Jizvak Jim a dalsi nocni mury (Dalibor Vacha)

Jizvรกk_KO2_tisk2.indd 3

08.03.2018 22:19:31

Poslední sázka Věděl jsem, že to přijde. A takovéhle vědění nepotřebuje žádné nadpřirozené schopnosti. Není třeba odhadovat, že se Frank o něco s někým vsadí zhruba do dvou minut poté, co do sebe obrátí druhou sklenici pálenky. Vsadil se.

A bylo mi jedno, o co a s kým. Je to pořád stejný obrázek.

Sázet se ne kvůli vítězství a zisku, ale čistě kvůli sázkám.

Vietnam na jaře je lepší než Vietnam v létě, ale ne o moc.

Obrátil jsem se zády do řvoucího klubu a chytil se špinavé sklenice s hnusnou kořalkou. Frank? Frantík Voves, kluk odněkud z Moravy, co utekl před náckama do Francie a jako spousta chlapů vstoupil do Cizinecké legie. Jenže jako oni po začátku války neodešel do československých oddílů. Zůstal v legii. A dosáhl hodnosti seržanta, byl degradován, znovu získal seržanta, zase ho ztratil a teď je desátník a je schopen se vsadit s kýmkoliv o cokoliv. Čekáme.

Koukám do vyprazdňujícího se džbánu pálenky před sebou. Něco v ní plave. Živé to nebude, tenhle lektvar by nic nepřežilo. Tupě zírat do kalné tekutiny a… „Tak máme vyděláno,“ sedne si na vedlejší židli Frank.

Hází na stůl hromádku zmuchlaných bankovek, vždycky se najde pitomec, který mu skočí na špek. „Objednám něco lepšího.“ „Objednej tohohle dvě karafy,“ slyším se vrčet. Vždycky se s námi dělí a nikdy si vyhrané prachy (nebo děvky nebo cokoliv jiného) nenechá pro sebe. Směje se a vypráví, že 184

Jizvák_KO2_tisk2.indd 184

08.03.2018 22:19:36

Jizvák Jim a další noční můry takové krkounství přináší smůlu a on si smůlu nemůže dovolit.

Frank se zarazí: „Posereme se.“ „Tak ať…“ „Hele, nechceš se…“ „Ani omylem.“ „Dobrá, dobrá, jdu objednat chlast.“ Jeho moravský dialekt smíchaný s odposlouchaným legionářským akcentem zní mým uším podivně. Já jsem na rozdíl od Franka byl před necelým rokem v Praze, netrajdám po všech válkách už patnáctým rokem jako on, v devětatřicátém, když on zdrhal přes Jugoslávii do Francie, já byl v obecné škole.

Sedíme v aeroplánu, chce se mi zvracet, jako vždycky, žádná změna. Máme padáky, sedí se s nimi dost nepohodlně, budeme skákat. Nenechají nás přistát a vystoupit z letadla jako lidi. Chlapi jsou rádi, že budou mít bojový seskok, postavit do dvířek, pod nohama temnotu a hloubku, za zády partu nadržených šílenců. Odrazit se a… … skočit.

Otevřel jsem oči, i když jsem si nepamatoval, že jsem je zavíral. Letadlo vypadalo stejně. Něco se ale kurva pořádně změnilo. Pokusil jsem se vykřiknout varování, ale zaslechl jsem jenom jakési prasečí zakvičení. Já? Temné linky jsou temnější, rozhraní mezi šerem a úplnou nicotou ostřejší – tak se hlásí pouze jedna věc. Tlak vzadu v lebce přikvačil jako starý známý. Změní se vám kvalita vidění, vnímání okolí a hlavně času, ten se promění v téměř hmatatelnou entitu, ne pouze efemérní hru vteřin, minut a hodin.

Jednu věc jsem ještě neřekl. Jsem Štít a to, co se mi dělo, to byla reakce na blížící se magii, na něco hnusného, co

Jizvák_KO2_tisk2.indd 185

185

08.03.2018 22:19:36

Dalibor Vácha nás mělo vymazat z oblohy. Viet-minh má zbraně z Číny a z Ruska nebo bůhví odkud, ale mají také šamany, verbež sehnanou z hor, co dokáže udělat topinku z letadla kilometr nad prokletou shnilou džunglí.

186

Jizvák_KO2_tisk2.indd 186

08.03.2018 22:19:36

O autorovi Dalibor Vácha (* 1980) Vystudoval dějepis a anglický jazyk v Českých Budějovicích. Nejdříve psal sci­‑fi a fantasy do šuplíku, ale posléze odešel k odborným textům o československých legiích. Výsledkem byla trojice monografií vydaných v Nakladatelství Epocha: Bratrstvo (2015), Ostrovy v bouři (2016) a Srdce tak bohaté na život (2017) spojené právě problematikou prvního československého odboje. V roce 2014 vydal román Červenobílá, jak jinak než o legiích, za který obdržel Literární cenu Knižního klubu; posléze navázal dalším legionářským románem Cestou (2016) a dvojicí příběhů druhoválečných: Hranice (2015) a Hoří už Praha? (2017).

Nepřestával se ale zabývat literární fantastikou, a to nejen jako čtenář Franka Herberta, Stephena Kinga, P. K. Dicka, Terryho Pratchetta a dalších (nemluvě o tisíci komiksů).

Vrátil se i ke psaní fantastiky, největším jeho úspěchem je vítězství v Daidalovi 2014 s titulní povídkou tohoto souboru. Mezi nejlepšími se jeho příběhy umístily i v letech 2015–2017. Často a s radostí ve svých textech pracuje s odkazy na historii. Splnil si sen vydáním tak trochu experimentálního postapo románu Nikam (2016) a v současné době pracuje na celé řadě projektů, vědeckých (pořád ty legie!), mainstreamových (válečný román) i fantastických (o těch nerad mluví, dokud nejsou z větší části hotové).

Nápadů by bylo sakra dost, času někdy málo.

314

Jizvák_KO2_tisk2.indd 314

08.03.2018 22:19:39

Dalibor Vácha

JIZVÁK JIM A DALŠÍ NOČNÍ MŮRY Ilustrace na obálce Žaneta Kortusová.

Grafická úprava obálky Lukáš Tuma.

Redakce Boris Hokr.

Vydalo Nakladatelství Epocha, s. r. o., Kaprova 12, 110 00 Praha 1, v roce 2018 jako svou 610. publikaci.

Vydání první, 320 stran.

Sazba Josef Kroupa.

Vytiskl Akcent tiskárna Vimperk, s. r. o.

Knihy Nakladatelství Epocha můžete zakoupit u svého knihkupce nebo si je lze objednat písemně na adrese: Kaprova 12, 110 00 Praha 1 – Staré Město, telefonicky na čísle: 224 810 353, e‑mailem na adrese: objednavky@epocha.cz, nebo na internetové stránce: www.epocha.cz.

Jizvák_KO2_tisk2.indd 316

facebook.com/fantastickaepocha

08.03.2018 22:19:39