Zážitky v Českosaském Švýcarsku 2013/2014 by České Švýcarsko, o.p.s.

Českosaské Švýcarsko

www.ceskesvycarsko.cz

2013/2014

Turistika Krajina z výše viděná Historie a kultura Město zakleté krásy Ten, který přivedl turisty do skal Aktivní odpočinek Neodolatelná přitažlivost golfu Příroda Jabloňovým údolím tam a zase zpátky

Zážitky Zážitky v Českém Švýcarsku v Českosaském Švýcarsku

Vรกclavskรก stฤ na

Vážení čtenáři! Tyhle Zážitky, už čtvrté v pořadí, jsou jiné. Poprvé vycházejí jako dvouletník, což znamená, že je budete v informačních střediscích, penzionech i hotelích nacházet v turistických sezonách 2013 i 2014. Přečtete si v nich, jak jste zvyklí, náměty, co všechno se dá v úchvatné a strhující krajině Českosaského Švýcarska podniknout. Zároveň se ve větší míře setkáte s doporučeními poskytovatelů turistických služeb. Pečlivě jsme dbali na to, abychom vybrali jen ty nejlepší, abychom si jejich služby na vlastní kůži vyzkoušeli a mohli vám je s čistým svědomím doporučit. Naší snahou je zkrátka mapovat pro vás to, co v našem krásném regionu opravdu stojí za to. Děláme to se zaujetím a s co největší profesionalitou. A co můžete udělat vy? Používat Zážitky jako svého druhu manuál, kam se vydat, co určitě nevynechat, co nečekaného objevit, co zažít, kde se ubytovat, kde jíst. Putujte, toulejte se, procházejte se, vnímejte krajinu i lidské stopy v ní všemi smysly a mějte to tu rádi. A odvezte si odtud svoje vlastní zážitky i nějaký ten suvenýr. Třeba med. Proč právě med, když se tu nabízí taková škála regionálních výrobků? Protože až si ho v zimě dáte do čaje, přivoníte a napijete se, bude to vůně a teplo vzpomínek na Českosaské Švýcarsko a taky chuť brzy se tam zase vydat. My zatím pro vás budeme dál pracovat. Abyste měli nejen chuť, ale i důvod přijet znova. Filip Brodský ředitel České Švýcarsko o.p.s.

Poznámka autorova Vždycky když dopíšu poslední slovo Zážitků, mám, věřte, moc dobrý pocit. Tenhle podivuhodný, omamný a skrz naskrz krásný kraj si věru zaslouží, aby byl opěvován. Abyste si to dokázali představit – na jaře, jak nejdřív to jde, vyrážím, jezdím až do zámrazu po Českosaském Švýcarsku a okolí a na vlastní kůži zkouším všechny myslitelné druhy zážitků, drápu se do skal, brodím se říčkami, procházím kostely a zámky, vyptávám se, přespávám, hledám restaurace, kde jíst neznamená jen ukojit hlad, na vlastní galusky zkouším cyklotrasy, dokonce i na raftu po Labi se plavím... To všechno proto, aby Zážitky byly napsány poctivě. Abych mohl dát ruku do ohně za to, že když už vám něco doporučím, stojí to doopravdy za to. A tak vám teď přeju, aby putování krajem skal a roklí, pohádkových chaloupek a romantických hradů, bylo i díky tomuhle časopisu zajímavější a aby ve vás zanechalo lásku k tomuhle kusu země a potřebu zase se sem vrátit. Rostislav Křivánek autor textů

áš John,

Křivánek, Tom su (zleva): Rostislav Redakční rada časopi Rak Jiří , ský rod p B Fili , Dana Štefáčková

OBSAH

HISTORIE A KULTURA

Město zakleté krásy .........................................................................................................6

TURISTIKA

Toulky krajem křehkého půvabu..............................................................................8

AKTIVNÍ ODPOČINEK

V revíru Pražského Honzy ......................................................................................... 10

PŘÍRODA doprava zajímavosti

Vysvětlivky Informace o vstupném a otevírací době

Ten, který přivedl turisty do skal ........................................................................12 Skalními městy bez hranic ...................................................................................... 14 Podivuhodný kraj pod Studencem ..................................................................... 16 Jabloňovým údolím tam a zase zpátky

..........................................................

Kotlina jako z obrázku ................................................................................................20 Vesnice k životu určená...............................................................................................22 Správná trojka aneb Kdo za tím vším je.......................................................... 24 Tam, kde je nebe klenbou chrámovou .............................................................26 Ze dna rybníka k výšinám .........................................................................................28

Bezbariérový přístup

Mozkové lázně na prahu národního parku ...................................................29

Odkaz na mapu

Než projdete Brtníky, zdřevění vám kotníky ...............................................30 Zážitky z dětství se počítají dvakrát ..................................................................32 Neodolatelná přitažlivost golfu ...........................................................................34 Na vysoké skále vznešený hrad stojí aneb Saské perly

......................

O dobrých koncích šlukovského zámku .......................................................... 37 Hudba ze skal a roklí vytrysklá ..............................................................................38 Dvě labské dominanty města Děčína

. .............................................................

Pohádky o lidech, kteří zdobí Šluknovsko.....................................................42 Dobrodružství ve voňavé říši bylin ..................................................................... 44 Železnou cestou orlů – bez obav a bezpečně .............................................45 Krajina z výše viděná ....................................................................................................46 Rapsodie v bílém .............................................................................................................48 Kde se dobře vaří ............................................................................................................50 Stodolecká idyla aneb Víme, co jíme ................................................................52 Zrodilo se moderní centrum Českosaského Švýcarska .........................53 Velmi pohodlné toulky Saským Švýcarskem ................................................54 Na pomezí dvou světů .................................................................................................56 Smysluplná pouť po křížových cestách Šluknovska ...............................58 Českosaské Švýcarsko – TO JEDE! ........................................................................60 Lázeňská idyla s adrenalinovým přídechem ................................................62 Do Saského Švýcarska mezi Labské pískovce .............................................64 Mapa .........................................................................................................................................66

Ledňáček říční

HISTORIE A KULTURA

Rumburk

Rumburské Svaté schody, cesta lidské pokory

Víte, že… ... celý Rumburk i daleké okolí nejlépe přehlédnete z kamenné Augustovy rozhledny na vrchu Dymníku? A že hned vedle je Lanový park a žulový labyrint Strom života? A tušíte, že do loretánské Svaté chýše se po letech opět vrátily pravidelné mše? Můžete při nich rozjímat každé poslední úterý v měsíci od 15 hodin.

Augustova rozhledna

Město zakleté krásy Rumburk 1 je město plné ukryté krásy. Jen je třeba si ji zasloužit, vychodit po ulicích. Kdo doopravdy chce a dokáže se dívat i skrze vrstvy naváté časem, ten tu nalezne nečekané poklady. Malinko vám napovím, kde hledat.

Ze století do století Zcela jistě neuděláte chybu, začnete-li v muzeu. Jednak je tu stálá, pečlivě vytvořená expozice rumburské vzpoury, která vám pomůže podívat se na tuhle slavnou událost v reálném světle, najdete tu i expozici panenek ze sbírky Marcely Ullmanové a především, ohromí vás zdejší betlémy. Betlémářství na Rumbursku je vyhlášené a zdejší kolekce má opravdu nevyčíslitelnou hodnotu – ať už jde o rafinovaný pohyblivý Kiesslichův betlém, nedostižně vyřezávaný a vybarvený betlém Dominika Rudolfa nebo rozsáhlý betlém Weickertových vytvořený Franzem Xaverem Schützem. A tím výčet zdaleka nekončí. V muzeu vám i poradí, kam dál, stejně jako v Městském informačním centru na náměstí. Nechte se tu vybavit velmi dobře vypravenými příručkami a vydejte se řečištěm času. Hned na náměstí nepřehlédněte jednoduchý barokní morový sloup z konce 17. století zasvěcený Nejsvětější Trojici, obklopený jedinečným souborem soch sedmi svatých vzdávajících hold Panně Marii. Jen o nějakých padesát let mladší je kamenný most přes Mandavu, nedávno nově osazený barokními sochami svatých Jana Nepomuckého a Šebestiána. Zhruba ze stejné doby pochází pozoruhodná kaple Stětí

Rumburk svatého Jana Křtitele, která prošla spletitou cestou a svého času byla i větrným mlýnem, než ji v šedesátých letech minulého století opravil pravoslavný kněz Andrej Kolomacký, který ji vybavil i osobitou výmalbou včetně ikonostasu. Kapli najdete na Strážním vrchu poté, co projdete kolem všech zastavení rumburské křížové cesty. Namátkový výlet vzdálenou minulostí můžete zakončit v evangelickém kostelíku, odkud tu a tam znějí vzácné jednomanuálové varhany a v přilehlé klasicistní přístavbě, jak tady říkají – „v Domečku na Kopečku“, se koná jedna zajímavější kulturní akce než druhá, nebo ještě u zbarokizovaného renesančního zámku, který však můžete prozkoumat jen zvenčí. Do dvacátého století projděte třeba Šmilovského uličkou mezi krásnými podstávkovými domy. Doba nedávná zanechala v Rumburku nemenší skvosty – budovy bank, pošty a spořitelny, gymnázium ve stylu vídeňské secese nebo mohutný kavárenský dům Café Henke, skutečný klenot stylu art deco se zdobnou fasádou s egyptskými motivy. I funkcionalistické stavby v Rumburku najdete. Tu největší perlu jsem si ale nechal na konec.

Schody do nebe O Rumburské loretě píšu v každých Zážitcích a rád. Ono je tam totiž každým rokem něco nového. V naší době je až zázračné, co dokáže minitým kolem Kláry Mágrové. Mají jasnou vizi, umějí na ni sehnat prostředky, a ještě o sobě dávají hlasitě vědět. A tak se loretánská kaple s ambitem rok od roku přibližuje víc a víc tomu, jak patrně kdysi vypadala. Poslední dokončená rekonstrukce je ale obzvláště pozoruhodná – Svaté schody, které od svého vysvěcení v roce 1770 nikdy neprošly přestavbou. Křížová cesta na zdech ambitu je teď korunována jedinečným celkem tří samostatných objektů – Vězení, tedy Posmívání se Kristovi, Svatých schodů a Božího hrobu. Nad Svatými schody je navíc kaple Kalvárie s Kristem na kříži, lotry po pravici a levici, Pannou Marií, svatým Janem a dušemi trpícími v očistci. Tím se Svaté schody do jisté míry stávají zcela samostatnou křížovou cestou! Ale abych vás uvedl do věci – Svaté schody symbolizují schodiště v domě Pilátově, po kterém o Velkém pátku stoupal Kristus pro rozsudek smrti. Je tu dvacet osm stupňů a na nich padesát tři kovových křížků, které označují místa uložení relikvií, tedy ostatků svatých. Na druhém, jedenáctém a osmadvacátém schodě jsou vždy dva křížky vedle sebe. To pro připomenutí, že právě tady Kristovi ukápla krev z ran. Po centrálních schodech se vystupuje výhradně vkleče, obě postranní schodiště můžete ošlapat botami. Rumburské Svaté schody jsou ale především jedinečné bohatou svitou dřevěných soch. Ve čtyřech výklencích, obklopujících centrální schodiště, je zobrazen výjev, při němž Pilát Pontský pronáší „Ecce homo“ a hledí při tom na Krista zbičovaného vojáky, a o něco níže lemují symbolickou Kristovu cestu dokonale řezbovaní Vysmívající se Židé. Tak takhle je to s těmi Svatými schody, jež nově vysvětil biskup litoměřický v září roku 2012. Jenomže vědět, co která socha představuje, to vůbec nestačí. Člověk to prostě musí prožít. A vůbec nezáleží na tom, v co věříte či nevěříte. Vstoupit do chladivého ticha loretánského ambitu, pomalu kráčet pod malovanými klenbami, se zatajeným dechem pozorovat nádherný vnější plášť centrální Svaté chýše a dojít až ke Svatým schodům, zastavit se pod nimi a vnímat tu velebnou atmosféru, která tu navzdory vichrům času setrvává po staletí, to je zážitek naprosto odlišný od většiny toho, co nás v životě běžně potkává. A poučení? Alespoň tu a tam se zastavit a přestat spěchat. A nechat na sebe působit prazvláštní sílu vesmíru. V Rumburské loretě to jde samo.

HISTORIE A KULTURA

Evangelický kostelík s „Domečkem“

Praktické informace Cokoli potřebujete zjistit o Rumburku, hledejte na městském webu www.rumburk.cz. Městské informační centrum je otevřené celoročně PO–PÁ 8–17, květen–září i v SO 8–12. Kontakt: +420 412 331 171; www.icrumburk.cz. Loreta má otevřeno: listopad–březen ÚT–S0 9–16, duben–říjen ÚT–SO 10–17, vstupné 50 Kč. www.poutni-mista-sluknovsko.cz Muzeum má otevřeno: celoročně ÚT–PÁ 9–15 Rozhledna Dymník: říjen–březen SO, NE + svátky 10–15, duben–září denně 10–17

Loreta v Rumburku

AKTIVNÍ ODPOČINEK

Tradiční řemesla

TOULKY KRAJEM KŘEHKÉHO PůVABU České Švýcarsko je obraz zasazený do nádherného skleněného rámu. Sklářské řemeslo tu totiž má tradici tak pevnou, že ji ani války, ani politické přemety nedokázaly vykořenit a ono žije dodnes. Nejvíce patrné to je, vystoupíte-li na chvíli z obrazu – třeba někde u České Kamenice – a vydáte se směrem na Kamenický Šenov, Nový Bor a Lindavu. Krčma AJETO v Lindavě

Co je ještě okolo Když už budete v Novém Boru, byla by chyba nezajít na náměstí do tamějšího Sklářského muzea a neprohlédnout si ojedinělou kolekci skla podávající pravdivý obraz o tradici výroby skla v oblasti Lužických hor. Otevřeno je denně kromě pondělků od 9 do 17 hodin. Více na www.glassmuseum.eu.

Foukačem se tu na chvíli může stát opravdu každý

Andělská krása z výhně pekelné Až pojedete na kole po oblíbené cyklostezce od Sloupu směrem na Cvikov, bude na vás na samém kraji Lindavy 2 už zdálky dlouhýma skleněnýma rukama (ve skutečnosti jsou to originální lampy) mávat sklářská huť AJETO. Určitě sesedněte, protože zrovna tady začíná naše sklářské putování. A hned do krčmy. Ta vám svou pohostinnou náruč otevře v bývalé stodole, pár metrů od samotné hutě. Tady spočiňte, dejte si něco dobrého, určitě nevynechte terasu, ze které je osvěžující výhled na rybníček s ostrůvkem a skleněnou fontánou. Potom se s důvěrou obraťte na obsluhu a nechte se pozvat na prohlídku hutě s průvodcem (obvykle každou celou hodinu). Nejlepší je přijet sem dopoledne, protože to jsou skláři v plné práci. Až vejdete na ochoz dílny, ocitnete se ve světě umu, fortelu a řemeslného mistrovství. V pěkně žhavém světě. Až vám možná mistři skláři s dlouhými píšťalami napřaženými do ohnivých tlam pecí budou připadat jako samotní ďáblové. A až uvidíte některé z jejich prací, jen vás to v tomhle pocitu utvrdí. Je neskutečné, co dovedou vytvořit z něčeho tak křehkého. Přijdete-li odpoledne, zažijete zase něco jiného – dostanete se až k samotným pecím, a budete-li mít štěstí, zastihnete tu mistra kmenaře, který do pecí nakládá sklářský kmen. To je vám podivuhodná směs písku, sody, potaše a vápence alchymisticky doplněná sloučeninou nějakého kovu, který způsobí, že až se sklo v peci roztaví, bude barevné. Vidět kmenaře s lopatou u pece je zážitek z jiného světa. Mohutná oblaka prachu ve ztemnělé huti, výheň vyhnaná až k nepředstavitelným 1400 stupňům – začátek zázraku, který vyvrcholí po půlnoci, kdy se z kmene stane tekuté sklo. Až se pak vrátíte do krčmy, budete si tu moct u jedné z malých pícek za asistence mistra skláře vlastním dechem vyzkoušet, jaké to je, stvořit ze žhoucí hmoty Skleněná židle z konce 19. století třeba skleničku, vázičku nebo rovnou půllitr. vyrobená pro mahárádžu Váš výrobek poputuje do chladicí pece a vy si ho z Hajdarábádu druhý den budete moci vyzvednout a odvézt.

Tradiční řemesla

Skleněná gastronomie Pár kilometrů odtud, v Novém Boru 3 , zase hledejte magické slovo AJETO. Tady zdobí vyhledávanou a velmi originální restauraci. V čem je jiná? Tak jednak to není žádná krmírna, ale kultivované místo, kde se zaměřují na mezinárodní kuchyni a kde vám navíc den co den (i o víkendech!) nabídnou cenově vlídné obědové menu z hotových jídel. No a hlavně – budete stolovat u prosklené stěny, za kterou kolem pecí kmitají mistři skláři a vytvářejí třeba komponenty skleněných lustrů. A budete-li tu k večeru, zastihnete u výhně buď majitele hutě, nebo studenty sklářských škol – a zase budete mít nač se dívat. Dokonce si to můžete, po moučníku, vyzkoušet na vlastní plíce. Když k tomu přidám, že venku je prostorná terasa s dětským koutkem, kde se v létě griluje a muzicíruje, že nad restaurací je muzeum, že součástí komplexu je i reprezentativní prodejna, kde se dá koupit jedinečný skleněný kumšt už za tři tisíce, ale také třeba originál od uznávaných umělců za podstatně víc, budete už asi vědět, že při skleněném putování tohle místo vynechat nelze.

Pouť časem po cestě ryté do skla V Kamenickém Šenově 4 stojí důstojný klasicistní patricijský dům. Je na něm nápis Muzeum skla a opravdu tu od roku 1968 sídlí pozoruhodná expozice rytého a broušeného skla s doplňkovou kolekcí svítidel. Historie muzejnictví v Kamenickém Šenově je ale mnohem starší, však tu taky budou příští rok v červnu slavit jeho 90. výročí. Tak. Mnohému by taková informace asi stačila. Jenomže to by se ochudil o to hlavní – o fakt, že tohle muzeum má křehkou skleněnou duši. Bude to nejspíš v lidech, na které tu narazíte. Vlídně se vás ujmou a rádi vás provedou expozicí, ukážou vám dokonalý model sklářské hutě, ohromí vás exponátem skleněné židle z konce 19. století vyrobené pro mahárádžu z Hajdarábádu, u ryteckého stroje vysvětlí, jaký že je vlastně rozdíl mezi rytím a broušením skla, a půjdou s vámi po nevšední cestě časem. Začíná někdy koncem 17. století, kdy se skleněná surovina natolik zkvalitnila, že se do ní daly vyrývat nádherné dekory, a končí doslova včera. Budete putovat od vitríny k vitríně a bez dechu sledovat, jak se měnily módy, tvary a síla skla, témata zdobení, a brzy zjistíte, že do těch skleněných artefaktů jsou zároveň vryty i kusy životů lidí, kteří je vytvářeli. A přijdete-li sem o čase adventním, uvidíte nevídané – každoroční vánoční výstavu sestavenou převážně z děl zdejších obyvatel. A možná tu zastihnete houf dětí, které si sem, jen tak, chodí po vyučování kreslit. Prostě muzeum s duší.

AKTIVNÍ ODPOČINEK

Restaurace AJETO v Novém Boru

Praktické informace AJETO Glass Lindava a Nový Bor Všechny potřebné informace, otevírací doby a ceník – a dokonce i virtuální prohlídku – najdete na www.ajetoglass.com. Muzeum skla Kamenický Šenov Tady zase vyťukejte www.muzeumskla.cz a dozvíte se, co ještě nevíte – třeba že vždycky druhý pátek v červnu je tu Muzejní noc při svíčkách a s ukázkou sklářského řemesla.

HISTORIE A KULTURA

Revír loupežníka Karáska

Historický selský dvůr v Seifhennersdorfu

Praktické informace Většinu užitečných faktů najdete na www.karaseks-revier.de. Karáskovo muzeum je otevřeno ÚT–PÁ 9.00–12.00, 13.00–16.30 a v NE 13.00–16.30. Pozor – v sobotu je zavřeno! Muzeum panenek v podstávkovém domě je otevřeno ST 10–12 a 14–18 a NE 14–18. Železniční muzeum můžete navštívit ČT 10–12 a 14–17 a SO 14–17.

Železniční muzeum

V revíru Pražského Honzy Pokud to v Rumburku neznáte, může se vám raz dva přihodit, že si na jednom z kruhových objezdů spletete odbočku, a po pár stech metrech zjistíte, že už nejste v Česku. Hornolužické městečko Seifhennersdorf 5 je doslova vmáčknuté mezi Rumburk a Varnsdorf, hranice je tu ale tak klikatá, že se člověk jedoucí po přímce náhle ocitne v Německu. Vypravit se sem je rozhodně dobrý nápad, za chvíli se dozvíte proč. Nejdřív byste ale měli vědět, že se ocitnete v srdci revíru hejtmana loupežníků Jana Karáska, řečeného Pražský Honza.

Kdo je Pražský Honza Se jménem Karásek se v Seifhennersdorfu setkáte doslova na každém kroku. Nejslavnější lupič a pašerák kraje není žádná vybájená figura – narodil se v roce 1764 v Praze na Smíchově a zemřel v kobce drážďanského vězení o pětačtyřicet let později. Vyučený truhlář a řezník si záhy začal vypomáhat drobnými loupežemi – na Moravě, ve Slaném i třeba v Chřibské. Tam ho chytili verbíři a Karásek poprvé navlékl uniformu – vojenskou. Brzy ale zběhl do Saska a usadil se v Leutersdorfu. Šéfoval desetičlenné loupežnické bandě, která, maskovaná falešnými vousy a začerněnými tvářemi, operovala na dost velkém území – od Šluknovského výběžku až k Frýdlantu, od Zhořelce až po Český ráj. Na obou stranách hranic se o něm brzy začaly vyprávět legendy, které z něj Hejtman loupežníků Jan Karásek

Revír loupežníka Karáska

HISTORIE A KULTURA

udělaly dobrodince, jenž bohatým bral, chudým dával, miloval děti, a dokonce trestal lupiče, kteří na jarmarcích okrádali prosté lidi. Rád se nechával vidět v parádní myslivecké uniformě, ovšem jen do té doby, než byl chycen, vězněn v Budyšíně a odsouzen. Trest smrti mu byl změněn na doživotí v drážďanském žaláři.

Tady je Karáskovo V Seifhennersdorfu se vám ale navzdory tomu může snadno stát, že vyšňořeného Karáska, vyzbrojeného flintou, potkáte třeba na trhu. Jeho dokonalým převtělením je totiž pan Heiner Haschke, který má celou karáskomanii na svědomí. Na rovinu řečeno, kdyby tak bylo takových Heinerů víc… Když totiž chodíte po Seifhennersdorfu, nezbude vám než obdivovat, jak dokázal historickou postavu opředenou legendami využít ke zviditelnění svého městečka. Založil a dlouhá léta vedl dnes už proslulé Karáskovo muzeum. Dodnes tu, už jako důchodce, tu a tam provádí, pochopitelně v podobě Pražského Honzy. Muzeum sídlí nedaleko kostela a najdete v něm nesčetně připomínek Karáskova působení, ale také typické předměty denní potřeby té doby, budete procházet sednicemi a ložnicemi, které jako by naši předkové opustili před pár minutami, dozvíte se leccos o podstávkových domech i o životě a práci tkalců a pěstování lnu, a dokonce si prohlédnete i desítky milionů let staré fosilie, které tu byly nalezeny při těžbě břidlice v padesátých letech minulého století. Tím ale Karáskovo dominium nekončí. Máte-li s sebou kolo, čeká vás půvabná okružní, jedenadvacet kilometrů dlouhá Karáskova cyklostezka vedoucí kolem městečka, po lukách a lesích i mezi vyšňořenými podstávkovými domy a domečky. Pěšky se zase můžete projít po ani ne pětikilometrové Karáskově okružní naučné stezce a hned potom se báječně vykoupat ve vedlejším dokonale udržovaném lesním koupališti, ve kterém je voda ohřívána solárními kolektory, a oddávat se tu nejrůznějším vodním hrátkám – třeba jízdě na dvou velkých tobogánech. Hned vedle se zase můžete projet na lodičkách po romantickém Stříbrném rybníku. A kde Jana Karáska potkáte spolehlivě? Inu, přece na vyhlášených Karáskových farmářských trzích. Konají se třikrát do roka, v březnu, září a o adventu, v nádherném prostředí historického selského dvora Bulnheimscherova domu (není-li zrovna trh, funguje tu fotogalerie a výstavní síň).

Protestantský kostel v centru městečka

Víte, že... … je dobré mít s sebou krajíček kmínového chleba? Krom Karáska totiž Seifhennersdorfu a okolí vládnou také Querxové, pidimužíci z čeledi trpaslíkovitých, řádu skřítků, kteří z duše nesnášejí kmín a zvuk zvonů. No a protože zvony s sebou člověk obvykle nenosí…

Tisíce panenek a vlaky jako na dlani Karáskovi lze na chviličku uniknout snad jen ve dvou půvabných rodinných muzeích. Rodina Büttrichova vystavuje v Muzeu panenek více než dva tisíce panenek všech myslitelných druhů. Tematicky uspořádané nekonečné řady hraček mají i jeden utajený, zato mocný půvab – nejsou to žádné skleníkové fifleny, s každou z nich si totiž někdy někdo hrál. Železničnímu muzeu zase dala vzniknout rodina Freyových. Budete tu, stejně jako já, okouzleni modelovou železnicí na 150 čtvrerečních metrech plochy, sbírkou historických i moderních lokomotiv a vagonů i zahradní, sedmdesát metrů dlouhou modelovou tratí. Jakmile ale vyjdete ven, budete opět vydáni na milost a nemilost Pražskému Honzovi. Třeba na velice oblíbených Dětských dnech s Karáskem, na které pravidelně vyráží polovina Rumburku i Varnsdorfu, protože co by člověk neudělal pro rozesmáté dětské oči. Tak to vidíte. Jedno špatné odbočení, a člověk objeví, co by bylo škoda nezažít.

Muzeum panenek

HISTORIE A KULTURA

Osobnost

Ten, který přivedl turisty do skal Je vlastně dost těžké představit si, že České Švýcarsko bylo někdy bez turistů. Když tudy ve druhé polovině 18. století malíři Anton Graff a Adrian Zingg okouzleně bloudili a nazvali romantickou skalnatou krajinu Saským Švýcarskem, byli často prvními lidmi, kteří tu krásu viděli. Turistika jako taková se rodila především během 19. století a jako kterákoli lidská činnost měla i ona své věrozvěsty. Pro turistiku v Českém Švýcarsku jím byl především Edmund Mořic Clary-Aldringen.

Elisalex, femme fatale Edmund Clary-Aldringen

Sokolí hnízdo u Pravčické brány...

Edmund, narozený ve Vídni roku 1813, byl příslušník váženého knížecího rodu, jehož tíha na něj naplno dopadla už v osmnácti letech, kdy musel po smrti otce převzít celé panství. To tehdy zahrnovalo lázně Teplice, Krupku, Benešov nad Ploučnicí a Bynovec. Když mu bylo osmadvacet, došlo k události, která jeho životu dala nový smysl. Oženil se s nádhernou bytostí, teprve šestnáctiletou krasavicí Elisabeth Alexandrou Ficquelmont. Elisalex, jak se jí říkalo, nebyla jen výhodnou partnerkou, byla jeho osudovou láskou. Hned rok nato jí nechal v teplickém zámeckém parku zbudovat uprostřed jezera romantický ostrov osázený květinami a stromy. Jeho snaha o povznesení Teplic a okolí dostala nový impulz. Rodinné sídlo se stalo centrem návštěv významných lidí z celé Evropy. Edmund byl moudrý a osvícený člověk, liberální politik, který na svém panství osvobodil sedláky ještě dříve, než byla oficiálně zrušena robota, stal se c. k. komořím, tajným radou a dědičným členem panské sněmovny a byl i rytířem Řádu zlatého rouna. Jeho život se ovšem stále nejvíce točil kolem Elisalex, neboť jinak jeho půvabné choti nikdo neřekl. Život ale dokáže být nesmírně krutý. Elisalex porodila dceru a tři syny a v pouhých třiapadesáti letech, v honosném palazzo Clary v italských Benátkách, zemřela.

Od Sokolího hnízda k Edmundově soutěsce

... slouží návštěvníkům dodnes.

Edmundovi se zhroutil svět. Nový smysl života po nějakém čase nalezl právě v horečnatém a nesmírně kreativním rozvíjení turistiky. Jeho bynovecké panství zahrnovalo také Hřensko. A právě v jeho okolí nalezl Edmund všechno, co hledal. Byl jednak sám vášnivým turistou a obdivovatelem krás Českého Švýcarska a jednak měl tolik odvahy a předvídavosti, aby se s vervou,

Edmund Clary-Aldringen nelituje prostředků, vrhl do podnikání v oblasti dosud téměř neprobádané – totiž právě v turismu. Milníkem jeho snah se stal rok 1881. Edmund, z Benátek znalý italských reálií, pozval do Čech italské dělníky, kteří byli v té době zdaleka nejlevnější, a pustil se do dvou odvážných projektů. Škoda, že dnes nemáme mozek podobný tomu jeho. Prvním projektem totiž bylo zcela logické „zkolonizování“ děčínské Fudžijamy – kopce Růžáku. Tenhle čedičový solitér v pískovcovém moři je vidět odevšad. Jak úchvatný tedy musí být pohled z něj! Edmund tu proto nechal postavit čtrnáct metrů vysokou dřevěnou rozhlednu a – jako moudrý podnikatel – vedle ní restauraci. Věděl navíc, že je vždycky lepší spojit kapitál s nadšením, a to nejen svým. Dal se tedy dohromady s růžovskou sekcí děčínského Horského spolku. On dodal peníze, materiál a dělníky, horalé vyznačili přístupové cesty a zpracovali vyhlídkové panorama. Dnes po rozhledně a restauraci nezbyla ani památka. V téže době ale Edmund zhodnocoval i jinou svou investici. Před několika lety nechal vydláždit cestu ke klenotu kraje, k Pravčické bráně 6 . Teď tu stavěl restauraci, a ne ledajakou – byl to výletní zámeček Sokolí hnízdo, který, přilepen na skalní stěně, stojí a funguje dodnes. Edmund dal navíc vytyčit a zprovoznit i panoramatickou stezku kolem skal vinoucí ze z Mezní Louky 7 (nazvána byla po jeho sestře – Gabrielina), takže vznikl dodnes atraktivní okruh. Pravčická brána se stala obrovským magnetem, pánové ve fracích a dámy v krinolínách, pochopitelně s najatými mezky a nosiči, sem putovali ve špalírech. Edmund moudře vybíral vstupné a pyšně vodil kdekterou vzácnou návštěvu nejen na Pravčickou bránu, ale také do hřenského ústí soutěsky řeky Kamenice. Byla tu krátká cesta končící u starého jezu. Úchvatné kulisy skalních stěn šplhajících kolmo k nebi jakoby přímo z hladiny neklidné říčky jeho návštěvníky nadchly. Edmund tu tedy postupně nechal zbudovat i mnohá zastavení, která pojmenovával po členech své rodiny. Postupně mu došlo, jaký potenciál soutěska má. Koncem osmdesátých let Edmund povolal dvě stovky, jak jinak, italských dělníků, konkrétně barabů neboli razičů tunelů ve skalách, nákladem sedmnácti tisíc zlatých nechal vybudovat přístupové cesty, tunely, nový jez, zainvestoval i lodě a všechno potřebné vybavení, a 4. května 1890 mohl být slavnostně otevřen plavební úsek od té chvíle zvaný Edmundova soutěska 8 . Mezi vyhlídkami na skalním masivu naproti Pravčické bráně stojí neokázalý kamenný sloup. Až kolem něj půjdete, zastavte se na chvíli a vzpomeňte vděčně na muže, který roku 1894 zesnul v Teplicích, na muže, který dal Českému Švýcarsku punc turistického ráje.

HISTORIE A KULTURA

Praktické informace Do areálu Pravčické brány, největší skalní brány v Evropě, se platí vstupné 75 Kč dospělí / 25 Kč děti. Edmundova (Tichá) soutěska měří 960 m, Divoká 450 m. Jízda trvá v Edmundově soutěsce asi 20, v Divoké pak 15 minut. Lodě jezdí od jara do podzimu, denně od 9 do 18 hodin (Divoká končí už v 17). Pozor – nejezdí-li lodě, trasu nelze projít! Informace na www.hrensko.cz/soutesky

Vodopád v Edmundově soutěsce

Plavba na lodičkách soutěskami Kamenice

TURISTIKA

Výlet k sousedům

Skalní město v Ostrově

Praktické informace Spoustu zajímavých údajů objevíte na www.maslabskeskaly.cz, na stránkách obce Tisá www.tisa.cz, anebo si zajděte do informačního střediska v Tisé (čp. 205), které je otevřené od pátku do neděle, od začátku dubna do konce října (dovoláte se tam takhle: +420 475 222 440).

Vstup do skalního města u Tisé

Skalními městy bez hranic Mohutné Labe plynoucí vznešeně úchvatným kaňonem rozděluje Českosaské Švýcarsko na dvě části spojené mosty a přívozy. Pravobřežnístrana je, hlavně na českém území, známější. Ta levobřežní přitom skrývá místa, kde se člověku dech zastaví a duše pookřeje. Pojďte, vydáme se spolu na nevšední výlet obrovským komplexem skalních měst propojených údolími, lesy a říčkami a budeme objevovat tajná místa a nahlížet tak trochu jinak na místa proslulá.

Z Tiských stěn až na dno Ostrova Začneme v Tisé 9 , protáhlé obci, která jako by byla podhradím gigantického hradu, jehož hradby a fantaskní cimbuří se táhnou do nedohledna. Dobrá, nejsou to hradby, jsou to Tiské stěny, ale při troše fantazie… Tohle skalní město je jedním z nejznámějších v zemi. Je k tomu řada dobrých důvodů – na nevelké ploše je tu za skalní stěnou ukryté dokonale propletené bludiště skalních věží, puklin a soutěsek, podivuhodných náměstíček a průlezů, kde každá skála má své jméno, kde z výšky shlížejí kamenní sloni, želvy, medvědi, ba i starostové a sťatí majoři a kde člověk, ať sem přijde třeba posté, objeví vždycky něco nového. Dětské eldorádo v Malých Tiských stěnách, kde ve zcela bezpečném a mělkém labyrintu vydrží děti v hebkém písku běhat hodiny, to opravdu jinde nenajdete. Když už je člověk syt skalní schovávané, měl by se rozhlédnout po kraji. Z útesů Tiských stěn je to krásné, ale teprve z romantické kamenné rozhledny na vrcholu stolové hory Děčínský Sněžník je to velkolepé. Je to sem z Tisé pár kilometrů, poslední dva docela krutě do kopce, ale zážitek, který člověku v každé roční době

Výlet k sousedům

TURISTIKA

a za každého počasí dopřeje ochoz rozhledny, je, obávám se, nepopsatelný. Za mlhy je to koráb na moři, za soumraku elfí hrad, na podzim středobod třeskutě barevné palety… Hnedle vedle Tiských stěn tančí na kraji lesa desítky skal ve skoro neznámém skalním městě Rájec. Těžko se hledá – vlastně tak trochu po pravé straně kopíruje silničku z Tisé do Rájce, o to je krásnější. Člověk tu má pokaždé pocit, že je úplně prvním poutníkem,, který sem pronikl. Vydáme-li se ale z Tisé po červené směrem na Ostrov, čekají nás skalní města hned dvě. Tedy, to první je spíš skalní vesnice, Volské kameny se jmenuje, stojí ale určitě za prozkoumání, a druhé, Ostrovské skály, je zase jiné, tajemnější a neokázalé, ale mystické. Ostrov je vůbec čarodějné místo, člověk si tu připadá jako na dně obřího kamenného hrnce. A všude po obvodu jedna slavná horolezecká cesta za druhou – tady je skálolezců vyhlášený ráj. Nemáte-li stoupání dost, vydrápejte se ještě na hraniční cestu a z ní na panoramatickou Hraniční vyhlídku – Grenzplatte, abyste si Ostrov prohlédli pro změnu shůry.

Skalní labyrint v Tisé

S Herkulem do pohádky

Tajný tip

Protože ze všech Zážitků, co už jich vyšlo, dobře víme, že tady je hranice jen bezvýznamná čára na mapě, vydáme se odvážně dolů, do údolí říčky Bělé, která o pár kilometrů dál už slyší na jméno Biela, a všude kolem nás je náhle Bielatal 10 . Před nějakými sto lety to bývala proslulá rekreační lokalita, dnes sem ale jezdí málokdo. A to je přesně šance pro nás, protože my k zážitku nepotřebujeme pohodlné penziony a kapely vyhrávající na tanečních terasách, nám stačí to, co tu vykouzlila příroda. Kousek za Ottovým mlýnem, u parkoviště, vede doprava po můstku přes Bielou stezka do skal. Tam, v příkrém svahu, začíná Skalní ulice – Felsengasse, která nás brzy dovede na jedno z nejúžasnějších míst celého Českosaského Švýcarska, k ohromujícím Herkulovým sloupům. Sliboval jsem, že ztratíte dech – tak tady to bude na beton. Dvě štíhlé skalní věže vedle sebe jsou úžasné odkudkoli, ale z vyhlídky ve svahu, kdy člověk mezi nimi vidí, jak se slunce šine doprava, k západu, a začne zlatit, nač skrze stíny dosáhne, na to nezapomenete, co živi budete. Za to ručím. A zase o něco dál tyčí se vysoko na skalní stěně věž z pohádky. Zespoda Herkulovy sloupy je naprosto impozantní, nebudete ochotni věřit, že to není věž hradu černokněžníkova a že v ní není vězněna nebohá princezna Flambulína… Když vás stezka značená žlutým kolečkem vyvede až nahoru, romantika zůstane, ale nebude už tak pohádková. Kamennou vyhlídku Bielablick tu v roce 1880 postavil jistý J. G. Kaiser z nedalekého Rosenthalu ku potěše milostivého panstva turismu holdujícího. Kamenným oknem uvidíte protější skalní město. Takže zase do údolí a po schodech i po žebřících nejprve na Janovu vyhlídku – Johanniswacht, ze které je vidět hrdá pevnost Königstein jako na dlani, a pak na impozantní Saský kámen – Sachsenstein, který je třeba zdolat po skoro kolmých kovových žebřících, za což je šplhoun odměněn spektakulárním pohledem na Herkulovy sloupy i na celý hřeben Děčínského Sněžníku.

Tedy, pěšky se to všechno zvládnout skoro ani nedá, na kole ano, chcete-li ale přidat ještě senzační Labyrint u Leupoldishainu, bude moudré vzít auto. Nejlépe z Děčína do Bad Schandau, kolem Königsteinu (jestli ho neznáte – povinnost!) do kopců a tam na malé parkoviště u lesa, a vzhůru do labyrintu vytesaného matičkou přírodou do obrovských plochých pískovcových bloků. Pukliny a uzounké průlezy, štěrbiny a úžlabinky, dokonalé bludiště cestiček – naštěstí ne příliš rozsáhlé. Pak dolů do Bielatalu k Ottomühle a po silnici do Tisé a zpět do Děčína.

TURISTIKA

Pod Studencem

Krajina pod Studencem

Co je ještě okolo U hlavní silnice v Jetřichovicích stojí Grieslův kříž. Na tesané cestě, kudy chodívali obchodníci se zbožím, až kola trakařů vyryla do skály ostrý zářez, uvidíte obraz sv. Jana Nepomuckého. U mostku přes řeku Kamenici na skále bude v nejbližší době zavěšen obnovený obraz Nejsvětější Trojice.

Podivuhodný kraj pod Studencem Kdoví, čím to je, ale v oblasti Českého Švýcarska je jedna enkláva, která má zvláštní a úplně jedinečnou atmosféru. Alespoň mně, když kousek za Chřibskou, Na Potocích, odbočím přes malý můstek a projedu zalesněným kopcem plným serpentin, pokaždé připadá, že vjíždím do jiného světa. Nejspíše to má na svědomí přízračný vrchol Studenec, který jako by objímal kus země plný rozlehlých pohorských luk, lesnatých roklí i útěšných údolí potoků a říček.

Přes Jehlu a Zlatý vrch

Rozhledna na Studenci 12

Pro zdatné turisty mám obzvláště do křupava vypečený nápad, jak se do téhle „středozemě“ dostat. To se vyrazí z českokamenického náměstí a jde se po modré, pořád do kopce, až na Jehlu, čedičový ostroh vypínající se nad město s úchvatnými výhledy do kraje. Odtud pak přes Bratrský oltář, jedno z emocionálně a duchovně nejsilnějších míst oblasti, do obce Líska a odtud, zase do kopce, na Zlatý vrch s jinde nevídanou gigantickou stěnou z čedičových sloupců, většího bratra známých Varhan, dál do nádherného sedla pod Studencem a odtud na vrchol knížete zdejších lesů – vrchu Studence, na jehož kamenných mořích se prohání stádo kamzíků (máte-li obzvláštní štěstí, zahlédnete je) a z něhož můžete díky hrdé kovové spirále rozhledny hledět svobodně a do daleka. No a sestoupíte-li dolů stříbrnými bučinami, které prosvícené zapadajícím sluncem vyhlížejí jako mohutné lesní chrámy, dostanete se do vísky Studený 11 . A to je místo, které stojí za to vidět. Než prozradím proč, vezmu ještě ohled na ty, pro které je kopcovitá cesta přes Studenec neschůdná. Ti ať volí pohodlí autobusu z České Kamenice. Takže ten Studený…

16 Socha u Bratrského oltáře

Pod Studencem

Znovuzrozeno. Díky! Ono nejde jen o to, že je tu mnoho jedinečných věcí k vidění. Skoro bych řekl, že rozhodující je fakt, že tu žijí lidé, kteří si svého okolí a svých kořenů váží a jsou ochotni pro ně i mnohé udělat. Funguje tu Občanské sdružení pod Studencem v čele s paní Jitkou Tůmovou a jeho aktivita je vidět na každém kroku. Tak třeba – v bývalé hasičské zbrojnici vlastními silami zbudovali informační centrum a o víkendech v něm sami vlídně radí návštěvníkům obce. Úplnou novinkou je vybudování zážitkové trasy okolím obce a její přehledná mapa umístěná právě u infocentra. Až ji budete procházet, mějte na paměti, že drobné církevní i světské památky, které budete cestou obdivovat, byly renovovány a často i zachráněny právě díky zmíněným nelhostejným lidem. Já osobně se jim vždycky, když projdu tuhle nádhernou trasu, tiše a s úctou pokloním.

Zážitková trasa A co vás na zážitkové trase čeká? Můžete zvolit pěti- anebo jedenáctikilometrový okruh. Pojďme se spolu vydat na ten delší. Silnička směrem na Lipnici je od počátku sevřená už zmíněnými loukami, a i kdyby vás nečekalo už nic jiného, je to prostě krásný kus země. Jenomže čeká. Každou chvíli. Pomník padlým v první světové válce, dva pečlivě Lehmannovy pomníčky renovované malované kříže, Lehmannovy pomníčky…, u těch se zastavme. Souvisejí totiž s rakousko-pruskou bitvou pod Studencem, která na oněch krásných lukách zuřila v létě roku 1757 a barvila po tři dny trávu do nachova. Když se pak slavilo 150. výročí téhle mohutné bitvy, nechal Eduard Lehmann z Chřibské vystavět první a o tři roky později i druhý pomník. Je věru těžké, naštěstí, představit si, že namísto poklidně se pasoucích krav tu kdysi umírali lidé jako na běžícím pásu. Po nádherném zastavení svatého archanděla Michaela sestoupáte do Hluboké rokle. To je místo, které vám uvázne v paměti na dlouho. Už sama rokle je krásná a klidná. Kdo neví, co ho tu čeká, bývá ohromen – lesní Mariánská kaple vytesaná do skalního bloku s hlubokým reliéfem Panny Marie Pomocné s Ježíškem v náručí. Byla vystavěna jako výraz díků za záchranu před morovou nákazou v roce 1733. Na několika místech kolem kaple objevíte skalní výklenky s obrazy – a buďme za to vděčni, protože donedávna tam byly jen slepé pískovcové plochy. V Lipnici si uděláme kratičký výlet k Schiffnerovu kříži a pak už se vydáme podél potoka ke kamennému smírčímu kříži. Právě tady máme možnost volby – buď zpět do Studeného, anebo do překrásného Pavlina údolí, které tu tvoří Chřibská Kamenice a kde už zase lze přejít suchou nohou po nově zbudovaných můstcích (když ty staré vzala děsivá síla vody při nedávné bleskové povodni) až k Rusalčině jeskyni a rybníčku a dál, na kraj Jetřichovic, kde doprava do lesa odbočuje neznačená cesta, místy tesaná do kamene, a už jen jít po ní je úžasný zážitek. Tesaná cesta nás vyvede do Rynartic, odkud se, vedeni modrou značkou, vrátíme na kraj Pavlina údolí a dokončíme okruh proti proudu Studeného potoka. Poslední dvě zastavení nás čekají právě tady – Johnova kaple z roku 1760, která byla obnovena teprve docela nedávno (a hádejte, díky komu!), se znovuobjeveným deskovým obrazem Panny Marie Pomocné od Ernsta Vatera (ano, autora slavných rynartických skalních trpaslíků), a pak kolem posledního z křížů do výchozího místa.

TURISTIKA

Praktické informace U parkoviště ve Studeném najdete přehlednou mapu s vyznačením cesty, na které je několik odpočinkových míst a laviček, kde můžete vydechnout anebo chvíli rozjímat. Cestou není mnoho míst, kde je možnost koupit si občerstvení. To si můžete dopřát na koupališti v Jetřichovicích anebo zase až ve Studeném.

Johnova kaple

Tajný tip Když se v Rynarticích vrátíte kousek z kopce po silnici, dojdete až k Vaterovým trpaslíkům. Až sejdete dolů k mostku v Pavlině údolí, můžete se pokusit najít ve skále vytesaného medvěda – pravděpodobně také od Ernsta Vatera. Mariánská kaple

TURISTIKA

Srbská Kamenice

Praktické informace Leccos užitečného najdete na stránkách www.srbska-kamenice.cz, nejlíp ale uděláte, zeptáte-li se v informačním středisku, které je v dubnu a květnu otevřeno o víkendech a pak až do konce září den co den.

Jabloňovým údolím tam a zase zpátky V Českém Švýcarsku je jedno údolí, které si lidé oblíbili už kolem roku 1000. Nádherná protáhlá niva tvořící břehy dravé říčky Kamenice, z obou stran sevřená stráněmi přilehlých kopců, z nichž ten nejmajestátnější je slavná dominanta kraje – Růžovský vrch. Je to místo natolik kouzelné, že pouhý výčet toho, co je tu k vidění a k prožití, by tyhle dvě stránky hravě zaplnil. Však uvidíte sami, až se do Srbské Kamenice 13 vydáte.

Cestou dřevěných ptáků

Procházku touhle obcí a jejím okolím je vůbec nejlepší začít tam, kde silnice od České Kamenice protíná pomyslný začátek vsi. Tady totiž začíná jedna z nejpůvabnějších naučných stezek v zemi. Nelžu. Sestává ze sedmi zastavení u malovaných cedulí, je jako nit provlečená celou obcí a ujdou ji i tříleté děti. Ty budou nadšené už po pár stech metrech na dětském hřišti plném houpaček, laviček, kolotočů, prolézaček – samozřejmě dřevěných, a to za dohledu vyřezávaných soch ptáků a zvířat, ba i myslivce a větrného klauna. To všechno na louce, která ještě začátkem minulého století nebyla zelená, ale bílá. V obci totiž až do roku 1880 fungovalo dvaadvacet bělidel – našedlé plátno pokrývalo každičké místo a, hojně kropeno, měnilo péčí sálajícího slunce barvu na zářivě bílou. Kolem cesty jsou nově vysazené jabloně, tedy stromy, které bývaly pro vesnici charakteristické, ale postupně mizely. Stezka

TURISTIKA

Srbská Kamenice pokračuje za mostkem, ale ještě než se vydáte po kamenném schodišti, které už samo o sobě je historická památka, ke kostelu svatého Václava, udělejte pár kroků po silnici. Vyplatí se to – do skály je tu totiž díky mlynáři Günterovi už od roku 1701 vytesán úchvatný reliéf Korunování Panny Marie. A pak už vzhůru ke kostelu. Chcete-li si jej prohlédnout, povede se vám to nejspíše o některém z hojných koncertů, které se tu pořádají. A až budete scházet od kostela, dost možná vám do kroku zaduní Svatý Václav a Srdce Ježíšovo, dva mohutné zvony, na které jsou Srbskokameničtí patřičně hrdi. Vyřezávané ukazatele vás povedou dál po stezce – kolem pomníku obětem první světové války až k výhledu na Růžák a Strážiště a zase dolů do vsi, přímo k informačnímu středisku, kde od dubna do konce září pokaždé narazíte na nějakou pozoruhodnou výstavu i na stálou expozici o historii a zajímavostech obce. Poslední cedule vám nabídne kratičký výlet – a jestli si chcete nechat poradit, vydejte se tam. Žlutá značka vás povede kolem přírodní rezervace Arba, mokřadní louky s pozoruhodnými rostlinami, která je na jaře kropenatá bledulemi, až na kraj skal. Na jedné z nich je kamenné plato, vyhlídka na celé údolí Srbské Kamenice. Místo, odkud nedokážete dlouhé minuty odejít. Zejména když objevíte na kraji plata uzoučké schody vysekané do skály. Sestoupíte-li po nich, přenesete se do doby třicetileté války, do důmyslného úkrytu, ze kterého je rozsáhlou puklinou vidět do kraje, a plenící švédská soldateska táhnoucí vesnicí vás, budete-li tiší, mine bez povšimnutí. A až se budete vracet, všimněte si, že vesnice je přímo protkána podstávkovými domy, je jich tu dvaapadesát a patnáct z nich je dokonce chráněnou památkou.

K Dolskému mlýnu i do Slunečního údolí Srbská Kamenice je prostě krásné místo. Nadto je to i pohodlné východisko jedinečných výletů. Třeba úpatím Růžáku nad Ferdinandovou soutěskou (kde se v letech 1878–1939 provozovaly výletní jízdy na člunech, podobně jako je tomu dodnes v soutěskách dále po proudu Kamenice, u Hřenska) až k Dolskému mlýnu, a klidně dál, až do srdce národního parku. Anebo málo známý výlet do Slunečního údolí kolem několika pevnůstek lehkého opevnění, jak my laici říkáme, bunkrů (některé z nich jsou o víkendech otevřené a je možné si je prohlédnout i zevnitř), idylickou cestou lukami, ze kterých nečekaně vystupují pískovcové skály. Obzvláště zajímavá je pak výprava skoro zapomenutou kostelní stezkou v rokli Hadergrund (směrem na Olešku) lemovanou třemi skalními výklenkovými kaplemi. Hned vedle je možné tiše a s pietou postát u pomníku obětem letecké katastrofy z roku 1972. Pád letadla tu tehdy zázrakem přežila jen letuška Vesna Vulovič, kterou zdejší považují tak trochu za svou – vždyť se tu podruhé narodila. Je vám to málo? Tak se vypravte směrem na Růžovou a v lese objevte Riedlův kamenný smírčí kříž s reliéfem meče, čtvero křížky a letopočtem 1792 – to na památku loupežného mordu spáchaného v těch místech na kupci Riedlovi. (Nejlépe o půlnoci, protože to se vám prý u kříže splní i to nejtajnější přání.) Nemusíte ovšem jenom putovat. Srbská Kamenice láká i ke klidnému spočinutí – s prutem v ruce. Rybník Lesní (opět směr Oleška) je vyhlášeným a oblíbeným rybářským revírem. No a že tu rostou houby – tím si buďte jisti. Pevnůstka lehkého opevnění, vulgo bunkr Tak co víc chtít?

Reliéf Korunování Panny Marie

Tajný tip U Zelené hospody je možné pronajmout si hřiště s umělým povrchem pro všechny míčové hry. Stačí zavolat, telefonní číslo najdete přímo u hřiště. Nedaleko odtud se můžete podívat na pozoruhodnou kořenovou čističku pro patnáct rodinných domů.

Dolský mlýn

Malovaná cedule na naučné stezce

TURISTIKA

Hinterhermsdorf

Soutěska Obere Schleuse

Víte, že... ... první dřevěná hráz sloužící k plavení dřeva z okolních lesů k Labi tu byla vybudována kolem roku 1667? A že současná, památkově chráněná hráz pochází z roku 1931? A že skoro devadesát let se tu plavilo dřevo a zároveň se tady vozili turisté na lodičkách, protože plavba dřeva byla zastavena až v roce 1967?

KOTLINA JAKO Z OBRÁZKU Hinterhermsdorf 14 je kouzelná vesnice, mnozí dokonce tvrdí, že je to nejkrásnější ves celého Německa. Leží na samé hranici s Českem, v srdci národního parku Saské Švýcarsko. Většina turistů, a já nebyl výjimkou, se sem vydává kvůli proslulé divoké soutěsce Obere Schleuse. Jakmile jsem ale začal sjíždět do malebného údolí, pochopil jsem, že Hinterhermsdorf toho nabízí neskonale víc.

Křížem krážem vesnicí i lesem Tak například už jen procházka po vsi – půvabná naučná stezka mezi jedenasedmdesáti podstávkovými domy, která logicky vrcholí v jednom z nich, v Heimatstube, kde se dá zdarma projít malé muzeum s dokonale rekonstruovanou typickou světnicí lesních dělníků z konce 19. století. Já měl to štěstí, že jsem tu narazil na pana Manfreda Dittricha, nestora zdejšího turistického ruchu, který mě celou vesnicí provedl, a já vám teď mohu složit raport. Takže třeba: Lesní naučný areál se dvěma okruhy (jeden je sjízdný i s kočárkem). Je tu dětská naučná stezka, která se dá projít čtyřikrát, vždycky s jinými druhy otázek a soutěží, dětská via ferrata, informační středisko s expozicí péče o les i mohutné koryto, jímž se ze svahu spouštělo vytěžené dřevo. Jen půldruhého kilometru pozvolného stoupání nad ves, a jste u paty rozhledny Weifberg. Kdo na ni vystoupá, uvidí do daleka – především si ale uvědomí, jak nepodstatné jsou lidmi vymyšlené hranice. Jedna jediná úchvatná a nedělitelná příroda, kam se podíváte – a že to do Mikulášovic je slabá hodinka chůze!

Lodí až k Hornímu splavu Světnička rodiny lesního dělníka

Málo platné, největším tahákem je ale soutěska Obere Schleuse. Za nějakých 45 minut dojdete pohodlným svažujícím se terénem až ke kotvišti výletních lodí. Ty tu jezdí už od roku 1879 díky nápadu vrchního nadlesního, pana Hermanna Schlegeho. On to byl, kdo stál u počátku značení

Soutěsky Křinice turistických cest i u provozu loděk samotných. Dodnes je to mysteriózní zážitek. Zrcadelná tišina, kterou hlídají do nebe vztyčení skalní velikáni, ostrůvky a trsy travin vynořující se z vody... Od lodiček je pak možné vydat se buď nádhernou cestou nad Křinicí po modré značce, procházet skalními tunýlky, obdivovat nejvyšší smrk Saska i klikatící se Křinici, anebo, a to jsem vyzkoušel já, zdolat svah po červené, stoupat uzoučkým schodištěm na skálu Hermannseck, prolézat pod převisy a protahovat se puklinami až k vyhlídce Königsplatz, ze které je vidět soutěska v celé kráse. Z konečné lodiček se ale dá jet po vodě i zpátky anebo se vrátit stezkou ve svahu – to pro ty, kteří si na náročný výstup úplně netroufají.

Ať se práší za kočárem Cestu k přístavišti v soutěsce si ovšem můžete užít i v pohodlí, nasednout hned za vsí na „osobní žebřiňák“ a nechat koně, aby vás dovezli až dolů k vodě. Na takový kočár se vejde až 18 pasažérů a cesta trvá půl hodinky tam a tři čtvrtě zpátky. A nebojte se, že se budete nudit, budete totiž sedět u stolu, popíjet pivo nebo limonádu a třeba i chladivý sekt... Připadá vám to jako dobrý nápad? Pak byste měli vědět, čí je. Za těmihle výlety stojí rodinná firma Eschenbach. Když jsem se k Eschenbachům vypravil, Kočárem za zážitky zjistil jsem, že na jejich statku funguje pozoruhodné muzeum zemědělských nástrojů (za průvodce se platí, za samostatnou prohlídku ne). Hlava rodiny sháněla často přes sto let staré exponáty, kde se dalo, až ze sběratelského koníčka vybujelo zmíněné muzeum. Eschenbachovi nabízejí i půvabné okružní jízdy idylickým okolím vesnice na kočáru taženém koňmi – buď s piknikem, tedy skvělým kotlíkovým gulášem, koláčem a kávou, anebo panoramatické s dalekými výhledy do kraje. A v zimě si tu můžete objednat výlet na devítimístných saních – samosebou opět tažených koňmi.

Vyspat se dorůžova Už jste asi pochopili, že Hinterhermsdorf je místo, kde se dá pobýt i několik dní. Když to došlo mně, poohlížel jsem se po slušném ubytování. Dal jsem na doporučení a svěřil se do vlídné péče nově rekonstruovaného hotelu Erbgericht v historické budově v samotném středu obce. Čekal mě tu moderní a světlý, velmi komfortní pokoj (kromě sedmnácti dvojlůžáků tu mají i čtyři moc pěkná patrová apartmá), a protože jsem toho nachodil až až, úlevně jsem spočinul v sauně. Tenhle hotel je rodinný, a opravdu, i atmosféra je tu vysloveně rodinná. Venku terasa s velkorysým grilem, pár desítek metrů fantastické koupání v rybníčku na návsi předělaném na romantické koupadlo s pontonem, pláží, dětským hřištěm a lezeckou stěnou (všechno grátis!). A jídlo? Český kuchař, a tedy opravdické české knedlíky třeba s domácím vepřovým guláškem, domácí sulc, saský tataráček v zelném listu, úžasná soljanka se smetanovým kloboukem a pohádkové pelmeně, pochopitelně vepřové koleno, „pánský řízek“ se sázeným vejcem a cibulí a – ještě teď ho cítím na patře – právě z pece vytažený štrúdl se zmrzlinou... Pro děti speciální jídelníček a omalovánky – a pozor, to všechno důsledně bezbariérové! A pak se řekne – venkovský hotel.

TURISTIKA

Praktické informace K Obere Schleuse se dostanete i z české strany – pěšky po červené z Kyjovského údolí, na kole zpočátku stejnou cestou a pak na okraj Hinterhermsdorfu, na Wettinplatz, kde se dá nechat kolo a dojít asi kilometr pěšky. Místa na kočáru – k soutěskám i na výlety – si můžete objednat na info@pferdehofeschenbach.de. Soutěsky „jezdí“ od Velikonoc do Dušiček, stejně tak kočáry s koňmi, o prázdninách denně, jinak jen o víkendech. První kočár odjíždí v 10.30 a pak jede každých 90 minut, naposledy v 15 hodin (poslední loďky vyjíždějí v 16 hodin). Více na www.pferdehof-eschenbach.de. Informace o hotelu Erbgericht najdete na www.hotel-erbgericht.de, o všem, co souvisí s vesnicí, pak na www.hinterhermsdorf.de.

Útulný hotel Erbgericht

TURISTIKA

Kytlice

Kytlické chalupy jsou rozesety po stráních

Co je ještě okolo Jak patrno z vedle uvedeného, Kytlice bohatě žijí i v zimě. Zavítáte-li sem v době sněhové nadvlády, vezměte si běžky! Nedaleký areál Polevsko s pravidelně upravovanými okruhy pro klasický běh i bruslení je komfortní příležitostí k nádherným toulkám s prkénky na nohou.

VESNICE K ŽIVOTU URČENÁ Uprostřed nádherných lesů, v údolí řeky Kamenice, která je tu ještě mladičká, leží Kytlice 15 , vesnice, která nejspíše někde ukrývá velmi silný magnet. Kdokoli sem totiž zavítá, je jednou provždy přitahován zpátky. A stovky lidí to také udělaly, vrátily se a zůstaly tady jako spokojení majitelé rekreačních chaloupek a chalup. V těch lesích něco prostě musí být. Copak by se tolik herců, zpěváků, spisovatelů, divadelníků a filmařů mýlilo? Horníček, Brodský, Řehoř, Landovský a dnes Fischerová, Obermannová, Černocká? A s nimi dalších skoro pět set chalupářů, tedy stejně jako stálých obyvatel? Kdepak, oni vědí, proč se sem vracejí. Pro jedinečnou, neokázalou a blaženě klidnou atmosféru pospolitosti.

Přehlídka radosti ze života

Kytlický masopust

Já vím, tenhle časopis je určen turistům. Ty v Kytlicích rádi vidí a mají jim i co nabídnout, ale... Kytlice jsou zkrátka v první řadě obec, která je nesmírně štědrá k těm, kdo tu trvale, nebo tu a tam, žijí. Je to obec určená k životu. A tak, mám-li doporučit turistovi, co zažít v Kytlicích, řeknu jen – přijeďte a buďte tu. Dívejte se, poslouchejte, nechte se pozvat mezi lidi. Riskujete sice, že už se odtud nevrátíte, ale stojí to za to. Tak podívejte – Kytlice (necelá pětistovka duší, pamatujete?) mají: tři stálé divadelní scény (loutkovou a půdní v Obecním domě a lesní pod širým nebem v části zvané Mlýny), chrámový pěvecký sbor (při barokním kostele svatého Antonína Paduánského, mimochodem, patrona vás cestovatelů), výstavní síň s pravidelnými výstavami, jarmarky, bleší trhy, Jablkobraní, lampionový halloweenský průvod, varhanní koncerty (na nově opravených varhanách, na které si zdejší sami významně přispěli), Kytlický advent, Sobotní tvoření (kroužku dovedných rukou), Velikonoční těšení, soutěže o Utopence

Kytlice

TURISTIKA

roku anebo už legendární Světové zelí v Mlýnech (sejde se i na dvacet konkurenčních nakládaných dobrot), masopust, MDŽ, ples, pět hospod s denním provozem a poctivou kuchyní... No, spěchali byste odtud?

V kůži školáků za hodným vodníkem Dobrá, není nám dáno tu žít, jen sem nahlédnout. Tak pojďme – třeba do nově vyštafírovaného Obecního domu. Že je to bývalá škola, poznáte záhy, a budete tomu rádi. V přízemí totiž sídlí informační centrum. Až do něj vejdete, zmocní se vás obava, že jste zapomněli žákovskou knížku. Vypadá totiž jako historická učebna. Až si necháte poradit, kudy kam a co všechno v Kytlicích a okolí vidět, požádejte o dvě věci – a klidně se odvolejte na mě. Za prvé, nechte si otevřít skříň. Skrývá úchvatnou školní sbírku motýlů – pohádka. Za druhé, nechte se provést po domě, nahlédněte do loutkového i půdního divadla, ale hlavně – do školní třídy. Jako byste se ocitli ve Svěrákově Obecné škole. Škamny, vycpaniny, pomůcky, tabule, mapy, staré třídní knihy – naprosto kouzelný zážitek. A pak se jděte projít obcí. Na hřbitůvek okolo ladovského kostela – mísí se tu jména sudetských Němců se jmény současnými, neboť tohle je hřbitov plný tolerance, který neztratil kontinuitu. Na dětské hřiště s půvabnými dřevěnými sochami. Určitě taky k Lesnímu koupališti na Mlýnském rybníce. To je jedno z nejmalebnějších přírodních koupališť v zemi, dá se tu koupat, jezdit na lodičkách, lelkovat, a to všechno ve shodě s vodníkem Šmidrkalem, který tu tiše hlídá od doby, co ho Jan Ryska (taky tu uvázl) vymyslel a napsal, od roku 1996 dokonce v dřevěné podobě. Anebo jen tak choďte, žasněte nad krásou podstávkových chalup a smekejte před vůlí a úsilím jejich majitelů, neboť to oni je vyrvali zkáze a udrželi v oku lahodící kráse. Školní muzeum v Obecním domě

Do lesů i za křehkou krásou Okolí Kytlic je nesmírně přívětivé. Cesta kolem Lesního divadla líbezným údolím Bělé až k Bělskému rybníku choulícímu se uprostřed lesů, anebo cyklistické výpravy k Hraničnímu rybníku a dál, třeba až k sirnému prameni pod Luží, nebo na stinné cesty po úpatí Jedlové, či ještě na Pustý zámek – to po proudu řeky. A jste-li houbaři, nemusíte si stanovovat žádný cíl, prostě jen choďte a nechte se hostit zdejšími štědrými lesy. Jeden tip je ale velmi speciální – vydejte se po lesní silničce směrem na Chřibskou do Krásného Pole. Tady, naproti točně autobusu, na vás čeká utěšená podstávková chaloupka, penzion Pod Železným vrchem. Proč vás sem ale ženu? Mají tady keramickou dílnu. Paní Havelková v ní tvoří kouzelné keramické dekorace do interiérů i zahrad a velmi ráda vás uvítá, provede, a když se s ní dopředu dohodnete, nechá vás či vaše děti vyzkoušet, jaké to je, pracovat na hrnčířském kruhu, naučí vás, co je šlikr a jak že se vlastně s tou hlínou zachází, aby z ní byl třeba šnek nebo žába nebo sůva. Máte-li čas, nabídne vám i vícedenní relaxační keramický kurz. Je to zážitek intenzivní a vlídný. Já tu omamnou vůni hlíny cítím dodnes.

Lesní divadlo v Mlýnech

Praktické informace Jistě chápete, že zkontrolovat před návštěvou Kytlic web a zjistit, co se tu právě děje, je moudré. Doporučím hned dvě stránky: www.obec-kytlice.cz nebo www.kytlice.eu. Je tam všechno. A ještě jeden tip: www.sborkytlice.cz – to abyste nasáli atmosféru jednoho z kytlických spolků. Chcete-li v keramické dílně něco víc než jen okukovat či nakoupit, zkoukněte www.zeleznyvrch.unas.cz, případně volejte +420 775 371 780.

Kostel svatého Antonína Paduánského

TURISTIKA

Rozhovor

Správná trojka aneb Kdo za tím vším je

Víte, že... ... společnost nabízí i balíček Českosaské Švýcarsko – To jede!? Že se v jeho rámci můžete vydat autobusem, parníkem, vlakem i tramvají do světa skalních měst? Že obsahuje spoustu výletů, které si můžete sami objednat a vyzkoušet na vlastní kůži? A že navíc vyhrál Grand Prix 2012/2013 v kategorii Nejlepší turistický produkt roku?

V Krásné Lípě na náměstí stojí zelený dům a v tom domě, nejsou-li zrovna v terénu, pracují tři lidé, bez kterých by turistický ruch v Českosaském Švýcarsku věru nebyl, kde je. Turistické oddělení a Destinační agentura obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko – tak se jmenuje jejich pracoviště v Domě Českého Švýcarska v Krásné Lípě. Za těmihle písmeny jsou ale především tři aktivní, pro svůj region hořící a velmi sympatičtí lidé, kteří tvoří báječně fungující tým. Jiří Rak je mozek, Dana Štefáčková ústa a Romana Kořínková ruce. Výsledky jejich práce potkáváte doslova na každém kroku – a je samotné můžete snadno potkat také. Jirku jako průvodce při výletech, které pořádají, Danu třeba na veřejných akcích společnosti, nebo ji zaslechnete v rádiu či zahlédnete v televizi, a Romanu především při čím dál oblíbenějších fotoworkshopech. Když jsem se jich ptal, co oni to vlastně dělají, shodli se na tom, že jednak pomáhají národnímu parku České Švýcarsko, který chrání flóru a faunu, tím, že o tomhle nádherném koutu republiky dávají lidem vědět, propagují ho, vymýšlejí programy, akce, osazují zajímavá místa informačními tabulemi, a pak také pomáhají obcím a zdejším podnikatelům v turistickém ruchu, aby mohli vytvářet turistům a návštěvníkům čím dál lepší zázemí. Jak jste se vlastně k téhle práci dostali? Jirka: Já jsem původem Pražák, ale rodiče mě už ve dvanácti letech poslali jako přílišného hubeňoura do ozdravovny v Jetřichovicích. Strašně se mi tu zalíbilo, a když jsem se vrátil, začal jsem se pídit po mapách. V tehdejším kulturním středisku NDR v Praze jsem objevil mapu saské části téhle oblasti, protože mi bylo jasné, že ty nádherné skály přece nemohou končit s hranicemi. Od té doby jsem tu byl, jak to jenom šlo, a prochodil jsem českou i saskou část. Ze začátku s tátou, později s kamarády a klidně i sám. Nakonec jsem se náhodou potkal v krásnolipském kině se zakladatelem ópéesky Markem Mrázem a nějaký čas nato jsem opustil místo manažera v nadnárodní firmě, nechal (každý týden od pondělí do pátku) rodinu v Kolovratech u Prahy a rozjel se do míst, kam jsem už čtyřicet let jezdil jako turista. A začal jsem pro turisty pracovat. Dana: To já jsem odtud, z Rumburku. Vystudovala jsem v Praze historii a učila pak na zdejší škole dějepis a občanku. Odjakživa jsme s rodiči courali po výletech, a tak když jsem jednou v novinách objevila inzerát, že ópéeska hledá člověka na práci s veřejností a PR, šla jsem do toho. Učila jsem se od nuly, ale právě to mě bavilo. Najednou byla práce, kterou jsem dělala, za mnou vidět, byla jsem svobodnější a postupně jsem tomu úplně propadla. Romana: Já jsem taky z Rumburku a s Danou jsme kamarádky už od základky. To ona mě sem přivedla, když jsem se po otevření hranic jako celník už nechytala. Začínala jsem jako administrátor vzdělávání a postupně jsem přešla do turistiky. Mám od mala moc ráda přírodu, ale teprve díky téhle práci jsem s úžasem začala zjišťovat, že je tu daleko víc krásných míst, než jsem tušila.

Křinice

Na co z toho, co se vám za ta léta povedlo, jste nejvíc pyšní? Jirka: Asi na to, že jsem se mohl stát součástí tohohle regionu, něco konkrétního pro něj a pro lidi tady dělám, že tu nejsem anonymní, naopak

TURISTIKA

Rozhovor že lidi oceňují, o co se snažíme, a že prestiž ópéesky je za těch deset let, co existuje, na velmi vysoké úrovni, že je to prostě zavedená a hodnotná značka. A taky na to, že se nám daří vybudovat v lidech vztah, že o nás mluví, doporučují Českosaské Švýcarsko a hlavně – že se vracejí. A když někdo po akci, bez ohledu na to, zda Čech, Němec nebo třeba Holanďan, přijde a poděkuje, tak to zahřeje možná nejvíc. Dana: Jednak na to, že mi novináři začali věřit a spoléhat na mě, že už je nemusím prosit, aby o nás psali, ale že se na mě sami obracejí a chtějí o nás psát. A že mi věří i zdejší. Možná největší satisfakci jsem ale zažila, když jsem dostala na starost infopanely. Najednou jsem to byla já, kdo rozhodoval, kde bude taková cedule stát a co na ní bude napsáno – takže to šlo od paniky k ohromné spokojenosti. Až mě to dojímá, když někdy jdu okolo a vidím, že si to lidi čtou, že je jim to k užitku. Romana: Pro mě to jsou jednoznačně fotoworkshopy s Vaškem Sojkou a Petrem Juračkou. Starám se o ně už několik let, mám na starosti úplně všechno, snažím se jejich účastníky rozmazlovat a hlavně – jsem pořád u toho, vstávám s nimi a vidím tu úchvatnou krajinu z fantastických míst, a i když s nimi nefotím, mám všechny ty obrázky v duši. A pak taky další programy, třeba výlety do skal z akce České Švýcarsko – to jede! Děláte celou škálu programů, akcí, výletů – proč je to lepší s vámi, než na vlastní pěst? Všichni: No protože my všechno připravíme, vymyslíme a zorganizujeme a těm, kdo jdou s námi, pak už jen stačí přijít včas a mít dobré boty. Je to, jako kdyby vás třeba po Barceloně provázel člověk, který se tam narodil a žije tam. My prostě za ta léta víme, kam jít, co vynechat, čím jet, aby i ta doprava byla zážitek, a známe místa, která běžný turista neobjeví… Vypadáte naprosto spokojeně – chybí vám vlastně něco? Všichni: Možná bychom mezi sebe potřebovali dalšího člověka, kreativního nadšence, někoho s otevřenou myslí a chutí dělat nové věci. Byla by to taková transfúze nové krve, nakoplo by nás to zase někam výš.

Růžovský vrch – dominanta krajiny

Praktické informace Informace o všech programech, akcích a o obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko najdete na www.ceskesvycarsko.cz.

Jirka Nejoblíbenější místo: Skály kolem Zeughausu v oblasti Velký Zschand, která sousedí s našimi Křídelními stěnami a Pravčickou bránou. Co ho ještě těší: Cestování – hlavně naše nádherné severovýchodní hory od Hřenska přes Ještěd, Jizerky, Sněžku po Adršpašské skály a Kladsko, a pak Slovensko, každotýdenní návraty k rodině. Přání: Aby hranice zmizely doopravdy, i v srdcích lidí, aby informace proudily, aby byla lépe provázaná doprava. A jedno tajné – abychom někdy chodili po starých stezkách, které dnes zarůstají zapomenuty ve skalách. Dana Nejoblíbenější místo: Jetřichovické vyhlídky. Co ji ještě těší: Rodina, synův hokej, cestování, historie, nordic walking (s Romanou). Přání: Aby konečně všichni, kdo tu žijí, pochopili, že národní park je obrovská šance, že je to plynový, a ne brzdový pedál. Romana Nejoblíbenější místo: Dolský mlýn. Co ji ještě těší: Nový dům, rodina, přátelé, sjezdové lyžování, nordic walking (s Danou). Přání: Aby se vždycky někde našly peníze na to, co děláme, aby se to nikdy nezastavilo.

D+R+J 2013

TURISTIKA

Oybin – výlet k sousedům

Hrad a klášter Oybin, sen každého romantika

Praktické informace Zážitky a nabídky výletů s průvodcem v okolí Oybinu i jinde objevíte na www.ceskesvycarsko.cz. Pro zajímavost ale probrouzdejte i www.oybin.cz, www.soeg-zittau.de.

Tam, kde je nebe klenbou chrámovou Nevím o romantičtějším místě. Zborcený hrad a klášter Oybin 16 v horách, které mají dvě jména – na jihu Lužické, na severu Žitavské, v Horní Lužici, na dohled od českých hranic, to je místo tak mystické, že jeho kouzlu fascinovaně propadl dokonce král romantických malířů Caspar David Friedrich. Jeho obrazy zříceniny katedrály zbavené klenby a střechy stály na počátku záchrany místa, které nevidět znamená ochudit se o jeden z největších zážitků souladu přírody a architektury.

Parním vlakem s Jirkou Rakem

Kamenná palice Kelchstein

Jsou chvíle, kdy se na cesty rád vydávám sám, a jsou jiné, kdy se rád přidám k někomu, kdo ví, jak takovou cestu vyšperkovat a vyladit. Tentokrát všem doporučuji, aby si u obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko zabukovali tenhle úžasný výlet, a na nádraží v Rybništi nastoupili do komfortního vlaku „trilex“ a rozjeli se směr Varnsdorf, Žitava spolu s Jirkou Rakem. On má totiž, jak vyplývá z rozhovoru, který jste právě dočetli, nejen načteno, ale především nachozeno. Tak, jsme ve vlaku, který na cestě z Rybniště do Liberce projede územím tří států. Jirka nás ale vypakuje už v tom druhém, v saské Žitavě, a ještě předtím nás připraví na zásadní technický přemet v čase. Z moderního „trilexu“ totiž na žitavském nádraží přesedneme do historických vagonků úzkokolejné železnice Zittauer Schmalspurbahn (funguje nepřetržitě už od roku 1890), tažených vílou mého dětství, parní lokomotivou. Řeknu vám, sedět v dřevěném jídelním voze, zakusovat bratwurst a lokat pivo, dívat se, jak se krajina vynořuje z oblaků šedé páry a zase v nich mizí, tu a tam vyjít

Oybin – výlet k sousedům na plošinku mimo vagon a nechat si párou i proudícím vzduchem čechrat vlasy – to je zážitek, který už není moc k mání. Vystupuje se na nádražíčku v Kurort Oybin, které vypadá jako budova z modelové železnice. Jirka už rázuje půvabným městečkem vzhůru a vede nás do horského kostela. Jeho interiér vyrazí dech – je vystavěn jako divadlo se stupňovitými lavicemi a korunuje ho nádherný malovaný strop. Pak nahoru, Rytířskou soutěskou na Oybin. „Přes Oybin vedla stará obchodní cesta z Prahy do Zhořelce a Karel IV. tu nechal na základech skalního hrádku vystavět mohutný strážní hrad a později i klášter celestinů s nádherným gotickým chrámem nesoucím charakter práce pražské stavební školy Petra Parléře,“ vypráví Jirka, aniž zpomalí. Za chvíli jsme nahoře a okouzleni bloudíme někdejšími místnostmi hradu, prohlížíme pozoruhodnou expozici o jeho dějinách, žasneme nad dalekými výhledy a se zatajeným dechem vcházíme kolem slavného Knihovního okna do chrámu. Na jaře 1577 ho požár vzniklý po úderu blesku připravil o střechu, klenba se zhroutila. Síla toho místa je naprosto mimořádná, protože novou klenbu tvoří samotné nebe. Úžasná šmolková modř, tu a tam oblačné fresky a kamenné stěny vzlínající vzhůru jako ruce vztažené k modlitbě. Člověk tu ztichne a pocítí sílu vesmíru. Když se pak dívá z někdejší chrámové věže, dnes rozhledny, do krajiny, ale i dolů, do míst, kde kdysi stály lavice a mniši tu kutnami stírali prach z dlažby, je pocit jedinečnosti velmi intenzivní. Bloudění po vrcholu Oybinu je nádherné. Horský hřbitůvek, který slouží od středověku dodnes, skalní vyhlídky, kamenná cisterna, zbytky hradeb – úžasné místo.

Po hřebeni k Čertovu mlýnu Výlet se mění v túru. Z Oybinu dolů, lázeňským městečkem k úpatí protějšího hřebene a vzhůru skalní stezkou až na vrchol svahu a ještě výš, po příkrých schodech a žebřících na špici Ostrého kamene – Scharfensteinu. Už ve středověku tu bývala pozorovatelna – a není divu. Z téhle skalní věže je vidět kol dokola, celé Žitavské hory, Oybin, Hvozd, Luž, ba i Ještěd, Jizerské hory a Krkonoše. Cesta dál vede po hřebeni až ke skalnímu útvaru Töpfer, podivuhodné bráně obrů se schůdky vedoucími až na vyhlídkovou plošinu. Hřeben nás pak vede dál, než začne klesat a v prudkém sestupu nás dovede do údolí k Čertovu mlýnu, kde nás Jiří zase pěkně naskládá do vagonků úzkokolejky a odveze do výchozího místa.

Kamenné palice, Hvozd nebo dům plný motýlů Pokud se tu přece jen ocitnete sami, anebo dorazíte z české strany hraničními stezkami třeba z Krompachu, prozkoumejte i širší okolí Oybinu. Hned nad ním se na kraji lesa tyčí rudé kamenné palice Kelchstein, podivuhodné skalní útvary. Úžasná je i dvouhlavá hora Hvozd (Hochwald) s kamennou rozhlednou na jednom a turistickou chatou na druhém vrcholu. Dobré je zajet i do městečka Jonsdorf, proslulého Motýlím domem s třiceti druhy motýlů, tropickými terárii a akvárii. Výhoda je, že právě do Jonsdorfu vede jedna z větví úzkokolejky, takže i odtud se můžete vracet v oblacích starodávné páry.

TURISTIKA

Jen nebe je klenbou zborcené katedrály

Tajný tip Pokud jste milovníci šlapek, tedy samosebou těch u horských kol, určitě vyhledejte stránky www.mtbadventure.cz! Tady nejenže vám půjčí kvalitní horské kolo, ale především vám nabídnou, abyste se na cyklovýlet či vícedenní cyklovýpravu vydali s nimi. Protáhnou vás málo známými trasami Českého Švýcarska i Lužických hor, přizpůsobí náročnost i délku trasy vašim schopnostem a odhodlání a ještě vás nechají vybrat, co byste nejradši chtěli vidět. Samozřejmostí je i zajištění ubytování, pozoruhodností pak pobytové cyklobalíčky na míru.

TURISTIKA

Rybniště

Ze dna rybníka k výšinám Pokud budete hledat místo, kde si v širokém sedle podává ruku České Švýcarsko hlídané Širokým vrchem a Lužické hory střežené Plešivcem a Žulovcem, doputujete bezesporu do Rybniště 17 . Jedlová se zrcadlí na hladině Velkého rybníka

Praktické informace Cokoli o historii i současnosti obce najdete na www.obecrybniste.cz. Kompletní a aktuální informace o dopravě nejen v okolí Rybniště zase na www.ceskesvycarsko.cz/cs/ jizdni-rady.

Pěšky, vlakem, autobusem, vždycky z Rybniště Tahle půvabná vesnice dělá svému jménu čest, obklopují ji totiž tři významné vodní plochy – Školní rybník, ve kterém se dá idylicky rybařit, Velký rybník, vůbec největší vodní plocha na Děčínsku, obklopená prokvetlými loukami a skýtající hnízdiště desítkám druhů vodních ptáků, a vodní nádrž Chřibská, důležitá zásobárna pitné vody rozlévající se v lese na úpatí Malého Stožce. Ostatně i samo srdce obce vyrostlo na dně vysušeného rybníka, který dnes připomíná už jen nádherná lipová alej. Do Rybniště ale stojí za to vyrazit nejen kvůli vodě. Už třeba dosti raritní secesní kostel svatého Josefa z přelomu desátých let minulého století, doslova zářící barvami, je unikum. Rybniště je ale především úchvatným východištěm do obou krajinných celků. A nejde jen o geografickou polohu, ale i o dopravní komfort. Totiž, na rybnišťské nádražíčko přijíždějí vlaky ze Šluknovského výběžku, z Rumburku i Varnsdorfu, a pokračují dál do Čech, třeba do Doks nebo do Kolína. Zmíněnými vlaky se ale dostanete i dál, až do Saska k atraktivním turistickým cílům, třeba na tajemný Oybin, o kterém si přečtete, otočíte-li o stránku zpět.. Podstatné je, že z vlaku tu můžete přestoupit na turistické autobusy, třeba na ten, který vás protáhne úplně celým Českým Švýcarskem – až do Jetřichovic, Hřenska a Děčína. Zkrátka, turistický dopravní uzel.

Umrlčí stezkou na Karlovu výšinu

Secesní kostel v Rybništi

No a teď k těm výletům. Je vlastně jedno, na kterou stranu se vydáte, jestli do Lužických hor, po žluté na Malý Stožec nebo po červené na Jedlovou a Tolštejn anebo do přírodní rezervace k Velkému rybníku a na Světlík s nádherným větrným mlýnem, anebo opačným směrem, třebas po zelené do Chřibské, ale především a hlavně – po červené vzhůru na hřbet Širokého vrchu. Až tudy půjdete, vzpomeňte, že tahle prastará kupecká cesta sloužívala i jako umrlčí stezka, že tudy lidé nosili nebožtíky do Chřibské k pohřbu. Nejlépe vám to připomene Farská kaple s malebnou studánkou. Tady se smutný průvod zastavoval, odpočívalo se, pilo, rozjímalo a mysl se obracela k Bohu. A pak dál až na nádhernou Karlovu výšinu, málo známou, ale úžasnou vyhlídku na Doubici hovící si v údolí, na Růžák i pyšné pískovce Českosaského Švýcarska. A ještě dál, třeba po Köglerově stezce do Kyjova nebo po zelené do už zmíněné Doubice.

TURISTIKA

Doubice

Mozkové lázně na prahu národního parku Doubice

Doubice 18 je jednou z nejkouzelnějších obcí Českého Švýcarska. Má to hned několik důvodů. Tak především ojedinělý, protože živoucí soubor klenotů lidové architektury, podstávkových domů. Ať tu zaklepete na kterékoli dveře, otevře vám člověk, který po léta o svůj dům pečuje, šlechtí ho, ale v pokoře k tomu, co budovali ti, kteří nás předešli. Ovšem pozor, nejsou to žádní umanutí kutilové – vesnice žije bohatým a veselým spolkovým životem. A až vám tu někdo, třeba v jedné z pěti hospod, začne vykládat, že v Doubici jsou mozkové lázně, nemávejte rukou a zůstaňte tu pár dní. Obě hemisféry vám budou hlasitě děkovat. A vydejte se i do okolí, protože to je další důvod zdejšího kouzla. Třeba na výlet po žluté Úzkými schody až na Tokání anebo na výpravu proti času, do bývalé Zadní Doubice v Kyjovském údolí říčky Křinice, za velebným šumem křídel černých čápů. Anebo vyrazte na kole... Nedaleko je i úžasné koupání s přírodní písčitou i travnatou pláží u Kyjovské přehrádky. A ještě jedna nepřehlédnutelná rarita! Největší české srocení mohutných dřevěných soch (316!) – zábavní park u Staré hospody, ze kterého budete své ratolesti dostávat jen stěží. V Doubici se prostě dobře žije, dobře pije, dobře jí – a taky dobře bydlí.

Praktické informace Veškeré informace o Doubických chalupách hledejte na www.doubickechalupy.eu. O Doubici, jejím životě i okolí se nejvíc dozvíte na www.doubice.cz.

Tak trochu jiný standard Doubických chalup Tak třeba v Doubických chalupách. To je opravdu velmi netradiční rodinný penzion. Tři chalupy na slunné stráni obklopené nádherně udržovanou hektarovou zahradou, která má vysloveně relaxační charakter, s ohništěm, místy na grilování, trávníkem... Sedm apartmánů má tu nesmírnou výhodu, že jsou Doubické chalupy dvouložnicové, a tedy opravdu jako dělané pro rodinnou dovolenou. Nadto je tu hlavním zákonem čistota a to je, jak známo, základ útulnosti. Přitom charakter interiérů je opravdu chalupářský – menší okna, převládající dřevo, jako byste byli u někoho na návštěvě na chalupě. Ovšem tedy u někoho, kdo si při tom všem potrpí na komfort. Pan Petřík, majitel penzionu, rád říká, že to není než standard, ovšem někde v Tyrolsku, dodává. A skutečně – velkorysost těch pohodlných místností člověk ocení v celku i v detailu... Anebo další věc – jste tu v srpnu, a počasí se vám snaží namluvit, že je listopad. A vy najednou zjistíte, že podlaha hřeje! Temperuje se tu, kdykoli je třeba. Proto je také tak skvělé vydat se sem na jaře, na podzim anebo i v zimě a objevovat České Švýcarsko nebo Lužické hory v době jejich největšího půvabu. K dispozici je kolárna, pár kol vám dokonce i půjčí, na zahradě je stolní tenis, badminton – a to je ještě necelých sto metrů odtud k dispozici veřejné hřiště s umělým povrchem... Je vám to málo? Dobrá, přidám pohodlné a prostorné postele.

Úzké schody

TURISTIKA

Brtníky

Krajina kolem Brtníků se ráda choulí do mlžných cárů

Praktické informace Do Ametystu se dovoláte takhle: +420 733 548 023, a doklikáte takto: www.galerieametyst.cz.

Než projdete Brtníky, zdřevění vám kotníky Vesnička Brtníky 19 , část Starých Křečan, jako by tvořila hranici mezi Českým Švýcarskem a Šluknovskem a z obojího měla to nejhezčí. Najdete tu skvosty lidové architektury, drobné památky, křížovou cestu, nádherné výhledy, okolí je doslova prošito krásnými cestami za atraktivními cíli, nedaleko odtud mráz tvoří úchvatné ledopády a k tomu všemu teď uprostřed obce září zbrusu nový polodrahokam Ametyst.

O krásně umanutém Brtníkovi

Ametystové geody ohromí každého

Ametyst je nově otevřené centrum turistiky spojené s galerií. Než nahlédneme dovnitř, musím vám ale prozradit, kdo si ho vymyslel a vyvzdoroval. To jméno budete nejspíš znát, protože Zdeněk Patzelt je nejen bývalým ředitelem národního parku České Švýcarsko, ale především jedním z nejznámějších severočeských fotografů, který už dlouhá léta kouzelně mapuje ty nejkrásnější scenerie okolní krajiny. Má za sebou spoustu výstav a ceněných knížek, od fotografických po průvodce, a žije a tvoří v Brtníkách. Svoji vesnici miluje, a to tak, že velmi aktivně. Co to znamená? Inu, že mu to nedá a nedbaje času ani nákladů neustále někde něco

Brtníky

TURISTIKA

zkrášluje a upravuje, ba těžkou techniku objednává a s její pomocí vrací do původní podoby třeba pomníčky i větší stavby nalezené v pangejtech a rumištích, zatvrzele odmítá jakkoli rezignovat a zakládá iniciativy, které jednou křísí slávu zdejší křížové cesty, jindy vymýšlejí, jak pozdvihnout zájem turistů o Brtníky anebo třeba jak naložit s pokladem nalezeným v Kopci. K tomu se ale ještě dostaneme. Teď, když už víme, kdo si Ametyst vymyslel a stvořil ho z budovy bývalé samoobsluhy, můžeme dál.

Kameny z celého světa a fotky, které berou dech Ametyst už z dálky hlásá, že je v něm i informační středisko. To v Brtníkách dosti zásadně chybělo, protože takhle významné východiště turistických tras ho potřebuje jako hladový polévku. Nechci vás podceňovat, ale pro jistotu předkládám stručný manuál. Vystupte z toho, čím jste přijeli, a první kroky směřujte do „ametystového íčka“. Můžete mít nakrásně do puntíku naplánovanou trasu, ale tady vám prostě poradí zdejší věci znalí odborníci na zážitky. I kdybyste si měli odnést jen tip, že tu a tu trasu je lepší jít tím a tím směrem, že stojí za to se tamhle vyšplhat, protože výhled odtamtud je k nezaplacení, vyplatí se to. To ovšem platí pro většinu íček. Čím je tohle výjimečné? Tak předně, je otevřené denně, po celý rok!. Krom klasického vybavení literaturou, suvenýry, pohledy, doporučenými trasami, mapami, drobným občerstvením a vlídným slovem vás okamžitě obklopí úchvatné exempláře kamenů z celého světa. Přes metr vysoké ametystové geody, které vypadají jako kapličky plné barvených, světlem hrajících krystalů, jsou kupříkladu z Brazílie, ale najdete tu i nejkrásnější kameny tuzemské, včetně neskutečně barevných achátů, o kterých Zdeněk říká, že jsou nejkrásnější na světě, a velmi zajímavou kolekci kamenů z nejbližšího okolí. Nebudete ochotni věřit, že ty nádherné zelené olivíny a skvostné azurity našel autor expozice „támhle u lesa“. Abyste rozuměli, Zdeněk je vzděláním geolog, takže se tu můžete nejen rozhlížet a číst si cedulky, ale taky s ním o „šutrech“ klábosit, co čas dovolí. Nadto si můžete dosti pozoruhodné kousky i koupit – třeba lesklou červenou brtnickou žulu. Jakmile zvednete oči o něco výš, objevíte Zdeňkovu druhou zálibu – fotografii. Jeho snímky jsou vážně jedinečné, často i mnoho dní za rozbřesků vyčekané. I ty jsou ke koupi a vězte, že se na stěně obýváku vyjímají skvěle. Já osobně bych vám doporučil ještě jednu investici – některou ze Zdeňkových knížek. Jsou plné nádherné přírody ve všech formách. A krásně umanutý Brtník vám ji jistě rád i podepíše.

Poklady, kam se podíváš A kam vás z Ametystu nejspíše pošlou? Na oběd ke Krkovičkovi nebo do skvělé hospůdky U Oty v Kopci, určitě na Křížový vrch, kde k barokní kapli Nejsvětější Trojice vede široká cesta lemovaná třinácti výklenkovými kaplemi křížové cesty. Pochopitelně do Kyjovského údolí a k Brtnickému potoku. Dají se tu udělat nádherné okruhy – třeba přes Velký pruský tábor a Brtnický hrádek, jistě i na Zlodějku, prastarou cestu vedoucí po hřebeni do Mikulášovic a ještě dál až do Saska, k Zelenému kříži, k pramenům Mandavy, na Plešný vrch, na Vlčí horu, k obelisku v Horních Brtníkách anebo na tajné místo s luxusními výhledy nad nádražím… A jak je to s tím pokladem? V části zvané Kopec byl nedávno v jedné utěšené chalupě opravdu nalezen poklad – na osm stovek skleněných diapozitivů fotografa Johanna Webera z Kopce. Tak držte palce, ať to Kopečtí a Brtničtí vymyslí tak, abyste si je mohli prohlédnout i vy. Vidíte, já vám už v titulku říkal, že se nachodíte...

Brtnický potok

Víte, že... ... se v Ametystu doptáte i na přímo idylické bydlení? K dispozici jsou tři chalupy, jedna pohlednější než druhá. Hned naproti Ametystu je ta největší, se třinácti lůžky ve čtyřech pokojích (mimochodem, právě tady trvale bydlí zmiňovaný Brtník), na kraji vesnice druhá, menší, se zhruba devíti lůžky a naprostým soukromím, a třetí v sousední Vlčí Hoře, malá podstávková chaloupka, které se říká Bella vista, protože vzhledem k výhledům z místa, kde stojí, se ani jinak jmenovat nemůže. Ostatně, podívejte se na www.brtniky.cz nebo www.vlcihora.cz.

Velký pruský tábor

aktivní odpočinek

Kam s dětmi

Dům Českého Švýcarska v Krásné Lípě

Praktické informace Cokoli chcete vědět o Domě Českého Švýcarska, najdete na www.ceskesvycarsko.cz, i tady je otevřeno po celý rok. Rafty objednávejte prostřednictvím stránek www.zahranice.com.

Rafty na Labi

Zážitky z dětství se počítají dvakrát Znáte to. Co zažijete v dětství, to vám z paměti nevymizí, a čím je to podivuhodnější, tím častěji na to v životě vzpomínáte. A protože je dosti logické, že s sebou na dovolenou do Českosaského Švýcarska vezmete i svoje ratolesti, mám speciálně pro ně tři neobvyklé zážitky, o které byste je neměli ochudit.

Jízda na hřbetě vodního hada Na lodičkách už vaše děti asi byly, i parníkem se nejspíš svezly, ale co takhle raft? Žádný strach, nejde o divokou řeku, jde o vlídného, silného, ale klidného vodního tvora – o řeku Labe, která se zvolna vine úchvatným kaňonem. Možná namítnete, že jet raftem po Labi 20 je nuda k uzoufání. Chyba lávky! Je to naprosto strhující zážitek. A nejen kvůli těm fascinujícím kulisám. Jen vy sami si totiž v bezpečném raftu určujete, jak rychle pojedete, jestli budete makat jako šílenci nebo se necháte jen unášet proudem. Jen si to představte: míjíte mohutné, proti proudu se sveřepě deroucí nákladní čluny, na březích se míhají bobři a zvědavě po vás pokukují, v korunách stromů velebně přistávají volavky a kormoráni a ze skal na vás každou chvíli shlíží jiná kamenná tvář. Panorama skalních stěn se mění za každou zátočinou, po stěnách se píďalkovitě sunou horolezci – a vy, důležití a strašně dospělí, svíráte pádlo, smíte ho nořit do vody a připadáte si nejmíň jako Jack Sparrow. A kam se vydat? I to je na vás – můžete jen z Děčína (ale třeba také až od ústeckého Střekova) do Hřenska, spíše ale až do saské Schmilky. Nejoblíbenější trasa ovšem končí až v Bad Schandau. Takovou cestu ujedete za nějakých pět šest hodin, a to ještě stihnete v Dolním Žlebu

Kam s dětmi

aktivní odpočinek

zakotvit a dát si tu gáblík. Chcete-li raftování po Labi věnovat více dní, dostanete se až do Königsteinu, Pirny, Heidenau nebo Drážďan. A teď pointa: tohle všechno vám zprostředkuje firma Za hranice. Nejen že vám půjčí raft, ale především si ho od vás v cílovém kotvišti zase převezme a třeba vás, není-li vás víc než sedm, odveze i zpátky! Nebo vám sem přiveze vaše kola, takže se třeba z Bad Schandau můžete elegantně vrátit po Labské cyklostezce – a to už je teda zážitek velmi komplexní. Při vícedenních plavbách zajistí i ubytování, průvodcování, vymyslí program – no prostě, rozmazlovat vás budou jako vlastní.

Dům plný dobrodružství Píšu o tom v každých Zážitcích a nepřestanu. Dům Českého Švýcarska 21 na krásnolipském náměstí je totiž dětský sen. Zdejší expozice je důsledně interaktivní, takže děti neustále někam lezou, na něco sahají, s něčím si hrají, nakukují do kukátek, soutěží, ptají se a nacházejí tu odpovědi... Je to takový národní park v kostce, a ještě pod střechou! Dá se tu vystoupat na rozhlednu, roztočit větrný mlýn, nahlédnout do sopouchu, šplhat po skále, stát se malířem, fotografem, přírodovědcem nebo archeologem, pronásledovat jezevce klikatou norou, dívat se s otevřenou pusou na filmy či audiovizuální performance, běhat po schodech kolem lososího přechodu, poznávat po hmatu zvířecí kabátky a neustále hádat a uhadovat, co k čemu slouží, jak to funguje a proč to tak je. A úplnou novinkou je možnost vyzkoušet si plavbu horkovzdušným balonem nad krajinou obklopeni zvukovými efekty, zasvěceným komentářem, s možností určovat výšku letu nad místem, kde se zastavíte!

Hravá zahrada plná zvířat Každopádně ale děti vezměte do pozoruhodné a netradiční děčínské zoologické zahrady 22 na hřebenu Pastýřské stěny. Brzy pochopíte, že tady děti ani zdaleka jen neokukují zvířata, že se tu stanou součástí veliké hry na poznávání zvířecích zvyků, potřeb a schopností, že se tu během půl dne zcela nenásilně dozvědí víc než za půl roku ve škole. Skoro na každém kroku tu narazí na nějaký úkol, hádanku, soutěž, výzvu nebo záhadu. Čekají je hmatová okénka, ve kterých si osahají třeba svlečenou kůži hada, okénka čichová, mluvící tabule, kouzelná telefonní budka, ze které se dá volat zvířatům... Ta nekonečná řada her má ovšem jasný smysl – zábavně a s chutí poznávat tajemství zvířecí říše. Největším klenotem děčínské zoo jsou samozřejmě Helga a Siegfried, medvědi grizzly. Jsou to totiž jediní reprezentanti svého živočišného druhu na celém území bývalého Československa! Obklopeni ale budete i zvířaty, která jste možná nikdy ani neviděli. Třeba sambarem skvrnitým nebo ursonem kanadským, k tomu se přidá úchvatný a stále vzácnější levhart mandžuský, dále medvěd malajský, mravenečník velký, makakové, malpy a outloni. Nabídka je hodně pestrá , a to se ještě v první polovině roku 2013 k téhle partě přidal tapír jihoamerický! Aby toho nebylo málo, děti tu v jedné části zahrady, věnované fauně Českosaského Švýcarska, mohou vidět zvířata, o kterých jste jim sice říkali, že žijí „tady všude kolem“, ale s málokterým se člověku v přírodě poštěstí setkat tváří v tvář. Tady ano. K tomu velké dětské eldorádo se zbrusu novým průlezovým hradem... Co víc chtít?

Expozice v Domě Českého Švýcarska

Co je ještě okolo Až půjdete z děčínské zoo, zastavte se ještě pod kopcem ve čtyřpatrové Expozici Rajské ostrovy a projděte korálovým útesem, mangrovovým pobřežím, deštným pralesem, pouští i polopouští! A mimochodem – platí sem vstupenka ze zoo, tak ji nezahoďte!

Medvěd grizzly v děčínské zoo

Praktické informace Zoo Děčín je otevřená celoročně, otevírací dobu i spoustu dalších informací hledejte na www.zoodecin.cz.

aktivní odpočinek

Golf Janov

Na janovském hřišti si můžete zahrát i v kiltu

GOLF DRESS CODE aneb V čem v Janově na golf

Neodolatelná přitažlivost golfu

Na golfovém hřišti Janov je zakázáno hrát v modrých džínsech. Hráči musejí míti tričko s límečkem, případně se „stojáčkem“, nebo rolák.

Jak tak jezdím po Českém Švýcarsku a zkouším pro vás na vlastní kůži nejrůznější zážitky, dostal jsem se už několikrát na golfové hřiště v Janově 23 . Neumím si představit, že je někde na téhle planetě jiné golfové hřiště s tak nádhernou a spektakulární kulisou. Na jedné straně monumentální Růžák, důstojná Jedlová a za dobré viditelnosti i lužický Klíč, na straně druhé defilé saských stolových hor, na severu pak Křídelní stěny a v bezlistém období dokonce Pravčická brána se Sokolím hnízdem, na jihu zalesněný hřeben, ze kterého k nebi ční věž arnoltického kostela a ještě o kousek dál mysteriózní Děčínský Sněžník jako na dlani… Pokaždé jsem si říkal, musí být nádherné tady hrát, ale to není nic pro mě, nepatřím tak říkajíc do rodiny.

Předsudky jsou k ničemu Golf je sport, který obestírá spousta předsudků, výhradně ovšem u těch, kteří ho nehrají. A předsudky jsou vždycky k ničemu. A tak jsem to zkusil a zavolal manažerovi zdejšího golfového klubu panu Jaroslavu Novotnému – a byl jsem ztracen. Teď, po své první golfové zkušenosti, prohlašuji se vší důrazností – vykašlete se na předsudky a přijeďte do Janova vzít golfovou hůl poprvé v životě do ruky. A je jedno, jestli vám je pět, třicet nebo osmdesát. Golf je totiž možná vůbec nejdemokratičtější sport, jaký lidstvo vymyslelo. Každý tu má šanci, protože systém hendykepů umožní hrát začátečníkovi se skvělým hráčem, a jejich hra může

Golf Janov

aktivní odpočinek

být klidně úplně vyrovnaná! Navíc je to sport svrchovaně gentlemanský, koneckonců jeho britská tradice je tak důstojná, půvabná a svůdná, že stojí za to nechat si o ní vyprávět. Přesně to jsem taky udělal, když jsem onoho mlhavého zářijového rána postával, opřen o „devítku železo“, na „fairwayi“, sledoval, jak se z mlžných cárů dere slunce a zlatí okolní kopce, a dozvídal se spoustu věcí o historii golfu, o jeho pravidlech, o názvosloví, o druzích holí a především – o onom kouzelném golfovém gentlemanství.

Skutečný golfista nepodvádí V desateru zdejšího klubu je nádherná sentence: „Golf je hrou cti – hraješ-li jinak, nepoznáš nikdy to pravé uspokojení ze hry. Zvykne-li si gentleman používat kleště na cukr, buď si jist, že je použije, i když je u stolu sám.“ No řekněte, není to krásný návod, jak přistupovat nejen ke golfu, ale k celému životu? Jak jsem tak poslouchal ta slova o sportu, který jsem zatím znal jen z televize, v jednom kuse na mě dotíraly vnitřní pochybnosti. Poslouchat, to by ti tedy šlo, ale za chvíli tě postaví na odpaliště a tvá nešikovnost tě znemožní jednou provždy. A vida – další kouzlo. Když jsem pak skutečně stál na odpališti a křečovitě se snažil napodobit pohyby mého průvodce ve snaze koordinovat své tělo a donutit je, aby si uvědomovalo několik pokynů zároveň, došlo mi najednou, že ono proslulé golfové „nic to nechce, jen hrát lehce“ je svatá pravda. „Je to podobné, jako když kosíte trávu…,“ proniklo ušima do mého zmateného mozku, který na to zareagoval, vybavil si pohyby s kosou ve vysoké trávě a tak trochu nezávisle na mém vědomí dal pokyn tělu, které provedlo pohyb, a míček – světe, div se – odletěl v dál. Možná už jste někdy slyšeli o golfovém orgasmu, já ho v tu chvíli prožil. Podobné pocity jsem pak zaznamenal i na greenu. Míček, který jen a jen vaší zásluhou měkce sklouzne do jamky, to je úplně nová zkušenost – vítězství nad vlastní neobratností.

Jediné, co vám hrozí, je, že golfu propadnete Golf je z pohledu totálního kandrdase triumf koordinace. Co všechno je třeba dodržet, aby se odehrál zázrak letu míčku v kýženém směru a v patřičné vzdálenosti… A moje tělo to pomalu začalo chápat, ale pohříchu nezávisle na mně samotném. Je zbytečné psát dál – zkuste si to. Přijeďte sem třeba jen na pár hodin. Absolvujete to, co já, a nakonec si ještě zahrajete pár jamek. Budete s posvátnou bázní našlapovat na heboučké greeny, brouzdat vysokým „rafem“, budete přitom krásně mlčet, anebo zjistíte, že si vlastně máte co říct s člověkem, kterého vidíte poprvé v životě, a když se vám povede rána, zažijete omamný pocit, který se nedá srovnat s ničím jiným. A ta burácející symfonie přírody všude kolem… Já z Janova odjížděl přesvědčen, že není důležité, kolik mám na účtu ani s kým se znám a koneckonců ani jaké značky jsou věci, ve kterých jsem odehrál svou první jamku v životě. Odjížděl jsem nadosmrti „chycen“. A večer, před spaním, jsem se přistihl, jak si v pyžamu zkouším ten podivný povolený golfový postoj, kdy se tělo stává biomechanickým strojem a překvapí duši, která v něm přebývá…

Praktické informace Aktivity na golfovém hřišti v Janově objednávejte v Nord Bohemia Golfu: +420 602 445 651, informace na www.golfjanov.cz. Doporučujeme absolvovat: a) miniakademii = základní kurz (8 hodin) pro začínající hráče na získání místní herní způsobilosti; cena (2000 Kč) zahrnuje cvičitele, vstup na hřiště a půjčení holí a kurz je organizována pro 2 a maximálně pro 5 osob b) trénink = činnost určená hráčem po dohodě s cvičitelem, může se jednat o trénink na DR, hřišti nebo o výuku pravidel; trvá 25–50 minut a cena se pohybuje mezi 250–450 Kč.

Golfová akademie

HISTORIE A KULTURA

Zámek Weesenstein a pevnost Königstein

Na vysoké skále vznešený hrad stojí aneb Saské perly Pohádkový zámek naruby

Zámek Weesenstein

Praktické informace Co potřebujete vědět o Weesensteinu, dozvíte se na www.schloss-weesenstein.de, o Königsteinu zase na www.festung-koenigstein.de – obě stránky mají i českou verzi.

Tajný tip V žádném případě, až budete na Weesensteinu, nezapomeňte na svůj žaludek! Zámecký pivovar nabízí pivo vařené podle renesančních zvyklostí, je tu skvělá venkovská restaurace a kavárna s vybraným sortimentem dezertů. Na Königstein se můžete vypravit kdykoli po celý rok, ale fajnšmekři vědí, že úžasné je to o adventu, kdy tu probíhá velmi romantický historický vánoční trh, jaký jinde nezažijete!

Jeden z nejimpozantnějších saských hradních a zámeckých komplexů, opravdu pohádkově vypadající Weesenstein 24 , je pozoruhodným mysteriem, které vážně stojí za to poznat. Je to totiž zámek doslova naruby. Leží sotva 30 kilometrů od českých hranic, západně od Pirny, kousek od dálnice do Drážďan, v půvabném údolí říčky Müglitz. Jeho utajeným srdcem je mohutná žulová skála a všechno, co tu uvidíte, je jinak, než čekáte. Spletitá říše schodišť vám vyrazí dech, už proto, že třeba stáje jsou tu v pátém patře, zatímco panské komnaty se vzácnými dobovými tapetami (jedny z posledních v Sasku, kde ještě můžete vidět originální interiéry, původní šlechtickou bytovou kulturu) jsou o podlaží níž než sklepy, do kterých se tu chodí nahoru, taneční síň je na půdě... Všechno to ale má dobrý důvod – zámek byl totiž budován odshora dolů! Začalo se hradem na skále a postupně se dostavovalo, až byla celá skála „obalena“ nádherným architektonickým celkem, který, přestože vznikal řadu století a najdeme tu prvky snad všech stavebních slohů od gotiky po neoklasicismus, působí jednolitě a nesmírně vznešeně. Prohlídka interiérů je cestou saskou minulostí, zdejší tapety jsou jedinečné, zámecká zahrada přechází z neoklasicistní zimní zahrady přes barokní francouzskou po rozsáhlý anglický park. Příjemným luxusem je český audioprůvodce, který si při vstupu půjčíte – a jste dokonale v obraze.

Pevnost v oblacích Na stolové hoře omývané Labem stával už v polovině 13. století český hrad, neboť tohle území bylo za krále Václava I. i mnohá další léta součástí Království českého. Teprve koncem 16. století se hrad změnil na nedobytnou pevnost Königstein 25 , teď už saskou. Postupem času pevnost mohutněla, takže dnes je to jedna z největších horských pevností v Evropě. Je fascinující procházet těmi přísnými zdmi, dívat se daleko do kraje, zažívat na zdejších nádvořích trhy a slavnosti – například když v červnu zaútočí švédská vojska anebo když v červenci vypukne Festung Aktiv, tedy velmi akční outdoorové sportování – a prohlížet si nesmírně zajímavé expozice pevnosti se sluchátky českého audioprůvodce na uších, nahlížet do nejhlubší vrtané studny v Sasku, procházet kasematy a sklepeními, po hradbách kolem bašt... A že se ještě vracím k těm sluchátkům, půvabnou novinkou je speciální audioprůvodce pro děti, které tak procházejí pevností s úsměvem a třeba i písničkou na rtech a zkoušejí odpovídat na otázky – třeba kolik vojáků muselo spát na jedné cimře nebo proč tu asi potřebovali tak hlubokou studnu – a ve sluchátkách jim s odpověďmi pomáhají jejich vrstevníci Max a Marie. Děti se formou hry dozvědí spoustu věcí a hlavně – ani na chvíli se nenudí! Pevnost Königstein

Šluknovský zámek

HISTORIE A KULTURA

O dobrých koncích ŠlukNovského zámku Jsou místa, kam se člověk rád vrací. Pro mě je jedním z takových míst šluknovský zámek 26 . Proč? Protože mám rád dobré konce. Možná si ještě vybavíte článek z loňských Zážitků, kde jsem líčil mohutný požár, který na zámku vypukl v roce 1986 a zničil vlastně všechno od druhého patra výš, a to včetně střechy, i jedenadvacetiletou obdivuhodnou snahu o navrácení lesku a snad i slávy jednomu z klenotů saské renesance na území Česka. V roce 2008 byl zámek znovu otevřen a krom historické expozice poskytuje povznášející důkaz toho, že řemesla v dnešní době ještě nevymřela, že dodnes existují fortelní a nadaní řemeslní kumštýři, kteří dokážou vyrobit kazetový strop, křesla, lustry, skvostné vykládané podlahy, doslova ze střípků slepit původní kachlová kamna... Dodnes ve mně zůstal pocit hrdosti, že žiju v době, kdy tohle ještě někdo umí. A tak jsem se vypravil do Šluknova po roce znovu. A musím podat zprávu o tom, že dobrý konec koncem vůbec není, protože zámek žije bohatým životem, rozšiřuje své expozice, zmnožuje kulturní akce a lidé si do něj nacházejí cestu víc a víc.

Na slavnosti, na půdu i mezi vysloužilce a fořty Vypravit se sem můžete, prakticky kdy vás napadne, protože vyjma vánočních svátků, Silvestra a Nového roku je tady otevřeno denně. Už jenom blížit se k té dokonale souměrné a malebné budově je zážitek. A co dál? Přece – projít se přilehlou zámeckou zahradou, vejít do klenuté vstupní síně, dát si tu v cukrárně U Dlaska nepochopitelně dobrý Zámecké slavnosti větrník, nahlédnout do zdejšího dobře vedeného informačního střediska, nechat se provést expozicí zámku, vystoupat až na ohromující půdu a zúčastnit se tu nějakého koncertu nebo divadelního představení, vypít čaj v půdní zámecké čajovně anebo si vyčíhat termín noční prohlídky při svíčkách a stát se během ní součástí některé z pohádek či pověstí, či ještě lépe – vypravit se na velkolepé Zámecké slavnosti plné dobových kostýmů, řemesel i zábavy. A jak se rozšířily expozice? Inu zásadně, neboť dvě zcela nové přibyly. Ta první je expozicí Svazu c. k. vojenských vysloužilců zemí Koruny české - ŠLUKNOVSKO, VOJENŠTÍ VYSLOUŽILCI A VELKÁ VÁLKA. Uvidíte v ní vysloužileckou uniformu, přenosnou polní písárnu a spoustu dalších sbírkových předmětů, dozvíte se, že spolek vysloužilců vlastně nahrazoval vzájemnou pojišťovnu, a zjistíte, že za expozicí stojí Klub vojenské historie, který krom jiného po Šluknovském výběžku vyhledává a rekonstruuje pomníčky padlým z první světové války. A druhá expozice? MUZEUM LESNICTVÍ. To je zase výsledek dlouholeté spolupráce zámku a sousední střední lesnické školy. Najdete tu pozoruhodnou rekonstrukci pracovny fořta, nejrůznější dobové lesnické a myslivecké nástroje a pomůcky, ale třeba také místnost věnovanou meteorologickým přístrojům. Jak říkám, šluknovský zámek rozkvétá a je moc fajn být tu a tam při tom.

Šluknovský zámek

Praktické informace Potřebné informace najdete na www.mesto-sluknov.cz. Oblíbené Zámecké slavnosti se konají vždy poslední červnový pátek a sobotu.

Zámecká zahrada

Interiér zámku

ZAJÍMAVOSTI

Hudební České Švýcarsko

Zaposlouchejte se do krajiny skal a roklí

Praktické informace O festivalu v Srbské Kamenici – www.festivalsrbska.cz;, o Chřibském kulturním létě na www.chribska.cz. Pokud chcete průběžné a aktuální informace o kultuře na Děčínsku v osobnějším balení, zajděte si na sympatickou stránku www. facebook.com/Decinsko.

Hudba ze skal a roklí vytrysklá Nevím, jestli se vám to taky někdy stává. Jdu krajinou a najednou slyším hudbu. Nebylo by na tom nic divného, kdyby někde nějaká hrála. Ale nehraje. A stejně ji slyším. Možná je to tím, že jsme odkojeni filmy, a když se před námi začne odvíjet krajina, podvědomě slyšíme filmovou hudbu, která má umocnit nebo rozjitřit naše city a pocity. Chodím-li ale po Českém Švýcarsku, slyším hudbu skoro vždycky. Ona tu totiž je – zakletá a spící mezi skalami, v lesních roklích i na povětrných lukách, vynořuje se z mlh, vstává se sluncem a uléhá se stíny do vodních tůní. A byla tu odjakživa.

Kráčeli krajinou a slyšeli hudbu...

Víte, že... ... obecně prospěšná společnost České Švýcarsko vydala pozoruhodnou výpravnou knížku Jaroslava Holoubka s nádhernými fotografiemi Zdeňka Patzelta České Švýcarsko – Krajina inspirace, která mapuje právě kumštýřskou stránku téhle výjimečné krajiny?

Říkává se, že lidská duše je sama o sobě krajinou. Jaká tam asi hraje hudba? Nejspíše v každé jiná. Tomuhle třináctiletému chlapci, synovi lesmistra z Chřibské 27 , měkce zpívají housle v údolí Chřibské Kamenice, vznešeně burácejí trubky mezi skalami u Tokání a velebně vzlíná zpěv mnohahlavého sboru při pohledu do krajiny z vrcholu Spravedlnosti. Žije tu už pátým rokem a okolní krajině zcela propadl. Bude z ní čerpat po celý život. Stane se otcem moderní opery, proslaví se v Praze, Londýně, Paříži i ve Vídni, kde roku 1778 zemře, ale už nikdy mu z paměti nevymizí tiché zvonění rozkvetlých prstnatců na Marschnerově louce. Jmenuje se Christoph Willibald Gluck. Anebo tenhle mladík, který se tajně plíží ospalým náměstím České Kamenice 28 do kostela svatého Jakuba Většího, aby tam vyběhl Kostel svatého Jakuba Většího v České Kamenici

Hudební České Švýcarsko na kúr a slastně zabořil ruce do kláves varhan, místo aby se vzdělával v němčině, protože kvůli tomu ho sem tatík poslal – dobrý český řezník přece musí umět německy, vždyť se píše rok 1856. A on si místo toho lajdá po okolních kopcích a sumíruje nějaké skladbičky! A jak se jmenuje ten nezdvořák? Inu Dvořák. Antonín. Anebo tenhle nosatý mladík ve fráčku podle francouzské módy, který se prochází s mladou Južou Thunovou po zahradách děčínského zámku, v kapse žmoulá zbrusu nový valčík pro tuhle půvabnou dívenku a společně se dívají na důstojné Labe, jak se líně vine mezi dominantami skalních velikánů v ohromujícím pískovcovém kaňonu. Fryderyk Chopin. A mladý muž se vzletně uvázaným šátkem, který běží s roztaženýma rukama a vlasy plnými větru po hřebeni mezi Jetřichovickými vyhlídkami vstříc letícím valkýrám... Richard Wagner. A co ty desítky nadaných skladatelů, kteří v téhle Bohem vlídně nahlížené enklávě žijí, tvoří na objednávku i z čirého pnutí a vkládají do černých stop mezi pěti linkami celou tuhle krajinu i lidi, kteří v ní žijí? Augustin Stradal, Johann Christoph Kridel, Thaddeus Palme, Anton Rössler... Anebo Karl Ferdinand Pohl z Chřibské, virtuos na skleněnou harmoniku, pozoruhodný nástroj, který jeho otec zdokonalil a vyráběl. České Švýcarsko je prostě krásně znělé a velmi inspirující. A je tomu tak až do našich dnů. Skladatel Miloš Bok prožil dětství a dospívání obklopen nejmalebnějšími z chalup v Kamenické Stráni, do školy chodil v Růžové, krajinu hltal očima i ušima – z Pastevního vrchu – a už v osmnácti letech tu napsal své opus magnum – Missu Solemnis. I oratoria Skřítkové z Křinického údolí a připravovaná Apokalypsa v Kamenické Stráni, jak o tom svědčí jejich názvy, mají kořeny právě tady.

... a ta hudba dodnes zní My máme dnes dvě možnosti. Bloudit těmi krásnými místy a naslouchat jejich melodiím vlastníma ušima anebo vplout do bohatého koncertního života současného Českého Švýcarska. Tak třeba v Srbské Kamenici 13 , v kostele svatého Václava, se už bezmála dvacet let pořádá mezinárodní hudební festival. Každou srpnovou sobotu, a často také v září, můžete být součástí výjimečných koncertů klasické hudby v nádherném barokním interiéru. Za tímhle festivalem stojí sóloklarinetista Orchestru Národního divadla v Praze Tomáš Čistecký, a už jen to je zárukou nejen vytříbené dramaturgie, ale i vynikajícího interpretačního obsazení koncertů, které často stavějí na souzvuku varhan s lidským hlasem nebo sólovým nástrojem, můžeme sem ale zajít i na zajímavá komorní tělesa. Podobně tradiční je i festival Chřibské kulturní léto, který zahrnuje zajímavé koncerty, z nichž některé bývají věnovány i zdejší tradici výroby skleněných harmonik, i koncertní mše ve zdejším kostele svatého Jiří, ale také související akce – besedy, výstavy, přednášky, cestu pohádkovým lesem pro děti a samozřejmě prohlídky zdejší chlouby– muzea Tadeáše Haenkeho. Jen tak mimochodem, víte vy vůbec, že v Jiříkově 29 , konkrétně v jeho části Filipov, stojí od roku 1885 úchvatná novorománská bazilika minor Panny Marie Pomocnice křesťanů postavená na paměť zázračného uzdravení těžce nemocné tkadleny? Pokud ne, zajeďte se tam podívat. A nejlépe o prázdninách, protože to tam probíhá mezinárodní varhanní festival Arte Musica s brilantními interprety na ojedinělém nástroji. A přidáme-li jednotlivé koncerty leckde po Českém Švýcarsku, možností je mnohem víc.

ZAJÍMAVOSTI

Skleněná harmonika

Co je ještě okolo Abychom nezapomněli na velmi slibně se rozvíjející mezinárodní hudební festival Lípa Musica – ten zasahuje i do námi mapované oblasti, konkrétně na děčínský zámek, do zmíněné filipovské baziliky i do divadla v Novém Boru a saského Großschönau či Žitavy. Opět pozoruhodná dramaturgie a interpreti! Více na www.lipamusica.cz.

Chřibské kulturní léto

HISTORIE A KULTURA

Děčín

Děčínské nábřeží se zámkem v době, kdy knihovna ještě nestála

Praktické informace Veškeré informace o dění na děčínském zámku hledejte na www.zamekdecin.cz. Provozní dobu Městské knihovny, jakož i nabídku pořádaných akcí máte přehledně na www.dcknihovna.cz. A jedna užitečná rada – v knihovně i informačním centru můžete zaplatit kartou! Cokoli pak chcete vědět o informačním centru a turistických lákadlech Děčína vůbec, najdete na zbrusu novém a komfortním webu www.idecin.cz.

Zámecké komnaty

Dvě labské dominanty města Děčína Děčín 30 je největším městem Českosaského Švýcarska, píšu ukázněně do záhlaví tohohle článku a snažím se držet zpátky. Nejsem totiž objektivní, tohle město miluju od narození. Má podmanivou, i když ne pro každého hned zjevnou krásu, je to skvělý parťák pro život i vlídný hostitel. Pro tentokrát se nechme pozvat do dvou jeho významných budov stojících na opačných pólech časové osy.

Zámek do zahrad oděný Thunovský zámek tyčící se na skále nad hladinou Labe je prostě krásný. Kdyby to byl člověk, dostal by možná vyznamenání za útrapy, kterými musel projít ve dvacátém století. Dnes už je ale zase v perfektní formě. Rok co rok se rozšiřuje prostor, do něhož tu lze nahlédnout, vyhlídkové okruhy se mění a košatí. K „Zámeckým interiérům“ a „Baroknímu okruhu“ přibývá zbrusu nový, situovaný především do nově opraveného jižního křídla zámku a věnovaný přelomu 19. a 20. století, tedy době Jaroslava a Franze z Thunů. Ať si vyberete kterýkoli, budete okouzleni. Hádejte, který okruh popisuju teď: Po barokním mostě vás průvodce vezme do barokní konírny s výstavou kočárů a dál do nádherné barokní Růžové zahrady s úchvatnou salou terrenou, barokním glorietem a teprve nedávno zpřístupněnou krytou chodbou na pilířových arkádách do barokního kostela Povýšení svatého Kříže s kaplí Panny Marie Sněžné... Hm, to bylo snadné. Tak těžší otázku: Kdo všechno vás může po zámku provázet? Upřímně řečeno, podle toho, kolik vám je. Nejlepší to máte, jste-li děti. Těch čtyř- až šestiletých se totiž zmocní komtesa Klára a vydá se s nimi (vezme i rodiče, budou-li škemrat) „Po stopách zámeckých dětí“, tedy na zcela netradiční hravou prohlídku zámeckých komnat. Těch o něco větších se dokonce ujme sám černý rytíř Zikmund z Vartenberka, který děti protáhne i místy, kam se jinak návštěvníci zámku vůbec nedostanou – třeba sklepeními a parkánem. A jste-li tu v čase vánočním, provedou vás zámkem

Děčín samotní Jaroslav Thun s manželkou – jen se nesmíte k smrti vyděsit, když vám tu a tam pod nohama proletí dva sígři, hraběcí vnoučci, pro které se na zámku připravuje vánoční překvapení. Jedna novinka na děčínském zámku je ale hodna obzvláštní pozornosti, neboť se bude dotýkat všech, kdo budou zámek byť jen míjet. Po velmi dlouhé době otevírají se totiž jižní zámecké terasovité zahrady. Ano, ty slavné zahrady, ve kterých vůbec poprvé v zemích kontinentální Evropy vykvetla slavná viktorie královská (stalo se to roku 1852, tedy přesně padesát let poté, co ji rodák z nedaleké Chřibské Tadeáš Haenke v amazonských pralesích objevil). Tyhle zahrady jsou jednoduše úchvatné. Nabízejí zcela nové, volně přístupné korzo, ze kterého se otevírají nečekané a vlastně už zapomenuté pohledy na zámek. Když stojíte u barokního skvostu, čajového pavilonu, a díváte se přes kašnu se zurčícími vodotrysky vzhůru k zahradnickému domku, zámecké vinici, obloukovému mostu nebo zámecké věži, můžete si spokojeně říci, že přesně takhle se na své sídlo kdysi dívali i mnozí Thunové – a po nich pak dlouhá léta nikdo.

HISTORIE A KULTURA

Víte, že... ... město Děčín zřídilo dvě turistická parkoviště, na která vás spolehlivě navedou směrovky? Na levém břehu je to Vajer, na pravém pak parkoviště Atlantik na nábřeží před Městskou knihovnou. Z obou parkovišť se budete moci vydat na tematické výletní okruhy po městě, jejichž mapu naleznete na místě v infocentru.

Vyhlídkový dům plný slov a příběhů Jen o kousek dál, za ocelovým Tyršovým mostem na nábřeží Labe, si zase můžete dopřát pohledy, které dřív nemohl zažít nikdo. Teprve od roku 2012 tu totiž stojí nová, architektonicky pozoruhodná Městská knihovna. Ať se na ni díváte odkudkoli, je vám jasné, že to není ledasjaký dům. Trio architektů Šantavý Nová Městská knihovna – Svátková – Šedina ji pojalo jako obrovský regál s knihami. Tak jen račte dál. Je to dům světla, dům průhledů skrze jména literárních velikánů, dům knih a kultury vůbec. Až úplně dole najdeme velkorysé turistické informační centrum, které vám kromě klasických služeb podobných zařízení nabídne třeba i výbornou kávu ze zdejší pražírny a posezení na kryté terase s výhledem na vodu. Mimochodem – výhledy jsou vůbec jedním z největších taháků knihovny, kromě knih a ostatních služeb samozřejmě. Tak třeba balkon u půjčovny je místo, kam usednout, vzít si sem něco k pití, časopis nebo knížku, upíjet, učítat a dívat se na Labe, na most, na bílá křídla restaurace na Pastýřské stěně..., to je jednoduše řečeno letní nirvána. A to jsme ještě nebyli na střeše, kde rozlehlá terasa nabízí pohledy ještě výstavnější, nadto panoramatické. Úplná bomba je ale dětské oddělení. Nejde v pravém smyslu slova o knihovnu, je to vlastně naprosto univerzální hrací a tvořivý prostor, ve kterém se děti nadšeně stávají samy sebou, malují, hrají divadlo, pobíhají a třeba i spí. A to si představte, že knihovna má otevřeno od devíti ráno do osmi do večera, a dokonce i o víkendech. Zajít si sem třeba jen tak projet majly, zabrouzdat si po síti (to se dá samosebou udělat i v infocentru), poslechnout si koncert nebo si jen tak chvíli číst, to je vážně báječný nápad.

Růžová zahrada

Tajný tip Možná to budete považovat za nepřípadné, ale já vím své. Jsou zkrátka chvíle, kdy je dobré vědět, že Městská knihovna v Děčíně provozuje i veřejné záchodky, odděleně od knihovních prostor, takže člověk nemusí nedůstojně předstírat, že si jde půjčit knihu, aby mohl...

aktivní odpočinek

Varnsdorfské speciality

Lokál pivovaru Kocour zdobí měděná varna

Víte, že... ... varnsdorfské farmářské trhy se konají každou třetí sobotu v měsíci a že třikrát do roka mají bohatý doprovodný program? Veškeré informace o nich i o dalších bohulibých aktivitách MAS Šluknovsko najdete na www.mas-sluknovsko.cz.

Farmářské trhy ve Varnsdorfu

Pohádky o lidech, kteří zdobí Šluknovsko O MAS, tedy místních akčních skupinách, jsem nevěděl vlastně nic. Dokud jsem se ovšem ve Varnsdorfu nesetkal s Evou Hamplovou, předsedkyní MAS Šluknovsko. Nechme stranou definice – podle mě je MAS Šluknovsko prostě parta nadšených lidí, kterým není jedno, co se děje u nich v regionu, vymýšlejí projekty rozvoje oblasti, především v rámci Programu rozvoje venkova, získávají na ně evropské peníze a pak pustí mezi lidi výzvu: řekněte nám o svých nápadech, když budou v souladu s tím, co chceme pro region my, dostanete od nás příspěvek. Je až neskutečné, co všechno už podpořili – od oprav a záchrany sakrálních objektů přes dětská hřiště po nejrůznější lokální podnikatelské projekty. Tak třeba, zasazují se o návrat ovocnářství na Šluknovsko. Není to úžasné? Organizují farmářské trhy před varnsdorfskou Střelnicí. Anebo – viděli, že projekt Tolštejnské panství má obrovský potenciál, ale není rozvíjen, tak se ho ujali. Znáte tuhle úžasnou hru, ve které máte pas a putujete po panství, získáváte razítka a slevy a můžete se stát třeba i členem rytířské družiny Albrechta Berky z Dubé a nechat se pasovat na slavných Tolštejnských slavnostech? Ne? Tak rychle vyfasovat pas a vzhůru za dobrodružstvím. Teď se ale pojďme podívat na dva projekty, které mají certifikát regionálního produktu Českého Švýcarska a oba jsou podporovány MAS Šluknovsko.

O Kocourovi v půllitrech O pivovaru Kocour 31 nepíšu v Zážitcích poprvé a má to své dobré důvody. Já jsem prostě fanda lidí, kteří své nápady dotahují do konce. A kdykoli do bývalé keramičky na okraji Varnsdorfu přijedu, vidím, že to, o čem se před rokem jen mluvilo, už funguje. Vrchní Kocour Josef Šusta ale nespí na vavřínech a zase mě zahrnuje novými a novými nápady. Tenhle pivovar je v mnohém jiný. Vaří se tu více než 30 druhů piva podle receptur z celého světa. Typicky českého tu mnoho nenajdete, zato ochutnáte piva belgická,

Varnsdorfské speciality

aktivní odpočinek

irská, novozélandská, americká, japonská... A to všechno pěkně z tamějších surovin a často i pod dohledem sládka z té které země. K tomu vymazlené speciály a hlavně filozofie piva jako dokonalého partnera jídla. Když přijdete do kocouří restaurace, překvapí vás totiž nejen nádherná měděná varnička, mnohohlavá pípa s kdejakou pivní dobrotou, pozoruhodný jídelníček plný pivovarských gulášů, křehkých řízků, křupavých kolen, báječných žebírek a poctivých kachen se zelím, ale především to, že vám tu poradí, jaké pivo si ke kterému jídlu dát. Pokud ale přijdete jen na pivo, vymyslí vám na fleku systém, jak toho ze zdejší produkce ochutnat co nejvíc a mít z toho co nejskvělejší pivařský zážitek. Jestli můžu poradit, svěřte se jim do péče. Ochutnáte extra hořký Quaterback nebo Kubík, hořký Sumeček, legendární Samuraj, svrchně kvašená piva - třeba ve stylu stout s kávovými tóny, nebo bavorské pšeničné pivo typu weizen, světlé pale ale z anglických chmelů i stále oblíbenější piva s ovocnou příchutí. No, myslím, že Kocour vás prostě svou škálou zaskočí. A chystají tu úžasnou věc – bude tu možné i přespat, a to dokonce v železničním spacím voze!

O králi Větrníku a princezně Kremroli Příběh téhle cukrárny je dost neuvěřitelný. Syn montéra z varnsdorfského TOSu František Dlask se narodil v Argentině, vyrůstal ve Venezuele, na praxi po dokončení hotelovky byl na Kanárech i v Mexiku, aby se nakonec odhodlal jít za svým snem a otevřít si vlastní cukrárnu. Ani v Buenos Aires, ani v Caracasu, ale ve Varnsdorfu. Rozhodl se pro českou cukrářskou klasiku, ale ani jedna výrobna v okolí mu nedokázala dodat typické zákusky takové, aby mu chutnaly. A tak začal péct sám. Zvolil zajímavý systém – dokud mu výrobek nechutnal, nepustil ho na pult. Touhle bohužel dosti vzácnou cestou začaly vznikat nejlepší větrníky na světě (za tuhle pravdu jsem ochoten podstoupit souboj!), nepochopitelně dobré kremrole, které se nerozpadají, ale křupou, špičky vysoké jako Matterhorn, kokosky, punčáky... Kdykoli k Dlaskům vejdu, přeřadí mi slinné žlázy na čtyřku. Postupně přibyly i lokální speciality – borůvkový řez a dort tety Alenky podle rodinného receptu, oba ohodnocené certifikátem výrobku Českosaského Švýcarska, a hlavně – dezerty z celého světa. To se cukrář Dlask začetl do některé ze světových kuchařek a postupně došel k ideální receptuře. A tak si tu dnes koupíte kanadský carrot cake, irský stout cake z černého piva (pochopitelně Kocoura), americký pekanový pie nebo sametové italské tiramisu... K tomu zmrzlinu vlastní výroby z opravdických surovin, z žádných instantních prášků, ale z čerstvého mléka, šlehačky a ovoce, lusku vanilky nebo hebké čokolády, nově pak i drtivě osvěživé ledové čaje, zase tady vařené, plus pečlivě vybíranou kávu. Budete-li ve „Vanďáku“, anebo ve Šluknově, kde má firma Dlask 32 na zámku svou filiálku, zajděte si osladit život, neboť tady platí: Dlask – mlask!

Praktické informace Dobrá rada – 8. a 9. 6. 2013 se vypravte na Tolštejnské slavnosti! Jejich termín pro rok 2014 i veškeré další podrobnosti o Tolštejnském panství najdete na www.tolstejnskepanstvi.cz. Cokoli potřebujete vědět o pivovaru Kocour, najdete na www.pivovar-kocour.cz. Určitě se sem podívejte, abyste nepropásli některou z pivovarských akcí, třeba legendární Kocouří kouř! Začne-li vás honit mlsná, klikněte na www.cafe.dlask.cz.

František Dlask, mistr cukrářský

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí. Strategický plán LEADER

TRADIČNÍ ŘEMESLA

Made in České Švýcarko

Dobrodružství ve voňavé říši bylin Usměvavá mýdlárna Mýdlárna Rubens

Praktické informace Informace o mýdlárně i e-shop najdete na www.mydlarnarubens.cz. A pamatujte – jakmile jednou navštívíte Mýdlárnu v Růžové, máte doživotně na e-shopu možnost nakupovat za velkoobchodní ceny. Však se na to v mýdlárně zeptejte! Cokoli potřebujete vědět o Nobilis Tilia (včetně e-shopu), najdete na www.nobilis.cz. A jeden tajný tip – budete-li mít v nohách nějaký ten kilometr, zeptejte se tu na speciální hřejivé, uvolňující a masážní oleje, krémy nebo gely. Jsou fakt skvělé, vyzkoušel jsem je na vlastní nohy.

Čajový klub Nobilis Tilia

Na kraji vesnice Růžová 33 stojí voňavý dům plný úsměvů. Na dveřích nápis, pod ním zvonek. Stačí ho zmáčknout, a začnou se dít divy. Ať přijdete kdykoli a v kolika lidech chcete (otevírací doba je tu „ZA SVĚTLA“), budete vlídně a s úsměvem uvítáni. Paní Hrachovcová nebo její maminka, neboť je to podnik ryze rodinný, vás uvedou do světa podomácku vyráběného mýdla. Ukážou vám, jak se dá mýdlo uvařit v obyčejném hrnci, nechají vás očichat a osahat, co vás napadne, budou vám vyprávět o tom, jak kdysi našly na půdě sešitek s prastarým návodem na výrobu mýdla, a možná se s vámi podělí i o „růžovský zázrak“, tedy vlastní cestu od prvního hrnce mýdla k prosperující firmě, která má své předváděcí centrum, prodejnu i skvěle zavedený e-shop. Provedou vás po zahradě a nechají hádat jména bylin, vaše děti zaměstnají rytím značek do mýdla a pak vás zavedou mezi své výrobky a budou vám o nich kouzelně vyprávět. Ocitnete se ve světě produktů, z nichž většina je zcela původních, už od samotného nápadu, který někdy vznikne i náhodou anebo ho přinesou návštěvníci odněkud ze světa nebo pochází z babiččina deníčku. Kromě mýdel a výrobků ze soli z Mrtvého moře – třeba v mikrovlnce nahřívatelných úlevných bylinných pásů se solí – tu najdete i tuhé šampony anebo olejíčky na mazání... O sortiment ale vlastně nejde – jde o ten zážitek a o filozofii zdejších bylinkových víl, které mají doopravdy největší radost z toho, když se tu někomu líbí, přestane spěchat, dá se s nimi do řeči, odpočine si a především – odejde s úsměvem a bude mít chuť se zase někdy vrátit.

Oáza klidu, kde se dějí zázraky Budete-li chtít pokračovat ve výletu za klidem a léčivou vůní, rozjeďte se do Vlčí Hory 34 a zajděte do firmy Nobilis Tilia. Návštěva tohohle místa je, věřte, skutečným balzámem na nervy. Mají vám tu rozsáhlou bylinnou zahradu, kterou vás nechají bloumat a číst si cedulky nebo se tam vypraví s vámi a budou vám vyprávět o světě léčivých bylin. Vaše děti si budou hrát na pískovišti, vy budete sedět v relaxační zóně, meditovat anebo, klidně spolu s dětmi, procházet zdejší senzorium – třeba bosonohou terapii, anebo se vypravíte na malý výlet kolem tří pečlivě udržovaných rybníčků. Ve zdejším čajovém klubu si pak objednáte třeba speciální směs bylinného čaje, zalistujete v knížkách z příruční knihovny (jsou, jak jinak, o bylinkách) a zajdete si do vzorkové prodejny nakoupit neuvěřitelně rozsáhlou škálu certifikované přírodní kosmetiky (včetně pozoruhodných přípravků pro děti – třeba pro alergiky a exematiky), která se vyrábí doslova za dveřmi. A budete-li poblíž delší dobu, můžete si tu objednat některý z kurzů, který vychází z krásné filozofie lidí v Nobilis Tilia – třeba o fytoterapii a botanice, o antroposofické botanice, o poznávání a pěstování léčivek, o permakultuře, ale taky se tu třeba můžete naučit, jak pěkně postaru kosit trávu. A budete-li tu v červnu, nenechte si ujít Svatojánské slavnosti, ekologický festival plný hudby, tance, krásného slova i lokálních jídel a nápojů.

S HUDYsportem do skal

Železnou cestou orlů – bez obav a bezpečně Pokud nejste nadšenými a zkušenými horolezci, kteří se bez lana do skal nevydají, možná mi budete rozumět. Vždycky když tyhle elegantní šplhavce vidím, zmocní se mě závist a mám na sebe vztek, že bych tohle nikdy nedokázal. Tedy, bývalo tomu tak do doby, než mi kamarád vysvětlil, co jsou to takzvané zajištěné cesty, po italsku via ferrata. To jsou, povídal kamarád, cesty ve skalách a náročném horském terénu, které jsou chytře vybaveny jisticími fixními lany, železnými stupačkami, žebříky, řetězy, kramlemi, lávkami a všelijakými čepy, které i člověku relativně nešikovnému umožní dostat se tam, kam jen orli létají a horolezci šplhají. Tak jsem to zkusil a byl to, věřte, naprosto fascinující zážitek! To se prosím vlastně vznášíte nad krajinou, cítíte teplo skal, a vidíte nekonečně daleko a máte intenzivní pocit, že vám mezi lopatkami raší křídla. Něco naprosto výjimečného. „Železná cesta“ sama o sobě ovšem nestačí. Člověk se sem, do těch nebetyčných výšek, k vrcholkům skalních stěn, může vydat jen tehdy, když se na to dobře, ale tedy sakra dobře, vyzbrojí.

Pro výbavu do půjčovny HUDY Hřensko No a já mám pro vás výborný tip, jak to udělat v Českosaském Švýcarsku, kde je takových via ferrat hned několik, a mimořádně atraktivních – většina v Sasku a jedna úplně nová i v Česku. To se prostě a jednoduše vydáte do Hřenska 35 , kde celoročně funguje PŮJČOVNA A PRODEJNA OUTDOOROVÉHO VYBAVENÍ HUDY. Tady vám půjčí, nač si vzpomenete, a dokonce i poradí, nač si nevzpomenete. Od téhle sezony tu mají i úplnou novinku, a hlavně kvůli ní tu jsme: půjčují vybavení na zajištěné cesty (via ferrata). A co si tu člověk může půjčit, aby se mohl vydat na adrenalinový výlet vysoko do kolmých stěn, bezpečně zajištěn k ocelovému lanu, do míst, kde velmi pravděpodobně o hodně překročí hranice svých dosavadních možností? Celotělové úvazky, helmy a via ferrata sety. K zápůjčce viaferratového vybavení navíc dostanete kartičku „Pravidla bezpečného pohybu na zajištěných cestách“ a z ní zjistíte, co ještě nevíte. Tak nezapomeňte – nejdřív do Hřenska do HUDY a pak už vzhůru do skal! A pokud se nechystáte na via ferrata, ale jen tak s dětmi na výlet do skal, půjčte si v HUDY legendární dětskou sedačku Deuter. V té bude vaše dítě v bezpečí, ať se vydáte kamkoli, a ještě si to vysloveně užije.

aktivní odpočinek

Praktické informace HUDYsport najdete na adrese Hřensko 131 a všechny informace získáte na hrensko@hudy.cz, případně na telefonu +420 412 554 086. Otevřeno mají od 1. 3. do 31. 10. a to: PO–ČT 9.00–17.30 PÁ 9.00–19.00 SO 9.00–18.00 NE 10.00–17.00 a od 1. 11. do 28. 2. PO–SO 9.00–16.30 NE 10.00-16.30 www.hudy.cz

Přehled zajištěných cest (via ferrata) v okolí Beuthenfall, Häntzschelstiege, obtížnost B (Saské Švýcarsko) Jonsdorf, Nonnensteig, obtížnost C,D (Lužické hory) Oybin, Alpingrat, obtížnost C,D (Lužické hory) Dresden, Kurt und Georg Löwinger Steig, obtížnost C,D (Drážďany) Dresden, Sachsenstiege, obtížnost E (Drážďany) Děčín, Pastýřská stěna, obtížnost B,C – připravuje se (České Švýcarsko)

TURISTIKA

Vyhlídky

Nechte své oči plout Labským kaňonem

Víte, že... ... Labský kaňon můžete pohodlně projet na kole či na bruslích po nově vybudované cyklostezce (pro informace viz www.labska-cyklostezka.cz) a dojet vlastně až k Severnímu moři?

Pastýřská stěna

Krajina z výše viděná Křídel nemajíce, toužíme po pohledu ptačím. Proto stoupáme na vrcholy a hledíme dolů. V tom božském pohledu je vždycky i něco ďábelského, mísí se tu zpupnost s pokorou. Ale takový je přece lidský život. A tak se dívejme a nechme duši zpívat.

Labe a jeho skalní svita Labský kaňon, chvílemi až tři sta metrů hluboká soutěska lemovaná lesnatými stráněmi, skalními stěnami i nejroztodivnějšími pískovcovými útvary, je místo tak krásné, až srdce usedá. Pojďme ho hltat očima z labských vyhlídek. Začít bychom měli v Děčíně, a to přímo naproti zámku, kde se na 160 metrů vysoké Pastýřské stěně 36 bělostně třpytí napodobenina středověkého hradu z roku 1905. Už od počátku tu byla restaurace, a je tu dodnes. A moc dobrá. Od nepaměti (tedy přesněji – od mé nepaměti) se jí říká Nebíčko, i když už se dnes jmenuje prostě Restaurace Na Pastýřské stěně. To něžné slovo ale dokonale vystihuje pohled z nově opravené vyhlídkové terasy – je to vážně pohled nebeský. Druhým zastavením je vyhlídka Bohemia na protějším břehu Labe a hned pak kopec Kvádrberk. Tady už v roce 1879 vybudoval stavitel Carl Hönig z popudu Zkrášlovacího spolku děčínského půlkruhovou terasu se zábradlím a v jejím středu šest metrů vysoký pískovcový obelisk, to všechno na počest stříbrné svatby císaře Františka Josefa I. s císařovnou Alžbětou. Takže logicky – Císařská vyhlídka, kterýžto název dokonce Jeho císařská Milost sama nejmilostivěji schváliti ráčila (aniž tu kdy byla). My tu ale jsme a omámeně hledíme na Děčín a daleko za něj. A to jsme prosím teprve na začátku zhruba jedenáctikilometrové výpravy po labských vyhlídkách. Jdeme po hřebeni po červené, a už je tu další, Sněžnická vyhlídka. Jak název prozrazuje, ze skalního plata je mezi stromy vidět stolová hora Děčínský Sněžník. A o kousek dál pískovcový pavilon Labská stráž vystavěný v roce 1890 týmž Hönigem z popudu téhož spolku. Peníze na něj se tehdy opatřovaly koncerty, divadly a přednáškami snad všech děčínských spolků.

Vyhlídky

TURISTIKA

Odtud už je fascinující výhled na Růžový hřeben, kam ostatně směřujeme také. Další panoramatickou zastávkou je Spálenisko, které nám dopřeje zase se po chvíli nadechnout doširoka otevřenýma očima, a pak už – pro mnohé nejkrásnější, protože na obě strany otevřená – široká, zábradlím obehnaná a nad kaňonem se tyčící Růžová vyhlídka. Spektakulární řeka i skalní divadlo kolem. A to nás nejpodivuhodnější vyhlídka ještě čeká. Belvedér 37 . Vysoko, jakoby přímo nad hladinou Labe se pnoucí skála, na ní obrovská vyhlídková terasa zakončená salou terrenou, vytesanou přímo do skalního bloku. Už na počátku 18. století se tu konaly koncerty – a tu a tam se konají dodnes. Výhledy jsou jednoduše nepopsatelné. Nadto – pod Belvedérem byly do skály vytesány schody, po nichž lze sestoupat 180 výškových metrů až na dno kaňonu, a je-li kdo hodně dobře plicně vybaven, může si to dát i opačně. Rozumnější je ale vrátit se přes Labskou stráň, a to nejspíše dobrodiním autobusu.

Tolštejnské scenerie Byly doby, kdy středověký, mnohou věží ježatý hrad Tolštejn 38 , postavený v gotickém slohu koncem 13. století, skýtal nejednomu loupeživému rytíři dokonalý přehled o kraji na pomezí Českého Švýcarska Tolštejn a Lužických hor. Dodnes je úžasné vystoupat sem z Jiřetína pod Jedlovou, třebaže z hradu zbyly jen ruiny. Za námahu jsme totiž odměněni jednak péčí restaurace, která tu dopřává příjemné odpočinutí znaveným turistům, ale hlavně výhledy z vyhlídky na ostrohu, na němž – přinejmenším představovat si to můžeme – stávala věž ze všech nejvyšší. Výhledy jsou to krásné, umocněné historickými souvislostmi, leč nedá nám to, protože našemu výhledu na straně západní vytrvale brání hora s romantickou rozhlednou na lesní čupřině. Jedlová 39 . Pojďme tam. Třetí nejvyšší vrchol Lužických hor zdobí kamenná, třiadvacet metrů vysoká šachová věž už od roku 1891. Výhled z ochozu rozhledny je dokonale panoramatický – a úžasný. Šluknovský výběžek v celém svém drsném a syrovém půvabu, Českosaské Švýcarsko a saské stolové hory, dokonalá galerie živlové eroze, Lužické hory v jejich štětinaté lesnaté kráse, pitoreskní a neopakovatelné České středohoří. Račte si přát něco víc? A to ještě Jedlová nabízí mnohé další počitky i zážitky. Tak kupříkladu budova u rozhledny, stejně stará jako věž, skrývá vlídnou restauraci a hned naproti je Sportovní centrum (o zimních radovánkách čtěte o stránku dál) s lanovým centrem, kde můžete, vybaveni výzbrojí a zaškoleni instruktorem, pokračovat vysoko nad zemí v pokusech o napodobení ptáků a pořádně si načechrat adrenalin. Anebo si tu můžete půjčit terénní koloběžku, případně sjezdovou tříkolovou káru a řítit se dolů po svazích či po pozvolných cestách po úbočí hory.

Rozhledna Jedlová

Praktické informace Rozhledna i restaurace na Jedlové hoře jsou otevřeny denně, cokoli o nich včetně jídelníčku je k mání na www.jedlova.cz. Kompletní nabídku jedlovských sportovních a souvisejících aktivit pak hledejte na www.sport-jedlova.cz.

Jedlovské káry

příroda

Zima v Českém Švýcarsku

Dlouhý důl a Václavská stěna

Tajné tipy Jedlová, jak už jste pochopili, je hora, kterou zima obzvláště miluje. Když už nebudete vědět co, vydejte se ji poznat po staru – obuti jen do sněžnic. Je to zcela mimořádný zážitek. Na www.cottage.cz, respektive na +420 736 224 222 si můžete domluvit nejen zapůjčení sněžnic, ale i poskytnutí průvodce!

Chcete-li poznat České Švýcarsko v nejvlídnější zimní náladě, přijeďte o adventu. Zdánlivě spící vesnice a městečka ožívají skromnými oslavami povznášejícího očekávání a leckde vás potěší vánoční výstava, varhanní koncert nebo jesličkové divadlo.

Rapsodie v bílém České Švýcarsko je v zimě tak nádherné, že nepřijet sem je chyba, za kterou by ve škole byla pětka. Podtržená. Ty křehké chvíle, kdy krajina poztrácí barvy a pod příkrovem sněhu zbude k vidění jen to podstatné, to, co přetrvá, ta jinovatkou oděná rána, větrem žíhané nebe, dny, kdy slunce zlatí, ale nehřeje, a hvězdnaté noci, za kterých měsíc hladí třpytící se stráně, to je doba, kdy cudná krajina vypráví příběhy. A kdo je moudrý, naslouchá.

Klidné smíření s krajinou Máte-li v sobě touhu po klidu, vyjděte si jen tak, pěšky. Vlastně kamkoli. Chcete tip? Kyjovské údolí 40 , kterým se v zimě plouží ospalá Křinice a v kdekteré postranní úžlabině se předvádějí ledopády a sněhové baldachýny zdobí větve smrků i nerovnosti skal. Anebo, pro ty odvážnější, Jetřichovické vyhlídky 41 . Kráčet po hřbetě spícího draka a dopřávat si luxus dalekých výhledů, které laskavě nabízí mrazivý vzduch – co se tomu vyrovná? Případně zdolat Gabrielinu stezku podél mrazem ojíněných skal, kolem Homole, která je tentokrát opravdu z cukru, až k Pravčické bráně, jež má v zimě krásně zachmuřenou a zamyšlenou tvář, anebo úplně obyčejná procházka mezi podstávkovými domky zachumlanými do sněhové duchny, skoro kdekoli. Prostě jenom tak jděte a počkejte si na myšlenky, které si vás po pár kilometrech v té sněhové spoustě samy najdou…

Ze svahu i po hřebeni z Jedlové Máte-li v sobě touhu po neklidu, po dynamice a pohybu, vezměte lyže a vydejte se na kopec. Až vás vlek vyveze na Jedlovou, pochopíte, že tohle vám ani Alpy nenabídnou – sjíždět dolů a mít pod sebou ten prazvláštní pískovcový kvádr, do kterého voda a vítr za miliony let filigránsky vyhloubily reliéf Českosaského Švýcarska, a hned vedle útěšné panorama Lužických hor

Zima v Českém Švýcarsku vyšňořených v bělostném hermelínu. A nakonec, ono poobědvat ve vyhřátém hostinci s výhledem na romanticky bílou zbytnělou šachovou věž zdejší rozhledny, taky není k zahození. Hlavní ale je, že tři kilometry sjezdovek všech tří náročností na dvou k sobě nakloněných svazích nabízejí opravdu báječný lyžařský zážitek, doplněný o komfort nejlepšího večerního osvětlení v republice – ve zdejším dokonale bílém světle si budete připadat i pozdě v noci jako o polednách. Navíc nový snowpark s jedinečnou šňůrou šestnácti snowboardových překážek v řadě (!), dětská školička, půjčovna lyží i vybavení a skibus z parkoviště k lanovce – jednoduše paráda. O pár kilometrů dál, v Horním Podluží 42 , si přijdou na své hlavně rodiny s dětmi. Zdejší široký a pozvolný svah s moderním zázemím a příjemnou restaurací U Vleku je pro začátečníky jako dělaný. Že jste propadli spíš důstojnosti jízdy zasněženou krajinou na lyžích běžeckých? Pak je tu pro vás teprve ráj. Začít musíme zase na Jedlové 39 , ve středobodu lyžování celé oblasti. Sedm kilometrů nádherných udržovaných tras povětšinou po hřebenech, na Tolštejn nebo Křížovou horu, či zase lesy na úpatí samotné Jedlové, k tomu areál pro bruslení... A to vás ještě nedaleko odtud, v běžeckém areálu Polevsko, čekají další frézované tratě s okruhy od tří do devíti kilometrů, na kterých se střídá intimita lesních scenerií s dalekými výhledy do Lužických hor. A na Děčínském Sněžníku další kilometry běžeckých tratí se zase trochu jinou atmosférou náhorní plošiny majestátní stolové hory, kde si člověk tu a tam připadá jako kdesi v hlubokých norských lesích. Máte-li ovšem raději, když vaše lyže něžně przní panenskou sněhovou pláň, vydejte se třeba do okolí Lipové 43 , odkud se dá po nedotčených lukách dojet až do sousedního Saska a vplout do pečlivě udržovaného běžeckého areálu v okolí Sohlandu 44 . Libo-li ještě větší adrenalin? Žádný problém – v JV Ranči 45 na kraji Rybniště vám nabídnou skijöring. Umožní vám zapřáhnout se za koně, pádit loukou ozlomkrk a nechat vítr, aby vám šlehal tváře ledovými metlami.

příroda

Skiareál Jedlová

Praktické informace Sportovní areál Jedlová – všechno, co potřebujete vědět o zimních radovánkách, najdete na www.sport-jedlova.cz. Kompletní nabídku všech zimních aktivit pak hledejte (a najdete) na www.ceskesvycarsko.cz/ cs/zima-v-ceskem-svycarsku.

V pokorném obdivu Máte-li v sobě touhu po krystalické kráse, po vrcholném kumštu sochařky Přírody, zajeďte si do Brtníků. Vlídným terénem dojdete v několikakilometrovém okruhu k mistrovským dílům spojení živlů, k proslulým brtnickým ledopádům 46 . Voda tu, podpírána zemí, mrazivým dechem vzduchu změní skupenství a strne v roztodivných a těžko uvěřitelných tvarech s tak podivuhodnými barvami, že budete mít tu a tam pocit, že uvnitř těch ledových stalaktitů, stalagmitů i stalagnátů hoří oranžové sloupce ohně. U gigantické Opony oněmíte úžasem nad dokonalostí zimního divadla, mezi mrazivými postavičkami Betlému anebo tváří v tvář velkému Ledovému sloupu na chvíli podlehnete dojmu, že tohle se přece musí odehrávat jen ve vaší fantazii. A až se budete lesnatým údolím vracet do sedla pod Vlčí horou, budete už vědět, že kdo neviděl brtnické ledopády, nemůže říct, že zná České Švýcarsko ve všech jeho podobách. Jedlová

Brtnické ledopády

aktivní odpočinek

Gastronomie

Kde se dobře vaří Máte chuť zakousnout sklářskou pec?

Restaurace Starý klub

Praktické informace Nabídku Starého klubu včetně mnoha gastronomických i kulturních akcí najdete na www.staryklub.cz. A abych nezapomněl – otevřeno tu mají denně bez výjimek po celý rok, už od deseti ráno! Nabídka restaurací i penzionů Na Vyhlídce a Nad soutěskami je k dispozici na www.penzionnavyhlidce.eu. A jeden tajný tip navíc. Z některých pokojů obou penzionů je vidět Pravčická brána – a toho se jinde než v Mezné vážně nedočkáte!

Penzion Na Vyhlídce

V České Kamenici, v těsném sousedství poutní kaple Narození Panny Marie, stojí nádherný barokní Vrchnostenský špitál. Dnes se tu ovšem léčí především chuť k jídlu, sídlí tu totiž vyhlášená restaurace Starý klub 47 . V nádherném interiéru, který kryje vzácný původní zákopový trámový strop, se stavuju pokaždé, kdykoli má cesta vede těmito končinami. Je to totiž velmi komplexní zážitek. Uvnitř je útulno, v chladných měsících, ale i za nevlídných letních dní tu plápolá krb, ve velkém, ale nějakým zvláštním kouzlem velmi komorním sále poletují úsměvy personálu. A je-li opravdu teplo, sedávám na venkovní terase, která se tu a tam mění v letní kino, koncertní pódium, a začátkem roku dokonce v dějiště nefalšované zabijačky. Vždycky mě nadchne, jak vlídní jsou tu k dětem. Dětský koutek, připravené stolní hry, ale také samostatná stránka v menu s vynalézavými jídly – třeba taková krupicová kaše... Hm, rád se nad ní zase stávám malým klukem. Filozofie kuchyně mi velmi konvenuje – česká kuchyně s moderním šmrncem. Právem pyšní jsou tu na svou svíčkovou, úžasně křupavé vepřové koleno na prkýnku, poctivý gulášek, ale také na sklářskou pec – pozoruhodnou zapékanou směs s játry. Proslulé jsou i víkendové akce se zvěřinou ze zdejších lesů. Vůbec, na suroviny se tu velmi dbá. Polotovary tu nenajdete, dáte-li si knedlík, bude domácí. Nejen z úcty k majitelům (jmenují se Hruškovi) tradičně končím skvělou horkou hruškou v karamelu.

Pašerácká kapsa plná krásných výhledů Penzion Na Vyhlídce ve vesničce Mezná 48 leží na tak krásném místě, až srdce usedá. Kdykoli vysupím strašlivých pět set metrů ze dna soutěsek Kamenice, s ulehčením usednu na terasu zdejší restaurace a dopřávám si lahůdky pohledové i gastronomické. Kolem si děti hrají na dětském hřišti s vyřezávanými sochami, lidé se tu sluní a dívají se do kaňonu řeky a všichni se něčím krmí. Není divu. Česká kuchyně, kterou tu podávají, stojí a padá s naprosto čerstvými a kvalitními surovinami. Můžete si tu dát klidně i hranolky a smažený sýr, protože i takovému jídlu tu věnují náležitou pozornost. Já jsem si vypěstoval závislost na zdejší proslulé pašerácké kapse z vepřové kýty, pikantním gulášku na černém pivu, na neskutečné přesnídávkové česnečce i výborném cordon bleu se speciální doma dělanou omáčkou. A jejich bifteky... Ty zkrátka musíte ochutnat. Přiznám se, že odtud málokdy odejdu po svých, většinou si tu vezmu pokoj a relaxuju. A když není místo na Vyhlídce, je určitě ve vedlejším sesterském penzionu Nad soutěskami. Oba mají wifinu zdarma, půjčují tu kola, dětské cestovní postýlky, dětské cestovní krosny, a v noci, kdy je tu božský klid, civím z okna na dvacetihlavé stádo laní, kolem kterých důležitě kluše mladý jelínek. Když přidám, že se odtud dá vyrážet na nádherné okruhové výlety do národního parku a že se téhle oblasti říká vzdušné lázně, pochopíte asi mou náklonnost k tomuhle místu.

Gastronomie

aktivní odpočinek

Panenko z terasy, dobře vím, která jsi Kyjovské údolí je jedno z nejkrásnějších míst Českosaského Švýcarska. Miluju ho po celý rok, ale vůbec nejkrásnější je na jaře, kdy se krajina vyšňoří všemi odstíny zelené, a na podzim, kdy nosí rudou, žlutou a hnědou. Dáte-li si poradit, je mimořádně příjemné ubytovat se v penzionu Kyjovská terasa 49 a podnikat odtud výlety. Majitelé vám rádi poradí, kam a kudy. Je to taková rodinná náruč, tenhle penzion, navíc je důsledně nekuřácký. Spát v tom krystalickém tichu je božské. Ale probouzet se, ještě lepší. To totiž čeká snídaně. Opulentní výběr, ale já většinou stejně skončím u domácích vajíček od kyjovských slepiček. Zdejší restaurace vypadá jako sednice rodinné chalupy. Vaří tu skvěle. Klasická česká kuchyně s poctivou svíčkovou, gulášem, kuřetem po staročesku, hojně oblíbenou panenkou bratří Tesaříků, úžasnými fazolemi (kde si je dneska dáte), škálou vegetariánských jídel – třeba křehkými pórkovými špalíčky s omáčkou z modrého sýra, ale hlavně skvělými steaky ze zdejších býčků, tedy masa zvířat z přirozené pastvy. Z těch je ostatně i zbrusu nová specialita – hovězí líčka s vídeňským knedlíkem. Pro ty, co už nevědí co by, tu zase mají třeba delikátní kachní prsíčka na švestkové omáčce se šťouchanými bramborami. Nejpozoruhodnější ale je, že se tu dlouhodobě věnují celiatikům a mají v nabídce řadu bezlepkových specialit. Já s lepkem problém nemám, ale houbařovým ragů se nacpu pokaždé. Mně osobně se tu zkrátka bydlí a jí jako u maminky.

Žijte a debužírujte jako na zámku Když si hrabě Kinský nechal v roce 1748 vystavět v Rynarticích lovecký zámeček, věděl, co dělá. To místo je naprosto kouzelné. Později tu lesní správa ustájila koně, inu, jiná doba jiné zvyky. Dnes zámeček září jasně červenou fasádou do kraje a působí, alespoň na mě, jako magnet. Hotel Zámeček 50 prostě nedokážete minout. Ať už se posadíte do interiéru, a budete si připadat jako na zámku, nebo ven na terasu, a to obzvláště doporučuju, odkud jsou opravdu jedinečné výhledy, anebo se rozhodnete několik dní tu zůstat. Byl jsem tu jednou s invalidním kamarádem a žasli jsme. Nejenže tu měli bezbariérovou toaletu a vstup do restaurace, ale nabídli nám i bezbariérový pokoj! Hotel je klidný a komfortní. Je tu bazén, sauna, pára, ping-pong, šipky..., co vás napadne. V restauraci vás ale klidně a rádi přivítají, i když jdete jen tak okolo. A pochutnáte si, vsaďte se. Máte chuť jen na něco lehkého? Velmi dobré saláty nebo jídla z ryb – třeba zámecký pstruh na víně se zeleninou – vás jistě uspokojí. Jedním z hitů je i typická kulajda. Já, přiznám se, miluju jejich svíčkovou, ta je vážně vyhlášená. Česká kuchyně je tu velmi nápaditá, moc mi chutnají i zdejší úpravy králíka (na víně, na česneku) a hlavně křehké jehněčí (á la bažant, po srbsku). A nedat si tu palačinky či štrúdl je hrubá chyba. Podstatné je ale i to, že vás tu rádi vidí a vyjdou vstříc právě té vaší chuti. Tak se tu stavte, dopřejte si dobré jídlo a k tomu grátis platinový výhled.

Penzion Kyjovská terasa

Praktické informace Všechno, co chcete vědět o Kyjovské terase, si přečtete na www.kyjovskaterasa.cz. A chcete-li radu, vymodlete si na paní domu pohankové placičky, jsou jedinečné. Hotel Zámeček hledejte na www.hotel-zamecek.cz. A tajný tip? Vyběhněte na Křížový vrch hned za hotelem – do království lilií, odkud je vidět celé Českosaské Švýcarsko. Anebo se vydejte do Pavlina údolí, do Studeného, do Jetřichovic, na Tokání, do Chřibské – tady jste prostě uprostřed všeho, co stojí za vidění.

Hotel Zámeček v Rynarticích

aktivní odpočinek

Gastronomie

Stodolecká idyla aneb Víme, co jíme Usedlost Na Stodolci

Víte, že... ... v penzionu Na Stodolci se nejen dobře jí, ale také pije? Poručte si tu vychlazeného varnsdorfského Kocoura, pravou domácí citronádu, stodolecký ledový čaj nebo úplnou novinku – čerstvou zázvorovou limonádu – a uvidíte. A nezapomeňte si dát panáka Grešíkovy děčínské jeřabinky – kudy teče, tudy léčí, a ještě je to esence zdejších lesů a alejí. A víte vůbec, kdo má adresu www.nastodolci.cz?

Vlídné prostředí, poctivá kuchyně

Usedlost Na Stodolci Chřibská č.p. 40 tel.:+420 602 321 828

Nejlíp chutná po pořádném výletě, to je známá věc. Mám pro vás obzvláště lákavý tip: zajeďte si do Chřibské. Z náměstí se vydejte po proudu Chřibské Kamenice značenou cestou až na silničku, kterou lemují domky Dolní Chřibské. Za ní odbočuje přes říčku (u Společenského domu) úplně nově značená cesta, která byla ještě donedávna známá jen místním. Klikatá, převážně dlážděná cesta protkává krásné podstávkové domy a je vážně půvabná. Dovede vás až k Usedlosti Na Stodolci 51 . Ještě než si ho prohlédneme, řekneme si, kam vede cesta dál – přes nejkrásnější louku Českého Švýcarska (fakt, dostala za to cenu!) až do Studeného, kde si už budete (díky dvoustraně 16–17) perfektně vědět rady.

Skvělá krmě ze surovin od sousedů Teď jsme ale na Stodolci. Je to vlídný a pohledný penzion se širokým zázemím. V jedné ze stodol sídlí Café Tyjátr, kde si můžete dát kávu a něco sladkého a občas si tu vychutnat i koncert nebo divadelní představení, v ohradě pobíhají koně i poníci, na kterých se můžete vy i vaše děti projet, pod nohama se motají koťata, na slunci se vyhřívá pes, děti jsou tu u vyjevení z ovcí a koz – zkrátka venkov v té nejmalebnější podobě. Nás ale především zajímá, jak se tu vaří. Leccos už naznačí, že zdejší restaurace se v aktuálním Maurerově výběru Grand restaurant objevila na 25. místě, čímž porazila dlouhou řadu gastronomických zařízení zvučných jmen v Praze i Brně, a zároveň tu byla vyhodnocena jako 4. nejlevnější z TOP 100. Ankety…, máte možná chuť mávnout rukou, ale nedělejte to. Čekají vás totiž opravdu příjemná překvapení. Útulnost, úsměv a vlídné přijetí, velkorysý dětský koutek, krb, čisto – a z kuchyně vůně, až se hlava motá. Jídelníček není jen výčtem jídel, on s vámi přímo mluví. Vypráví o tom, že se tu vaří výhradně z čerstvých a převážně z lokálních surovin, prozradí vám, že křehké jehněčí a hovězí je z bio farmy v Lipové, čerství pstruzi od pana Pšeničky, brambory a sezonní zelenina zase od pana Růžičky, kozí sýr z vedlejší vsi, med od souseda… A jídla? Poctivá, nápaditá a současným trendům uzpůsobená česká kuchyně (mnoho jídel tu nosí prestižní značku Czech Specials). Lidsky řečeno, mně osobně tu ukrutně chutná. Vážně. Většinou si poručím zdejší nepochopitelně dobré jehněčí kolínko se špenátem a domácími bramborovými špalíčky (to maso je jako dort) anebo hovězí líčka s domácí bramborovou kaší (pohádka), případně kachnu z domácího chovu pečenou s červeným zelím a bramborovým knedlíkem (takhle má podle mě chutnat kachna). Odejít od stolu, aniž by si člověk vyšperkoval den stodoleckými domácími lívanečky tří chutí (jsou kynuté, nadýchané a hříšně dobré), se neodpouští. A okolo svatého Martina se sem každoročně vydávám na podle mě nejlepší svatomartinskou husu v Česku. Tak se tu na podzim třeba potkáme…

Centrum Českosaského Švýcarska

Zrodilo se moderní centrum Českosaského Švýcarska Křinické náměstí v Krásné Lípě 52 se za posledních šest let proměnilo k nepoznání. Začalo to stavbou Domu Českého Švýcarska, potom se převléklo do nového kabátu náměstí samo a teď je přerod dokončen uzavřením prostoru novým Aparthotelem Lípa. Kdo tu nebyl deset let a pamatuje si Krásnou Lípu jako ospalé a ošuntělé hnízdo, tomu dozajista spadne brada. K dovršení všeho je nový hotel architektonicky pozoruhodnou budovou, která příjemně ladí s rekonstruovanými objekty, jakými jsou třeba vedlejší relaxačně-sportovní hostel Lípa s relax centrem (zvaný Továrna) či památkově chráněný penzion Lípa, a harmonicky dotváří celek náměstí. Autorem projektu je renomovaný ateliér Patrika Hoffmana, který kromě jiného navrhl i novou poštovnu na Sněžce. Fasáda je tvořena dřevěnými lamelami, takže všechny tři budovy, tvořící komplex hotelu, působí přes svou masivnost lehce a vzdušně. Navíc tu vznikl nový veřejný prostor, nevelká piazzetta mezi budovami. Když jsem se byl podívat v hotelu ještě před jeho otevřením, viděl jsem zajímavou věc – tenhle hotel, přestože má kapacitu třicet tři apartmánů, bude mít docela intimní charakter. Vedle klasických hotelových pokojů tu totiž mají i moderní rodinné privátní ubytování ve studiích a apartmánech, bude tu příjemná restaurace, velkorysý parking, půjčovna a úschovna kol, kočárků, sněžnic a dalšího sportovního vybavení a dokonce dětský koutek. Kdo by si to byl před pár lety pomyslel, že se může malé opomíjené město tak rychle stát skutečně pulzujícím centrem celého Českého Švýcarska.

aktivní odpočinek

Křinické náměstí v Krásné Lípě

Praktické informace Všechno o městě Krásná Lípa, včetně sportovních nabídek, najdete na www.krasnalipa.cz. Sportovní areál Českého Švýcarska je otevřen denně po celý rok. Volejte +420 608 522 871. Masáže, saunu, solárko i fitko v relaxcentru objednávejte přímo na telefonu +420 723 925 380. Moderní, pohodlné a stylové ubytování pak rezervujte na www.lipa-resort.cz, +420 412 331 262.

Dejte si do těla podle libosti Samozřejmě, že být takovým centrem znamená uspokojovat nároky turistů, nejen pokud jde o bydlení a jídlo. Krásná Lípa už ale disponuje takovým zázemím, že to v klidu zvládá. Abychom ještě chvíli zůstali u požitků těla, brzy se na náměstí jedna z měšťanských budov změní v Křinický pivovar s lokálem. Ten obnoví ve městě po mnoha desetiletích právo várečné, a místní i turisté se tak mohou těšit na krásnolipské ležáky i příležitostné speciály. Žaludek jsme tu tedy uspokojili, v pivovaru ale chystají i nejrůznější akce pro potěchu duše. Ta se každopádně může po libosti pást na okolní úchvatné přírodě, a nám zbývá už jen touha těla po aktivním odpočinku. Na takové touhy je Krásná Lípa připravena dokonale. Velkorysý a velmi dobře vybavený členitý Sportovní areál Českého Švýcarska s několika hřišti (včetně krytých tenisových dvorců) s různými povrchy i určením – je tu například hřiště na beachvolejbal – nabízí i desetimetrovou lezeckou stěnu, dětský hrad a lanovku, prolézačky, skluzavky, ale také altánek s posezením a grilem. Jen kousek odtud je pak už zmiňovaná Továrna, multifunkční relaxační středisko s dobře vybaveným fitness centrem, spinningem, masážemi, horizontálním soláriem i saunou. A to je tu za rohem ještě kulturní dům s kinem, rekreační rybník Cimrák, velký městský park a začíná tu Köglerova naučná stezka... Krásná Lípa je na vás prostě připravená po všech stránkách.

Aparthotel Lípa

Sportovní areál Českého Švýcarska

DOPRAVA

Turistická doprava v Sasku

Tramvají proti proudu Křinice

Praktické informace Veškeré varianty výletů, jízdní řády i ceníky, všechno najdete na www.ovps.de nebo www.vvo-online.de (ty jsou i česky).

Velmi pohodlné toulky Saským Švýcarskem Je to divné, ale ani za čtyřiadvacet let svobody se mnozí z nás nezbavili divného pocitu, mají-li překročit hranice. Ty jsou přitom čím dál víc už jen čárou v mapě – bloudíte-li přírodou, Wanderbusy OVPS český smrk od saského prostě nerozeznáte. Jistě, je tu jazyková bariéra, jiná měna – ale také úchvatná místa, strhující výlety, neskutečné výhledy a příslovečná vlídnost a pohostinnost. Je škoda, ba hloupost půlit si zážitky jen proto, že některé pokračují na saskou stranu. Zejména když vám teď prozradím báječný trik, který vás zbaví většiny starostí.

Stačí si vybrat cíl a nasednout

Skalní most na Bastei

Máte jediný úkol – dorazit do Bad Schandau 53 , Königsteinu 25 , Pirny nebo Sebnitzu 54 a vybrat si, kam se chcete vydat. Všechno ostatní zařídí OVPS, místní dopravce, který disponuje úžasnou sítí autobusových linek, cyklobusů, lodních výletů, přívozů, ale také jednou zcela výjimečnou tramvajovou tratí. Žádné bloudění po okreskách a plahočení se od parkovišť – prostě se rozhodnete, nasednete a jedete. Ten systém mě fascinuje už dlouho – představte si autobusy, které ve všední dny vozí děti do školy a lidi do práce, a jakmile nastane víkend nebo nějaký svátek, převléknou se do svátečního a stanou se z nich wanderbusy, které lidem z celé Evropy pyšně ukazují, co všechno je v Saském Švýcarsku k vidění. Můžete se s nimi podívat třeba k nejstaršímu turistickému mostu v Evropě, na úchvatnou skalní baštu Bastei 55 , nebo do údolí Bielatal k Herkulovým sloupům, do půvabného Hinterhermsdorfu 14 , odkud

DOPRAVA

Šetrná doprava v Sasku se můžete vydat do soutěsky Obere Schleuse, do muzea umělých květin v Sebnitzu, ke stolovým horám, na Pfaffenstein, Papststein, Zschirnsteine i Lilienstein... A máte-li s sebou kolo, zase to není problém – čeká vás sedm linek cyklobusů. Anebo jinak – je tu přece Labe, to velebné a mohutné Labe, tak proč jezdit jen po silnicích? Výletní loď OVPS vás nalodí a nechá vás vnímat krásu Labského kaňonu mezi Hřenskem, Schmilkou a Bad Schandau. Každá stanice je totiž skvělým výchozím bodem k příjemnému putování po obou březích řeky. Já to tak dělám už léta a věřte, je to pohoda k pohledání.

Tajný tip Na historickou tramvaj Kirnitzschtalbahn a na lanovky v Drážďanech platí níže uvedená jízdenka jako padesátiprocentní sleva.

Se starou slečnou do Kravína Největší atrakcí OVPS ale byla, je a určitě i bude „stará slečna na kolejích“, jak jí Sasové něžně říkají, tramvaj, která vás zaveze doprostřed skal, přímo do srdce národního parku Saské Švýcarsko. Tramvají už jste určitě jeli, ale do skal? Důstojné žluté vozy Kirnitzschtalbahn 56 vyjíždějí z Bad Schandau a sledují romantickou říčku Křinici, která tu slyší na jméno Kirnitzsch, líbezným údolím, lesy a loukami až k Lichtenhainskému vodopádu. A tak to v tomhle údolí chodí už od roku 1898! Však také některé vozy mají už značnou historickou hodnotu – ty ovšem vyjíždějí jen při zahájení sezony, o slavnostech a svátcích. Vy se ale nejspíše svezete novým vozem, který při každém zavření dveří vlídně zabzučí a brzy vám dopřeje výhledy velmi netramvajové. Vystoupit můžete kdekoli – z většiny stanic vedou do lesů a skal turistické trasy s přehledným značením. Já, když dovolíte, doporučím výlet, který prostě miluju. To se dojede až na konečnou, a když se člověk dosyta vynadívá na úzkou strž, kterou se dolů řítí voda, vydá se, veden červeným kolečkem v bílém poli, nahoru lesem ke zdejší „Pravčické“, ke Kravínu. Tedy, abyste nemysleli, je to Kravín kamenný, Kuhstall 57 , skalní brána pod mohutným masivem, na který se dá vystoupat po uzounkých „schodech do nebe“. Ať shora nebo z plata za branou, vždycky vás čekají daleké výhledy na protější skalní hřebeny. Kolem Kuhstallu se dá bloumat hodiny. Jsou tu zákoutí a skalní pukliny, slavný Schneiderloch – jeskyně ústící do skalní stěny, je tu ale také příjemná restaurace, a kdo chce, může se odtud vrátit k tramvaji a jet zpátky. Tam a zpátky je to slabých pět kilometrů a ujdou to i batolata. Jestli jste ale milovníci krásy, sejdete od Kuhstallu příkrou soutěskou a přes lesnaté údolí vystoupáte skoro až na Malý Winterberg, odkud vede romantická traverzová skalní stezka se strhujícími výhledy, která vás dovede ke skalnímu bloku Frienstein s přírodní pískovcovou jeskyní Idagrotte, jednomu z nejkrásnějších míst celého Saského Švýcarska Odtud pak sestoupáte, kam jinam než k tramvaji – tentokrát na zastávku Beuthenfall. Věřte mi, je to naprostá bomba, tenhle výlet. Užívám ho alespoň jednou ročně proti trudnomyslnosti. Čili, jak vidno, kdo se bojí za hranice, připraví se o velkou porci krásy, a úplně zbytečně. Kašlete na obavy a svěřte se do péče saských řidičů, jsou fajn.

Kuhstall

Víte, že... ... je možné zakoupit celodenní jízdenku REGIONet Labe-Elbe (německy Elbe-Labe-Ticket)?. Ta platí v celém Ústeckém kraji a na německé straně v oblasti působnosti společnosti Vekehrsverbund Oberelbe. Platí vždy jeden den a je velmi výhodná. Lze ji použít na vlaky i autobusy v uvedených oblastech a dále např. i na tramvaje a ostatní městskou dopravu v Drážďanech a Mostě, na MHD v Ústí, Děčíně, Teplicích, Pirně, Míšni a všech ostatních městech.

Cyklobus přepraví vás i vaše kola

HISTORIE A KULTURA

Mikulášovice

NA POMEZÍ DVOU SVĚTů Pomezí jsou vždycky krásná. Mají totiž něco z obou území, která oddělují nebo spojují. Mikulášovice 58 jsou jednou nohou v Českosaském Švýcarsku a druhou ve Šluknovském výběžku. Končina roztodivných skal a hlubokých roklí tu přechází v mírně zvlněnou lesnatou zadumanou zemi, sveřepou a krásně drsnou, krajinu čaroděje Krabata, potulných alchymistů i obrovských křížů v polích. A právě Mikulášovice jsou východištěm cest na obě strany. Bylo by ale hloupé utíkat odtud ještě dříve, než se člověk mohl seznámit s tím, co je tu jedinečné a pozoruhodné. Kostel sv. Mikuláše

Svatého Mikuláše bělostný chrám

Víte že...

Kostel svatého Mikuláše, patrona města, je největší v oblasti. Byl vystavěn pro tři tisíce farníků a musel to tedy být chrám tak prostorný, aby pojal alespoň osm set hlav. Když se v polovině 18. století stavěl, měl mít plochý trámový strop, ale stavitel Hans Jacob Wähner se ohradil, že nebude stavět salaš, a prosadil valenou klenbu s lunetami. Ať už do kostela nahlédnete jen skrze mříž anebo budete mít to štěstí a budete se moci projít až k oltáři, ohromí vás, stejně jako mě, jeho čistě bílá výmalba (a bylo tomu tak už od jeho počátku) i velmi dobrý stav, v jakém kostel je. Však tu taky páter Václav Horniak v devadesátých letech den co den po sedm let šplhal po lešení a škrábal a štukoval a maloval – i v osmi vrstvách. Kostel je katolický, ale nepostrádá ani vliv protestantské chrámové architektury, která byla všude kolem – jen zvedněte hlavu a podívejte se na balkony po obou stranách! Měly samosebou hlavně zvýšit kapacitu kostela, ale i tak je to poučný důkaz o smiřitelnosti a smiřování. Až budete stát pod klenbou téhle pozdně barokní stavby plné rokokových detailů, všimněte si jedné zvláštnosti. Přímo naproti řezbované kazatelně je umístěn mohutný krucifix. Před ním, na zvláštním závěsu, visí malý tlapatý křížek. Uhodnete, nač byl? Pokud ano, budete možná první, není to totiž jasné. Podle jedné z teorií to byla pomůcka pro faráře, aby věděl, do jakého bodu má při kázání upírat zrak. Podívejte se i na vzácnou relikviářovou skříňku s ostatky svaté Gaudencie, na oltářní obraz svatého Mikuláše od Jana Lukáše Krackera a na úžasné varhany z roku 1901 (ty barokní poničil požár a jeho hašení). Je to vzácný nástroj křišťálového zvuku, opravený docela nedávno. V nejbližší době by ho už měly rozeznívat i ruce mistrů varhaníků na chystaných koncertech. Co je ale na kostele nejpodstatnější – že to není mrtvá památka, že žije. Až si budete prohlížet přes osmdesát let staré procesní vlajky, budete stát před důkazem takového tvrzení.

... na výlet se z Mikulášovic můžete vydat například po Zlodějské cestě, která je nově značená a dovede vás až na romantickou rozhlednu Tanečnice anebo k odbočce na její mladší sestřičku Weifberg, odkud je to už jen kousek do Hinterhermsdorfu a na lodičky do soutěsky Obere Schleuse? A že vydat se směrem na Dolní Poustevnu, Lobendavu, Lipovou a Velký Šenov anebo zase Brtníky a Vlčí horu je způsob, jak poznat krajinu plnou tajemství a neokázalého půvabu?

Hlavní oltář v kostele sv. Mikuláše

Mikulášovice

HISTORIE A KULTURA

Obnovená tradice Velké vlajky totiž patřily zdejším Velikonočním jezdcům. Tenhle spolek byl založen roku 1844 a Velikonoce co Velikonoce vyjížděl na své bohulibé jízdy. Tradici přerušila až druhá světová válka, od té doby už mikulášovičtí jezdci nevyjeli. V lužických a saských městech a vesnicích se tradice Velikonoční jezdci obnovila, tady ne. Tedy až donedávna. To Roman Klinger, jehož pradědeček vedl spolek až do jeho zákazu nacisty, oprášil, co skrývala půda jejich domu – koňské postroje, podsedlové deky, sedla a dvanáct spolkových šerp – a pustil se do práce. A tak mohli v roce 2010 mikulášovičtí Velikonoční jezdci zase vyjet. V tmavých oblecích, s vysokými cylindry, zdobeni černozlatými šerpami, doprovázeni kapelou a pěšími zpěváky s dochovaným spolkovým zpěvníkem v rukou. Jede se okruh středem města, zastavuje se a zpívá. Je Velikonoční neděle a slavnostně odění heroldi na koních ohlašují dobrou zprávu, neboť Kristus vstal z mrtvých. Nádherná a jedinečná stará tradice s kořeny v pohanském vítání jara ožila. Pravda, koně si museli vypůjčit leckde po Čechách, i jezdci byli přespolní (třeba z westernových nebo rodeo rančů) a bylo jich jen osm, ale pozdvižení v obci stálo za to. Každý to chtěl vidět. O rok později koní přibylo a v roce 2012 jakbysmet. Zájem je obrovský, Mikulášovice se o Velikonoční neděli mění na tábor lidu. Není divu, je to povznášející zážitek. Tak přece jen jsme ještě všichni nepřišli o paměť (a o rozum).

Letecký pohled na Mikulášovice

Praktické informace Návštěvu Mikulášovic je nejlepší začít ve zdejším informačním středisku uprostřed městečka. V téže budově se zastavte ve Skloluxusu, půvabné dílně malířů skla, kde si můžete sami vyzkoušet, jaké to je, nanášet barvy na křehkou krásu. Užitečný vám bude i web www.mikulasovice.cz.

Zázraky, kam se podíváš Hned naproti kostelu si všimněte bývalé hvězdárny (které se snad začíná blýskat na časy) a pak se vydejte k trojboké kapli Nejsvětější Trojice nad Mikulášovicemi. Bývala výstavní, krásná a slavná. Putovala k ní procesí. Pak se ve víru normalizace někomu zalíbily žulové zárubně a vylomil je i s dveřmi. Vnitřek kaple vzal za své, dnes je pustý. Tedy... Nedávno se tu odehrál zázrak. Jednoho dne ve výklencích, do té doby osiřelých, visely dva obrazy. Podle tvaru, tematiky i stylu obrazy původní. Odneseny a prozkoumány ukázaly se být skutečně původem z 18. století. Zázrak? Proč ne. Není jediný. V dolních Mikulášovicích zase někdo začal uklízet haldu sutě a všiml si, že kameny jsou opracované a jeden nese letopočet 1724. Dnes na tom místě stojí nově vysvěcená kaple, kterou si místní pamatují ještě z šedesátých let. Že jsou za těmi zázraky lidé, tušíte. A nelhostejný člověk, to je ten nejkrásnější druh zázraku.

Trojboká kaple Nejsvětější Trojice

HISTORIE A KULTURA

Křížové cesty

Křížová cesta v Jiřetíně pod Jedlovou

Praktické informace Chcete-li se vybavit zasvěceným průvodcem, pátrejte po informačních střediscích anebo třeba v Rumburské loretě po česko-německé brožurce Křížové cesty Šluknovska od Ivy Jaburkové a Kláry Mágrové. Najdete tam všechna fakta, která budete potřebovat. V loretě si navíc můžete prohlédnout výstavu o křížových cestách se situačními plány a dobovými fotografiemi.

Smysluplná pouť po křížových cestách Šluknovska Nějak jsme se, jak léta jdou, změnili, my lidé. Čím dál víc nás zajímá už jenom to, co se týká nás samotných, to, co máme nebo mít chceme. Co je za našimi ploty, jako by nebyla naše věc. A poděkovat neumíme. Ani dodržet slib. No řekněte sami, kdo má ještě dneska potřebu postavit vlastními silami a za vlastní peníze něco někde u cesty nebo v lese. Třeba z vděku, z pokory nebo jen tak pro radost. Kdyby takhle byli bývali uvažovali naši předkové, nikdy bychom dnes nemohli na temeni kopce za vsí užasnout nad kamennými zastaveními křížových cest.

Příběhy víry, furiantství i splněných slibů Socha Krista z Getsemanské zahrady na Annabergu u Lobendavy

Ve Šluknovském výběžku je křížových cest čtrnáct. Na tak nevelké území je to ohromující číslo a nikde jinde v zemi nic podobného není. Čím to? Podíváte-li se na nějakou starou mapu, dojde vám to. Kus katolické země vklíněný do protestantského prostředí. A křížové cesty jako hlasité přitakání víře otců. A potom ovšem ještě to naše krásné furiantství, které dnes pohříchu ústí spíš v jalovou závist. Tehdy bylo často vědomí, že sousední obec křížovou cestu má, a my ne, přímým popudem k započetí výstavby. Hezky to dokumentují dodnes tradovaná slova krásnolipské kuchařky paní Apolonie Schleitnerové, která roku 1856 po návratu ze svěcení křížové cesty ve Velkém Šenově pronesla: „A proč by nemohla být křížová cesta i v Krásné Lípě?“ Za některými zdejšími křížovými cestami jsou ale ukryty i silné lidské příběhy. Třeba hned za tou nejstarší, šluknovskou. Koncem čtyřicátých let osmnáctého století putoval krajem za prací pivovarský tovaryš Anton Drösel. Když ho nohy zanesly

Křížové cesty ke Šluknovu, usadil se u novotou vonící sochy svatého Prokopa a jeho zraky spočinuly na kopci s prostým dřevěným křížem, kolem něhož se pásly ovce a krávy. „Najdu-li v tomhle městě práci a usadím se tu, postavím na tomhle vršku křížovou cestu,“ řekl. A protože našel, co hledal, udělal, jak slíbil. Jeho úsilí bylo tak nezištné, že o tom nikomu, ba ani své manželce, nic neřekl. Teprve když ho pastýři přistihli při kopání a donesli novopečené paní Dröselové senzační zprávu o tom, jak její muž hledá poklad, šel s pravdou ven. O původu křížové cesty na Annabergu nad Lobendavou se zase vypráví, že jeden lobendavský obchodník při pochůzkách Saskem narazil na houf dětí, které za sebou na provázku táhly sochu svaté Anny. Sochu od nich koupil a věnoval ji rodné obci. Ta ji slavnostně umístila do kaple na vrchu Jáchym, aniž kdo mohl tušit, že se tam světici nebude líbit. Několikrát záhadně zmizela a objevila se na nedalekém Annabergu, kde zároveň vytryskl i pramen zázračné vody. Lidé pokorně přijali vyšší vůli a vystavěli tu poutní kapli a křížovou cestu. A na vedlejším Jáchymu pro jistotu také, to ale až skoro o sto let později.

Jsme vůbec schopni unést dědictví předků? Vystavět křížovou cestu bylo pro ty, kdo nás předešli, prestiží a pokorným činem. Pro nás by mělo být povinností postarat se, ať už věříme v cokoli, aby symbolické stavby připomínající poslední cestu Kristovu nezmizely v haldách rumu anebo, ještě hůř, v podezdívkách plotů. Daří se to se střídavými úspěchy. Jedna z cest, ta fukovská, vzala za své i s vesnicí při radostném budování nového pořádku v roce 1960 a dnes po ní zbyly jen nepatrné stopy. Ta na Jáchymu byla zdevastována ve stejné době, její stopy jsou jen o něco patrnější. Podobně dopadla i krásnolipská, která v agónii čeká na akt lidského milosrdenství. Jiné křížové cesty jsou zachovány ve velmi reprezentativní a často i restaurované podobě – třeba ta nejstarší, šluknovská, anebo ta nejnavštěvovanější, jiřetínská. Nedá se nic dělat – je to na nás, neboť člověk si zaslouží být ctěn teprve tehdy, ctí-li sám své kořeny a tradice svých předků. Křížové cesty Šluknovska lze navštívit jednotlivě při pobytu v tom kterém místě. Je ale také možné vydat se na malou privátní pouť od jedné ke druhé. Já to udělal, a tak vím, jak silný zážitek to je. Chce to v první řadě vědět, kam se vydat. Tak tedy – pěkně od jihu na sever: Jiřetín pod Jedlovou, Krásná Lípa, Varnsdorf, Rumburk, Brtníky, Staré Křečany, Jiříkov, Vilémov, Velký Šenov, Království, Šluknov, Annaberg, Jáchym, Fukov . Pak je dobré vědět, že křížové cesty mívají povětšinou čtrnáct zastavení s ustáleným obsahem vyprávějícím Ježíšův příběh od odsouzení po ukřižování, přičemž poslední je Kristův hrob. Hodí se i informace, že někdy je cesta doplněna o další stavby – především Getsemanskou zahradu se sochami odpočívajících apoštolů, ale také o studánky a umělé jeskyně, to se pak jedná o takzvanou pašijovou cestu. A pak už je na každém poutníkovi, co si z cesty odnese, jak mocně na něj zapůsobí to které místo a co mu budou vyprávět stromy, které bývaly vysazovány zároveň se stavbami, protože stromy mají být svědky našich činů. Křížová cesta a kaple sv. Jana Křtitele v Rumburku

HISTORIE A KULTURA

Poničená křížová cesta v Krásné Lípě

Tajný tip Rozhodnete-li se jít v mých stopách a podniknout pouť po všech křížových cestách Šluknovského výběžku, přibalím vám na cestu otázku: je náhoda, že jich je právě čtrnáct? Nemá každá z nich sama o sobě být jedním velkým zastavením? A která pak přísluší ke které události? A do které je zaklet Kristův hrob? A... Mysterium začíná.

Kaple Kalvárie a Boží hrob z křížové cesty ve Šlunkově

DOPRAVA

Šetrná doprava – autobusem – parníkem – vlakem – tramvají

Vlakem, lodí nebo autobusem, krásné je to pokaždé

Praktické informace Informace o provozu turistických autobusů, parníků i vlaků po celém regionu najdete na http://www.ceskesvycarsko.cz/ cs/jizdni-rady.

Českosaské Švýcarsko – TO JEDE! Bývaly doby, kdy se k telefonu muselo dojít a někdy i dojet. A bývaly taky doby, kdy jezdit na dovolenou vlakem nebo autobusem bylo normální. Mí rodiče kupříkladu jaktěživo neměli auto, pročež měli chalupu tři sta kilometrů daleko. Půl dne ve vlaku a šestnáct kilometrů z nádraží na kolech, která s námi jezdila v zavazadlovém voze. Celý život! Bylo to dobrodružství, které jsem miloval. Když o tom tak přemýšlím, možná právě tohle nám dneska chybí. Ty přirozené zážitky sdílené s ostatními lidmi, nedeformované vlastní leností a neodbytným osamělým komfortem. Přidáte-li k tomu, že tak nádherný kout země, jakým Českosaské Švýcarsko je, by věru neměl být zaplynováván štrúdly aut, vyjde vám jednoduchý výsledek. Jezděme hromadně a šetrně!

Je tolik cest a tolik způsobů, jak po nich dát se vézt Naštěstí je to velmi jednoduché – škála dopravních příležitostí je značná a pořád houstne. Takže, jak to udělat, aby člověk viděl všechno a nechal se vozit? Začněme prostředkem, kterým zase tak často nejezdíme – lodí. Jmenuje se Poseidon a brázdí Labe z Děčína do Hřenska, Bad Schandau, ale i dál, až do Drážďan. To vám je něco tak jiného... Já osobně, pokud vydržím,

DOPRAVA stojím na horní palubě a užívám si velebný pohyb lodi, která po proudu docela uhání, a nechávám oči bloumat po skalních stěnách, které důstojně stráží řečiště Velké řeky, jak se Labi od nepaměti říkalo. Labský kaňon. To nedojme jedině mrtvého. Kdo vystoupí ve Hřensku, může si vybírat – buď německý historický červený autobus směr Mezní Louka, anebo turistickou autobusovou linku národního parku České Švýcarsko, kterou provozuje Dopravní podnik města Děčína. To je teprve paráda. Nasednout se dá už v Děčíně a ze Hřenska se pak jede vzhůru na Mezní Louku, do Vysoké Lípy, Jetřichovic, Rynartic, Chřibské, Rybniště, Doubice, Kyjova a Krásné Lípy. Prostě dokonalá výšivka v té nejatraktivnější krajině. Kdekoli vystoupíte, můžete chodit celé dny – a až se vrátíte, zase tu bude autobus a odveze vás dál. Tak k čemu auto? Vždyť je to tak banální...

Mně stačí, když slyším, jak ty pražce drncaj A to jsme se ještě nevydali na nádraží... Nevím jak vy, ale já se ve vlaku většinou cítím tak nějak svátečně. Spojení slavnostního bubnování pražců a virtuózního koncertu přírody za okny prostě nenahradí žádný jiný druh dopravy. Tady ctěné pozornosti čtenářově doporučím dvě tratě. Začněme třeba legendární jednaosmdesátkou (ajznboňáci vědí), trasou tak půvabnou, že ji snad navrhoval nějaký malíř. Děčín – Benešov nad Ploučnicí – Česká Kamenice – Kytlice – Jedlová – Rybniště – Krásná Lípa – Rumburk. Fantazie. No a když už jsme v Rumburku, jen přeběhneme na turistický vlak Českého Švýcarska a nádherně se drkotáme dál směr Staré Křečany – Panský nebo Krásná Lípa – Panský, a dále na Brtníky, do Mikulášovic a třeba až do Dolní Poustevny, pěkně po pomyslné hranici mezi Českosaským Švýcarskem a Šluknovskem. Kdo tohle absolvuje, dokáže si udělat přesnou představu, jak nepředstavitelně hezky tu je. A ani u toho nemusí nadávat „na toho vola, kterej se učil řídit ve cvokárně“, abych to napsal hodně slušně.

Na kole nocí černou jako tér Ale dost agitace, já myslím, že teď už by vás ani nenapadlo smrdět ve zdejších lesích ukašlaným výfukem. Daleko přirozenější přece je vydat se do lesů a skal na kole. Tedy, můžete sami, o tom žádná, tras je tu jak naseto. Jenomže... Já mám pro vás tip. Pojeďte v noci! No, sami ne, to by nedopadlo dobře, ale s průvodcem. Cestovní kancelář Enthusia organizuje úžasné noční cyklovýlety národním parkem. To prosím jedete a malujete svět kolem sebe na černý papír kuželem světla čelovky. Bizarní stíny, krajina tušená, vnímaná sluchem a čichem – jiná realita. Anebo raději noční Noční cyklovýlet jízda na kole Děčínem? Mimořádný zážitek korunovaný „dojezdovým drinkem“. A když už si budete tenhle noční adrenalin na www.enthusia.cz (v sekci cyklozájezdy)objednávat, mrkněte se i na další nabídku, protože tahle cestovka je vážně dosti invenční. Vícedenní cyklovýlety po nádherné Labské cyklostezce, třeba až z Prahy do Drážďan (převýšení asi dvacet centimetrů, tedy podle mého odhadu), do historických center Pirny nebo Míšně anebo do srdce národního parku České Švýcarsko – a vždycky komfortní ubytování, báječné jídlo a nabitý program. A jestli se vám omrzelo kolo, co zkusit elektrokolo, dvojkolo nebo inlajny? Cokoli z toho vám v Enthusii půjčí a vybaví vás i tou zmiňovanou čelovkou. Berete?

Turistický autobus

Víte, že... ... na lednovém veletrhu cestovního ruchu GO a REGIONTOUR v Brně se vítězem kategorie Nejlepší turistický produkt stal tým České Švýcarsko o. p. s. s produktem Českosaské Švýcarsko – To jede! aneb Busem, parníkem, vlakem i tramvají do světa skalních měst? Jedná se o ucelenou nabídku zážitkových programů pro veřejnost s využitím všech typů turistické dopravy a s propojením na nejatraktivnější místa Českosaského Švýcarska: • Autobusem za výhledy ze stolových hor • Parníkem Labským kaňonem do skalního města • Parním vlakem do skalního hradu • Tramvají do skal

Labská cyklostezka 59

aktivní odpočinek

Bad Schandau

Bad Schandau – půvabné městečko v náručí řeky

Praktické informace Pokud pojedete autem, zaparkujete nejspíše na nábřeží Labe, kousek od centra. Návštěvu Bad Schandau je ale tak jako tak dobré začít v jednom ze dvou informačních sředisek – buď v Haus des Gastes na náměstí anebo v novém česko-německém v budově nádraží na druhém břehu Labe. Od nádraží (kde je parkoviště zdarma) se do centra pohodlně přepravíte přívozem. A budete-li chtít další informace, jděte na stránky www.bad-schandau.de (město), případně www.toskanaworld.net (Toskana Therme) či www.lanu.de (NationalparkZentrum).

Hrázděné domky v Postelwitz

Lázeňská idyla s adrenalinovým přídechem Až se vás někdo bude ptát, kde je srdce Saského Švýcarska, řekněte – v Bad Schandau 53 . A pokud jste tu sami ještě nebyli, udělejte si sem výlet. Tohle lázeňské městečko je prostě návykové. Ať už se budete procházet centrem nebo některou z malebných okrajových čtvrtí, budete mít takový ten zvláštní pocit klidu a pohody a budete se, sami nebudete vědět proč, v jednom kuse usmívat. Alespoň já to tady tak mám pokaždé. Prohlídku nejstarších saských lázní začněte nejlépe v centru a třeba hned Muzeem města Bad Schandau. Nechte na sebe působit útulnost a maloměstský kolorit náměstíčka, podívejte se tu třeba do zajímavého kostela svatého Jana, projděte si botanickou zahradu, a určitě se vypravte do Postelwitzu, kde se, přilepeny ke skále na slunečné straně labského údolí, krčí nádherně zachovalé hrázděné domečky přetékající květinami, anebo naproti přes řeku do čtvrti Krippen, kde ve středověku bydleli rybáři, lodníci, obchodníci i romantičtí malíři a dnes je tam třeba Muzeum Friedricha Gottloba Kellera, vynálezce moderního způsobu výroby papíru. Určitě ale nezapomeňte na „žandavskou Eifelovku“, tedy padesát metrů vysoký historický osobní výtah, který vás vyveze na skály na náhorní plošinu, do čtvrti Ostrau. Je to impozantní stavba opřená o skálu s věžičkou na vrcholu – to prostě nepřehlédnete. Výtah nechal v roce 1904 postavit místní hoteliér Rudolf Sendig, aby usnadnil svým hostům přístup do dřevěných vilek vystavěných právě v Ostrau. Kromě půvabných Sendigových vilek vás tu především čeká úchvatná vyhlídka do celého Labského kaňonu. Bad Schandau je samozřejmě i ideálním Žandavská eifelovka

Bad Schandau výchozím místem pro výlety do celého Saského Švýcarska – ať už vyrazíte pěšky nebo nasednete na autobus či tramvaj (o té čtěte na str. 55–56). Za všechny cíle jmenuju alespoň Schrammsteiny, fantastické skalní útvary s jedinečnou skalní vyhlídkou Schrammsteinaussicht. No a protože je Bad Schandau skalami doslova obklíčené, je samozřejmé, že jsou tu i vyhlášené a velmi atraktivní horolezecké terény. Pokud tedy máte chuť nechat si v žilách kolovat trochu více adrenalinu, zajděte si na náměstí do Haus des Gastes, infocentra a půjčovny sportovního vybavení. Půjčí vám tu kolo či elektrokolo, ale také výstroj – kupříkladu pás na lezení, batoh anebo outdoorové boty. Navíc si tu můžete objednat profesionálního průvodce, který se na některou stěnu vypraví s vámi. Ale teď zpátky ke dvěma největším tahákům Bad Schandau.

Relaxace v království tekutého zvuku Nejspíš jste už zažili koupání na nejrůznějších místech. To, co vás čeká v Toskana Therme, velkorysém komplexu bazénů, saun a wellness aktivit, jste ale nejspíš ještě nezažili. Na téhle „krajině relaxace“ je zajímavé už jen to, že když jdete náhodou kolem nebo třeba jedete na kole po Labské cyklostezce a dostanete chuť se vykoupat, aniž máte s sebou, co je k tomu třeba, tady vás vybaví plavkami i ručníkem a můžete vejít. Přes den si užijete venkovní slunění, plážový bar, hřiště na beach volejbal, saunovou zahradu, ve všech bazénech jsou masážní trysky, pamatováno je i na děti... To hlavní ale přichází večer. O víkendu tu mají otevřeno až do půlnoci, za úplňku dokonce až do jedné z rána. A teď si to představte: spočíváte v termální 35 °C teplé slané termálnívodě a jste obklopeni tekutým barevným zvukem. Jedinečný systém Liquid Sound způsobí, že slyšíte hudbu dokonale i pod vodou a světelné mámení plné barev vás přenese až kamsi zpátky do matčiny dělohy. Je to povznášející, úlevné, fascinující... Promiňte, nechal jsem se unést, ale jsem prostě vodní tvor. K tomu nehmotné obrazy promítané do mlhy a panoramatická projekce v kupoli – tohle je zkrátka zážitek, který zaměstná všechny vaše smysly a rozmazlí vaše tělo tak, že se vám odtud nebude chtít. Toskana Therme

aktivní odpočinek

NationalparkZentrum

Tajný tip Pod schody budovy NationalparkZentra se dobře rozhlédněte po dlažbě. Možná tu najdete rysí stopu. Ta vás pak povede na nábřeží a dál celým městečkem až k historickému výtahu a k rysímu výběhu, který je umístěn u jeho horní stanice. Zejména pro děti je velkým zážitkem, když tu skutečně vystopují živé rysy ostrovidy.

Dotýkejte se, prosím! Je-li Bad Schandau opravdu srdcem Saského Švýcarska, bylo by divné, kdyby tu nebyla expozice národního parku, přesněji řečeno NationalparkZentrum. Jste-li tu s dětmi, je to povinnost. Pokud ne, stejně se zajděte podívat do velkorysé interaktivní expozice, kde se na všechno nejen může, ale musí sahat, kde budete na každém kroku objevovat tajemství přírody, která začíná hned za okny tohoto vpravdě kouzelného domu. Vlastně už v něm – vždyť ho od přízemí do druhého patra vyplňuje gigantický model pískovcového masivu. Budete pohlceni hrou – vyzkoušíte si na vlastní ruce, jak těžké je najít v přírodě rovnováhu, budete bloudit noční krajinou obklopeni hlasy zvířat a uhadovat, kdo na vás právě ze tmy volá, zaposloucháte se do hudby, která se zrodila ve skalách, zjistíte, jak vznikala zdejší pozoruhodná lidová architektura, na interaktivních modelech, se kterými můžete manipulovat a pozorovat je, se pozvolna naučíte chápat, jaké jsou zákonitosti přírody Českosaského Švýcarska, uvidíte filmy..., a to všechno v důsledně dvojjazyčném německo-českém provedení, takže rozumět budete všemu.

Expozice národního parku Saské Švýcarsko

aktivní odpočinek

Pozvánka do Saska

Do Saského Švýcarska mezi Labské pískovce Carolafelsen

Praktické informace Všechno potřebné o saské krajině, turistických, volnočasových, relaxačních i ubytovacích nabídkách se dozvíte na jediném přehledném místě: www.saechsische-schweiz.de.

Víte, že... ... už zmíněná Malířská stezka – Malerweg, po které můžete putovat ve šlépějích Zingga, Graffa, Friedricha a mnohých dalších tehdejších i pozdějších malířů, je dlouhá sto dvanáct kilometrů? A že vede po obou březích Labe? Vydat se na ni můžete třeba ze saského městečka Pirna a pak šlapat několik dní a dojít až někam ke Hřensku a zase se v mohutném okruhu vrátit. Přesvědčte se sami na www.malerweg.de.

Už jste se konečně rozhodli, že se vydáte do Saského Švýcarska? Tak sláva – máte dvě stě let zpoždění... Rozeklaná a romantická krajina Labských pískovců je pozůstatkem někdejšího moře z geologického období křídy a třeba takový Caspar David Friedrich, král německých romantických malířů, ji začal poznávat tak zhruba před těmi dvěma stovkami let. Moře tu sice dnes nenajdete, to dávno ustoupilo, ale to, co tu zanechalo, je prostě nádherné.

Cesta jako malovaná Pokud chcete navštívit opravdu všechna nejkrásnější místa Saského Švýcarska, vydejte se po slavné Malířské cestě, kterou vyšlapali umělci s vytříbeným citem pro divokost a krásu. A je docela možné, že i vy tu sáhnete po tužce, nebo přinejmenším po foťáku, neboť i amatérská fotografie se tady díky jedinečným sceneriím stává velmi rychle uměleckým dílem. V každém případě tu máte šanci prožít jisté déja vu – některá skalní seskupení vám totiž budou bezesporu povědomá. To proto, že je znáte z obrazů, které spoluvytvářely dějiny umění. K prvním malířům, kteří se odvážili do dříve nepoznaného světa skal, patřili v roce 1764 Švýcaři Adrian Zingg a Anton Graff. Bizarní tvary a nálady krajiny jim natolik připomínaly domovinu, že brzy pokřtili Labské pískovce jménem Saské Švýcarsko. Jejich skici a obrazy zlákaly mnohé, aby se vydali do stejných míst. A tak se v Saském Švýcarsku zrodila turistika.

Připlout jako Kolumbus Do Saského Švýcarska můžete přicestovat mnoha způsoby, nejkrásnějším z nich ale bezesporu je připlout na parníku plavební společnosti Sächsische Dampfschiffahrt, která disponuje celosvětově největší a nejstarší Lilienstein flotilou kolesových parníků. Vydejte se na výlet do Drážďan, projděte je křížem krážem, a pak se naloďte. Labe tu, cestou ze Saského Švýcarska, prochází obzvláště krásnou, sytě zelenou příbřežní krajinou, vine se mezi majestátními horami a ohromujícími skalními stěnami. Budete míjet malebné obce, romantické hrady a zámky, v hlavě vám bude vířit čas, a vy se propadnete do světa místních pověstí a legend. Připlout sem ale samozřejmě můžete i po proudu, neméně půvabným úsekem z Děčína nebo Hřenska. Celá oblast nabízí nekonečné množství způsobů, jak prožít dovolenou aktivně. Na lezce tu, v kolébce free climbingu, čeká více než jedenáct set skal se zhruba osmnácti tisíci lezeckými cestami. Lezecké kurzy, jak pro začátečníky, tak i pro pokročilé, jsou běžnou součástí celoroční nabídky. A pro ty, kteří raději pevně stojí nohama na zemi, je zase k dispozici na čtyři sta padesát kilometrů značených turistických cest národním parkem i spousta strhujících cyklotras. Opravdu srdečně jsou vítáni i všichni milovníci wellness, malebné lázeňské a rekreační vesnice a městečka jsou pro ně bez nadsázky rájem. Takhle vám to řeknu – můžete tu prožít jedinečnou zážitkovou dovolenou v krajině, která v Evropě jen těžko nachází konkurenci.

Legenda K MAPĚ

Informační střediska

č. Místo

str.

č. Místo

str.

1 Rumburk

6 B7

31 Pivovar Kocour

42 C8

2 Lindava

8 F8

32 Cukrárna Dlask

43 C8

Křinické nám. 10, Krásná Lípa Tel.: +420 412 383 413

3 Nový Bor

9 F7

33 Růžová

44 D4

Na Tokání – Saula

4 Kamenický Šenov

9 E6

34 Vlčí Hora

44 C6

5 Seifhennersdorf

10 C8

35 Hřensko

45 D3

6 Pravčická brána

13 D4

36 Pastýřská stěna

46 E3

Dům Českého Švýcarska Informační středisko a expozice Českého Švýcarska

Dolní Chřibská 284, Dolní Chřibská Tel.: +420 412 384 031

Jetřichovice

407 16 Jetřichovice (u autobusové zastávky) Tel.: +420 777 819 916

7 Mezní Louka

13 D4

37 Belvedér

47 D3

Hřensko 82, 407 17 Tel.: +420 412 554 286

8 Edmundova soutěska

13 D4

38 Tolštejn

47 D8

Pravčická brána

9 Tisá

14 E1

39 Jedlová

47 D7

10 Bielatal

15 D1

40 Kyjovské údolí

48 C6

náměstí Míru 73 Tel.: +420 412 554 033

11 Studený

16 D6

41 Jetřichovické vyhlídky

48 D5

Mikulášovice

12 Rozhledna na Studenci

16 D6

42 Horní Podluží

49 D7

13 Srbská Kamenice

18 E5

43 Lipová

49 A5

Karla Čapka 3 Tel.: +420 412 532 227

14 Hinterhermsdorf

20 C5

44 Sohland

49 A6

Šluknov (budova zámku)

15 Kytlice

22 E7

45 JV Ranč

49 C7

16 Oybin

26 B8

46 Brtnické ledopády

49 C6

17 Rybniště

28 D7

47 Starý klub

50 E5

18 Doubice

29 C6

48 Na Vyhlídce – Mezná

50 D4

19 Brtníky

30 B6

49 Kyjovská terasa

51 C6

20 Rafty na Labi

32 E3

50 Hotel Zámeček

51 D6

Hřensko (budova OÚ)

Hřensko 82 (areál Pravčické brány) Tel.: +420 412 554 286

Česká Kamenice

Mikulášovice 1007 Tel.: +420 739 432 734

Děčín (budova knihovny)

Zámecká 642 Tel.: +420 412 332 711

Rumburk

Lužické náměstí 104 Tel.: +420 412 331 171

Jiřetín pod Jedlovou Náměstí Jiřího 300 Tel.:+420 412 379 336

Varnsdorf

Otáhalova 1260 Tel.: +420 412 370 859

21 Dům Českého Švýcarska

33 C7

51 Penzion Na Stodolci

52 D6

Informační střediska v Saském Švýcarsku

22 Zoo Děčín

33 E3

52 Krásná Lípa

53 C7

Bad Schandau

23 Golf Janov

34 D4

53 Bad Schandau

54 C2

NationalparkZentrum Bad Schandau Dresdner Str. 2 B, D-01814 Bad Schandau Tel.: +49(0)35022 50240

24 Weesenstein

36 E1

54 Sebnitz

54 B4

Bad Schandau

25 Königstein

36 C1

55 Bastei

54 B1

Tourist-Service im Haus des Gastes Markt 12, Bad Schandau Tel.: +49(0)35022 90030

26 Šluknovský zámek

37 A1

56 Kirnitzschtalbahn

55 C2

Königstein

27 Chřibská

38 D6

57 Kuhstall

55 C3

(Haus des Gastes Königstein) Schreiberberg 2, D-01824 Königstein Tel.: +49(0)35021 64607

28 Česká Kamenice

38 E5

58 Mikulášovice

56 B5

Pirna

29 Jiříkov

39 B7

59 Labská cyklostezka

61 D3

30 Děčín

40 E3

TouristService im Canaletto-Haus Am Markt 1/2, D-01796 Pirna Tel.: +49(0)3501 46570

Křížové cesty

Severní

Národní park Saské Švýcarsko 55

Pirna Weessenstein

56 53

Kirn

itzs

Národní park Saské Švýcarsko

6 35

Mezn Louka Mezná

48 23

Maxiãky

Ostrov

E 9 24

22 36 20 30

Tisá

Weessenstein D8

Libouchec Ústí nad Labem 20 km

Fra nad

Kleinwelka

43 26 Království

58 16

Oybin 10 km

Brtníky

46 14

Křin

ice

Kyjov

27 39

50 11

45 17

Křinice

21 52

Národní park České Švýcarsko

ní a

Studen˘

Studenec 737

12 13

anti‰kov d Plouãnicí

47 28

4 3 2

Sloup v âechách

Lindava

Půjčovna a prodejna outdoorového vybavení

 Hřensko 131  Tel.: +420 412 554 086  E-mail: hrensko@hudy.cz www.hudy.cz

Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko Křinické nám. 1161/10, 407 46 Krásná Lípa Telefon: +420 412 383 413 E-mail: informace@ceskesvycarsko.cz www.ceskesvycarsko.cz Vydavatel: České Švýcarsko, o. p. s., Krásná Lípa 2013 Autor textů: Rostislav Křivánek Fotografie: Z. Patzelt, V. Sojka, R. Křivánek, J. Stejskal, T. Fúsek, M. Rak, J. Laštůvka, I. Šafus, J. Šťastný, K. Pech, E. Sedláček, R.Sedmík, S. Dittrich, R. Döring, T. John, Zámek Děčín, Nadace Hasse-Stiftung při Správě NP SS a archiv ČŠ o.p.s. Grafické zpracování, produkce a tisk: NOESIS s.r.o. Neprodejné ISBN: 978-80-87248-29-4

Zakladatelé obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko: