C
M
Y
CM
MY
CY
MY
K
Process Black
Ve stínu Říše Trh se nacházel skutečně zhruba v místech, která jim popsal. „To je puch,“ postěžovala si Kalima. V průvodci se psalo, že pokud chce člověk koupit soumara, musí na trh brzy ráno, ještě než se stane vedro neúnosným. Tržiště hučelo životem, hlasy dohadujících se kupců se slévaly do jednolitého hukotu, kterým občas proniklo zabečení dobytka. Nad tržiště se zvedal rudý prach, který ulpíval na zpocené kůži. Prodírali se davem a podsadití sedláci do nich nevybíravě vráželi. Kalima měla oči navrch hlavy a ocásek ustrašeně stočený kolem pasu, mezi prsty žmoulala jeho chlupatou špičku. Místní po ní pokukovali, po jejích štíhlých nohách a výletním oblečení. Toulat se přírodou ověšený korálky s ruksakem na zádech je fajn, ale vlézt s takovýmhle outfitem na tržiště na úpatí Železných hor by mohlo být o držku. Boris si připadal, jako by měl na čele napsáno: Jsem turista – oberte mě! „Zeptáme se tady,“ ukázal na ohradu, ve které se k sobě vyděšeně tisklo několik soumarů. „Zdravím tě,“ usmál se Boris na farmáře sedícího na stoličce. „Ale! Šlechta,“ zavrčel farmář a odplivl si do prachu. „Pane, přišel jsem udělat obchod,“ řekl Boris odměřeně. Pohostinnosti domorodců už začínal mít plné zuby. Farmář se zvedl. Byl skoro stejně vysoký jako Boris, byl to však podsaditý macek s pivním pupkem. Zvedl oči a prohlížel si Borisovy symetrické rohy, které vypovídaly o jeho aristokratickém původu. Sám je měl pokroucené a pravý o něco větší než levý. Potom si se zájmem prohlížel Kalimu, která mu vzdorovitě pohled vracela. „Copak dělaj šlechtici na Periferii?“ „Jdeme do hor,“ kývl Boris k masivu, který se rýsoval na ob zoru. „Turisti,“ znovu si odplivl farmář. „Co skončila válka, je vás tu tři prdele.“ 338
O lidském dobytku „Válka skončila, když jsem se narodil, a žádné tři prdele turistů tu nevidím,“ rozhlížel se Boris. „Ale jestli nechcete, uděláme obchod jinde.“ „Počkej,“ chytil ho farmář. „Nikdo ti lepší soumary neprodá. Předpokládám, že chceš nějakého na nošení bagáže.“ „To bych rád.“ „Vydrž,“ řekl farmář a otevřel branku. „Mám pro tebe speciální kus. Jako by tu na tebe čekal…“ Soumaři se k sobě strachy tiskli. Farmář je odstrkal, jednoho za loket vytáhl a přivedl k ohradě. Soumar byl poměrně vysoký, Boris byl přesto o dvě hlavy vyšší. „Je to svalovec, unese pěknou zátěž,“ poplácal farmář jeho bicepsy a vypracovaná stehna. Ukázal ke srostlým rtům: „Hubu už má sešitou, takže nebude rušit žádným kvílením. A je vykastrovanej.“ Nadzvedl mu penis, aby si Boris mohl prohlédnout prázdný šourek. „Umí základní povely, je poslušnej a silnej. Rychle dorůstá.“ „Vypadají skoro jako my,“ špitla Kalima. Byla to městská holka a takhle zblízka viděla člověka poprvé. „Trochu jo,“ připustil farmář. „Dvacet zlatých, mladej pane.“ „Dvacet?!“ „Já vím, že teď zlevnili, ale tohle je horskej druh. Jestli jdete tam nahoru, bude se vám hodit.“ V posledních pěti šesti letech měla produkce farmářů vzrůstající tendenci, což pochopitelně mělo za následek pok les cen. „V Arghonu seženete člověka za polovinu,“ oponoval Boris. „Tak jste si měli jednoho přivést,“ pokrčil rameny farmář. Samec člověka vyděšeně létal pohledem z jednoho na druhého, skutečně vypadal, že je na zdejší tvrdé podmínky adaptovaný. Boris se natáhl a položil mu na čelo dlaň. Zpravidla čím temnější mysl, tím rychlejší regenerace, a samozřejmě chutnější maso. Mysl samce byla temně rudá, skoro černá. Opravdu pěkný kus! Obtěžkaný těžkými hříchy, jak se říká, 339
Ve stínu Říše i když nikdo pořádně neví, co to znamená. Takový samec by stál i v Arghonu dobrých patnáct zlatých. „Vezmu ho, ale zlato nemám.“ Farmář k sobě člověka přitáhl. „Tak proč se, kurva, vůbec bavíme?“ „Mám dračí dublony,“ usmál se Boris a sáhl do kapsy. Vytáhl jednu černou čtvercovou minci vyrobenou z dračí kosti. V Centrální oblasti měl jeden dublon cenu dvanácti zlatých, tady na Periferii to bylo jednou tolik. Vydělají na tom oba. Farmář si vzal drobnou těžkou minci. Prohlížel si ji a potěžkal. Byla to teatrální gesta, dublon vyrobený z dračí kosti každý bezpečně poznal – v ruce tepal horkem, jako by v něm stále pulsoval život. Farmář v úsměvu odhalil zažloutlé zuby a přistrčil člověka k ohradě: „Je tvůj, pane.“
3 Brog se brouzdal kapradím a poslouchal ptáky. Miloval jejich zpěv. Kdesi vepředu se proháněli Koleno a Slintající bůh – kříženec buldoka, kterého našel uvízlého v pytláckém oku. Hlubokých lesů ubývalo, dokonce i ve zdánlivé divočině, jako je tato. A podle jeho máti bude ještě hůř. Byla obdařena viděními; říkávala, že dvacátý věk bude plný krve. Dvacátý první však bude ještě horší – lidé vyhubí vše živé na souši i v mořích, přelidní se, začnou hladovět a budou se dusit pod poklicí těžkých par. Brog se obával, že se na vlastní kůži přesvědčí, jak blízko svých předpovědí byla. Co se týká dvacátého století, zatím se na jeho vkus trefila až příliš… Pak to ucítil. Ve stejný okamžik vyštěkl Koleno. Volal ho. Naléhavě. Brog přidal do kroku, i když se mu vůbec nechtělo. Smutek, ke kterému se blížil, visel uprostřed mýtiny jako temný jedovatý mrak. Ještě než došel na místo, věděl, co ho tam čeká. 340
Boris Hokr, Leoš Kyša (eds.)
Ve stínu Říše
Tomáš Bandžuch, Roman Bureš, Dan Černý, Pavel Fritz, Markéta Klobasová, František Kotleta, Jan Kotouč, Míla Linc, Lucie Lukačovičová, Petra Lukačovičová, Jakub Mařík, Julie Nováková, Petr Schink, Kristýna Sněgoňová, Petr Stančík, David Šenk, René Vaněk Ilustrace na obálce Satine Zillah. Grafická úprava obálky Lukáš Tuma. Předmluva Martin Fajkus. Redakce Boris Hokr a Pavlína Kajnarová. Vydalo Nakladatelství Epocha, s. r. o., Kaprova 12, 110 00 Praha 1, v roce 2017 jako svou 587. publikaci. První vydání, 664 stran. Sazbu provedl Jaroslav Uhlíř. Vytiskly Těšínské papírny, s. r. o. Knihy Nakladatelství Epocha můžete zakoupit u svého knihkupce nebo si je lze objednat písemně na adrese: Kaprova 12/40, 110 00 Praha 1 – Staré Město, telefonicky na čísle: 224 810 353, e-mailem na adrese: objednavky@epocha.cz, nebo na internetové stránce: www.epocha.cz facebook.com/fantastickaepocha facebook.com/frantisekkotleta