C
M
Y
CM
MY
CY
MY
K
Process Black
Ve stínu Říše Zprudka se nadechl. „Dobře.“ Pak se otočil na podpatku a rychle odkráčel. Hanna se už už chystala za ním zavolat, ale nakonec se rozhodla to neudělat. Bude o tom dál uvažovat a celý večer stráví sžíraný vinou. Bude lepší ho nechat, ať se s tím srovná. Zítra bude všechno lepší. Na okamžik zavřela oči a soustředila se na tu myšlenku. Na víčka jí dopadaly kapky a vytvořily stružky jako slzy. V dálce slyšela tramvaje, štěkající psy, čísi smích, cítila deštěm nasáklou půdu a dlažební kameny. Nepřipadalo jí, jako by končil svět. Stejně se ale nedovedla přimět své vlastní myšlence uvěřit. *** Maličký přízemní byt ve Slezské ulici byl přeplněný a poněkud ošumělý. Eger tu nikdy předtím nebyl; když hráli Leppinovy hry, vždycky se setkávali v kavárně. Leppinova manželka Henriette mu přišla otevřít. „Herr Eger?“ vybavila si jeho jméno. „Jdete ze Paulem, předpokládám? Bohužel není úplně ve své kůži. Kdybyste přišel zítra ráno…“ „Kdo to je?“ ozvalo se zevnitř. „Paul Eger, z divadla!“ „Pusť ho dál.“ A tak Eger vešel do zakramařené předsíně a odtamtud pokračoval do podobně stísněného obývacího pokoje. Tam seděl Paul Leppin v křesle, které se nad ním doslova tyčilo. Eger spisovatele neviděl už skoro dva roky a musel rychle skrýt překvapení, jak moc během té doby Leppin sešel. Možná ho tak změnila loňská smrt jeho jediného syna. Od té doby prý jen zřídkakdy vycházel. „Ale! To je milé překvapení,“ usmál se Leppin. Jeho mladistvý úsměv byl jednou z věcí, které se na něm nezměnily. „Posaď se k nám. Dal by sis čaj?“ 64
Opona padá, hra skončila Eger se nejistě posadil a přijal šálek. Židle pod ním lehce zaskřípala, navyklá nejspíš spíše na knihy a časopisy než lidskou váhu. „Jak se ti daří?“ „No…“ Leppinův pohled sklouzl na sloupeček papírů. „Zase píšu. Nové povídky a básně. Zrovna vyšla první část mé Pražské rapsodie.“ Po chvilce rozhovoru si Eger odkašlal a změnil téma: „Obávám se ale, že jsem tady z naléhavějšího důvodu. V divadle… máme ducha.“ Leppinovi se zablýsklo v očích. „Pověz mi o tom.“ Eger se rozpovídal a starý spisovatel pozorně poslouchal. „Zajímavé,“ vydechl, když Eger skončil. „Takže jsi s tím přišel za mnou…“ „Abych tě požádal o pomoc s vymítáním ducha, ano. V tom směru máš nějaké znalosti, ne?“ Leppin se tiše zasmál. „Trochu. Ale žádné zkušenosti, pokud nepočítáš seance u Meyrinka před skoro čtyřiceti lety…“ „Ale kdybys i tak byl ochoten nám pomoci…“ „V žádném případě. Zabilo by ho to!“ vložila se Henriette prudce. Leppin s konejšivým úsměvem zdvihl dlaň. „Má milá Hen riette… máš samozřejmě pravdu, ale co z toho? Jsem starý a nemocný.“ „Nemluv tak!“ Jeho úsměv se drobně rozšířil. „Je to pravda, má drahá. Není důvod nenazývat věci pravými jmény.“ Obrátil se na Egera. „Přijímám. Pokud ti tedy nevadí mít za vymítače někoho, kdo nevyšplhá do provaziště ani nikam nedoběhne.“ Eger úsměv opětoval. „Určitě nevadí.“ *** Těsně před úsvitem přišlo divadlo Egerovi bezčasé, vytržené ze světa. Ornamentální budova byla zahalena závojem mlhy, 65
Boris Hokr, Leoš Kyša (eds.)
Ve stínu Říše
Tomáš Bandžuch, Roman Bureš, Dan Černý, Pavel Fritz, Markéta Klobasová, František Kotleta, Jan Kotouč, Míla Linc, Lucie Lukačovičová, Petra Lukačovičová, Jakub Mařík, Julie Nováková, Petr Schink, Kristýna Sněgoňová, Petr Stančík, David Šenk, René Vaněk Ilustrace na obálce Satine Zillah. Grafická úprava obálky Lukáš Tuma. Předmluva Martin Fajkus. Redakce Boris Hokr a Pavlína Kajnarová. Vydalo Nakladatelství Epocha, s. r. o., Kaprova 12, 110 00 Praha 1, v roce 2017 jako svou 587. publikaci. První vydání, 664 stran. Sazbu provedl Jaroslav Uhlíř. Vytiskly Těšínské papírny, s. r. o. Knihy Nakladatelství Epocha můžete zakoupit u svého knihkupce nebo si je lze objednat písemně na adrese: Kaprova 12/40, 110 00 Praha 1 – Staré Město, telefonicky na čísle: 224 810 353, e-mailem na adrese: objednavky@epocha.cz, nebo na internetové stránce: www.epocha.cz facebook.com/fantastickaepocha facebook.com/frantisekkotleta