SCOOL! 29

Obsah

červen 2012 / www.scool-mag.info

Foto: 100let.webnode.cz

04 Tvorové pod povrchem 06 Sexta nad i pod hladinou 08 Odpadky a Brno 09 Exkurze do Olomouce 10 Absolvent: Aleš Jasinský 12 Rubrika s Mírou 13 Recenze: Kolega Mela Gibsona 14 Učitelé 16 Gastronomie 18 Cestování: Veveří 22 Jak chovat akvarijní rybičky 23 Recenze: Jack White 24 Sport: Voda, voděnka 26 Pozvánka na prázdniny Redakce časopisu SCOOL! přeje všem svým čtenářům “žůůůžóvéé” prázniny!!!

Editorial

Napsal: Jáchym Důjka

Drazí přátelé, právě držíte v ruce poslední číslo SCOOL!u pro tento školní rok, v pořadí 29. Tentokrát s tématem pod hladinou. Toto téma jsme zvolili proto, že je občas potřeba nahlédnout i pod povrch věcí, zdvihnout roušku ať už něčeho tajemného, nebo utajovaného. Mimo jiné vás v závěru pozveme také na pár akcí konaných v našem okolí během prázdnin.

Já vám všem přeji rodiči vlídně přijaté vysvědčení a prázdniny podle vašich představ. Po prázdninách se můžete těšit na halloweenské vydání SCOOL!u, do kterého se pro vás snažíme získat rozhovor s Tomášem Klusem.

Přeji příjemné počtení a v září nashledanou.

SCOOL! - MAGAZÍN GYMNÁZIA / č. 29,veselé červen 2012 Redakce siViZASTÁVCE vám přeje

Vánoce a šťastný Nový i nový rok!

Šéfredaktor Jáchym Důjka, Kultura Natálie Plešáková, Sport Martina Zoblivá Grafika Jáchym Důjka, Martin Suchomel Korektury Kateřina Bochníčková, Redakce Pavlína Žazová, Anna Faustmanová, Nikola Valešová, Aleš Kolařík Webmaster Martin Suchomel Fotograf Martin Suchomel

email: scool-mag@seznam.cz, tel: 732 659 640

2

cover design: Jan Čermák tisk: Pamiro Rosice

MIXER Poznaj mnie – get to know me, don´t be afraid Člověk by měl vyzkoušet všechno, a tak jsme s radostí přijali tuto nabídku na první pohled nezajímavých workshopů. Ve dvou termínech jsme se zúčastnili polských programů zaměřených na poznávání a přiblížení různých lidských kultur.

První termín se konal ve dnech 20. – 21. 4. 2012, kdy jsme prošli poznáním židovské kultury. Seznámili jsme se se základními pojmy a zhlédli netradiční divadelní vystoupení. Druhý den jsme se se dvěma muzikanty (zpěvákem a klarinetistou) naučili několik židovských písní.

Ve druhém termínu od 3. do 4. 6. 2012 jsme poznali romskou kulturu úplně jinýma očima. Nejprve jsme se seznámili s kapelou, s níž jsme dále spolupracovali a učili se základy romských tanců. Vrcholem večera byl krásný veřejný koncert, kde hudebníci romské kapely hráli všechny jejich písně v plné parádě. Bylo pro nás potěšením, když nás vyzvali na pódium, abychom zpívali s nimi a následně i tancovali.

Každého workshopu se také zúčastnili slovenští a polští studenti. Bylo velmi zajímavé se domlouvat třemi jazyky. Celé se to odehrávalo v nově zrekonstruovaném moderním místě, které bylo památníkem spisovatelky Zofie Kossak ( centrum kultury i sztuki DVÓR KOSSAKÓW). Jsem velmi ráda za tuto zkušenost, která ve mně zanechala nezapomenutelné stopy.

1. termín: Angelika Babajanová, Zuzana Procházková, Klára Jelínkova, Monika Píšková 2. termín: Šárka Hvězdová, Klára Jelínková, Monika Píšková Klára Jelínková, sexta

Majáles 2012

Tereza Hradecká a Martin Franěk jako královna a král majálesu při zahajovacím ceremoniálu

Maturity 2012

Majálesový průvod

LiStOVáNí 26. 6. 2012

Blahopřejeme maturantům k úspěšnému složení zkoušky dospělosti a věříme, že na studentská léta na naší škole budou rádi vzpomínat.

Straka v říši entropie (M. Baňková) Foto: archiv školy

3

Téma

červen 2012 / www.scool-mag.info

Tvorové pod povrchem

aneb Kdo obývá prostor pod našima nohama?

Na naší planetě se vyskytuje něco okolo 7,8 milionů živočichů. Živé organismy ovládly celý svět a usídlily se téměř ve všech prostředích, které nás napadnou. Někteří ke svému životu potřebují žít ve vodě, další v její blízkosti, a někteří si vystačí i s obyčejným listnatým lesem. V tomto článku se dočtete o živočiších, kteří obývají prostory pod zemským povrchem. Zapomeňte ale na obyčejného krtka nebo žížaly.

Rypoš lysý – Je to velmi podivuhodný živočich z řádu hlodavců, který obývá především východní Afriku. Tato krysa, které má

rysy obyčejného krtka a zuby připomínající kly mrože, je pozoruhodná z mnoha důvodů. Co se týče vzhledu, tak kůže je téměř holá a vyčnívající zuby využívá k hrabání či kopání. Oči jsou velmi malé, to znamená, že ztratil téměř schopnost vidět. A samozřejmě je adaptován na omezený přísun kyslíku do podzemních chodbiček. Velmi zajímavý je také jeho způsob života. Je to jediný známý savec, který žije ve společenstvích podobně jako včely nebo mravenci. Rozmnožovací schopnost je rozvinuta jen u královny. Ostatní rypoši pečují o blaho královny a zbytku společenstva. Vědce však uchvacuje jiné vlastnosti a těmi jsou dlouhověkost a odolnost vůči nemocem. Rypoš se dožívá až třiceti let, což je na hlodavce opravdu vysoký věk. Pro porovnání, myš se dožívá tak tří let. Tak uvidíme, jestli vědci dokážou zjistit, proč tomu tak je, a případně tyto dobré vlastnosti přenést například i na člověka.

Rypoš lysý - živočich se svérázným půvabem

Macarát jeskynní – Tento obojživelník, který se

Macarát jeskynní - obojživelník připomínající mládě draka

Blatnice skvrnitá – Blatnice je žába podobná ropuše,

která však není příliš známá a probádaná, protože celý den stráví zahrabaná v půdě. V noci vylézá, aby si obstarala nějakou potravu.

Ale musí jí to dát pořádně zabrat, protože bývá často schovaná až v metrové hloubce. Zpět do „nory“ se dostává pozpátku pomocí patních hrbolků. Zatopené tůňky nebo zátoky rybníků vyhledává jen v období rozmnožování. Ale i zde ji uvidíte nebo dokonce uslyšíte velmi obtížně. Blatnice, na rozdíl od ostatních žab, totiž má velmi slabý hlásek a ještě k tomu se ozývá nejčastěji pod vodní hladinou. Další zajímavostí je, že v případě ohrožení vylučuje odpudivý výměšek, který připomíná svým zápachem česnek. Odtud tedy pochází staré pojmenování tohoto obojživelníka, blatnice česneková.

Blatnice skvrnitá - alergici na česnek, radši ji nelíbejte

4 SCOOL!

vyskytuje jen v jeskyních Balkánského poloostrova, patří mezi nejzajímavější živočichy. Právě ve Slovinsku patří mezi největší turistická lákadla. Macarát je úplně slepý, protože se pohybuje v naprosté tmě, jeho tělo je růžové bez pigmentu. Od toho se také odvodila jeho přezdívka – lidská ryba. Ve středověku je lidé zase považovali za mláďata draků, proto je zabíjeli. Dnes už k hromadnému zneškodňování těchto pozoruhodných živočichů nedochází. Macarát má mnoho unikátních vlastností.

Jednou z nich, že se až 10 let dokáže obejít bez potravy a to se dožívá až neuvěřitelných 70 let. Další zajímavostí je, že na rozdíl od ostatních obojživelníků, kteří v dospělosti dýchají plícemi, macarát po celý život dýchá jen žábrami. Vědci si tuto vlastnost ještě nedokázali vysvětlit. Co ale vědci dokázali o macarátovi zjistit, je to, že dokážou přežít jak při teplotách okolo 30 °C, tak při teplotách v okolí bodu mrazu. Opravdu neuvěřitelný živočich.

téma Krtonožka obecná – Je to pozoruhodný hmyz z řádu rovnokřídlí, kam patří také cvrčci a kobylky. Dny tráví v půdě, kde si

vytváří rozsáhlou síť chodbiček. K hrabání jí slouží velké přední nožky, které se podobají těm krtčím. Odtud tedy pochází její české pojmenování. Živí se drobným hmyzem a larvami, na které během své cesty narazí. Ale nezapomene ochutnat také kořínky rostlin. Může tak způsobit i velké škody. Proto je krtonožka zařazena mezi škůdce, a společně s mandelinkou bramborovou patří u člověka mezi nejvíce neoblíbený hmyz. Pro zajímavost, na Slovensku krtonožce říkají Medvedík obyčajný. A to kvůli chlupům, které jí pokrývají tělo.

Někomu totiž na dotek mohou připomínat samet. Nevím, jestli bych tohoto hmyzu vůbec chtěla dotknout.

krtonožka obecná - cvrček s nohama krtka a sametovým hřbetem

Psoun prériový- Nekonečné pláně amerického Západu si lidé často spojují hlavně s bizony a podobnými kopytníky. A na živočichy, kteří o toto prostranství pečují, se zapomíná. Jsou to psouni prérioví. Tito malí hlodavci hrají významnou roli při udržování rovnováhy v tomto ekosystému. Jsou považování za klíčový druh prérie. Díky velkému počtu členů v koloniích tvoří část potravy šakalů, pouštních lišek nebo tchořů a v jejich norách často nachází útočiště různí ještěři.

A to nejdůležitější – psouni jsou něco jako pouštní zahradníci. Živí se různými trávami a rostlinami, ve svých norách udržují pečlivě upravený „trávníček“, aby se v kořenech nemohli ukrývat nebezpeční nepřátelé, a vykusují nekvalitní byliny, aby uvolnili místo svým oblíbeným travinám. A co se týče jejich zajímavého jména to psoun získal díky tomu, že varovné zvuky, které vydává, připomínají psí štěkot.

Tak až se někdy budete procházet po amerických prériích a uslyšíte štěkot, nemusíte se obávat setkání se smečkou hladových psů.

Psoun prériový - štěkající hlodavec

Mravkolev- Je to hmyz z řádu síťokřídlých. Většina lidí, když se

řekne mravkolev, vybaví si toho z pohádky o Ferdu Mravencovi. To však byla jen larva. Dospělec připomíná například můry, které létají večer za světlem lampy. Ale život larev jen mnohem zajímavější. Larva mravkolva je robustní a má velkou hlavu se silnými kusadly. Žije zahrabaná v písku, kde čeká na svou oběť, nejčastěji na nebohého mravence. Odtud pochází název tohoto okřídleného hmyzu. Způsob lovu je opravdu unikátní. V jemném materiálu vyhrabe nálevkovitou jamku ve tvaru trychtýře, jejíž sypké strany zabraňují úniku chyceného hmyzu. Mravkolev čeká na dně nálevky na to, až někdo šlápne vedle. Když se tak stane, hmyz je chycen kusadly, zabit a následně vysát. Po čase se z larvy však stane dospělý jedinec a opouští svoji past na mravence. mravkolev - nebezpečný nejen pro mravence

Martina Zoblivá, septima zdroje textu: www.ceskatelevize.cz/ct24; www.osel.cz; www.prirodainfo.cz; www.rozhlas.cz zdroje foto: www.tyden.cz; www.zbelitovsko.cz; www.chrantezp.blog.cz; www.biolib.cz

SCOOL!

5

Téma

červen 2012 / www.scool-mag.info

Sexta nad i pod hladinou Pamatuji si, jak jsme před třemi lety přijeli do kempu v Soběslavi. Byli jsme malí, trochu nervózní, ale především neskutečně natěšení. V hlavách nám vyskakovalo neskutečné množství otázek. Jaké to teda bude? Co se tady všechno stane? Co se tady komu stane? Kdo? S kým? Proč?

Kolikrát?... rozpršelo. Program byl víceméně volný.

Všichni se začali pomalu vybalovat a ubytovávat, pojídat tradiční řízky s chlebem nebo si dali nějaký ten sportík. Další den jsme po ranní rozcvičce s panem Haklem a po snídani nachystané našimi spolužačkami odjeli na nám známý úsek řeky Lužnice, který jsme zde jeli i před třemi lety jako terciáni. Po návratu jsme si v osobním volnu opět zahráli nějaký ten sport a o půl sedmé odešli na večeři. Pak následovala krátká pauza, po které jsme si, rozděleni do dvou týmů, zahráli volejbal.

V prvním setu jsme byli velmi vyrovnaní a zakončili ho s výsledkem, který mohl vypadat asi 52:54. V setu druhém a třetím jsme již hráli více podle pravidel, protože vedle kůlu stál pan Leitner, který celý zápas A nyní jsme tu byli zase, avšak starší, kontroloval a za občasné pomoci rybího silnější a možná i moudřejší. Všechno oka rozhodoval. vypadalo přesně tak, jak jsme si to pamatovali. Voda byla mokrá jako tehdy, bláto na V pátek jsme se již vydali po vlnách naší dně smrdělo taky tak, jak jsme si ho pama- nejdelší řeky Vltavy, kterou jsme úspěšně zdolali (teda aspoň její malinký kousek). tovali, a komáři i ,,pipky“ nás otravovali První víkendový den jsme s naším aupřinejmenším stejně jako tenkrát. tobusem odjeli opět k řece Lužnici, jejíž V den příjezdu nám ještě počasí úplně ostré záhyby nás několikrát vytlačily až k nevyšlo, bylo zataženo a k večeru se i

6

spadenému kmeni stromu, či větve, které nám trochu pročísly náš účesy nebo zlověstně škrtly o spodek naší lodi. Večer pochopitelně nemohl běžet jiný program než Čt4, na kterém se odehrával boj Česka s Polskem. Během celého zápasu pan Leitner, který seděl u svého svátečního piva (v sobotu měl Zbyněk svátek), uklidňoval naše v rozehrávce a kombinaci, což je také možná důvod, proč jsme tento zápas zvládli. Poslední den týdne jsme se vydali opět vstříc vlnám Vltavy a večer si poseděli u ohně a zahráli na kytaru. Avšak nejvíce zážitků v nás určitě zanechalo pondělí a překrásné město Český Krumlov, který jsme si jak prošli, tak projeli jeho splavy a všichni až na loďku Vojty s Kájou je zvládli.

Večer jsme se opět sešli u ohně, zazpívali několik písniček a šli spát. V úterý jsme po vyklizení chatek a snídani vyrazili domů.

Velká většina z neznámých důvodu celou cestu domů prospala, a tak jsme Telčí, kde byla naplánována zastávka, jen projeli.

Ještě před polednem jsme dojeli zpět do Zastávky, kde byl náš kurz jedním velkým vodáckým ahooooj ukončen.

Mikuláš Nevřivý, sexta

foto: archiv Antonína Sapáka a Martin Dojiva

téma

Jak už každý ví, tak perličkou tercie a sexty bývají na naší škole vodácké kurzy. V letošním roce čekaly na nás. Vzpomínám, jak jsme se na začátku školního roku nemohli dočkat. Ani jsme se neohlídli a byl červen.

Bylo úterý 12. 6. 2012, asi jedenáct hodin večer a já si konečně začala uvědomovat, že zítra jedu na vodu a mohla bych se už dobalit. Zvládla jsem to. Něco kolem půl druhé jsem ulehla do postele s velkým očekáváním, copak voda asi přinese.

Rafičky na hodinkách se ráno začaly přibližovat k půl deváté a batohy začaly zaujímat pozice v kufru autobusu. Něco málo před devátou jsme vyjeli. Cesta byla poklidná a vcelku nám utekla.

Zavedu vás do mikrosvěta tohoto kurzu.

Nejprve vás seznámím, jak jsme se měli na loďkách.

Každá vyjížďka obnášela něco jiného.

Jednou to byl silný proud, podruhé skoro žádný, jednou byly serpentiny, podruhé rovná cesta. Zkrátka tratě byly pestré.

Některé byly také těžší na manévrování, protože jsme projížděli trasu plnou zákrut, která vedla až neskutečně krásnou přírodou. Shodli jsme se na tom, že to tam

vypadá jako v Amazonii. Létali tam motýli, vážky a chyběli tam už jen krokodýli.

Asi největší atrakcí na loďkách byly pro nás krumlovské jezy. Ty už vyžadovaly trošku více zručnosti a stability. Měli jsme z nich respekt, ale zvládli jsme je víceméně se ctí.

A co se týče udělání se (převrácení lodě) obecně? Na prvním místě jsem byla já s mým háčkem Ajkou, které jsme si vysloužily za skóre 2:0 pro řeku. Na druhém místě byly se skórem 1:0 další dvě loďky. Oblíbenou činností se pro nás stalo vorování, které nám posloužilo k opalování.

Na tomto kurzu jsme nabrali spoustu dalších zážitků, a to nejen z vody. Jelikož jsme dost sportovní třída, každý den jsme hráli různé míčové hry. Velikým zklamáním pro nás bylo, když jistí vandalové vyvrátili kůl z antukového hřiště. Nezbylo nám nic jiného, než hrát ping – pong, fotbal a baseball. U baseballu docházelo k častým rozporům, které v zápalu boje vznikaly a po boji pomaloučku odcházely.

V neděli jsme po vyjížďce jeli do zatopeného lomu, tzv. Pískárny. Mohli jsme si zaplavat v průzračně čisté vodě až na

ostrov, kde byla voda ještě nádhernější.

Na toto místo budu ráda vzpomínat.

K největším rozporům docházelo v bojích o dívčí sprchy. Mezi další nedostatky patřily naše pozdní příchody na srazy.

Nebyli jsme nikdy schopni přijít všichni včas. Velkými nepřáteli navečer pro nás byli komáři, kterých tu bylo všude nadmíru.

Příjemným překvapením pro nás bylo výtečné grilované maso na chlebu od pana šéfkuchaře Vyhnalíka. Několik večerů jsme strávili u táboráků, kde jsme zpívali klasiky ze zpěvníku za doprovodu kytaristy Ondry nebo rodinného učitelského dua pánů Malých. Pan Malý starší pro nás vyklopil pár neznámých pecek, u kterých jsme se trhali smíchy. Denní dávkou optimismu nás svým jedinečným smíchem zásoboval pan učitel Hakl, který dokáže vytvořit úsměv na rtech každému.

Závěrem bych jen chtěla dodat, že jsme zažili všichni moc pěkný týden a poznali další krásy ČR. Ještě jednou děkujeme všem učitelům za příjemný vodácký kurz, na který budeme rádi vzpomínat.

Klára Jelínková, sexta

7

Téma

červen 2012 / www.scool-mag.info

ODPADKY A BRNO

Naši civilizace od pradávna provázejí neupotřebitelné složky - odpadky! V České republice ročně vyprodukujeme na 30 milionů tun odpadu, z nichž komunální odpad tvoří více, jak čtyři miliony tun. Produkce komunálního odpadu na každého občana České republiky tak převyšuje 400 kilogramů ročně.

Něco málo z historie Otázka, jak naložit s odpadem nás trápí jíž od dob budování prvních měst. Problematiku odpadů dokázali výborně řešit již v antickém Řecku a Římě za využití obdivuhodného systému akvaduktů a kanalizací, pevné odpadky byly skládkovány, páleny nebo kompostovány. Ve středověku tuto problematiku příliš neřešili, což mělo za následek mnoho epidemií moru, cholery, úplavice a dalších chorob. Až v devatenáctém století jsou budovány první kanalizace, je organizován svoz odpadu a jeho skládkování na okrajích měst.

Díky vzrůstajícímu objemu pevných odpadků přestávají skládky brzy stačit a spalování odpadů se přímo nabízí. První velké spalovny vznikají koncem devatenáctého století ve Velké Británii. V Evropě byla první spalovna vybudována ve Švýcarsku a byla schopna spalovat více než 130 tun odpadu denně.

Brněnská spalovna Jako většina velkých měst tak také i město Brno mělo se vzrůstajícím množstvím odpadu problém, skládky kapacitně nestačily a byly také nemalým hygienickým problémem. Vedení města proto rozhodlo, že nejvhodnějším způsobem likvidace odpadů se jeví spalování, a brzy začaly přípravné práce na výstavbu spalovny, která měla patřit ve své době k nejmodernějším na světě. Brněnská spalovna byla uvedena do provozu v srpnu roku 1905 a jednalo se o jednu z prvních moderních spaloven v Evropě a první spalovnou na území Rakousko-Uherska. Odpad zde nebyl pouze pálen, ale také využíván k výrobě elektrické energie, což bylo ve své době přelomové.

Tato spalovna sloužila Brnu pouze do roku 1941, kdy byl její provoz ukončen a v dubnu roku 1945 stvrdilo osud spalovny spojenecké bombardování. Bezprostředně po válce se uvažovalo o stavbě spalovny nové, avšak k realizaci projektu bylo přistoupeno až po více, než 40 letech a povolení na stavbu bylo vydáno až roku 1984. Brněnská spalovna byla až do roku 1998 jedinou spalovnou svého druhu v České republice. Od roku 1994 spravuje svoz odpadu a provoz spalovny zajišťuje akciová společnost SAKO Brno, a.s. (Spalovna a komunální odpady, akciová společnost), jejímž jediným vlastníkem je statutární město Brno. Kvůli stávajícímu technickému řešení neodpovídajícímu moderním požadavkům na provoz a energetické využití začal vznikat v roce 2001 projekt „Odpadové Hospodářství Brno“, jenž měl za cíl vybudovat s maximálním využitím stávajícího zařízení a budov nový komplex třídění, recyklace a energetického využití komunálního odpadu, který byl dokončen v roce 2011. Celkové náklady na tento projekt bylo 94,2 milionů EUR bez DPH. Dnes jsou obdobná zařízení v České republice pouze tři.

Hlavní výhody spalování ve spalovně SAKO Brno, a.s.: Spalování SKO bez předchozí nut né úpravy.

Jednoduché a účinné ovládání spalovacího procesu.

Dokonalé vyhoření odpadu až na anorganický inertní materiál – škváru. Škvára obsahuje minimální množství organických zbytků (1 - 5 %).

Redukce hmotnosti na 25 % původních hodnot.

Redukce objemu až na 10 % původních hodnot (10násobné prodloužení životnosti skládky).

Využití uvolněné tepelné energie ze spalovacího procesu k výrobě teplonosného média. Úspora primárních neobnovitelných zdrojů surovin a energie.

8 SCOOL!

Martin Suchomel, kvinta Foto: jcmm.cz

téma

Exkurze do Olomouce Když jsme ve středu 9. 5. seděli ve školním autobuse a jeli do Olomouce, všichni jsme se těšili. Přece jen, bylo to místo školy...

Na Václavském náměstí, které bylo způli zakryté stínem, jsme čekali na průvodkyni. Byla nám zima, byli jsme rozmrzelí a ospalí a nikam se nám nechtělo. Když slečna konečně přišla, neochotně jsme se zvedli, abychom tedy začali poznávat něco z české historie.

My prozíravější jsme si dělali zápisky a chodili vždy blízko paní učitelky, neboť jsme tušili, že vynechání školy nám neprojde jen tak.

Trojlodní kostel měl krásné vitráže, ale nijak zvlášť zajímavé oltáře. Nejvíce se mi líbila Madona, která byla černá od plamenů svíček.

Slečna průvodkyně nám vysvětlovala významy vitráží, vyprávěla nám o biskupech a celkově nám přiblížila historii celé Olomouce.

Arcidiecézní muzeum, byla větší budova o dvou patrech s menší zahrádkou s 30metrovou studnou a osobitou kavárničkou. Pan průvodce nás vedl kolem základů a stěn původního paláce, sošek svatých a obrazů. V prostorách ambitu se nacházela výstava pro nevidomé. Mohli jsme si ohmatat sošky, buly a různé nástroje, zkusit si poslepu rozpoznat středověká okna a část plastiky Marie s Ježíškem a anděly.

Kolem arcibiskupského kočáru

Svatý kopeček

nás pan průvodce zavedl do Kaple sv.

Barbory a pak do galerie. Samozřejmě, že po upozornění, že se nemáme k obrazům přibližovat, protože jsou opatřeny alarmem, nepřestával alarm pískat. Nevím jestli se mi to jen nezdálo, ale průvodce vypadal, že by nás nejradši vyhodil.

Poslední zastávka na Krvavé pavlači, kde bylo připomenuto zavraždění Václava III, a po ukončení vzdělávacího programu se šlo ven nasvačit.

Po cestě na Horní náměstí jsme se zastavili u čtyř kašen - kašny Tritónů, Caesara, moderní Ariónovy a Herkulovy.

Naproti Herkulovy kašny stála radnice s orlojem. lomoucký orloj je názornou ukázkou socialistického realismu. Karel Svolinský ztvárnil orloj jako mozaiku, která zobrazuje dělníka s chemikem a jízdu králů. Nebyli na něm pouze ho-diny, ale i kalendář. Ovšem, hrát jsme ho neviděli, protože jsme přišli až po dvanácté. Což nám docela vadilo, ale měli jsme hlad a naši pozornost dost rozptylovalo logo Mc Donaldu.

O hodinu později, všichni najedení a spokojení jsme znovu nastupovali do autobusu a vyjeli ke Svatému kopečku.

Co si pamatuji na Kopečku byly vždy davy lidí, ale teď tam s námi byli snad jen dva páry.

Prohlídku jsme začali v pokoji, kde byly stěny vymalované malířem Pavlem Tro-

gelem. Zobrazovaly zjednodušený život zakladatele.

Po chodbě doprava a po červených točitých schodech, které ve zdi moc dobře nedržel, jsme došli do jedné z věží.

Byl to neuvěřitelný výhled. Celá Olomouc jako na dlani. Viděli jsme všude tam, kde jsme byli, i sever města zahalený rozkvetlými stromy.

O patro níž a po dřevěné lávce po půdě, rovnou do kopule. Na vnitřní straně kopule byly zobrazeny velké ženy starého zákona jako Sára a Rebeka. Na vršcích sloupů, které podpíraly kopuli, byly pro změnu ženy znázorňující kontinenty.

Znovu do přízemí podívat se na oltář Pany Marie pyšnící se dvěma korunkami, které dostala od papeže.

Když jsme vyšli, slunce nádherně svítilo, posedali jsme si tedy na schody, vytáhli láhve s pitím a mlčky poslouchali Karolínu recitující Jiřího Wolkera - Svatý kopeček.

Kája dorecitovala, my jí zatleskali a šli se kouknout na dům, kde Wolker trávil prázdniny.

V autobuse jsme vyčerpaně klesli do sedaček a ukázali, že dokážeme být mimořádně hodní. Mluvili jsme sice, ale už to nebylo tak halasné jako po cestě sem, tak moc nás Olomouc vyčerpala

Olomoucký orloj

... výlet za historickými zajímavosti města Olomouce byl naplánován s maximálním využitím disponibilního času. Navštívená místa byla provázena poutavým výkladem paní učitelky Svobodové. Měli jsme tak možnost rozšířit si své znalosti v oblasti historie jednoho z významných měst České republiky. Věříme, že tato exkurze za krásami naší vlasti nebyla poslední.

Sára Hloušková, kvarta

SCOOL!

9 N

Absolvent

červen 2012 / www.scool-mag.info

Aleš Jasinský Aleše Jasinského jsme zastihli v době, kdy zvažuje dráhu profesionálního potápěče – záchranáře u hasičského sboru nebo policie. Vzhledem k hlavnímu tématu tohoto čísla SCOOL!u tedy ideální materiál. Řeč se proto točila hlavně kolem potápění a života pod hladinou. Povídání bylo velmi zajímavé, zdaleka ne všechno se ovšem do tohoto článku vešlo. Pro ty z vás, které potápění zaujme, tedy výzva na prázdninové měsíce!

Proč podle tebe vzniklo povolání potápěč?

Asi bylo potřeba něco řešit pod hladinou :-). Loveni ryb, oprava lodi,… prvního potápěče v historii asi nedohledáme.

Co potřebuji do začátku?

Nic. Výstroj je samozřejmě důležitá, ale do začátku není potřeba nic. V obchodech, kde prodávají výstroj, většinou nabízejí i kurzy a pro začátek se tady dá výstroj půjčit. Asi nejznámější obchod v Brně je Trygon.

Jak ses k potápění dostal?

Mě to celý život lákalo. Myslel jsem si, že je to drahá záležitost, ale touha potápět se byla silnější. Otec mojí skorošvagrové je instruktor potápění. Kurs stál 8000,- Kč (2009). Při školení se začíná teorií o výstroji, přes systém potápění (potápět se ve dvou, označení vlajkou,…).

Na sobě mám neoprén, brýle, na zá-

stane se… Pod hladinou můžu potkat čtyřhranku, a s tou to fakt není sranda.

Není vidět, a navíc je to nejjedovatější tvor na zemi.

Máš strach před ponorem? Případně jak ho překonáváš? V životě jsem se nebál. Byl jsem i pod ledem, ale nebál jsem se.

Na jakých místech ses potápěl a které bylo nejzajímavější? Horní Cerkev (pod ledem), to je kousek od Jihlavy. Pod ledem jsem byl ještě v lomu Leštinka.

Pak také v Egypě, Chorvatsku (Brač), nejvíc se mi líbilo v tom Egyptě. Tam bylo hodně potvor. V ČR je hodně lomů rybníků, jezer. Nejhezčí u nás je lom Leštinka.

Co máš do budoucna v plánu?

Kdyby byl nějaký šikovný kurs na freediving, tak bych se do toho hned vrhnul.

Vzpomínáš taky někdy na gympl? Hooodně vzpomínám! Moc rád vzpomínám na E. Kokešovou, L. Nováka, a L. Hejdu, protože, prostě jsem s nimi měl jenom dobré zážitky. Ještě hodně vzpomínám na výtvarku, kdy jsem za abstraktní malbu dostal 5 a na výzo za 3. Tohle moje dílo pak bylo na soutěži a vyhrálo 1. místo a ještě jsem od gymplu dostal 500,- Kč…

Jaké máš vysněné místo? False bay u Kapského města… zátoka bílých žraloků; bez klece.

„... pod vodou jsem v úplně jiném světě a jsem tam moc šťastný. Lepší zážitky než pod vodou nemám...” dech tlakovou láhev, která je připevněná na žaketu nebo křídle, ploutve, závaží, případně rukavice, nůž (pro případně přeříznutí vlasce), počítač, kapuce pro potápění ve studených vodách)

Jaké by měl mít profesionální potápěč předpoklady?

Nebát se vody, dobrý zdravotní stav, nemít problémy s tím, že jsem 50 m pod vodou a že nemůžu rychle nahoru…

Jaké jsou možnosti uplatnění?

Pokud to chci dělat jako profík, tak u nás se to vztahuje na hasiče, policii, instruktory kursů.

Dostal jste se do situace, kdy jste téměř čelil smrti? Nee, hmmm vlastně jo… v Egyptě jsem se potopil se zavřenýma očima a ve chvíli, kdy jsem otevřel oči, těsně přede mnou by perutýn. Já se celkem dost lekl, ale jemu to bylo šumák. Od té doby se se zavřenýma očima nepotápím.

Jaké jsou výhody tohoto povolání?

Výhody: pěkný povolání, dělám, co mě baví, pod vodou jsem v úplně jiném světě a jsem tam moc šťastný. Lepší zážitky než pod vodou nemám. Nevýhody jsou určitě rizika při dekompresi, nebezpečí pneumotoraxu, ekonomická stránka – pojišťovna vás nepojistí nebo hodně draho. V moři není moc potvor, co by zaútočilo, ale

10 SCOOL!

Co je největším lákadlem potápět se znovu a znovu? Pod vodou jsem v obrovské záplavě endorfinů… tam se jenom vznáším.

Aleš Jasinský

téma

příprava vybavení, lom Šošůvka květen 2012, voda 6°C

Ondrsoň a Pyžamák, Horní Cerekev

Egypt, slovenský kamarád Gábor, divemaster, a já

Pod hladinou

Foto: Archív Aleše Jasenského

SCOOL! 11

N

okénko preventisty

červen 2012 / www.scool-mag.info

Rubrika S Mírou

Tato rubrika bude patřit novinkám, glosám, povídkám, statistikám, vědeckým článkům a vtipům z oblasti primární prevence rizikového chování mladistvých. „Ou jé!” Říká si Kája, Maruška, či Honzík. … „Co to je“? „Ou nou!” Říká si školní metodik prevence. „Jak začít?“ Staré dobré pravidlo je … začít od lesa. Pojďme se tedy na chvíli přenést do děje povídky Jeana Giona „Muž, který sázel stro­ my“. Příběh se zpočátku odehrává v kraji, který je v bezútěšném stavu.

Zdejší obyvatelé tam nerozvážně vyčerpali téměř veškeré dostupné zdroje, lesy vykáceli na dřevěné uhlí, půdu jim odnesl vítr a voda se ztratila ze studen a potoků. Stejně zlomení a vyschlí byli i samotní lidé. Doslova se rvali o poslední zbytky. Mezi tím starší osamělý muž jménem Elzéard Bouffier, žijící nedaleko v horách, vytrvale sázel stromy. Nikdo, kromě autora, který celý příběh vypráví, o tomto jeho podivném koníčku nevěděl. Roz­ vahou a dlouholetou zkušeností pomohl obnovit v kraji život. Lesy, které po 30ti letech už zabíraly obrovské území, udržely vodu v řekách, vrátila se zvěř a taky lidé.

Už nežili ve strachu, nebyli k sobě zlí, nepotřebovali se obelhávat, topit úzkost v alkoholu a bídu ubíjet hazardem.

Viděl jsem a četl tento příběh několikrát, používám jej i při výuce a při posledním shlédnutí jsem si uvědomil, co je úplným základem prevence proti společenským neduhům. Vždyť právě příroda je to primární, nejsme to my, kdo nás drží při životě a spokojenosti, ale krajina okolo, miliardy let zkoušené a pak s rozvahou aplikované vztahy, koloběhy a řády nechaly vyrůst tenhle strom evoluce a člověk není jeho kmenem ani nijak silnou větví, naopak je jen titěrnou halůzkou (po slovensky konárikom), kterou/ktorý strom, v případě ohrožení, velmi rychle a velmi snad­ no odvrhne. V předešlém příběhu musel škody napáchané člověkem znovu napravit člověk. To je ta poslední možná varianta. Navíc

12

jsou tady dostatečně moudří lidé, jako byl hrdina této povídky, aby dokázali rozpoznat všechny vazby a závislosti jedné části světa na ostatních? Nebylo by jednodušší, aby dal člověk přírodě dostatečný prostor pro samostatnou obnovu a návrat do zaběhlých kolejí? Je nut­ né pro zábavu a potěšení zabírat drahocennou půdu nebo vyhánět ospalé medvědy z brlohu a brát si jejich kůži? Vše se obloukem vrátí ve vztazích mezi lidmi. A ten prostý pastýř ovcí to věděl! Proto bych chtěl hned v úvodním příspěvku Elzéarda Bouffiera jmeno­vat, jako prvního, do síně slávy školního metodika prevence. Jeho včasný a především inteligentní zásah zamezil dalšímu rozvoji riziko­ vého chování, jako je gambler­ ství, únik ke drogám, šikana, sebepoškozování, sebespravování a další. Za tento osvícený přístup bych si jej dovolil navrhnout jako dalšího kandidáta na pamětní desku a při nejbližší příležitosti ho odhalit. Také každoročně vy­ hlásím cenu Elzeárd/a, která bude udělena studentovi/ce, popř. skupině studentů/ek za nejvýznamnější počin v oblasti prevence proti rizikovému cho­ vání mladistvých.

To je nejspíš vše, co jsem chtěl v historicky prvním a doufám, že ne posledním příspěvku ru­ briky S Mírou říct. Pamatujte, že zřídka bývá spokojených dětí bez spokojených rodičů. Ještě méně pak šťastných rodičů bez spoko­ jené společnosti. A jak dosáhnout spokojené společnosti? Jedině tak, že bude spokojená příroda, ze které všechno vychází.

Upozornění: v případě ohrožení je příspěvkem možno zabít… 3,06 minuty maturitní zkoušky z ČJ Buďte scool a zhasínejte na záchodech Váš Míra

téma

Dne 29. května jsem opět navštívil jedno z brněnských divadel, tentokrát Redutu. Konkrétně představení Kolega Mela Gibsona, kterou napsal Juraj Nvota a kde účinkoval Martin Trnavský. Po předešlých intelektuálně náročných představeních jsem chtěl něco jednoduššího.

Celý příběh ztvárnil jeden herec , kterého můžete znát z vrcholu českého televizního umu s názvem Ordinace v Růžové zahradě, jistě že si dělám srandu. Mám na mysli sympatického Martina Trnavského. Pan Trnavský vešel na scénu v otrhaných hadrech a povídá: „ Jmenuji se Ignác Píčman“. Hned mi bylo jasné, že jsem zvolil pro dnešní večer správně. Žádná role, kterou mám brát vážně a jako autoritu se přeci nemůže jmenovat Ignác Píčman. Celé publikum hrálo druhou, důležitou roli, a to vyšetřujícího poručíka. Text byl jednoduše srozumitelný, stačilo naslouchat.

Jak je možné, že se herec ocitne u výslechu,

jsem se dozvěděl až v závěru představení.

Tedy vezmeme to od začátku. Ignác Píčman byl herec, který ztvárnil za svůj život pouze jednu roli, a to Cyrano z Bergeraku. Role byla veleúspěšná, avšak sláva je pomíjivá. Ignác začne mít strach, aby neupadl do zapomnění, a tak se rozhodl vytvořit vlastní projekt, kde vytvoří svou životní roli a bude to čistá improvizace v bance. Ignác Pičman ovšem nebude v bance hrát Oidipa ani Hamleta...

Příběh sám o sobě naznačuje jednu věc.

Všechno jednou skončí a zase něco začne.

Představení bylo přesně takové jaké jsem chtěl: nenáročné, vtipné, přímočaré. Autor skvěle našel tu velice tenkou cestičku

mezi jednoduchým humorem a přitom ne vyloženou tupostí, jaká nám je všudypřítomně podstrkována. Hra měla v sobě téměř vše: satiru na momentální dění, poutavý příběh, vtip a šmrnc. Není potřeba víc naznačovat.

Byl jsem nadšen. Tento večer jsem se královsky bavil, kdyby mezi řadami sedadel nebylo tak málo místa, jistě bych se válel po zemi. Jistě bych našel něco, co by šlo panu Trnavskému vytknout, ale to je naprosto nepodstatné. Důležité je, že rozhodně stojí zato tuto hru navštívit. Důkazem zůstává, že jediný herec dokáže téměř vyprodat celý sál.

90% Jáchym Důjka, kvinta

13

Rozhovor

červen 2012/ www.scool-mag.info

Markéta Teplá Afrika: Příběh lvice Elsy – moje dětská knižní láska, Vzpomínky na Afriku – moje dospělácká filmová láska.

Bouře: Bouře ve sklenici vody člověk někdy vyvádí kvůli prkotinám a přichází tak o energii, kterou by potřeboval na důležitější věci.

Cibule: Pláč, očista. Taky tlačenka s cibulí, utopenci s cibulí, grilovaná cibule, cibule na všechny způsoby. Číslo: Moje osudová osmička.

A někdy prý umím být pěkné číslo.

Diskotéka: Svítící bílé oblečení, což je jev, který jsem nikdy nepochopila (pan Máša snad promine :-)).

E-books: Tak těmi jsem nedotčená - nedá se k nim totiž přivonět, přečíst si věnování, nešustí jim listy a ani se nedá do nich vložit místo záložky třeba taková vzpomínková účtenka…

Fobie: Pavouci. Nikdy bych jim úmyslně neublížila, ale bohužel mě cosi nutí ječet jako siréna, kdykoliv se oni - chudáci - nějakým omylem dostanou mně na dosah.

Gladiátor: Hmmm. Russel Crow?

Silní chlapi a krutý svět „her“, na které nemám žaludek.

Hladina: Oslňující lesk hladiny rybníka v létě.

Chobotnice: Chapadla českých politiků. Mořské plody, které nemám moc ráda.

Ironie: Měla bych jí víc šetřit, hlavně za volantem. Písnička „Ironic“ od Alanis Morissette.

Jih: Itálie, moře, teplíčko… prázd­ niny!

Krotitel: Zkrocení zlé ženy. Většinu

lidí, natož žen, zkrotit nelze.

Letadlo: Myšlenky při startu mého prvního letu v Amsterdamu: „Proboha, takhle rychle jsem v životě nejela!“ Medovina: Předvánoční náměstí Svobody, mráz a koledy. Pod­ zimní večery na koleji v Českých Budějovicích.

Náhoda: Žádná neexistuje a tak nemůže být ani blbec - blbec jsem já, když se jí nechám nachytat nepřipravená.

Ostrava: Jaromír Nohavica má jizvu na rtu, já budu mít za chvíli také „kratky zobak“ a spisov­ né koncovky.

Pes: Takřka bezmezná oddanost a důvěra. Matylda.

Rodina: Jednoduše to nejdůležitější, co máme. Řidička: Každodenní jízdy zpaměti do práce a zpět, nekončící marné pokusy o podélné zaparkování.

Spánek: Neopakovatelná „bucnutí“ Světlanky Smejkalové. Šmoulové: Moje dětství a dnes tulící večery s Kryštůfkem.

Talent: Spousta nezapomenutelných talentů na angličtinu, která mi prošla rukama na této škole.

Umění: Husí kůže při pohledu na něco krásného. Vincent van Gogh.

Voda: Lužnice 2010 s letošní kvintou, tehdy tercií.

Zákon: Moje svoboda končí u hra­ nic svobody druhého. Žába: Skřehotání o letních nocích u rybníka v Pozďatíně.

Byla můj úplně nejvíc nejlepší přítel

14

Máma mi uměla všechno vysvětlit tak, že jsem tomu rozuměl.

Protože jsem byl milionář a trávu jsem sekal rád, dělal jsem to zadarmo

Člověk někdy nemá dost kamenů…

téma

Světlana Smejkalová

Afrika: „... Tak tam jsem taky nebyl. ...“ Moje touha po cestování s rostoucím věkem roste také.

Bouře: Když řádí venku a ne u nás doma, je to v pohodě.

Cibule: Hodí se do každého jídla. Jen do krupičné kaše se hodí víc česnek. Čísla: Živí mě. Jak dlouho ještě?

Diskotéka: Rozzáření a rozjuchaní studenti z mé bývalé třídy. Každý večer na každé naší akci.

E-books: Nemám, nepotřebuji. Zatím.

Fobie: Netrpím jimi. Pomoooooc, myš!

Gladiátor: Dnes ho vidím v každým krásným chlapovi.

Hladina: Ať je vždy únosná, ať už se to týká čehokoli.

Chobotnice: Když na mě několik desítek metrů pod vodou prskla svůj „inkoust“, leknutím jsem se počůrala do neoprenu.

Ironie: Pokud se jí dá zasmát, a nejlépe na vlastní účet, proč ne?

Jih: Jižní Čechy, Soběslav, vodácké kurzy.

Neuvěřitelné množství zážitků a vzpomínek.

Krotitel: Zvířat. V cirkuse mám ráda jen artisty, zblblých zvířat je mi líto. Navrhuju alespoň na chvíli záměnu krotitel – zvíře.

Jak by to asi dopadlo?

Letadlo a všechno, co létá: Zlomené obratle mého muže na jedné straně a totální volnost a osvobozující nadšení na straně druhé.

Medovina: Neměla být pod „M“ Markéta?

Ale to nevadí, ony se mají rády. :-) Náhoda: Je blbec.

Ostrava: Bere mi Markétu. Držme jim

viz medovina a Ostrava

pěsti, ať se spolu rychle a pohodově sžijí.

Pes: Spíš tele – anatol, středoasiat, kavkazák. Už potřetí si ho přeju k narozeninám.

Tak snad příště.

Rodina: Laďa, Barča, Terka. Dejchala bych za ně. Řidička: Za volantem stejně šikovná jako řidič. Stačí se podívat na moje auto.

Spánek: Kdyby mi nebylo líto prospaného času (dá se dělat tolik zajímavějších věcí, ne?), dokázala bych se mu intenzivně věnovat i 12 hodin denně. Šmoulové: Taťka Šmoula a s ním i celá prima. :-) (více informací v primě) Talent: Čekám, až ho v sobě objevím.

Snad na ten spánek?

Umění: Žít tak, aby se za sebe člověk nemusel stydět. To je umění.

Voda: Oheň. Vzduch. Země. Živly. Život.

Miluju je všechny.

Zákon: Spravedlnost. Dokud budou rodiče učit své děti, že zvýšeným hlasem, sebestřednou arogancí, nesmyslnými výhružkami a stupidními argumenty mohou obhájit svůj úmyslný přestupek proti zákonům, zůstane spravedlnost jenom v pohádkách. Žába: Kuňka a s ním i ostatní moje kolegyně a kolegové. :-)

viz Šmoulové

viz diskotéka

Pozn.: Pokud vám není příliš jasné, o co se v těchto rozhovorech pokoušíme, vizte SCOOL! č. 25, kde jsme tuto asociativní metodu šířeji představili

15

Gastronomie

Sushi

I sushi má historii…

Sushi je tradiční specialita, která k nám přišla až z Japonska a má tisíciletou historii. První zprávy o sushi a jeho rozšíření pocházejí už ze 7. století. Za rozšíření sushi vděčíme buddhismu, který zakazoval konzumaci masa. Během své dlouhé historie si každá část Japonská vytvořila místní speciality, některé z receptů si udržely svoji podobu, jiné byly upraveny pro chutě moderní civilizace. Jen málokdo dnes však ví, že sushi v doslovném překladu znamená kyselá rýže.

Druhy sushi Základem každého správného sushi je speciální „lepivá“ rýže, které není nic jiného než uvařená rýže nishiki, která se ještě teplá smíchá s omáčkou sushi su (což je speciální octová omáčka).Pro přípravu sushi se používá syrových (ale i tepelně upravených) ryb, krevet, chobotnic, sépií atd.

Můžete si ovšem dát i sushi vegetariánské, které obsahuje např. avokádo, japonskou ředkev, okurku nebo jinou zeleninu.

Ke každé porci sushi se podává sojová omáčka, zázvor a Wasabi (pasta z velmi pikantního křene) na doladění chuti.

Sushi má tři základní tvary: maki, nigiri a temaki. Maki je nejrozšířenější a většina lidí si pod pojmem sushi představí právě maki. Jedná se o rolku, jejíž stěna je tvořena mořskou řasou a je naplněna rýží, uprostřed najdeme kousek ryby. Pro přípravu sushi na párty se hodí právě maki, protože se při jeho výrobě ve větším množství příliš nenadřete (viz Chci si připravit sushi doma). Nigiri je asi 4 cm dlouhý váleček. Je to v podstatě plátek lososa (nebo jiné ryby) vyplněný rýží a svázaný kouskem řasy. Pro někoho, komu chuť řasy připadá příliš výrazná, je nigiri ideální volbou. Temaki je kornoutek z řasy, který vyplníme rýží a kousky ryby nebo zeleniny. Je v něm ještě více řasy než v maki, a proto, když chcete ochutnat chuť moře (nebo máte nedostatek jódu), vyberte si temaki.

Sushi z hlediska výživy Syrové rybí maso a plody moře jsou nabité vitaminy a minerály, např. vitaminem B12, A, D, jódem, fosforem, vápníkem a také dostatečným množstvím kvalitních bílkovin.

V některých rybách je hodně omega-3 nenasycených mastných kyselin (NMK), které působí preventivně proti mozkové mrtvici, infarktu a dalším nemocem oběhového systému.

16

červen 2012 / www.scool-mag.info

Anna Faustmanová, sexta email: AnnaFaustmannova@seznam.cz

RECEPT: Maki Sushi

Kde si dát pravé sushi?

Pokud jste sushi ještě nikdy neochutnali a nejste si jisti, jestli vám zachutná, zajděte si nejprve do některého ze sushi barů. Doma připravené sushi podle receptu staženého z internetu by nemuselo být to pravé, suroviny nejsou nejlevnější a navíc čerstvou rybu vám prodají jedině celou.

Osobně mohu doporučit Momo sushi (mají www stránky, kde inzerují i různé akce), kde zažijete i téměř skutečnou japonskou atmosféru a z jídla se stane skutečný zážitek. Dále můžete v Brně navštívit Sushi point (sushi bar v Olympii) nebo restauraci Sea Food (ve Vaňkovce).

Chci si připravit sushi doma Pokud jsem vás dostatečně svým článkem nalákala a jste už zkušení „sushiaři“, tak samozřejmě přikládám recept, jak si připravit sushi doma.

• • • • • • • • • •

2 krabí (surimi) tyčinky 1/4 avokáda 1/4 okurky 2 plátky řasy Nori 1 lžíce rýžového octa 250 ml vody 1 lžička cukru krupice 150 ml rýže Kome sůl Wasabi, sojová omáčka, zázvor

Rýži odměříme hrníčkem, nasypeme do hrnce, přidáme asi dvojnásobné množství studené vody a propereme rukou. Vodu slijeme a postup opakujeme asi 6× až 8× (voda z rýže je napoprvé velmi kalná, ale ani po osmém proprání nebude úplně průzračná, nicméně je propraná dostatečně). Poté rýži zalijeme studenou vodou, přikryjeme poklicí a necháme asi 10 minut stát. Poté ji rychle uvedeme do varu. Jakmile se začne vařit, stáhneme žár na minimum, aby se var udržel, a vaříme dalších 15 minut. Rýži nesolte! Odolejte pokušení zvednout poklici a na rýži se podívat! Po 15 minutách rýži odstavíme, konečně sejmeme poklici, ale jen na okamžik - hrnec ihned přikryjeme čistou suchou utěrkou a poklici vrátíme zpět.

Rýži takto necháme dojít ještě 20 minut (utěrka zabrání skapávání sražené páry zpět do rýže). V misce nebo skleničce smícháme asi 100 ml horké vody, ocet, cukr a sůl. Nemíchejte kovovým nástrojem - kov někdy zareaguje s octem a výsledná chuť elektrolytu rýži moc neprospěje! Rýži poté přemístíme do větší keramické, skleněné nebo plastové mísy. Rovnoměrně ji rozprostřeme plastovou špachtlí nebo dřevěnou vařečkou, rovnoměrně polijeme asi polovinou ochuceného octa a opatrně promícháváme - rýži je třeba spíše převracet, než míchat, aby z ní nevznikla kaše. Pokud rýže uspokojivě absorbuje ocet, můžeme přidat - rýže nesmí být mokrá ani příliš vlhká, tekutina nesmí zůstat na dně. Správně uvařené rýžové zrnko je pružné a lepivé, ale nikoliv mazlavé.Plátky mořské řasy Nori rozřízneme na polovinu. Rozložíme je na podložku a na každý plátek rozprostřeme rýži. Potřeme ji pastou Wasabi a rozprostřeme na ni nudličky okurek, surimi tyčinek a lososa. Pomocí bambusové podložky či utěrky je srolujeme a lehce stiskneme. Každou roládu nakrájíme na 6-8 stejně velkých kousků.

Sushi podáváme se sójovou omáčkou, nakládaným zázvorem a křenovou pastou Wasabi.

zdroje: sushiupgrade.cz, e-sushi.estranky.cz, toprecepty.cz foto: levnesushi.cz, electriceelsushiblog.com, yoshiko.blog.cz, ladiesmagazine.cz

téma

Recepty z pod hladiny

Ryby jsou sice méně častým pokrmem na naší tabuli než ve Středomoří nebo ve Skandinávii, ale i tak se u nás těší poměrně velké oblibě. Dovolte mi, abych vám představila několik pokrmů nejenom z ryb, ale i z jiných „mořských potvor“, které považuji za nejchutnější. Navíc jsem vám přichystala „opravdovou lahůdku“, tedy cvrčky.

Paella

• rýže • 1g šafránu (nebo kurkumy) • 300 g očištěných a nakrájených chobotnic (nebo sépií) • 10 ks mušlí (slávky, ale i jakékoliv menší) • 10 ks krevet • 4-6 kuřecích stehen • 1 větší cibule • 3-5 stroužků česneku • 1 červenou papriku • 300 g fazolových lusků • pepř • sůl • 1 kostka zeleninového bujónu • 1,5 -2 dl bílého vína • olej

Nejprve uvaříme veškeré mořské plody (pokud jsou syrové).

Nakrájenou cibuli osmažíme do zlatova, přidáme sůl, pepř a česnek. (Pro zvýraznění chuti můžeme přidat asi ¼ čajové lžičky cukru.) Opečeme kuře na oleji, zalijeme bílým vínem a přidáme bujónovou kostku a trochu vody. Dusíme skoro do měkka, pak přidáme nakrájenou papriku a lusky, uvařené mušle a sépie/ chobotnice. Zamícháme a necháme ještě chvilku podusit. Kuře, zeleninu a mořské plody dáme do většího kastrolu, odměříme zbylou tekutinu na 7–10 dl podle počtu osob a přidáme rýži.

3 – 4,5 dl rýže zalijeme svařenou (nebo naopak rozředěnou) šťávou z kuřete a mořských plodů, přisolíme dle chuti a uvedeme do varu.

Vaříme naplno 2–3 minuty, až je rýže hotová, zmírníme na minimum a necháme dusit. Rýže musí být žlutá – obarvíme ji šafránem nebo kurkumou. Poté ozdobíme krevetami a slávkami a podáváme.

zdroje: recepty.cz, liors.net, toprecepty.cz foto: feastpdx.blogspot.com, recpty.cz, topcerepty.cz

Cvrčci s guacamole • • • • • • • •

250 g cvrčků 5 stroužků česneku 8 polévkových lžic másla sůl pepř 2 ks avokáda 100 ml bílého jogurtu šťáva z 1 ks limetky

Nejdříve si připravíme guacamole, které bude přílohou ke cvrčkům. Avokáda rozpůlíme, pecky vyjmeme a vydlabeme dužinu. Tu v misce rozmačkáme (jako na pyré) a zalijeme šťávou z limetky. Přidáme jogurt a koření.

Pak si připravíme samotně cvrčky.

Rozehřejeme na pánvi máslo a vsypeme cvrčky. Asi po dvou minutách přidáme česnek. Dává se později, aby se nespálil a nezhořkl. Nakonec osolíme, případně opepříme.

Cejn na bylinkách • • • • • •

1ks cejna citronová šťáva 100g másla sůl pepř šalvěj

Porce ryby potřete solí a pepřem a zakapejte citronovou šťávou. Nechte chvilku odležet.

Mezitím prohřejte v másle lístky šalvěje či rozmarýnu. Přidejte kousky ryby a pozvolna opékejte z obou stran dozlatova.

Podávejte s bylinkami, kousky citronu a bramborami, přelité zlatavým bylinkovým máslem.

Bujabéza (Bouillabaisse)

• 200 g čerstvého (nebo zmrazeného) lososa • 400 g rybího masa (menší ryby, odřezky z ryb, filé) • sůl • celý pepř • nové koření • 2 bobkové listy • 1 středně velká cibule • 200 ml suchého bílého vína • 200 g scampi (račích ocásků - zmrazených) • citrónová šťáva • 250 g karotky • 200 g řapíkatého celeru • 1 menší cibule • 3 - 4 stroužky česneku • 2 polévkové lžíce oleje • petrželka • pažitka

Očištěné, opláchnuté rybí maso (kromě lososa) zalijeme vodou, přidáme sůl, koření dle chuti, oloupanou, překrojenou cibuli, víno a velmi zvolna vaříme 30 minut.

Potom vývar procedíme a filé odložíme.

Maso z lososa nakrájíme na sousta a s ocásky zakapeme citrónovou šťávou.

Zeleninu očistíme, opláchneme a nakrájíme ji na nudličky. Oloupanou cibuli a česnek nadrobno nakrájíme, zpěníme v horkém oleji, přidáme zeleninu a zalijeme vývarem z ryb.

15 minut povaříme, vložíme lososa a ocásky a zvolna ještě 10 minut vaříme.

Polévku dosolíme a doplníme kousky uvařeného rybího masa a filé, opláchnutou a nadrobno pokrájenou petrželkou a pažitkou.

Anna Faustmanová, sexta email: AnnaFaustmannova@seznam.cz

17

Cestování

červen 2012 / www.scool-mag.info

Státní hrad Veveří

V posledním čísle letošního školního roku vám chceme přiblížit opět další historickou památku. Tentokrát jsme se vypravili do oblasti severozápadního Brněnska. Naším cílem se stala dominanta této části okresu – státní hrad Veveří.

Návštěvníci Veveří si mohou vybrat ze dvou prohlídkových okruhů. Skryti zrakům ostatních návštěvníků, jsme se vydali proti proudu obvyklé prohlídky, a také času.

Právě hrad, či jiná historická budova, je tím pravým místem, kde čas dokážeme vnímat tak nějak jinak. Naše prohlídka začínala nad budovou purkrabství. Odtud jsme pokračovali směrem k hradnímu paláci.

Pod Břitovou věží Již z prvního nádvoří hradu se nám naskytne krásný pohled na zmíněnou Břitovou věž, která už téměř osm století vévodí celému hradu. Jako ostražitý voják připravený k boji dohlíží na celé Svratecké údolí a město Brno. Cestou do hradního paláce přecházíme přes nově opravený most, který byl jednou z nejstarších železobetonových konstrukcí v RakouskuUhersku.

Nad břehem řeky Svratky Celý hradní komplex se tyčí nad údolím, které zdejší malebné krajině vtiskla řeka Svratka. Původní sídlo zvané Veveří stálo na tomto místě již ve 2. polovině 20. st.

Jednalo se nejspíše o dřevěný dvorec u kostelíka Nanebevzetí Panny Marie v místech dnešního západního předhradí. Nejstarší zmínka o tomto dvorci pochází z roku 1213.

Stálé hradní expozice Naše další kroky vedly do prvního patra paláce. Právě v těchto prostorách je umístěna většina hradních expozic.

Při prohlídce obytných prostor si nelze nevšimnout, že zde neustále probíhají restaurátorské práce. Naskýtá se nám tak jedinečný a neobvyklý pohled na průběh těchto oprav. Nabízí se nám také možné srovnání s místy na hradě, kde už k Ve 20. letech 13. století začal na kamenném ostrohu nad řekou vyrůstat markraběcí opravám došlo, a s těmi, které na ně teprve hrad. O tom nám vypovídá dominanta hradu – Břitová věž, která pochází z nejstarší stavební fáze hradu. Do dnešní podoby rozsáhlého hradního komplexu se Veveří rozšířilo v průběhu 14. století.

Nitrem hradního komplexu Ke hradu se nejlépe dostanete po příjezdové cestě od kostelíku Nanebevzetí Panny Marie. Již z dálky můžeme spatřit věž nad vstupní bránou. Naskytne se nám tak jedinečný pohled na jednu z pověstných dvanácti veverských věží. Vrchní velitelkou všech věží na hradě, z nichž dnes můžeme spatřit pouze deset, je velká, tzv. Břitová věž, která vtiskává hradu to pravé kouzlo.

Průchodem hlavní bránou začínáme postupně poznávat vnitřní areál hradu.

Naším prvním zastavením je prostor tzv.

Příhrádku, který dříve sloužil jako vysunuté opevnění. Později byl využíván jako hospodářský dvůr. V současné době se zde pořádají některé kulturní akce.

18

čekají. Perlou prohlídky hradního paláce je tzv. ložnice mladého hraběte. Právě v tomto pokoji byl prý ubytován pří své návštěvě v roce 1908 pozdější ministerský předseda Velké Británie Winston Churchill.

Na hradní půdě Na Veveří je veřejnosti umožněn, trošku netradičně, také vstup na půdu. Tato možnost je všemi dobrodruhy, kteří čekají různá tajemství a poklady, s povděkem kvitována, protože má tento prostor nezapomenutelné kouzlo. Střecha a celé podkroví byla velmi citlivě rekonstruována a představuje tak zajímavě místo na hradě.

Postupně se dostáváme až k samotnému jádru Břitové věže.

Způsob zdění nám odhalí stopu románské architektury a poskytuje tak další střípek do mozaiky původního hradu. Na každém kroku, na každém místě hradu na nás velmi silně působí snaha vrátit těmto místům původní tvář. V celém areálu se setkáváme s postupným odstraňováním architektonických přehmatů, způsobených sérií necitlivých přestaveb po 2. sv. válce.

Podpis pana Kyseláka Z paláce vstupujeme na tzv. arkádové nádvoří. Před námi se objeví tzv. anglický trakt, budova vestavěná v 17. století mezi gotické hradby. Objekt sloužil dříve jako kočárovna a sedlárna. V jeho prvním patře

19

téma

se nacházela zbrojnice.

Po průchodu anglického traktu si můžeme na jeho pravé straně povšimnout viditelného podpisu. Na kamenném zdivu čteme jméno Josepha Kyseláka, který se stal známým pro své cestopisy a zvyk podepisovat se na zdech navštívených památek.

I díky němu se nám dostalo uceleného zmapování památek Rakousko-Uherské monarchie.

Archeologické objevy Předposledním místem prohlídky je pro nás prostředí v blízkosti tzv. prachárny Prachové věže, která je z hradních věží nejmladší. Z jejího vrcholu se nám nabízí velmi netradiční pohled na část hradního areálu a kousek přehrady, který ovšem nepostrádá svoje kouzlo.

Prohlídku končíme v místech, v tzv. východním hradním paláci, kde stále probíhá archeologický výzkum. Následně se vracíme k pokladnám, kde ještě krátce nahlédneme do černé kuchyně. Poté se již opravdu loučíme, děkujeme za prohlídku a kolem hradeb se vydáváme k autu.

Hrad Veveří je určitě ideálním cílem prázdninového výletu. Celý hrad i jeho okolí má neuvěřitelný půvab. Na jednom místě se můžeme přenést hned do několika historických epoch a nasát tak tajemnou a intenzivní atmosféru místa. Můžeme zde pozorovat také ohromnou vůli lidí, kterým není osud hradu a jeho vývoj lhostejný. Tento jev jasně dokumentuje snaha o vymanění hradu z betonového krunýře necitlivých přestaveb. Nebýt lidské vůle, snahy a odhodlání, nemluvili bychom o jednom z největších hradů na Moravě, ale o pouhé zřícenině. Tímto vším je toto místo unikátní, jedinečné a neopakovatelné. Navíc proces vývoje hradu stále pokračuje, a pokud se nezastaví, čekají Veveří stále lepší a lepší časy. Nemarněte tedy čas a vypravte se na státní hrad Veveří. Nebudete litovat!

SOUTĚŽ

o 2 volné vstupenky na hrad Veveří Soutěžní otázka: Jak se nazývá keltský svátek žní, každoročně pořádaný na hradě Veveří?

Vítězem se tentokrát stane ten, kdo jako první řekne správnou odpověď E. Kokešové :)

19

Rozhovor

červen 2012 / www.scool-mag.info

Petr Fedor – kastelán na Veveří Téma tohoto čísla je „pod hladinou“.

Co je na Veveří pod hladinou? (smích, vystřídaný zamyšlením) V podstatě celý objekt, který se však v poslední době vynořuje. Krásné okamžiky pro mě představují momenty, kdy se probírám různými prameny a střípky, které nám hrad a jeho historii postupně stále více odhalují.

Proto je však zapotřebí ponořit se pod hladinu skutečného času a místa.

Máte nějaký vztah ke Gymnáziu v Zastávce a jeho studentům?

Co bylo pro vás impulsem k této práci?

Pro mě to byla letní brigáda na hradě Pernštejně, kde jsem dělal průvodce a později správce mobiliáře. Poté přišel konkurz na kastelána zámku v Bučovicích. Zde jsem strávil šest let. Pak přišla nabídka, které jsem neodolal a po dohodě s rodinou ji přijal. Od roku 2000 působím tedy na hradě Veveří.

Kdybyste se mohl třeba na krátkou chvíli přenést do minulosti hradu Veveří, které období by vás nejvíc zajímalo?

Dvě důležité věci. První vlna průvodců zde na Veveří po mém nástupu do funkce kastelána byla z vašeho gymnázia (Jana Zavadilová, Milan Kvasnička, Jan Svoboda, Iveta Paulová, Lenka Dvořáková – pozn.red.).

Druhou souvislostí je postava pana profesora Kožmína, který působil na vaší škole v době normalizace a mě učil češtině na filozofické fakultě v Brně poté, co se směl vrátit na akademickou půdu. Byl dokonce členem komise při mé státní zkoušce.

Kdybyste chytil zlatou rybku, co si budete přát?

Aby až budu starší a půjdu občas pod hrad na ryby a zastavím se tady na nádvoří na pivo, abych slyšel náhodné návštěvníky říkat: „… hm, takový normální zachovaný hrad“. To je mé přání.

Děkujeme za rozhovor.

Kulturní akce na hradě Veveří 29. – 30. 6 Hudební festival 1.7.

Hudební lahůdky – festival historické hudby 21. 7.

Pohádkový hrad pro děti 4. 8.

Lughnasadh – keltský svátek žní 10. – 11. 8 Hudební festival + Moravské hrady 26. 8.

Kamelot, Roman Horký 1. 9.

Brno Open – mezinárodní turnaj v petanque

veveri.cz

Nejprve by mě zajímalo období týkající se hradu před rokem 1250. Jak to vlastně bylo se vznikem samotného hradního komplexu? Kde byla vstupní brána, štíty... ?

Dále by to byl rok 1375, ve kterém se na Veveří konalo setkání kurfiřtů, vlastně takový nejvyšší summit tehdejších politiků Svaté říše římské, tedy pohled na hrad v jeho vrcholné fázi.

Třetím obdobím, kam bych se rád podíval, by byl konec 16. a začátek 17. století tady na hradě.

Na kterou ze svých aktivit při úpravě/opravě/zvelebování hradu jste nejvíc hrdý? Člověk si v životě cení buď všeho, nebo ničeho. Jsem rád, že se při pohledu do zrcadla mohu bez ostychu podívat sám sobě do očí…

20

Aleš Kolařík, III. ročník email: kolarikales@email.cz

Hradní kuchyně foto: Mgr. Eva Kokešová

téma

Břitová věž (nahoře) Pohled na část Anglického traktu (vpravo)

inzerce

Vozatajské závody VIII. 28. 7. 2012

Závodiště u Moravského Plynostavu Rosice u Brna • od 10.00 h

V osmém ročníku uvidíte přehlídku plemenných hřebců Tlumačov, závody párových spřežení – Rosické derby, formanskou jízdu, ovladatelnost s kládou a těžký tah.

Pro děti jízdy na ponících a skákací trampolíny, občerstvení zajištěno.

Vstupné – děti do 3 let zdarma, děti 15 Kč, dospělí 30 Kč.

Pořádá František Šmerda a Svaz chovatelů koní. pátek 27. 7.

COUNTRY LETNÍ NOC

Letos poprvé se country večer uskuteční v předvečer Vozatajských závodů, a to s tanečním parketem přímo na závodišti. K tanci a poslechu bude hrát skupina Seveři.

Začátek ve 20:00, vstupné dobrovolné, bohaté občerstvení zajištěno.

Závodiště u Moravského Plynostavu, za špatného počasí se akce nekoná.

GenAgro Říčany

21

Téma

červen 2012 / www.scool-mag.info

Jak chovat akvarijní rybičky?

Když se váš mladší sourozenec dostane do věku, kdy zatouží po zvířátku (a věřte, že se do něj dostane), většina z vás usoudí, že vzhledem alergii vaší babičky na kočičí srst a nutnosti chodit se psem denně na procházky, jsou akvarijní rybičky to nejmenší zlo. Ale zdání klame!

Dovolte mi, abych vás vyvedla z omylu, že rybičky jsou tichým, nenáročným mazlíčkem, kterému stačí občas nasypat krmení a jinak vám

k

bezplatně zkrášluje obývací pokoj.

Akvárium… a co dál?

Vše začíná už u akvária. Musíte umět vybrat jeho správnou velikost – nejen kvůli tomu, aby se vám vešlo do „obýváku“, ale hlavně proto, aby rybky měly dostatek prostoru.

Samozřejmě záleží na tom, jestli chcete mít tři malé rybky anebo padesát obrovských.

Aby rybičky vaši péči přežily, musíte jim zajistit stabilní teplotu vody, proto tedy potřebujete teploměr a vytápění. Ideální teplota vody by se měla pohybovat do 25 °C. Dále je k čištění vody nezbytný filtr, který opět volíme podle velikosti akvária.

Aby rybičky ve vašem akváriu přežily co nejdéle, musíte jim zajistit přívod kyslíku.

Vzduchové pumpy obohacují akvárium o Na dno nasypte drobné kamínky.Poté nezbytné anorganické látky. Důležité je musíte do něj vybrat vhodné rostliny. Měl nezapomínat rybkám svítit. Akvarijní rybičky by jich být dostatek, aby rybičky měly své mají biorytmus podobný lidskému, a proto útočiště, ale zároveň počítejte s tím, že se když vstáváte, měli byste jim rozsvítit rozrostou (protože je jako každé jiné rostzářivku umístěnou na poklopu akvária (a liny musíte hnojit). Pokud je akvárium zavečer samozřejmě zhasnout). Abyste neuneseno řasami, nevypadá zrovna vzhledně. stále nemuseli myslet na to, kdy zhasnout, Zbavit se řas můžete tím, že si pořídíte může vám pomoci časový spínač, který se vodní hlemýždě. Ovšem pozor! Hlemýždi se po dvanácti hodinách automaticky vypne. množí skutečně rychle a tak se vám může Celé akvárium by mělo být v provozu asi lehce stát, že budete mít v akváriu stovky měsíc předtím, než do něj dáte rybičky. hlemýžďů a zbavovat se jich budete velmi Jde o to, aby v době, kdy se v něm už těžce. bude prohánět stádo rybek, bylo biologicky

aktivní. Dále zkušení chovatelé doporučují na denní čištění skla v akváriu (bleskově se zanáší řasami) pořídit si dva magnety s houbičkami (při nákupu chtějte deskovou stěrku). Jeden umístíte na vnější stranu skla a druhý dovnitř akvária. Plynulým pohybem magnetu po vertikále čistíte sklo. Problém ovšem nastává, když magnet na vnější straně oddálíte a ten druhý vám spadne do akvária. Pak nezbývá, než sáhnout do akvária rukou a doufat, že jste se tehdy ve zverimexu nespletli a nekoupili si ten agresivní druh rybiček. Asi jednou za týden musíte akvárium vyčistit skutečně pořádně kvůli usazování vodního kamene. „Pořádně vyčistit“ znamená vydělat veškeré vybavení, akvárium vypláchnout, dát novou vodu a odstranit vodní kámen z filtru (případně koupit nový). Uf… Jak rybičky krmit?

Jestliže se radujete, že rybky nemusíte krmit denně, pak vězte, že se pletete.

Obvykle odborníci doporučují krmit je jednou denně. Krmivo by mělo mít pestré složení. Nedávat jim tedy pouze „vločky“, ale i živou nebo mraženou potravu. Co se týká množství, platí pravidlo hlavně nepřekrmovat!

Na závěr bych chtěla říct, že životnost akvarijní rybiček není moc dlouhá. Proto pokud prostudujete veškeré možné publikace na trhu, a přesto vám rybičky zhynou, nezoufejte. Alespoň můžete barevnost rybiček ve svém akváriu á dva měsíce obměňovat.

22

Anna Faustmanová, sexta email: AnnaFaustmannova@seznam.cz

zdroje: Peter Stadelmann: Užij si své akvárium Kol. autorů: Akvárium – fascinující podvodní svět foto: madap.cz, vivarium.cz, bernardi.blog.cz, krmiva-huhu.cz

téma Recenze

CD Jack White – Blunderbuss Hudební legenda Jack White, který doposud účinkoval pouze v kapelách The White Stripes a The Dead Wheather vydal své první solové album nejčastěji. Na albu najdeme většinou velmi uvolněné a pozitivní melodie, které na jsou na počátku doplněné údernější Sixteen Saltines a Freedom at 21. Na konci alba najdeme ještě i balady On and On and On a Take Me with You When You Go. Před vydáním desky Jack White vypustil dva videoklipy ke svým skladbám. První Love Interruption s lehce morbidnějším textem jako by dávala tušit nádech celého alba – takový uhlazený neklid. Druhá skladba Sixteen Saltines s údernými kytarovými rify sice z alba vybočuje, ale dává tušit Jackovy hudební začátky. K nové desce Jack White pořádá šňůru koncertů, za zmínku stojí ten již proběhlý v New Yorku režírovaný slavným hercem Garym Oldmanem, kde Jack mimo svou novou desku předvádí také skladby z jeho ostatních kapel.

Koncert se dělí na dvě části, kde v té první prezentuje nové album s hudebním doprovodem dívek a v druhé části rozpálí dav mužskou sestavou a nezapomenutelnými hity z jeho kapel. Jackova debutová deska se opravdu vydařila. Fanoušci budou jistě nadšeni, ale i ti, co jméno Jack White slyší Tento hudební génius započal svou hudeb- poprvé, mohou v jeho nové desce nalézt ní kariéru v dvoučlenné kapele The White zalíbení. Pro mě je to stoprocentní zážitek Stripes hrající garážový rock okořeněnými a tudíž ji všem doporučuji! syrovými rify elektrické kytary někdy před patnácti lety. Zprvu neznámá kapela se rychle dostala do podvědomí hudebních fanoušků hitem Seven Nation Army. Do rozběhlé kapely si Jack White založil nahrávací společnost Third Man Records a spolu se zpěvačkou Alison Mosshart z alternativní rockové kapely The Kills vytvořil experimentální projekt The Dead Weather.

I když v roce 2011 musel rozpustit The White Stripes, ještě také účinkuje v kapele The Raconteurs. Neúnavnému hudebníkovi se ale i tak nahromadilo dostatek textů, které by nemohl vydat ani v jedné z kapel, a tak vydává svůj první sólový počin.

Kdo tedy slyšel něco z Jackových předchozích počinů, nemůže ani pochybovat, že by jeho nová deska byla špatná.

Jack White se zde vrací k jeho lásce a tou je jím již mnohokrát zpívaný blues, s obrovskou energií, která z jeho desky přímo čiší. Na rozdíl od minimalismu The White Stripes je Blunderbuss propracovaná smyčcovými doprovody a sborovými vokály. White se na desce prezentuje také jako zdatný klavírista, kytarová sóla naopak ustupují. Klavír také zaznívá na desce foto: pitchfork.com, nardwuar.com, news.com.au

Kateřina Jandáková, kvinta email: Kate.Jan@seznam.cz

23

Téma

červen 2012 / www.scool-mag.info

Voda, voděnka

aneb Jak se sportuje bez pravidelného přísunu kyslíku V dnešní době, kdy se neustále rozvíjí různé technologie a podobné věci, touží strávit čím dál více lidí svůj volný čas nějakou aktivitou, na kterou budou ještě dlouho vzpomínat. A díky této lidské potřebě vznikají stále nové a nové sporty. A často to vypadá, čím bizarnější budou, tím lépe. A také nesmíme zapomínat na nebezpečnost. To je také důležitý aspekt pro to, aby se daný sport stal oblíbeným mezi lidmi a získal si tak co nejvíce adrenalinových nadšenců. Ale ne vždy jsou tyto nové sporty založené na extrémnosti a adrenalinu. Pojďme se teď podívat na velmi zajímavé volnočasové aktivity, které lze provozovat pod vodní hladinou.

Freediving - Tento výraz se do češtiny překládá jako potápění na nádech.

Dá se říct, že jde o šnorchlování, ale trošku s posunutými hranicemi. Už od nepaměti je tato disciplína známá mezi národy z tropických a subtropických oblastí. Muži i ženy se potápěli do velkých hloubek, aby si obstarali nějakou potravu. A to vše bez jakékoliv výbavy. Dnešní freediving zažil znovuzrození teprve nedávno v Itálii a Francii. Lidé, kteří se zaměřili na tuto aktivitu, chtěli mezi sportovní nadšence dostat novou originální formu potápění.

Dnes je díky modernímu vybavení a výzkumům lidské fyziologie vše jednodušší a bezpečnější. Freediving se dělí na dvě oblasti – bazénové a hloubkové disciplíny. Nejzajímavější jsou ty hloubkové. Potápěči se snaží na jeden nádech překonat co největší hloubku. Samozřejmě, že existují různé typy. Se dvěma ploutvemi, s monoploutví,…. Ale je potřeba říci, že je to velmi náročný sport, před kterým je potřeba absolvovat určit tréninky jak uvolnit dýchací svaly a o vyrovnávání tlaku apod. Nesmíme totiž zapomínat, že zde hraje výraznou roli hydrostatický tlak. Také se předpokládá, že ten, kdo chce tento extrémní sport provozovat, je trénovaný, má silné nohy a nějakou tu fyzičku. Takže to není vhodné úplně pro každého.

Rekordy: No Limit (NLT) 214 m Jméno: Herbert Nitsch Datum: 14. června 2007 Místo: Spetses, Řecko 160 m Jméno: Tanya Streeter Datum: 17. srpna 2002 Místo: Turks and Caicos

24 SCOOL!

freediving - jen pro silné povahy

Dynamika bez plutví (DNF) 213 m Jméno: Tom Sietas Datum: 2. července 2008 Místo: Hamburg - Německo

213 m Jméno: Dave Mullins Datum: 12. srpna 2008 Místo: Wellington, Nový Záland

téma Podvodní hokej - Ano, čtete dobře. I takový sport už existuje.

Jde o upravený klasický lední hokej. Puk se však místo ledové plochy pohybuje po dně bazénu, a místo klasických hokejek se používají kratší hole. Každý hráč je také vybaven ploutvemi, maskou a dýchací trubicí, bez které by se hrálo horko těžko.

A co se týče pravidel, tak ta jsou hodně podobná pravidlům hokeji, který se provozuje na zimních stadionech. Proti sobě stojí dvě družstva složená z deseti hráčů. Ve vodě je jich šest a na střídačce (okraji bazénu) čekají 4 náhradníci, kteří střídají v průběhu hry. Při střídání musí hráči dávat velký pozor a být obezřetní, protože další hráč smí vstoupit do hry, až když se střídaný hráč nedotýká vody. Puk je samozřejmě mnohem těžší než ten klasický, váží okolo 1,5 kg a je celý z oceli, pokrytý gumou. Cílem je dostat tu malou pogumovanou věc do soupeřovy branky. A teď kousek historie. Tento nový druh zábavy vznikl v roce 1954, a dokonce známe i otce tohoto sportu. Je jím Alan Blake z Velké Británie. Ale proč vlastně vymyslel něco takového? No přece z nudy, jak to bývá většinou podvodní hokej - klasika trochu jinak u všech nových sportů. I když se to nezdá, okruh zájemců se stále rozrůstá. V roce 1980 se konalo první mistrovství světa, a od té doby se tak koná každý sudý rok. Evropský šampionát přibyl v roce 1985 a vyplňuje roky liché. A kdo by se chtěl s tímto neobvyklým sportem seznámit blíže, má na našem území prozatím jedinou možnost. A to v jižních Čechách, konkrétně v Českých Budějovicích, kde vznikl jediný klub podvodního hokeje v tuzemsku Serrasalmus České Budějovice.

Tak až příště uvidíte v novinách, že vítězi hokejového mistrovství stali hráči Nového Zélandu nebo Francie, věřte, že to není žádný překlep.

Synchronizované plavání - Jde o vodní disciplínu, kde jsou zkombinovány prvky tance, gymnastiky a plavání. Často jde o velmi zajímavou podívanou, která může pro někoho znamenat i silně umělecký zážitek. Tomuto sportu se dnes vrcholově může věnovat jen něžné pohlaví, ale zajímavostí je, že zakladateli „uměleckého a obrazového“ plavání byli muži. Bylo tomu roku 1890. Ale nemělo konkrétní a jasné obrysy. Dnešní podoba vznikla ve 20. letech 20. století v Kanadě. Jako oficiální sport bylo synchronizované plavání uznáno v roce 1956. Co se týče pravidel, tak ta první byla schválena 1960. Jak už bylo řečeno, závodit mohou jen ženy. Soutěží se v povinných sestavách a ve volném programu, který je doprovázen hudbou. Hodnotí se provedení a obtížnost cviků, proto nesmí závodnice zapomínat na preciznost, která je při tomto sportu velmi důležitá. Rozhodčí si totiž všímají každé maličkosti, každého odlišného pohybu. Proto patří tento vodní sport mezi ty nejobtížnější. Nezáleží totiž jen na vás, ale na celém týmu.

zdroje textu: trygonbrno.cz; en.wikipedia.org; freediving.cz; stranypotapecske.cz; in.ihned.cz; fsps.muni.cz zdroje foto: freediving.drp.cz; usauwh.com; synchronizovane-plavani.cz;

Martina Zoblivá, septima

SCOOL! 25

Červenec Č ervenec a srpen

... víme, co se děje

6. a 7. 7. * MULTIMEDIÁLNÍ FESTIVAL HRADBY SAMOTY Tematicky zaměřený festival na audiovizuální projekty týkající se hudebních žánrů jako dark folk, drone, industrial, noise. Zámek Rosice, začátek vždy v 15:00, vstupné na oba dny 500 Kč. Pořádají Hradby samoty.

10. 7. * AFRIKA TANČÍ Podvečer v horkém rytmu Afriky s taneční skupinou Iyasa ze Zimbabwe. Studenti z umělecké školy z Bulawayo přijedou na své další turné do České republiky s novým programem. Začátek v 19:00 na Starém pivováru, v případě deštivého počasí v sále Zámeckého kulturního centra. Předprodej vstupenek v kanceláři KIC. Děti do 6 let a ZTP zdarma, děti do 12 let a senioři 50 Kč, dospělí v předprodeji 90 Kč, na místě 120 Kč.

Pořádá KIC Rosice.

20. 7. * LETNÍ KINO – SLAVNOSTI SNĚŽENEK V předvečer pivního svátku promítneme kultovní snímek dle předlohy Bohumila Hrabala. Vstupné 40 Kč, nimrodi, myslivci, hajní a paroháči vstup volný, občerstvení zajištěno, areál Starého pivováru od 21:00.

Pořádá KIC Rosice.

21. 7. * SETKÁNÍ PIVOVARŮ VII. Ochutnávka zlatavého moku doplněná kulturním programem. Účast přislíbily pivovary Černý orel Kroměříž, Richtár Jakub Bratislava, Pegas Brno, Pacov, Chýně u Prahy, Valášek Vsetín, Kvasar Sentice, Pivovar Rohozec a pravý nefalšovaný hastrman od Bobravy.

V doprovodném programu vystoupí kapely Model Bazaar, Jesus and The Bastards, Lusy, … Soutěže o ceny, bohatá pivní tombola, skákací trampolíny pro děti. Vstupné 30 Kč, občerstvení zajištěno. Začátek v 10:00 na Starém pivováru. Pořádá OS Prádelna.

28. 7. * VOZATAJSKÉ ZÁVODY VIII. V osmém ročníku uvidíte přehlídku plemenných hřebců Tlumačov, závody párových spřežení – Rosické derby, formanskou jízdu, ovladatelnost s kládou a těžký tah.

Pro děti jízdy na ponících a skákací trampolíny. Začátek v 10:00, občerstvení zajištěno. Vstupné děti do 3 let zdarma, děti 15 Kč, dospělí 30 Kč. Pořádá František Šmerda a Svaz chovatelů koní.

28. 7. * POULIČNÍ DIVADLO Představení z autorské dílny DSEK, inspirované geniem loci rosického zámku. Začátek ve 21.00 na II. nádvoří zámku. Vstupné dobrovolné. Pořádá OS DSEK.

3. 8. * RETRO LETNÍ KINO Filmovým překvapením bude československá hudební komedie, po které bude následovat oldies party ve stylu 80 let. Účast v dobovém oblečku vítána, začátek ve 21.00 v areálu koupaliště, vstupné 40 Kč. V případě deště se koná oldies party v osvěžovně. Pořádá KIC Rosice.

24. 8. * LETNÍ NOC NA KOUPALIŠTI Taneční zábava s bohatým občerstvením v areálu rosického koupaliště. Začátek v 19:00, k tanci a poslechu hrají skupiny GONG a Lusy. Otevřeno od 18:00, vstupné 90 Kč. Pořádají: Osvěžovna na koupališti a KIC Rosice.

25. a 26. 8. * RYTÍŘSKÉ KLÁNÍ O SRDCE DÍVEK A PANÍ Z programu XXI. ročníku: Sobota: od 9:00 historické tržiště na nádvoří zámku s programem (historická hudba, taneční vystoupení, kejklíři), 13:00 průvod městem, od 15:00 hlavní program na kolbišti pod zámeckým parkem, 20:30 ohňové vystoupení. Neděle: polní bitva v zámeckém parku. Po celý víkend prohlídky zámku a protiatomového krytu. Pořádají Správa zámku Rosice, SHŠ Taranis a Instruktoři Brno.

–––––––––––––––––––––––––––––––––––

27. 7. * COUNTRY LETNÍ NOC

PŘIPRAVUJEME:

Letos poprvé se country večer uskuteční v předvečer Vozatajských závodů a to s tanečním parketem přímo na závodišti. K tanci a poslechu bude hrát skupina Seveři. Začátek ve 20:00, vstupné dobrovolné, bohaté

3. 9. Den pro děti, 9. 9. Táta dneska frčí, 8.–16. 9. Dny Evropského kulturního dědictví a Týden křesťanské misie, 22. 9. Česnekové slavnosti IV., 30. 9. Koncert dechovky Dambořanka, 25. 10. Degustace čokolády II.

KULTURNÍ INFORMAČNÍ CENTRUM ROSICE

Výstava pohádkových postaviček, které vyrobily děti z výtvarných kroužků SVČ Rosice. Vždy v otvírací dobu městské knihovny. Pořádá městská knihovna.

občerstvení zajištěno. Závodiště u Moravského Plynostavu, za špatného počasí se akce nekoná.

Palackého nám. 45, 665 01 Rosice, tel.: 546 492 196, info@kic.rosice.cz, www.kic.rosice.cz

1. 7. – 31. 8. * POJĎTE S NÁMI DO POHÁDKY

V případě deště se akce přesouvá do sálu Zámeckého kulturního centra.

Předprodej vstupenek v kanceláři KIC. Děti do 6 let a ZTP zdarma, děti do 12 let a senioři 50 Kč, dospělí v předprodeji 90 Kč, na místě 120 Kč.

̆ 10. 7. 2012 – STARÝ PIVOVÁR ̆ Začátek v 19 hod.

Tančit a zpívat budou absolventi IYASA INKULUEKO YABATSHA SCHOOL OF ARTS ZIMBABWE.

Afrika tančí...