5 minute read
SPOLEČENSKÁ ODPOVĚDNOST VYSOKÝCH ŠKOL
Společenská odpovědnost ve smyslu CSR je dnes spojena s podniky, ale myšlenka takové odpovědnosti je dlouhodobě spojena i s orgány státní správy a veřejnými institucemi. Jak se ukázalo, ty mohou velmi pružně reagovat na nastalou situaci a pomoci vládě v řešení krize pro dobro občanů. Jdou vzdělávací instituce, konkrétně vysoké školy, příkladem v otázce společenské odpovědnosti?
Autor: Michal Hrubý
CSR A VYSOKÉ ŠKOLY
Odpověď na výše zmíněnou otázku se snažil najít letošní seriál debat a diskuzí v rámci CRP projektu 2020 – Společenská odpovědnost vysokých škol, uskutečněný postupně v Brně, Praze a Ostravě.
Celkem se pod záštitou Universitas konaly tři online diskuze u „kulatého“ stolu na odlišná, nicméně svou podstatou spjatá témata:
společenská odpovědnost vysokých škol,
role vysokých škol při propuknutí krize,
projekty na podporu zmírnění klimatické změny.
Cílem těchto debat nebylo tvořit utopistický ideál budoucí společnosti. Měly za úkol představit praktická řešení a inovace aplikovatelné v dnešní době i blízké budoucnosti, kterým mohou být vysoké školy inkubátorem stejně tak, jako jsou inkubátorem nových myšlenek a studentů stojících za těmito myšlenkami.
Veřejné instituce mají značný vliv na občany celého státu. Jak zmínila docentka Anna Putnová z VUT při první debatě v Brně: „Univerzity předávají osvědčené hodnoty… jako je vytváření předpokladů pro pokrok a povzbuzování mladých lidí, kteří jdou tímto směrem.“ Toto vyjádření plně korespondovalo s myšlenkou, která se linula napříč celou debatou. Univerzity mají obrovský dosah díky množství studentů, které vzdělávají, ale (v neposlední řadě) i díky počtu zaměstnanců. Skupina stakeholderů se rozrůstá napříč jednotlivými kraji, státem i zahraničím. Nicméně, jak bylo zdůrazněno slovy docentky Putnové, nejsou to ani instituce, ani vláda či komerční subjekty, které by čistě svou mocí mohly odstartovat novou společensky odpovědnou éru. Jsou to ale především vzdělávací instituce, které motivují k zamyšlení, hledání řešení a v konečném důsledku i inovacím. Spotřebitelé, jakožto jednotlivci jsou těmi, kdo tyto hodnoty mohou přijmout za své.
Jak zmínil jeden z debatujících, student Vojtěch Kundrát, rozdíl mezi komerčními subjekty a institucemi je ten, že u komerčních subjektů nelze říci, zda je jejich společenská odpovědnost upřímná nebo pouze reakcí na tržní poptávku. Tyto domněnky spíše etického rozměru vedly účastníky debaty i k dalším tématům. Otázce etiky se mohou jednotlivci věnovat například v situaci, kdy v hotelovém pokoji vidí prospekt s upřímným „pošťouchnutím“ (angl. nudge) a prosbou, aby hosté šetřili planetu Zemi, neplýtvali vodou a nedávali k vyprání ručníky, které lze bez problému využívat dále. Záměrem je udržení dobrého jména hotelu a snížení spotřeby vody, tedy i hotelových nákladů.
SE ZMĚNOU MŮŽE POMOCT FIREMNÍ PARTNER
Jádrem a hnacím motorem vysokých škol je věda a výzkum. I díky tomu dochází k časté spolupráci mezi soukromými firmami a univerzitami. Příkladem mohou být i tzv. spin-off firmy vycházející ze školního zázemí. Forem spolupráce i způsobů budování takových firem je ovšem mnoho. Zázemí vysoké školy by mělo studentům umožnit získat nadhled a aplikovat kritické myšlení při přijímání hodnot, které se CSR dotýkají. I školy samotné ovšem musí jít příkladem, pokud jde o udržitelné a zelené projekty.
Ukázkou úspěšně uskutečněného projektu s přesahem do CSR oblasti je spolupráce mezi ČVUT a společností ENESA, který probíhal v průběhu celého letošního roku. Jednalo se o modernizaci kolejí a menz formou energetických služeb se zárukou úspor. Tato metoda služeb, tzv. Energy Performance Contracting, má výhody ve formě financování a smluvně garantovaných úspor, kdy poskytovatel služeb nese riziko za nedosažení smluvních úspor. Přestože myšlenka a záměr této modernizace mohou zůstat mnohým lidem skryty, jedná se o jasný krok vpřed s ohledem na energetickou náročnost budov a s tím spojenou finanční úsporou za spotřebované energie.
DŮKAZ MÍSTO SLOV
Alena Plášková, CSR guru a čestná předsedkyně České společnosti pro jakost, uvedla pro Ministerstvo průmyslu a obchodu: „Vzdělávání v oblasti CSR je možno v České republice zaznamenat zejména na univerzitách a VŠ ekonomického směru. Většina z nich se hlásí k 6 zásadám vzdělávání ke společenské odpovědnosti PRME (Principles for Responsible Management Education).” Podle výzkumu realizovaného na Mendelově univerzitě v Brně, Centru společenské odpovědnosti a udržitelnosti MENDELU, se však ve většině případů jedná o jednotlivé předměty, nikoliv celé studijní programy.
Koncept společenské odpovědnosti se skládá z množství obsahově odlišných kroků, které ve výsledku vybízí k holistickému přístupu k věci. První univerzita v České republice, která proto vybudovala samostatné centrum pro společenskou odpovědnost a udržitelnost, byla právě MENDELU. Oficiálně bylo představeno v dubnu loňského roku a mělo by sloužit jako platforma propojující vědu a výzkum akademické sféry s jejím okolím – ať už komerčním, vládním nebo neziskovým sektorem. Právě zázemí univerzitního centra by mělo posloužit k propojení interdisciplinárních oborů udržitelnosti a společenské odpovědnosti, a tím umožnit onen holistický přístup k dané problematice. Slovy doktorky Formánkové z MENDELU „je na prestižních zahraničních univerzitách společenská odpovědnost a udržitelnost automatickou součástí jejich strategie…“ A i české univerzity se pomalu ale jistě vydávají tímto směrem. Dalším ze CSR podporovatelů z řad vysokých škol je například Česká zemědělská univerzita, která již tradičně vyhlašuje soutěž „ČZU Campus Sustainability Challenge“, a společně s dalšími aktivitami tak podporuje samotné studenty k iniciativě v rozvoji celé společnosti.
ZAHRANIČÍ JAKO VZOR
Ze zahraničních univerzit nelze nezmínit Cornell University ve státu New York, dle aktuálních statistik přední univerzita na poli udržitelnosti z univerzit tzv. Ivy League. Letos slaví jejich Cornell Atkinson Center for Sustainability 10 let působení, nicméně k dnešnímu dni existuje celkem deset různých center pod záštitou této univerzity, které propojují nejen lokální, ale i nadnárodní subjekty. Významnou dlouhodobou spoluprací a závazkem je mimo jiné New York State Impact, který pomáhá řešit udržitelnost a rozvoj tohoto státu.
Dalším příkladem může být University of Cambridge, UK, a Institute for Sustainability Leadership. O tom, že CSR nemá být pouze teorií či složitým konceptem svědčí jejich iniciativa za pomoc lokálním SME (malé a střední podniky) během koronavirové krize. Mise byla prostá – pomoci lokálním podnikům inovovat a restrukturalizovat dodavatelský řetězec, tedy přizpůsobit nejen aktuálnímu pandemickému vývoji, ale především potřebám společenské odpovědnosti v delším časovém horizontu. To vše proběhlo bezplatně formou konzultací a workshopů.
CSR aktivity vzdělávacích institucí (též USR, university social responsibility, pozn. redakce) by měly motivovat studenty a jít příkladem díky svému proaktivnímu přístupu. Jelikož udržitelnost i společenská odpovědnost jsou interdisciplinárními obory, je třeba využít vlivu univerzit a učit jejich základy napříč různými fakultami a obory. Uvědomění si základních hodnot společnosti nejen dnešní, ale i budoucí, je teprve začátek na cestě k uskutečnění společensky prospěšných projektů.
