C
M
Y
CM
MY
CY
MY
K
Process Black
Kapitola čtrnáctá Ricciardi a dívka se dívali na stařenu. Ne na mrtvé tělo: to bylo něco zbytečného a špinavého, jako koberec, na kterém leželo. Dívali se na obraz stojící v rohu ve stínu, v jasných barvách posledního utrpení. Komisaře to nepřekvapilo: pochopil, že dívka to vidí. Byl to paradox: Ricciardi neměl strach z mrtvých, ale z té Záležitosti a toho, kdo ji měl na sobě. Včetně sebe. Teď pozoroval sedící dívku. Rytmicky se kývala dopředu a dozadu na patách a naříkala. Měla upřený pohled, jako by se na něco dívala. Svraštělé čelo, jako by si to neuvědomovala. Dívala se na smrt, ne na mrtvolu. A plakala, možná bolestí, možná hrůzou. Ricciardi zaměřil pozornost na zjev ženy. Jedna z mnohých, co běžně potkáváte na trhu zatěžkané lety a utrpením. Bavlněný potištěný oděv, stejný pro léto i zimu, a ušpiněný přehoz. Malá, ohnutá, ruce zdeformované artritidou. Oteklé nohy, rudé od křečových žil, byly plné modřin. Ricciardimu bylo hned jasné, že ji vrah zmasakroval. Záchvat zuřivosti, žádná chladná vypočítavost. Slepá a tupá vášeň. Krk byl nepřirozeně ohnutý, zlomené obratle, hluboká prohlubeň v lebce, rozdrcené oko, propadlá lícní kost, ucho na cáry. Spousta úderů, možná holí. I bok vypadal proražený z druhé strany. Ricciardi se zběžně podíval na chumel hadrů a potvrdilo se mu to, co hledal: důkaz se nalézal na pravém boku. Vrah se na mrtvole vyřádil, zřejmě kopanci. Tím se vysvětluje i velikost krvavé skvrny na zemi. Stopa dlouhá skoro metr. Máme tu středového útočníka, pomyslel si. Dobrého fotbalistu.
- 57 -
Odpoutal se od dívčina naříkání a šumu, který bylo slyšet za dveřmi, a soustředil se. Výraz v neporušeném oku stařeny byl skoro laskavý, něžný: pravděpodobně šedý zákal; modrý, průhledný závoj. Natočil mírně hlavu, aby lépe slyšel. Nebylo slyšet překvapení, které téměř vždy doprovázelo náhlou smrt. Necítil tam ani surovou nenávist, slepý vztek, zlost. Necítil muka z odloučení. Naproti tomu cítil melancholii. A něco jako obscénní něhu, nádech hrdosti. Tlumený, chraplavý šepot vycházející ze zraněného hrdla stařeny: „Pánbůh neni žádnej vobchodník, aby vyplácel vo každej sobotě.“ Minutu takto zůstali: taková podivná rodina spojená smrtí a bolestí. Dívka se svým monotónním popěvkem, zamračeným výrazem a slinou, která jí stékala z koutku úst. Vosková figurína muže stojícího hned za dveřmi s rukama v kapsách rozepnutého kabátu, s hlavou mírně nakloněnou na stranu a se spadlým pramenem vlasů, který mu rozděloval čelo. Přízrak stařeny se zlomeným krkem, který se díval s osobitým dojetím na proběhlou smrt a neustále opakoval s lehkým povzdechnutím staré přísloví v dialektu. Velká tvrdohlavá moucha, která naposledy a definitivně narazila do skla balkónu, přerušila temné kouzlo pozastaveného času a zavřela na závoru dveře do pekla, přičemž se stala druhou mrtvolou v pokoji.
- 58 -
Maurizio de Giovanni Prokletí Jaro komisaře Ricciardiho Z italského originálu La Condanna del Sangue. La Primavera del Commissario Ricciardi vydaného roku 2008 přeložila Helena Schwarzová. Ilustrace na obálce Žaneta Kortusová. Grafická úprava obálky Lukáš Tuma. Redakce Boris Hokr. Vydalo Nakladatelství Epocha s. r. o., Kaprova 12, 110 00 Praha 1, v roce 2017 jako svou 579. publikaci. První vydání, 288 stran. Sazbu provedl Jaroslav Uhlíř. Vytiskly Těšínské papírny, s. r. o.
Knihy Nakladatelství Epocha můžete zakoupit u svého knihkupce nebo si je lze objednat písemně na adrese: Kaprova 12, 110 00 Praha 1 – Staré Město, telefonicky na čísle: 224 810 353, e-mailem na adrese: objednavky@epocha.cz, nebo na internetové stránce: www.epocha.cz
C
M
Y
CM
MY
CY
MY
K
Process Black