Zážitky v Českosaském Švýcarsku 2011

Českosaské Švýcarsko

www.ceskesvycarsko.cz

2011

Historie a kultura Lidské stopy v krajině Turistika TOP 10 (Kdo to neviděl, jako by tu nebyl!)

Aktivní odpočinek Made in České Švýcarsko Ze hřbetu koně Labským kaňonem Příroda Jsem takové lesní zvíře

Zážitky Zážitky v Českém Švýcarsku v Českosaském Švýcarsku

Zschirnsteiny ze Stříbrných stěn

Buďte nám vítáni v kraji skalních věží a stěn, hlubokých roklí, ledových říček, tichých lesů a malebných luk, v kraji, kde se příroda snoubí se stopami lidského osídlení. Druhé číslo Zážitků, určené pro rok 2011, se pro vás snaží objevit další krásy, poradit vám, co v Českém Švýcarsku prostě nemůžete minout, nabídnout poznání sousedního Saského Švýcarska, ale hlavně – chce vás pozvat k návštěvě. Jak jistě víte, oblast v loňském roce zasáhla série ničivých bleskových povodní, jejichž následky se díky velkému úsilí lidí podařilo téměř všude odstranit, takže neinformovaný by nikdy neřekl, co se tu vloni dělo. Jenomže třeba v takovém Hřensku napáchala voda opravdu velké škody. Hřenské soutěsky – naše chlouba – bojují o bytí a nebytí. Každý se snaží pomoci – a vy můžete také. Je to jako když některý z vašich přátel leží v nemocnici. Nejvíc mu pomůžete, když se na něj zajdete podívat a dáte mu najevo, že vám na něm záleží. Prostě přijeďte do Českého Švýcarska. Na víkend, na dovolenou, na kole, pěšky – to je na vás. Tenhle krásný kus země, který v loňském roce získal v rámci kampaně CzechTourismu „Česká republika – to letí“ prestižní ocenění Znovuobjevená turistická destinace, ten za návštěvu rozhodně stojí.

Dr. Soňa Křítková ředitelka obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko

Poznámka autorova Toulat se po Českém a Saském Švýcarsku je nebezpečně návykové.

Já jsem se tu narodil a pak na dlouhá léta přesídlil jinam. Dnes se vracím čím dál častěji a den ode dne víc a víc podléhám magickému kouzlu tohoto utěšeného a nádherného koutu země.

V mnohých článcích narazíte na mou osobní vzpomínku, úhel pohledu, budete sledovat moje stopy otištěné do pískovce. Jinak to nešlo – tenhle kraj je příliš osobní a vyžaduje osobní vyprávění. Snad se mi podaří předat vám alespoň zlomek magie, která se ve zdejších skalách skrývá.

Rostislav Křivánek autor textů

ková, Marek Mráz,

n, Dana Štefáč su (zleva): Tomáš Joh Redakční rada časopi Jiří Šťastný ek, ván Kři av tisl David Pastva, Ros

OBSAH

HISTORIE A KULTURA

Lidské stopy v krajině skal .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

TURISTIKA

Po stopách dávné krásy a zázračné slávy .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

AKTIVNÍ ODPOČINEK

Splněný sen o létajícím kole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

PŘÍRODA

Kdo tohle neviděl, jako by tu nebyl čili TOP 10 .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

doprava

Člověče, rozhlédni se, a tvé srdce pookřeje – 2. část . . . . . . . . . . . . . . . 14

zajímavosti

Kamenná kráska se srdcem z bílého zlata .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

Vysvětlivky Informace

o vstupném Bezbariérový přístup

22

Odkaz na stránku s dalšími informacemi o lokalitě

7

Odkaz na mapu

Made in České Švýcarsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Labským kaňonem – s vlastním pohonem. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Ze hřbetu koně je svět krásnější .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Pusťte déšť k vodě! .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Tajemství přírody pod střechou. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Kde se dobře vaří aneb Zážitky rázu gastronomického . . . . . . . . . . . . . 24 Na vozíku do skal? – Proč ne . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Ráj dětí aneb Bloudit mezi dinosaury jako Gulliver .. . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Krajina, jíž vládnou živly – oheň .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Jsem takové lesní zvíře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Velocipédem křížem krážem a kam se vám zachce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Krajina sněhem požehnaná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Kterak se vochránit vod běsů strašlivejch .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Pozvání do obcí Českého Švýcarska .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Mapa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

Podstávkový dům s hrázděním ve Vysoké Lípě

HISTORIE A KULTURA

Podstávkové domy

Podstávkový dům v Jetřichovicích

Víte, že… ... každou poslední květnovou neděli můžete nahlédnout dovnitř při Dni otevřených dveří podstávkových domů? www.umgebindeland.de

Lidské stopy v krajině skal Lesní říše skal, lesů, tajemných údolí, tichých říček a ukrytých potoků uchvacuje fantaskními tvary kamenných věží, stěn a bran. Příroda tu vytvořila podívanou, jaká nemá obdoby. Jenomže když se na krajinu Českého Švýcarska podíváme pozorněji, vidíme najednou, že nejen příroda, ale také člověk výrazně formoval tuhle krásu. Jeho stopy jsou patrné a tím přirozenější, čím starší. Jdete-li svažitou loukou k lesu a zahlédnete alej jabloní, máte před sebou jasný, vlídný otisk lidské přítomnosti. Narazíte-li v lese na mechem porostlý taras, na kamenné schody, tesanou cestu – to se dotýkáte životů těch, kteří nás předešli. Nejvíce patrné stopy jsou ovšem malebné domy a domečky.

Podstávkové domy, korálky na stužce

Konstrukce patrové chalupy

6

Chcete-li se doopravdy seznámit se všemi jemnostmi a pozoruhodnostmi zdejší lidové architektury, nelitujte najetých a našlapaných kilometrů.

Rozmanitost je úžasná – v každé vsi narazíte na něco nového, specifického. Rozhodně Podstávkový dům v Chřibské

Podstávkové domy

HISTORIE A KULTURA

nevynechejte vesnické památkové zóny v Kamenické Stráni 1 , Dlouhém Dole a ve Vysoké Lípě 2 . Stejně tak je ale důležité vydat se třeba do Doubice, kde se většina domů zachovala díky osvícené péči chalupářů, do Starých Křečan, na Kamennou Horku, do Krásné Lípy, do Brtníků, do Růžové, Jetřichovic, Chřibské..., ale to bychom museli vyjmenovat vlastně všechny obce v Českém Švýcarsku. Velmi často jsou domy sroceny do struktury takzvané lánové vsi. To si představte stužku, kterou tvoří potok nebo cesta, a kolem ní domy, za kterými dříve vybíhaly do krajiny kolmo ke stužce políčka a lány. A jak podstávkový dům poznáte? Snadno, je to dům se sloupovou konstrukcí – podstávkou, před stěnami přízemí tvořící povětšinou oblouky. Vedle důležité statické funkce je to především cenný a krásný architektonický prvek. Tenhle stavební styl se vyvíjel čtyři staletí pozvolným mísením slovanské roubené a německé hrázděné konstrukce. Osobně vám doporučuji hru, která vás dlouho neomrzí. Při svých toulkách Českým Švýcarskem „sbírejte“ podstávkové domy. Kdo první zařve „PODSTÁVKA“ a nesplete se, má bod.

Teprve detail dotváří krásu celku Až se stanete tak trochu odborníky na podstávky, otevře se vám možnost objevovat další, leckomu skryté krásy. Všímejte si detailů. Tak třeba vikýře nebo štíty domů, okna, dveře, kování a kliky..., co dům, to trochu jiné pojetí, jiný tvar, barva, zdobení... Vezměte si s sebou na výlet blok a zkoušejte si ty nejpůvabnější detaily namalovat. Jistě – dají se vyfotografovat, ale tužka..., to jako byste ty důkazy invence a umu našich předků tak trochu sami vytvářeli. Ono se totiž dá krajinou jen tak projít, třeba i s okem ukrytým za hledáčkem kamery, ale věřte mi, není to ono.

Krajina, a domy jako její součást, to se musí prožít a procítit, nechat na sebe zapůsobit, na chvíli třeba zavřít oči a dovolit času plynout zpátky, a najednou zahlédnout... Ne, to už musíte sami.

Detail podstávkového domu

Lidové památky Českého Švýcarska Tato obrazová publikace vám představí lidovou architekturu jako unikátní kulturní dědictví regionu.

7

HISTORIE A KULTURA

Česká Kamenice

Historické centrum České Kamenice

Praktické informace Městské informační středisko Česká Kamenice nám. Míru 73 tel.: +420 412 582 600 www.ceska-kamenice.cz Otevřeno celoročně 9–18 hod. (zde se dozvíte otevírací doby všech památek ve městě a tipy na výlety do okolí).

Po stopách dávné krásy a zázračné slávy Česká Kamenice 3 je krásné město plné neobyčejných památek, dokonce se honosí titulem Historické město roku 2005 – a většina lidí přijíždějících do oblasti Českého Švýcarska o tom neví. Pojďme to tedy napravit a vydejme se poznat tuhle neznámou perlu. Soubor kulturních památek na území městské památkové rezervace totiž tvoří celkem šestatřicet objektů – a to už přece za důkladnou procházku stojí.

Městečko na dlani Začněme třeba kostelem svatého Jakuba Většího, hrdou dominantou města. Pozdně gotický trojlodní kostel s klasicistní a rokokovou výzdobou zanechal v historii stopy už ve dvanáctém století. Na jeho dnešní podobě se nejvíce podepsala goticko-renesanční přestavba ze začátku šestnáctého století. O více než dvě stě let později tu s oblibou hrával na varhany Antonín Dvořák. Krom prohlídky kostela můžeme vystoupit i na 46 metrů vysokou věž, z níž uvidíme nejen celou Kamenici i s jejím nádherným okolím, ale především další pozoruhodnosti města. Tak třeba hned vedle kostela kamenický zámek, který dychtivě čeká na velkou rekonstrukci, přímo pod námi, na náměstí, zahlédneme devítibokou renesanční kašnu, několik měšťanských domů a radnici, na níž je až odtud čitelný nápis Palladium civitatis – Záštita města, Salhausenský zámeček, panský pivovar, budovu městského chudobince, nad městem se vypínající hrad Kamenice 4 s nově vybudovanou a otevřenou vyhlídkovou věží, ale také vrchnostenský špitál, hřbitovní kapli rodiny Preidlů a především největší kamenický poklad – nádherný komplex vrcholně barokní poutní kaple Narození Panny Marie 5 . A kdyby nám už na nic jiného nezbyl čas – na tohle místo rozhodně zajít musíme.

Poutní kaple Narození Panny Marie

8

Česká Kamenice

HISTORIE A KULTURA

Kaple plná zázraků Je to mystické místo, které vás neznámo jak přinutí ztichnout a v pokoře se blížit alejí ke kované bráně. A co teprve uvnitř, v barokně zakřivených ambitech, které chtě nechtě upomínají na Santiniho Zelenou horu.

Ocitnete se na ostrově jiného času. S hlavou odkrytou, už docela malí, vstoupíte pak dovnitř. Kaple je bohatě rokokově vyzdobená, barevnými vitrážemi sem proudí tetelivé provazce světla a odhalují sochu Panny Marie oděné v bohatý šat. Zázračná Madona kamenická. Její příběh započal na sklonku šestnáctého století, kdy si ji objednalo zdejší Růžencové bratrstvo pro kostel sv. Jakuba Staršího. Řezbář Christian Ulrich ze Žitavy odvedl skvělou práci, jen dimenze neodhadl – socha se nevešla do žádného z oltářů a musela se spokojit s oltářem provizorním, ze kterého ale madona vypadávala, a musela tak být upevněna řetězy. Později byla dokonce přemístěna z chrámové lodi do zákristie. Teprve při morové epidemii v letech 1713–14 přišel její čas. Zhoubnou nemocí se nakazil i sám děkan.

Smířen se smrtí modlil se v kostele a náhle mu jasné modré světlo ukázalo na místo, kam byla uložena socha. Zároveň pocítil silné vnuknutí, nechal sochu přenést do malé dřevěné hřbitovní kaple a tam se usilovně modlil.

Uzdravil se a po něm i další, kteří za madonou přišli. Z kaple se stalo poutní místo a kroniky zaznamenávají za necelé půlstoletí kolem sto třiceti zázračných uzdravení. A tak bylo rozhodnuto pozvat architekta a stavitele Octavia Broggia, který Madoně kamenické na místě skromné dřevěné stavby zbudoval důstojný stánek, který můžeme obdivovat dodnes. Člověku se odtud nechce, vlídná madona shlíží ze své výše, v ambitech a rohových kaplích líně posedává vítr, je tu klid a duše pookřeje. Kdysi tu o poutích bývaly takové davy, že bylo dokonce nutné stanovovat pořadníky, kdy která skupina poutníků smí dorazit. Dnes je tu slyšet i spadlý list. Odtud se odchází po špičkách. Opravdu důstojné rozloučení s městem plným neokázalých pokladů.

Kostel svatého Jakuba Většího

Zřícenina hradu Kamenice

Co je ještě okolo Hezkým zakončením prohlídky města je pohled z ptačí perspektivy, z vyhlídky Jehla (478 m n. m.). Vydejte se na ni z náměstí po modré značce, asi po 1,5 km vyšplháte na čedičovou Jehlu, a uvidíte mnohem víc než jen Českou Kamenici.

Poutní kaple Narození Panny Marie Náměstí z kostelní věže

9

HISTORIE A KULTURA

Osobnost

Splněný sen o létajícím kole

Albin Hugo Leibisch

Praktické informace Sraz motocyklů ČechieBöhmerland se koná každou první zářijovou sobotu na náměstí v Krásné Lípě. Odtud konvoj odjíždí na spanilou jízdu po okolí. Zároveň tu probíhají Dny Českého Švýcarska. www.krasnalipa.cz

Start Parkmaratonu na Dnech Českého Švýcarska v Krásné Lípě

10

Na jednom z domů Křinického náměstí v Krásné Lípě 6 se leskne pamětní deska. Odhalili ji Češi sudetskému Němci, a to opravdu není příliš běžné. Z desky hledí usměvavá tvář otce jednoho z nejpodivuhodnějších motocyklů, jaké kdy jezdily po téhle planetě. Splašená lavice, Pojízdné lešení... A pár metrů odtud se rojí dav lidí. Je slavný den, tradiční sraz motocyklů Čechie-Böhmerland. Z celé Evropy se sjíždějí nablýskaní třímetroví krasavci. Stojím v zástupu zvědavců a jsem proti všemu očekávání okouzlen. Motocykly jsou pro mě španělská vesnice, technických dat se ode mě nedočkáte, ale tohle tedy... To je prostě nádhera, to je umělecké dílo, to je – prostě něco, co musíte vidět! Jaký vlastně byl člověk, který něco takového vymyslel a dokázal prosadit na trh? Kdo byl tenhle sudetský Jan Tleskač, jehož kolo nakonec opravdu létalo, sice jen po zemi, zato na tu dobu pekelně rychle...?

Sudičky přijely na motorce Albin Hugo Leibisch se narodil 26. 7. 1888 v Rumburku jako syn zahradníka Emila Leibische. Jeho dráha jako by byla dopředu dána – hned po základní škole nastoupil do učení k varnsdorfskému výrobci kol a motocyklů Fortuna Reinholdu Maiovi, vyučil se tu zámečníkem a začal snít o tom, že jednou vymyslí a sestrojí vlastní motocykl. Zatím ho to ale táhne do světa. Několik let pracuje jako řidič automobilů v Německu, pozná svou budoucí ženu Herminu a má s ní syna Albina Richarda. Jenomže to už se píše rok 1914 a padají první výstřely světové války. Albin narukuje a čeká ho ruská fronta a vážné zranění. Uzdraví se, nějaký čas ještě pracuje v kopřivnické továrně – pozdější Tatře, ale na den přesně 28. října 1918 se definitivně vrací do Krásné Lípy. Tedy, definitivně... Ale nepředbíhejme.

Republika je ještě kojenec a Albin už pracuje u Alfreda Hielleho, kde montuje z dovezených součástí italské automobily Bugatti. Je vrchním montérem, ale jeho sen se nemění. Každou volnou chvíli věnuje konstrukci svého motocyklu. V roce 1927 začíná se sériovou výrobou jedinečného stroje Čechie-Böhmerland. Nejdříve v Krásné Lípě a od roku 1931 v továrně v Kunraticích u Šluknova. Motocykly se, jak sám říká, „prodávají samy a bez zvláštní reklamy“. Albin na nich triumfálně projede celou Evropu. Jenomže je tu další válka, nucené zastavení výroby a přechod na válečné zakázky. A pak přišel rok 1945 – rok nadějí. Albin píše žádost o obnovení výroby a čeká na odpověď. Místo odpovědi vtrhnou k Leibischům čeští partyzáni, celou rodinu si důkladně „vychutnají“ a zmučená těla odvlečou do sběrného tábora v Rabštejně.

Rok čiré hrůzy.

Naštěstí je ale Albin tím, kým je. Opravy

Albin Hugo Leibisch

HISTORIE A KULTURA

No řekněte sami – není to nádhera?

motocyklů a aut ho dovedou až k českému kapitánovi, ve kterém se hne svědomí, a pomůže Leibischům do transportu směřujícího do Pasova.

V Pasově Albin začíná znovu a z nuly. Nejdřív vyrábí ruční vozíky a přívěsy k motocyklům, ale brzy spatří světlo světa skútr Böhmerland-Zündap. Albin prodá patent firmě Heinkel a dál pro ně vyvíjí motocykly. 9. 11. 1965 umírá a je pohřben v Pasově.

Víte, že... ... ve Sportovním areálu v Krásné Lípě můžete posedět u dobrého piva na místě, kde se začaly vyrábět právě první typy motocyklu Čechie? Upomíná na to i pamětní deska na zdi restaurace.

Sportovní areál v Krásné Lípě Sraz motocyklů Čechie-Böhmerland

11

TURISTIKA

TOP 10

Kdo tohle neviděl, jako by tu nebyl

TOP 10

Pravčická brána

Občas se stane, že člověk přijede na dovolenou nebo jen tak na víkend do místa, které nabízí spoustu zážitků, a najednou neví kudy kam, co dřív a co vůbec. Kdybyste se v téhle chvíli obrátili na mě, řekl bych vám nejspíše, že v Českosaském Švýcarsku je důležité zažít pocit tichého osamění v některé skalní rokli, projít se kolem lesní říčky a pocítit nohama její chlad, vystoupat na vrchol skaliska a rozhlédnout se po kraji, opřít se celým tělem o sluncem sálající pískovcovou skálu, projít se mezi podstávkovými domy a zahlédnout v nich život, který dávno uplynul, uvidět ve skalách obrázek vsazený do kamene, zavolat z vyhlídky, co hlasivky dovolí, a nechat se porazit ozvěnou, projít úvozovou cestou vylámanou do kamene... Ale kde?! brbláte už možná netrpělivě. Vlastně všude, kdekoli v tomhle požehnaném kraji jste. Ale dobrá – chcete hitparádu, máte ji mít.

České Švýcarsko Pravčická brána 7 Jeden z nejpodivuhodnějších skalních útvarů na planetě. Mohutný, šestnáct metrů vysoký a téměř sedmadvacet metrů široký oblouk. Stát v ní a dívat se do kraje, to je jako vstupovat do legendy. Stát na některé okolní vyhlídce a dívat se na ni, to je jako pozorovat samu nebeskou bránu.

Naprostá povinnost.

Jetřichovické vyhlídky 8

Mariina skála s vyhlídkou

Tři z nejkrásnějších vyhlídek Českého Švýcarska na jediném, ani ne tříhodinovém okruhu. Mariina vyhlídka, orlí hnízdo vystavěné na špici skalního ostrohu, ve kterém máte pocit, že už nejste součástí země, ale plujete vzduchem, Vilemínina stěna, kde po dřevěném můstku přejdete propast a ocitnete se mezi obry, přímo na temeni jednoho z nich, a nejvyšší Rudolfův kámen, kam vystoupáte po kamenných schodech a zažijete rozhled letícího dravce.

Kyjovské údolí 9 Údolím říčky Křinice, v sevření skal a lesních strání, cestou černých čápů, kde není žádný div zahlédnout na dně řeky zlaté listí, stezkou dávných loupeživých rytířů... Jedna z nejkrásnějších částí slavné a pečlivě obnovené Köglerovy stezky, 23 km dlouhého okruhu z Krásné Lípy.

Kyjovské údolí

12

TOP 10

TURISTIKA

Soutěsky říčky Kamenice 10 Nedaleko Hřenska, ve skalních puklinách, jejichž dno tvoří tichá hladina Kamenice čeřená jen pramičkami plnými zvědavců, můžete v Edmundově a Divoké soutěsce žasnout nad strmými stěnami. Druhé nejznámější místo Českého Švýcarska bylo zdevastováno loňskými povodněmi, lidský um a zarputilost už je ale zase navrací k plnému provozu.

Dolský mlýn 11 Nejromantičtější místo, zřícenina starého mlýna uprostřed údolí krytého větvemi stromů a vytyčeného klikatící se Kamenicí. Ráj filmařů – tady budete chvíli pyšnou princeznou Krasomilou a chvíli čertem z Pekla s princeznou...

Zámek Děčín 12 Hrdé thunovské sídlo je dominantou města, tyčí se na skále a pamatuje dosti krušné časy, kdy bylo ubikací pro čtyři různé armády. Dnes se vrací do někdejší nádhery a je rok od roku krásnější. Tady se dotknete historie.

Soutěsky říčky Kamenice

Saské Švýcarsko Bastei 13 Fantastický shluk skalních věží spojený impozantním kamenným mostem.

Dokonalá ukázka souladu tvořivého ducha přírody a člověka. Rozhled odtud je neskutečný. Spektakulární, jedinečné.

Pevnost Königstein 14 Pyšná kamenná pevnost, obrovský nedobytný komplex na skále nad kaňonem řeky. Projít se pevností, ocitnout se na středověkém trhu či rytířském turnaji... Tady se historie dotkne vás.

Zámek Děčín

Saské stolové hory Zkamenělé hřbety pravěkých ještěrů, kamenné stoly bohů. Zirkelstein, Grosser a Kleiner Zschirnstein, Gohrisch a Pfaffenstein, Lilienstein..., jména jak z nebelungovských mýtů. Monumentální zdálky, přízračné zblízka.

Malerweg Kyklopský okruh začínající a končící v Pirně, dlouhý téměř 160 km, procházející nejromantičtějšími, nejdivočejšími a nejkrásnějšími místy Saského Švýcarska, plný schodišť vetknutých do skalních puklin, kde panoramatické výhledy střídají podivuhodné skalní útvary. Tudy chodívali romantičtí malíři a dobře věděli proč. Projít se dají i jednotlivé krátké etapy – a pořád je to strhující.

Skalní most Bastei v Saském Švýcarsku

13

TURISTIKA

Rozhledny

Rozhledna Hrádek ve Varnsdorfu

Praktické informace Rozhledna Rathmannsdorf: vstupné 1 €, otevřeno za pěkného počasí denně do setmění Rozhledna Hrádek: duben–září denně 10.00–18.00, říjen–březen út–ne 12.00–16.00 vstupné děti do 6 let 15 Kč, dospělí 25 Kč tel.: +420 412 384 939, 605 419 972 Děčínský Sněžník: 724 m n. m., výška rozhledny 33 m, zdolat musíte 153 schodů; otevřeno duben–říjen 10–17 hodin, v zimě do 16 hodin, vstupné 20 Kč – Pozor, bude zamčeno! Klíče si vyzvedněte vedle rozhledny v bufetu.

14

Člověče, rozhlédni se, a tvé srdce pookřeje

S 2. ČÁ

Zachráněná dominanta Varnsdorfu Některé stavby přetrvají věky a přitom vzniknou – třeba z touhy někoho trumfnout. V roce 1904 se v touze mít ještě okázalejší sídlo než kolegové z Ústí, Teplic, Jablonce a Liberce rozhodli členové varnsdorfského Horského spolku vystavět na vrchu Hrádek 15 na pomezí měst Varnsdorfu a Seifhennersdorfu vyhlídkovou věž s restaurací. Její osudy byly docela pohnuté – od roku 1904, kdy celý Varnsdorf hrdě slavil její otevření, přes další radostná léta, kdy stěnami Hrádku hlučely ryčné tóny svatebního veselí a společenských událostí, obě války, kdy zejména po té druhé započala devastace Hrádku, který byl v té době sídlem oddílu Pohraniční stráže, až k letům devadesátým, kdy se stavba ocitla na samém kraji demolice. Teprve v roce 2000 byla péčí Nadačního fondu Hrádek-Burgsberg Varnsdorf zahájena rekonstrukce, vrcholící otevřením vyhlídkové věže v roce 2003 a novou zářící fasádou z roku 2005. Vydat se sem stojí za to především kvůli krásným výhledům do kraje. Na jihu celý Varnsdorf, panorama Lužických hor s Jedlovou, Luží, Hvozdem, Jonsbergem a Töpferem, na východě Špičák, za nímž se otevírá Žitavská kotlina s kuželem Breitbergu. Za jasného počasí jsou vidět Jizerské hory i Krkonoše... Prostě nenáročný výlet s nádhernou odměnou.

T

Rozhledny

TURISTIKA

Věž v širém poli Přiznám se bez mučení, že v těchhle místech bych rozhlednu nehledal.

Rozhledna má přece být vztyčena na kótě nějakého vrchu, čím vyššího, tím lépe. Ale tady? V Rathmannsdorfu 16 , pár desítek metrů nad úrovní Labe, slabé čtyři kilometry autem z Bad Schandau? Rathmannsdorfská věž, sotva čtyři roky stará. Můžete se sem vydat i pěšky z údolí Labe kolem potoka, kde narazíte na nově vybudovaný štěrbinový přechod pro lososy nebo na pstruží farmu. Jsou to tak dva kilometry příjemné chůze. Tak jako tak se dostanete na pole, z něhož vedle nově položené silnice trčí jakási kovová plachta, jejímž stěžněm je výtah. Tahle rozhledna je totiž plně bezbariérová a na její vyhlídkovou plošinu se dostane skutečně každý – ať výtahem, nebo po svých 26 . A že to stojí za to, na to vezměte jed. Věž v poli totiž skýtá jeden z nejúchvatnějších dokonale kruhových panoramatických výhledů, jaké může Českosaské Švýcarsko nabídnout. Za pěkného počasí nebudete vědět, kam se otočit, protože před vámi se rozvine plátno vrcholného romantika – krajina stolových hor. Nejblíže k nám se rýsují skalní věže rozeklaných masivů Schrammsteine a osaměle stojící Falkenstein, směrem k Čechám pak stolové hory Zirkelstein, Grosser a Kleiner Zschirnstein, na horizontu orámované Děčínským Sněžníkem a čedičovým Růžovským vrchem, stojícím v přímém kontrastu k okolním pískovcovým skalám. Při pohledu směrem do Saska ohromí nejblíže stojící stolová hora Gohrisch a Pfaffenstein se svojí Barbarinne. Dále pak mohutné stolové hory Königstein se stejnojmennou pevností, Lilienstein, jediná stolová hora na pravém břehu řeky Labe, a na pozadí skalní masivy v okolí Rathen. Rozum zůstává stát a duše vzlétá...

Koruna hory stolové Děčínský Sněžník 17 je nejvyšší stolová hora Českosaského Švýcarska, je tedy králem a zaslouží si korunu. Dočkal se jí už v roce 1864 a byla jí jedinečná kamenná rozhledna začleněná původně do systému rakousko-sasko-pruské triangulace. Je proto docela s podivem, že nejde o nějakou strohou hroudu kamení, ale o romantickou, skoro pohádkovou věž, za niž by se nemusela stydět ani ta nejpropracovanější šachová sada. Brzy ji objevili turisté (a s nimi přišel i výletní hostinec) včetně velocipedistů na vysokých kolech jízdních. Výhled nejspíše nemá konkurenci: Českosaské Švýcarsko komplet. Na severu menší stoloví bratři, především velký Zschirnstein, i do Drážďan a Míšně dohlédnete, když viditelnost dovolí. České středohoří až po Říp komplet. Tajný tip: vydejte se sem v zimě. Příroda alpská, výhled jako z výpravné fantasy – jste strážci majáku v mlžném oceánu...

Pohled na Děčínský Sněžník

Rozhledna Rathmannsdorf

Víte, že... ... se z Děčína, nejníže položeného města v ČR, pohodlně vyvezete cyklobusem na Sněžník, nejvýše položené místo Českosaského Švýcarska?

Všechny cyklotrasy odtud vedou z kopce, ať na českou nebo saskou stranu, a všechny jsou krásné. Dole se pak můžete napojit například na Labskou cyklostezku a jet a jet... 34

Děčínský Sněžník

15

TURISTIKA

Praktické informace Manufaktura: otevřeno celoročně po–ne 9–18 hod. (květen–říjen), zbytek roku do 17 hod., zavřeno jen na vánoční svátky; vstupné 8,5 €, děti 4,5 € www.meissen.com Zámek Albrechtsburg – prohlídky a tematické výstavy, Domplatz 1, otevřeno celoročně 10–18 hod., leden a únor do 17 hod. (zavřeno jen o Vánocích a Silvestru) vstupné 8 € www.albrechtsburg-meissen.de

16

Míšeň

Co je nahoře, to je i dole – Míšeň se zrcadlí v klidné hladině Labe

Kamenná kráska se srdcem z bílého zlata Hrdé město šplhající až na vrchol kopce nad lesklou hladinou Labe, korunované štíhlými věžemi kurfiřtského zámku Albrechtsburgu, propletené středověkými uličkami, obklopené utěšenými stráněmi vinic – to je Míšeň, kolébka Saska. Z Drážďan, podél toku Labe, je to sem kousek. Tahle vznešená kamenná kráska se narodila už někdy v desátém století a málokdo by při pohledu na ni řekl, že její srdce je bílé, běloučké a nevýslovně křehké.

Je, stejně jako zvonkohra ve věži kostela Frauenkirche v samém středu města, z bílého zlata, slavného míšeňského porcelánu. A právě ve zdech albrechtsburských, nejblíže nebi, začala se kdysi rodit neobyčejná umělecká díla i docela obyčejné nádobí s pečetí dvou zkřížených modrých mečů.

Tady se začal zhmotňovat objev alchymistů Tschirnhause a Böttgera – první evropský porcelán. Tady se také můžeme začít seznamovat s jeho historií.

Loni proběhla na Albrechtsburgu velká výstava s názvem Bílé zlato – její podstatná část je k vidění i nadále jako stálá expozice v zámeckých zdech. V roce 1864 se výroba přesunula na jiné místo – do míšeňské porcelánové manufaktury. Vydejme se tam – tohle místo totiž nemůže žádný porcelánový poutník vynechat. Cesta vede ze zámeckého návrší celou historickou částí města, a půjdeme-li po ní asi dvacet minut, dojdeme až k manufaktuře. Součástí jejího komplexu je i velkorysé muzeum s jedinečnou kruhovou exkurzí po dílnách mistrů křehkého řemesla.

Město porcelánu

TURISTIKA

Jak se rodí bílé zlato Začínám s prohlídkou právě tady – a dělám dobře. Vybaven sluchátky s českým překladem putuji se skupinou lidí z několika zemí krok za krokem, místnost za místností cestou výrobního postupu porcelánu.

Fascinován vidím, jak se pod rukama zdejších fachmanů z kaolínové hmoty rodí figurky, šálky, vázy, sochy, jak se vylupují z forem, jak se lepí a dostávají tvar, jak na nich pod rukama kreslířek vykvétají květy a vzory, jak porcelán získává v žáru lesk a typickou strukturu, nevěřícně zírám, jak oheň proměňuje hnědozelené Výroba porcelánu linky v zářivou modř legendárního cibulového vzoru, jak lehký tah štětce vyčaruje dva zkřížené meče. Do uší mi vlídně plyne vyprávění o vší té dovednosti, mistrovství a kráse a já se okouzleně dotýkám hotových bělostných zázraků. Budova muzea ale skrývá i pozoruhodnou expozici tisíců porcelánových krás včetně velmi oblíbené porcelánové zoologické zahrady, kde pestrobarevné figurky nejrozličnější zvěře pózují ve stylizovaných krajinách. Lituju jen, že s sebou nemám rodinu – vy tuhle chybu nedělejte, děti tu budou nadšené.

Vlídná náruč paní Míšně Porcelán je v Míšni všudypřítomný. V každém druhém krámečku najdete něco ze zdejší produkce – ať už antikvární nebo zcela současné. A tak pokud nenakoupíte přímo v prostorné prodejně manufaktury, můžete se pustit do pátrání po skvostech utajených v policích bazarů anebo blyštících se v osvětlených výlohách galerií. Míšeň vás pohltí, nebude se vám odtud chtít. Koneckonců příležitostí, jak si návštěvu prodloužit a zpestřit, je dost a dost. Když už máte chození po křivolakých uličkách, schodech a průchodech dost, vyberete si něco z opulentní míšeňské kulturní nabídky – třeba některý z kulturních festivalů v městském divadle nebo festival klavírní hudby, Míšeňský hudební maraton, anebo prozaicky zamíříte na časté hrnčířské trhy, vinobraní nebo nesmírně malebný vánoční trh. A ještě jeden tajný tip. Nedejte nic na to, že jste se dostali tak daleko na sever, a směle ochutnejte zdejší víno – dokáže opravdu příjemně překvapit.

Proslulá značka se dodnes maluje ručně

Porcelánová zoologická zahrada

Zpráva o cestě do Saského Švýcarska O Míšni ve svém pozoruhodném cestopise sepsaném během cesty do Saského Švýcarska vypráví i slavný dánský spisovatel Hans Christian Andersen.

17

aktivní odpočinek

Regionální výrobky z Českého Švýcarska

MADE IN ČESKÉ ŠVÝCARSKO Mýdlový poklad z půdy

Ruční výroba mýdla je tak trochu alchymií

Praktické informace Mýdlárna Rubens www.mydlarnarubens.cz tel.: +420 737 337 011 otevřeno za světla Nobilis Tilia www.nobilis.cz tel.: +420 412 383 421 Na konci června se tu pořádají Svatojánské slavnosti.

Mikov www.mikov.cz tel.: +420 412 394 133 muzeum, exkurze ve všední dny 8–14 hod.

Pivovar Kocour www.pivovar-kocour.cz tel.: +420 412 370 270 otevřeno po–pá 15–22 hod., o víkendu 11–22 hod.

Království vůní v čajovně Nobilis Tilia

18

Na kraji půvabné vesničky Růžová 18 (latinsky Rubens) stojí penzion Růžák. Dříve to bývala obyčejná vesnická chalupa, ovšem s neobyčejnou půdou. Už je to pár let, co na ní paní Hrachovcová našla tajemný ručně psaný sešitek s recepty na ruční výrobu mýdla. Před válkou si mýdlo uměla vyrobit každá hospodyně, ale dnes... Bylo lákavé to zkusit. První várky se nedařily, hmota nemýdlovatěla, ale trpělivost přinesla – mýdlo. A ne ledajaké! Postupem času se k penzionu přistavěla budova Mýdlárny Rubens 19 .

Dnes tu vznikají jedinečná, za studena vyráběná přírodní mýdla z kokosového, olivového a palmového oleje s konzervantem z grapefruitových jader.

Zbytek obstarají zdejší bylinky. Mají tu mýdla snad na všechno – ale pozor, tahle mýdla nevoní umělými parfémy ani nemají tvar naducaných srdíček.

Ručně krájené kostky s vyrytým R balené do přírodních materiálů nejsou určeny k provonění spodního prádla, ale – představte si – k mytí. A jak se ukazuje, velmi šetrnému a blahodárnému. Nad hrncem podivné klihovaté tekutiny vám tu zůstane rozum stát. Z tohohle bude mýdlo?

Paní Hrachovcová ale návštěvníky mýdlárny vede krok za krokem, vypráví o výrobním postupu, ukazuje přírodní barviva – třeba papriku, kari nebo kakao, nechá je vyrýt si R do už hotového mýdla, očichat bylinky, do sytosti se vynadívat. A věřte, že je nač.

A můžete se sem přijet podívat jen tak, na blind, když budete mít cestu kolem. A jestli si dokážete neodnést alespoň jeden balíček, dejte mi vědět. Já totiž nikoho takového neznám.

V říši přírodních vůní Nad Krásnou Lípou ve vesničce Vlčí Hora 20 24 najdete budovu laboratoří přírodní kosmetiky Nobilis Tilia 21 (to je zase pro změnu latinsky krásná lípa). Tady se tradiční cestou vyrábí aromaterapeutická kosmetika. A co má být – řeknete si možná. Inu – není moudré nezastavit se tu, protože i tady vás čeká zajímavý zážitek. Za budovami laboratoří je totiž příjemná zahrada, kde se dá posedět, prohlédnout si, jak vlastně vypadají bylinky a stromy, s nimiž se v laboratořích pracuje, poklábosit se zahradníkem, k čemu která bylina je, projít se po krátké naučné stezce třeba až ke kořenové čističce – prostě seznámit se s tím, jak se dá něco vyrábět a být přitom v naprostém souladu s přírodou. V budově vás pak čeká příjemná, provoněná čajovna, kde vám u šálku horkého té nebo něčeho dobrého k snědku zdejší zaměstnanec předvede celou škálu místních voňavých a léčivých zázraků.

Regionální výrobky z Českého Švýcarska

aktivní odpočinek

Kde se rodí rybička Ve vodě? Kdeže – v Mikulášovicích 22 přece.

Zdejší Mikov je největší českou nožířskou továrnou a rybička, sen každého kluka, se tu vyrábí už více než půlstoletí. Škála výrobků je ale nepřeberná – ať jste myslivec, výsadkář, kuchařka nebo fanda do armádních zbraní, tady si přijdete na své. V továrně? Neklepejte si na čelo – vím, co píšu. Zřídili tu totiž malé muzeum, ve kterém si můžete prohlédnout, co tenhle „český Solingen“ kdysi vyráběl a co dělá dnes. A nadto – a teď pozor – můžete se nechat provést celým provozem, výrobními halami kolem lisů, brusíren, lešticích linek, žhnoucích tlam, které vyplivují zakalené čepele, po nástrojárnu a mistrovskou dílnu. Uvidíte všechny technologie a zažijete na vlastní kůži tajemný proces přerodu kusu ocele v nádherný lesklý a jako břitva ostrý nůž – a samozřejmě uvidíte zrod legendární rybičky.

To všechno se zasvěceným a zajímavým komentářem. Lákavé, co?

Mistr nožíř při práci

Kocour jako křen Na kraji Varnsdorfu 23 14 , v objektu bývalé keramičky je dnes malý pivovar Kocour. Vypravit se sem znamená zažít pivo jinak, než je obvyklé. Přímo v restauraci, kde je na soutoči šestnáct druhů piva – včetně zdejších speciálů, je umístěna nablýskaná měděná varnička, takže člověk baští, popíjí a přitom může sledovat, jak se vaří pivo. Zdejší produkce je velmi rozmanitá, ochutnáte tu produkty nejrůznějších pivních technologií z celého světa – svrchně i spodně kvašená piva, pšeničná piva, už legendárního Kocoura Samuraje, kterého uvařil japonský sládek z amerického chmelu, piva o obsahu alkoholu až 15 %, která se pijí po malých sklenkách, ležáky světlé, tmavé, piva v belgickém, britském, americkém stylu... Navíc se tu pořádají farmářské trhy, pivní festivaly, degustační akce, v létě tu ochutnáte pivní zmrzlinu – a klidně můžete přivést i děti, vždycky se tu pro ně najde atraktivní zábava. Zdejší „kocouři” prostě opravdu nejsou líní a vás u nich čeká jeden zážitek za druhým.

Nablýskaná varna je součástí interiéru restaurace

Co je ještě okolo Z každé obce, o které jste se dočetli v tomto článku, můžete vyrazit vzhůru a potěšit se nádhernými panoramaty z některé z rozhleden. Z Růžové se vydejte na Pastevní vrch, od Nobilis Tilia na Vlčí horu, z Mikulášovic na Tanečnici a z Varnsdorfu na Hrádek 14 .

19

aktivní odpočinek

Sport a relax

Labským kaňonem – s vlastním pohonem Možná, že spojení slov raft a Labe ve vás vyvolá spíše úsměv. Raft je přece spojen s divokou vodou letící úzkým kaňonem, s nebezpečnými balvany...

I já jsem si to myslel. Pak jsem si ale řekl – když o tom mám psát, tak to musím zažít.

Labský kaňon z raftu viděný

Praktické informace Výlet na raftu s průvodcem i bez něj lze objednat na www.zahranice.com, další výlety, např. Mysterium labského kaňonu, zase na www.ceskesvycarsko.cz/ pruvodcovske-sluzby/raft/ tel.: +420 412 383 413

Skalní velikáni shlížejí na titěrné plavce shovívavě

Víte, že... ... od dubna do října pluje po Labi denně výletní loď Poseidon na trase Děčín – Hřensko – Bad Schandau a zpět?

Více na www.labskaplavebni.cz .

20

Pod děčínským zámkem 12 , kde plavby obvykle začínají, moje nedůvěra nepovolovala. Jenomže stačilo podjet most, minout lodní překladiště v Loubí, a nádhera labského kaňonu se mě začala zmocňovat naplno. Je to skoro přízračný zážitek. Jen vy sami si určujete rychlost plavby – a není důležité, máte-li s sebou odborný doprovod nebo si troufnete plout sami.

Jsou partičky, které makají jak na dračí lodi a raft s nimi doslova letí. Pak jsou ale také lenoši, kteří pádlo za celou plavbu ani nenamočí. My jsme chvíli pádlovali, chvíli se jen kochali. A že je čím se kochat!

Pod dohledem kamenných obrů Volavky a kormoráni v pobřežních křoviskách, pravda, bobra jsme nezahlédli, ale není to prý nijak řídký zážitek, klidná síla labského proudu a hlavně – skalní masivy labského kaňonu. Za každou zátočinou čeká nová a vždycky naprosto úchvatná scenérie – Růžový hřeben, Josefova hlava, Velká Bašta, Otec, Gilotina, Baldachýn, Trůn, Strážce Dolního Žlebu, Belvedér, Labská panna..., a jak se všichni ti kamenní obři, hlavy a tváře, jehly a hřbety jmenují. Máme s sebou děti a ty občas omámeně s otevřenou pusou hledí na zkamenělé čaroděje a princezny a čerty a co všechno jim ještě fantazie vyčaruje před očima. Obří bóje vymezují plavební dráhu velkých nákladních šífů – a jeden se právě blíží k nám. Když ty gigantické železné necky proplouvají kolem nás, je to zvláštní a jedinečný pocit. Cyklostezka na levém břehu je plná kolečkářů – máváme na ně jako malí a zmocňuje se nás těžko popsatelná pohoda. Po kolmých skalních stěnách šplhají horolezci, kterým pro změnu nemáváme, nechtějíce je mít na svědomí. Svatému Vojtěchovi bdícímu nad bezpečím plavců na skále nad řekou obětujeme pár drobných mincí, protože rituály se mají ctít.

Vzhůru na Belvedér Po zhruba dvou hodinách kotvíme u ústí Suché Kamenice, kousíček před Hřenskem. Čeká nás výstup romantickou rozsedlinou až na nejslavnější labskou vyhlídku – Belvedér u Labské Stráně 24 . Pohled ze skalního ostrohu, na němž byla už začátkem sedmnáctého století vybudována umělá terasa, je neskutečný. Stříbrná anakonda řeky se plazí mezi kamennými velikány. Nezapomenutelné.

Všechna moje skepse je dávno pryč – tohle je opravdu zážitek. Příště zkusím trasu až do Bad Schandau nebo ještě dál – nejkrásnějším meandrem kolem Liliensteinu přes Königstein do Rathenu, odkud je vidět strhující Bastei... A jsou prý tací, kteří doplují až do Drážďan! Takže raftem po Labi?

No pochopitelně!

Sport a relax

Ze hřbetu koně je svět krásnější Je to příběh jako z filmu. Majitel autoservisu, který celý život dělá do aut, má nejmladší dceru, jež nadevše miluje koně. Potud nic zvláštního – takových holek je republika plná. Jenomže pan Vanžura, o jehož rodinu v našem příběhu jde, dceři koně koupil – a takových tátů už zase tolik není.

Koupil jí nádherného plavého haflinga, Bobbyho. V té době ovšem netušil, že se tím jeho život do několika let úplně převrátí naruby. Malá Jana začala trénovat, pak objíždět soutěže, vyhrávat je, až se stala mystryní republiky v trailu. Přibyl druhý kůň, pak další, aby měla i manželka na vyjížďky... A najednou se rodina Vanžurova stěhuje do stavení na pomezí Rybniště a Krásné Lípy. Je sice v nádherné poloze s úchvatnými výhledy, chvilku jízdy koňmo do národního parku, nicméně v žalostném stavu.

Pan Vanžura ale za svůj život postavil už sedm domů, a tak... Nebudu vás napínat – dnes tu stojí krásný penzion, jehož součástí jsou stáje, z oken je vidět prostornou jízdárnu a okolní louky, kde se popásá dvanáct koní.

Haflingové, američtí quarteři, irský tinker, appaloosa...

aktivní odpočinek

Praktické informace JV RANCH České Švýcarsko Rybniště 41 (u silnice na Krásnou Lípu) tel.: 721 710 184 (jízdy) 607 617 308 (ubytování) www.jvranch.cz

Muži v sedle (a ženy, a děti...)

Přijet na JV RANCH ČESKÉ ŠVÝCARSKO 25 je úchvatný zážitek. Žijete v těsné blízkosti koní, ráno vás probouzejí něžná frknutí i bujná ržání, můžete si vyzkoušet, co všechno obnáší starat se o koně, ale hlavně – můžete si na koních vyjet do přírody. Že neumíte? Od toho je tu jízdárna, kde vás naučí základy – a pak hurá ven. Jezdit tu mohou i docela malé děti – a na „opravdických“ koních! Zdejší krasavci totiž mají maximálně 150 cm v kohoutku, k tomu se používají westernová sedla, ze kterých spadnout je vážně umění... A pro děti od šesti let tu nabízejí jezdeckou školu o pěti lekcích – ideální nápad při týdenním pobytu. Děti se naučí řídit koně v kroku i v klusu. A ty obzvláště nadšené mohou jezdit i dvakrát denně. Na své si ale přijdou i zkušení jezdci. Trasy jsou tu – jak jinak – nádherné. Lesy, loukami, skalami, pod klenbami stromů, kolem tichých říček... Okruhy jsou hodinové nebo dvouhodinové; ti nejzdatnější se mohou na koni pustit i dál. Máte-li koně svého, není problém ho tu ustájit a poznávat spolu úplně novou krajinu. A co teprve když napadne sníh! Zažili jste někdy skiering – tedy vlastně „skijöring“ 36 ? Jízda na lyžích za pádícím plavým hřebcem, vítr vám žene do tváře prachové vločky a krajina kolem je náhle úplně jiná, tichá a bělostná...

Z koňského hřbetu je prostě krásnější dokonce i České Švýcarsko.

Příroda ze sedla viděná

Každý kůň má svou osobnost, tady ji můžete pochopit

Co je ještě okolo Mozkové lázně Doubice 7 Od ranče přes les je to jen pár kilometrů do malebné vesničky Doubice, které její obyvatelé říkají mozkové lázně.

Zdejší klid je téměř absolutní, a přitom to tu občas dost žije – skvělá kuchyně v několika hospodách, podstávkové domy, dětský zábavní lunapark... To všechno si můžete prohlédnout i shora, ze známé vyhlídky Spravedlnost. Doubice je navíc ideální výchozí místo pro výlety do národního parku.

21

aktivní odpočinek

Když prší

Pusťte déšť k vodě!

Počasí zkrátka vždycky nespolupracuje. Naštěstí je v Českém Švýcarsku dost a dost příležitostí, jak strávit den nabitý událostmi, i když leje jako z konve. Co takhle pořádně se vyřádit u vody?

Děčínský aquapark 26 nabízí báječné koupání – jak venku, tak ale taky pod střechou. A abych vás nehecoval naplano, beru plavky a jdu to vyzkoušet na vlastní zimomřivou kůži.

Aquapark Děčín

O slavném objevení termálního pramene

Praktické informace

Jak tak stojím před budovou aquaparku, přiletí odněkud závan času, který už dávno pominul. Najednou je všude okolo jen spousta křovisek a stromů.

Je přelom šedesátých a sedmdesátých let a téhle džungli se říká Lesík.

Mám to sem z domova dvě minuty cesty. Se svou úhlavní kamarádkou Jitkou podnikám denně výpravy do dobrodružné neobjevené země. Známe tu každý kámen a nic nás tu už nepřekvapí... Jenomže jednoho sobotního rána se stane zázrak. Náš Lesík, naše eldorádo, je úplně k nepoznání. Kde se tu proboha vzal potok? Ve středu tu ještě docela jistě nebyl! Průzračná voda už si vykroužila meandry, tůňky a písečné kosy. A ta voda je... HORKÁ!

Omámeni divem divoucím vyvádíme ve vodě jako smyslů zbavení. Celé tři dny dokážeme udržet tohle úžasné tajemství. Tři dny patří tenhle pramen jen nám dvěma. Závan času je pryč, a já vcházím z Lesíka rovnou do šaten aquaparku, který po letech vyrostl nad někdejším korytem zázračného potoka.

Aquapark Děčín tel.: +420 412 704 211, otevřeno denně 10–21 hod. (v pondělí od 13 hod.), www.dcsportovni.cz; vstupné na 1,5 hod: všední dny 55 Kč, o víkendu 70 Kč, dítě do 110 cm za 10 Kč

Vodní hrátky aneb Cokoli chcete

Tobogan v aquaparku v Děčíně

22

Dva tobogany – jeden na duši a jeden jen tak na zadek, oba vybíhají z budovy a zase se do ní vracejí, spousta bazénů a bazénků nejrůznějších tvarů, brouzdališť, uprostřed vířivka pro znavené plavce a cákaly, průplav ven do proudu divoké řeky, kde je člověk až po krk v mokrém teple, zatímco z nebe padá voda skoro ledová; jedna rafinovaná radovánka vedle druhé. A když už člověk všechno vyzkouší, vyšlápne pár schodů, a je v ráji, kde se o něj postarají zkušené ruce andělů – namasírují, do solária položí (či postaví), saunu roztopí... Sedím na lavici zahalen párou a cítím, jak mě všechno špatné opouští. A zatím venku mraky vyklízejí pole a sluníčko nadšeně svítí na celý venkovní areál aquaparku – na bazén s vlnobitím, na další vodní plochy a plošky – i na zbrusu nový bazén pro pólisty a ještě jeden, osm metrů hluboký, pro potápěče. Tady se dá strávit celý den, ať se svatý Petr kaboní, Klidová zóna jak je mu libo.

Když prší

aktivní odpočinek

Model rozhledny v Domě Českého Švýcarska

Tajemství přírody pod střechou Jedna jistota nejen pro dny špatného počasí je v Krásné Lípě. Tady, na náměstí v Domě Českého Švýcarska 27 může celá rodina strávit velmi příjemné odpoledne. Zdejší interaktivní expozice, to je vlastně národní park v kostce. A pozor, žádné vitríny s akademickými popisky – na co se nesáhne, to tajemství nevydá. Ať je vám kolik chcete, tady budete chvíli geologem, archeologem, hudebním skladatelem, přírodovědcem, formanem, poutníkem, skálolezcem, malířem, budete sdílet noru s jezevcem a potoční přechod s lososy, sestřelíte (anebo taky ne) mravence do mravkolví díry, budete hádat, co k čemu patří a jak to funguje, anebo se prostě posadíte a necháte se omámit kouzelným vyprávěním z deníku Hanse Christiana Andersena o putování po krajině Českého Švýcarska v magickém filmu Krajina tajemství. A když bude venku pořád ještě pršet, koupíte si tu výhodnou vstupenku nejen sem, ale i do podobného Centra Národního parku Saské Švýcarsko 28 v Bad Schandau, kde vás čekají podobné, a přece jiné zážitky v přírodě pod střechou, k tomu všemu v češtině.

Praktické informace Dům Českého Švýcarska otevřeno denně 9–17 hod. (v létě do 18 hod., v lednu a únoru do 16 hod.); vstupné: dospělí 40 Kč, děti 20 Kč, rodina 80 Kč; tel.: +420 412 383 413 www.ceskesvycarsko.cz NationalparkZentrum Bad Schandau, vstupné: dospělí 4 €, děti 3 €, rodina 7,5 €; duben–říjen 9–18 hod., listopad–březen kromě pondělí 9–17 hod.; tel.: +49(0)35022 90030 www.lanu.de

Dům Českého Švýcarska v Krásné Lípě

23

aktivní odpočinek

Gastronomie

Kde se dobře vaří aneb Zážitky rázu gastronomického Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi jísti

Ve Vlčárně je útulně za každého počasí

Nad Krásnou Lípou, na začátku vesničky Vlčí Hora je na typické zdejší chalupě, jejíž kořeny sahají až někam hluboko do sedmnáctého století, nápis Hospoda Vlčárna 29 . Uvnitř najdeme vlídný a zabydlený, převážně dřevěný interiér lovecké chaty, kterému vévodí krásná kachlová kamna.

Ať je venku jak chce, tady je příjemně. A voní to tu dobrým jídlem. Jídelníček je třeba číst opatrně, protože sliny se sbíhají nebezpečně rychle – třeba takový daňčí hřbet na šípkách s máslovými noky, pečená kachní prsa na listech salátu s červenou cibulkou, jehněčí nadívané kolínko na černém pivu s listovým špenátem a bramborovými špalíky, bažantí prsa na portském víně s mandlemi, pstruží filetky s citronovým přelivem anebo zdánlivě obyčejný, ale jednoduše báječný guláš pečený v troubě. Přiznám se upřímně, že jsem ochutnal skoro všechno a nechal se přemluvit ještě i na jahodový knedlíček z odpalovaného těsta s oříškovým posypem a s sebou si odvezl na míru upečený narozeninový dort podle prvorepublikové receptury. Vyrazit odtud třeba na rozhlednu na vrcholu Vlčí hory je hodně těžké. Člověk sotva jde. Ne nadarmo dekoroval zlý šéfkuchař Pohlreich zdejší kuchyni svou vzácnou hvězdičkou.

Zvěřina za humny skolená

V Pastisu se jí pod dohledem trofejí...

24

Typická gastronomie dnešního Českého Švýcarska, to je především zvěřina. A jestli si ji chcete vychutnat tak čerstvou, že je zrovna z lesa přinesená, navíc skolená majitelem restaurace, vášnivým nimrodem, v lesích za humny – pak se vydejte do vesničky Janov.

Pojedete-li úžasným krpálem od Hřenska, zastavte hned u první chalupy – je to penzion Pastis 30 . Nejde jen o dobře znějící název, tady se skutečně podává lahodný pastis a nadto je tu velmi slušný výběr francouzských vín – a to v okolí pohříchu není běžné.

To podstatné se ale nenosí ve sklenkách, leč na talířích. Zdejší kančí guláš nebo třeba pečená srnčí roláda, kančí steak se

... a příjemně je tu i v zimě

Gastronomie šunkou, případně zcela speciální zvěřinové plátky „Pastis“, to je jistota, která bez debat uspokojí každého milovníka zvěřiny. Velmi poctivě připravený pstruh na kmíně a másle je také doporučeníhodný. A máte-li po obědě chuť se trochu protáhnout, k dispozici je pétanquové písčité hřiště... Zkrátka francouzský esprit na dohled od Pravčické brány.

aktivní odpočinek

Tajný tip

Když vypřáhnout, tak na úrovni Na konec jsem si tentokrát nechal gastronomickou ryzost a čistotu.

V děčínské restauraci Výpřež 31 , kterou najdete na kraji města u výpadovky na Českou Kamenici, se vaří podle jasně daných receptur. Nikdo vás tu nebude ohromovat vymyšlenostmi v názvech – co si přečtete, to dostanete. A suroviny jsou ty, které mají být – zdejší tatarák je vynikající hlavně proto, že je z pravé svíčkové, což bohužel jinde nebývá běžné.

Obsluha je vlídná, interiér utěšený, na dřevěných rámech visí noviny, neobtěžují vás všudypřítomné reklamy, ale hlavně – jídlo je jednoduše perfektní a skvělé.

Vážně – já to chutnal!

Třeba špenátový krém s kousky lososa, Tatarák z pravé svíčkové výborné zadělávané dršťky se šunkou v omáčce champagne, panenka s listovým špenátem v ořechové krustě, nadívaná kuřecí prsíčka se švestkovou fáší podávaná se švestkovou omáčkou, bifteky pečené na grilu, tournedos z islandského lososa, nadstandardní těstoviny a na závěr třeba křehounký jablkový závin s vanilkovou omáčkou ke kávě, stoprocentní arabice, kterou si tu sami praží... Inu, čistému vše čisté.

V restauraci Výpřež si pochutnáte opravdu na úrovni

Penzion Na Stodolci

Až vás cesta zavede do Chřibské, podnikněte cestu, kterou málokdo zná. Je krásná, nedlouhá a má příjemný cíl.

Kousek za náměstím najdete silniční odbočku na Dolní Chřibskou. Jděte po ní, až narazíte na cukrárnu Barborka, odbočte vlevo přes můstek ke Společenskému domu – a jste tam. Na klikaté, převážně dlážděné cestě kolem říčky Chřibská Kamenice se budete cítit jako v pohádkovém Hobitíně. Uvidíte snad všechny typy roubenek a podstávkových domů a potkáte tu jen místní.

Cesta trvá sotva dvacet minut a ústí k Penzionu Na Stodolci 32 . A tam se věru vyplatí dojít – pivo tu mají jedna radost a zdejší kuchyně je po právu vyhlášená. Jde o jediný podnik široko daleko, kde si můžete pochutnat na mnoha specialitách z bio masa – od jehněčího (takové jehněčí kolínko, hm...) přes kuřecí (jen zkuste, jaký je to rozdíl, bio kuře) po hovězí (třeba výborný tatarák nebo dušené líčko). A všechno bude čerstvé, nic mraženého, to je zdejší filozofie. A ještě jeden tip, podzimní. Já vím, že svatomartinská husa je jen jednou do roka, ale nechat si utéct tu zdejší, to je hřích, který se při posledním soudu nepromíjí.

25

aktivní odpočinek

Vozíčkáři v Českém Švýcarsku

Na vozíku do skal?

– proč ne

Pohled z Růžové vyhlídky na Labské údolí si může dopřát i vozíčkář

Praktické informace Přehled doporučených tras pro rodiny s dětmi, kočárky a vozíčkáře najdete na www.ceskesvycarsko.cz/ na-koleckach/

I na Děčínský Sněžník se dá dojet

26

České a Saské Švýcarsko, to je extrémní terén plný skalních žebříků, úzkých pěšinek a těžko schůdných míst. Stejně tak je to ale oblast pohodlných a nenáročných procházek. Ať zvolíte ten nebo onen styl, o nic nepřijdete. Jsou tu ale lidé, kteří volit nemohou. Mají jasně dané limity a dostanou se jen tam, kam dojedou na svém vozíku. Zkusil jsem si to jen na chvíli, a musel jsem hluboce smeknout před těmi, kteří to nevzdávají a pravidelně vyrážejí na výlety. Jedním z nich je i Aleš Černohous, který všem vozíčkářům (ale taky třeba maminkám s kočárky) poradí, jak si užít zdejší přírodu i přes pohybový handicap. „České Švýcarsko se dá poznávat i na vozíku. Je tu spousta možností – tak třeba Kyjovské údolí 9 . To se dá projet vlastně bez asistence po asfaltové cestě až k Turistickému mostu – a je to jedno z nejatraktivnějších míst v oblasti. Jedna z mých oblíbených tras je z rozcestí Saula v Dolní Chřibské k chatě Na Tokání, odkud se dá dojet ještě hezký kus cesty do skal. Potom třeba Sněžník – tam se dá dojet jednak do Ostrova, to je krásná vyjížďka, anebo na vyhlídku a s dopomocí až k rozhledně, a když je obětavá parta, dostane se člověk na zádech kamaráda až nahoru. Další místa jsou nad labským kaňonem – labská vyhlídka, Belvedér. Dost adrenalinová je Gabrielina stezka – jednou schody, občas kořeny, místy písek..., to už chce hodně slušnou asistenci, ale zase dojet až pod Pravčickou bránu, to za to stojí. Hezká projížďka je kolem rybníka ve Staré Olešce, a pokud má člověk handbike, určitě doporučuju levobřežní labskou cyklostezku – ta se dá projet v pohodě celá, klidně až do Bad Schandau... Sjízdná je i část okruhu v Tiských stěnách, úžasný zážitek je Edmundova soutěska, když je otevřená – dokonce i cesta na lodičkách se dá s dopomocí absolvovat. Mám zkušenosti s parníkem Poseidon, který jezdí z Děčína do Hřenska. Je tam sice pár schůdků na loď, to je na asistenci, ale loď samotná je v pohodě. V Sasku je bezbariérový Königstein, vyhlídka na Bastei, rozhledna v Rathmannsdorfu... 15 S bydlením je to trochu horší, ale najde se – třeba fungl nový Penzion České Švýcarsko na náměstí v Krásné Lípě – tam je bezbariérový pokoj, restaurace je taky bez bariér a navíc se tam výborně vaří.

V sousední Továrně se dá relaxovat i cvičit taky bez bariér. Možností je mraky – kdo má chuť a třeba pár dobrých kamarádů, neměl by si České Švýcarsko odepírat, Bezbariérový Penzion je to nádherný kout.“ České Švýcarsko v Krásné Lípě

Kam s dětmi?

Ráj dětí aneb Bloudit mezi dinosaury jako Gulliver Energie, kterou jsou schopny vyvinout děti, je neskutečná. Zabavit je, to chce znát finty a triky. Jeden zaručený trik je naložit rodinu do auta a vyrazit do Kleinwelky. Tohle městečko v Horní Lužici – hornolužicky Mały Wjelkow – je jen pět kilometrů od Budyšína (Bautzen), slabou hodinku (zhruba 40 km) z Krásné Lípy. Je to velmi dobrodružná výprava a děti bude zaručeně bavit. Nekonečnou otázku „kdy už tam budeme“ rázně utne gigantický carnotaurus vzpínající se uprostřed pole. Kousek za vsí, na kraji lesa, stojí tři zábavní parky. Pojďme je projít jeden po druhém, protože každý má něco do sebe a všechny dohromady pak znamenají klidně celodenní zábavu pro celou rodinu.

Dobrodružství mezi dinosaury Saurierpark, to je velmi reálná cesta do pravěku. Na opravdu velkorysé ploše tu budete putovat mezi dvěma sty dinosaury v životní velikosti, uvidíte scény z jejich života, líté boje i chvíle klidné pastvy, zuřivý lov i tiché hnízdění. Ještěři vás překvapí mezi stromy v lese, na jezeře, v jeskyních, na některé se dá vylézt, na jiné vám to strach nedovolí. Je tu spousta prolézaček, lávek, sítí a jiných atrakcí, které neomrzí. Děti se tu stanou archeology a budou v obrovském pískovišti hledat kosti tyranosaurů, zkusí si vytvořit vlastní plastiky ještěrů, objeví svět pravěkých lidí...

aktivní odpočinek

Praktické informace Miniaturenpark Kleinwelka: 02625 Bautzen – OT Kleinwelka tel.: +49 (0)35935/23310 info@miniaturenpark.de www.miniaturenpark.de otevírací doba: od 15. března do 31. října denně od 9 do 18 hodin; vstupné: dospělí 4,00 €, děti(5–15 let) 3,00 €, skupiny od 20 osob mají nárok na slevu 0,50 €/osobu; od 1. dubna do 31. října si můžete zakoupit společnou vstupenku pro oba parky (Park miniatur a Bludiště): dospělí 6,00 €, děti (5–15 let) 4,50 €

Kudy kudy kudy cestička Když uniknete útoku vytrvalých compsognathů, ocitnete se u brány druhého parku – Irrgarten. Je to obrovské bludiště, které jako by vypadlo z filmů o Harry Potterovi. Skoro dvoumetrové živé ploty vás pohltí, a ať jste si vyfasovali mapku nebo ne, po dvou zatáčkách jste zcela ztraceni.

A chodíte a zatáčíte a bloudíte. Děti řičí nadšením, a vy si říkáte – tak přece jsem dospělý, stačí zapojit logiku..., což vás dovede jen k další bezradnosti. Když se konečně domotáte ke spásnému stanovišti s razítkem, které slavnostně stvrdí, že jste došli do středu, začíná půvabná cesta ven, která vás zavede do jiné části bludiště, plné dřevěných překážek a prolézaček. Je to zábavné a opravdové. Donutí to zatnout zuby a nevzdát to – navíc, děti nás přece po očku sledují...

Obrem v zemi Liliputů Třetí park, to je podivuhodný svět miniatur – Miniaturenpark. V roli Gulliverů kráčíte lesním parkem o rozloze 1200 m2 a potkáváte dokonale propracované domy, figury lidí, které ožívají před očima, třeba při rýžování zlata nebo olympiádě z doby kamenné, minivláček vás proveze zmenšeným Českým Švýcarskem, nahlédnete do sochařské dílny, kde se vytvářejí miniatury pískovcových skal, budete okouzleni titěrnými městečky a vesnicemi – a zase najdete spousty míst ke hraní, a dovádění a blbnutí.

Irrgarten – místo, kde je radost zabloudit

Víte, že... ... v Krásné Lípě najdete rozsáhlý Sportovní areál Českého Švýcarska s kurty, hřišti, lezeckými stěnami nebo minigolfem a jen pár set metrů odtud relaxační areál Továrna s fitness, spinningem, saunami, solárii a masážemi?

27

příroda

Živly v Českém Švýcarsku

Krajina, jíž vládnou živly.

Oheň Oheň je prvním z živlů. Je rozpínavý, pozitivní, tvořivý, imaginativní, směřuje vzhůru. Je povahy mužské – je rozmarný. Těžko se zapaluje, těžko se hasí. Má silnou vůli, vzbuzuje strach a přináší útěchu. Je neodolatelný, krásný. Ničí, spaluje na popel, z něhož ale povstává nový život. Přítomnost ohně v přírodě je odvěká. Už miliony let se oheň tu a tam zmocní lesa. I v krajině skal a hlubokých roklí.

V polovině osmnáctého století vyrval lesu tři sta hektarů stromů na dohled od ohromeně přihlížející Pravčické brány. Jak musela být krásná v té výhni Svah na Krkavčí skále u Jetřichovic dnes a záři... Každé léto se připomene, alespoň zlehka, jen aby lidé věděli, co umí. Před čtyřmi lety udeřil do svahu na Krkavčí skále nad Jetřichovicemi. Snad lidská neopatrnost, možná pohozená láhev a sluneční paprsek v ní, oheň zná mnoho cest. Dokáže usnout a několik dní spát, a pak se probudit – vášnivě a divoce probudit. Krajina je plná porézních pískovců, které nasáknou vodu, vezmou ji půdě, a ta, vyschlá na troud, nedokáže čelit plameni. Obložit pokradmu založený oheň kameny a pak ho uhasit je hloupé. Oheň se prodere hluboko do země, do přeschlé hrabanky, a vyčkává. Často i několik dní. A pod zemí putuje. A potom, z ničeho nic, zaplane a osvětlí celé údolí. Tehdy, v roce 2006, zasahovalo dvacet hasičských sborů, třicet aut, dva vrtulníky a dvojplošník. Boj trval desítky hodin – v noci vládl oheň, ve dne získávali navrch lidé. Zbylo dvacet hektarů spáleniště, na které bylo nemilosrdně báječně vidět z Mariiny vyhlídky. Ohromná plocha popela a ohořelých pahýlů. Co s tím? Člověk je zpupný tvor. Je přesvědčen, že jedině on může rozhodnout správně. Zvykl si spálené plochy zplanýrovat, hustě osázet stromy a efektivně je hnát vzhůru, protože les, to je přece fabrika na dřevo, které má právo růst jen tak dlouho, dokud nabírá dřevní hmotu. Pak musí padnout a uvolnit místo dalšímu produktu... Národní park má ale naštěstí jiná pravidla. Tady se ještě příroda může sama rozhodnout, tady může pošetilým lidem dokázat, že si ví rady sama. Už den po požáru lezli po spáleništi mravenci, kteří přečkali v bůhvíjakém úkrytu, ptáci tu vyzobávali horkem otevřené šišky... Ohořelá torza svými kořeny zpevnila půdu a poskytla stín, který držel vlhkost.

Nové prostředí přivábilo nové živočichy, nové rostliny, krajina – pro někoho možná paradoxně – bohatla a získávala na pestrosti.

Po čtyřech letech tudy nikdo neprojde, tak husté je březové křoví. Pionýrská dřevina s lehounkými semínky zaplavila spáleniště, životodárný výživný popel dodal sílu. Břízy rostou, brzy porost prořídne a bude tu březový háj zarostlý travou. Vítr sem zanáší semena stromů, především borovic. Zvířata tu zahrabou žaludy, ze kterých vypučí duby...

Vítr, voda a země převezmou po ohni vládu, a les vstane z popela jako fénix. Bez ohledu na lidskou do norem a zákonů sešněrovanou „moudrost“.

28

Vrtulník v boji s živlem polykajícím lesnatou stráň

Oheň

příroda

Požár v Českém Švýcarsku

PŘÍRODA

Rozhovor s fotografem Václavem Sojkou

Jsem takové lesní zvíře Fotografie Václava Sojky zaručeně znáte. České Švýcarsko fotografuje už více než patnáct let a pro mnoho lidí jsou právě jeho snímky důvodem, proč se do země tisíce skalních věží vypraví. V Národním parku České Švýcarsko se stará o styk s veřejností a – jak jinak – o fotodokumentaci.

Hodně strohé slovo pro tolik kumštu a krásy.

Jak jste se dostal k focení?

Ne úplně jednoduše. Vystudoval jsem elektrotechniku, ale především jsem byl vášnivý horolezec. A jako takového mě oslovili z CHKO Labské pískovce, jestli bych se u nich nechtěl starat o komunikaci s horolezeckou komunitou a dělat strážce. Připadalo mi to jako báječně svobodné povolání. Pracoval jsem pro Správu chráněné krajinné oblasti Labské pískovce a začal pískovce dopodrobna poznávat vlastníma nohama. A najednou mi na horolezectví nezbýval čas. Na každém kroku jsem objevoval, co všechno by bylo zapotřebí a co bych mohl pro České Švýcarsko a jeho přírodu udělat. To bylo v první polovině devadesátých let a všechno bylo tak trochu v plenkách. Byli jsme jen dva strážci a jezdili jsme převážně na kole. Najel jsem na něm třeba i 13 000 kilometrů za rok. Jedna z věcí, která nám chyběla, byly dobré fotografie. Existovalo pár lidí, kteří fotili Pravčickou bránu a hřenské soutěsky, ale to bylo tak všechno. Povolaný profesionál z Prahy fotil hezky, ale málokdy.

A tak mě napadlo, že bych to mohl zkusit sám. Koupil jsem si praktiku a začal se učit. Postupně jsem přešel od toho, že s sebou nosím foťák a fotím příležitostně, k tomu, že chodím fotit.

Václav Sojka

Jak se tedy pozná dobrá fotka a jak jste vy vlastně poznal, že jsou vaše fotky dobré? Že jsou mé fotky na dobré úrovni, jsem si v roce 2006 nechal potvrdit složením náročné a prestižní zkoušky u Evropské asociace profesionálních fotografů. Získal jsem certifikát QEP jako jeden z mála fotografů v Česku. A obecně? Dobrá fotka, to je dobře vybraný objekt, kompozice, světlo a ještě něco navíc – osobnost, individualita. Dobrý fotograf se do svých fotek otiskuje, jsou takové, jaký je on. Každý by měl fotit to, čemu rozumí. Kdo rozumí lidem, může dělat skvělé portréty. Já rozumím víc přírodě. Jsem takové lesní zvíře.

Jak to tak přijde, že člověk propadne ochraně přírody, že v přírodě skoro žije...?

Fotografování ledopádů

30

36

Můj táta byl hajný a já jsem vyrostl nedaleko Brtníků na samotě, obklopený krajinou skal. Mám to trochu v genech. Neumím si představit, že bych žil jinde než v Českosaském Švýcarsku. Patřím sem. Tahle pohádková krajina se stala mým domovem. Prochodil jsem ji s otevřenýma očima křížem krážem a naučil se vidět, vnímat, cítit… Díky tomu jsem začal objevovat i různá zvláštní místa, která do lesa a do skal nepatřila – lidské stopy. Takhle jsme s kolegou Rainerem Marschnerem objevili desítky dehtáren, středověké sklárny, slovanské hradiště nebo několik sídlišť mezolitických lovců starých 10 000 let… Díky našim objevům se o Labské pískovce začali více zajímat archeologové. Proběhly archeologické výzkumy skláren u Mikulášovic a Doubice, dehtáren u Tokáně, slovanského hradiště na Křinici. Obsáhlé výzkumy mezolitických sídlišť tu dlouhodobě provádí profesor Jiří Svoboda.

Rozhovor s fotografem Václavem Sojkou

O své zkušenosti se dělíte na fotoworkshopech, které pořádá České Švýcarsko, o. p. s. Jak taková setkání vypadají?

Trvají celý víkend a jsou maximálně pro deset dvanáct lidí. Má-li to být k čemu, tak nemá smysl tahat s sebou třicetihlavý zástup. V pátek večer je seminář, základy fotografování, úvod do kontextu krajiny. V sobotu se vstává hodně brzy a vyráží se na skály a kopce čekat na východ slunce. Na jaře a na podzim, při inverzích, kdy se krajina zahalí do mlh, ze kterých vystupují jen špičky kopců a skalních věží, je moment, kdy vyjde slunce, opravdu magický.

Pak se někde dobře najíme a zase jdeme fotit. V krajině, která dostala punc nejfotogeničtějšího národního parku v Česku, to jde samo. Naše krajina se dá fotit stejně dobře a zajímavě za krásného počasí jako za deště. Když svítí sluníčko, míříme na kopec. Když je zataženo, jdeme do soutěsek, kde je rozptýlené světlo výhodou. Za víkend navštívíme spoustu krásných míst Českého Švýcarska. Snažíme se nechodit daleko. Není to pochoďák, je to fotoworkshop.

Jak praví klasik – vše, co je dál než čtvrt hodiny od auta, není fotogenické.

V neděli dopoledne se ještě fotí, po obědě se pak upravují fotografie v počítači a já ke každé řeknu pár slov. Z toho mívám těžkou hlavu, protože nejsem žádný kritik a nechci někomu ukřivdit, ale říkám svůj názor, a zdá se, že ho lidé chtějí slyšet.

PŘÍRODA

Podzimní fotoworkshop v Českém Švýcarsku

Termíny fotoworkshopů 2011 www.ceskesvycarsko.cz/ fotoworkshop/ 19.–20. 3. Fotografický kurz pro začátečníky s Petrem Juračkou 13.–15. 5. Jarní krajina Českého Švýcarska s Václavem Sojkou (v případě zájmu také 20.–22. 5.)

11.–12. 6. České Švýcarsko objektivem vozíčkářů s Alešem Černohousem 25.–26. 6. Letní fotovýlet Českosaským Švýcarskem s Petrem Juračkou 13.–17. 7. Letní studentské opojení Českým Švýcarskem s Petrem Juračkou 14.–16. 10. Tajemná Pravčická brána s Václavem Sojkou 21.–23. 10. Podzimní krajina Českosaského Švýcarska s Václavem Sojkou 5.–6. 11. Fotografický kurz pro začátečníky s Petrem Juračkou

Fotografování z kamenného pole

26.–27. 11. Úprava digitálních fotografií s Petrem Juračkou

31

příroda

Jetřichovické vyhlídky

příroda

doprava

Šetrná doprava

Pohled z Jedlové na Lužické hory

Víte, že... ... na stránkách www.mtbadventure.cz společnosti MTB Adventure si můžete objednat průvodce, který vám zapůjčí kolo, navrhne trasu, a dokonce ji s vámi projede? ... v informačních střediscích Krásná Lípa, Jetřichovice a Saula u Dolní Chřibské si můžete vypůjčit „cyklokrabičku poslední záchrany“ k nutné opravě kola, případně si tu koupit novou duši (bohužel jen ke kolu)?

Velocipédem křížem krážem a kam se vám zachce Vzít si s sebou do Českého Švýcarska kolo je bezesporu dobrý nápad.

Mám pro vás ale jeden ještě lepší – zkuste kolo použít jako svůj jediný dopravní prostředek, auto ať zůstane někde u penzionu. Je to výzva, je to trochu adrenalin, ale především je to úžasný zážitek. Dostanete se skoro všude, a tam, kam se na kole vjet nedá, poslouží báječně vlastní nohy.

Tahle kombinace vám především zaručí důvěrný dotyk s krajinou. Auto je pohodlné, ale příšerně neosobní, je to konzerva, která propouští obrazy zvenčí tak trochu jako v autokině. Ale kolo... Šlapat krajinou, to je jako povídat si s přítelem.

Tip na cyklovýlet napříč Českosaským Švýcarskem Českosaské Švýcarsko se dá projet křížem krážem. Nevěříte? Tak schválně: z Krásné Lípy do Děčína aneb 65 kilometrů neskutečnou krajinou: Krásná Lípa, Kyjov, Doubice, rozcestí Saula (silnice III. třídy, cyklotrasa 3013, 3029, 10 km, převážně z kopce s jedním stoupáním) Cyklostezka v národním parku

34

Na Tokání, Zadní Jetřichovice, Neumannmühle (cyklotrasa 3029, 3030, 15 km, mírné stoupání v začátku, následuje dlouhé pozvolné klesání)

Šetrná doprava

doprava

Lichtenhainer Wasserfall, Bad Schandau (silnice s tramvajovým provozem, cyklotrasa, 17 km, dlouhé pozvolné klesání na celé trase) Bad Schandau (průjezd lázeňským městem po nábřežní cyklostezce, přejezd přívozem na levý břeh Labe a napojení na Labskou cyklostezku Hamburg – Děčín, celkem 3 km) Labská cyklostezka „Elberadweg“ Krippen, Dolní Žleb, Děčín (autobusové a vlakové dopravní napojení, 20 km, podél řeky Labe, rovinatý úsek) A velmi podobně se dá křižovat vlastně libovolným směrem se zaručenou možností vytvořit si okruh, který nabídne všechno, co k téhle krajině patří. Samozřejmě je třeba mít na paměti, že jakmile člověk vjede na území národního parku, musí zachovávat jasně daná pravidla.

Vlakem, na kole, pěšky Nabízí se i atraktivní kombinace třeba s historickým vlakem. Ten odjíždí z České Kamenice a samozřejmě rád naloží i kola. V Kamenickém Šenově kolo vyložíme, zpestříme si cestu návštěvou sklářského muzea a pak šlápneme do pedálů, abychom se velmi brzy ocitli u pohádkových čedičových „varhan“, jedinečné Panské skály. Přes Prácheň pak vyšlápneme na Polevský hřeben. Vlevo Lužické hory, vpravo České Švýcarsko, velmi luxusní úsek. Odtud dolů do Kytlice 33 , utěšené vsi plné malebných zákoutí a klenotů lidové architektury. Přejedeme koleje, a jsme v kouzelném údolí Kamenice, míjíme jednu chalupu krásnější než druhou, projedeme vesničku Mlýny a dostaneme se k Pustému zámku 34 , nádherné skále, u které se vyplatí zastavit a vyšplhat nahoru ke zřícenině hradu Fredevaldu, odkud je rozhled k nezaplacení. Odtud už to není daleko do výchozího bodu, České Kamenice. 21 kilometrů, na které nezapomenete. Nádherné jsou trasy kolem loveckého zámečku Na Tokání 35 , kolem Jetřichovic a Kyjovským údolím podél Křinice až do Saska, vyjet se dá i na Belvedér, jednu z nejkrásnějších vyhlídek na labský kaňon... Nudit se prostě nebudete ani vteřinu.

Objevy a tajná místa Brzy zjistíte, že nejhezčí je začít v srdci Českého Švýcarska a postupně zvětšovat kruhy a dostávat se do oblastí, které nebývají na prvních stránkách průvodců. Objevíte úžasná místa, která nekřižují davy. Okolí Mikulášovic 22 , Starých Křečan 36 , nebo naopak Jiřetína pod Jedlovou, Všemil a Srbské Kamenice – a dáte-li na mě, přidám tajný tip: zkuste mysteriózní úsek z Dolní Chřibské 37 přes Studený a Lipnici do Kunratic a České Kamenice. Potkáte neokázalou nádheru náhorní plošiny s alpskými loukami, výhledy na majestátní Studenec, pomníčky padlých z prusko-německé války, lesní údolí s votivními obrazy zasazenými do skalních stěn... Pokora k téhle krajině se vám prostě bohatě vrátí. Projet a projít ji jen vlastními silami je na jedné straně ohleduplné a na straně druhé velmi obohacující. A pokud o pár stránek zpátky píšu, že svět ze hřbetu koně je krásnější, pro velocipéd (latinsky „rychlá noha“) to platí jakbysmet.

V Českosaském Švýcarsku tedy určitě.

Síť cyklotras vám umožní poznat celé Českosaské Švýcarsko bez benzínu

Aktuální cyklomapa

Praktické informace Přehled doporučených tras najdete na www.ceskesvycarsko.cz/ doporucene-cyklotrasy

zajímavosti

Zima v Českém Švýcarsku

Krajina sněhem požehnaná Když všechny zářivé barvy podzimu zmizí v haldách větrem čechraného listí, když České Švýcarsko zalehne třpytivý sníh a ospalá zimní nálada se vkrade do chalup, je nejvyšší čas... vyrazit na lyže!

Na Jedlové se blýská na časy

Každý lyžař ví, že kvalitu sjezdařského areálu určují nejen tratě, ale také pohled do údolí.

A z Jedlové hory, třetího nejvyššího vrcholu Lužických hor, je rozhled opravdu skvělý.

Na dohled pověstmi opředeného Tolštejna, na svazích vedlejší Jedlové hory 38 korunované kamennou rozhlednou, v zimě oděnou do svatebního roucha, najdeme ideální možnost vyřádit se na sjezdovkách i na běžkách v největším lyžařském areálu v sousedních Lužických horách. Tohle středisko je legendární. Pokud jde o kvalitu a profil sjezdovek, nemá Jedlová konkurenci široko daleko. Jezdíval jsem sem jako malý kluk někdy v sedmdesátých letech, a tak mi to nedalo a jel jsem si zavzpomínat. A skutečně – všechno je tak, jak to bývalo! Modrá, červená, černá – jak je komu libo a nač si troufá, nádherné pohledy na České Švýcarsko, ostrý vzduch a báječná, útulná hospůdka nahoře u rozhledny.

Jenomže... Jinak se nezměnilo opravdu nic – dvě historické kotvy... Zapátral jsem tedy a zjistil, že Jedlové se blýská na lepší časy. Má teď nového majitele, který se pustil do velkorysých investic. Pokud půjde všechno dobře a úřady půjdou na ruku, bude se v zimě 2011–12 jezdit na sedačkové lanovce, bude tu umělé zasněžování, noční lyžování, dětský vlek a školička – a na své si přijdou i nároční sportovní lyžaři! K tomu bohaté letní aktivity – lanové centrum, sjezdovka pro kola, půjčovna sjezdových koloběžek a kár... 34 Navíc je tu k dispozici pět kilometrů krásných běžeckých tratí navazujících na vleky... Potenciál má Jedlová rozhodně úžasný.

Z Kytlice na Polevsko, do ráje běžkařů Pro běžkaře tu ovšem mám ještě jeden zaručený tip – zajeďte si do Kytlice. Tahle utěšená ves ležící na horním toku Kamenice je malým rájem. Chaloupky jako korálky – s podstávkami, hrázděnými či roubenými patry a s mansardovými střechami, s kamennými portálky, pavlačemi a zdobenými štíty pobitými někdy břidlicí... 6 Ne nadarmo tu dlouhá léta relaxoval Miroslav Horníček. Teď v zimě je to vysloveně ladovská podívaná.

No a asi tři kilometry odtud se v lesích a loukách pozvolna začínajících Lužických hor rozkládá běžecký areál Polevsko. V nadmořských výškách od pěti do šesti set metrů se tu dá běhat po skvěle frézovaných tratích, což ocení především milovníci klasického stylu. Okruhy od tří do devíti kilometrů zaručují fantastickou atmosféru, romantické lesní scenérie anebo naopak daleké výhledy do Lužických a Jizerských hor a na České Švýcarsko – i Bezděz, Ralsko a Ještěd se dají zahlédnout. Ať už se vydáte kolem Medvědí hůrky, přes Polevský vrch nebo třeba slavnou Kočárovou cestou, budete nadšeni. A sjezdovat se tu dá taky (na červené a modré, se čtyřsetmetrovou Pomou)!

36

Zima v Českém Švýcarsku

zajímavosti

Pravčická brána je magická kdykoli. V zimě například vypadá, jako by se vznášela nad krajinou.

Výprava do říše ledových obrů

Tajný tip

Lyžování je jeden z nejkrásnějších sportů, ale člověk nemůže býti živ jen sportem. Co takhle atraktivní výlet zasněženými skalami? Mám pro vás jeden opravdu jedinečný – k Brtnickým ledopádům 39 . Po zuby oblečeni začneme v Brtníkách u nádraží a vydáme se k vyhlídce na Sovích skalách a dál k Malé ledové oponě, která se pomyslně rozhrne, a nás čeká asi deset kilometrů cesty kolem čirých, světle žlutých, hnědavých, a dokonce i namodralých ledových chrámů, kterým vládne Ledový sloup ve Velké havraní dolině. Na závěr nám na Křepelčině rohu velebně zahřmí Ledové varhany s šestibarevnými křišťálovými píšťalami, a my se vynoříme na silnici pod Vlčí Horou. Do Brtníků už je to jen kousek, zato mimořádně strašidelný – v dřevěnici na vršku totiž už více než sto let velmi strašidelně straší 38 !

Tahle dobrodružná výprava do říše ledových kaskád samozřejmě závisí na počasí, ale někdy ta krása vydrží až do začátku května!

Vyzkoušejte i moderní sjezdový areál v Horním Podluží s umělým zasněžováním, dvěma vleky a možností večerního lyžování, lyžařskou školou i půjčovnou lyží a snowboardů.

Anebo si zkuste skijérink, lyžování za pádícím koněm, na nedalekém JV Ranchi 21 .

Skiering na JV Ranchi

Brtnické ledopády

37

zajímavosti

Mýty a legendy Českého Švýcarska

Kterak se vochránit vod běsů strašlivejch Von si kdekdo myslí, že je to jenom tak, vydat se do Českýho Švýcarska, a na strašlivý nebezpečenství vod ďábelskejch mocností a různejch vejlupků lidskejch nepomyslí! Co paměť lidská sahá, byl tedle kraj plnej pověstí a legend. A kdo si jako myslí, že může bejt kouř, a nemusí bejt vohýnek, šeredně spláče nad vejdělkem. Takže todleto sepsání je varovnej list, na co si jako dát vobzvláště pozor a hlavně – kde!

Krvavej Berndytrych a bezhlavej Rohál Tak předně – loupežníci, pobertové a lapkové. Dá rozum, že ve skalách je spousta skrejší, jeskyní a hradů, kde se tahle peleš může skrejt. Kyjovskej hrádek nad Kyjovským údolím, Horní Karlštejn, jak my řikáme – tam zrovna měli jedno hnízdo. Jenomže je pochytali, voběsili, a tak tim údolím dodnes blouděj jejich bědný duše. Eště ke všemu tu povětřím vo půlnoci lítává ohnivej drak, co je to vlastně čert, vod lidí vobelstěnej a dodneška z toho běsnící.

Samozřejmě taky na Tolštejně – tam jich bylo, pobertů, i urozenejch. Tam je ale zapotřebí chránit se před bílou paní Swanhildou, kerá votrávila vlastního muže z nešťastný lásky, a teď musí strašit do skonání věků. Nad tolštejnskejma hradbama zjevuje se taky Divoká jízda, horda přízraků černý noci, co skučej a kvílej a lomozej, až vlasy šedivějí. A na zbytcích cimbuří usedá mohutnej pták, co ani študovaný nevěděj jeho jméno, a ten tak naříká a kvílí, že se až kus zdi pokaždý zřítí do údolí. Bejval to majitel hradu a takhle dopadnul. Kde je to vůbec vo krk, to je na Šaunštejně u Vysoký Lípy. Tam taky bejval loupežník, nějakej cizej rytíř, a ten tu straší. Tak až ho potkáte, radš nohy na ramena!

A kdyby byli jenom loupežníci! Pěknejch pár děsivejch přízraků tu máme, ze kterejch nejhorší je Berndytrych. Černej jezdec. Ten se zjevuje ve vokolí Krásný Lípy, v Dolní Poustevně a v Jetřichovicích. Žádnej strach, že ho nepoznáte – má zelenej kabátec s velkejma nablýskanejma knoflíkama, někdy hlavu má, jindy zasejc ne, jezdí na

Mýty a legendy Českého Švýcarska

zajímavosti

spřežení ohnivejch vlků, před kterejma běží planoucí slepice, nebo sedí na koni s ohnivejma kopytama, případmo se zjevuje jako černej pes s řetězem na krku.

Morduje sekerou, nikoho nešanuje. Leda, že vám nabídne flintu, abyste si vystřelili – ale toho se taky varujte. Namíříte na srnu, vystřelíte – a bác, je z ní panna plavovlasá, štíhlorostlá, a vy ji máte na svědomí! Další pak je Rašauer, rabiát, kterej měl kouzelnou vestu, co s ní byl neviditelnej.

Toho v Lipový rozlámali v kole a von teď bloumá kolem Vlčí Hory, tak bacha na něj! Jedna bílá paní se promenuje taky v Dolní Poustevně, ale ta moc neškodí. To horší je Zámeckej sedlák, co straší vůkol Český Kamenice – jako smrt bledej, starej holobradej chlap v krátkejch koženejch kalhotách se šmolkově modrým pláštěm a tuhým límcem. Kdo ho potká, neštěstí má jistý. Anebo Růžek, taky zvanej Rohál! To jak se de z Doubice do Dolní Chřibský, tak je tam v lese kopec, kde von sídlí. Kdo na tom místě zavolá jeho jméno nebo se mu všelijak vysmívá, tak von se vyřítí z hory, hlavu v podpaží, a rozsápe ho na kusy. V Dolským mlýně zasejc straší mlynář s mlynářkou, co zmordovali vlastního syna, kterej se po létech vrátil bohatej ze světa, jinej k nepoznání. V Mikulášovicích na hřbitově ale bejvá přízrak ze všech nejstrašnější – asi desetiletá holčice v bílejch šatičkách, na hlavě věneček z bílejch růží.

Usmívá se mile, věneček nabízí. Kdo si ho veme, do tří dnů je na marách! Vlastně eště varnsdorfskej drak, ten je taky hodně příšernej, ale ta holka, brrr... Vo všelijaký skřítčí a trpasličí havěti ani nemluvím, ačkoliv ta může bejt i prospěšná, poněvadž...

Skály se votvíraj, poklady vydávaj To je totiž tak. V našem kraji je ukrytejch pokladů, že se vo tom nikomu ani nezdá! A zrovna skřítkové a trpajzlíci, jestli je na ně člověk vlídnej, můžou dobře poradit. Já sem s nima dost zadobře a leccos vod nich znám, tak vám teda taky poradim. Sou dvě základní pravidla – poklad se hledá zásadně v neděli, dyž se v kostele čtou žalmy, vůbec nejlíp na Květnou neděli nebo ještě líp Velkej pátek – tehdy se skály votvíraj.

U toho hledání nesmí se ani slovo promluvit, jinak se nářadí do země propadne a skála zavře. Leckterý chamtivý ženský už se stalo, že si do tý skály vzala dítě a pro samý zlato ho tam zapomněla a mohla pro něj než zas za rok – tak si fakany hlídejte, ať vám je skály nespolknou! A kde ty poklady sou? Na Tolštejně, na Chřibským hrádku, na Holubím vrchu u Brtníků, na Růžovským vrchu – tam se dokonce do hory propadla celá kaple plná drahokamů a perel, ve Vlčí hoře, no a na varnsdorfským Hrádku samozřejmě.

Taky je tam skřítků a trpajzlíků a lesních žínek nejvíc v celým kraji!

KALENDÁŘ AKCÍ

Starostové, na co byste pozvali návštěvníky Českého Švýcarska do vaší obce?

www.ceska-kamenice.cz 26. 3. Šermířský ples 17.–18. 6. – 11. ročník Mezinárodního hudebního festivalu (big bandy, dechové orchestry, mažoretky) 10. 7. Dvořákovy slavnosti (kostel sv. Jakuba St.) 10. 9. Městské slavnosti a Mariánská pouť

Martin Hruška

Česká Kamenice – Naše městečko je historický klenot, ležící na rozhraní tří chráněných krajinných oblastí. Díky jednomu z nejzachovalejších historických městských center zde byla v r. 1992 vyhlášenaměstská památková zóna, která dnes čítá cca 40 objektů. Za svou péči o kulturní památky bylo město v r. 2005 oceněno titulem Historické město roku 2005. V blízkém okolí je mnoho geologicky zajímavých vyhlídkových vrchů, vyhlídek i rozhleden s úchvatnými výhledy a přírodními scenériemi.

František Pelant

Děčín – Výhodou města Děčína je jeho poloha na řece Labi v turisticky atraktivní oblasti Českosaského Švýcarska. Návštěvníci jistě ocení prohlídku děčínského zámku, který patří k nejnavštěvovanějším památkám Ústeckého kraje.

Pro turisty je velmi atraktivní i zoologická zahrada s vyhlídkou na Pastýřské stěně. Naše město je známo i osobní lodní dopravou po Labi z Děčína do Hřenska, v nové sezóně bude zavedena i zastávka lodi v Dolním Žlebu u mezinárodní cykloturistické stezky, v místě známém především mezi horolezci.

Miroslav Jemelka

Dolní Poustevna – Významně jsme pokročili v budování naučné stezky po drobných církevních památkách. Pozoruhodné je určitě Centrum setkávání v budově někdejšího nedostavěného evangelického kostelíka, kde probíhá mnoho kulturních akcí a je tu i informační středisko. Výletiště Čtverec s mysliveckou střelnicí zase potěší milovníky sportovní střelby. V obci je i kino a stálá scéna loutkového divadla, jejíž modernizaci připravujeme společně se spřáteleným saským Hohnsteinem.

www.mmdecin.cz Projížďky historickým vlakem po železničním trianglu se dvěma mosty a třemi tunely Cyklus letních koncertů vážné hudby na děčínském zámku Oblíbené „noční“ prohlídky zámku Po tři květnové víkendy Městské slavnosti Děčín – hudební festival, historický trh májový a další kulturní i sportovní akce

www.dolnipoustevna.cz 14. 5. – 35. ročník Turistického pochodu Severní stopou 25. 6. Volejbalový maraton 20.–21. 8. Velká cena ve střelbě na baterii 23.–25. 9. – 13. ročník Mezinárodního loutkového festivalu

Doubice – Do mozkových lázní Doubice zvu kohokoli a kdykoli kvůli jedinečné kombinaci krás přírody, zachovalé tradiční roztroušené zástavby, čistého povětří a kypícího společenského života. Vede odtud mnoho nádherných tras do celého Českého Švýcarska a navíc – u nás se už tradičně i dobře najíte!

www.doubice.cz Doporučujeme sledovat webové stránky www.doubice.cz, kde zájemci najdou nejčerstvější informace o mnohých akcích v obci.

Martin Schulz

www.hrensko.cz 16. 4. Janovský trhák – amatérská cyklistická časovka do vrchu z Hřenska do Janova pro všechny věkové kategorie Josef Černý

www.chribska.cz

Chřibská – Malebné městečko v srdci Českého Švýcarska má mnoho důvodů k návštěvě. Rok od roku je populárnější Muzeum Tadeáše Haenkeho, slavného rodáka, objevitele viktorie královské, krásné jsou toulky uličkami Chřibské mezi podstávkovými domy, romantický výlet na Chřibský hrádek, příjemné koupání v přírodním koupališti – a když už je turista krásami unaven, obecní restaurace v novogotické radnici je vysloveně pohostinná...

Od května do září Chřibské kulturní léto – pestrý program koncertů, výstav a dalších kulturních akcí

www.janovuhrenska.cz 16. 4. Janovský trhák amatérská cyklistická časovka do vrchu z Hřenska do Janova pro všechny věkové kategorie 25. 6. Přehlídka dechových orchestrů a mažoretek Koncem června turnaj dvojic v pétanque o pohár starosty Janova Začátkem září hudební festival Janovská bedna

Hřensko – Především je Hřensko ideálním východiskem k Pravčické bráně, největšímu klenotu Českého Švýcarska. Úchvatné soutěsky – Edmundova i Divoká – byly vloni podvakrát zdevastovány ničivou povodní. Děláme všechno pro jejich otevření, výsledek však záleží na mnoha okolnostech.

Uvítáme každého návštěvníka naší malebné obce, sevřené v úzkém kaňonu Kamenice. Každý, kdo přijede, nám velmi pomůže, protože jedině místo, které žije, má šanci vrátit se k někdejšímu lesku.

Jan Machač

Janov – Janov je oáza klidu na dohled od Pravčické brány, je to atraktivní výchozí bod výletů do Národního parku České Švýcarsko. Dá se tu báječně odpočívat v několika pohodlných penzionech, hrát golf na hřišti s nejkrásnějším okolím v Česku, jezdit na kole nebo se toulat pěšky. Prostě odpočinek v nádherných kulisách – a přesně takový, jaký chcete. Do Saska je to kousek, všechny turistické klenoty oblasti jsou na dosah...

František Zachula

www.obec-jetrichovice.cz

Jetřichovice – Jetřichovice jsou jednou z nejatraktivnějších oblastí Českého Švýcarska a nejkrásnější je jen tak se toulat okolím. Jetřichovické vyhlídky jsou proslulé, nedaleká Trpasličí jeskyně nadchne nejen děti barevnými reliéfy trpaslíků, původní hájovna v alpském stylu Tokáň je výchozím bodem k nádherným výletům do skal, loupežnický hrádek Šaunštejn opředený pověstmi... V Jetřichovicích se turista prostě nesplete.

Tradičními akcemi jsou Country Všemily, Slunovrat Jetřichovice, taneční zábavy v restauraci Praha, koupání v přírodním koupališti v Campu Jetřichovice anebo v hotelu Bellevue...

40

Jaroslav Fišer

KALENDÁŘ AKCÍ Jiřetín pod Jedlovou – Jakkoli malé, je město Jiřetín plné zajímavostí.

Malé muzeum v barokní faře, kostel Nejsvětější Trojice, štola sv. Jana evangelisty, doklad někdejšího dolování stříbra, zřícenina hradu Tolštejn, Jedlová hora, kde se dá v zimě báječně lyžovat, a především areál křížové cesty postavené ve 2. polovině 18. století s unikátní Getsemanskou zahradou s 11 kapličkami, kaplí a Božím hrobem. Na historickém náměstí pak Pohádková galerie řemesel, nedaleko letní sportovní areál, lesní divadlo...

Krásná Lípa – Doporučil bych především pohled na překrásnou krajinu Českého Švýcarska shora, z letos opravené rozhledny na Vlčí hoře. Nedaleko mohou turisté navštívit kapli Panny Marie Karmelské, jejíž rekonstrukci jsme právě dokončili. K příjemnému posezení láká i nově upravené krásnolipské náměstí. Ti aktivnější mohou využít širokou nabídku sportovních a relaxačních aktivit v našem sportovním areálu či multifunkčním zařízení Továrna.

Kytlice – Původně středověké sklářské huti dominuje kostel sv. Antonína Paduánského s přilehlým hřbitovem s dodnes dochovanými náhrobky významných osobností. Turistu potěší nádherná příroda i perfektně uchovávané poklady lidové architektury, uvítá jistě možnost příjemného koupání v přírodním koupališti Mlýnský rybník (v zimě se tu bruslívá), neměl by minout lesní divadlo vybudované v pískovcových masivech uprostřed borovicového lesa. A na podzim tu rostou spousty hub!

www.jiretin.cz

Josef Zoser

www.krasnalipa.cz

Jan Kolář

Josef Janouškovec

Růžová – Pozvala bych návštěvníky na procházku po naučné stezce Dědictví po obci i okolí, která je věnována historii, flóře i fauně, do kostela sv.

Petra a Pavla, na Růžovský vrch anebo na výpravu k nedaleké romantické zřícenině Dolského mlýna. Neměli by si nechat ujít ani návštěvu originální rukodělné Mýdlárny Rubens.

1.–7. 8. – 30. celostátní sraz turistických oddílů mládeže

www.obec-ruzova.cz

Helena Křížková

Aktuální kalendář akcí najdete na www.ceskesvycarsko.cz

Každá druhá sobota, počínaje květnem: Bleší trhy Konec května: Kytlický minitriatlon – běh, plavání, cyklistika 11. 6. Antonínská pouť a jarmark květen–září: představení v Lesním divadle

www.mikulasovice.cz Miluše Trojanová

Varnsdorf – Návštěvníka Varnsdorfu bych pozval na dlouhou příjemnou procházku za město, kde se na lesnatém vršku vypíná městská dominanta – Hrádek. Jeho vyhlídková věž nabídne pohled široko do kraje na obou stranách hranice. Okolní kopce lákají k výletům delším a k poznání tohoto kraje, který je protkán pověstmi a bájemi. Samotné město nabídne tradiční lidovou architekturu, renovované malé sakrální památky, jedinečné chráněné stromy, několik chrámů, které dokumentují prošlé věky.

21. 5. EURORANDO 2011 – mezinárodní pochod a sraz turistů 7.–10. 7. – 24. Tour de Feminin – mezinárodní cyklistický závod žen 19. 8. Rallye Sachsen Classic – mezinárodní závod veteránů 3. 9. Dny Českého Švýcarska 2011 – sraz majitelů výjimečných historických motocyklů Čechie-Böhmerland, Parkmaraton 2011, doprovodné akce, večerní koncert

www.obec-kytlice.cz

Mikulášovice – Naše městečko má řadu lákadel, přímo ve městě je to kostel sv. Mikuláše, který dominuje nejen městu, ale svou mohutností i dalekému okolí. Pro turisty je nejatraktivnější nejsevernější rozhledna v Čechách Tanečnice, tyčící se na kopci nad městem. Mikulášovice jsou svojí polohou ideálním výchozím bodem pro výlety do obou národních parků, jak Českého Švýcarska u nás, tak Saského Švýcarska v sousedícím Německu.

Staré Křečany – Obec zapadá do půvabné krajiny především hojným zastoupením lidové architektury v podobě podstávkových domů. Přímo v Křečanech je pozoruhodný pozdně barokní kostel sv. Jana z Nepomuku, krásný je výlet k pramenům Mandavy. V Kopci a Brtníkách najde turista okouzlující členité partie skalních a lesních komplexů, v zimě a na jaře fantastické Brtnické ledopády. Brtníky i Křečany nabízejí i zajímavé křížové cesty, Valdek zase křehkou kapli Andělů strážných obklopenou lesy...

4.–5. 6. Tolštejnské slavnosti na hradě Tolštejně Červen: sportovní turnaje – tenis, kopaná, plážový volejbal Prosinec: stříbrná sobota – adventní setkání na faře

Květen–červen: Indiánská vesnička Březová s programem pro děti Přelom června a července: Pouť svatého Petra a Pavla Červenec–srpen: Dveře umění dokořán – pravidelná letní výstava malířského umění Průběžně v sezóně koncerty v kostele sv.

Petra a Pavla

www.krecany.cz

František Moravec

9. 7. Starokřečanské slavnosti – zábavný program pro děti, koncert v kostele, taneční zábava 20. 8. S veteránem severem – historická vozidla 24. 9. Václavská taneční zábava

www.varnsdorf.cz

Martin Louka

5. 3. Varnsdorfský masopust 30. 4. Rampušačka odchází 7. 5. Na Hrádek po stopách poustevníka Vernara (turistický sraz) květen–červen: Varnsdorfské hudební léto květen–červen: Mezinárodní letní sportovní hry mládeže 2.–5. 6. Celostátní přehlídka dětských souborů scénického tance Tanambourrée 2011

41

1

2

3

4

5

6

7

8

Legenda

Kleinwelka

A

Informační střediska Dům Českého Švýcarska Informační středisko a expozice Českého Švýcarska Křinické nám. 10, 407 46 Krásná Lípa Tel.: +420 412 383 413

Na Tokání – Saula*

B

Dolní Chřibská 284, 407 44 Dolní Chřibská Tel.: +420 412 384 031

Národní park Saské Švýcarsko 13

407 16 Jetřichovice (u autobusové zastávky) Tel.: +420 777 819 916

22

39

16 28

Kirn

20 21

itzs

Národní park Saské Švýcarsko

14

Jonsdorf 15 km

29 15

ice

Křinice

27 6

9

Mezní Louka, 407 17 Hřensko

Pravčická brána

Hřensko 82 (areál Pravčické brány) Tel.: +420 412 554 286

Křin

ch

Mezní Louka – altán*

25 7

23

nám. Míru 73, 407 21 Česká Kamenice Tel.: +420 412 582 600

Mikulášovice

Národní park České Švýcarsko

Mezní Louka

30

D

2

24 18 19

1

Děčín

Zámek Děčín, Dlouhá jízda 1254, 405 01 Děčín 1 Tel.: +420 412 518 905

35

10

Šluknov (budova zámku) Zámecká 642, 407 77 Šluknov Tel.: +420 412 332 711

37 32

8

38

11

Mí‰eÀ

33 34

Ostrov

3

17

5 4

31

(budova obecního úřadu) Tisá č. p. 205, 403 36 Tisá Tel.: +420 475 222 440

Libouchec

Informační střediska v Saském Švýcarsku

21 Nobilis Tilia

18 C6

2 Vysoká Lípa

7 D5

22 Mikulášovice

19 B5

3 Česká Kamenice

8 E5

23 Varnsdorf

19 C8

4 Hrad Kamenice

8 E6

24 Vyhlídka Belvedér

20 D3

Dům Národního parku Saské Švýcarsko (NationalparkZentrum) Dresdner Str. 2 B, D-01814 Bad Schandau Tel.: +49(0)35022 90030

Franti‰kov nad Plouãnicí

Narození Panny Marie

8 E6

6 Křinické náměstí

v Krásné Lípě

26 Aquapark Děčín

22 E3

27 Dům Českého Švýcarska 23 C7

10 C7 28 NationalparkZentrum

7 Pravčická brána

12 D4

8 Jetřichovické vyhlídky 12 D5 9 Kyjovské údolí

12 C6

10 Soutěsky říčky Kamenice 1 3 D4 11 Dolský mlýn

13 D5

12 Zámek Děčín

13 E3

13 Bastei

13 B1

14 Pevnost Königstein

13 C1

15 Rozhledna Hrádek

14 C8

16 Rozhledna Rathmannsdorf 15 C2 17 Děčínský Sněžník

15 E2

(Haus des Gastes Königstein) Schreiberberg 2, D-01824 Königstein Tel.: +49(0)35021 64607

18 Růžová

18 D3

Pirna

19 Mýdlárna Rubens

18 D3

20 Vlčí Hora

18 C6

(TouristService im Canaletto-Haus) Am Markt 1/2, D-01796 Pirna Tel.: +49(0)3501 46570

Ústí nad Labem 20 km

25 JV Ranch České Švýcarsko 21 C7

5 Poutní kaple

Bad Schandau

Königstein

12 26

Tisá

F

str.

7 D4

Tisá*

* otevřeno pouze v letní sezóně (duben–říjen)

D8

č. Místo

1 Kamenická Stráň

Česká Kamenice

Mikulášovice 1007, 407 79 Mikulášovice Tel.: +420 412 394 114

E

str.

Jetřichovice*

36

C

č. Místo

Bad Schandau

23 C2

29 Hospoda Vlčárna

24 C6

30 Penzion Pastis

24 D4

31 Restaurace Výpřež

25 E3

32 Penzion Na Stodolci

25 D6

33 Kytlice

35 E7

34 Pustý zámek

35 E6

35 Na Tokání

35 D6

36 Staré Křečany

35 B6

37 Dolní Chřibská

35 D6

38 Jedlová hora

36 D7

39 Brtnické ledopády

37 C5

Romantické údolí nedaleko Dolského mlýna

Soutěsky Kamenice

Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko Křinické nám. 1161/10, 407 46 Krásná Lípa Telefon: +420 412 383 000 E-mail: ops@ceskesvycarsko.cz www.ceskesvycarsko.cz Vydavatel: České Švýcarsko, o. p. s., Krásná Lípa 2010 Autor textů: Rostislav Křivánek Fotografie: Václav Sojka Další fotografie: Tomáš John, J. Laštůvka, Z. Patzelt, archiv Českého Švýcarska, o. p. s., Autor kreseb podstávkových domů: Tomáš Efler Autor kreseb mýtů a legend: Petr Herold Grafické zpracování a tisk: NOESIS s.r.o.

Neprodejné ISBN: 978-80-87248-11-9

Obecně prospěšnou společnost České Švýcarsko podporují:

Zakladatelé obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko: