Cas kongresu a tajnych spolecnosti (Dusan Uhlir)

Vídeňsfry kongres - slavnost vítězů

císařstvím. Napoleonova vláda ukázala přes všechny vojenské úspě­ chy vratkost a nezakořeněnost jeho mocenského systému, jenž ve svém důsledku spojil většinu národů v odporu proti němu. Kongres měl ve shodě a porozumění vítězných panovníků nastolit v Evropě rovnováhu sil tak, aby žádná mocnost nenabyla převahy nad ostatní­ mi. Tato zásada, prosazovaná zvláště britskými politiky, se osvědčila v mnoha mírových jednáních 18. století a byla považována málem za přírodní zákon. Sama ovšem jako záruka stability a trvalého míru nestačila. Proto si kongres dal za cíl vyloučit všemi prostředky vál­ ku jako prostředek řešení mezinárodních rozporů a dosáhnout vše­ obecně uznávané legitimity. Ta v praxi znamenala návrat panovníků z Boží milosti na trůny, z nichž je svrhla bezbožná revoluce a Napo­ leon. Vítězové projevili po letech krvavých válek ochotu dorozumět se i za cenu kompromisů pokojnou cestou a najít cestu k nové stabili­ tě. Rozhodující slovo ve Vídni již neměli vítězní maršálové a generá­ lové, ale civilní diplomaté. Po dvou desetiletích vyčerpávajících válek získalo slovo diplomatů převahu nad zbraněmi vojáků.

Od poloviny září se sjížděli do Vídně diplomaté a ministři sko­ ro všech evropských států. Do hlavního města rakouské monarchie přijelo také šest korunovaných hlav. Vedle domácího pána císaře Františka I. to byli ruský car Alexandr I., pruský král Fridrich Vi­ lém III., dánský král Frederik VI., bavorský král Maxmilián IV. Josef a wiirttemberský Fridrich I. Kromě nich dorazil nejméně tucet vlád­ noucích velkoknížat, knížat a vévodů. Byla to skutečně skvělá pře­ hlídka představitelů evropské honorace. Čestných hostů a zvědavců bylo nepočítaně.

Vlastní kongresová jednání vedli představitelé čtyř vítězných vel­ mocí, zatímco zástupci menších států se museli spokojit s vedlejší rolí a byli přizváni jen k dílčím otázkám. Velké otázky byly vyhra­ zeny velmocem, které byly také početně nejsilněji zastoupeny. V je­ jich delegacích se nacházeli nejschopnější diplomaté. V prvé řadě to byli rakouský ministr kníže Klement Václav Lotar Metternich, britský ministr zahraničí lord Robert Castlereagh a pruský kancléř kníže Karl August Hardenberg provázený ministrem kultu a vyučo­ vání Wilhelmem von Humboldtem. Ruskou delegaci zastupovali dva 19