Nevzdávej to!

¡Nevzdávej, to! ¡Nevzdávej, to!

Gabriele

Nevzdávej to!

Mnozí lidé jsou jako by byli traumatizováni, když slyší slovo „Bůh“. Toto poselství „Nevzdávej to!“ nemá s církevními institucemi nic společného, nic s církevním bohem, který má být představován uměle stvořenými předměty, který údajně potřebuje pro modlení pomocníky, kteří po církevně-institucionálním svatořečení mají před Bohem vyprošovat požadavky lidí. V toto věřit ale znamená, být závislým na slepých vůdcích, vedoucích slepé. Učení Ježíše z Nazaretu říká přeci něco docela jiného, totiž, že všechno, co Ježíš učil, dává smysl. Učil nás Otčenáš a učil, že člověk může v modlitbě velice dobře vést rozhovor s Bohem, s Jeho a s naším

Otcem.

V Otčenáši nám, lidem, Ježíš Nazaretský

přiblížil Boha, našeho nebeského Otce, k němuž se bezprostředně můžeme a máme modlit, bez církevních prostředníků.

Právě Otčenáš je pro jasně myslící lidi poučný, pokud člověk věří ve vyšší inteligenci a z modlitby Otčenáše nedělá modlitební mlýnek, tedy nedrmolí ji bez citu a úcty před Nejvyšším.

Bůh, Otec nás všech, nevedl lidi do chrámu z kamene, neboť už skrze svého proroka Izaiáše řekl (66,1): „Mým trůnem jsou nebesa a podnoží mých nohou

Země. Kde je pak ten dům, který mi chcete vybudovat?

Svobodný duch, duch pravdy tedy nežije v kostelech z kamene. Ježíš Kristus nás vedl k nám samým výstižnými slovy, že člověk je Boží chrám a že Bůh přebývá v něm.

Jeho odkaz na tichou komůrku, abychom se v tichu modlili k Bohu, našemu

nebeskému Otci, který přebývá v nás, nám dává sílu v úzkostech, starostech a nouzi, protože v tiché modlitbě je síla a pomoc.

Ježíš řekl (Mat. 6,6): „Když se modlíš, vejdi do své komůrky, zavři za sebou dveře a modli se ke svému Otci, který zůstává skryt. Tvůj Otec, který vidí,co je skryto, ti to oplatí.“

Kdo se orientuje učením Ježíše Nazaretského, ten chápe téma „Nevzdávej to!“, což mimo jiné stanoví zaměřit se na učení Ježíše Nazaretského.

„Nevzdávej to“ jsou dvě slova, promlouvaná do našeho srdce. Mají velice hluboký význam pro ty lidi, kteří věří ve vyšší moc, která dlí v nás a je schopná v hojnosti darovat sílu, pomoc a podporu.

„Nevzdávej to“ znamená: Pevně se držte

Toho, který přebývá ve Vás, v nás všech, svobodného ducha lásky.

Nevzdávej to! Modli se k Němu v tiché komůrce! Modli se k Němu v těžkých dobách, právě tehdy, když hrozí, že se může šířit zoufalství.

„Nevzdávej to“ přispívá k tomu, abychom našli vnitřní rovnováhu, klid a harmonii, čímž smíme zažít, že Bůh je přítomný.

Nevzdávej to! Modli se k Bohu, aby ses vypořádal s nečistými pocity a myšlenkami. Modli se k Bohu v zoufalství, nemoci a nouzi. Modli se k Bohu, abys dosáhl míru, svobody a naplnění smyslu života. Nepřestávej!

Nevzdávej to! Modli se k Bohu v sobě, abys získal novou orientaci v pocitech a myšlenkách, v celkovém chování. Modli se k Bohu za vhled, přehled, svobodu a veselou mysl.

Neustávej! Bůh je světlo, Jeho světlo tě chce osvítit!

Nevzdávej to! Drž se věčné moci v sobě, neboť ty jsi Boží chrám a Bůh v tobě je věčný zdroj věčného života.

Nevzdávej to! Zůstávej s Bohem, i když tě sužují pochybnosti o Něm. Přesto všechno se Ho pevně drž, protože On dává sílu a stojí při tobě. Nepřestávej, protože odněkud k tobě přijde paprsek světla!

Nevzdávej to, i když se zdá, že tě všichni opustili. Budiž ti jasné: Jeden je s tebou, Jeden tě zná, Jeden miluje tvou pravou bytost. Jeden ti dá sílu a dodá ti odvahu.

Je to duch tvého, našeho, nebeského Otce v tobě, v nás všech. Proto: Neustávej!

Nevzdávej to! Hluboko v prazákladu každé duše je mocný poklad, který neúnavně dává a dává.

Nevzdávej to! Modli se i tehdy, když tvé modlitby nemají téměř žádnou hloubku.

Modli se, nepřestávej! Nepřestávej! Modli se za dobrotu a pochopení vůči tvým bližním. Modli se za to, abys i v negativním našel něco pozitivního, protože všechno má dvě strany.

Nevzdávej to! Modli se v tichu, když jsi sám, neboť Ježíš Nazaretský nás učil, co bychom neustále měli mít na paměti:

„...Jdi do své komůrky, když se modlíš, a zavři dveře. Pak se modli ke svému Otci, který je skryt. Tvůj Otec, který vidí i to, co je skryto, ti to oplatí.“

Nepřestávej stále více rozvíjet dobrotu a mír. To ale neznamená, že bys neměl oslovit to, co je jasně nebezpečné, nečisté a dokonce škodlivé. Avšak mělo by to probíhat s pochopením, dobrou vůlí a tolerancí, protože ten, kdo získal vhled, ví, že ve všem negativním je i něco pozitivního. Proto - nevzdávej to, zachovej klid a věz: Je důležité, než začneš mluvit, nejdřív zvažuj a měř a až potom říkej nebo dělej, co je důležité a co ten druhý,

tvůj bližní, je v danou chvíli schopen přijmout.

„Nevzdávej to“ znamená hlavně v rozhovorech s druhými se řídit jemným pocitem, aby bylo možné najít společné řešení i v těžkostech, problémech a starostech, jak v tom, co se týká nás, tak i ve vztahu k druhým, abychom pomohli. Byl by to zisk pro všechny, kdyby se nám podařilo bližnímu pomoci a kdyby také on, pokud si to přeje, našel osobní řešení.

Každý den bychom se měli stát svým vlastním učněm, abychom se naučili, co nám říká náš den, a že toto všechno jsou poselství dne, které mají své obsahy, protože všechno, ale opravdu všechno, spočívá ve vysílání a přijímání.

To, co přináší den, je tedy poselstvím, je vysíláním pro nás, protože je to náš den, den každého jednotlivce. Chceme-li vědomě naslouchat a prožívat, co se nás týká, pak bychom měli otevřít svoji

„denní poštu“, což znamená, zpětně se ptát sám sebe, co znamená obsah daného poselství. V každém denním poselství je obsažena odpověď i řešení, i když nás osloví někdo druhý nebo třetí nebo když slyšíme, co se mluví o druhých. To, co se nás při tom dotkne, nebo nás dokonce rozčílí, to je poselství pro nás, to nám chce něco říct.

Zopakujme si: Obsahy pocitů, myšlenek a slov každého jednotlivého člověka jsou poselstvím, jsou vysílacími potenciály.

Ptáte se, kdo přijímá naše vysílané potenciály a potenciály těch ostatních? Každý

člověk přijímá to, co vysílá, to je jeho vysílací frekvence, jeho vlnová délka.

Každý den bychom si tedy měli položit otázku:

Co vysílám? Co je obsahem mých pocitů, citů, myšlenek a slov? Komu to vysílám?

Co to asi je, co u druhých zesiluji mými vysílanými pocity a myšlenkami? A co oni vysílají zpět, co zase já přijímám? Protože

to by se mohlo zesílit v mých pocitech a myšlenkách, protože stejné vlnové délky se spojují se stejnými frekvencemi. Ptáte se, komu vysíláme a kdo zprávu přijímá? - Každý člověk přijímá to, co vysílá. A to na stejné vlnové délce. Proto to znamená: Pozor! Každý den je tvůj den. Co vysíláš a co přijímáš?

Kdo by to tu a tam nezažil, že najednou máme myšlenky, o nichž si řekneme: „Co to má znamenat?“ Místo toho, abychom je prozkoumali a našli v nich odpověď a řešení, myslíme, myslíme a myslíme, ale často stejným a podobným směrem dál.

Záleží jenom a pouze na nás, na každém z nás, jaké budou pochody našich pocitů a myšlenek. Je-li naše vyjadřování, jsou-li naše programy negativní, pak tomu bude odpovídat přijímání toho negativního. Jeli náš potenciál vysílání pozitivní, pak také budeme přijímat to pozitivní. Takže záleží jenom a pouze na nás, a ne na tom, co si myslí a co vysílá náš bližní.

Proto jsme zase znovu u našeho tématu:

„Nevzdávej to!“

„Nevzdávej to!“ nás má povzbudit, abychom se obrátili na vesmírný vysílač – na Boha, na tu nejvyšší inteligenci, na mocnou sílu v nás. Vesmírný vysílač - Bůh - ví o všech věcech. Nalaďme se na Něj, přičemž se pozvolna budeme stále více ve všem, co myslíme, mluvíme a děláme, orientovat zákonitostmi života.

Jako měřítko bychom si mohli vzít na příklad přikázání Boží skrze Mojžíše a učení Ježíše Nazaretského, především Jeho

Kázání na hoře. Pak budeme vysílat to pozitivní a přijímat to pozitivní, v čemž je obsažena pomoc a řešení, protože Ten, který v nás přebývá, Kristus Boží, je neustále přítomen, aby nám sloužil a pomáhal. Proto: „Nevzdávej to!“

Nepřestávej v nouzi, těžkostech, problémech a starostech.

Nepřestávej ani tehdy, jsi-li dnes naprosto zoufalý a sklíčený a myslíš si, že tě všichni, naprosto všichni, opustili. Můžeš věřit tomu: Jeden tě nikdy neopustí – ten Věčný, Bůh v tobě, jenž je láska.

Proto to nevzdávej! Neustávej, protože ve všem je pozitivní síla, která je silou Boží. V každé situaci pomáhá věčný vesmírný vysílač lásky, Bůh. A proto: Nevzdávej to!

Měli bychom si navyknout častěji přemýšlet o energii, protože všechno, ale naprosto všechno, spočívá na energii.

Proto otázka na nás: Kolik energie má můj vysílací potenciál? Protože tomu odpovídá jeho dosah.

Další otázka, kterou bychom si mohli položit: Co vysílám a co ode mne přijmou druzí, které svým potenciálem vysílání mohu dosáhnout? A co budou oni vysílat zpět, co já budu přijímat?

Pomysleme, že není bez nebezpečí, co my a každý jednotlivec, denně v poselstvích vysíláme. Jednou se k nám tyto

energie vrátí. I tímto způsobem se může vytvořit kauzalita nebo i kauzální řetězec příčiny a účinku, setby a sklizně. Přijme-li například někdo naše negativní vysílání, nebo je-li jich dokonce více, kteří vysílají a přijímají na stejné vlnové délce, a my tím jejich negativitu zesílíme a on se na základě toho třeba dopustí nějakého protiprávního jednání, pak jsme s ním svázáni tou částí našeho vysílání, která ho ke špatnému jednání svedla. Proto pozor! Negativní přitahuje to negativní a zesiluje se. Pozitivní přitahuje to pozitivní a zesiluje se také.

Jak bylo řečeno: Všechno, naprosto všechno, se nám jednou vrátí – jak negativní, tak i to pozitivní. Co každý ze svého života udělá, o tom rozhoduje každý sám. Buď se obrátíme k vesmírnému vysílači, k Bohu v nás a najdeme v situacích všedního dne pozitivní řešení a očistíme naši negativitu, čímž také přijímáme stále více pozitivní síly, nebo připustíme nedobrý vývoj.

Kdo zůstává u negativního cítění, myšlení a mluvení, musí se smířit s tím, že přijímá i to negativní. Právem lze říci, že každý člověk je strůjcem svého štěstí.

Ne nadarmo nám dal Bůh skrze Mojžíše přikázání. Ne nadarmo byl Boží Syn v Ježíši Nazaretském u nás lidí, aby nám přinesl pozitivní poselství života, které je jako koncept života v Kázání na hoře.

Boží přikázání a Ježíšovo učení nás vede k tomu, abychom se orientovali na vesmírný vysílač, na věčně svobodného

Ducha, protože jedině od svobodného Ducha, toho pravého Boha, přichází pomoc, takže jsme schopni poznat, co my, každý jednotlivec, se má učit, aby dosáhl vyšších hodnot, které jsou důležité. Poukazují na to, jak můžeme například při jednání s našimi bližními nebo v různých denních situacích nacházet pozitivní řešení, která v sobě

skrývají další vývoj.

Mocný vesmírný vysílač Bůh zahrnuje

i život světa zvířat a rostlin; celá Země je naplněna Jeho poselstvím. „Nevzdávej to“ tedy znamená, ve všem, s čím se člověk setká, nejdřív zachovat klid, abychom se obrátili k vesmírnému vysílači, Bohu, který jediný je pomocía to v každé situaci.

Bůh, Duch našeho nebeského Otce, který ví o všech věcech, chce stát při nás a pomáhat nám, i když ne vždy tak, jak bychom to měli rádi. On, mocný Duch, ví, co je dobré nejdříve pro duši a potom pro člověka.

Pro toho, kdo by se chtěl učit jak dosáhnout vyšších hodnot, přeprogramovat svůj potenciál vysílání na pozitivní, ten se může orientovat mimo jiné také podle svého centrálního nervového systému.

Neboť kdo se naštve, jakmile jeho klid takzvaně dostane ránu, může si být jistý, že jeho fyzické tělo přijalo poselství. To znamená, že bychom měli analyzovat naše pocity a myšlenky, abychom zjistili, 14

co je obsahem tohoto poselství pro nás.

Jestliže bychom měli usilovat o novou orientaci v našem životě, tak bychom se museli pustit do takzvaného přeprogramování ve vzorcích našeho myšlení. Při každé nové orientaci, která má nevyhnutelně za následek přeprogramování, bychom měli jako první, upřít své myšlenky na vesmírný vysílač, na Boha. Kdo usiluje se silami Nejvyššího o vyšší hodnoty, ten brzy pozná, že kdyby do jeho oblasti pocitů chtěla vniknout nedobrá zpráva, mohlo by se v něm rozeznít následující poselství: „Nedej se! Já, vesmírná láska a moudrost stojím při tobě. Rozpoznej svůj potenciál vysílání a očisti ho od nedobrého. Obrať se k vyššímu energetickému potenciálu, abys mohl přijímat z vysílaného bohatství, což jsem Já, vesmírný vysílač, všudypřítomný

Duch, Bůh.“

Každý člověk - pokud chce a využívá své dny k tomu, aby se naučil dát si z denních situací novou orientaci – časem

zažije, že v něm ožije přání, být veden vnitřním zdrojem, který dává dobro, ohleduplnost, podporu a pomoc. To ale také znamená každodenní disciplinovanost, dobré hospodaření se svými silami, abychom dosáhli vyšších, tedy pozitivních sil, které mají odpovídající pozitivní poselství.

Budiž opětovně řečeno: Ať je chování člověka pozitivní či negativní, všechno, naprosto všechno, si určuje každý člověk sám svým cítěním, myšlením, mluvením a konáním.

Proto stále znovu ta výzva k denní nové orientaci: „Nevzdávej se!“, protože pozitivní vesmírná inteligence, Bůh, sídlí vtobě.

My lidé si často myslíme či říkáme příliš rychle, že tímto nebo oním neřešeným problémem nebo tou či onou nedobrou situací je vinen ten druhý. Zřídka hledá

člověk v tom negativním svůj podíl. Jestliže se ale stáhneme a nejdříve přemýšlíme, než začneme mluvit, zjis-

tíme velice brzy, že také my neseme svůj podíl na tom, co máme řešit.

Slova jako „Nevzdávej se, neustávej!“

mohou vést k tomu, že se časem stáváme citlivější a nalézáme cestu k sobě za aktivního uvědomování si: „Nenechám toho, protože vesmírný vysílač, Bůh, láska, dobrota a pomoc, vysílá ve mně a já

smím přijímat Jeho všeobjímající milosrdenství.

Co je třeba dělat, abychom se spojili s pozitivními silami, tedy abychom je přijímali? - Jediné účinné opatření je přeprogramování našeho vysílaného potenciálu. Nové programování by znamenalo skutečně prozkoumat obsah Desatera Božích přikázání a Ježíšova Kázání na hoře.

K nové orientaci našeho života bychom neměli Desatero Božích přikázání a Ježíšovo Kázání na hoře pouze číst, tak jak se běžně čte kniha, nebo je dokonce jen prolistovat. Nová orientace vyžaduje uchopit hloubku Božích přikázání

a Ježíšova Kázání na hoře a zároveň

s jejich obsahem porovnávat své myšlení, mluvení a konání. Protože jenom tak dojdeme ke zjištění, co si každým okamžikem myslíme a jak můžeme náš potenciál vysílání vylepšit.

Spousta lidí sotva přemýšlí o tom, co denně vysílá a v souladu s tím přijímá. Dnešní svět se podobá sudu se střelným prachem, přičemž střelný prach je potenciál agresivity mnoha lidí. Když agresivita je vysílacím potenciálem, čeho jiného se lidé mohou dočkat, než zase jenom agresivity? Kam to vede, když se vysílá stále stejné nebo podobné? V různých situacích se z toho může vyvinout například rvačka nebo krádež, války, vražda či smrtelný úder. Není tedy bezpečné vysílat to, co žije jako negativní potenciál v našich myšlenkách.

Dnes už je známo, že i myšlenky jsou energie, které z nás vycházejí a nakonec do nás opět vcházejí.

Neříkejte prosím unáhleně: „Moje myšlenky jsou zdaleka v pořádku!“ - Ale nemylme se! Tu a tam zdání klame.

To pochopíme teprve tehdy, když se podíváme do myšlenek, co za nimi nebo pod nimi probíhá. Člověk to někdy pře-

jde jako pouhý pocit nebo dokonce stísněnost - což je ale také energie, která se počítá. Časem se člověk stane tím, co vysílá. To je obraz jeho charakteru, který v tak mnohých situacích ani nelze skrýt.

Proto každý stojíme každý den před otázkou: „Vzdám to, nebo to nevzdám?“

Tou jedinou jistotou je na každý pád vesmírný vysílač, vesmírná inteligence, kterou v západní části světa nazýváme Bůh.

Jak už bylo řečeno, každý z nás si určuje svůj pozemský život sám, protože každý

sám je zodpovědný za své myšlení, mluvení a konání. Proto stále znovu ta výzva:

Nasměrujte se na vesmírný vysílač, na Boha a programujte podle toho své životní programy v souladu s tím, co nám dal

Bůh skrze Mojžíše a Ježíš ve svých učeních, především v Kázání na hoře.

Mnohý z nás asi zjistil, že z vnějšku sotva přijde pomoc. Nakonec každý jednou pozná, že skutečná pomoc, která přináší podporu a útěchu, přichází jedině od Boha, vesmírného vysílače, Boží lásky a lásky k bližnímu, který vysílá v nás, v prazákladu každé duše, tedy v každém člověku.

Přemýšlejte také moudře o náboženstvích, které propagují Boha, Věčného, jako trestajícího a kárajícího Boha. Ve skutečnosti se trestáte Vy sami. Vy sami se trestáte svým negativním vysíláním, svým negativním přijímáním, což za jistých okolností podněcuje k nesprávným činům proti Bohu.

Nespouštějme z naší mysli, že ten opravdový věčný vysílač je dobrota, láska, milosrdenství, pomoc v každé situaci.

Je to svobodný, věčný Duch, který vysílá v prazákladu každé duše. Jenom ten člověk přijímá z pramene věčného Bytí,

od svobodného Ducha, který se orientuje na Boha a podle toho směruje svoji vysílací frekvenci.

Leckdo se ptá, kde se asi u člověka nachází ta vysílací a přijímací stanice. Vysílací a přijímací stanice je u každého

člověka mozek. Obsah našeho cítění, vnímání, myšlení, mluvení a konání zadáváme do mozku. Obsahem našeho cítění, vnímání, myšlení, mluvení a konání zásobujeme tedy svůj vysílač, mozek.

Záznamy v mozku jsou jako rozhlasové a televizní programy, protože ukládáme převážně v obrazech. To je potom také naše vlnová délka. Náš mozek dává své programování dál svému – tedy našemu – fyzickému tělu a navíc naší duši. Z toho se vyvíjí - jak už bylo řečeno - náš charakter, vyvíjejí se naše charakterové vlastnosti, které utvářejí naše fyzické tělo. To je potom zjev člověka.

Dejme tomu, že člověk by dnes skonal.

Pak by byla duše, která opustila tělo, dnes stejná. Po skonu člověka je duše tím, čím byla jako člověk. Jestli jste dnes prostý člověk nebo ozdobený tituly a prostředky, ihned po smrti vašeho těla jste potom Vy, člověk, duší bez titulů a prostředků, vyloženě jenom duše a nic jiného. Proto má každý den našeho pozemského bytí svůj význam. Neboť tak, jak strom padne, tak zůstane ležet. A každý okamžik je rozhodující, protože každý člověk každým okamžikem vysílá a přijímá.

Zamysleme se ještě jednou nad tím, co je pro každého z nás důležité, aby nás utvářelo: Čím častěji vysíláme stejné nebo podobné programy, tím více se potencují energie stejného druhu v našem mozku a v našem těle. Totéž přijímá i naše duše, jemnohmotné tělo.

Zopakujme si:

Tak, jak dnes dopoledne znějí naše programy, takové zůstanou, když náhle naše tělo třeba odpoledne skoná. Duše je stej22

ná jako byl člověk. I strom, který byl dnes

pokácen si udrží stejnou podobu. Nemysleme si tedy, že jednou, až zemřeme, budeme jiní. Žádná duše si s sebou z tohoto světa nemůže nic vzít. Její jediné cestovní zavazadlo jsou programy, které jí bývalý člověk naložil.

Stále častěji bychom si měli položit

otázku: Kdo jsem dnes? Kým budu zítra?

Hodně lidí je toho názoru, že žádné zítra nebude, že budou dál žít v genech svých dětí a vnuků. Měli bychom se zeptat, jestli geny, které jsou hmotné, jsou tak rozhodující? Bylo by přeci nefér, abychom programy, které si dnes nahromadíme, předávali našim dětem a vnoučatům, které by je pak měly nést a případně je měly odstranit.

Po našem skonu jsme duší. A jak řečeno, jak strom padne, tak zůstane ležet. Proto bychom dny měli využít s vědomím: Kdo jsem? A kým budu zítra? Protože nikdo neví, kdy ten strom padne.

„Neustávej!“ znamená, denně se stále více obracet k vesmírnému vysílači, Bohu, který nám dal skrze Mojžíše Desatero a přes Ježíše Kázání na hoře. Nikdy to nevzdávejte! I v těžkých chvílích se ponořte do modlitby. Proste o pomoc!

Věřte v mocnou sílu, která by chtěla stát při Vás!

Jestliže třeba dnes žádnou pomoc necítíte, možná ani zítra ne, jednou k Vám dojde malý paprsek naděje, malé světélko, které se ve vás rozhoří. To je Duch, který vás volá. Je to Boží láska, která se Vás dotýká. V tomto malém světélku

probleskuje naděje a důvěra. Neuhaste ten malý ohýnek - neustávejte! Modlete se a proste. Nevzdávejte to!

Ve Vás je věčný život a věčný život je láska, dobrota, pomoc a podpora; je to stále přítomné, je to Bůh, ten Všejediný.

Nezůstávejte v lidských nebezpečných zónách. Rozhodněte se pro vytrvání v klidném vědomí, že odněkud přijde

světélko, které dává naději, důvěru, pomoc a podporu.

Jako motto v sobě mějte živé: Nevzdávej to! - Nevzdávejte to, je jedno, jak je den temný, jak zasmušilé jsou hodiny, které se často zdají beznadějné. Probuďte v modlitbě důvěru, probuďte světélko v sobě. Věřte v mocnou sílu! Modlete se k ní! Chcete-li, vezměte si do ruky Desatero Božích přikázání a Ježíšovo Kázání na hoře – podívejte se do nich. Dovolte Desateru a Kázání, aby se ve vás rozezněla a náhle zachytíte slovo, které k vám promluví. Držte se toho pevně. Nenechte tuto výpověď zmizet! Je to to světélko, malý plamínek, přinášející pomoc a podporu - pokud se zpětně doptáte na své chybné chování a odstraníte svůj podíl na tom temném a bezútěšném - a to silou

Krista Božího. Brzy poznáte, že ta jednoduchá slova „Nevzdávej to“ jsou pokladem z nebes.

Doporučujeme:

Desatero Božích přikázání. Život

prakřesťanů

Výňatky z absolutního zákona nebes.

Konkrétní pokyny pro každodenní život.

82 s., 59,- Kč

Kázání na hoře. Život podle zákona

Božího

Nadčasové, konkrétní pokyny, které nám

pomohou stát se vyrovnanými, mírumilovnými a dynamickými lidmi.

115 s., 59,- Kč

Vnitřní modlení.

Modlitba srdce. Modlitba duše.

Modlitba éterická. Modlitba léčivá.

91 s., 79,- Kč

Edice Poselství Pravdy - zdarma

Boh v nás

19 s., slovensky

Reinkarnace. Milosrdný dar života

32 s.,česky

Ježíš a zvířata

16 s., česky