Báječná školka 6/2013

6/2013

časopis pro všechny děti od 3 let

E M Á V Á P OZ N A K T Á Ř Í ZV

Cena 49

Kč

pro předplatitele 39 Kč

Báječný příběh JAK MATÝSEK A MAJDALENKA roztočili kolo mlýnský

Napsala Inka Rybářová Ilustroval Antonín Šplíchal

V Písmenkově začalo léto, venku ku svítilo sluníčko, ale cvalda Julda seděl v koutě knihovny a něco montoval ze staré stavebnice. „Pojď se s námi projít ven,“ lákala ho Majdalenka. „Nikam nejdu!“ bručel Julda. „Jenom bych vám dělal ostudu. Kalhoty mi jsou úzké, triko těsné a plavky malé.“ „To se musíš víc hýbat!“ poučoval ho brýlatý Pája a položil před něj knížku o vodních sportech. Z té najednou vypadl zlatý kroužek a roztočil se na zemi. Matýsek po něm hbitě sáhl, ale kroužek se klikatě kutálel mezi regály. „Chyťte ho!“ volala Majdalenka. Ale kroužek se točil a pospíchal stále rychleji a rychleji ven z knihovny.

Zadýchaní človíčkové ho dohonili až na louce u rybníka. Kroužek tam z hráze vletěl přímo do vody. Šplouch! Z vln vystrčil hlavu vodník Vodík a radostně s ním zamával. „Kde jste ho našli, človíčkové?“ „V knížce!“ bručel Matýsek. – „My knižní skřítkové v nich umíme najít mnoho užitečných věcí.

Zvlášť, když je tam někdo zapomene!“ „To je náš kouzelný vodnický náramek!“ vysvětloval vodník. „Při čtení jsem si s ním zvětšoval písmenka.“ „Jů, to on umí?“ divila se Majdalenka. „Ano, zvětší mnoho věcí,“ kývl hlavou vodník. „Půjčím vám ho, ale večer mi ho přineste zpátky,“ řekl a navlékl Majdalence náramek na ruku. Vtom ze ná zatáčky vyběhl zadýchaný Julda. „Nestačil jsem vám, protože mám malé boty,“ vymlouval se. „Tyhle?“ ukázala na ně Majdalenka rukou s náramkem. Najednou se boty začaly samy zvětšovat. b

4

„Teď už se ti bude pěkně šlapat!“ jásal Matýsek. „Tak jdeme někam na výlet!“ zavelel Pája a vyrazil podél potoka.

Po chvíli došli človíčkové až ke starému mlýnu. „Hmm, tady se nedá trénovat ani běhat!“ zlobil se Julda. „Není tu hřiště, ani běžecká dráha!“ Ale Matýsek ho neposlouchal a svižně vyšplhal na staré mlýnské kolo. To zavrzalo a malinko se pootočilo. Pak se Matýsek dal se do běhu. Utíkal na místě a kolo se mu pod nohama točilo. Julda na něho volal: „Seskoč! Já to chci zkusit taky!“ Když se vyškrábal nahoru na kolo, snažil se také utíkat, ale moc mu to nešlo. Funěl a námahou celý zčervenal. Uf, uf! Kolo se s ním točilo pomalu. „Kdyby tu teklo víc vody, šlo by mu to rychleji,“ přemýšlel nahlas brýlatý Pája. Majdalenka zvedla ruku s náramkem a ukázala na potok. Ten se začal zvětšovat, vody přibývalo a mlýnské kolo se roztočilo tak, že z něj Julda sletěl rovnou do vody. „Jů, postavíme takových mlýnských kol na cvičení víc!“ volal nadšeně. „V knihovně je malá stavebnice,“ vzpomněl si Matýsek, „z dílů a součástek postavíme celý sportovní mini areál.“ „Nic nemusíte stavět!“ mávl rukou Julda. „Už jsem to dneska v knihovně celé postavil sám!“ „Tak to přines a já to zvětším náramkem!“ nabídla se Majdalenka. „Ano!“ vykřikl Julda a uháněl k Písmenkovu. „Když chce, tak běhat umí!“ zasmál se Matýsek. A tak se navečer shromáždilo u starého mlýna plno zvědavých ččlovíčků. Zpráva o novém sportovišti se roznesla městečkem. Vždyť, kdo by do cvaldy Juldy řekl, že umí vymyslet tolik báječných věcí. Ono je pěkné udělat něco pro sebe, ale ještě lepší je vytvořit něco i pro ostatní. A to platí nejen v pohádkách…

KLUCI A HOLKY, OBRÁZKY K TÉTO POHÁDCE SI MŮŽETE SKLÁDAT JAKO PUZZLE NA ADRESE WWW.CASOPISBAJECNASKOLKA.CZ!

5

Básničky

Zaječí říkadlo My jsme malí ušáci, nemáme nic na práci.

Trénujeme běh a skoky přes pařezy, přes potoky.

Učíme se kotouly, nekoukáme na bouli.

Ježci Znáte ježky – chodí pěšky do lesa a do polí.

Koupíme jim koloběžky, ať je nohy nebolí.

14

Svatojánek Svatojánku, zanech spánku, slunce už má na kahánku.

Zasviť honem pod balkonem svatojánským lampionem!

Vstávej, brouku, přeleť louku, já tě chytím do klobouku!

Hlemýžď Kampak, copak? Vylez, šnečku!

Přestaň si hrát na sochu.

Když se schováš do domečku, zmeškáš jaro, lenochu!

Slípka Kropenatá slepička snáší bílá vajíčka.

Kde je snese, tam je snese: jedno v sadu, druhé v lese, třetí někam do koutku – vylíhni se, kohoutku!

UKÁZKA Z KNIHY: JIŘÍ ŽÁČEK DĚTEM, TEXT: JIŘÍ ŽÁČEK, ILUSTRACE: VLASTA BARÁNKOVÁ

15

Báječná zvířata Pískomilové Pískomilové jsou pouštní zvířata. Žijí v norách, které opouštějí až večer, kdy je chladněji. I v chovech jsou proto nejaktivnější v podvečer a brzy po ránu.

Velmi často se pískomilové stavějí V na zadní nohy. n

Pískomilové mají dlouhé chlupaté ocásky s malým střapcem na konci.

Sameček samičce pomáhá pečovat o mláďata. Ta už od tří týdnů začínají jíst pevnou stravu (semínka, zrní, čerstvé ovoce nebo zeleninu).

24

UKÁZKA Z KNIHY: MOJE PRVNÍ ENCYKLOPEDIE  ZVÍŘATA, TEXT: CLAIRE WATTS, ILUSTRACE: LOUISE VOCE

Puntíkovaná žába Dokonči kreslený vzor na této a následující straně a pak žábu vystřihni. d

Vystřihni obrys podle plné čáry a pak udělej rýhy ve všech ohybových čarách.

d Přehni žábu podélně tak, aby byl vzor sch schovaný uvnitř a podle uvn návodu na náv obr obrázku vystřihni otvor vys vor pro její ústa. a.

d

Zmáčkni šikmé čáry kolem úst, a pak žábu rozevři.

Znovu ji ohni uprostřed tak, aby byl vzor zvenku a žába k tobě stála čelem. Vytáhni jí ústa tak, aby vypadala otevřená.

d Ohýbej tělo žáby dovnitř, dokud sama nebude stát.

Přelož její d Pře

Zde stříhej podle plné čáry. čár

hor horní končetiny kon dolů přes tělo, jak tělo vidí vidíš na obr obrázku.

Namaluj jí na horní končetiny červené a žluté puntíky a pozadí vybarvi jedovatě zelenou barvou.

25

Zpíváme písničku Krávy, krávy

kli

nk kli

32

nk

Krávy, krávy, jak si vlastně povídáte?

Krávy, krávy, jakou máte řeč?

Bú, bú, bú, bú, bú, bú, bú, bú, bú, bú, bú, bú, bú, bú, bú, bú, bú, bú bú, bú, bú, bú, bú, bú, bú, bú, bú bú, bú, bú, bú, bú, bú, bú, bú, bú.

Pejsci, pejsci, jak si vlastně povídáte?

Pejsci, pejsci, jakou máte řeč?

Haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf.

b bú,

sss,

ú

sss

Kočky, kočky, jak si vlastně povídáte?

Kočky, kočky, jakou máte řeč?

Mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau.

Hadi, hadi, jak si vlastně povídáte?

Hadi, hadi, jakou máte řeč?

Sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss, sss.

haf, h

af

Němé tváře, jak si vlastně povídáte?

Němé tváře, jakou máte řeč?

Bú, bú, bú, bú... haf, haf, haf, haf... mňau, mňau, mňau, mňau... sss, sss, sss, sss...

mňa

u

UKÁZKA Z KNIHY: PÍSNIČKY O ZVÍŘATECH, TEXT: ZDEŇEK SVĚRÁK, HUDBA: JAROSLAV UHLÍŘ, ILUSTRACE: VLASTA BARÁNKOVÁ

33