TYP A KONTEXT Jako jeden z pouhých dvou protileteckých bunkrů byl Reichsbahnbunker v Berlíně postaven jako nadzemní. Přestože byl projekt představen Karlem Bonatzem v roce 1941 a dokončen o dva roky později, kdy byla válka v Německu plném proudu, jsou zde navrženy a provedeny detaily architektonického tvarosloví jako bosáže, římsy, atika s balustrádou nebo lavička na posazení po obvodu budovy.
COUNTER-MEMORIAL:
překonání stigmatu válečné architektury Interpretace architektury 2 Eva Truncová
Označení krytu M1200, typ, který byl po náletech v Berlíně vyvinut pod dohledem Alberta Speera, popisuje počet lidí, které má bezpečně ochránit před nálety. Ačkoliv byl kapacitně dimenzován pro 1 200 osob, v období konce války se v něm údajně ukrýval více než trojnásobek. Jeho původní název - Reichsbahnbunker Friedrichstrasse potom reflektuje jeho polohu a hlavní směr odkud budou lidé proudit do úkrytu. Nádraží, pro které byl bunkr primárně určen se nacházelo zhruba 350 m jižně na druhém břehu řeky. To, že měl sloužit pro cestující přijíždějící na hlavní říšské nádraží, může z části vysvětlovat jeho monumentálnost a formu, která ani zdaleka nenásleduje funkci. Vědomě užívané prvky a prostorová schémata čerpající z antiky a renesance měly svůj jasný účel. Pro pochopení, proč byla stavba vystavěna, aniž by respektovala svůj primární účel, tedy funkci protileteckého krytu, je potřeba vzít v potaz ideologii a propagandu Třetí říše. Bezpečnosti uživatelů bylo v případě nadzemního krytu dosáhnuto pomocí železobetonové konstrukce, s mocností jejích stěn a stropů několik metrů, velmi neekonomicky. S mohutnou, téměř nezničitelnou, stavbou ale vyvstává otázka jejího budoucího využití po skončení války. Tato myšlenka byla již dříve formulovaná jako jeden z nástrojů ideologické propagandy, tzv. Kult ruin. Nacistické stavby byly záměrně stavěny z mohutných materiálů odolným času a vnějším vlivům jako vápenec nebo travertin. Když by se stavba eventuálně zhroutila, bylo žádoucí, aby zde zůstaly monumentální ruiny jako symbol velikosti říše po vzoru antických civilizací. Další manipulace používané v nacistické architektuře, které byly už dříve definovány, záměrně opakovaně 2
využívány a můžeme je najít i na stavbě protileteckého krytu jsou rytmus, multiplikace architektonické formy, symboly nebo alegorie. Vše s důrazem na antické dědictví. Vkládáním těchto významů a manipulací do staveb Třetí říše se mělo dosáhnout upevnění moci, znovuobjevení národní hrdosti po porážce v první světové válce a vyzdvižení ideologie jediného vůdce. Forma sdělení a detaily byly zjednodušeny tak, aby jim porozuměla co nejširší veřejnost s různými stupni vzdělání. Architektura byla vnímána jako mocný politický nástroj, její pozice v rámci ideologického režimu je unikátní. Po kapitulaci Francie v roce 1940 ve své řeči Hitler deklaruje: “Vyhrajeme válku, ale vítězství si pojistíme skrz naše stavby.”1
Původní půdorys přízemí z roku 1941
1 The cultural propaganda of domination in Nazi Germany: Architecture as propaganda. Jeffrey Narver, 9/1990. Simon Fraser University. p.49
3
Foto: Hans Joosten 4
STRUKTURA / MEMBRÁNA Stavba je osově symetrická, se čtyřmi vstupy. Je to kvádr o čtvercové základně přibližně 30,2 metrů, percepčně se blížící krychli. Z něj potom vystupují rizality přibližně o 4,1 metru. Proporce se blíží nejikoničtější renesanční vile, La Rotunda, od Palladia. Vzhledem k přímé inspiraci z antiky a vědomém užívání historizujících prvků v nacistické architektuře si myslím, že ani rozměry krytu nebyly zvoleny náhodně. To podporuje fakt, že kryt M1200 jako takový, přestože vznikly jen dva, byl typizován a umisťován bez kontextuální návaznosti na svoje okolí. Bunker byl dělen na pět podlaží, kdy světlá výška jednoho patra dosahovala něco málo přes 2 metry. Ve středu dispozice je centralizován prostor pro pobyt lidí během náletů, který je ale velmi nepřehledně členěn. Nepřehlednost obsazenosti jednotlivých lavic a členění stavějící na symetrii podle dvou os jde v kontradikci s funkcí stavby. Po obvodu stavby je umístěno nejnutnější hygienické a technické zázemí. Podoba fasády / membrány je tvořena rytmicky členěnými ventilačními otvory, ze všech stran je identická. Identické ventilační otvory jsou v pěti řadách zakončeny ve střední části nejvyšší gradující řadou, kde je velikost otvoru nepatrně větší, přestože všechny patra jsou identické a stejně dimenzované. Fasáda je potom pod střechou lemována balustrádou, římsami a zakončena plochou střechou s atikou. Podél spodní hrany obíhá stavbu lavička, která je její součástí. V souvislostech v jakých bunker vznikal, kdy stavby tohoto typu by měly být co možná nejutilitárnější, jsou tyto detaily a architektonické prvky zcela nadbytečné. Nedokončeným detailem mělo být keramické fasádní obložení. Mezi exteriérem a interiérem vzniká naprostá heterotopie. Tím se dá zdůvodnit a podložit množství náplní stavby, které se v ní po skončení války vystřídalo. Dispozice interiéru leteckého krytu neodpovídá ani své primární funkci. Po skončení války sloužil Rudé armádě jako vězení. V padesátých letech fungoval 5
jako tajný sklad na exotické ovoce, především banány, pro privilegované. V devadesátých letech v něm našel útočiště techno klub, který se střídal s výstavami současného umění a pořádal se v něm festival Sexperimenta. Ten byl v roce 1996 uzavřen především z bezpečnostních důvodů a nastalo dlouhé období, kdy nebylo jasné, jak s budovou naložit. Její stav není vyhovující a válečné stigma je stále živé. Demolice, i s ohledem na jeho okolí, není možná. V roce 2003 kupuje bunker, který stát prodává za symbolickou cenu, polský sběratel současného umění Christian Boros. Po rekonstrukci a jeho konverzi jej o čtyři roky otevírá jako soukromou galerii umění, přičemž na střeše se nově nachází jeho jednopodlažní byt. “With new functions arriving at some point, Speer’s ‘ruins’ welcomed a new generation of hedonistic inhabitants that created spaces of freedom, expression and a (gay) sexual revolution. This group of people flourishes nowadays, and considers Speer’s and similar buildings as ‘their’ monuments. Historian and architecture critic Sigfried Giedion wrote in his ‘Nine Points on Monumentality’ that ‘the most vital monuments are those which express the feeling and thinking of this collective force – the people’, in fact defining both the bunker and Berghain as monuments without reference to Nazi or communist ideologies. Giedion affirms this by saying that ‘periods, which exist for the moment, have been unable to create lasting monuments’.“2 Imre Van der Gaag
2 Function Follows Form: How Berlin Turns Horror Into Beauty - Failed Architecture. Failed Architecture - Architecture and the Real World [online]. Copyright © Failed Architecture 2011 [cit. 24.10.2019]. Dostupné z: https://failedarchitecture.com/berlin-horror-beauty/
6
Rekonstrukce válečného bunkru znamenala redukci původních místností asi o polovinu na konečný počet 80. Odebírám hmoty nechalo studio Realarchitektur vzniknout nové, naprosto odlišné, dispozici. Odebíráním vybraných stěn a stropů se ztrácí rigidní nacistická struktura a vzniká otevřený prostor s průhledy a unikátními vystavovacími místnostmi. Na střeše protileteckého bunkru vzniká bungalov majitele a sběratele umění Christiana Borose. S výhledem na všechny světové strany zde vznikla jednopodlažní rezidence vystavěná na principu plan libre s modulem 1,875 metru a výškou stropu 3,75 metru. Obytnému prostoru dominuje centrální prostor s krbem.
7
8
CESTA / CÍL Cíl cesty je v tomto případě jediný, a to dostat se v co nejkratším možném čase do bezpečí. Přesto ale cesta lidí proudících do úkrytu podléhá striktně symetrické dispozici, která pohyb do bunkru značně ztěžuje. Nepřehledná dispozice s osově se zrcadlícími se místnostmi, kdy jediný zdroj světla byly fluoreskující pruhy na zdech, zhoršovala orientaci celým prostorem. Přestože hlavní proud lidí hledajících úkryt bude proudit od nádraží z jihu, popř. jihovýchodu, jsou všechny čtyři symetrické vstupy dimenzovány stejně. Vertikální pohyb mělo urychlit Da Vinciho dvojité schodiště, které se nachází na všech čtyřech stranách dispozice. U něj můžeme sledovat další propracovaný detail dřevěného madla, který se zachoval v původní podobě dodnes.
9
10
KONOTACE “The structure elicited a sense of deep disquiet in me.”3 Princip counter-memorialu, popření minulosti a přenesení významu, je řešením pro překonání kultu ruin a nezdemolovatelné struktury. Jako counter memorial, by se dalo uvažovat i o obývání bunkru uměleckými skupinami a technoklubem a jejich činnost chápat jako manifest proti jeho historii. “In 1990 the techno and fetish scene entered the bunker, and if one were to believe those that were there, it seemed like a strange return to history that grim-looking people in leather coats carrying riding whips were suddenly making a reappearance there.” Christian Boros, 032c magazine
Nezničitelný betonový objekt s jen těžko upravitelnou vnější formou se pomalu začlenil do struktury města. Ze severního směru čelí bunkru hotel ze sítě Best Weastern Hotel tak přímo, že během prohlídky galerie můžete nahlédnout do jednotlivých hotelových pokojů. Tento vztah je bezpochyby reciproční. Konverze a přístup Christiana Borose k objektu se nesnaží popírat jeho historii (což do jisté míry ani není možné), množství zachovaných detailů a technického vybavení krytu dokládá traumatické svědectví z období druhé světové války. Ty potom v kombinaci s díly, často koncepčně vznikajícími pro konkrétní výstavní prostory zde, vytvářejí unikátní atmosféru. Válečný bunkr v centru Berlína z doby Třetí říše nyní obývá polský sběratel současného umění, který v něm provozuje soukromou galerii a na střeše má svůj luxusní bungalov.
Christian Boros, který bunker zakoupil a zrekonstruoval, v něm v současné době provozuje galerii současného umění, kde každé čtyři roky mění celou expozici. Prostory v nichž vystavuje jsou přizpůsobeny svým dílům, některé jsou prezentovány na principu white cube, na jiných je pořád znát jejich historie v podobě fluoreskujících pruhů nebo černých nátěrů z dob hudebního klubu. Umění, které je zde vystavováno se zcela vymyká představám o dokonalém umění Třetí říše, které mělo být vystaveno ve své době například v Domě umění v Mnichově. I to se dá vnímat jako určitou výpověď sběratele. Princip umístění bytu na střechu můžeme vnímat symbolicky. Superpozice bungalovu vytváří nové prostorové, ale hlavně ideologické souvislosti. Umístěním planu libre, potažmo moderny, nad rigidní struktury nacistického bunkru, můžeme považovat za definitivní pořážku Třetí říše. 3 Schmidt, Leoni. "Trauma architecture and art: Berlin’s Bunker Boros." South African Journal of Art History 33.1 (2018): 99-111.
11
12
Použitá literatura: Antoszczyszyn, Marek. "Manipulations of totalitarian Nazi architecture." IOP ConferenceSeries: Materials Science and Engineering. Vol. 245. No. 5. IOP Publishing, 2017. Schmidt, Leoni. "Trauma architecture and art: Berlin’s Bunker Boros." South African Journalof Art History 33.1 (2018): 99-111.
Art Under Construction - 032c. [online]. Copyright ©032c System GmbH [cit. 24.10.2019]. Dostupné z: https://032c.com/art-under-construction Sammlung Boros: the Berlin bunker converted into an art gallery gets updated Domus. 301 Moved Permanently [online]. Copyright © NOSHE [cit. 27.10.2019]. Dostupné z: https://www.domusweb.it/en/art/2019/05/21/sammlung-boros-a-bunker-collection.html
Narver, Jeffrey. The cultural propaganda of domination in Nazi Germany: Architecture as propaganda. Burnaby, Simon Fraser University. 1990. Tello, Verónica. Counter-memorial Aesthetics: Refugee Histories and the Politics of Contemporary Art. London and New York: Bloomsbury. 2016. Foucault, Michel. Language, Counter-memory: Selected Essays and Reviews. Ithaca: Cornell University Press. 1977. Mauk, Ben. "The Rise of the Private Art “Museum”." The New Yorker (2015). Rellensmann, Luise. "16. Converting Uncomfortable Heritage Inner-city Bunkers." A Reader in Uncomfortable Heritage and Dark Tourism: 216. Function Follows Form: How Berlin Turns Horror Into Beauty - Failed Architecture. Failed Architecture - Architecture and the Real World [online]. Copyright © Failed Architecture 2011 [cit. 24.10.2019]. Dostupné z: https://failedarchitecture.com/berlin-horror-beauty/ EUMiesAward. EUMiesAward [online]. Copyright © Hanns Joosten [cit. 17.11.2019]. Dostupné z: https://miesarch.com/work/140
13
14