Akvárium, číslo 53
živorodky
e-akvarium.cz
Živorodé polozobánky: rod Nomorhamphus (část III.)
Černé polozobánky Ulrke Kore
Evoluce reprodukční biologie u živorodých polozobánek je velmi zajímavá a obzvláště složitá. Pokud jde o rody Dermogenys a Nomorhamphus, Amy Downing-Meisnerová se ve své revizi (2001) pokusila vnést do tohoto tématu trochu světla a v návaznosti na její výzkum dokonce došlo ke změnám v taxonomii. V předchozích dílech seriálu jsme už poznali několik evolučních kroků v reprodukční biologii živorodých polozobánek. Pojďme si to opět zrekapitulovat: • Určitý předstupeň najdeme u samic rodu Zenar-
Dermogenys) zjevně manifestují přístup k reprodukci podobný kladu Dermogenys pusilla, kde je živorodostí typu I. U jezerních druhů mají embrya také velké rezervy žloutku a samice nemají schopnost superfetace. Zdá se tedy, že u jezerních druhů rodu Nomorhamphus naznačují mnohé faktory lecitotrofii. Jejich embrya se však uvolňují do lumenu vaječníků dokonce v dřívější vývojové fázi, než je tomu u embryí filipínských zástupců rodu, které vykazují typ živorodosti III. I když jejich novorozená mláďata stále mají velké množství žloutku, embrya po celou dobu zrání neustále přibývají na váze. Předpokládá se, že se živí z vaječníkových tekutin, protože nemají žádné zjevné modifikace, aby mohly těžit přímo z mateřských živin (= typ živorodosti IV).
•
chopterus, které odkládají oplodněné jikry poté, co došlo k vnitřnímu oplození. Předpokladem pro tento reprodukční pokrok je schopnost samice ukládat spermie = je schopnost, která je následně vlastní všem živorodým polozobánkám. U všech zástupců rodu Dermogenys je embryonální
•
vývoj intrafolikulární. Zatímco druhy kladu Dermogenys pusilla jsou
Tolik rekapitulace, abychom se mohli na pevných základech posunout dále. V této části představím několik černých nomorhamphusů, se kterými je možné se setkat v akvaristických obchodech a v naší studijní skupině pro živorodé polozobánky.
•
lecitotrofní (embrya jsou obdařena velkým množstvím žloutku a téměř výlučně závisí na těchto svých žloutkových zásobách) a embrya ve vaječnících jsou stejného věku a ve stejné fázi vývoje (= typ živorodosti I), druhy kladu Dermogenys orientalis jsou matrotrofní
•
(embrya mají jen omezené množství žloutku a jejich růst závisí na přísunu potravy od matky) a vyskytuje se u nich superfetace: v jednom vaječníku může být současně více plodů různého věku a vývojových stadií (= typ živorodosti II). Filipínští zástupci rodu Nomorhamphus (dříve
•
patřící do rodu Dermogenys) také vykazují matrotrofii v kombinaci se superfetací, ale s tím rozdílem, že embrya v pozdější fázi opouštějí své folikuly a pokračují ve zrání volným plaváním v lumenu vaječníku = začátek nitroděložního těhotenství (= typ živorodosti III). V předchozím čísle (v celkově čtvrté části seriálu)
Jedním z druhů, které akvaristé obvykle nazývají černými polozobánkami, je Nomorhamphus towoetii. Už před desítkami let byly tyto ryby nabízeny v aukcích na výstavách a na burzách a téměř dvacet let jsou také v mých nádržích. N. towoetii patří k nejnáročnějším rybám, které doposud polozobánkoví specialisté chovají, a jejich odchov je obtížný. V naší studijní skupině ze zkušenosti víme, že označení polozobánek nabízených v akvaristikách nebo chovateli se často neshoduje s realitou. Když jsem tedy v roce 2013 psala příručku o chovu ryb rodu Nomorhamphus, považovala jsem za nejlepší volbu zaměřit se právě na tento druh a nabídnout rady, jak se vypořádat s nejcitlivějším a nejobtížněji odchovatelným zástupcem rodu Nomorhamphus, na který jsme kdy narazili – jen abych zabránila neúspěchu potenciálního milovníka polozobánek. Kdo zvládne N. towoetii, už si poradí i s jinými druhy.
jsme viděli, že jezerní polozobánky Nomorhamphus megarrhamphus a N. weberi, endemické v jezerním systému Malili na Sulawesi (dříve přiřazené k rodu
14
