrnou na pás, který se zastaví pokaždé, když je příliš plný. To proto, aby z něj zaměstnanci stihli vytřídit všechno, co nesmí do „mašiny“. Dráty jdou do jedné bedny, cédéčka do druhé, baterie do třetí, mobily do čtvrté a tak dále. Než elektro skončí ve chřtánu nepřehlédnutelného žlutého stroje uprostřed haly, čeká ho poslední kontrola. Mašina pracuje jako „citlivý drtič“, je miláčkem firmy a dokáže neuvěřitelné věci. Do otvoru 50 × 50 centimetrů zajíždí celé rádio, tiskárna nebo třeba videorekordér a ven vypadávají jednotlivé součástky. Ty kovové si automaticky přitáhne obří magnet, ostatní se dál třídí. Plasty na černé, bílé a barevné, separuje se papír, materiály, které se rozloží, sklo a další komodity. Kovy se samozřejmě separují na barevné a „ty další“. Tohle všechno se následně, podle druhu, posílá a prodává dál.

Mackové jdou vedle Televizory, počítačové monitory, výherní automaty a spotřebiče s kovovými schránkami se rovnou posílají do dílen nebo do vedlejší haly. Tady už je postup celkem jasný. Akušroubovák, kladiva, pily a další nástroje. Pracuje se tu jenom ručně, žádná automatika. Zaměstnanci jsou obklopeni několika různými kontejnery a to, co manuálně rozeberou, rovnou třídí. Plasty, kovy, sklo, baterie... Jen mají pod rukama podstatně větší kusy starého elek-

trozařízení. Mezi tím vším provozním hemžením kličkují vysokozdvižné vozíky na plyn, které svážejí plné kontejnery roztříděných věcí. Čas od času tu projede obrovský vysavač, který uklidí všechno, co kde upadne. Těžko říct, kolikrát si už „pochut-

Technologické schéma zpracování elektroodpadu příjem elektroodpadu

ruční demontáž

železné kovy

barevné kovy

plošné spoje

jednoduchÁ zařízení (elektromotory, větráčky, spínače, transFormátory)

PŘEDÁNÍ OPRÁVNĚNÉMU ZPRACOVATELI

kabely

plasty

obrazovky

DRCENÍ

BAREVNÉ KOVY

MATERIÁL S OBSAHEM DRAHÝCH KOVŮ

PLASTY A KUPREXTIT

plaSTY

ROZŘÍZNUTÍ OBRAZOVKY SKLO STÍNÍTKOVÉ

SKLO KÓNUSOVÉ

ŽELEZNÉ KOVY

LUMINOFOR SKLAD

nal“ třeba na klíčích od bytu některého ze zaměstnanců, ale v obou halách je obdivuhodně čisto.

Nejdříve sehnat, poté udat Rozebrané komodity se odvážejí do Německa, kde má Elektro Dohnal dlouhodobého partnera – specializovanou firmu, která je perfektně vybavena pro další zpracování vytříděných komodit.

Z tohoto obchodu Jan Dohnal také pochopitelně žije. Nejen zákonné limity využití, ale i tento byznys je motivací, aby se co největší procento roztříděných materiálů předalo k dalšímu zpracování. „Můžu zaručit, že ze 4000 tun odpadu, které jsme schopni za rok zpracovat, se vytřídit nedá maximálně 100 tun,“ chlubí se trutnovský podnikatel.

Jeho přáním v této souvislosti je, aby se v České republice podařilo najít lepší materiálové využití pro sklo z CRT obrazovek. Je to totiž jediná komodita, kterou neumí zhodnotit. A tak za to, aby se zbavil vytříděného skla, musí platit.

Práci rozhodně zpříjemnit Z přístupu našich hostitelů je jasné, že naslouchají svým zaměstnancům. Protože pro koho jiného by pak dělali barevné koupelny, příjemné zázemí s oddělenými šatnami nebo kuchyňku přímo v hale, kde si můžete umýt ruce nebo uvařit kávu.

Všechno tu tak nějak vypadá přívětivě. Žádná stará tovární špína, zatuchlo nebo nepořádek. V prostorách téhle firmy byste na první pohled vůbec nepoznali, co se tu provádí – že je to vlastně dočasná skládka drobného elektroodpadu. Myslím, že vysloužilé elektrospotřebiče by si pro svoje životní finále jen těžko hledaly lepší místo.

17

asekol info / text: Jan Pomykal

Češi v roce 2011 vytřídili opět více elektroodpadu Obyvatelé České republiky se po

systémů ASEKOL, EKOLAMP

a Zlínský kraj (5,15 kg). Naopak nejhorší výsledek tradičně vykázal Ústecký kraj s průměrem 2,70 kg.

Na předposledním místě pomyslného žebříčku se pak umístil kraj Karlovarský (3,09 kg). Celkové výsledky jsou však více než uspokojivé. Navzdory doznívající ekonomické recesi, hrozbě další krize a faktu, že prodeje nových elektrospotřebičů nerostou, se jedná o velmi pozitivní bilanci. Přesto je stále co dohánět. „Čísla vypadají skvěle, ale je potřeba si uvědomit, že stěžejní hmotnostní podíl mají především velké, tudíž těžké spotřebiče. Drobné elektrospotřebiče, jako třeba mobily, klávesnice, mp3 přehrávače, kompaktní zářivky a další, končí stále nejčastěji v popelnicích na směsný odpad,“ upozorňuje Jan Vrba. Z tohoto důvodu ASEKOL inicioval vznik červených kontejnerů, tedy samostatných staci­ onárních kontejnerů na drobné elektro. V roce 2011 došlo k jejich hromadné instalaci a v součas-

a ELEKTROWIN každý občan

Výsledky sběru a srovnání s rokem 2010

mírném poklesu sběru mezi lety 2009 a 2010, který byl způsoben dopady ekonomické recese, opět zlepšili v třídění elektroodpadu.

Loni odevzdali o téměř 2000 tun elektroodpadu více než v předcházejícím roce.

Prostřednictvím kolektivních

v roce 2011 odevzdal 4,24 kg

2010

vysloužilých spotřebičů, které byly následně recyklovány.

Celkem jde o 44 747 tun elektroodpadu.

2011

sběr za rok 2010 (tuny)

Vývoj výsledků zpětného odběru elektroodpadu 2008–2011 v tunách 48 000 45 000 42 000 39 000 36 000 33 000 30 000

2008

ASEKOL

2010

2011

ELEKTROWIN

EKOLAMP

16 558

25 448

999

43 005

1,57

2,42

0,09

4,09

17 657

26 002

1 088

44 747

1,67

2,46

0,1

4,24

7%

2%

9%

3%

přepočet na obyvatele (kg) sběr za rok 2011 (tuny)

2009

přepočet na obyvatele (kg)

meziroční nárůst

Celkem

Výsledky sběru kolektivního systému ASEKOL podle krajů V ROCE 2011

Zlepšení je bezesporu výsledkem rostoucího povědomí veřejnosti o důležitosti třídění vysloužilého elektra; za potěšujícími čísly stojí také větší počet sběrných míst. Podle statistik třídí nejlépe občané kraje Vysočina, kteří odevzdali 5,42 kg elektroodpadu na osobu. „Ukazuje se, že osvěta, o kterou se ASEKOL, EKOLAMP a ELEKTROWIN usilovně snaží, má svůj smysl. Lidé jsou k ekologickým tématům stále citlivější a mají chuť a vůli se v této oblasti rozvíjet. Proto je nyní ideální doba zaměřit se i na drobné elektro, které lidé nejsou tolik zvyklí třídit,“ říká Jan Vrba, jednatel společnosti ASEKOL. Čechům se stejně jako v letech 2009 a 2010 podařilo i v loňském roce splnit limity Evropské unie, tedy vybrat alespoň 4 kg elektroodpadu na osobu.

Rozdíly mezi jednotlivými kraji přitom byly poměrně markantní. Pětikilogramovou hranici sebraného elektroodpadu na hlavu překonal kromě vítězné Vysočiny ještě Královéhradecký kraj (5,23 kg)

Kraj Hlavní město Praha Jihočeský Jihomoravský

ZPĚTNÝ ODBĚR

TV + PC monitory (t)

ostatní EEZ (t)

Sběr EEZ celkem (t)

1 432,56

493,72

1 926,29

798,60

271,44

1 070,05

1 490,54

392,68

1 883,23

Karlovarský

267,78

83,80

351,58

Královéhradecký

721,89

180,05

901,94

Liberecký

555,10

171,15

726,23

1 596,36

365,02

1 961,38

Olomoucký

939,63

256,41

1 196,04

Pardubický

819,85

199,22

1 019,07

Plzeňský

856,93

200,85

1 057,79

Středočeský

1 616,16

565,19

2 181,35

738,81

191,83

930,65

Moravskoslezský

Ústecký Vysočina Zlínský Celkový součet

18

nosti je jich po celé republice umístěno více než 1500. Priorita všech zmíněných kolektivních systémů se ani v roce 2012 nemění – plošná osvěta občanů a intenzivní rozšiřování sběrné sítě, která by přivedla k třídění elektra ještě více lidí.

1/2012

881,79

242,65

1 124,44

1 068,41

258,07

1 326,49

13 784,41

3 872,08

17 656,53

asekol info / text: Jan Pomykal / Foto: shutterstock

Certifikáty za třídění starého elektra V dubnu letošního roku obdrželi partneři kolektivního systému ASEKOL již potřetí certifikát k tak zvanému Environmentálnímu vyúčtování. Jde o přesný výpočet přínosu pro životní prostředí, který vznikl na základě zpětného odběru a recyklace vysloužilých elektrospotřebičů odevzdaných prostřednictvím sběrné sítě ASEKOL.

Všechny české a moravské kraje, města a obce se sběrnými dvory nebo 1480 škol zapojených do projektu Recyklohraní díky Environmentálnímu vyúčtování přesně vidí, kolik jejich občané či žáci uspořili elektrické energie, energetických surovin, primárních surovin a pitné vody. Vyčíslený je také podíl na snížení produkce nebezpečných odpadů a emisí skleníkových plynů. Svým konkrétním ekologickým přínosem se tak může pochlubit například Liberecký kraj stejně jako třeba Bruntál nebo ZŠ v Dolních Věstonicích.

Základem Environmentálního vyúčtování je tzv. LCA analýza (Life Cycle Assessment), která u zpětného odběru elektrozařízení umožňuje popsat a přesně definovat pozitivní a negativní vstupy do životního prostředí i výstupy z něj. Toto se týká samozřejmě všech průvodních procesů, tedy samotného sběru, přepravy a zpracování elektroodpadu. LCA studie byla realizována jak u televizorů a monitorů, které v roce 2011 tvořily 78 % všech sebraných elektrozařízení v rámci společnosti, tak u drobných elektrospotřebičů (o LCA analýze drobného elektra více na str. 15).

Certifikát tedy podrobně vypovídá o kompletní struktuře sběru kolektivního systému ASEKOL.

„Environmentální vyúčtování jasně dokazuje, že získávání druhotných surovin recyklací elektroodpadu je pro životní prostředí mnohem šetrnější než těžba primárních surovin přímo ze země. Navíc je zřejmé, že i jednotlivec může pomoci při ochraně ekosystému Země,“ uvedla Hana Ansorgová, manažerka komunikace společnosti ASEKOL. „Už zpětný odběr a odborná recyklace jednoho televizoru totiž ušetří 2,9 litru ropy nebo 162,4 kWh elektrické energie,“ vysvětlila.

Společnost ASEKOL sběrem a recyklací televizí, monitorů a drobného elektra v ČR jen za loňský rok uspořila například 8,67 milionu litrů ropy, nebo 197 000 MWh elektřiny, což je průměrná spotřeba Prahy za 15 dní. Zároveň se ušetřilo 892 milionů litrů vody, což odpovídá objemu, který za rok vypijí Pražané. Mezi kraji dopadl v Environmentálním vyúčtování v přepočtu na obyvatele nejlépe kraj Vysočina, kde se podařilo sběrem elektroodpadu za loňský rok například snížit produkci CO2 o 5,64 kg na jednoho občana.

Takové množství CO2 vyprodukuje automobil za 36 km jízdy. Na druhém místě skončil Zlínský kraj a na třetím kraj Pardubický.

Víte, že... ... díky zpětnému odběru stovky mobilních telefonů:

... Díky zpětnému odběru jednoho notebooku:

... Díky zpětnému odběru jedné tiskárny:

• se ušetří 475 kWh elektrické energie?

Stejné množství energie by stálo zhruba 2202 Kč a moderní úspornou lednici by mohlo pohánět více než čtyři a čtvrt roku.

• se nevytěží celkem 5,67 kilogramu primárních surovin, nejvíce písku, vápence a železa?

• se sníží produkce nebezpečných odpadů o 563 kilogramů? Stejné množství nebezpečných odpadů vyprodukuje za rok 140 domácností.

• se ušetří 102,5 kWh elektrické energie?

Stejné množství spotřebuje 42W halogenová žárovka za více než 30 dní nepřetržitého provozu.

• se ušetří 392 litrů pitné vody? Stejné množství se spotřebuje na 30 cyklů myčky nádobí.

• se sníží produkce skleníkových plynů o 25,5 kilogramu CO2 ekv.? Stejné množství vyprodukuje automobil, který ujede tři jízdy mezi Prahou a Mladou Boleslaví.

• se ušetří 36,9 kWh elektrické energie?

Stejné množství spotřebuje CRT televizor s velkou úhlopříčkou za 15 dní nepřetržitého provozu.

• se nemusí vytěžit 1,9 litru ropy? Stejné množství se spotřebuje k ujetí vzdálenosti mezi Prahou a Mělníkem v osobním automobilu.

• se ušetří 186 litrů pitné vody? Stejné množství se spotřebuje na 31 spláchnutí toalety.

19

rozhovor / text: Jan Pomykal / FOTO: Archiv T-mobile, profimedia

Petra Pavičová: Prioritou je pro nás vzdělávání S manažerkou společenské odpovědnosti společnosti T-Mobile Czech Republic o environmentální osvětě, „bétéeskách“, alternativních zdrojích a eliminaci ekologické stopy.

kapalným vodíkem a metanolem. Toto řešení je v Česku použito vůbec poprvé. Zároveň jde v podstatě o výzkumný projekt, u kterého s napětím čekáme na výsledky efektivity a úspory energií. Pokud se naše alternativní zdroje osvědčí, jsme studii ochotni případně poskytnout dalším firmám k využití, aby se i ony mohly tímto způsobem pokusit eliminovat svou ekologickou stopu na Zemi.

Společnost T-Mobile se v dubnu stala novým klientem ASEKOLu. Co vás vedlo ke změně kolektivního systému, který za vás jako dovozce plní zákonnou povinnost zpětného odběru elektrozařízení?

Primárně nás k tomu přivedla dlouhodobá spolupráce s ASEKOLem na nejrůznějších projektech, která pro nás byla zajímavá a efektivní. Cítili jsme větší vstřícnost, než tomu bylo ze strany původního partnera pro tuto oblast. Chyběla nám aktivita dosavadního partnera, sběr elektroodpadu byl stabilně nízký, bez zásadních změn. Postrádali jsme také podporu při motivaci zaměstnanců. Proto jsme se po několika informačních schůzkách s vedením společnosti ASEKOL rozhodli stát jejím klientem a jít trošičku „proti proudu“.

Co si od nově nastartované spolupráce slibujete?

Pro nás je určující, že ASEKOL přijal naši vizi a vyšel vstříc našim představám. Základem spolupráce jsou pozitivní zkušenosti s činnostmi ASEKOLu, především s úspěšnými osvětovými a informačními kampaněmi. Zkrátka líbí se nám, že ASEKOL jde jako kolektivní systém cestou vzdělávání a motivace, což jsou klíčové hodnoty i pro nás, protože prioritou společnosti T-Mobile je intenzivní vzdělávání jak zákazníků, tak vlastních zaměstnanců. Věříme rovněž, že výsledkem klientských vazeb obou firem bude rostoucí procento zpětně odebraných elektrozařízení.

Jaká je strategie mateřské společnosti T-Mobile v environmentální oblasti a liší se od české pobočky?

T-Mobile se v první řadě komplexně drží strategie trvale udržitelného rozvoje, jejímž průvodním znakem je maximální péče o životní prostředí. To se projevuje ve všech našich aktivitách. Na této politice stojí i strategie společenské odpovědnosti celé firmy. Jeden z jejích pilířů je tzv. Lowcarbon society, kterou máme v České republice pojmenovanou termínem „Zdravá planeta“. Tuto filozofii vyzývající k respektu vůči životnímu prostředí převzaly všechny společnosti T-Mobile a praktikují ji nejen interně, ale i směrem ven, tj. k našim spotřebitelům. Do „Zdravé planety“ spadají pro nás již standardní disciplíny, jako jsou třídění odpadů, automatické vypínání monitorů po dobu jejich nečinnosti nebo apel na zaměstnance, aby šetřili vodou, zbytečně nesvítili a podobně. Mezi

20

ZPĚTNÝ ODBĚR

nákladnější projekty patřila modernizace všech 2G základnových stanic – BTS (Base Transceiver Station je vysílač a přijímač rádiových signálů – pozn. red.), díky které jsme od roku 2010 zaznamenali úsporu energie o více než 40 procent. Navíc se snažíme, aby naše „bétéesky“ nerušily ráz krajiny, a také je například ve formě rozhleden zpřístupňujeme veřejnosti.

Jak jste na tom s alternativními zdroji?

Ty jsou naší chloubou, my totiž telefonujeme „zeleně“. Abyste rozuměl, na střechu našeho sídla a přilehlé pozemky v Praze-Roztylech jsme umístili větrnou i solární elektrárnu, které dodávají proud mobilní síti v okolí i uvnitř budovy. Jako záloha neslouží běžný dieselagregát, ale zařízení poháněné

1/2012

Jaké projekty zaměřené na ekologickou výchovu jste realizovali pro své klienty a zaměstnance v nedávné době?

Těch byla celá řada. Například z Fondu T-Mobile jsme v posledních letech spolufinancovali aktivity podporující péči o životní prostředí a jeho obnovu. Jedná se o projekty neziskových organizací, které v rámci svých aktivit například rekultivují parky, obnovují rybníky a podobně. Rozvoj „zelených aktivit“ jsme také podpořili našimi službami. „Ekologické neziskovky“ – třeba Greenpeace – mají v etickém kodexu proklamaci, která jim zakazuje přijmout od nadnárodních korporací peněžní dary, proto jsme hledali jinou cestu a věnovali jim na podporu jejich aktivity dobíjecí kupony v hodnotě 250 000 Kč. Z našich „recyklačních“ projektů můžu jmenovat Recyklístek, který nám umožnil sebrat a zrecyklovat přes 50 000 mobilů, nebo Mobilobraní, jež bylo kromě sběru vysloužilých mobilních telefonů zaměřeno na environmentální vzdělávání ve spolupráci se středními školami. Studenti zkoušeli nejrůznější aktivity, které by mohly veřejnost motivovat k recyklaci telefonů, zároveň měli v hale naší centrály informační stánky, kde naváděli ke zpětnému odběru mobilů i zaměstnance.

Minulý rok se také řada našich kolegů a kolegyň zapojila do dobrovolné akce „Do práce na kole“, kdy po dobu jednoho měsíce využívali k cestě do zaměstnání bicykl. Na internetu pak mohli sledovat, kolik tím ušetřili CO2. A věřte, že to byla překvapivá čísla... V Týdnu mobility jsme zaměstnance motivovali k ekologicky šetrnějším jízdám do práce, v rámci školení jsme nabízeli kurz úsporné jízdy autem. Vyvrcholením bylo vyhlášení a ocenění nejúspornějšího řidiče roku. T-Mobile obecně – vzhledem k charakteru svých služeb a produktů – pomáhá minimalizovat ekologickou stopu i svým zákazníkům, protože jim čím dál tím více umožňuje pracovat z domova, mít

mobilní kancelář, realizovat videokonference nebo teleprezentace. Díky tomu se klienti nemusí tolik přemísťovat a zbytečně zatěžovat životní prostředí.

Mohou zkrátka využít on-line prostor pro svou práci.

Europarlament posvětil novelizaci směrnice, která časem umožní spotřebitelům vrátit malé výrobky do 25 centimetrů – tedy i mobilní telefony – v každé větší prodejně elektrospotřebičů bez toho, aby si v ní museli koupit nový produkt. Jaký je váš názor na tuto unijní novelu?

Nemáme s tím žádný problém, protože již od března 2005 existuje možnost odevzdat vysloužilý mobilní telefon na všech prodejnách T-Mobile. Naše zkušenosti však ukazují, že staré mobilní telefony nejsou pro českého spotřebitele „obyčejným“ elektroodpadem. Ač poškozené či jen napůl funkční, kolují mezi členy rodiny, předávají se rodičům, prarodičům… Povědomí ve smyslu – kupuji si nový telefon, vrátím ten starý – je velmi malé. Proto nepředpokládáme, že by lidé náhle začali hromadně odevzdávat mobilní telefony v našich prodejnách. Českého občana zkrátka stále neopustil onen „šuplíkový sentiment“, stále necítí motivaci zbavovat se vysloužilých telefonů, a to přesto, že se k němu s největší pravděpodobností už nikdy nevrátí. Svou roli tu jistě hrají i psychologické aspekty – jednou za telefon dali nemalé peníze a přijde jim, že vyhazují cosi hodnotného.

spočívá v tom, že do repasovaných mobilních telefonů dodáváme na naše náklady SIM karty s kreditem. Tento počin osobně velmi vítám a pevně věřím, že se ho budeme účastnit i nadále. Spojuje v sobě odpovědné environmentální chování a charitu. Smysluplně se zde doplňuje cesta recyklace a cesta repase. Co více si přát.

tivním propojením soutěživosti s osvětou, svým plošným záběrem, propracovaným systémem a životaschopností. Neznám v této oblasti lepší projekt. Konkrétně se budeme podílet na cenách pro vítěze v soutěži „Věnuj mobil a vyhraj výlet pro svou třídu“, přičemž jednou z lákavých cen bude také podrobná prohlídka naší roztylské budovy.

Alternativní zdroje jsou naší chloubou – my totiž telefonujeme „zeleně“.

Vaše společnost se v současné době spolupodílí na realizaci osvětového školního projektu Recyklohraní. Proč zrovna Recyklohraní a jak konkrétně se T-Mobile do tohoto „tématu“ zapojil?

To je vcelku prosté. Recyklohraní nás zaujalo efek-

Podpořili jsme i výrobu samolepek a dalších informačních materiálů. Za T-Mobile mohu směle prohlásit, že se budeme snažit spolupráci s Recyklohraním prohlubovat a rozšiřovat k oboustranné spokojenosti.

Během jara jste rozmístili E-boxy, tedy interiérové sběrné nádoby na drobné elektro, po svých administrativních budovách. Nestálo by za to instalovat je i do prodejen?

Dobrá otázka. E-boxy již opravdu několik týdnů „zdobí“ chodby, atria a odpočívadla našich budov, mají tam své opodstatnění a my doufáme, že budou hojně využívány. Pokud jde o prodejny, je situace poněkud odlišná. V zásadě se jejich instalaci nebráníme, nicméně v současné době disponujeme vlastními „boxy“ na staré drobné elektro, jejichž kapacita je za současné situace plně dostačující. Navíc velikost a provoz našich prodejen má svá – nejen bezpečnostní – kritéria, která předem determinují vzhled a zákaznický komfort interiérů. Zdaleka ne všude lze E-box umístit. E-boxy na prodejnách tudíž nejsou v tuto chvíli na pořadu dne.

T-Mobile ČR aktivně spolupracuje s ASEKOLem na projektu Věnuj mobil. Co konkrétně je obsahem tohoto partnerství? Jak vnímáte tento charitativní počin?

S potěšením participujeme na projektu, jenž dělá upřímnou radost dětem, které neměly v životě tolik štěstí jako ostatní. Podpora ze strany T-Mobile

21

pro školy / text: Petr Holeček / FOTO: archiv asekol

Školáci třídí jako o život

Projekt Recyklohraní spojuje teorii s praxí. Školáci se nejen učí, co, proč a jak recyklovat, ale sami se na sběru podílejí. A jsou v nejlepší formě. V roce 2011 sesbírali žáci a studenti tisíce kil elektroodpadu, přičemž za pouhé tři měsíce vybrali téměř o třetinu starého elektra více než za celý předešlý rok. Nejmladší generace jak vidno dokonale pochopila smysluplnost třídění vysloužilých elektrozařízení. Skvělé byly i výsledky soutěže ve sběru mobilů – sešlo se jich na třiadvacet tisíc.

22

ZPĚTNÝ ODBĚR

1/2012

Představte si 44 prázdných autobusů. Když je postavíte natěsno za sebou, vytvoří řadu dlouhou půl kilometru. Jeden váží 10 000 kg. Dohromady 440 tun. Tak ohromné množství dokázali sesbírat během září, října a listopadu minulého roku čeští školáci zapojení do Recyklohraní. Podzimní akce se účastnilo 881 škol s téměř 230 000 žáky.

Abychom byli přesní, žáci mateřských, základních a středních škol odevzdali celkem 439 532 kilo elektroodpadu. To znamená, že každý z žáků přinesl v průměru dvě kila elektroodpadu. To je v historii školního vzdělávacího a sběrového projektu dosud nevídaný výkon.

Radují se v Liběšicích Žáky i učitele hnala od 1. září do 30. listopadu 2011 dopředu také vidina lákavé výhry. ASEKOL se jako jeden ze zakladatelů Recyklohraní rozhodl třem nejlepším školám v každém kraji připsat na jejich účet deset, pět a tři tisíce bodů a dále mezi ně rozdělit 200 000 korun. Vítězná základka z Liběšic v lounském okrese se tak protřídila ke 100 000 korun, dalších deset vylosovaných škol obdrželo desetitisícový šek. „Výhra nás velice potěšila. Pro venkovskou školu s malým rozpočtem je to vysoká částka, za kterou si můžeme dovolit pořídit vše, na co běžně nezbývá. Třeba nový počítač pro výuku, knihy, vybavení tělocvičny a družiny,“ radovala se učitelka liběšické základní školy Hana Adamcová. Její škola předvedla výkony hodné střední šrotařské firmy – 28 zdejších žáků odevzdalo neuvěřitelných 12 684 kilo elektroodpadu, tedy 453 kilo na jednoho žáka. Sběr starého elektra tu nebyl problém – už v osnovách se základka zaměřuje na ekologickou a environmentální výchovu a rozvíjí v této sféře nejrůznější projekty. Disponuje dokonce ekologickou zahradou a naučnou stezkou.

Za vědomosti odměnu Školy zapojené do Recyklohraní plní úkoly v oblasti třídění a recyklace a vedle sbírání drobného elektroodpadu dostávají za svou aktivitu body, které v katalogu odměn proměňují v novou elektroniku, sportovní potřeby nebo jiné učební pomůcky.

Dosud bylo v Recyklohraní rozděleno téměř devět milionů korun. Do projektu je aktuálně zapojeno

přes 2550 škol. Podzimní sběrové soutěže se aktivně účastnilo „jen“ 881 ústavů, které však od 1. září do 30. listopadu 2011 vybraly o 23 % více spotřebičů než všechny školy za celý předešlý školní rok. „Za velmi plodné období loňského podzimu jsme školám za jejich aktivitu při plnění úkolů rozdělili téměř dva miliony bodů,“ potvrdila Pavla Špringerová, manažerka projektu Recyklohraní. „Těšíme se i na druhé pololetí a doufáme ve stejně dobré, ne-li lepší výsledky,“ dodala.

Třídění je zábava „Výsledky za loňský podzim jsou ohromující, jsme moc rádi, že je program Recyklohraní na školách tak úspěšný. Pro nás je to signálem, že projekt žáky baví a nám se je daří úspěšně vzdělávat v oblasti sběru a recyklace elektroodpadu. Tím, že malí studenti sami svědomitě třídí, vychovávají rovněž své rodiče, a přispívají tak k lepšícím se výsledkům zpětného odběru vysloužilých spotřebičů v České republice,“ pochvalovala si manažerka komunikace kolektivního systému ASEKOL Hana Ansorgová. Recyklohraní bylo spuštěno v září 2008. Založily ho neziskové společnosti ASEKOL, EKO-KOM, EKOLAMP a ECOBAT, které se zaměřují na sběr a recyklaci elektroodpadu, odpadů z obalů, svítidel a baterií. Od 1. ledna 2011 je výhradním organizátorem projektu obecně prospěšná společnost Recyklohraní.

Napilno měli žáci i s mobily Součástí Recyklohraní je také soutěž „Věnuj mobil a vyhraj výlet pro svou třídu“. I tady jsou čísla velmi dobrá. Žáci nasbírali 22 782 starých mobilů. Do soutěže se zapojilo 420 škol, přičemž čtyřicet z nich dokázalo sebrat více než jeden mobil na žáka. Absolutně největší počet odevzdali žáci Základní školy Arbesova v Mšenu a s 966 mobily se stali vítězi speciální kategorie. Kritériem hlavní soutěže však byl počet sebraných telefonů v poměru na jednoho žáka, proto se na prvním místě umístila Základní a mateřská škola Javorník, kde děti spolu s rodiči dokázali vybrat 5,4 mobilu na jednoho žáka. Na druhém místě skončila Základní škola Merklín se 4,2 telefonu a třetí místo patří Základní a mateřské škole Křetín s 3,6 mobilu na žáka.

T-Mobile věnoval víkend i simky Motorem podzimní kampaně byla spolupráce se společností T-Mobile Czech Republic. Ta jako nový partner soutěže slíbila vítězné škole víkendový

pobyt snů podle vlastního výběru. Škola z druhého místa pojede na jednodenní výlet a třetí škola spolu s vítězem speciální kategorie dostane vstupenky na libovolnou akci. Podtrženo sečteno, honba za největším počtem sesbíraných mobilů přinesla kýžené ovoce. Zástupci ASEKOLu vybrané telefony zkontrolovali; funkční přístroje po repasi prostřednictvím sdružení Život dětem putují do dětských domovů. Ostatní telefony byly ekologicky recyklovány. Mobily, které se podařilo zachránit, vybavil T-Mobile novými SIM kartami a dodal k nim základní kredit. „Moc děkujeme všem zúčastněným školám, které do soutěže vložily obrovské úsilí a dosáhly skvělých výsledků. Zatímco v rámci celé kampaně Věnuj mobil, která běží již od roku 2008, bylo dosud vybráno bez zapojení škol asi 15 000 telefonů, během dvou ročníků Věnuj mobil a vyhraj výlet pro svou třídu se nashromáždilo téměř 65 tisíc mobilů,“ rekapitulovala úspěchy Hana Ansorgová.

ZE ŠUPLÍKU DO OBÁLKY Projekt Věnuj mobil však není určen jen školám, ale všem, kteří se chtějí smysluplně zbavit svého starého mobilu. Stačí navštívit stránky www.venujmobil.cz, nechat si zdarma poslat předplacenou obálku a starý přístroj poslat na adresu ASEKOLu.

Eko Abeceda Kromě tematických soutěží, úkolů pro žáky a sběru elektroodpadu, baterií nebo mobilů v rámci Recyklohraní poskytují zakladatelé projektu učitelům výukové materiály pro efektivnější práci s dětmi. Jedním z nich je EKO Abeceda, čtyřdílná výuková sada, která vyučujícím usnadňuje zapojení tématu recyklace a zpětného odběru do školní výuky.

Sada obsahuje lektorskou příručku pro pedagogy o systému zpětného odběru a recyklaci elektrozařízení včetně metodických pokynů.

Součástí jsou čtyři scénáře výukových hodin pro první i druhý stupeň, plakáty, pomůcky a DVD s tematickými dokumentárními filmy.

Například díl výukové sady „Vybité baterie do koše nepatří“ poutavou formou ilustruje životní cyklus baterie – od zajišťování potřebných surovin k výrobě přes likvidaci až po její opětovné zhodnocení. Díky příručce studenti vnímají baterie a akumulátory jako komoditu, kterou je potřeba recyklovat a dále využívat. Od tohoto školního roku je k dispozici druhý díl, který detailně pojednává o životním cyklu obalů a dalších odpadů.

23

asekol info / text: JAn pomykal / foto: archiv asekol

Kontejnery v Praze se osvědčily V srpnu minulého roku rozmístil ASEKOL v Praze prvních 22 červených kontejnerů na vysloužilá drobná elektrozařízení. Byly instalovány takříkajíc na zkoušku, aby se zjistilo,

března 2012 se díky nim podařilo sebrat přes 40 tun drobného elektroodpadu. „Pro Pražany jsou nové červené kontejnery užitečným rozšířením stávající sběrné sítě. Větší počet červených kontejnerů je logický, vždyť elektronická zařízení využíváme v běžném životě všichni stále častěji,“ řekl radní pro životní prostředí Radek Lohynský. „Občané, kteří budou ukládat vyřazená elektrozařízení do červených kontejnerů, podpoří životní prostředí tím, že výrobky budou recyklovány. Zároveň město i občané ušetří úkony a náklady spojené se svozem, což je v období úspor a rozpočtových škrtů pozitivní informace,“ dodal radní.

NA ŘADĚ JE PRAHA 2 Současný počet červených kontejnerů by neměl být konečný, ASEKOL v blízké budoucnosti plánuje v rámci pilotního projektu osazení dalších několika nádob v Praze 2. „Projekt rozmístění červených kontejnerů je pro Prahu velmi přínosnou aktivitou. Jako hlavní devízu vnímáme skutečnost, že občané mají dostupné veřejně přístupné kontejnery, do kterých mohou 24 hodin denně odkládat vyřazená drobná elektrozařízení. Kontejnery byly přistaveny ke stanovištím nádob na tříděný odpad, abychom zvýšili komfort občanů při třídění využitelných složek komunálních odpadů a měli vše na jednom místě. Do

zda si k nim Pražané najdou cestu. A podařilo se. Proto již

patří sem:

o půl roku později bylo do ulic

notebook hračky

metropole umístěno dalších 100 identických kontejnerů.

foťák

playstation MYŠ

Výsledky sběru potvrzují, že si

KLÁVESY

telefon

lidé v Praze na originální červené nádoby zvykli a jejich existenci kvitují s povděkem. Červené kontejnery mají především usnadnit občanům možnost zbavit se nepotřebného drobného elektroodpadu, který často končí ve směsném odpadu, kam však nepatří. „Lidé totiž třídí, když je to pro ně jednoduché. Obvykle bohužel nechtějí kvůli drobnému elektru jezdit na sběrný dvůr. Červené kontejnery jsou proto ideálním řešením,“ uvedla Hana Ansorgová, manažerka komunikace společnosti ASEKOL. Přesnou lokalizaci jednotlivých červených kontejnerů v České republice (tedy i v pražských částech) najdou zájemci na webové stránce www.cervenekontejnery.cz; tamtéž si také mohou pohodlně vyhledat právě „svůj“ kontejner.

sluchátka mobilní telefon

nepatří sem:

bioodpad

PRVNÍ TUNY Z TESTOVÁNÍ Všechny pražské stacionární kontejnery pořídil ASEKOL zcela na své náklady, přičemž celkové výdaje na projekt dosáhly téměř 2,5 milionu korun. Úspěch červených kontejnerů v metropoli pak podtrhují především výsledky sběru – od srpna 2011 do konce

zbytky jídla

plasty

24

ZPĚTNÝ ODBĚR

1/2012

! olej

!

fritovací hrnec

dětské pleny

nebezpečný odpad

barvy autobaterie

budoucna bychom rádi síť červených kontejnerů ještě rozšířili tak, aby tato služba byla v docházkové vzdálenosti přístupna co největšímu počtu obyvatel metropole, zejména v oblastech se vzdálenější dostupností sběrných dvorů. Mimochodem, průměrné sebrané množství drobných elektrozařízení – tedy za období jednoho svozu na jednu nádobu – je v Praze takřka o 60 procent vyšší, než je průměr na jednu nádobu v rámci celé České republiky,“ sdělila Anna Vojtěchová, vedoucí oddělení odpadů a ekologické výchovy na pražském magistrátu.

LIDÉ DO KONTEJNERU NEPATŘÍ Čas od času se bohužel stane, že jsou kontejnery lidmi poničeny nebo že někteří nenechavci dokonce ve sběrné nádobě uvíznou, zraní se a musejí být (často za pomoci hasičského záchranného sboru) složitě vyprošťováni ven. Tyto zištné osoby si ovšem svojí „aktivitou“ příliš nepomohou – naopak – škody jsou vymáhány výhradně po pachatelích. „Věříme, že i Pražané se naučí třídit drobné spotřebiče stejně dobře, jako to dělají občané jiných krajů, kde se červené kontejnery skvěle ujaly,“ dodala Ansorgová.

SBĚRNÁ SÍŤ V PRAZE Za uplynulých pět let vybrala v Praze společnost ASEKOL 10 500 tun elektroodpadu, Pražané mohou odevzdávat staré spotřebiče na sběrných dvorech, v prodejnách a servisech elektro, do tzv. E-boxů ve firmách a institucích, nově i do červených stacionárních kontejnerů. Celkem je v Praze k dispozici na 600 sběrných míst. Další sběrné nádoby jsou umístěny ve 135 školách zapojených do projektu Recyklohraní.

Červený tým křižuje republiku Pokud si rádi hrajete, soutěžíte a zároveň vás zajímají informace o smyslu červených kontejnerů, potažmo o zpětném odběru (nejen) drobného elektra, můžete zavítat do některého z 20 českých měst, která

ní části tour. Výsledky losování jarní části budou známy nejpozději 10. června 2012 (výsledky podzimní části 20. října 2012) a budou k dispozici na webových stránkách www.cervenekontejnery.cz.

2) Pokuste se přinést na akci co největší počet elektrozařízení najednou a vyhrajte! Na konci tour (nejpozději 20. října 2012) vyhodnotíme soutěž o nejlepšího sběrače a výherci zašleme nový mobil poštou. Hodnotí se opravdu počet kusů elektra.

Průběžné výsledky z jednotlivých měst můžete sledovat na www.cervenekontejnery.cz, kde uvidíte součet všech přinesených elektrozařízení. Na konci tour vyhlásíme i celkově nejúspěšnější město.

Zájemci si mohou vyzkoušet i jiné zábavné hry a aktivity pro děti i dospělé a dozvědět se něco o zpětném odběru a přínosech recyklace. Připraveny jsou kvízové a vědomostní soutěže s environmentálním zaměřením nebo slalomová trať na „asekoloběžce“. Chybět nemůže dětský koutek, nafukovací hrad nebo trampolína. Rodiče a jejich ratolesti si mohou zaskákat v pytlích na třídění elektroodpadu, hodit mobilem na přesnost do červené popelnice nebo se zapojit do výtvarné soutěže. V souvislosti s kampaní byl vyhlášen také literární úkol v projektu Recyklohraní.

V příštím čísle otiskneme nejzdařilejší z povídek.

ASEKOL na podzim objede se svým propagačním turné.

V loňském roce byly po celé České republice masivně distribuovány červené stacionární kontejnery, přičemž jejich současný počet již překročil hranici 1500 kusů. Na podporu informovanosti o této nové sběrné nádobě se ASEKOL rozhodl uspořádat jarní a podzimní propagační kampaň v padesáti dvou vybraných českých a moravských městech.

Jejich aktuální seznam, popis soutěží, termíny a aktuality z jednotlivých akcí najdete na webových stránkách www.cervenekontejnery.cz. Informační kampaň zábavnou formou zvyšuje povědomí občanů o existenci červených kontejnerů, způsobu jejich užívání i o přínosech recyklace drobného elektra.

O jaké soutěže půjde?

Pravidla jsou jednoduchá: 1) Každý, kdo přinese alespoň jeden kus elektrozařízení, získává na místě drobné dárkové předměty od společnosti ASEKOL. Automaticky se tak dostává do slosování o nový mobilní telefon GalaxyAce. Losování proběhne dvakrát – po jarní a po podzim-

25

příloha Ecobat

Ecobat překonal 25% kvótu pro sběr o rok dříve! Češi jsou všeobecně známými sběrateli. Sbíráme mince, známky, pohledy, autogramy a k naší radosti i „odpady“. Například ve sběru plastů patříme k evropské elitě. U elektrozařízení již od roku 2008 Česká republika spolehlivě naplňuje kvóty Evropské unie.

A jak jsme na tom ve sběru vybitých baterií?

Země Belgie Bulharsko

Zpětný odběr přenosných baterií vychází z legislativních povinností, které nabyly platnosti již v roce 2002. Chyběly však konkrétní zákonné cíle a limity jak pro sběr, tak pro recyklaci, a celá řada povinností se dala bez větších problémů obejít. I přes tyto negativní aspekty se aplikace nových zákonných pravidel do praxe naplno rozběhla již v roce 2002.

Na základě dobrovolné dohody mezi MŽP a ČSDVPB (Asociace výrobců přenosných baterií) vznikl kolektivní systém ECOBAT, který zajišťoval pro 45 předních výrobců povinnost zpětného odběru. Za rok činnosti bylo sebráno 75 tun vybitých baterií, účinnost sběru byla v té době okolo 2,5 % a k dispozici bylo okolo 1000 sběrných míst. Sběr vybitých baterií v ČR, na rozdíl od jiných definovaných komodit uvedených v § 38, úspěšně pokračuje. V roce 2005 se posbíralo již 138,5 t a o dva roky později, tedy v roce 2007, se celkově sesbírané množství oproti roku 2005 téměř zdvojnásobilo. Češi odevzdali 264 tun vybitých baterií, což pro lepší představu znamená, že každý z nás vhodil do sběrného boxu minimálně jednu vybitou tužkovou baterii.

NOVELA ZÁKONA Významným mezníkem, který pozitivně přispěl k dalšímu rozvoji sběrné sítě, a tudíž i k nárůstu sběru, se stal rok 2009. Konkrétně datum 22. 7. 2009, kdy byla Senátem Parlamentu ČR schválena novela zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech. Česká republika tehdy patřila mezi jednu z posledních členských zemí EU, která zavedla do svého právního řádu nové požadavky Evropské směrnice č. 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech. A nebyla by to EU, aby si nestanovila smělé cíle, které nám do té doby velmi chyběly. Do roku 2012 (rok, který má EU obzvlášť v oblibě) má být

26

ZPĚTNÝ ODBĚR

dosaženo minimální účinnosti sběru přenosných baterií na úrovni 25 % z celkového množství baterií uvedených na trh. Právě tato zásadní změna přispěla k tomu, že již zmíněného roku 2009 se Česká republika dostala v účinnosti sběru na hranici 15 %.

Nicméně jen málokdo by si v tento moment vsadil, že k překonání přísných limitů budeme potřebovat už jen dva roky. Myšlenky na úspěch patří v tento moment pouze do kategorie snů.

A skutečně, během roku 2011 se kolektivnímu systému ECOBAT podařilo zajistit zpětný odběr 769 tun vybitých přenosných baterií. Znamená to, že jsme každý do sběrného boxu přinesli minimálně již čtyři vybité tužkové baterky a rok před naplněním evropských kvót Češi dosahují vytouženého cíle. Úspěšnost sběru z celkového množství baterií uvedených v roce 2011 na trh je neskutečných 26,3 %!

NEUSNOUT NA VAVŘÍNECH K podstatnému zvýšení množství sebraných baterií určitě přispěla, kromě jiných opatření, veřejná kampaň zaměřená na sběr baterií v domácnostech (projekt Ecocheese) nebo školní program Recyklohraní. Ecobat těmito projekty přispívá k postupnému navyšování ekologické odpovědnosti celé naší populace. Výsledky statistik z oblasti zpětného odběru totiž říkají, že lidé jsou k ekologickým tématům stále citlivější a pomalu se učí třídit i jiné odpady než pouze plasty, sklo a papír. Přes to všechno nesmíme usnout na vavřínech. Tentokrát již skutečně stojíme před hodně velkou výzvou.

Další magická úroveň sběru má hodnotu 45 %. Rok 2011 se stává jen malým odrazovým můstkem, který by nám měl do roku 2016 pomoci přehoupnout se přes mnohem náročnější limity. Bude to zaručeně velké sousto pro každého z nás.

1/2012

ČR Dánsko Finsko Francie Německo Nizozemsko Rakousko Řecko Maďarsko Itálie Polsko Španělsko Švédsko Švýcarsko Velká Británie

Úspěšnost sběru / Rok 34 % 2010 15 % 2011 26 % 2011 45 % 2010 31 % 2010 34 % 2010 28 % 2010 42 % 2010 45 % 2010 31 % 2009 17 % 2008 9% 2008 22 % 2010 12 % 2008 30 % 2010 69 % 2008 24 % 2010

Písmena „A“ jako Akumulátor, „B“ jako Baterka Co to je baterka anebo akumulátor? Jak je stará a kdo ji sestrojil? Proč třídit baterky a co vznikne jejich recyklací? Na to všechno naleznou odpověď a i spoustu dalších informací nejen děti, ale hlavně učitelé v právě vydaném dílu EKO ABECEDY, která se tentokrát věnuje tématu „Vybité baterie do koše nepatří!“ Tento speciální metodický materiál tvoří v pořadí již třetí díl stejnojmenného cyklu. Novou EKO ABECEDU vytvořila nezisková organizace ECOBAT a svým tématem navazuje na předchozí díly, které se věnovaly obecné problematice zpětného odběru elektrozařízení a mobilů a také třídění obalů.

PRO ŽÁKY I UČITELE Výuková sada obsahuje příručku pro pedagogy a žáky, prostřednictvím které lze získat ucelené informace o životním cyklu baterie, tzn. od zajišťování potřebných surovin k samotné výrobě přes sběr a likvidaci až k jejímu opětovnému zhodnocení. Nechybí zde další informace úzce spjaté s danou problematikou, které jsou velmi pěkně doprovázeny velkou škálou fotografií či ilustrovaných obrázků.

Příručku doplňují scénáře pro praktické zařazení tématu do výchovně‑vzdělávacího procesu. Znamená to, že žáci jsou formou her i samostatné práce motivo-

váni k aktivnímu získávání informací v celé šíři problematiky nakládání s bateriemi. Tím získají a vytvoří si správný postoj k životnímu prostředí. Práce se scénáři odpovídají zvolené věkové kategorii a lze je úspěšně jakkoliv kombinovat. „Scénáře EKO ABECEDY byly připraveny tak, že si najdou své místo třeba i v hodinách českého jazyka, dramatické či výtvarné výchově, v pracovních činnostech aj. Navíc při samotné tvorbě jsme vycházeli z pedagogických požadavků, které kladou důraz na maximální využití mezipředmětových vztahů ve vyučování. Každý scénář lze použít i bez ohledu na ročník, pro který je určen. Záleží na schopnostech a dovednostech žáků a především invenci pedagoga,“ doplňuje Kateřina Vránková, spoluautorka příručky.

ZDARMA DO KAŽDÉ ŠKOLY Závěrem je třeba zmínit, že EKO ABECEDA se distribuuje v rámci projektu RECYKLOHRANÍ a každá registrovaná škola v tomto projektu ji obdrží zdarma. Navíc za odučené scénáře získávají školy body do bonusového programu RECYKLOHRANÍ, které si pak mohou ve speciálním internetovém katalogu vyměnit za různé odměny – např. nejrůznější správní potřeby, školní pomůcky či vstupenky do kina, do divadla či zoo.

Krátce Nový rekord ve sběru!

Ve Starém Městě u Uherského Hradiště proběhl 21. dubna 2012 v rámci oslav Dne Země již 5. ročník soutěže Staň se rekordmanem. Více než sedm tisíc obyvatel Starého Města během pěti hodin přineslo 1084,65 kg vybitých baterií, čímž překonali rekord ve sběru hned 2,5krát. V přepočtu na obyvatele sebrali Staroměstští 159,58 gramu. V české Knize rekordů tím nahradili dosavadního lídra Českou Třebovou, která svůj výkon hájila téměř dva roky. Dalším městem, které se pokusí zdolat vysoko nastavenou laťku, budou České Budějovice.

Zlatá pecka pro ECOCHEESE Krabičkou ECOCHEESE se rok poté, kdy ECOBAT rozjel tento unikátní projekt, může pochlubit více než čtyřicet tisíc domácností. Kromě příznivců z řad jejích uživatelů nachází oblibu i u odborné veřejnosti. Tentokrát si získala své sympatie v kreativní soutěži Zlatá pecka.

Na konci února letošního roku proběhl již 17. ročník vyhodnocení soutěže reklamní kreativity METRO Zlatá pecka, kterou pořádá Asociace českých reklamních agentur (AČRA MK). Stejně jako v předchozích letech měla porota rozhodovat o výběru těch nejlepších reklam z oblasti tisku, televizních spotů, rozhlasových spotů a multimédií. Celkově se letos soutěže účastnilo 215 prací ze 45 agentur, z nichž je 9 slovenských. Skvělé složení poroty – jejím čestným předsedou byl režisér, scenárista a výtvarník Tomáš Mašín, dalšími členy byli dramatik, scenárista a režisér Petr Zelenka, scenárista a kameraman Jaroslav Brabec, filmový a televizní střihač Alois Fišárek, fotografka Sára Saudková – mělo za úkol vybrat pouze 25 finalistů. Sympatická na této soutěži je i možnost hlasování laické veřejnosti prostřednictvím webových stránek generálního partnera deníku METRO, jehož možností mohli využít čtenáři, a to ve 22 zemích světa. A konečně, skvělá zpráva pro všechny fanoušky krabičky ECOCHEESE. ECOCHEESE obdržela ocenění poroty v kategorii Obalový design!

27

příloha smo čr

Obce a zpětný odběr elektrozařízení Od 13. srpna 2005 byl legislativně zaveden zpětný odběr veškerých vysloužilých elektrozařízení, a to jak od fyzických osob, tak od podnikatelů. Hlavní díl odpovědnosti za jeho umožnění je na výrobcích, distributorech a prodejcích. Ovšem bez aktivní spolupráce obcí není možné dosáhnout stanovených kvót na množství a efektivitu zpětného odběru. Proč obce?

Obce jsou odpovědné za organizaci nakládání s odpady vzniklými z činnosti fyzických osob (občanů, turistů aj.) na svém území. Mnoho obcí navázalo úspěšnou a funkční dlouhodobou spolupráci s kolektivními systémy.

Nekompletní elektrozařízení jsou problém Efektivita zpětného odběru elektrozařízení je v ČR vcelku vysoká, avšak stále není na takové úrovni jako v jiných vyspělých zemích Evropy, např. ve Skandinávii. Má na to vliv několik skutečností. Především lidé neodevzdávají převážnou většinu elektrozařízení, a to zejména drobných elektrozařízení, do zpětného odběru, a elektroodpad tak končí v běžném směsném komunálním odpadu. Informovanost a povědomí obyvatelstva o tom, že by s tímto druhem „odpadu“ měli nakládat jiným způsobem, než jsou zvyklí, není na tak vysoké úrovni.

Navíc i když občan odevzdá vysloužilé zařízení do zpětného odběru (resp. do rukou oprávněné oso-

by), často není kompletní. Někdy dokonce chybí i části, které samy o sobě nejsou technicky užitné, ale obsahují drahé kovy, např. měď. Ty lidé následně zpeněží ve výkupnách kovů, kterých je v České republice kolem čtyř tisíc, včetně mobilních, a to vše se souhlasem krajských úřadů. Zbytky z těchto demontáží poté předávají do odpadového systému obcí, které je však už nemohou zcela logicky předat kolektivním systémům ke zpracování jako zpětně odebrané elektrozařízení.

Proč k této paradoxní situaci dochází? Většinou z důvodů zcela zištných. Snadný výdělek je motivací k tomu, aby někdo z elektrospotřebiče vyjmul hodnotnou část a předal ji do výkupu odpadů. I z tohoto důvodu je opodstatněný záměr, aby tyto provozovny, mají-li nadále existovat, byly podrobeny souhlasu obce, na jejímž území se nacházejí. Jsou to totiž právě obce, kdo investuje do infrastruktury (kontejnery, zpevněná sběrná místa a dvory) a provozu systému nakládání s komunálním opadem od občanů – fyzických nepodnikajících osob.

Mgr. František Lukl, předseda Komory měst Svazu, odpovídá novinářům na tiskové konferenci po skončení krajského setkání v Brně

28

ZPĚTNÝ ODBĚR

1 / 2 0 1 21

Starostové měst a obcí na krajském setkání ve Zlíně

KOLEKTIVNÍ SYSTÉMY, NEBO ZPRACOVATELÉ?

Komise životního prostředí několikrát vyjádřila kontinuální stanovisko SMO ČR k fungování systému zpětného odběru výrobků, resp. kolektivních systémů, jejichž činnost byla analyzována a vyhodnocena s ohledem na Strategii rozvoje nakládání s odpady v obcích a městech ČR. Města a obce mají zájem udržet a rozvíjet již funkční systém nakládání se zpětně odebranými výrobky, a to zejména v rámci osvědčené spolupráce s kolektivními systémy. Kromě jiného konečný zpracovatel odpadů na rozdíl od kolektivních systémů závisí svou aktivitou na ekonomické situaci a vždy je motivován ziskem, kolektivní systémy jsou financovány výrobci elektrozařízení, a nejsou tudíž odkázány na tvorbu zisku, a proto představují v oblasti zpětných odběrů elektrozařízení stabilní prvek a silného a důvěryhodného partnera pro města a obce.

Na řešení vyvolané situace spolupracuje Svaz, kolektivní systémy a ministerstvo životního prostředí v rámci přípravy nového zákona o zpětném odběru – řešení by mělo být kompromisem zájmu měst a obcí a kolektivních systémů, ochrany životního prostředí a zejména zájmu občanů – spotřebitelů. Výsledek totiž ovlivní i budoucí podobu právní úpravy zpětného odběru výrobků s ukončenou životností.

Nadační fond SMO ČR na podporu místní samosprávy Nadační fond byl založen proto, aby vytvářel podmínky pro spolupráci mezi subjekty a institucemi, které působí ve veřejné správě a veřejném sektoru. Jeho cílem je podpora rozvoje veřejné správy, zejména na místní úrovni. Jeho hlavní činností je podpora zpracování odborných analýz, posudků a studií, ale také informování a vzdělávání pracovníků v oblasti veřejné správy a související zvyšování kvality výkonu veřejné správy na místní úrovni. V loňském roce fond podpořil například vzdělávání dobrovolných hasičů či spolupráci obcí a Horské služby.

Aktuální činnost Institutu pro udržitelný rozvoj měst a obcí

Předseda Svazu Ing. Dan Jiránek spolu s výkonným místopředsedou Jaromírem Jechem vítají přítomné starosty na krajském setkání v Ústeckém kraji

Proběhla devátá krajská setkání Svaz měst a obcí ČR pořádal na jaře tradiční sérii krajských setkání, kde jako každý rok starostové diskutovali o aktuální legislativě a problémech, které je na obcích trápí.

Krajská setkání se letos uskutečnila již podeváté. Právě vzájemné předávání informací mezi starosty, kteří mají neocenitelné zkušenosti z praxe, a odbornými pracovníky Kanceláře Svazu, kteří zase přinášejí novinky z různých jednání na ministerstvech a v dalších centrálních institucích, se pro činnost Svazu osvědčilo jako velmi přínosné. Jako jedno z témat, která starosty zaujala, vybíráme problematiku místního poplatku za odpady.

Navýšení místního poplatku za odpady Podle připraveného poslaneckého návrhu změny zákona o místních poplatcích by od poloviny příštího roku mohly obce konečně vybírat místní poplatek za odpady v reálné výši. Stanovení horní sazby poplatku by do budoucna bylo v pravomoci obecních zastupitelstev. Právě místní znalost souvislostí a polická odpovědnost zastupitelů vůči jejich voličům představu-

je pojistku a omezení pro skokový růst poplatku. Poplatek v současnosti většinou nepokrývá skutečné náklady obcí na svoz a zpracování odpadů, a prostředky tak musí být čerpány z jiných oblastí rozpočtu obce. Úprava ale nemusí znamenat výhradně navýšení poplatku – navrhované rozšíření okruhu poplatníků na cizince a azylanty může v konečném důsledku vést k jeho snížení. Za zásadní považuje Svaz rovněž vyjasnění povinnosti úhrady za nezletilé. Případy, kdy děti po dovršení plnoletosti obdrží platební výměr s dluhem, který způsobili rodiče, by se již díky navrhované změně neměly opakovat. Poslanecká novela je navíc v souladu s novelizací zákona o místních poplatcích připravenou ministerstvem financí a respektuje i budoucí návrh SMO ČR zavést v rámci nové odpadové legislativy jednotný místní poplatek za komunální odpad bez zákonem dané horní hranice.

Institut byl představen již v minulém čísle. Pro připomenutí, jde o organizaci založenou Svazem měst a obcí ČR, která by měla sloužit jako odborné zázemí pro prosazování a obhajování zájmů místních samospráv. Prvním samostatným projektem Institutu je zpracování podkladů pro nový Plán odpadového hospodářství ČR (dále POH ČR), jehož zadavatelem je ministerstvo životního prostředí a který by měl být projednáván v roce 2012. V platnost by měl vstoupit od poloviny roku 2013. Institut tímto navazuje na Strategii rozvoje nakládání s odpady v obcích a městech ČR zpracovanou SMO ČR ve spolupráci s Asociací krajů ČR. Dalším projektem, jehož zpracování Institut plánuje, je vytvoření komunikační strategie k regionálním integrovaným systémům nakládání s odpady se zaměřením na zařízení pro energetické využití odpadů, která by měla posloužit krajům a obcím jako návod pro správnou komunikaci a zavádění ISNO v regionech. Tím bude podpořen jeden ze základních stavebních prvků regionálního řešení nakládání s odpady (ISNO) navrhovaný právě v novém POH ČR a odpadové legislativě. V oblasti odpadů bychom se také rádi věnovali studii mobilního sběru v obcích, a to zejména komodit, jako jsou elektrozařízení či kovy. Vedle odpadů zajímá obce také tzv. malá energetika. Na podzim by se ve spolupráci se SMO ČR a ministerstvem průmyslu a obchodu měla uskutečnit konference na téma energetický management v obcích a městech.

29

Zábava / text: Jan Pomykal / FOTO: PROFIMEDIA

Ostrov odpadků – záchod, který nesplachuje

Umělé hmoty jsou nedílnou součástí naší doby a moderní společnost si život bez nich nedovede představit. Z plastů se dá vyrobit mnoho užitečných věcí – od srdečních chlopní po předměty zcela prozaické povahy. Problém plastových výrobků však spočívá v jejich masivní produkci a téměř neomezené životnosti. Když doslouží, vyvstává ono známé nerudovské „kam s ním“. Přestože se část plastů spálí nebo využije pro další výrobu, velké množství se jich kvůli nedostatečné „recyklační morálce“ dostává do řek a je vyplavováno do moří a oceánů. Pole plovoucích plastových odpadů zaujímají v současnosti rozlohu o velikosti Evropy.

Největší shluk plastových odpadků, jehož hmotnost vědci spočítali na tři miliony tun, se nachází v severním Pacifiku, kde ohrožuje především Havajské ostrovy a západní pobřeží USA. Podle střízlivějších odhadů je velký jako Španělsko, některé studie však uvádějí, že jeho plocha představuje zhruba šestinásobek území Velké Británie. Buď jak buď, jisté je, že se jedná o ekologickou katastrofu prvního řádu, s jejíž likvidací si nikdo neví příliš rady. Za uplynulé desetiletí se plastová „skvrna“ unášená oceánskými proudy téměř zdvojnásobila a je, jak napsal list The Telegraf, „plovoucím monumentem naší kultury destrukce“. Odpadky většinou připlouvají z pobřeží Kalifornie, Japonska a Číny. Značnou část tvoří i odpad spláchnutý ze zaneřáděných pláží nebo vyhozený z lodních kontejnerů a ropných plošin.

Pět pomníků konzumu Obrovské ostrovy odpadků se vytvářejí na pěti místech po světě. Dva jsou v Pacifiku, dva v Atlantiku a jeden v Indickém oceánu. Všechny připomínají smrtonosný vír, do jehož středu táhnou odpad vodní proudy. Najdete v něm prakticky vše, co nekleslo ke dnu a nepodléhá rozkladu – barely, staré rybářské sítě, plastové láhve, boty, textil, kondomy, zbytky pohonných hmot, zapalovače, kartáčky na zuby, pneumatiky, záchodová prkénka, víčka od limonád... Výběr je nepřeberný.

30

ZPĚTNÝ ODBĚR

1/2012

Plovoucí „ostrov špíny“ na severu Tichého oceánu nemá ve světě obdoby. Je to největší skládka na planetě, obrovský záchod, který nesplachuje. Neustále rotuje a nabírá další a další plastové odpady.

Plast jako potrava Plastový vír je bezprostřední hrozbou pro podmořskou přírodní rezervaci u Havajského souostroví, kterou svým podpisem ustanovil bývalý prezident USA George Bush. Chráněné území se rozkládá na ploše velké zhruba jako Kalifornie a chrání na sedm tisíc mořských a přímořských živočichů, přičemž asi čtvrtina z nich žije pouze v těchto vodách, nikde jinde na Zemi. Drobné částečky, ale i větší kusy umělých hmot se dostávají do potravinových řetězců mnoha organismů, kde působí jako toxická zhouba. Plasty často končí v útrobách racků, želv nebo ryb; za pouhý rok zahubí na milion ptáků a sto tisíc savců, kteří nedokážou rozlišovat mezi odpadem a potravou. V trávicím ústrojí jedné mrtvé karety nalezené ve vodách Havaje bylo nalezeno přes tisíc kousků plastů; plastové úlomky jedí koneckonců i ryby, které se pak objevují na našich talířích. Byly zaznamenány případy, kdy ptáci snědli i víčka od limonády a plastem krmili dokonce svá mláďata. Je zřejmé, že tahle „umělohmotná epidemie“ dosahuje globálních rozměrů.

kŘížovka / sudoku

Plastová polévka Likvidace obrovité plovoucí masy plastů bude těžko řešitelným úkolem. Už jen proto, že se nachází v mezinárodních vodách, a nikdo se tudíž nehlásí k zodpovědnosti za její existenci. Pokud chce lidstvo opravdu něco s plastovou katastrofou udělat, pak rozhodně půjde o mimořádnou operaci, která bude vyžadovat celosvětovou spolupráci.

Při hledání optimálního řešení je nutné si uvědomit, jak tyto skládky odpadů vlastně vypadají. Satelitní snímky v tomto případě nepomohou, protože některé vrstvy odpadu jsou ukryté pod vodou a vidět nejsou ani drobné plastové částečky rozmělněné díky slunečnímu záření a mechanickému opotřebování. Podle vědců tak nemají skvrny podobu jednolitého ostrova, ale spíše polévky, ve které místo kusů zeleniny nebo nudlí plavou odpadky. Nikdo tak pořádně neví, co ho v souboji s plastovým neřádem čeká.

Spálit, nebo nechat?

Během posledního desetiletí se na stránkách odborných periodik, mezinárodních konferencích nebo na vládních úrovních zainteresovaných států objevují více či méně utopistické projekty, ale i seriózní studie, které by měly expanzi plastového ostrova zastavit. Většina odborníků si myslí, že při řešení problému je potřeba začít zdola – změnou spotřebních zvyklostí lidí. Americká ochránkyně přírody Sylvia Earleová se domnívá, že bychom měli přestat plast používat úplně. Jiní vidí řešení v menších postupných krocích. Někteří experti navrhují, aby byl odpad vysbírán na lodě a posléze využit jako palivo. Tento záměr má však i své odpůrce. „Bude potřeba obrovského množství surovin, abychom oceán vyčistili. Pokud plasty zapálíme, vypustíme do ovzduší spoustu skleníkových plynů,“ říká ekoložka Jo Roylová. Simon Boxall z Národního oceánografického centra USA zůstává nejskeptičtější: „Nemůžeme nic dělat. Skvrna je příliš velká, zůstane tady, musíme se s ní smířit. Je podobná jadernému odpadu. Dokonce i ropná skvrna, jakkoliv katastrofická, se nakonec může vyčistit. Plasty ne. Je nutné více řešit náš způsob nakládání s odpadem.“ Výrobci plastů všech zemí, spojte se Organizace PlasticsEurope, obchodní sdružení evropských výrobců plastů, požádala o projektové řešení nizozemského architekta Eilandera, jenž navrhl umístit poblíž plastového víru umělý pontonový ostrov ve tvaru třícípé hvězdy, k němuž by byly přichyceny fólie (80 km dlouhé; zasahující 100 m do hloubky), které by po částech odpad odchytávaly. Zachycené plasty by poté byly na pontonovém ostrově recyklovány na granule podle jednotlivých typů. Komplexní provoz „recyklačního“ ostrova by zajišťovalo 800 pracovníků ubytovaných v záchranných člunech uzpůsobených pro pobyt, vaření, nocleh a relaxaci. Tito zaměstnanci by se rovněž věnovali pěstování potravin, výrobě energie ze slunečních kolektorů a větrníků a získávání pitné vody. Již ze stručného popisu studie vyplývá její finanční náročnost, která není uskutečnitelná bez mezinárodní spolupráce, zřejmě prostřednictvím OSN. Náklady by alespoň částečně kryly prostředky z prodeje vyrobených recyklátů.

PlasticsEurope však nestaví pouze vzdušné zámky, ale podílí se také na konkrétních aktivitách. Z iniciativy sdružení byla například v březnu 2011 51 světovými průmyslovými asociacemi podepsána deklarace o řešení odpadních plastů v mořích.

Od turismu po nábytek S poměrně bizarní a spíše futuristickou myšlenkou tzv. Recyklovaného ostrova (Recycled island) přišla nizozemská firma Whim Architecture. Plovoucí plastovou skvrnu by ráda přeměnila na zcela soběstačný obydlený ostrov s minimálním dopadem na životní prostředí, který by se zároveň stal jedinečným turistickým hitem. Chaluhy a kompostové záchody ho mají proměnit v úrodnou oázu; pěstování mořských řas bude základem pro výrobu jídel, krmiva pro rybí farmy, biopaliva a některé léky. Podle projektu by ostrov využíval hlavně solární energie a energie mořských vln. Žít by na něm mohlo kolem půl milionu lidí s vlastní samosprávou a zákony. Pak by sem mohly zavítat i první cestovní kanceláře. S jinou variantou přišla organizace Kaisei a energetická společnost Covanta Energy, která chce z plastových odpadků vyprodukovat naftu.

Projekt s názvem Vortex zase podporuje recyklaci vyloveného odpadu v Číně. Do pěti let by se z jeho plastových vláken mělo začít vyrábět oblečení a nábytek. Tyto produkty by se pak opatřily speciální značkou, takže je lidé budou kupovat s vědomím, že dělají dobrou věc pro životní prostředí. Který z nápadů nakonec zvítězí, ukáže až čas.

9 8 6 5

7

1 5 7

6 3 3 8

8 4 2

9 2

4

8 1 1

8 7

7

3 9

1 7 8

1

5

6 5 7

3

4 1 1 2 8

6 3 9 1

4

2

5

7

6 5

3 4 8

2

2

9 6

Znění tajenky zašlete elektronicky na adresu casopis@asekol.cz do 31. 5. 2011.

Deset Znění tajenky zašlete vylosovaných, odešlou elektronicky nakteří adresu správné řešení, obdrží casopis@asekol.cz do věcné ceny.Deset Nazapomeňte 31. 7. 2012. do e-mailu uvést svou adresu! vylosovaných, kteří odešlou správné řešení, obdrží věcné ceny. Nezapomeňte do e-mailu uvést svou adresu!

Správné znění tajenky z minulého čísla: Ekocentrum do každé firmy Výherci z minulého čísla: Eva Součková, Velké Meziříčí; Jiřina Chroustovská, Rybniště; Miroslav Dvořáček, Boskovice; Dagmar Malečková, Blatná; Libuše Matyášová, Vojkovice; Barbora Koppová, Praha 2; Michala Mazáčová, Praha 10; Věra Pojmanová, Havlíčkův Brod; Marie Machová, Mšeno; Helena Kalusková, Darkovice

31

Recyklace elektro:

více než jen kapka úspor Přínosy sběru a recyklace notebooku pro životní prostředí

Pitná voda

1×

=

392 l

Díky recyklaci jediného notebooku je uspořeno 392 l pitné vody (nevznikne stejné množství odpadních vod). Tolik pitné vody je například spotřebováno při pěti sprchováních.

www.asekol.cz