C
M
Y
CM
MY
CY
MY
K
Process Black
Jiří Pavlovský / Modlitba pro hříšníka „Se mnou?“ Muž bez kníru vytáhl z náprsní kapsy poznámkový blok. „Otec Jonáš?“ „Ano,“ řekl kněz. „Otec Felix Jonáš?“ „Pořád jsem to já,“ uznal kněz. Muž s knírem přikývl. „Tak v tom případě chceme mluvit s vámi.“ „Toho jsem se bál,“ řekl Felix Jonáš. * * * „Diecéze s vámi není moc spokojená,“ řekl muž s knírem, když se posadili v sakristii. „Ani se jim nedivím,“ navázal druhý. „Proč?“ podivil se kněz. „Proč? Třeba proto, že jste minulý měsíc využil kázání k tomu, že jste popisoval děj Vetřelce.“ „Je to dobrý film,“ hájil se Felix Jonáš. „Nemá to moc společného s Biblí.“ „Na první pohled,“ oponoval Jonáš. „Je to o tom, jak je nutné zlu čelit, že se skrývá i v nás, je hříchem myslet si, že vám bude sloužit, a že je nutné ho odvrhnout.“ Muži se na něj mlčky dívali. „Do vesmíru,“ doplnil Felix Jonáš. Muži dál mlčeli. „Je to dobrý film,“ zopakoval Felix Jonáš. Muž bez kníru se podíval do papírů. „A také není dobré říkat lidem při zpovědi, že jsou debilové.“ „To jsem udělal jen jednou… dobře, jen párkrát… a měl jsem pro to dobrý důvod.“ „Jaký?“ „Byli to debilové.“ „Aha,“ řek muž s knírkem a nahlédl ke kolegovi. „To je ale jen pár věcí, které nám chodí coby stížnosti.“ „Je toho víc,“ přidal se druhý.
94
Kladivo na čaroděje / O krok před peklem „Mnohem víc.“ „Nejsou s vámi spokojení,“ zopakoval ten bez kníru. Felix se zaklonil v křesle a chvíli se na muže v obleku jen díval. „To je mi líto,“ řekl nakonec a podrbal se za uchem. „Ale… kvůli tomu tady nejste, že ne?“ To oba muže zarazilo. „Proč myslíte?“ „Na koberečku už jsem párkrát byl. To vypadá jinak. Stejně tak jsem byl párkrát přeložený. Nikdy za mnou nikdo nepřijel a netvářil se výhružně. Obvyklý systém je oficiální dopis s předvoláním.“ Mávl rukou. „To už tak trochu znám.“ „Aha,“ řekl muž bez kníru. „A kvůli čemu si myslíte, že tu jsme?“ Felix se na ně podíval. „Mám hádat?“ „Prosím.“ Felix Jonáš si je podrobně prohlédl. Působili sebejistě, profesionálně, důležitě a arogantně. Jako lidi, co vědí něco, co vy ne, a nehodlají vám to říct. Znovu se podrbal za uchem. „Kvůli tomu exorcismu.“ Muž s knírem si pohladil knír. „Proč myslíte?“ „Protože jste neřekli ,kvůli jakému exorcismu‘?“ řekl Felix Jonáš spokojeně. Muži chvíli mlčeli. Pak promluvil muž bez kníru. „Proč jste se dal k církvi?“ Muž s knírem se přidal. „Věříte vůbec v Boha?“ „Samozřejmě,“ začal Felix, ale muž bez kníru ho mávnutím ruky zarazil. „Upřímně, prosím. Je to důležité.“ „Upřímně?“ „Upřímně. Už máte nahoře tolik skvrn, že i kdybyste vyhlásil, že uctíváte Satana, nemohlo by to být o mnoho horší.“ „Nebo že jste ateista,“ přihodil ten druhý. „Nejsem ateista,“ řekl Felix. „Ale…,“ upravil si kolárek, který ho najednou začal škrtit. „Jak bych to…“
95
Jiří Pavlovský / Modlitba pro hříšníka „Nejste zrovna horlivý věřící,“ řekl ten s knírkem. „To jsme si všimli. Proto nás zaráží, že jste se rozhodl studovat na kněze.“ „Jsou lepší a lehčí způsoby obživy,“ řekl ten druhý. „Zvláště v téhle době.“ „Měl jste nějaké zjevení? Nějaký zážitek?“ Felix si je změřil pohledem. Začínal mít představu, co jsou zač. „Zjevení?“ zamyslel se. „Jak se to vezme.“ Vytáhl zpod stolu láhev mešního vína. „Dáte si? Ne? Aspoň zbude víc na mě.“ Nalil si skleničku. „Zjevení jsem měl ve škole. Během hodiny fyziky.“ Napil se. „Když jsem se poprvé dozvěděl o existenci atomů. Víte? Když vám lidi oznámí, že všechno, co jste, všechno, co je kolem vás, je složené jen z malých, kolem sebe poletujících teček, které nějakým divným způsobem drží pohromadě. V podstatě jsme takoví chodící a myslící meteorické roje. Jo?“ Podíval se na ostatní, co tomu říkají. Neříkali nic. „Když se tohle dozvíte – a to jako vědecký fakt –, tak pokud to člověk akceptuje a začne o tom přemýšlet, je mu najednou jasné, že je možné absolutně všechno. Ve chvíli, kdy něco takhle absurdního a nepředstavitelného, fakt, že jsme vlastně mluvící impresionistické obrazy… impresionistické, to jsou ty složené ze spousty…“ „My víme, co je to impresionismus,“ řekl ten bez knírku. „Nejsme od StB.“ „… prostě ve chvíli, kdy je možné tohle, je možné absolutně všechno. Proměna vody ve víno a zmrtvýchvstání? Brnkačka. Vousatý pán sedící na obláčku? Proč ne?“ Muži se na sebe podívali. „Tohle ale nemůže být jediný důvod,“ řekl muž s knírem. „Není,“ řekl Felix. „Když najednou akceptujete, že je možné absolutně všechno, že nic nemůžete zamítnout, najednou se ocitnete ve světě UFO, života po životě, yettiho, nacistických pokladů… Všechno tohle jsem hltal.“
96
Kladivo na čaroděje / O krok před peklem „Tohle má spousta lidí. A nezačne kvůli tomu studovat náboženství. Možná si tak leda přečte Součka,“ řekl muž bez kníru. „Muselo se stát ještě něco. Něco, kvůli čemu jste vstoupil do církve. Ani ne z důvodu víry, jako spíš kvůli tomu, že jste doufal, že tu najdete víc informací. Že se dostanete za oponu.“ Teď bylo na Felixovi, aby pozdvihl obočí. „Hádáte, nebo víte?“ Muži mlčeli. „Jo,“ řekl Felix. „Máte pravdu. Ve všem.“ „Co se stalo?“ Felix se na ně podíval. Muži mlčeli. Felix Jonáš se podíval na své ruce, sevřené do pěstí. Muž s knírem promluvil. „Co se stalo?“ „Proč tu jste? Kdo jste?“ „Co se stalo?“ Felix Jonáš se postavil na nohy. „Jestli mě nehodláte mlátit nebo vyhodit z církve, tak bych se měl asi jít připravit na kázání.“ Usmál se. „Přišel mi na kazetě Terminátor. Už jsem ho viděl, ale to se neomrzí.“ Zamyslel se. „Dá se to brát jako metafora pro souboj s peklem.“ „Jak dopadl ten exorcismus?“ zeptal se muž bez knírku. „Exorcismus?“ pozvedl obočí Felix Jonáš a vzápětí mu došlo, o čem je řeč. „Jo, exorcismus. Dobře. Dobře dopadl.“ „Vyhnal jste ďábla?“ „Dostal jsem bábovku. A dvě zavařovačky s džemem.“ „Byl to démon?“ „Ne, rybíz.“ To muži neuznali ani hodno pousmání. „Ne. Případ pro psychiatra. Vypadala jako posedlá, ale v podstatě jen křičela a nadávala.“ „Mluvila hlasy?“ „Čím jiným by člověk mluvil? Ne, ne, já vím, co myslíte. Asi ne. Nepůsobilo to tak.“
97
Jiří Pavlovský / Modlitba pro hříšníka Muž s knírem si položil ruce na kolena. „Jak si představujete, že vypadá posednutí?“ Felix Jonáš vztyčil ukazováček a zatočil s ním dokola. Pak dal sevřenou ruku před pusu a prudce jí rozevřel směrem k návštěvníkům. „Blérgh!“ řekl. „Takže v podstatě jsou vaše zkušenosti založené na shlédnutí Exorcisty,“ shrnul to muž s knírkem. „V podstatě,“ přikývl Felix. Muž bez kníru složil tvář do dlaní. „Dobře,“ zatvářil se Felix dotčeně, „ale z čeho jinýho mám brát informace? Zkoušel jsem to na nadřízené a poslali mě do háje. Nejsou zrovna nějaký kurzy, nějaký klub exorcistické mládeže nebo něco takového.“ „Kolik jste těch exorcismů prováděl?“ „Pár,“ řekl Felix. Muži si ho měřili pohledem. „… desítek,“ dokončil Felix. „A?“ Felix pokrčil rameny. „Něco vypadalo nadějně. Ale…,“ znovu pokrčil rameny. Muž s knírem si přejel prsty po porostu pod nosem. „Tohle je vaše jediná klika,“ řekl. „Co? Že jsem nic nenašel?“ „Ne. Že jste byl ochotný nic nenajít. Lidi vašeho… typu… obvykle nadřazují zbožná přání nad realitu. Upravují si tu realitu podle toho, co si přejí.“ „Lidé mého typu?“ „Hledači pravdy. Tajemna. Nadpřirozena. Vidí ho ve všem. Vy jste ještě schopný dívat se na věci soudně a uznat, že je doutník někdy opravdu jen doutník. I to je důvod, proč tady jsme.“ „Proč vám místo nás jen nepřišel oficiální dopis.“ „Proč vás nepozvali na okres a nezbavili vysvěcení.“ „Protože je tu druhá alternativa.“ „Řekněme spíš šance. Možnost, kterou vám chceme poskytnout.“
98
Kladivo na čaroděje / O krok před peklem „Možná. Ještě pořád není rozhodnuto.“ Muž s knírkem zalovil v náprsní kapse a vytáhl novinový výstřižek. Držel ho ve dvou prstech. „Ne. Ještě vůbec není rozhodnuto.“ Felix Jonáš neměl co říct. Něco se dělo a on na to teď momentálně neměl nejmenší vliv. Sledoval novinový výstřižek hýbající se v prstech muže s knírkem, takže si nevšiml, když muž bez knírku zalovil v tašce. O stůl pleskly čtyři mapy. „Z map zjistíte, kde se příští neděli po mši sejdeme. Pokud tam budete, budeme spolu mluvit dál. Pokud ne…“ „Chápu,“ řekl Jonáš. „Budu muset odevzdat kolárek a služební zbraň.“ „Vy máte…,“ začal muž s knírkem a pak se zarazil. „Aha. Vtip.“ „Ano.“ „Nedělejte to.“ „Dobře,“ řekl Felix Jonáš nepřesvědčivě. Muž bez knírku se zvedl. „Půjdeme.“ Bez dalších slov zamířil ke dveřím. Muž s knírkem položil na stůl novinový výstřižek a také vstal. Felix Jonáš se za nimi chvíli díval. Dostal šanci… ale na co? Kam ho ta šance vedla? Vždyť ani neřekli, odkud jsou! Novinový výstřižek ležel na mapách. Byl přeložený na čtyři části a Felix Jonáš ho ani nemusel rozvírat. Věděl, co na něm je. Dvanáct let stará zpráva o tragickém úmrtí čtrnáctiletého Karla Máchovce. * * * Učitelka nebyla zvyklá, že jí do třídy chodí kněží. I když už bylo po hodině a ona právě v nalinkovaných sešitech trpělivě opravovala chyby. „Pozdrav pánbů,“ řekl kněz. Jak se jen jmenoval… jó, Jonáš. Jako ten ze Semaforu. Ale ke knězi to asi patří. Je to koneckonců biblické jméno.
99
O krok před peklem Kladivo na čaroděje Antologie Martin D. Antonín, Karel Doležal, Dušan D. Fabian, Jan Hlávka, Jana Jůzlová, Markéta Klobasová, Štěpán Kopřiva, Jakub Mařík, Ondřej S. Nečas, Jiří Pavlovský, Martin Paytok, Darek Šmíd Ilustrace na obálce a návrh obálky Lubomír Kupčík. Grafická úprava obálky Lukáš Tuma. Antologii sestavil Jiří Pavlovský. Redakce Pavlína Kajnarová. Vydalo Nakladatelství Epocha s. r. o., Kaprova 12, 110 00 Praha 1, v roce 2018 jako svou 608. publikaci. První vydání, 488 stran. Sazbu provedl Jaroslav Uhlíř. Vytiskly Těšínské papírny, s. r. o. Knihy Nakladatelství Epocha můžete zakoupit u svého knihkupce nebo si je lze objednat písemně na adrese: Kaprova 12/40, 110 00 Praha 1 – Staré Město, telefonicky na čísle: 224 810 353, e-mailem na adrese: objednavky@epocha.cz, nebo na internetové stránce: www.epocha.cz facebook.com/fantastickaepocha facebook.com/kladivonacarodeje