Zážitky v Českosaském Švýcarsku by České Švýcarsko, o.p.s.

Českosaské Švýcarsko

www.ceskesvycarsko.cz

2010

Historie a kultura Poezie žhoucího skla Král labského údolí Lovec leknínů Aktivní odpočinek Co děti? Mají si kde hrát? Turistika Člověče, rozhlédni se a tvé srdce pookřeje

Zážitky Zážitky v Českém Švýcarsku v Českosaském Švýcarsku

Malý Pravčický kužel

Vítejte v evropské excelentní destinaci! Čechošvýcar nikdy nespí, tak nazval básník, dramatik, romanopisec a autor textů tohoto časopisu Rostislav Křivánek jeden ze svých připravovaných příspěvků. Byť se tento titulek při konečné redakci do historicky prvního čísla turistického časopisu Českosaského Švýcarska nedostal, nemohl snad lépe vystihnout jeho motto. Úžas objevitele viktorie královské, triumf tvůrce vítězícího nad žhoucí hmotou, údiv poutníka nad mořem mlh či požitek blazeovaného labužníka, to vše můžete v Českém a Saském Švýcarsku s naším magazínem v ruce zažít. Náš časopis Zážitky v Českosaském Švýcarsku je dalším krokem na stezce k přeshraniční destinaci, po které kráčíme s partnerským Turistickým svazem Saské Švýcarsko. Zejména mimořádná kvalita společného destinačního managementu v národním parku byla důvodem prestižního ocenění Evropská excelentní destinace, jež Českému Švýcarsku vloni udělila Evropská komise. Věřím, že stejně excelentní budou i Vaše zážitky v Českosaském Švýcarsku. Radek Vonka člen Rady Ústeckého kraje a předseda správní rady obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko

Víte, že... ... přeshraniční region Českosaské Švýcarsko se společně prezentuje i jednotnou značkou vyjádřenou graficky logem, na které se právě díváte?

+ z, Radek Vonka, su (zleva): Marek Mrá Redakční rada časopi , Dana Štefáčková tva Pas id Dav ek, av Křiván Tomáš John, Rostisl

OBSAH

HISTORIE A KULTURA

Krása povstávající z ruin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

TURISTIKA

Král labského údolí .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

AKTIVNÍ ODPOČINEK

Lovec leknínů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

PŘÍRODA doprava zajímavosti

Vysvětlivky Informace o vstupném Bezbariérový přístup

Za černou madonou .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Světe, div se! .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Člověče, rozhlédni se a tvé srdce pookřeje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Půvab tam, kde ho mnohý nečeká . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Poezie žhoucího skla.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Co děti? Mají si kde hrát? .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Výš, dál, hloub čili adrenalin, sport a aktivní odpočinek . . . . . . . . . . 26

Odkaz na stránku s dalšími informacemi o lokalitě

Leje jako z konve? Paráda! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28

Odkaz na mapu

Kde se dobře vaří aneb Zážitky rázu gastronomického . . . . . . . . . . . . . 30 Krajina, jíž vládnou živly – voda .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Šance pro jedinečnou přírodu i pro člověka .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Nechte auto doma! .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Ticho prosím; kamera a... akce! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Pozvání do obcí Českého Švýcarska .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Mapa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

Svítání v Českém Švýcarsku

HISTORIE A KULTURA

Děčín

Krása povstávající z ruin

Děčínský zámek

Praktické informace Děčínský zámek 1 má otevřeno od března do prosince denně od 9 do 17 hodin (o prázdninách až do 18), navštívit ho ale můžete i v lednu a únoru, a to od čtvrtka do neděle od 9 do 17 hodin. Vstupné je 70 Kč, studenti a senioři 55 Kč a děti 40 Kč. Kontakt: +420 412 518 905 www.zamekdecin.cz

Víte, že… ... ve třicátých letech 20. století Thun-Hohensteinové nabídli zámek v Děčíně československému státu jako protiváhu dlužných daní a natrvalo přesídlili na zámek do Jílového 2 , který upravili v novorenesančním slohu? Po válce byl zámek zkonfiskován a sloužil jako škola. Nyní je po rekonstrukci a v letní sezóně je přístupný veřejnosti. Kontakt: www.mujilove.cz

Strmí na skále nad soutokem Labe a Ploučnice a po staletí dává městu Děčín charakter. Zámek, po většinu své historie spojený s rodem Thun-Hohensteinů. Hrdé a výstavní sídlo – potupené, zdevastované, k zániku odsouzené. Téměř šedesát let sloužil vojákům – čtyřem různým armádám. Ta poslední se na něm podepsala nejvíc. Do fresek se šroubovaly basketbalové koše, stěny se „krášlily“ křiklavými olejovými portréty ideových vůdců, sochy se barvily technickými barvami, namísto elegantních ložnic železné palandy – kompletní výčet hrůz je jen pro ty nejotrlejší. Lazaret sovětských vojsk byl prostě poslední ranou někdejší oduševnělé nádheře a lesku. Ani první rekonstrukce po odchodu vojsk počátkem devadesátých let nebyly nejcitlivější, v podstatě nikdo nevěřil, že by se dal zámek obnovit jako historický objekt, padaly návrhy na přestavbu na hotel... V roce 1996 přišla rána, kterou mnozí považovali za konec..., a on to byl paradoxně začátek. Zřítilo se jihovýchodní nádvoří zámku. Teprve pak začala citlivá, smysluplná a dlouhodobá oprava zámku a jeho postupné navracení mezi významné české památky.

Vypátrané skvosty Když se dnes turisté procházejí po zpřístupněných částech děčínského zámku – a je to rok od roku delší trasa, nemají často ani tušení, z jaké katastrofy se dnešní krása a důstojnost zrodily. Jsou prostě na zámku, a tak jim leccos připadá samozřejmé. Jenomže děčínský zámek byl nejen zpustošený, ale také téměř prázdný. A tak Zámecké slavnosti každý kousek nábytku, každý sebemenší obrázek, všechno se muselo buď zapůjčit, anebo vypátrat. A bylo to často pátrání velmi dobrodružné a namáhavé. Něco se objevilo v děčínském muzeu, do jehož depozitářů se podařilo ukrýt několik skvostů, pátrání se ale brzy rozšířilo bezmála na celé Čechy. A tak když dnes lidé stoupají Dlouhou jízdou kolem visuté Růžové zahrady, když vstupním průčelím procházejí na monumentální hlavní nádvoří, když vedeni průvodcem obdivují panoramatickou Thunovskou vyhlídku, když sestupují po nádherné klenuté cestě do opravdu impozantní barokní konírny se sloupořadím nesoucím křížovou klenbu, když pod hvězdnou oblohou kráčejí vstříc netradiční noční prohlídce zámku, mohou být prostě jen potěšeni zámeckým zážitkem anebo pociťovat hrdost nad tím, že se i v době, kdy se vše poměřuje marketingovými záměry a dokonalou výtěžností, najdou lidé, kteří dokážou ze smetiště vyhrabat perlu a mít z toho jen dobrý pocit.

Königstein

Král labského údolí Na stolové hoře nad údolím Labe, zdaleka viditelná, nepřehlédnutelná, tyčí se nedobytná pevnost Königstein 3 . Mezi divokými zalesněnými skalními městy náhle triumf lidského stavitelského umění. Monumentální komplex o rozloze skoro deseti hektarů. Procházet mezi do nebe šplhajícími stěnami, nechat se svírat přísnými branami, dívat se daleko do kraje, to je zážitek opravdu ojedinělý.

Česká stopa Pyšný saský hrad... Ale kdeže! Původně to byl hrad český, králem Václavem I. založený už někdy v polovině třináctého století. O necelých sto let později se mu říkalo Kaiserburg – a zase česká stopa – po císaři Karlu IV. Tehdy bylo tohle území součástí Království českého. O jeho přestavbu na přísnou a účelnou vojenskou pevnost se v roce 1589 zasloužil saský kurfiřt Kristián I. To už Königstein stojí v Sasku. Budovy přibývají, jejich charakter se mění, jeho poloha ale ne. Pevnost je i nadále oblíbeným výletním místem panovnického dvora. Kdo by se tehdejším dvořanům divil – člověk ani nemusí vejít dovnitř, stačí bloumat kolem vysokých hradeb – výhledy odtud jsou nad Rytíř ze slavností jiné úchvatné a do všech stran, do Čech i do Saska. Proč na Königsteinu se ale bát vstoupit – dnes jsou brány pevnosti otevřeny každému a nemine týden, aby se tu nekonaly nějaké trhy, slavnosti a kostýmované parády, ale i když zrovna žádná nevíří nádvořími hradu, je tu několik okruhů, po nichž se dá chodit třeba i se zvukovým průvodcem v češtině. Chce to alespoň dvě hodiny času, chce to naladit se na pohled do hlubin času – i hlubin zdejších skal. Pohled do nejhlubší vrtané studny v Sasku nebo sestup do čtyři století starých sklepení a kasemat, někdejšího krutého vězení. A je to sem z Čech, co by houfnicí dostřelil, slabých 15 kilometrů – autem, vlakem, autobusem, lodí anebo pěšky a pak panoramatickým výtahem.

HISTORIE A KULTURA

Praktické informace Otevřeno je krom Štědrého dne celý rok, denně od 9 hodin, od dubna do září do 20, v říjnu do 18 a ve zbytku roku do 17 hodin. Vstupné je 6 € pro dospělé, zlevněné 4 €, děti do šesti let zdarma.

Co je ještě okolo Pět jedinečných v Sasku (Fünf ohnegleichen in Sachsen) je označení pro skupinu nejkrásnějších zámků a hradů v Sasku, mezi něž patří kromě zmiňovaného hradu Königstein také hrad Stolpen, dále zámky Weesenstein a Rammenau a barokní zámecká zahrada Großsedlitz. Podrobnosti o nich najdete na www.saechsische-schweiz.de Bad Schandau 4 – nejstarší lázně v Saském Švýcarsku, náměstí s renesančními budovami, Informační centrum národního parku Saské Švýcarsko, wellness oáza Toskana Therme 27 . www.bad-schandau.de

HISTORIE A KULTURA

Osobnost

Lovec leknínů

Tadeáš Peregrinus Xaverius Haenke

Co možná nevíte

Rodné město Chřibská

Tadeáš Haenke se vlastně narodil v Kreibitzi, protože jméno Chřibská vytvořil dávno po Haenkeho odchodu z Evropy František Palacký, když použil staročeské slovo „chřib“ – pahorek.

Aby také ne, vždyť zdejší škola se po slavném rodákovi dokonce jmenuje. Místní patrioti Tadeáše Haenkeho ctí natolik, že mu v roce 2002 vybudovali a otevřeli na náměstí v Chřibské muzeum 5 . Tohle muzeum se sice podobá mnoha ostatním, a přece je jiné. Najdeme v něm dvě expozice: jednu věnovanou nejslavnějšímu chřibskému rodákovi Tadeáši Heankemu a druhou nazvanou Chřibská v proměnách času. Na té je kuriózní, že je to vlastně soukromá sbírka jediného člověka, pana Josefa Navrátila, v současné době starosty Chřibské. On to byl, kdo inicioval vznik muzea, věnoval exponáty, vymyslel systém expozice a dnes také sám provádí návštěvníky – jak mu jen čas dovolí. Jeho výklad je samozřejmě více než zasvěcený – každý z exponátů vyhrabal (někdy doslova) a vyštrachal na nejrůznějších místech, o každém je schopen povídat hodiny a hodiny. Poslouchat jeho vyprávění o historii spolků, řemeslnických cechů, o ostrostřeleckých soutěžích, výrobcích skleněných harmonik, pivovarech, o návštěvě Josefa II., který v Chřibské nocoval, o domech navždy zmizelých…, to je zážitek opravdu velmi ojedinělý.

Další významnou světovou osobností, která část svého života prožila v Chřibské, byl syn nadlesního Christoph Willibald Gluck, hudební skladatel, reformátor opery, autor 35 oper (asi nejznámější je Orfeus a Euridika), muž, který svým dílem ovlivnil Mozarta, Berlioze i Wagnera. Když jeho otec nastoupil do služby na chřibské panství, bylo mu osm let. V hájence v Chřibské, nedaleko sklárny, prožil plných pět let. Viktorie královská

Představte si, že vám někdo řekne, že ví o člověku, který byl významným českým cestovatelem, botanikem, lékařem a etnografem, muži, který jako první Čech (přesněji český Němec) navštívil Austrálii, Nový Zéland, Novou Guineu, Tahiti nebo Aljašku, osobnosti, která jako první dobyla vrchol nejvyšší hory Ekvádoru Chimborazo, objeviteli chilského ledku, autorovi ohromného množství botanických objevů, z nichž největším a světově nejproslulejším byla viktorie královská, leknín, jehož listy unesou tříleté dítě. Asi byste se trochu zastyděli, že neznáte jeho jméno. Určitě se o něm učí ve škole, a já nevím, kdo to je… Buďte klidní. Děti ve škole se o něm sice učí, ale patrně jen v jediném městečku v celé republice. Tam, kde se Tadeáš Peregrinus Xaverius Haenke narodil – v Chřibské.

Tak trochu jako F. L. Věk Vraťme se ale k expozici Tadeáše Haenkeho. Je plná artefaktů, maleb, faksimilií dopisů, herbářových listů a fotografií a je především jakousi vstupní branou do světa mimořádného člověka, který se narodil na severu Čech, ale skutečný domov našel v Jižní Americe. Pocházel z rodiny právníka, rolníka a místního rychtáře Eliáše Haenkeho, měl jedenáct sourozenců. Jeho dětství v mnohém připomíná první léta Františka Ladislava Věka, jak je důvěrně známe z díla Jiráskova. Také Tadeáš se učil u svého strýce, jehož zásluhou se pak dostal do Prahy, do jezuitské koleje; i on začínal studiem hudby. Pak se ale obrátil ke studiu matematiky, astronomie, fyziky, filozofie, medicíny a především botaniky.

Tadeáš Haenke

HISTORIE A KULTURA

Chřibská

Neuvěřitelná anabáze Tadeáše Haenkeho První cesty a botanická bádání začal podnikat ještě jako student po Čechách, později svůj zájem rozšířil na Alpy a ještě později vlastně na celý svět. Dostal se do významné vědecké expedice směřující na západní polokouli. Vybaven ještě mokrým svolením Jeho císařské Milosti Josefa II. (s podmínkou, že se musí vrátit do vlasti – což nikdy nedodržel) chystal se v roce 1789 nasednout na jednu z fregat kapitána Alessandra Malaspiny a odplout s ní do Jižní Ameriky. Než si ale sehnal všechna povolení, byla expedice dávno pryč. Stíhal ji tedy na obchodní lodi, která však u uruguayských břehů ztroskotala. Tadeáš se jako jeden z mála dostal na záchranném člunu až do Montevidea. Jeho doporučující listiny byly ale povětšinou zničeny. Nevzdal se však a vydal se na převážně pěší pouť přes Andy, až konečně 2. dubna 1792 (po bezmála třech letech!) v chilském Santiagu expedici dostihl. Tak začalo jeho putování světem, které skončilo v bolivijské Cochabambě, kde se usadil a kde také zemřel. Dnes nese jedna z hlavních tříd Cochabamby jeho jméno a primátor města si tu a tam dopisuje s chřibským starostou. Prohlédnout si Haenkeho expozici v Chřibské je vlastně dost nebezpečné. Člověku to nedá a začne si o Haenkem shánět informace, surfuje po internetu, shání knihy, otevírá botanické atlasy – prostě velmi snadno podlehne kouzlu objevování málem zapomenutého českého velikána. Tahle vášeň je sice nakažlivá, ale věřte, že velmi blahodárná.

Kresba z herbáře Tadeáše Haenkeho

Praktické informace Muzeum Tadeáše Haenkeho Chřibská č. p. 22 Provozní doba muzea: květen–září st, so, ne: 13:00–17:00 Vstupné: dospělí 20 Kč snížené 10 Kč Kontakt: +420 412 381 214 www.chribska.cz

Pončo – domorodý oděv z oblasti And

HISTORIE A KULTURA

Loreta – pojďte dál!

Praktické informace Otevřeno je po celý rok od úterka do soboty, od dubna do října 10–17, od listopadu do března 9–16. Vstupné je 30 Kč, snížené 15 Kč. Kontakt: +420 604 555 922; www.poutni-mista-sluknovsko.cz Zářijové loretánské slavnosti

Za černou madonou

Za černou Madonou Jednoho horkého bezmračného dne roku 1291 snesli se náhle s nebe nad Nazaretem andělé, uchopili Svatou chýši – domek, ve kterém kdysi žila Panna Maria s Josefem a malým Ježíšem – a silou zázračných perutí vyzdvihli ji do výše a odnesli do krajiny italské, do vavřínového lesa paní Laurety. Tak byl příbytek Svaté rodiny zachráněn z rukou nevěřících... Tolik krásná křesťanská legenda. Kaple se zdobným pláštěm a prostým vnitřkem, poničená ještě, podle další legendy, výbuchem střelného prachu ukrytého středověkým teroristou do votivní svíce a opatřená soškou černé madony, se pak začala napodobovat (i s poničením stěn, kde neporušené zůstaly zázrakem jen mariánské motivy) a její kopie vyrůstaly jako houby po dešti po celém křesťanském světě. Známe je jako loretánské kaple, lorety. V Čechách jich je spousta, ale ta nejsevernější, ta s jedním z nejzdobnějších opláštění, obklopená nádhernými ambity, ta stojí od roku 1707 v Rumburku 6 vedle kapucínského kláštera.

Křížovou cestou ke Svatým schodům Někdejší kapucínský klášter dnes slouží jako městská knihovna. Kostel svatého Vavřince a přilehlé ambity ukrývající loretánskou kapli jsou postupně rekonstruovány a v současnosti je možné si je po celý rok prohlédnout s průvodcem nebo sem zajít na některou z velmi četných výstav, koncertů nebo slavností. Vypravit se tam rozhodně stojí za to. Už na prahu vás obklopí atmosféra jiného světa, světa klidu

Socha ze Svatých schodů

Za černou madonou

HISTORIE A KULTURA

a rozjímání, auta a uspěchaní chodci zůstanou za tlustými zdmi a člověk najednou stojí „jinde“. Procházet se ambity, poslouchat nejen zasvěcený, ale především zanícený výklad průvodkyně (o navrácení zdejší lorety do někdejšího lesku se tu nestará žádný mnohahlavý tým, ale pár nadšenců), zajít se podívat do kostela a za presbytářem objevit tajemnou místnost kapucínského chóru s otáčivým stojanem na modlitební knihu, sledovat Mariinu životní pouť na nedávno restaurovaných nástropních malbách a dojít až ke dvanáctému zastavení křížové cesty – Svatým schodům, to všechno je krásné, tajemné a tak trochu přízračné. A občas se nelze zbavit dojmu, že někde za vámi teď právě zašustila kutna bratra kapucína, který spěchá do bibliotéky. Svaté schody jsou jednou z chloub rumburské lorety. Osmadvacet schodišťových stupňů, neboť právě tolik jich bylo v domě Piláta Pontského, po nichž se dá stoupat jen vkleče a s modlitbou na rtech i v srdci. Barokní výmalba trochu připomíná divadlo a ono to také divadlo je – nad schodištěm je, úplně nahoře na nástropní malbě, otevřená klenba nebeská, schody samotné lemují niky, ve kterých se šklebí a posmívají postavy nepřátelského davu. Tyhle nádherné expresivní barevné sochy Židů jsou právě restaurovány, a tak tu člověk při troše štěstí zastihne restaurátory a může tiše obdivovat jejich umění ze vzdálenosti několika metrů. V příštím roce se však alespoň některé ze soch do výklenků podél schodiště určitě vrátí.

Genius loci Loretánská kaple, Svatá chýše. Vrchol barokní zdobnosti zvenčí, uvnitř strohost a skromnost, barokní opulentnost se tu drží na uzdě, je cítit pokoru a úctu. Všemu dominuje černá Matka Boží Loretánská, kopie italského originálu z roku 1694, kdy byla také posvěcena papežem Inocencem XII. Když ji tehdy Antonín Florián Lichtenstein přivezl z Loreta, měl v cestovní truhle i plány od slavného architekta Johanna Lucase von Hildebrandta na stavbu loretánské kaple. V září 1704 se začalo stavět a za tři roky a šest dní mohla být kaple vysvěcena. Od první chvíle se množily zprávy o zázračných uzdraveních připisovaných rumburské černé madoně, zdejší loreta se stala vyhledávaným poutním místem. Ať už člověk věří v cokoli, stát tady je velebný a mrazivý pocit. V těch zdech jsou staletí lidské víry, úcty, lásky a touhy.

Rumburská černá madona

Co je ještě okolo Kostel sv. Jana Nepomuckého ve Starých Křečanech 7 . Spolu s budovou fary a márnice tvoří hodnotný celek, vynikajícím způsobem zapojený do krajiny. Architekturu oltářů navrhl významný rakouský architekt J. L. von Hildebrandt.

Víte, že... ... existuje výstava o barokní architektuře Šluknovska „Architektonické návrhy Johanna Lucase von Hildebrandta”? Letos putuje po Čechách i Německu, ale v roce 2011 ji bude možno už nastálo vidět ve Starých Křečanech.

Loretánská kaple, Svatá chýše

příroda

Pohled ze Stříbrných stěn na Zirkelstein a Zschirnsteiny v Sasku

příroda

turistika

Pravčická brána

Důstojná stará dáma, od patnáctého století zvaná Grosses Tor

Praktické informace

Světe, div se!

Pravčická brána je otevřena

Pravčická brána 8 je jenom jedna. Ve střední Evropě největší (pro zajímavost, největší na světě je Rainbow Bridge v USA). V roce 2009 se dostala až do semifinále ankety o nových sedm divů světa – mezi 77 nejpozoruhodnějších a nejpodivuhodnějších míst planety. Nádherný a majestátní skalní most se šestnáct metrů vysokým a bezmála sedmadvacet metrů širokým obloukem. Důstojná stará dáma, od patnáctého století zvaná Grosses Tor, později Prebischtor – to podle poustevníka Prebische, který prý v jejím okolí kdysi pobýval, ještě později Brána Přebišova, a jak se český živel víc a víc prosazoval, stala se z ní Přebičská a Převyšovská a nakonec tedy Pravčická brána. Zkusme se na chvíli odpoutat od vědomí, že jde o nejpřitažlivější místo Národního parku České Švýcarsko, že k ní ročně proudí o mnoho víc zvědavců, než kolik může infrastruktura i příroda samotná bez újmy unést, že si tu člověk občas připadá jako na novodobém poutním místě... Jak asi vypadala dřív? Kam se jí vlastně dalo vejít?

od 1. 4. do 31. 10. denně 10:00–18:00 od 1. 11. do 31. 3. denně 10:00–16:00 Vstupné 75 Kč / 3 € pro dospělé; děti od 6 let a důchodci 25 Kč / 1 € Informace na telefonu +420 412 554 286

Vzhůru do skal Abychom to zakusili, nezbývá než se k bráně bran vydat. Pěkně pěšky. Buď táhlým stoupáním z Hřenska (jsou to sice jen čtyři kilometry, ale byly doby, kdy mívali měšťanští a šlechtičtí turisté ve zvyku najímat si na tenhle výlet mezky nebo alespoň nosiče, takové zdejší Šerpy), kdy brána korunuje výstup, anebo z Mezní Louky, odkud je to skoro o tři kilometry dál, zato téměř po rovině a nádhernou Gabrielinou stezkou 9 , která se tiskne ke

Pravčická brána kořenům stromů a zařezává do pat skal, a jsou z ní úchvatné výhledy. Když víme o tajném místě necelý kilometr před koncem stezky a jsme pozorní, můžeme bránu zahlédnout, ale co je to proti pohledu na ni z vyhlídek z temene skal, které bránu obklopují...

Do propasti času Jsme tu a musíme si z obrazu, který se před námi otevřel, ještě vygumovat výletní zámeček Sokolí hnízdo. Tak se ocitneme někdy v roce 1880, rok před jeho otevřením. To tu ale ještě stojí výčep v boudě z dubové kůry. Takže ještě hlouběji do propasti času...

turistika

Víte, že.. ... Pravčická brána má menší sestru? Jmenuje se Malá Pravčická brána 10 a najdete ji v Jetřichovických stěnách. Je 2,3 m vysoká a 3,3 m široká, takže by se vám možná vešla i do pokoje. Je ale dalším jedinečným příkladem perforace pískovcových skal v Českém Švýcarsku.

Co je ještě okolo

Pravčický důl

Píše se rok 1851 a muž, který se zakloněnou hlavou obdivně hledí do klenby brány, je pohádkář Hans Christian Andersen. Má to tu rád, dokonce se sem po dvaceti letech vrátil... Ne, ne – ještě dál. Až někam na úsvit věků. Velká skalní brána ještě není tak mohutná, otvor v masivním pískovcovém bloku ještě není erozí vyhlodán do dnešní majestátnosti, ale brána už to je a my můžeme projít a vstoupit... A to je právě to. Pravčická brána byla, je a doufejme, že ještě velmi dlouho bude skvostným vstupem do nádherné krajiny, do oblasti nevídaných skalních měst, romantických údolí, melancholických říček, malebných vesnic, hlubokých lesů, vinoucích se cest, skalních hradů a slují... Byla a je to brána do divu světa, do oblasti, které dnes říkáme České Švýcarsko a na rozloze zatím 80 čtverečních kilometrů ji chráníme jako národní park. Bylo by správné vzhlížet k Pravčické bráně právě takhle – jako k mohutné klenbě, jíž se vstupuje do podivuhodného a jedinečného světa, který na východě a severu sousedí s o něco málo větším Saským Švýcarskem a spolu tak vytvářejí jedno z nejpřitažlivějších území kontinentu. Světe, div se, a přijeď se podívat. Tedy moment – ne všichni najednou, hodně nám toho ještě chybí dobudovat, ale snažíme se! A chceme – a to je podstatné. Zveme vás tedy na Pravčickou bránu i do Sokolího hnízda, kde si můžete odpočinout, najíst se a nadto si ještě prohlédnout expozici muzea národního parku. A až budete stoupat po pískovcových schodech vzhůru ke slavné bráně, myslete na to, že ona a celé její okolí už divem světa jsou – ankety neankety.

Gabrielina stezka. Vede od Pravčické brány na Mezní Louku, je 6 km dlouhá, lemuje ji nádherná a impozantní Křídelní stěna, najdete na ní část naučné stezky přátelství. Pojmenována byla po sestře Edmunda Clary-Aldringena a chodí se po ní od roku 1892. Jeskyně českých bratří. Jeskyně vznikla hlubokým zvětráváním horniny podle vrstevnicových spár. Najdete ji na cestě přátelství pod Pravčickou bránou. V pobělohorských dobách byla patrně útočištěm exulantů.

Vyhlídky u Pravčické brány

TURISTIKA

Praktické informace Studenec a Weifberg: otevřeno celoročně, zdarma Jedlová: celoročně 9–17, vstupné 15 Kč Tanečnice: celoročně 10–17, vstupné 10 Kč (v zimě v po zavřeno) Vlčí hora: duben–říjen každý den 9–18, v zimě jen o víkendech a svátcích, vstupné 15 Kč Studenec

Rozhledny

Výhled ze Studence je krásný vždycky, ale po ránu je prostě pohádkový...

Člověče, rozhlédni se a tvé srdce pookřeje Kdo ví, co to je, co člověka žene výš a výš, šplhat nahoru a pak se se zatajeným dechem dívat do kraje. Jisté je, že když je kraj členitý, pozoruhodný, jedním slovem krásný, srdce pookřeje a duše se raduje. A v Českém i Saském Švýcarsku věru je nač se dívat. Naštěstí je i odkud. Pojďme se tedy podívat shůry z několika zdejších rozhleden, které bez debat stojí za návštěvu.

Zachráněná kráska Je-li člověk v České Kamenici, byla by opravdu chyba neudělat si výlet na Studenec 11 . Dá se tam stoupat z několika míst (třeba zhruba 4,5 km po červené z obce Studený), patrně nejhezčí cesta ale vede právě z českokamenického náměstí. Modrá značka nás vede vzhůru, mineme vrch Jehla (a vůbec není špatný nápad vystoupat na něj, vyhlídka na město je úchvatná) a přes obec Líska se dostaneme až do sedla mezi vrchy Studenec a Javorek. Tady je rozcestí s červenou. Kdybychom se vydali doprava, dostali bychom se po chvíli na Zlatý vrch 12 , kde by nás ohromila impozantní stěna tvořená sloupcovitě odlučným čedičem – zkrátka taková dvakrát větší Panská skála. Tahle odbočka tedy rozhodně stojí za to. Pojďme teď ale z rozcestí spíše doleva, na Studenec. Máme v nohách něco přes pět kilometrů a k vrcholu zbývá nějakých tisíc metrů výstupu. Zhruba sto metrů před rozhlednou ještě jednou odbočíme mírně vlevo a pod námi se otevře obrovské suťové pole, na kterém se občas prohánějí kamzíci horští, kteří tu byli vysazeni už před více než sto lety. Pak rychle zpátky, protože nahoře už nás netrpělivě očekává štíhlá, šestnáct metrů vysoká a šest tun těžká železná dáma s elegantním točitým schodištěm. Vyrostla

TURISTIKA

Rozhledny na místě, kde v roce 1854 nechal kníže Ferdinand Kinský vztyčit dřevěnou vyhlídkovou věž, a rok jejího narození je 1888. Také je to druhá nejstarší kovová rozhledna v Česku – je dokonce o dva roky starší než Petřínská věž a stavět se začala o dva roky dříve než slavná Eiffelovka. Na svá léta ovšem nevypadá, prošla totiž zásadní omlazovací kúrou. A přitom to vypadalo, že se dnešních dnů už ani nedožije – výstup na ni býval ještě před dvěma lety jen na vlastní nebezpečí. Pak se ale našla skupina nadšenců, kteří dokázali prosadit, že si tahle dáma zaslouží být kulturní památkou a spolu s městem Česká Kamenice, jejím novým vlastníkem, nechali v roce 2007 stařenku rozebrat, vrtulníkem dopravit do Litoměřic, opravit ji, schodišťové stupně vykroužit zcela nové a pak zase rozhlednu vrtulníkem vrátit zpět na Studenec. Stojíme-li dnes nahoře, otevře se před námi panoramatický rozhled na celé České Švýcarsko. A srdce zaplesá.

Tančící obr Kouzlem jsme se přenesli do Mikulášovic, protože právě odtud se vydáme za další slavnou, dokonce u nás vůbec nejsevernější rozhlednou. Jdeme po modré asi tři kilometry. Na vrcholu stejnojmenné hory se do výše šestadvaceti metrů tyčí šestiboká věž Tanečnice. Rozhled z ní je fantastický – kolem dokola, kam se člověk podívá, strhující panorama. Za dobré viditelnosti je možné spatřit sto kilometrů vzdálené hory – na české straně Sněžku, na saské Kolmberg. Pod námi v dálce defiluje mohutný Velký Zschirnstein, celé Krušné hory i České středohoří, hory Lužické, Jizerské, ba i Krkonoše, Horní Lužice... Těžko se odtrhnout od toho pohledu – člověk si tu připadá jako pán světa.

K sousedům na lodičky Z Tanečnice můžeme pohodlně sejít do saského Sebnitze 29 (je tu pozoruhodný Africký dům, Pravěký park i Muzeum modelové železnice a lanové centrum). Jinou možností výletu z Mikulášovic je cesta přes kopec – nejprve na ocelovou rozhlednu Weifberg (naprostá mladice, otevřená 2000), a když se odtud dosyta vynadíváme, spustíme se dolů do vesnice Hinterhermsdorf, a ještě dál do nádherných pískovcových soutěsek Obere Schleuze, které svírají říčku Křinici, slyšící tady na jméno Kirnitzsch, a tuhle romantickou scenerii si prohlédneme z paluby výletní pramičky.

Vlčí hora 13

Tanečnice 14

Weifberg 15

Jedlová

Víte, že.. ... patrně nejkrásnější pohled na Lužické hory je z 23 metrů vysoké kamenné kruhové rozhledny na hoře Jedlová 16 , na kterou se dostanete z Jiřetína pod Jedlovou nebo z Chřibské 8 ? A víte, že pod rozhlednou se můžete poklonit velkému německému básníkovi Friedrichu Schillerovi u pomníku, který mu tu nechali v roce 1905 vystavět členové horského spolku pro nejsevernější Čechy?

Více o rozhlednách a vyhlídkách v Českosaském Švýcarsku se dozvíte z publikace Nejkrásnější výhledy na Českosaské Švýcarsko.

turistika

Výlet k sousedům

Půvab tam, kde ho mnohý nečeká Až si přečtete, kam vás tentokrát posíláme na výlet, možná se budete v duchu ptát, jestli to myslíme vážně. Opravdu byste se měli vydat z nádherné přírody Českého Švýcarska do Ústí nad Labem? Vždyť přece – chemička, špína, nepřizpůsobiví občané, „matiční zeď“ a kdovíco všechno ještě kazí pověst města. A přece si troufáme napsat – Ústí je pozoruhodné město s mnoha jedinečnými místy, které by bylo chybou nenavštívit.

Všechny cesty vedou do Ústí Labské údolí se zdymadlem

Praktické informace Hrad Střekov je otevřen 20. 3. – 31. 10. 9:30–16:30 (kromě pondělí) listopad so, ne 9:30–16:00

Dospělí 65 Kč, děti, studenti a důchodci 45 Kč kontakt: +420 475 530 682, www.hradstrekov.cz

Co je ještě okolo Pozoruhodně členitá ústecká zoo 20 začleněná do vysokého svahu nad údolím Labe. K vidění je 240 druhů zvířat včetně velmi vzácných – například orangutan bornejský nebo levhart mandžuský. Otevřeno v letní sezóně od 9 do 18, v zimní od 9 do 16. Dospělí za stovku, děti, studenti a důchodci za polovinu. Kontakt: +420 475 503 421 www.zoousti.cz

Z oblasti, ve které právě jste, se do Ústí dostanete buď kaňonem Labe autem, lodí nebo na kole po dobře vybudované cyklostezce, anebo „přes kopečky“. Obě cesty mají svůj nepopiratelný půvab. Ta první vám umožní vstoupit do města s pohledem na Mariánský most, chloubu současné české architektury. Přes Labe se klene teprve dvanáct let a už získal řadu ocenění. Ve čtenářské anketě časopisu Structural Engineering International byl dokonce zařazen mezi deset nejzajímavějších staveb světa posledního desetiletí! Při cestě mezi kopci po pravém břehu Labe se zase můžete zastavit na proslulé Humboldtově vyhlídce na Bukové hoře 17 , hned vedle věže televizního vysílače. Je odtud nádherný výhled na kaňon Labe a samotné Ústí. A než dojedete do města, projedete ještě Zubrnice 18 , kde se vyplatí zastavit se ve skanzenu lidové architektury. Ať ale přijedete odkudkoli, vaše cesta by měla vést na hrad.

Střekov – hrad romantických duší Hrad Střekov 19 je jedním z nejromantičtějších hradů u nás. Vypíná se na skalním ostrohu nad městem a při pohledu na něj i z něho se člověk neubrání údivu nad tím, kdo všechno tu pobýval a jak mu to šlo k duhu. Třeba takový Richard Wagner, který se tu, zahalen do bílého prostěradla, tak dlouho toulal po hradbách, až se pustil do práce na jedné ze svých nejdůležitějších oper, na Tanhäuserovi. Nebo Johann Wolfgang Goethe, Karel Hynek Mácha či slavný německý krajinář období romantismu malíř Adrian Ludwig Richter. Procházet se po Střekově a nedostat nějaký úžasný a velmi romantický nápad, to vlastně ani není možné. Magická atmosféra hradu, která sem tolik vábila romantiky devatenáctého století, totiž rozhodně nezmizela.

Triumf krotitelů vod Ze Střekova sestoupáme k dalšímu zdejšímu divu – k Masarykovu zdymadlu. Přehrazují Labe a my se po lávce, která jimi vede, pohodlně dostaneme na levý břeh Labe a ještě se cestou můžeme kochat vskutku ojedinělou stavbou.

Kaplanova turbína

Ústí nad Labem

Masarykovo zdymadlo pod hradem Střekov z vyhlídky u Větruše

Zdymadlo se dvěma plavebními komorami, dnes stále plně funkční, přitom ceněné jako technická památka, bylo zbudováno v letech 1923–35 a ve své době bylo největším vodním dílem v Československu. Součástí zdymadla je i hydroelektrárna se třemi vertikálními Kaplanovými turbínami, jez, jehož pomocí lze dosáhnout rozdílu hladin o výšce téměř 10 metrů, a také rybí přechod. My se ale vydáme po přechodu lidském (a cyklistickém) a dostaneme se rovnou do vaňovského přístavu, odkud to už není daleko k další raritě – k Vrkoči 21 .

Účes kamenné obryně

turistika

Víte, že... ... v Ústí můžete vidět čtvrtou nejšikmější věž Evropy? Najdete ji přímo v centru jako součást kostela Nanebevzetí Panny Marie. Na 65 metrů výšky se od kolmice odchyluje o plných 198 cm! K jejímu naklonění došlo následkem bombardování na sklonku druhé světové války.

První, co člověku prostě vyrazí dech, je čelo skály, která se zvedá nad silnicí a dráhou. Gigantický čedičový vějíř dávno zapomenuté obryně zkameněl v dokonalých šestibokých hranolech. Odtud se šplháme stezkou do hloubi skal a neustále – až po samý vrchol – narážíme na neskutečné kamenné divy, na čedičovou poezii, na skutečné vrkoče, drdoly a jiné variace kamenných vlasů téhle neskutečné skály. K dovršení všeho se před námi vynoří i dvanáct metrů vysoký vodopád Podlešínského potoka, vůbec nejimpozantnější vodopád v celém Českém středohoří. Fascinuje v každém ročním období – na jaře proudy padající vody, v zimě mohutnými ledopády, v létě záplavou žlutých tařic a na podzim souladem s okolní barevnou přírodou. A ještě je odtud skvostná vyhlídka na Střekov, Větruši, Portu Bohemiku i Ústí nad Labem, které se vám teď už zcela jistě bude jevit takové, jaké opravdu je, tedy krásné. A budete-li mít chuť zajít do města, nejlepší bude vzít to po příjemné lesní pěšině přes výletní zámeček Větruše, kde se můžete zaslouženě občerstvit.

Šikmá věž ústeckého kostela

příroda

Ledové království v Jeskyni víl

příroda

aktivní odpočinek

Tradiční řemesla

Praktické informace

Poezie žhoucího skla

Sklárna AJETO Lindava +420 487 751 613 exkurze: po–pá 8–13 hod. AJETO restaurant Nový Bor +420 487 521 114 www.ajetoglass.com

Co je ještě okolo Sklářské muzeum na náměstí v Novém Boru Telefon: +420 487 726 196 www.glassmuseum.eu

Být v nějakém kraji a nezjistit, jak tu žili a žijí lidé, by byla velká chyba. Člověk přece nemůže pořád jenom „rajzovat“ po skalních městech a soutěskách. Oblast obklopující České Švýcarsko je odpradávna spjata se sklářstvím, nádherným řemeslem, které voní ohněm a magií. Tady prostě byli skláři, kam se člověk podíval, a tahle tradice tu dodnes utěšeně žije. Už v polovině třináctého století tu byl dostatek dřeva i bohaté křemenné žíly, a tak se v prostých dřevěných chýších kryjících jednoduché pece poprvé odehrál zázrak zrození skla. Na středověké chýše navázaly renesanční a barokní hutě, už v roce 1414 je doložena rozsáhlá huť v Chřibské 8 . Sklářství vzkvétalo a, přes všechny hospodářské obtíže, žije i dnes. Pokud se tedy někdo rozhodne, že chce vidět, jak se to dělá, možná si i vyzkoušet vzít do ruky sklářskou píšťalu a vyfouknout ze žhavé hmoty tvar a ještě se třeba dobře najíst, stačí se vypravit například do Nového Boru.

Sklářské muzeum Kamenický Šenov Telefon: +420 487 767 206 www.kamenicky-senov.cz

Co jinde neuvidíte Panská skála 39 mezi Práchní a Kamenickým Šenovem, které se také říká varhany, je nejstarší českou geologickou rezervací. Čedičový útvar ze svislých pěti- až šestibokých sloupců vysokých až 12 metrů. Světový unikát.

Práce novoborských sklářů. Autor: Jiří Pačinek

AJETO restaurant poskytuje nevšední podívanou do sklářské hutě

Jen si tak trochu fouknout Zdejší sklářská huť AJETO 22 poskytuje možnost dívat se do sytosti na mistry skláře z útulné restaurace. U několika pecí se tu činí fachmani na slovo vzatí, je to skoro tanec s dlouhými píšťalami, je to výsostná řemeslná dovednost, a přece umění, navíc velmi akční, protože tady se nedělá jen naoko, tady se opravdu vytvářejí originální kusy, které z velké většiny putují do světa. A nemusí zůstat u koukání. Člověk si to může (po předchozí domluvě) zkusit a pod vedením zkušeného skláře ponořit píšťalu do žhoucí pece a pak vlastním dechem nechat zrodit třeba i skleničku, když je šikovný. Tahle možnost se v poslední době objevuje na stále více místech.

Rajské peklo Dá se kupříkladu vyjet z Nového Boru přes Sloup v Čechách (s pozoruhodným skalním hradem a nádherným koupalištěm uprostřed borových lesů) a dále až do vesničky Lindava – suma sumárum nějakých sedm kilometrů. Půvabné údolí sevřené do náručí lesů ukrývá hned v první zatáčce další sklářskou huť 23 . Po schodech do patra, v kanceláři od vás vyberou vstupné a pustí vás rovnou do pekla. Kdo nevěří, ať to zkusí. Ochoz, který

Tradiční řemesla

aktivní odpočinek

Do žluta rozžhavený „skelný med“

lemuje huť s mnoha žhoucími pecemi, se doslova potácí v oparu horka. Je odtud ale rajsky vidět na fortel a kumšt mistrů sklářů. Není nic neobvyklého, přistihnete-li tu nějakého světově proslulého umělce, jak ve spolupráci s těmi lindavskými tvoří křehkou nádheru z tavícího se skla. Exkurze vede i brusírnou, kde je o poznání chladněji, ale um lidských rukou tu triumfuje stejně žhavě. A když se oči sdostatek nasytí zázraky, které se tu dějí jako na běžícím páse, když z do žluta rozžhaveného skelného medu vznikají na píšťalách a ve formách poháry, součásti skulptur, lustrů i jiné nejroztodivnější křehkosti, je čas zajít se občerstvit do sklářské krčmy v bývalé stodole.

Kerbl a optiška Člověk je tu velmi neokázale obklopen exponáty, o které by na kolenou žadonila nejpřednější světová muzea... Vážně! Do talířů tu svítí dva lustry – jeden od Šípka, druhý od Roubíčka, a kdo se jen trochu vyzná ve skle, ví, že to je světová extratřída. Ani tady nechybí pec. A tak si tu, nasyceni, můžeme foukat a točit a žhavit pod kuratelou místních machrů. Mistr sklář vysvětlí, kolik je v peci stupňů, že se musí píšťalou pořád otáčet, kam až se dá sáhnout a kam už ne, kde už je to vařící... „Já naberu na kerbl, vy si zkusíte podržet optišku, já vám to vyrazím, pak se to vyfoukne – teda já vás budu brzdit, abyste to moc nerozfouk, pak si to zaštrajchujeme a vy si fouknete.“ Nerozumíte? Ale o to je to přece tajemnější a jedinečnější – o ten pradávný jazyk sklářů předávaný od úst k ústům a z ruky do ruky. No řekněte – kde jinde tohle člověk zažije?

Pod nemilosrdným Ortelem Podivuhodný a trochu strašidelný kopec, který se zdvíhá nad Lindavou, se jmenuje Ortel 24 . A že je to opravdu po čertech děsivé a tajuplné místo. Na vrcholu bývalo popraviště, dodnes jsou tu patrné pohanské kamenné obětní vany, a navíc tu podle četných svědectví řádí ohniví mužové a mocnosti pekelné. Taky je odtud ale nádherný rozhled do kraje. Takže – Ortel pro odvážné!

aktivní odpočinek

Kam s dětmi?

Praktické informace

Dům Českého Švýcarska v Krásné Lípě

Dům Českého Švýcarska 25 denně 9–17 (v létě do 18, v lednu a únoru do 16) Vstupné: dospělí 40 Kč děti 20 Kč rodina 70 Kč Telefon: +420 412 383 413 www.ceskesvycarsko.cz Interaktivní expozice v Domě Českého Švýcarska v Krásné Lípě

Co děti? Mají si kde hrát? Rodinná dovolená mívá jeden zásadní problém: co s dětmi? Jistě, České a Saské Švýcarsko, to je nepřeberná nabídka výletů, které děti budou určitě bavit, dá se stoupat do skal, jezdit na lodičkách v soutěskách, šplhat na rozhledny... Ale přece jen – občas to chce vymyslet akci určenou jen a jen jim – a prožít si to s nimi, jako by nám zase bylo pět.

Dům plný tajemství a skvělé zábavy V Krásné Lípě na náměstí stojí Dům Českého Švýcarska. Vypravit se sem s dětmi, to je zaručený bod pro vás. Expozice České Švýcarsko – život, tajemství, inspirace, to je dvoupatrová interaktivní zábava pro celou rodinu – bez přehánění! Kulisou dřevěné Pravčické brány vejdete do světa, který vás okamžitě pohltí, a budete potřebovat všechny smysly, abyste ho pořádně probádali. Ze všech stran se ozývají zvuky, které ilustrují, nač se právě díváte nebo čeho se dotýkáte. Výstavní panely jsou spíše než ke čtení – ke hraní. Můžete tu střílet z mravkolví díry na mravence, tipovat, které pylové zrnko patří ke kterému stromu, nahlédnout do ledové jeskyně, můžete vystoupat na minirozhlednu, zlézt malou lezeckou stěnu, posedět ve skalní kapli, nahlédnout do nekonečného skalního komínu, kráčet opatrně po měkké půdě i po stopách kramářských vozů vyrytých do kamene... Kolem schodů do dolního patra kolotá voda v potoce se štěrbinovým přechodem pro lososy, jehož pomocí lososi překonávají překážky, když plují proti proudu. Je tu stůl přírodovědce, kde se dá bádat nad mikroskopem, sahat do tajemných šuplíků a hmatem tipovat, kterému zvířeti patří která kožešina, čich dostane zabrat při hádání bylin, v koutku hudebníků se dá hrát na xylofon, v archeologické expozici zase nacházet a štětcem

Kam s dětmi?

aktivní odpočinek

ometat střepy pravěkých nádob... Největší atrakcí je ale jezevčí nora. Dá se do ní vlézt a dobloudit až do pelíšku ke starému jezevci. A když už je hraní a běhání dost, čeká nás přítmí kinosálu s báječným krátkým dokumentem Krajina tajemství anebo hned vedle kombinovaná projekce, při které se sedí na zemi a film o působení živlů na krajinu běžící na třech plátnech je doplňován světlem náhle odhalovanými exponáty, na které se, jako na všechno v téhle báječné expozici, dá sahat a prozkoumávat je, jak je libo. Celý prostor je dvojjazyčný, stejně jako je tomu v podobném Centru národního parku Saské Švýcarsko v příhraničním Bad Schandau. I tady je všechno interaktivní – navíc tu mají pískovcový masiv sahající přes tři patra. I výlet přes hranice může být tedy výborným tipem.

Na chvíli Gulliverem Zvláště když v Dorf Wehlenu, kousek cesty z Bad Schandau, najdeme skutečný dětský ráj – Park miniatur 26 – takové Saské Švýcarsko na dlani. Na 8 000 m2 tu vyrostla miniaturní krajina se skalními útvary, soutěskami a kaňony, s funkčními modely lodí, které mohou děti na jezírku samy ovládat, s obrovskou modelovou železnicí, rýžovištěm, kde se dá se sítem v rukou hledat zlato, s miniaturní horskou dráhou, na které se dá projet krajinou s tunely i vyhlídkami...

Za zvířaty na Patýřskou stěnu Co neselže nikdy, je zoologická zahrada 27 . A Děčín má jednu z nejpůvabnějších v zemi. Není rozlohou velká, je ale citlivě zasazena do lesoparku na temeni Pastýřské stěny. Žije tu na 110 druhů zvířat, z nichž některá nenajdete v žádné jiné zahradě u nás. Největším hitem je velkorysý výběh medvědů, oblíbená je expozice vodních ptáků a nový výběh jezevců... Děti tu nevyjdou z her a řádění – je tu areál s průlezovým hradem, lanová opičí dráha, kamzičí ministěna, obrovské člověče, nezlob se, dřevěné plastiky zvířat, hry o zvířatech a na zvířata v celém areálu, kontaktní koutek, kde se dají zvířata hladit i krmit... V přehledné a členité zoo se dá strávit klidně celý den a člověku to ani nepřijde.

Do plavek a hrr na to! Děti milují vodní hrátky. V děčínském aquaparku 27 28 se jim jich dostane vrchovatě, a to po celý rok. Má termální vodu a je jedním z nejmodernějších u nás. Má venkovní i vnitřní část, bazény, tobogány, divokou řeku, chrliče, dětskou říčku, vodní hřib, masážní trysky... A budete-li zrovna na výletě v Sasku, mohou i tady vaše děti bez zábran dovádět ve vodě. V Neustadtu 27 najdete vodní svět Monte Mare, jeho návštěva rozhodně také stojí za to – třeba jen kvůli nádherné zeleni, kterou je přímo protkaný.

Park miniatur

Praktické informace Park miniatur Dorf Wehlen Otevírací doba 27. 3. – 7. 11. denně 10–18 hodin Vstupné: dospělí 7 €, děti 4 € www.kleine-saechsische -schweiz.de NationalparkZentrum Bad Schandau 29 Vstupné: dospělí 4 €, děti 3 €, rodina 7,5 € duben–říjen 9–18, listopad–březen kromě pondělí 9–17 Telefon: +49(0)35022 90030 www.lanu.de ZOO Děčín březen–duben 8–18, květen–srpen 8–19, září–říjen 8–18, listopad–únor 8–16. Vstupné: dospělí 60 Kč, děti 40 Kč Telefon: +420 412 531 164 www.zoodecin.cz

Medvěd grizzly, chlouba děčínské ZOO

aktivní odpočinek

Sport a relax

Výš, dál, hloub čili Adrenalin, sport a aktivní odpočinek

Továrna – Dům volného času

Praktické informace Základy lezení na umělých stěnách i ve skalách a via ferrata si rezervujte na telefonu: +420 412 383 000 www.ceskesvycarsko.cz Aktivity na golfovém hřišti v Janově objednávejte v Nord Bohemia Golf tel.: +420 602 445 651 www.golfjanov.cz

Je-li někdo golfista nebo horolezec, ví velmi dobře, kam se v Českém Švýcarsku obrátit. Je-li tu ale někdo na dovolené a má po dopolední túře prostě chuť jít si někam protáhnout tělo, nejlépe s celou rodinou, mohl by tápat. Přitom se nabízí velká škála možností od vysloveně adrenalinových po zcela relaxační. Pojďme se tedy podívat, co by se dalo podniknout, a začněme odshora. Doslova. Zažít tak jednou pocit horolezce a podívat se na krajinu kolem Via ferrata v Saském Švýcarsku sebe z vrcholu pískovcové věže, zapsat se do vrcholové knížky... Proč ne. Můžete začít na umělých stěnách, seznámit se s horolezeckou výstrojí, vyzkoušet si lezení v lehkých terénech nebo se nechat zlákat na ferratové lezení, tedy pohyb po zajištěných cestách. Za pomoci kramlí, žebříků a fixních lan se dostanete do míst, která jsou jinak vyhrazena jen horolezcům a ptactvu nebeskému. Tyhle zážitky vám snadno zprostředkuje České Švýcarsko, obecně prospěšná společnost. Stačí zavolat a dohodnout si termín – průvodce a lektor v jedné osobě už se postará o váš přerod v Reinholda Messnera. Stejně snadno se můžete stát i Tigerem Woodsem – jakkoli jste třeba neměli bag s golfovými holemi v životě v rukou. Stačí se dohodnout s golfovým klubem na hřišti v Janově 30 , přijet sem a nechat se okouzlit jedním z nejkrásnějších golfových hřišť u nás – horské louky obklopené lesy a výhledy na Pravčickou bránu, Křídelní stěny, Kozí hřbety, Lužické hory a České středohoří... Zkušený trenér vás tu v několika hodinách provede golfovými základy, zkusíte si patování, odpal a nakonec si i zahrajete pár jamek na téhle opravdu nádherné „devítce“. A jste-li starý golfový mazák, určitě vás zaujme noční hraní se svítícími míčky, blikajícími praporky a čelovkou anebo úplná rarita – hraní ve skotském kiltu, který vám tu půjčí.

Umělá stěna v Krásné Lípě

...a míček letí nad skalami...

Sport a relax

Sportovat se tu ale dá i jinak – v Krásné Lípě 24 najdete hned dva objekty. Prvním je Továrna 31 , původně industriální objekt, přestavěný na Dům volného času. Čeká vás tu dobře vybavené fitness, spining, sauna, solárium, masáže... Jen o nějakých dvě stě metrů dál je zase velkorysý Sportovní areál Českého Švýcarska 32 , kde si můžete zahrát tenis, beach volejbal, minigolf, využít zdejší lezeckou stěnu, děti se tu vyřádí na trampolíně i různých atrakcích...

aktivní odpočinek

Praktické informace Relax v Krásné Lípě Sportovní areál Českého Švýcarska Krásná Lípa tel.: +420 608 522 871 otevřeno denně www.krasnalipa.cz Továrna Krásná Lípa tel.: +420 723 925 380, relax aktivity na +420 774 492 230 otevřeno denně www.relaxkrasnalipa.cz

Sportovní areál Českého Švýcarska, Krásná Lípa

A když už je všeho dost, chce to odpočinek, aktiví relax. Krom už zmíněné Továrny se můžete z únavy svalů báječně vyplavat v děčínském aquaparku 25 28 (i tady je k dispozici sauna a solária) anebo si zajet do sousedního Saska a svěřit se do péče skutečným profesionálům. Buď v už zmíněném Monte Mare v Neustadtu 25 33 , kde vám nabídnou kompletní wellness program včetně masáží, zábalů, solárií a kosmetických procedur, anebo v Toskana Therme v Bad Schandau 34 , centru, které je na aktivní relaxaci specializované. Termální lázně nabízejí největší zážitky večer – plavání v rafinované hře světel za zvuků hudby, to jen tak někde nepotkáte, však byl také systém Liquid Sound ve světě použit zatím jen třikrát. Je to vlastně multimediální vodní svět plný wellness programů, masážních bazénů, saun, bylinných koupelí, římských parních lázní, vířivek..., prostě nač si tělo vzpomene. Českosaské Švýcarsko, to zkrátka nejsou jen túry a výlety do skal, tady se každý může nechat zaplavit adrenalinem, zasportovat si a pak to ze sebe všechno dostat. A vždycky je při tom obklopen jedinečnou a úchvatnou přírodou.

Masáže v Továrně – Domě volného času

Vodní hrátky Monte Mare Neustadt www.monte-mare.de Toskana Therme Bad Schandau www.toskanaworld.net Aquapark Děčín tel.: +420 412 704 211 www.dcsportovni.cz

Toskana Therme Bad Schandau

aktivní odpočinek

Když prší

Praktické informace

Leje jako z konve? Paráda!

Muzeum československého opevnění na Křížovém Buku u Chřibské Otevřeno po telefonické dohodě Tel.: +420 606 719 693 Podzemní letecká továrna v Janské pod Rabštejnem Otevřeno celoročně, nutno však telefonicky dohodnout den předem. Prohlídky pro nejméně osm osob. Tel.: +420 732 850 351 Vstupné do dvou areálů 50 Kč, respektive 30 Kč Oblastní muzeum v Děčíně Otevřeno celoročně kromě pondělí 9–12, 13–17 Tel.: +420 412 531 549 Vstupné 30 Kč, zvýhodněné 15 Kč www.muzeumdc.cz Zámek Benešov nad Ploučnicí je otevřen v dubnu a říjnu od středy do neděle 9–16, v květnu a září od úterý do neděle 9–17 a v létě denně kromě pondělí 9–18. Vstupné 70 Kč, snížené 50 Kč Tel.: +420 412 586 795 www.zamek-benesov.cz Muzeum umělých květin v Sebnitzi je otevřeno denně kromě pondělí 10–17 www.deutsche-kunstblumesebnitz.de

Odvěká pravda je, že počasí velmi často nespolupracuje a dělá si doslova, co chce. A je mu úplně fuk, že my máme dovolenou, a našim plánům se plačtivě směje. Prší. To ale vůbec nemusí být důvod podlehnout depresi a nevylézat z postele. V Českém Švýcarsku se toho dá i za deště podnikat... no, mraky!

Pod střechou i v podzemí V první řadě je možné vydat se do Krásné Lípy do Domu Českého Švýcarska 24 , případně do jeho saského bratra v Bad Schandau. O interaktivní, zábavné a zajímavé expozici, pastvě pro všechny smysly, už jste si přečetli v článku věnovaném dětem. Dospělí si tu užijí úplně stejně. Stejně tak už víte o pozoruhodném Muzeu Tadeáše Haenkeho v Chřibské 8 . Kousek odtud, v Křížovém Buku u Mlýnů, je další místo, kde se dá báječně vzdorovat nepohodě – soukromé Muzeum československého opevnění 35 . Je umístěno přímo ve zdejší hájovně a seznámíte se tu s výstavbou a účelem opevnění budovaného ve třicátých letech minulého století. V okolí si prohlédnete několik objektů opevnění v různém stavu dokončení – v některých jsou ještě patrné zbytky polního opevnění, spojovacích a střeleckých zákopů. Nedaleko odtud, v Janské pod Rabštejnem 36 , je Messerschmitt zase možné navštívit BF 109 expozici dokumentující historii zdejší podzemní letecké továrny z druhé světové války. Podzemní labyrint, který je dlouhý přes čtyři kilometry, tu budovali vězni koncentračního tábora Rabštejn. Německá letecká firma Wasserflugzeugbau Breman tady od roku 1942 vyráběla části letadel Junkers, Messerschmitt a FA 223. Spojenci továrnu s krycím jménem „Zechstein“ nikdy neobjevili. Je to docela dobrodružný výlet do podzemních chodeb, každopádně je dobré mít s sebou i v létě svetr, hodí se i baterka.

Jak se šífovalo po Labi

Celnice v Podmoklech kolem roku 1851 autoři: J. Riedel a J. Braunsdorf

Pokud vás ale spíše lákají světlé a prostorné expozice, bude dobré vydat se do Děčína 6 . Část sbírek zdejšího oblastního muzea 37 je umístěna na zámku, část v jednopatrové klasicistní budově na podmokelské straně. Už více než padesát let tu budují pozoruhodné sbírky. Ve stálých expozicích tu můžeme projít historii plavby po Labi od pravěku až do současnosti, obdivovat modely lodí a obrazy ze sbírek

Když prší

Slavnostní sál na Dolním zámku v Benešově nad Ploučnicí

muzea, doplněné fotografiemi a texty. Čeká nás i výstava Gotická plastika na Děčínsku, která představuje nejvýznamnější dochované plastiky z Děčínska od poloviny 14. století až na pokraj renesance. K vidění je i nově zrekonstruovaná expozice ptactva zdejší oblasti. Exponáty v prosvětlených vitrínách jsou doplněny zvukovými vjemy ptačího zpěvu. Už jen jména některých z ptáčků pořádně nahlodají naši zvědavost – třeba takový bělořit šedý, moudivláček lužní, šoupálek dlouhoprstý, zvonohlík zahradní nebo králíček obecný.

Za renesanční perlou i hedvábnou růží Děčínský zámek už známe, to nám ale nebrání skrýt se před deštěm do jiných zámeckých komnat. Zajedeme si kvůli tomu do Benešova nad Ploučnicí 38 . Zdejšímu zámku se říkává perla saské renesance a svou přezdívku si věru zaslouží. Od roku 2002 je národní kulturní památkou. Dochovaný komplex je jedinečný, jde totiž o zámky dva – Horní a Dolní. Zatímco na skla oken buší dešťové kapky, my v klidu a suchu procházíme úchvatné sály, zbrojnici, dámské i pánské ložnice, jídelny, thunovskou pracovnu, uchváceni prohlížíme nádhernou expozici hodin, abychom nakonec přišli do zdejší chlouby – dochované renesanční zámecké kuchyně. I k sousedům se dá zajet v dešti. Tak třeba do Sebnitze 17 . Tomuhle saskému městu, ležícímu hned na kraji Saského Švýcarska, se také říká město hedvábných květin. A právě za nimi sem vedou naše kroky – míříme totiž do Muzea umělých květin 39 . V měšťanském domě z roku 1731 je umístěna expozice výtvorů zdejších uměleckých řemeslníků – už více než dvě stě let tu totiž doslova kvete umění vytváření květin z látek. Těžko uvěřit, že všechna ta křehkost a nápaditost není živá. V předváděcí dílně se ale přesvědčíme, že to, nad čím nám už chvíli jde hlava kolem, je opravdu řemeslo, že je to výtvor šikovných lidských rukou. A pak že dovolená v dešti je nuda...

aktivní odpočinek

Víte, že... ... v Lázních Jonsdorf u Zittau můžete navštívit Motýlí dům? Uprostřed tropické přírody tu na ploše více než 500 m2 poletují stovky motýlů nejrůznějších druhů a vy se procházíte mezi nimi. Otevřeno denně 10–18 www.schmetterlingshaus.info

V Sebnitzi jsou hedvábné květy prostě všude

aktivní odpočinek

Gastronomie

Kde se dobře vaří aneb Zážitky rázu gastronomického Svíčková ze zámku Nedaleko Jetřichovic, na cestě do Chřibské, leží na stráních Křížového vrchu malebná vesnička Rynartice. Dominantou, která do dálky svítí červenou fasádou, je bývalý lovecký zámeček Kinských, dnes HOTEL ZÁMEČEK 40 . Kdo se tu zastaví, může se z terasy hotelové restaurace kochat krásným výhledem přes Pavlínino údolí na majestátní zalesněný kopec Studenec, na jehož vrcholu se leskne horní plošina rozhledny 16 . A pokud není zrovna počasí na výhledy, čeká nás útulný zámecký interiér s dobovými kachlovými kamny. Zdejší kuchyně nabízí zážitky mezinárodní (například jídla čínské kuchyně) i české. Vyhlášená je zdejší svíčková, na paty jí šlape vepřová pečeně. Chybu neudělá, kdo zkusí králíka na víně, a sázkou na jistotu jsou ryby, především pečený sumeček. Hotel Zámeček

Hotel Ostrov

Revírníkova dobrota na dně hrnce Pokud máme náladu vypravit se za gastronomií o něco dál, je tu zaručený tip. V kopcích nad Děčínem, na cestě mezi Tisou a Sněžníkem, narazíme na odbočku do vesničky Ostrov. Pozvolna klesáme úzkou silničkou na dno jedinečného pískovcového hrnce. Tři rybníčky obklopené roubenkami a z daleka viditelný HOTEL OSTROV 41 . Je to nezvyklý pocit – zažijeme tu panorama dokonale naruby. Všude kolem nás se zvedají fantaskně tvarované pískovcové stěny a útvary – vpředu Ostrovské skály, vzadu Volské kameny. Jako bychom stáli v sopce a hleděli na úchvatné stěny kráteru. Zůstat tu na pár nocí je velmi lákavé. Do skalních měst je to kousíček – kilometr na saskou stranu, lehce přes dva do Tiských stěn, Hřebenová bouda je odtud tři kilometry a vrchol Děčínského Sněžníku s rozhlednou jen o dva dál. Vraťme se ale k dobrému jídlu. Pojďme si sednout do restaurace, dívat se, jak se slunce opírá o Popravčí kámen a Vztyčenou jehlu, a dopřejme si třeba candáta na grilu v sezamové krustě nebo kuřecí závitek nadívaný uzeným lososem anebo zdejší vyhlášené medailonky po revírnicku – opravdu lahodnou kombinaci vepřové panenky na jalovci s červeným vínem a divokých brusinek, anglické slaniny a opečeného jablíčka.

Gastronomie

aktivní odpočinek

Rarášci a myslivecké hody Nejznámější restaurací Českého Švýcarska je STARÁ HOSPODA v Doubici 42 . Nelze ji přehlédnout, je totiž obklopena podivuhodným světem dřevěných soch, příšer a nejrůznějších kreatur. Koho to neodradí, nezalituje. Interiér roubené lovecké chaty jako by už dopředu napovídal – sem patří dobrá zvěřina. Takový jelení steak s borůvkovou omáčkou nebo daňčí steak s omáčkou hruškovou – neobvyklé a dobré. Zvěřinu se tu vyplatí jíst ve větší skupině – objednáme-li si den dopředu mysliveckou hodovní mísu nebo patronovu zvěřinovou živáňskou na šavli, bude o zážitek postaráno. Hity zdejšího jídelníčku jsou ale také doubická kaskáda nebo doubičtí rarášci v bramborákovém těstu – kdo neochutnal, nebyl v Doubici.

Domácí tataráček pro labužníky Jen o kousek dál, v Dolní Chřibské, stojí mezi roubenkami na kraji lehce svažité louky PENZION NA STODOLCI 43 . Tady nás čeká dokonale rodinná a přátelská atmosféra. V roubeném stavení je restaurace s dětským koutkem, venku se prohánějí koně a poníci, v přilehlé stodole se občas hraje divadlo. Zdejší kuchyně je proslulá nejen chutí připravených jídel, ale i kvalitou surovin. Všechno je naprosto čerstvé a domácí, převážně z regionálních zdrojů, včetně bio hovězího masa z nedaleké farmy. Z něj se připravuje i kultovní nefalšovaný tatarák, který je opravdu skvělý. Vyhlášené jsou i stodolecké brambory, pečená žebra, srnčí kýta se švestkovou omáčkou a rovnou z potoka vytažený pstruh na másle. Domácí ovocné knedlíky jsou ovšem povinnou a báječnou tečkou.

Sladké sny

Stará hospoda

Tajný tip HOSPODA U VYSKOČILŮ 45 v Kopci, asi kilometr od Brtníků, je tajným tipem gurmánů. Interiér roubenky jako by se po léta neměnil a vy jste vkročili rovnou do něčí domácnosti. Otevřou vám majitelé, manželé, kteří sami vládnou kuchyni, a zahrnou vás nečekanou a lákavou nabídkou. Vepřové koleno pečené na černém pivu a medu, zvěřina, jehněčí, kachna, těstoviny, staročeský trhanec... Prostě nečekaný zážitek v jediném místě na světě, kde teče voda do kopce. Tedy do Kopce.

Penzion Na Stodolci

Opírá se o skálu a shlíží na řeku Kamenici. HOTEL PRAHA ve Hřensku 44 . Dá se tu čtyřhvězdičkově bydlet, dobře jíst, ale co je hlavní – zdejší moučníky jsou prostě skvělé! O malinovém koláči se mluví po celém Českém Švýcarsku a není na jídelníčku sám – společnost mu dělají třeba výborný Sacher dort, jablečný závin, hrušky se zmrzlinou a horkou čokoládou, palačinky na mnoho způsobů... Kdo rád mlsá, ví, kam zajít. Hospoda U Vyskočilů

příroda

Živly v Českém Švýcarsku

Krajina, jíž vládnou živly. Voda Voda. Element chladu, severu, měsíce a noci. Sveřepá a líná síla, která se tu a tam probouzí a stává se divokou a majetnickou. Má touhu a vytrvalost sochaře – trpělivě tvaruje zemi a klene nádherné meandry v krajině, opracovává skály a dává jim fantaskní a monumentální tvary, svou malátnou rukou se dotkne kamene a změní jeho ostré hrany v oblé, pohladí ho a zanechá v něm hluboké vrásky...

Soutěsky Kamenice, Hřensko

Krajinu Českého Švýcarska tvořila miliony let. Dnes odpočívá a klidně plyne koryty, která vryla zemi do tváře. Je krví země a prýští z jejích ran. Prameny, potůčky, potoky a říčky. Divotvorná Křinice, půvabná Kamenice, dominantní a ohromující Labe, které se jako bájný Leviathan vine mohutným a nádherným kaňonem. Zátočiny, tůně, jezírka, kde voda spí, bystřiny a vodopády, kde vybíjí svou nezkrotnou energii, jarní vzlínání z koryt na louky a cesty, metamorfózy úzkých stružek v dravé toky...

Je krásné chodit cestami vody. Lidé měli už od pradávna ve zvyku vyšlapávat pěšiny a stavět cesty kolem vody. Vydat se kolem Vlčího nebo Brtnického nebo Červeného potoka, to je vždycky krásné setkání s vodou, která si razí klikatou stezku lesními svahy a natěšeně spěchá do náručí Křinice. Procházet se údolíčky Jetřichovické Bělé nebo Chřibské Kamenice, to je vždycky utěšené setkání s neokázalými skvosty lidové architektury zasazenými do přírody tak samozřejmě, jako houby do mechu. Postát chvíli u Dolského mlýna 38 46 a zavřít oči, to znamená zaslechnout klapot kola, křik mládků a praskot loukotí vozu s pytli naditými běloučkou moukou. Nechat se unášet na pramičce rozťatými skalami v Tiché a Divoké soutěsce 36 , to jsou chvíle, kdy člověk bezděky otvírá ústa údivem nad pradávnou mocí vody. Stát po kolena v ledové vodě Křinice, nechat se přeletět důstojnými perutěmi čápa černého, sledovat mech, jak se plazí po kolmých stěnách pískovcových velikánů a bez hnutí pozorovat hladinu, to má člověk po chvíli pocit, že je kusem borové kůry, kterou voda nese lehounce a vlídně, a ten pocit je tak slastný, že začne tomu kousku kůry závidět jeho jednoduchý osud... Jsou ale i místa, kde se voda městná a hromadí, kde vytváří plochy, které lákají ke spočinutí na travnatém nebo písčitém břehu, k pomalému ponoření se do chladivé měkkosti, k mocným tempům paží, kdy si člověk vychutnává svou sílu a schopnost pokořit vodu, která se moudře a potutelně usmívá a dopřává mu jeho malicherný a klamný pocit nadřazenosti. Přírodní koupaliště v Chřibské, v Janově nebo v Mikulášovicích – to je vždycky trochu jiný zážitek než prefabrikované bazény, které vodu spoutávají a vězní. Tady je možno dívat se, jak stíny stromů k večeru umírají na hladině, jak slunce smáčí unavenou hlavu a úlevně se noří do hlubin noci. Je něco nadpřirozeného v pohledu z Belvedéru 47 na důstojný tok Labe, na široký kaňon lemovaný skalami a lesy, na parník, který se lopotí proti proudu řeky naložen uondanými turisty podřimujícími na palubě. Je něco magického v zelených vlasech říčních panen vlnících se pod hladinou potoků. Je něco dojemného v marné snaze kamene odolat hlodání vody. Je něco uklidňujícího, něco nadějeplného v přítomnosti vody v divukrásném koutu Čech – ve skalách, lesích, roklích a lukách Českého Švýcarska. Křinické údolí, Kyjov u Krásné Lípy

Voda

Suchá Kamenice

příroda

PŘÍRODA

Rozhovor s ředitelem Národního parku České Švýcarsko

Šance pro jedinečnou přírodu i pro člověka Rozhovor s ředitelem Národního parku České Švýcarsko Ing. Pavlem Bendou, Ph.D. Letos slaví Národní park České Švýcarsko deset let od svého vyhlášení. Jaké jsou podle vás jeho největší přínosy? Je třeba si uvědomit, proč se národní parky vyhlašují. Národní park se vždycky zřizuje kvůli ochraně přírody. Jelikož jsme „lesní“ národní park, je naše činnost zaměřena zejména na postupnou přeměnu člověkem změněných lesů na lesy, které mají v co největší možné míře přirozené složení. Nejde tedy o hospodářské lesy, ale o lesy zvláštního určení a my je díky tomu máme možnost postupně měnit na stabilnější lesy smíšené. Deset let na přeměnu lesa je sice strašně málo, to není pole, které se každý rok přeorá, ale přesto už je naše činnost dobře patrná. Pracujeme s dřevinami, které tu byly jednoznačně okrajové. Třeba jedle bělokorá, ta je na pokraji vyhubení. Kdysi tu měla až čtyřicetiprocentní zastoupení, před deseti lety ale měla už jen 0,1 procenta. Nikde jinde v republice se takhle cíleně a systematicky návratu jedlí nevěnují. Navíc využíváme semena jedlí pocházejících výhradně z Českosaského Švýcarska, protože tyto jedle jsou přizpůsobené specifickým podmínkám našeho kraje. Ono se totiž ukazuje, že zdejší dřeviny jsou geneticky trošku jiné. Jedle bělokorá

Sokol stěhovavý

A vaše největší úspěchy? Podařilo se nám vrátit některé druhy. Třeba lososa obecného. Ten tu byl člověkem úplně vyhuben a náš park je jednou z klíčových oblastí v Česku, kam se losos vrací. Konkrétně řeky Kamenice, Chřibská Kamenice a Křinice mají největší šanci dosáhnout toho, že se tu vytvoří stabilní, rozmnožující se populace. Od roku 1998 probíhá vypouštění a od roku 2000 se rozjela systematická akce, celoevropský projekt Losos 2000 – návrat lososů do řek. Velmi intenzivně na tom spolupracujeme s Českým rybářským svazem. Oni byli ten motor, který to rozjel, my jsme se rádi připojili a dnes jsme rovnocenným partnerem. V roce 2002 se nám poprvé vrátili dospělí velcí lososi z Atlantského oceánu zpátky do Kamenice. Vypouštíme plůdky v dubnu nebo malinko vzrostlejší v září, říjnu. Zhruba dva roky tu mladí lososi zůstanou a pak sjedou do oceánu, kde jsou dva až čtyři roky. Tam se vykrmí do velkých rozměrů a vrací se zpátky, aby se tu vytřeli. Část jich pojde, ale část se ještě může vrátit do řeky a do oceánu a stihnout tuhle cestu třeba ještě dvakrát – což je rozdíl oproti tichomořským lososům. A kromě lososů? Druhý erbovní druh, který se podařilo vrátit, je sokol stěhovavý. Ten tu byl také úplně vyhuben a nám se podařilo vytvořit jeho patrně největší

Rozhovor s ředitelem Národního parku České Švýcarsko

PŘÍRODA

Kamenice u Dolského mlýna

středoevropskou populaci. Když to dáme dohromady i s Němci, tak už je to kolem třiceti párů. Chceme vrátit i další druhy, jedním z nich je jeřábek lesní, velmi plachý lesní kur. Rádi bychom vrátili i tetřeva hlušce, který patříval k typickým obyvatelům Českého a Saského Švýcarska. V čem je jedinečnost vašeho národního parku? Pískovcových oblastí je v České republice spousta, na pískovce jsme prostě světová velmoc, ale České Švýcarsko je nejmonumentálnější. Skalní stěny jsou tu obrovské, navíc je tu kombinace skal, lesů a vody, ještě ke všemu lemovaná nádhernou a velmi zachovalou lidovou architekturou. To dotváří atmosféru, která je opravdu jedinečná. Odlišnost je i v tom, co tu žije a roste. Některé druhy už nenajdete nikde jinde v republice, což je velký unikát. Například krásná vodní rostlina žabníček splývavý, stejně tak třezalka pěkná, violka dvoubarevná... Najdete tu i druhy flóry, které jsou vázány na horské oblasti a tady rostou ve 150 metrech nad mořem, což je možné díky hlubokým roklím, které mají v podstatě horské klima. Ze zvířat je to kupříkladu chrobák černý (Typhaeus typhoeus), velký brouk se třemi obrovskými rohy, který také nikde jinde u nás nežije. Má národní park nějaký přínos i pro zdejší obyvatele? My jsme unikátní i v tom, že na území národního parku neleží ani jedna obec, jen osada Mezná. V obcích tedy může probíhat normální život bez restrikcí. Naopak, národní park je pro ně zdrojem zaměstnanosti – ať té přímé, padesát našich zaměstnanců jsou všechno místní lidé, nebo druhotné, související s rozvojem pohostinství, ubytování, informačních služeb... V loňském roce šel turismus v celé republice dolů, ale v Českém Švýcarsku si zachoval stejná čísla, krize nekrize, což je myslím jasný důkaz atraktivity parku a jeho přínosu pro region. Jak spolupracujete se svými saskými sousedy – ti mají ostatně také výročí, že? Ano, dvacáté. Sněmovna NDR tehdy v roce 1990 schválila vyhlášení Národního parku Saské Švýcarsko jako předposlední zákon, přičemž ten poslední byl, že se rozpouštějí. Kolegové ze Saska mají tedy desetiletý náskok, taky jsou rozlohou o něco větší – Národní park České Švýcarsko má asi 80 km2, kdežto Národní park Saské Švýcarsko asi 93 km2. Máme spolu naprosto korektní vztahy, vždycky jsme s nimi dobře spolupracovali, jsou takovým naším starším bratrem.

Titulní strana publikace

Víte, že... ... v rámci akce Losos 2000 můžete adoptovat svého lososa i vy? Stačí zaslat DMS ve formátu DMS(mezera) NAVRATLOSOSU na číslo 87 777. Cena dárcovské SMS je 30 Kč, z toho 27 Kč bude připsáno na sbírkový účet a 3 Kč jsou náklady operátora. Bližší informace o akci hledejte na www.navratlososu.cz, o průběhu sbírky pak na www.npcs.cz.

Losos obecný – strdlice

doprava

Šetrná doprava

Praktické informace

Nechte auto doma!

Jízdní řád cyklobusů 2010

Na dovolenou bez auta – co je to za nápad? Inu, to je nápad velmi dobrý. Přece jen, Českosaské Švýcarsko z velké části tvoří dva národní parky a tam, jak jistě každý uzná, je auto jaksi nepatřičné. Jiná věc je, jestli to bez auta jde.

Cyklobusy jezdí od 27. 3. 2010 do 31. 10. 2010 každou sobotu, neděli a ve svátek. Cyklobus odjíždí z autobusového nádraží v Děčíně ze stanoviště č. 1. Odjezdy z autobusového nádraží v Děčíně: směr Sněžník Maxičky Sněžník

odjezd 9:32 11:25 13:57

Odjezdy z konečných stanic Sněžník Maxičky Sněžník

odjezd 10:25 12:00 14:50

ceník dospělá osoba děti do 15 let

Sněžník 30/27 Kč 15/13 Kč

Maxičky 15/12 Kč 7/6 Kč

Nakládka a vykládka kol jen v počáteční a cílové stanici. Kola se přepravují zdarma.

Turistický autobus Turistický autobus (linka 434) v provozu 1. 5. – 26. 9. 2010. Květen, červen, září – jede v sobotu,neděli a o svátcích; červenec a srpen denně. Odjezd z Děčína AN směr Krásná Lípa 8:05/10:05/14:05/16:05

Autobusem, lodí, pramičkou? Tak se na to podívejme... Jak se třeba dostat bez auta do nejatraktivnějších východisek do Národního parku České Švýcarsko? Naštěstí hravě. Stačí v Děčíně nasednout na autobus (linku 434) a nechat se vézt po trase Děčín – Hřensko – Mezní Louka – Jetřichovice – Chřibská – Rybniště – Doubice – Kyjov – Krásná Lípa. Kdekoli vystoupíte, začíná pestrá síť turistických značek, všechny zdejší krásy máte na dosah. Málo romantické? Budiž – pojeďme lodí! Výletní parník Poseidon brázdí Labe z Děčína do Hřenska (a dvakrát týdně i o kus dál, do saského Bad Schandau) a je to plavba opravdu úchvatná. Za zhruba padesát minut cesty, neseni silným labským proudem, se po obou stranách kaňonu objevují scenerie, na které se těžko zapomíná. Čertovou vodou se dostaneme ke svatému Jánu, mineme vesničku Dolní Žleb s půvabným říčním přívozem, zamáváme turistům na vrcholu Belvedéru, shůry na nás budou shlížet pískovcové monumenty Růžového hřebene i Čertova hřbetu, nad hlavou nám zakrouží párek sokolů... Nakonec zakotvíme ve Hřensku, odkud je to kousek krásnou procházkou do Edmundovy neboli Tiché soutěsky 32 na říčce Kamenici 32 . Budeme procházet několika tunely, pod skalními převisy, přes úzké lávky, až doputujeme k místu, kde nás čeká další plavba, tentokrát na palubě pramičky s bidelníkem za zády. Ano, tak, jak se tady převáželo už před staletími – z Tiché do Divoké soutěsky 48 . Jinak než na lodičce se sem nelze dostat. A stojí to za to - shlížejí na nás místy až sto padesát metrů vysoké skalní velikány, věže a jehly... A na zpáteční cestě proti proudu Labe zbude ještě dost času kochat se kudrnatými lesy šplhajícími po labských úbočích.

Odjezd z Krásné Lípy směr Děčín 7:59/9:59/13:59/15:59 Kompletní jízdní řády na www.dpmd.cz

Praktické informace Soutěsky Hřensko – Edmundova soutěska od Velikonoc do 31. října denně od 9.00 do 17.00 hodin, dospělí 70 Kč, děti 30 Kč pro jeden směr. Divoká soutěska z technických důvodů otevřena až od července. (aktuální info na www.hrensko.cz)

Jízda na pramicích ve Hřensku

Šetrná doprava

Poseidon zvedá kotvy

Na kole nebo tramvají? Prosím? Že raději spoléháte na vlastní síly? Dobrá – naskočíme na kolo! Ale protože nejsme všichni Lance Armstrong, bude dobré bicykl nejdřív naložit do cyklobusu, který nás vyveze z Děčína přes borůvkový ráj na Maxičkách až na vrchol Děčínského Sněžníku 49 , tedy dobrých 460 metrů převýšení. Odtud vede nádherná celodenní cyklotrasa přes vesničku Ostrov 30 a nedaleké hranice až k monumentálnímu Königsteinu a přes Bad Schandau kaňonem Labe zpět do Děčína. Anebo – jste-li zdatní cyklisté – naopak do městečka Pirna, odkud vás zase jiný cyklobus, linka 247, odveze až do Tisé, tedy do míst, odkud se dá jen a jen sjíždět... Když už ale budeme v Bad Schandau, byla by chyba nevyužít další ojedinělý dopravní prostředek – tramvaj. Konkrétně tramvaj historickou, která nás divokým a romantickým údolím říčky Křinice doveze k osm kilometrů vzdálenému Lichtenhainerskému vodopádu 50 , odkud se dá podniknout mnohá cesta do skal za zdejšími přírodními divy. Zkrátka a dobře – nechat auto doma a ubrat tak zdejší nádherné krajině na zátěži a nechat ji nadechnout se zhluboka, to je vážně skvělý pocit, který nám skály, kaňony, louky a lesy Českého a Saského Švýcarska stonásobně vrátí.

doprava

Loď Poseidon Odjezd z Děčína směr Hřensko pravidelně po–ne vždy 9:30 (do Bad Schandau jen st, pá, ne). Kompletní jízdní řády najdete na www.labskaplavebni.cz Cena jízdného Děčín – Hřensko 120 Kč, děti (do 3 let zdarma) 3–6 let 60 Kč. Provoz: 3. 4. – 3. 10. 2010. Kompletní informace o jízdních řádech autobusů, lodí i vlaků a cenách najdete v této brožuře nebo na www.ceskesvycarsko.cz/ jizdni-rady/

Historická tramvaj, Bad Schandau

zajímavosti

Filmaři v Českém Švýcarsku

Dolský mlýn, ráj filmařů

Ticho prosím kamera a... Akce! Peklo s princeznou Foto: © Bio Illusion / Vojtěch Resler Předčítač – Kate Winslet a David Cross ve Sněžné u Krásné Lípy Foto: Palace Pictures

Na plátně se za zvuků monumentální hudby objevuje nádherná skalní scenerie. Kamera klouže po pískovcovém masivu a náhle se před užaslými zraky diváka objeví obrovská skalní brána. Je zima, kraj spí pod sněhem. Na bráně se ve svém pomalém pochodu zastaví skupina dětí a dva mluvící bobři. Hlodavci ukazují do kraje – tam, za Zamrzlou řekou, tam někde je sídlo Ledového krále... Ten, kdo zná nejznámější klenot Českého Švýcarska, samozřejmě okamžitě poznává Pravčickou bránu 14 . Krajina kolem ho ovšem překvapí, protože počítačové triky ji dosti podstatně proměnily... Ano, film Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň se natáčel také v Českém Švýcarsku. Ve filmové kronice této spektakulární a pro tvůrce nesmírně atraktivní krajiny to ovšem není ani první, ani poslední list.

Mlýn pekelný i idylický Pojďme se tedy tentokrát projít Českým Švýcarskem trochu jinak – ve stopách filmových štábů. Naše první kroky samozřejmě musejí vést do oblasti Jetřichovic a úplně nejdřív do Dolského mlýna 46 , nesmírně romantické ruiny někdejšího prosperujícího mlýna. Poslední stálí obyvatelé ho opustili někdy na konci druhé světové války a od té doby stavba chátrala a pustla. Šest let po válce jeho už dosti zašlou nádheru nadšeně využil režisér Bořivoj Zeman, který tu natočil několik scén nejúspěšnějšího českého filmu všech dob, Pyšné princezny. Trochu se přestavovalo, trochu bouralo,

a výsledek zná v Česku opravdu úplně každý. Vzpomínáte přece, jak pomalu už ne pyšná Krasomila se zahradníkem Miroslavem přicházejí k příbytku starých mlynářů a pomohou jim semlít obilí? Filmaři se pak přesunuli ještě do nedalekých Všemil, ke skalnímu útvaru naproti domu čp. 110, kde ve filmu stál domek zlenivělého ševce. A samozřejmě ještě o notný kus dál, k vesnici Přípeř u Kamenického Šenova, kde se zase královský pár na útěku schovával před jízdní hlídkou ve stínu čedičového zázraku Panské skály 51 – a proslavil ji tak jednou provždy. Vraťme se ale ještě do Dolského mlýna a posuňme se do současnosti. V roce 2008 se tu natáčely hned dvě výpravné pohádky – televizní Ztracený princ a filmové Peklo s princeznou. A jestli Ztracený princ diváky něčím zaujal, byly to především úchvatné scenerie a exteriérové scény. Dolský mlýn si znovu zahrál, tentokrát se z něj stal mlýn spálený. Filmaři využili ještě nedaleké lokality – Českou silnici v Jetřichovicích a málo známý, ale krásný akvadukt Hűbelovy niťárny Na potokách. V Pekle s princeznou zase ve mlýně dováděli čerti nejrůznějšího věku. Ta nejmenší čerťata se pak s gustem vozila na mlýnském kole. Do Dolského mlýna se dá pohodlně a krásnou cestou dojít z Jetřichovic nebo z Růžové anebo tam sestoupat z Vysoké Lípy. Zážitek je to velmi filmový – v kterékoli roční době.

Panská skála dnes

Ráj filmařů Cesty za filmem nás ale mohou vést napříč celým Českým Švýcarskem. Patrně nejfilmovější jsou Jetřichovice, protože tady se už v roce 1949 proháněla po stráni od křížku nad koupalištěm v obrněném pásovém voze povedená rodinka z filmu Rodinné trampoty oficiála Tříšky, v blízkém okolí se natáčela i Láska s vůní pryskyřice (1983), konkrétně na chalupě pana Knoblocha v Rynarticích, u všemilské kapličky a v ohradě nad Jetřichovicemi, Útěk s Cézarem (1989) zase v domě pana Wágnera v Rynarticích, ve stejných místech vznikla i detektivka Vražedné pochybnosti (1978), ve Sněžné u Krásné Lípy se točil oscarový Předčítač (2008)... Anebo se můžeme vypravit třeba do Jiřetína pod Jedlovou, kde se mezi jednotlivými zastaveními nádherných rokokových kaplí křížové cesty prodíralo vzhůru procesí k pouti v máchovském eposu režiséra Brabce Máj (2008). I na samém okraji regionu se natáčelo – pohádka Anička s lískovými oříšky (pamatujete na tu děsivou ovčí hlavu?) ve Sloupu, ještě o něco slavnější pohádka S čerty nejsou žerty v pekelných dolech mezi Velenicemi a Svitavou, v Kytlicích zase vznikaly scény do snímků Bloudění orientačního běžce nebo Táto, sežeň štěně! A abychom skončili úplně současně, můžeme se zastavit v Doubici, kde v chalupě starosty pana Martina Schulze (ve filmu si i zahrál) proběhne jedna z nejdramatičtějších scén – hádka mezi matkou Danielou Kolářovou a dcerou Lenkou Vlasákovou – v zatím posledním Hřebejkově filmu Kawasakiho růže. Ten se ostatně natáčel i v atraktivním prostředí Tiských stěn 52 , na kterých předváděl Martin Huba překvapivě zručné horolezecké výkony...

Miroslav a Krasomila u Panské skály Foto: Národní filmový archiv

Víte, že... ... v oblasti Českosaského Švýcarska vznikla řada pozoruhodných dokumentů? Například film Das ist Paradies o obci Dolní Poustevna byl oceněn na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Dokumenty České Švýcarsko – krajina plná tajemství a Pohádka z kamene odvysílala Česká televize a vy je můžete vidět v Domě Českého Švýcarska v Krásné Lípě 24 .

KALENDÁŘ AKCÍ

Starostové, na co byste pozvali návštěvníky Českého Švýcarska do vaší obce?

www.krasnalipa.cz 5. 6. – slavnostní otevření rekonstruovaného náměstí a Školní sraz – sraz absolventů zdejší školy za posledních 70 let 8.–11. 7. – Tour de Feminin – mezinárodní etapový cyklistický závod žen 4.–5. 9. – Dny Českého Švýcarska (sraz motocyklů Čechie Böhmerland, Parkmaraton 2010, staročeský jarmark, Mezinárodní folklorní festival, koncert bratří Ebenů)

Ing. Zbyněk Linhart

www.janovuhrenska.cz 24. 4. – Janovský trhák – cyklistická časovka do vrchu pro širokou veřejnost 28. 8. – turnaj v petanque 18. 9. – Mistrovství republiky mužů a dorostenců v duatlonu

Jaroslav Veselý

Krásná Lípa – Krom jedinečného okolí má Krásná Lípa zajímavé památky lidové architektury, například jeden z nejstarších podstávkových domů (návštěvníci ho najdou na náměstí). Je to ale také město aktivního odpočinku a sportu. Rozsáhlý a komfortně vybavený sportovní areál, multifunkční objekt Továrna s fitness centrem, saunami i malou galerií – v Krásné Lípě se prostě odpočívá krásně, ale aktivně. Janov – Největší devizou Janova je bezesporu klid. Je to taková oáza uprostřed turisticky vypjaté lokality. Malebná vesnice leží na dosah od největších hitů národního parku, je tu zachovalá lidová zástavba, pozdně barokní kaple Jana Křtitele, větrný mlýn holandského typu. A samozřejmě vyhlášené janovské golfové hřiště obklopené nádhernou scenerií skalních útvarů, lesů a roklí. Chřibská – Chřibská je zasazena v nádherné krajině, do které se dají podnikat nekonečné výlety. Obec je plná živoucích ukázek lidové architektury, je tu půvabné přírodní koupaliště, především tu ale máme naši chloubu – Muzeum Tadeáše Haenkeho, našeho slavného rodáka, objevitele viktorie královské, které nabízí i pozoruhodnou expozici Chřibská v proměnách času.

www.chribska.cz od května do září – Chřibské kulturní léto srpen – koncert virtuosa na skleněnou harmoniku (v Chřibské je tradice jejich výroby)

Josef Navrátil

www.doubice.cz 24. 4. – vojensko-historické představení „Westfront 1945“ 21. 8. – Koloběžkové závody

Martin Schulz

www.krecany.cz 15. 5. – Hudba spojuje národy – součást projektu Mezinárodního setkávání, koncert třicetičlenného sboru v kostele sv. Jana Nepomuckého 19. 5. – Jaroslav Mrštík: Blboun, divadelní představení DK Rumburk 10. 7. – Starokřečanské slavnosti

Martin Mänzel

Staré Křečany – Pozval bych je na procházky a projížďky v okolních tajemných a úchvatných lesích, kolem klikatých koryt Vlčího a Brtnického potoka, na křížovou cestu v Brtníkách, Brtnický hrádek, Velký pruský tábor, k pramenům Mandavy, odkud je nádherný výhled, do pozdně barokního kostela svatého Jana Nepomuckého s raritní chlebovou klenbou, kterou je možno vidět jen ve čtyřech kostelích v republice, a v zimě třeba k Brtnickým ledopádům... Česká Kamenice – Česká Kamenice je pro návštěvníky atraktivní především pro svou jedinečnou polohu. Kousek od náměstí je možno vidět symbolický bod, kde se stýkají tři chráněné krajinné oblasti – Labské pískovce, Lužické hory a České středohoří. Určitě se vyplatí prohlédnout si městskou památkovou zónu, kostel svatého Jakuba a poutní kapli Narození Panny Marie.

www.ceska-kamenice.cz 25.–26. 6. – Mezinárodní hudební festival big bandů, dechových orchestrů a mažoretkových skupin 11. 7. – Dvořákovy hudební slavnosti 11.–12. 9. – Mariánská pouť

Ing. Miroslav Weis

Doubice – Na Doubici je nejpřitažlivější příroda. Přesněji, zvláštní kombinace vesnického prostředí (skutečně vesnického, neboť Doubice se vyznačuje řídkou, roztroušenou zástavbou) a kouzelné přírody kolem. Ono „kolem“ znamená především Národní park České Švýcarsko, do kterého je Doubice ideálním východiskem. Tiché a tišivé prostředí vyneslo obci již hluboko v minulém století název „mozkové lázně“.

KALENDÁŘ AKCÍ Děčín – Dominantní a za prohlídku rozhodně stojící je samozřejmě děčínský zámek i vyhlídková restaurace, místními zvaná Nebíčko, na protilehlé Pastýřské stěně. Potom určitě Thunská kaple v Chrástu a židovská synagoga. Děčín je obklopen úchvatnou přírodou – nelze vynechat kaňon Labe, nejlépe z paluby výletní lodě do Hřenska. Příjemná procházka je i na Stoličnou horu – Kvádrberk, odkud je jedinečný pohled na město. Mikulášovice – Mikulášovice jsou městem s mnoha pozoruhodnými historickými památkami i nádherným okolím. Dominantní a krásný je barokní kostel svatého Mikuláše, nádherná je trojboká kamenná kaple Nejsvětější Trojice na cestě do Brtníků, jedna z nejvýznamnějších drobných církevních staveb v regionu. Samozřejmě, že by bylo chybou nechat si ujít známou a populární rozhlednu Tanečnici. Dolní Poustevna – Pozval bych je do Centra setkávání. V budově někdejšího nedostavěného evangelického kostelíka probíhají koncerty, besedy, výstavy, je tu informační středisko... Dále určitě do výletiště Čtverec, což je areál s mysliveckou střelnicí, kde probíhají časté soutěže ve střelbě na asfaltové holuby. Připravuje se i naučná stezka po drobných církevních památkách. V obci je také stálá loutková scéna a kino – což rozhodně není běžné. Růžová – Z Růžové se dá podnikat řada nádherných výletů – třeba k romantické ruině Dolského mlýna, do památkově chráněné zóny na Kamenické Stráni anebo na vrchol Růžovského vrchu, nejlépe v zimě, protože to je odtud skvostný výhled, anebo na Pastevní vrch, kde je 360° rozhled po celý rok. V obci pak stojí za pozornost opravený kostel svatých Petra a Pavla, tam je ale třeba si návštěvu předem domluvit. Hřensko – Hřensko je jedinečné svou polohou – obec je zasazena do úzkého kaňonu Kamenice a je obklopena hradbou vysokých skal. Díky nízkým teplotám mezi skalami se tu daří horským rostlinám, což je při malé nadmořské výšce Hřenska nevídanou raritou. Hřensko je samozřejmě především výchozím místem ke dvěma z největších lákadel národního parku – Pravčické bráně a Tiché a Divoké soutěsce s populárními projížďkami na pramičkách.

www.mmdecin.cz 14. 5.–23. 5. Městské slavnosti Děčín – Zahájení ohňostrojem a historickým trhem májovým – Festival Labe – floristická soutěž Děčínská kotva atd.

Ing. Vladislav Raška

www.mikulasovice.cz 28. 5. – Den dětí u rozhledny Tanečnice červen – Zahradní slavnost v zahradě mateřské školy červenec – Mikulášovické prázdnění u rozhledny Tanečnice

Stanislav Hladík

www.dolnipoustevna.cz 15. 5. – 34. ročník Turistického pochodu severní stopou – trasy pro všechny generace i kondice, pro pěší, vozíčkáře i cyklisty 24.–26. 9. – 12. ročník Mezinárodního loutkového festivalu

Ing. Miroslav Jemelka

www.obec-ruzova.cz 18.–20. 6. – Rockfest 3.–4. 7. – pouť svatých Petra a Pavla 18. 9. – Mistrovství republiky mužů a dorostenců v duatlonu

Helena Křížková

www.hrensko.cz 1. 4. – Otevření turistické sezóny – soutěsky 24. 4. – Janovský trhák – cyklistická časovka do vrchu pro širokou veřejnost

Josef Černý

Jetřichovice – Okolí Jetřichovic je pro návštěvníka rájem. Začněme třeba úchvatnou Mariinou vyhlídkou s nově vybudovaným altánem, dále například Trpasličí jeskyně s nenáročným skalním výstupem mezi barevnými reliéfy trpaslíků, Tokáň, původní hájovna v alpském stylu, anebo loupežnický hrádek Šaunštejn, jeden z nejkrásnějších skalních hradů Českého Švýcarska.

www.jetrichovicko.cz 28. 8. – Country festival Všemily Po celou sezónu – projížďky na koních v Jízdárně Všemily

Jaroslav Fišer

h ££

¢¦

£©

u5 Bê ê z >ê U

¡¤

¥ª ¤

¢©

u5 Bê ê z >ê U

£¤

¨ ©

¤¤

;Sh\ :]cYO

¤¨

£ª ¤§

¤¡

=ab`]d

¤©

¥¢

¢§ £§ :WP]cQVSQ

¡ ¢¨

¢ Öab \OR :OPS[ Y[

¡§ ¡¨ ¡© ¢ª ¢¡

£¨

4`O \OR

\ O

§ ¡¥

8]\aR]`T # Y[

¡£

¤¥ rd

¢¥ £¡

£¢

¤¢

¡ª

u5 Bê ê >ê U ¤£

¤¦

O\bWÈY]d R >Z]cx\WQ

¥ ¡¦

¤ª

¡¡ ¡¢

£¥

£¦

¥¡ ¢¢

¢¤ ¢£

Legenda Informační střediska

č. Místo

str.

č. Místo

1 Děčínský zámek

6 E3

28 Děčínský aquapark

2 Zámek Jílové

6 F2

29 NationalparkZentrum

Křinické nám. 10, 407 46 Krásná Lípa Tel.: +420 412 383 413

3 Pevnost Königstein

7 C1

Na Tokání – Saula*

4 Lázně Bad Schandau

7 C2

5 Muzeum Chřibská

8 D6

Dům Českého Švýcarska Informační středisko a Expozice Českého Švýcarska

Dolní Chřibská 284, 407 44 Dolní Chřibská Tel.: +420 412 384 031

Jetřichovice*

10 B7

407 16 Jetřichovice (u autobusové zastávky) Tel.: +420 777 819 916

6 Loreta Rumburk

Mezní Louka – altán *

7 Staré Křečany – kostel 11 B6

Mezní Louka, 407 17 Hřensko

Bad Schandau

str. 25 E3

25 C2

30 Golf Janov

26 D4

31 Továrna

27 C7

32 Sportovní areál

Českého Švýcarska

27 C7

33 Monte Mare – N eustadt 27 A3

8 Pravčická brána

14 D4

Hřensko 82 (areál Pravčické brány) Tel.: +420 412 554 033

9 Gabrielina stezka

14 D4

Česká Kamenice

10 Malá Pravčická brána

15 D5

11 Rozhledna Studenec

16 D6

36 Podzemní letecká továrna 28 E5

Mikulášovice 1007, 407 79 Mikulášovice Tel.: +420 412 394 114

12 Vyhlídka Zlatý vrch

16 E6

37 Oblastní muzeum Děčín 28 E7

Děčín

13 Rozhledna Vlčí hora

17 C6

38 Zámek Benešov n. Pl.

14 Rozhledna Tanečnice

17 B4

39 Muzeum umělých květin 29 B4

15 Rozhledna Weifberg

17 C5

40 Hotel Zámeček

30 D6

16 Rozhledna Jedlová

17 D7

41 Hotel Ostrov

30 E1

42 Stará hospoda

31 C6

Pravčická brána

nám. Míru 73, 407 21 Česká Kamenice Tel.: +420 412 582 600

Mikulášovice

Zbrojnická 14, 405 02 Děčín 2 Tel.: +420 412 540 014

Šluknov (budova zámku) Zámecká 642, 407 77 Šluknov Tel.: +420 412 332 711

Tisá*

(budova obecního úřadu) Tisá č. p. 205, 403 36 Tisá Tel.: +420 475 222 440 * otevřeno pouze v letní sezóně (duben–říjen)

17 Vyhlídka Buková hora 18 F2

34 Toskana Therme

27 C2

35 Muzeum československého

opevnění

28 E6

29 F4

18 Skanzen Zubrnice

18 F2

43 Penzion Na Stodolci

31 D6

19 Hrad Střekov

18 F2

44 Hotel Praha

31 D3

Informační střediska v Saském Švýcarsku

20 ZOO Ústí nad Labem

18 F2

45 Hospoda U Vyskočilů

31 C6

Bad Schandau

21 Vrkoč

19 F2

46 Dolský mlýn

32 D5

47 Vyhlídka Belvedér

32 D3

Dům Národního parku Saské Švýcarsko (NationalparkZentrum) Dresdner Str. 2 B, D-01814 Bad Schandau Tel.: +49(0)35022 90030

Königstein

(Haus des Gastes Königstein) Schreiberberg 2, D-01824 Königstein, Tel.: +49(0)35021 64607

Pirna

(TouristService im Canaletto-Haus) Am Markt 1/2, D-01796 Pirna Tel.: +49(0)3501 46570

22 Sklářská huť Nový Bor 22 F7 23 Sklářská huť Lindava

22 F8

48 Tichá a Divoká soutěska 36 D4

24 Ortel

23 F8

49 Děčínský Sněžník

25 Dům Českého Švýcarska 24 C7

37 E2

50 Lichtenhainerský vodopád 37 C3

26 Park miniatur

25 B1

51 Panská skála

39 F6

27 ZOO Děčín

25 E3

52 Tiské stěny

39 E1

Pramen štěstí

Písková socha v Krásné Lípě „České Švýcarsko – krajina zrozená z písku“

Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko Křinické nám. 1161/10, 407 46 Krásná Lípa Telefon: +420 412 383 000 E-mail: ops@ceskesvycarsko.cz www.ceskesvycarsko.cz Vydavatel: České Švýcarsko, o. p. s., Krásná Lípa 2010 Autor textů: Rostislav Křivánek Fotografie: Václav Sojka Další fotografie: Jiří Stejskal, Tomáš John, Jakub Plešinger, archiv České Švýcarsko, o. p. s., zámek Děčín, zámek Benešov nad Ploučnicí, Daniel Förster Grafické zpracování a tisk: NOESIS s.r.o. Neprodejné ISBN: 978-80-87248-04-1

Lípa Development, a. s.