Adolf Hitler - Projevy

PROJEVY Adolf Hitler

ADOLF HITLER

PROJEVY

guidemedia

Adolf Hitler

PROJEVY

Vydalo nakladatelství guidemedia etc v Brně roku 2012.

Redakce a překlad Pavel Kamas Redakční spolupráce, grafická úprava a sazba Lukáš Novák Odborná a redakční spolupráce, předmluvy k projevům Lukáš Beer Tisk Bookprint Kft Gyôr guidemedia etc s.r.o. www.guidemedia.cz www.hitlerovyprojevy.cz ISBN 978-80-905310-1-7

OBSAH 7

Předmluva

27

Odpověď Rooseveltovi

141

Mírová výzva Anglii

15 99

187 213 237 265 287 315 353 371 405 439 455 479 505 551 595

Vůdce jako řečník Válka s Polskem a navrácení města Danzig Proč Anglie chce válčit a Německo budovat Odpověď na Chamberlainovy plány K 20. výročí založení NSDAP

Dílo zimní pomoci německého národa

Na výroční slavnosti hnutí v Löwenbräukelleru K dělníkům zbrojovky Borsigwerke Novoroční projev

K 8. výročí převzetí moci

Kdo chtěl válku na Balkáně Zahájení východní fronty Důvod války s Ruskem

Boj evropských národů proti bolševismu Zúčtování s Rooseveltem

K 9. výročí převzetí moci Osudový boj dvou světů

627

Doslov

651

Bibliografie

639

Slovníček pojmů

PŘEDMLUVA Lukáš Beer

PŘEDMLUVA

Světový knižní trh nabízí bohaté množství titulů, pojednávajících o ideologických, politických a vojenských postojích Adolfa Hitlera a jeho činech. Poválečná historiografie se nezřídka také pokoušela i o vytvoření věrohodného psychologického profilu nacionálněsocialistického Vůdce. Jeho programový spis Mein Kampf, který má poskytovat ucelený obraz o Hitlerově světonázoru, byl po válce v mnoha zemích znovu vydáván, stejně tak i v České republice na přelomu tisíciletí. Může se tedy zdát, že všechno bylo již řečeno. Při tom všem však uniká jeden z hlavních fenoménů spojených se jménem Adolfa Hitlera – jeho umění řeči, sdělení myšlenky, umění projevu. Díky těmto schopnostem získával miliony svých příznivců všech společenských vrstev a stavů, ať už na komorních setkáních v mnichovských hospodách či na pozdějších statisícových shromážděních. Ale i to není pro českého zájemce o studium tehdejší doby ničím novým. Víme však, o čem Adolf Hitler mluvil, víme, co bylo obsahem jeho projevů?

Ještě předtím, než se čtenář pustí do četby, je žádoucí, aby se seznámil s některými historickými skutečnostmi, jakož i samotnou prací autorského a redakčního týmu, který za touto knihou stojí.

Co se týká tvorby prvního českého knižního vydání projevů Adolfa Hitlera, vycházel redakční tým jednak ze znění dobové 8

LUKÁŠ BEER

textové originální německé předlohy, vydané povětšinou jako souhrnné publikace a sbírky centrálním vydavatelstvím NSDAP v Mnichově, jednak z dochovaných audiovizuálních a zvukových záznamů a také z dobového říšskoněmeckého tisku. K metodice práce při sestavování textových výstupů pro české znění je nutné podotknout, že při srovnávání textových a autentických záznamů byly zjištěny drobné odlišnosti, v některých případech narážíme i na případy, kdy jsou dobové audiozáznamy sestříhány tak, že bez současné kontroly pomocí originální textové předlohy je téměř nemožné tento rozdíl odhalit. V takových případech se považoval za směrodatný dobový textový originál.

Není úkolem této knihy analyzovat, přezkoumávat dobové Hitlerovy projevy, nebo s nimi dokonce věcně či názorově jakkoliv polemizovat. To už by ostatně nebylo proveditelné už jen z toho důvodu, že řečnické vývody Adolfa Hitlera tématicky zahrnovaly tak širokou škálu oblastí, že by odpovědné rozbory vyžadovaly skutečně nebývale zevrubnou a možnosti této publikace zdaleka přesahující práci. Kdybychom se kupříkladu zabývali argumenty, které Adolf Hitler vyjmenovává ve svém provolání k národu dne 22. června 1941, kdy vypukla válka se Sovětským svazem, a chtěli je hodnotit a analyzovat z hlediska odpovědné historiografie, musel by tento diskurs zákonitě svým rozsahem několikanásobně přesahovat rámec této knihy.

Uvažme, že vědecko-historická polemika ohledně domnělých či skutečných Stalinových záměrů vojensky napadnout Evropu, tj. otázka tzv. Hitlerovy preventivní války, byla doposud předmětem nesčetného množství publikací, pojednání, studií a sporů světových historiků zvučných jmen.

Stejně tak vydavatelé knihy zcela záměrně upustili od jakýchkoliv pokusů hodnotit předkládané projevy, jak z hlediska správnosti či nesprávnosti řečníkem uváděných názorů 9

PŘEDMLUVA

a tvrzení, tak z hlediska momentální řečníkovy motivace či taktiky. Jediným, ale zato naprosto závazným nárokem autorů knihy bylo, předložit čtenáři v autentické podobě to, co bylo ve skutečnosti řečeno. Dnešní čtenář se tak dostává do pozice dobového svědka, který má ovšem navíc tu podstatnou výhodu, že si na základě dostupných informací, zakládajících se na nejnovějším stavu historického bádání, může předkládaný materiál jako nefalšovaný dokument zařadit do neoddiskutovatelných souvislostí a řečníkova tvrzení s těmito fakty kriticky porovnat.

Z období mezi dubnem 1939 a listopadem 1942 se datuje více než padesát projevů Adolfa Hitlera (jak veřejných, tak pouze rozhlasových). Tato kniha nyní předkládá výběr osmnácti z nich. Určitá část projevů byla přednášena každoročně ve stanovené památné a výroční dny (například 30. ledna – výročí převzetí moci v roce 1933, 8. listopadu – výročí neúspěšného pokusu o převrat roku 1923), jiné většinou při různých historicky podmíněných příležitostech. Projevy jsou za sebou řazeny chronologicky podle data v jednotlivých kapitolách. Pro zpětnou usnadněnou orientaci obsahuje každá kapitola stručný heslovitý tématický přehled textového pojednání daného projevu.

Následuje úvod, který většinou pouze vystihuje obsah projevu ve zkrácené podobě. Na tomto místě je obzvlášť nutné podotknout, že se jedná vždy o souhrn projevu sestavený „z pohledu řečníka“ a nikoliv o odborný rozbor či výklad textu vydavatelů knihy. Konstatování, uvedená v textu, jsou pouze komprimací údajů a myšlenek, které řečník v daném projevu jmenoval a vyjádřil. Pokud se v tomto úvodním textu uvádí navíc konkrétní fakt nebo konkrétní datum, číslo apod., neuvedené v samotném projevu, pak se jedná pouze o upřesnění nesporných tvrzení a skutečností uvedených v následujícím citovaném textu. Pro celkovou přehlednost a lepší možnost orientace v textu projevu 10

LUKÁŠ BEER

se někdy v předmluvě uvádí i okolnosti či příležitosti, za kterých se daný projev konal. Hovoří-li Hitler v konkrétním projevu o historických souvislostech, je tu a tam čtenáři úvodem sděleno, o jakých událostech hovořil, aniž by přitom byl podáván nadbytečný podrobný historický výklad.

Určitou výjimku tvoří úvodní pojednání, která se zaměřila poněkud podrobněji na tématiku německo-polských vztahů v meziválečném období a na otázku problematiky postihování české menšiny v Polsku, jež se taktéž stala předmětem zmínky jednoho z nevýznamnějších projevů Adolfa Hitlera z roku 1939. Vzhledem k tomu, že se v obou případech jedná o tématiku, s kterou česká laická veřejnost není zpravidla dostatečně obeznámena, považoval autor za vhodné tyto údaje a historické informace do úvodních textů zařadit. Týká se to zejména problematiky neutěšených národnostních poměrů předválečného Polska, kterou se Hitler zevrubně a opakovaně zabýval ve svých projevech. Vzhledem ke skutečnosti, že tyto události bezprostředně předcházely rozpoutání 2. světové války a nejsou dosud české veřejnosti zpřístupněny v dostačující formě, nelze tyto okolnosti v žádném případě přehlížet. Jiné historické souvislosti jsou pro čtenáře lépe zjistitelné a ověřitelné z jiných dostupných zdrojů, a tudíž nebylo žádoucí je v úvodních textech zvlášť uvádět. Hitler ve svých projevech příležitostně zmiňoval i další všeobecně neznámé historické skutečnosti, a proto byl i doplňujícím informacím k těmto údajům dán tu a tam prostor, ale zdaleka už ne v tak rozsáhlé míře jako v případě výkladu polských předválečných dějin.

V textech projevů bylo často ponecháno německé názvosloví měst, která se v tehdejším období nacházela na území Německé říše, resp. i mimo ni.

Pro lepší čtenářovu orientaci se pak vždy v případě prvního výskytu takového názvu v projevu uvádí v závorce odpovídající 11

PŘEDMLUVA

dnešní geografický název. Krátké poznámky vydavatele, od autentického znění projevu oddělené opět poznámkou v závorce, vysvětlují za účelem správného porozumění textu některé neobvyklé pojmy. Abecední a očíslovaný slovníček pojmů v závěru knihy pak přináší stručný orientační výklad některých termínů a základní informace o osobnostech, o kterých se Adolf Hitler v projevech zmiňuje. Autoři publikace při tvorbě výkladového slovníčku brali zřetel pouze na takové všeobecně méně běžné pojmy a méně známé osobnosti, u kterých lze vycházet z toho, že si vyžadují „položení správné stopy“ průměrně zběhlému čtenáři, který se pak v případě zájmu studia dalších hlubších údajů může o tyto styčné údaje opřít.

Samotné texty projevů jsou pro lepší přehlednost opatřeny mezinadpisy, které – opět ve smyslu samotného autora projevu – vyjadřují hlavní myšlenky jednotlivých úseků dané řeči. Čtenář tuto pomůcku uvítá zejména při studiu rozsáhlejších Hitlerových projevů. Nezapomínejme, že délka trvání některých projevů hravě přesahovala jednu hodinu a ani textové záznamy z těchto přednesů nebyly vydavatelem kráceny.

Kniha, kterou máte před sebou, je první svého druhu na českém knižním trhu a bezpochyby jedinečná proto, že nabízí celé a nekrácené české znění výběru veřejných projevů Adolfa Hitlera a poskytuje tak naprosto autentický a nefalšovaný náhled do atmosféry této stejně tak významné jako tragické doby. Autentičnost byla hlavním příkazem tvůrců této knihy. Naskýtá se tak jedinečná příležitost vnímat a přijímat poselství v daných projevech stejnými vjemy jako v případě dobových posluchačů a čtenářů, kteří s nimi byli ať už jakýmkoli způsobem konfrontováni. Dnes se tedy může i český čtenář a zájemce o moderní dějiny seznámit s nefalšovanou „živou historií“, a to bez jakýchkoliv záměrných či náhodných pokřivení

12

LUKÁŠ BEER

v interpretacích Hitlerových výroků či postojů, jichž býváme bohužel dodnes poměrně často svědky.

Pro současníky, zvláště „Neněmce“, zůstává fenomén nacionálního socialismu, nadšení širokých lidových mas pro něj a zejména pak tehdejší obdiv k osobnosti Adolfa Hitlera v převážné většině něčím, co ani ne tak po rozumové jako spíš citové stránce lze stěží pojmout a pochopit. Zůstává něčím, co stojí mimo dosah lidského chápání. Ale právě touha pochopit nebo „vžít se do situace“ se může stát výborným vodítkem a motivem českého čtenáře, který o tuto tématiku jeví zájem.

Kniha mu za tímto účelem otevírá dvířka. Není pochyb o tom, že pokud jsou historická fakta prezentována ve své autentické a nepokřivené podobě, mohou výrazně přispět k plodnému poučení z dějin, býti zároveň výstrahou a v neposlední řadě i cestou k jejich pochopení.

13

ZAHÁJENÍ VÝCHODNÍ FRONTY Berlín 22. června 1941 »» Anglická politika obkličování Německa »» Zpětně o německo-ruském paktu »» Moskva porušuje dohodu

»» Sovětská strategie na Balkáně a v Pobaltí »» Odpověď Vůdce na otázky Molotova »» Preventivní útok na Sovětský svaz

»» Fronta proti sovětsko-anglosaskému komplotu

ZAHÁJENÍ VÝCHODNÍ FRONTY

Říšský ministr propagandy Joseph Goebbels předčítá v tento historický den na rozhlasových vlnách Vůdcovu proklamaci k německému národu. Provolání objasňuje příčiny a smysl zahájení polního tažení na východě proti Sovětskému svazu a vysvětluje, co Říši nakonec vedlo k rozkolu s Ruskem. Moskva v uplynulých měsících hrubě porušovala a zradila přátelskou dohodu (pakt ze srpna 1939 a doplňující přátelskou dohodu z 28. září 1939), argumentuje v proklamaci Adolf Hitler. Účinky zpočátku dobře utajované anglosasko-sovětské koalice zejména v jihovýchodní Evropě nabyly déle nesnesitelných poměrů.

Obkličovací politika Anglie vůči Německu tím měla získáním Sovětského svazu proti Berlínu slavit další trumf. V dějinách bylo vždy taktikou Anglie mařit konsolidaci na evropské pevnině v tom smyslu, aby tím byla oslabena momentálně nejsilnější mocnost kontinentu. V minulosti byly cílem této politiky i jiné země než Německo, později to bylo Německo císařské s následným vykořisťováním Výmarské republiky, ale zejména po převzetí moci nacionálními socialisty v roce 1933 tyto protiněmecké tendence zesílily. Již roku 1936 Winston Churchill doslovně prohlásil: „Německo začíná být silným, musíme jej rozbít.“ Taktika Londýna spočívala v tom, že záměrně rozšiřoval falešné a vymyšlené zprávy, podle nichž se různé země měly cítit být Německem ohrožené a poskytovat těmto zemím posléze záruky, říká Vůdce.

440

BERLÍN 22. ČERVNA 1941

Hitler pak vysvětluje, že tyto okolnosti jej zpočátku vedly ke snaze spolupracovat se sovětským Ruskem. Vědom si této britské strategie se Hitler v létě 1939 rozhodl uzavřít pakt o neútočení se Stalinem. Německý národ nikdy nechoval nepřátelství vůči Rusům a nacionální socialismus nezamýšlel expanzivně šířit svou ideologii mezi jinými národy. Židovsko-bolševičtí držitelé moci v Moskvě naproti tomu však měli tendence své panství vnucovat ostatním evropským národům šířením své ideologie mezi ně. Přičemž to byl nacionální socialismus, který poskytl pracujícímu člověku větší zisk z práce, zatímco bolševismus přináší jen bídu. Hitler posílal v srpnu 1939 proto s těžkým srdcem do Moskvy svého ministra zahraničí, ale bylo to pouze z toho důvodu, aby se pokusil tímto způsobem zmařit britskou obkličovací politiku.

Protože Hitler uzavřel dohodu se sovětským Ruskem, musel nejprve mlčet k sovětskému nárokování si Litvy, jelikož chtěl udržet bezkonfliktní stav s Moskvou. Winston Churchill jmenoval novým anglickým velvyslancem v Rusku Richarda Stafforda Crippse(11), který měl pracovat na vytvoření anglicko-sovětsko-balkánské protiněmecké koalice. Moskva doufala, že Německo bude na západní frontě zavlečeno do dlouhotrvajícího konfliktu. Sověti měli v úmyslu si vojensky podmanit Finsko a balkánské státy. Rudá armáda navíc obsadila území Besarábie, které Sovětskému svazu v rámci německo-sovětské dohody nebylo přiřknuto. V listopadu 1940 přijíždí do Berlína sovětský ministr zahraničí Vjačeslav Molotov, který prezentoval nároky své země na Balkáně a v Baltiku. Vůdce však jeho požadavky odmítá, a to nejen v roli zástupce Německa, ale i jako odpovědný zástupce bolševismem ohrožené evropské kultury. Ihned po ztroskotání jednání zesílil Sovětský svaz koncentraci svých jednotek na západní hranici země. Anglie a Rusko spolupracovaly při odstranění jugoslávské vlády, která jenom dva dny předtím přistoupila k Paktu tří. V Srbsku proběhl státní převrat, ve kterém měla především prsty Moskva, a s tímto nově nastoleným režimem chtěl 441

ZAHÁJENÍ VÝCHODNÍ FRONTY

Stalin spolupracovat v pletichách proti Německu. Moskva požadovala mobilizaci srbské armády. A při tom všem předstírala přátelství a loajalitu vůči Německu. Hitler v proklamaci uvádí, že na západní hranici Sovětského svazu nyní stojí 160 ruských divizí, sovětští letci přelétávají hranice a 17. a 18. června 1941 sondovaly ruské průzkumné jednotky na teritoriu Říše. Nastal proto čas postavit se tomuto židovsko-anglosaskému komplotu (Hitler vědomě neuvádí Rusy jako své nepřátele, nýbrž židovsko-bolševické držitele moci v Moskvě). Úkolem této v dějinách lidstva nebývale rozsáhlé německé východní fronty je společně s Finy a Rumuny ochránit jednotlivé země a v první řadě ochránit Evropu.

442

BERLÍN 22. ČERVNA 1941

Německý národe! Nacionální socialisté!

Těžkými starostmi jsem byl tísněn, po celé měsíce jsem byl odsouzen k mlčení. Nyní nadešla hodina, ve které konečně mohu mluvit otevřeně.

Když Německá říše 3. září 1939 obdržela anglické vyhlášení války, opakoval se znovu britský pokus, aby všeliký začátek konsolidace a tím vzestupu Evropy byl zmařen bojem proti mocnosti evropské pevniny, jež té které doby byla nejsilnější.

Tak zničila Anglie svého času v četných válkách Španělsko. Tak vedla svoje války proti Holandsku. Tak potírala za pomoci Evropy později Francii. A tak začalo rozhraní století obkličování tehdejší Německé říše a roku 1914 světová válka.

Jen svou vnitřní nejednotností Německo roku 1918 podlehlo. Následky byly strašlivé.

Nejprve bylo licoměrně prohlašováno, že je veden boj výhradně jenom proti císaři a proti jeho režimu, ale když německá armáda složila zbraně, začalo se s plánovitým ničením Německé říše. Zatímco se zdánlivě doslova naplňovalo proroctví jistého francouzského státníka, že v Německu je o 20 milionů lidí více, než je třeba, že musí být odstraněni hladem, nemocemi nebo vystěhovalectvím, začínalo nacionálněsocialistické hnutí provádět své dílo sjednocení německého lidu a tím 443

ZAHÁJENÍ VÝCHODNÍ FRONTY

opětného vzestupu Říše. Toto nové povznesení našeho národa z bídy, nouze a potupného opovržení bylo ve znamení ryze vnitřního obrození.

Obkličovací politika Anglie vůči Německu Obzvláště Anglie tím nebyla dotčena nebo dokonce ohrožována. Ale přesto začala ihned zase nenávistná obkličovací politika proti Německu. Uvnitř a zvenčí došlo k onomu komplotu, nám známému, mezi Židy a demokraty, bolševiky a zpátečníky s jediným cílem, aby bylo zabráněno zřízení nového německého národního státu, a aby Říše znovu byla vržena do bezmocnosti bídy. Vedle nás postihla nenávist tohoto mezinárodního světového spiknutí ony národy, které rovněž štěstím přehlížené byly nuceny svůj denní chléb si vydělávat nejtvrdším bojem o své bytí. Především byla Itálii a Japonsku upírána, ba přímo zakazována, účast na statcích tohoto světa, právě tak jako Německu. Semknutí těchto národů bylo proto jenom aktem sebeobrany proti sobecké světové koalici bohatství a moci, která je ohrožovala.

Již roku 1936 prohlásil Churchill podle výpovědi amerického generála Wooda v jednom výboru americké poslanecké sněmovny, že Německo začíná být zase příliš mocné a že proto musí být zničeno. V létě roku 1936 se domnívala Anglie, že nadešla chvíle, aby mohla začít znovu s plánovaným zničením Německa opakováním rozsáhlé obkličovací politiky. Systém lživé kampaně, uspořádané za tímto cílem, spočíval v tom, aby jiné národy byly prohlášeny za ohrožené, aby byly nejprve zlákány anglickými sliby záruky a pomoci, a potom – tak jako před světovou válkou – byly vyslány proti Německu. Tak se Anglii podařilo od května až do srpna 1939 pouštět do světa tvrzení, že 444

BERLÍN 22. ČERVNA 1941

Litva, Estonsko, Lotyšsko, Finsko, Besarábie a ovšem také Ukrajina jsou Německem přímo ohrožovány. Část těchto států se tím dala svést k tomu, že přijímala sliby záruk, nabízené s těmito tvrzeními, a předešla potom do nové obkličovací fronty proti Německu. Za těchto okolností jsem byl přesvědčen, že mohu odpovídat před svým svědomím a před dějinami německého národa, jestliže tyto země, popřípadě jejich vlády, nejenom ujistím o nepravdivosti tvrzení, které Britové rozšiřovali, nýbrž jestliže kromě toho ještě uklidním nejsilnější mocnost východu zvlášť slavnostními prohlášeními o mezích našich zájmů.

Zpětný pohled na německo-ruský pakt o neútočení Nacionální socialisté!

Pociťovali jste svého času jistě všichni, že tento krok byl pro mne trpký a těžký. Nikdy neměl německý národ nepřátelských pocitů proti národům Ruska. Více jak dvě desetiletí se židovsko-bolševističtí držitelé moci z Moskvy pokoušeli roznítit požár nejenom v Německu, nýbrž v celé Evropě. Německo se nikdy nepokoušelo svůj světový nacionálněsocialistický názor přenést do Ruska. Ale židovsko-bolševističtí držitelé moci v Moskvě se houževnatě pokoušeli, aby našemu a ostatním evropským národům vnutili svoje panství, a to nejenom duševně, nýbrž hlavně také vojensko-mocensky. Následky činnosti tohoto režimu byly však ve všech zemích jenom chaos, bída a hladomor.

Já jsem naproti tomu už dvě desetiletí usiloval, abych s minimem zásahů a bez jakékoli poruchy naší výroby dospěl v Německu k novému socialistickému řádu, který nejenom odstraní nezaměstnanost, nýbrž poskytne i pracujícímu člověku stále větší zisk z práce. Úspěchy této politiky nových hospodářských 445

ZAHÁJENÍ VÝCHODNÍ FRONTY

a sociálních řádů našeho národa, která plánovitým překonáváním stavovských a třídních rozporů usiluje o pravé národní společenství jakožto o svůj konečný cíl, jsou na celém světě jedinečné. Bylo to tedy v srpnu roku 1939 pro mne těžkým překonáním sebe sama, když jsem svého ministra poslal do Moskvy, aby se tam pokusil pracovat ke zmaru britské obkličovací politiky proti Německu. Udělal jsem to jenom proto, že jsem si byl vědom odpovědnosti vůči německému národu, ale především v naději, že konec konců přece jenom dospějeme k trvalému uvolnění a že snad budeme moci zmírnit oběti, které jsou na nás jinak žádány. Německo tedy Moskvě dalo slavnostní ujištění, že uvedená území a země – až na Litvu – jsou mimo všechny německé politické zájmy, a vedle toho bylo ještě uzavřeno zvláštní ujednání pro případ, že by se Anglii přece jenom podařilo Polsko opravdu veštvat do války proti Německu. Ale i zde byly německé nároky v omezené míře, jež nebyla v žádném poměru k výkonům německých zbraní.

Nacionální socialisté!

Následky této smlouvy, kterou jsem si sám přál a která byla uzavřena v zájmu německého národa, byly obzvláště pro ty Němce, kteří žili v touto smlouvou postižených zemích, velmi těžké.

Daleko více než půl milionu německých soukmenovců – všechno malí sedláci, řemeslníci a dělníci – bylo přinuceno opustit přes noc svoji někdejší domovinu, aby tak uniklo režimu, který jim nejprve hrozil bídou, jež neměla hranice, avšak dříve či později úplným vyhubením.

Přesto tisíce Němců zmizely! Nebylo možné se dopídit jejich osudu nebo dokonce jejich pobytu. Mezi nimi se nachází jen něco přes 160 mužů německé říšské státní příslušnosti.

446

BERLÍN 22. ČERVNA 1941

K tomu všemu jsem mlčel, protože jsem mlčet musel! Neboť bylo mým přáním dosáhnout konečného uvolnění a pokud možno také trvale vyrovnaných vztahů s tímto státem.

Moskva činí první kroky odporující paktu Již během našeho tažení v Polsku si však sovětští mocipáni najednou navzdory smlouvě nárokovali Litvu. Německá říše nikdy neměla v úmyslu obsazovat Litvu a nikdy také žádný takový požadavek nekladla na litevskou vládu, nýbrž právě naopak, žádost tehdejší litevské vlády poslat do Litvy v tomto smyslu německé jednotky odmítla jako akt neodpovídající cílům německé politiky.

Přesto jsem se podřídil také tomuto novému ruskému požadavku. Byl to však začátek pokračujících nových vydírání, která se od té doby stále opakovala.

Vítězství v Polsku, které bylo vybojováno výlučně německými jednotkami, mě podnítilo k tomu, abych se na západní mocnosti znovu obrátil s nabídkou míru. Ta však narazila na odmítnutí mezinárodních a židovských válečných štváčů.

Důvod tohoto odmítnutí však již tehdy spočíval v tom, že Anglie stále ještě doufala, že se jí podaří zmobilizovat evropskou koalici proti Německu pod vlivem balkánských států a sovětského Ruska.

Tak se tedy v Londýně rozhodli poslat do Moskvy jako velvyslance Mr. Crippse. Dostal jasný úkol, za všech okolností znovuoživit vztahy mezi Anglií a sovětským Ruskem a rozvíjet je v anglickém smyslu. O pokroku této mise informoval anglický tisk, dokud je taktické důvody nepřiměly k mlčení.

Na podzim 1939 a na jaře 1940 se skutečně ukázaly první následky. Zatímco se Rusko chystalo podmanit si vojensky 447

ZAHÁJENÍ VÝCHODNÍ FRONTY

nejen Finsko, nýbrž také baltské státy, motivovalo tento postup najednou stejně tak vylhaným jako směšným tvrzením, že musí tyto země chránit před vnějším ohrožením, respektive tomuto ohrožení předejít. Tím však mělo být myšleno Německo. Neboť žádná jiná moc vůbec nemohla do těchto oblastí Baltského moře ani proniknout, ani zde vést válku. Přesto jsem musel mlčet. Jenže mocipáni v Kremlu šli rychle dál.

Zatímco Německo na jaře 1940 ve smyslu paktu o neútočení stáhlo své ozbrojené síly daleko od východních hranic, ba dokonce tyto oblasti vyklidilo zcela od německých jednotek, začal již v této době nástup ruských jednotek v takové míře, jež mohla být vnímána jen jako vědomé ohrožení Německa.

Podle tehdejšího prohlášení, které osobně pronesl Molotov, se již na jaře 1940 nacházelo jen v baltských státech 22 ruských divizí.

Jelikož ruská vláda sama vždy tvrdila, že prý byla zavolána tamním obyvatelstvem, mohla jejich tamní přítomnost sloužit pouze účelu demonstrace síly proti Německu.

Zatímco naši vojáci od 10. května 1940 lámali francouzskobritskou moc na západě, pokračoval ruský nástup na naší východní frontě v pozvolna stále více ohrožujícím rozměru.

Od srpna 1940 jsem se tedy domníval, že v zájmu Říše již nemohu vzít na svou odpovědnost, aby naše již beztak často zpustošené východní provincie zůstaly nechráněny proti tomuto obrovskému nástupu sil bolševických divizí.

Tím však došlo k tomu, co britsko-sovětská spolupráce měla v úmyslu, a sice: Svázání takto silných německých jednotek na východě, kdy zvláště z hlediska boje ze vzduchu by za radikální ukončení války na západě nemohlo německé vedení převzít odpovědnost.

To však vyhovovalo nejen cílům britské, ale i sovětské politiky. Neboť jak Anglie, tak sovětské Rusko mají v úmyslu tuto 448

BERLÍN 22. ČERVNA 1941

válku nechat trvat tak dlouho, aby oslabily celou Evropu a tím ji ještě více ochromily.

Sovětská strategie na Balkáně a v Pobaltí Ohrožující útok Ruska proti Rumunsku měl ve své podstatě splnit pouze ten úkol, dostat do rukou nebo alespoň zničit důležitou základnu nejen německého hospodářského života, nýbrž hospodářského života celé Evropy.

Avšak právě Německá říše již od roku 1933 s nekonečnou trpělivostí usilovala o získání jihoevropských států jako svých obchodních partnerů. Měli jsme proto největší zájem na jejich vnitrostátní konsolidaci a pořádku. Vpád Ruska do Rumunska a řecká vazba na Anglii hrozily, že tyto oblasti v krátké době promění v obecné válečné dějiště.

Oproti našim principům a zvyklostem jsem na spěšnou prosbu rumunské vlády, která sama nesla vinu na celém vývoji situace, reagoval radou, aby v zájmu míru sovětskému vydírání ustoupila a Besarábii odstoupila.

Rumunská vláda se však domnívala, že to může před svým vlastním národem unést jen za předpokladu, že Německo a Itálie dají jako formu odškodnění přinejmenším garanci, že o zbývajícím území Rumunska se již nebude spekulovat. Udělal jsem to s těžkým srdcem. Především proto, že když Německá říše dá nějakou garanci, tak si za ní také stojí. My nejsme ani Angličané ani Židé.

Tak jsem ještě v poslední hodině věřil, že jsem v těchto oblastech posloužil míru, jakkoli za současného přijetí vlastního těžkého závazku. Aby však mohly být definitivně vyřešeny všechny problémy a udělalo se jasno v ruských postojích vůči

449

ZAHÁJENÍ VÝCHODNÍ FRONTY

Říši, pozval jsem, jsa pod tlakem zesilující mobilizace na naší východní hranici, Molotova do Berlína.

Sovětský ministr zahraničí požadoval vyjasnění, respektive souhlas Německa v těchto otázkách: Otázka Molotova: Směřuje německá garance Rumunsku v případě útoku Sovětského svazu na Rumunsko také proti sovětskému Rusku?

Moje odpověď: Německá garance je obecná a bezpodmínečně nás zavazuje. Rusko nám však nikdy nesdělilo, že by vyjma Besarábie mělo vůbec nějaké zájmy v Rumunsku. Již jen obsazení severní Bukoviny bylo porušením ujištění. Nedomnívám se proto, že by nyní Rusko mohlo mít ještě další úmysly směřující proti Rumunsku.

Otázka Molotova: Rusko se cítí být opět ohroženo Finskem.

Rusko je rozhodnuto, že to nehodlá trpět. Je Německo ochotno vzdát se jakékoli podpory Finska a především stáhnout německé jednotky z Kirkenes?

Moje odpověď: Německo nemá a nemělo ve Finsku žádné politické zájmy. Nová válka Ruska proti malému finskému národu by však nemohla být německou říšskou vládou považována za únosnou. O to více, když v nějaké ohrožení Ruska Finskem nemůžeme nikdy věřit. Vůbec však nechceme, aby v Baltském moři ještě jednou vznikla válečná oblast.

Otázka Molotova: Je Německo ochotno svolit k tomu, že Sovětský svaz poskytne Bulharsku garanci a za tímto účelem vyšle své jednotky do Bulharska? Přičemž on – Molotov – by rád prohlásil, že nemají v úmyslu z tohoto podnětu například odstranit krále.

450

BERLÍN 22. ČERVNA 1941

Moje odpověď: Bulharsko je suverénní stát a mě není známo, že stejně jako Rumunsko Německo, požádalo Bulharsko Rusko vůbec o nějakou garanci. O tomto se musím poradit se svým spojencem.

Otázka Molotova: Sovětský svaz potřebuje za všech okolností volný průchod skrze Dardanely a požaduje ke své ochraně obsazení některých důležitých styčných bodů na Dardanelách, např. na Bosporu. Souhlasí s tím Německo nebo ne?

Moje odpověď: Německo je připraveno dát svůj souhlas ke změně statutu Montreux(34) ve prospěch států Černého moře.

Německo není ochotno uznat zábor ruských styčných bodů v mořských průlivech.

Nacionální socialisté!

Zaujal jsem zde onen postoj, který jsem jako odpovědný Vůdce Německé říše, avšak i jako odpovědný zástupce evropské kultury a civilizace mohl vůbec zaujmout.

Následkem bylo zesílení sovětské, proti Říši směřované činnosti, především však počátek vnitřního rozmělnění nového rumunského státu a pokus odstranit propagandou bulharskou vládu.

S pomocí poblázněných nezralých hlav rumunské legie se podařilo v Rumunsku zinscenovat převrat, jehož cílem bylo svrhnout hlavu státu, generála Antonescu, vytvořit v zemi chaos a odstraněním legální moci odstranit také předpoklad účinnosti německého garančního příslibu.

Přesto jsem byl stále přesvědčen, že bude lepší mlčet.

451

ZAHÁJENÍ VÝCHODNÍ FRONTY

Fronta proti sovětsko-anglosaskému komplotu Ihned po selhání celého podniku došlo k opětovnému zesílení koncentrace ruských jednotek na německé východní hranici. Tankové svazy a jednotky výsadkářů byly ve stále větším počtu přemísťovány do nebezpečné blízkosti německých hranic. Německá branná moc, jakož i domovina, ví, že se ještě před několika málo týdny nenacházela na naší východní hranici ani jedna německá tanková nebo motorizovaná divize.

Pokud by však bylo potřeba posledního důkazu pro mezitím vzniklou, dobře maskovanou a utajovanou koalici Anglie a sovětského Ruska, tak ten poskytuje jugoslávský konflikt. Zatímco jsem se pokoušel podniknout poslední pokus k uklidnění situace na Balkáně a v pochopitelné spolupráci s Ducem jsem pozval Jugoslávii k přistoupení k Paktu tří, organizovaly Anglie a Rusko útok, který tehdejší vládu, připravenou k jednání, během jedné noci odstranil.

Dnes může být německému lidu sděleno následující: Srbský státní převrat proti Německu se snad nekonal pouze pod anglickou, nýbrž z velmi podstatné části pod sovětskou vlajkou. Jelikož jsme mlčeli i k tomu, šlo sovětské vedení ještě o jeden krok dále. Nezorganizovalo jenom tento puč, nýbrž o několik málo dnů později uzavřelo s nově se objevivšími kreaturami známý přátelský pakt, který měl za úkol posílit Srby v jejich odporu proti uklidnění Balkánu a popudit je proti Německu. A to nebyly žádné platonické záměry.

Moskva požadovala mobilizaci srbské armády.

Jelikož jsem i teď ještě považoval za lepší raději nemluvit, šli kremelští mocipáni ještě dál: Německá říšská vláda vlastní dnes doklady o tom, že Rusko, ve snaze dostat definitivně Srbsko do války, dalo ujištění dodá-

452

BERLÍN 22. ČERVNA 1941

vat zbraně, letadla, munici a ostatní válečný materiál proti Německu přes Soluň.

A to se stalo prakticky ve stejném okamžiku, když jsem já osobně ještě radil japonskému ministru zahraničí Dr. Matsuokovi(39), aby s Ruskem dosáhnul uvolnění napětí, stále ve víře, že tím sloužím míru.

Jen rychlý průnik našich jedinečných divizí do Skopje, jakož i samotné obsazení Soluně tyto záměry sovětsko-anglosaského komplotu překazilo. Srbští letečtí důstojníci však uprchli do Ruska a byli tam okamžitě přijati jako spojenci.

Samotné vítězství mocností Osy na Balkáně nejprve zhatilo plán zaplést Německo v létě tohoto roku do měsíce trvajících bojů na jihovýchodě a mezitím postupně dokončit nástup sovětských armád, posílit jejich válečnou připravenost, aby poté bylo možné s Anglií, podporovanou vysněnými americkými dodávkami, Německou říši a Itálii zadusit a rozmačkat.

Tím Moskva ujednání našeho přátelského paktu nejen porušila, nýbrž nehorázným způsobem také zradila!

A to všechno v době, kdy mocipáni Kremlu až do poslední chvíle navenek – jako v případě Finska nebo Rumunska – předstírali přátelství a sepisovali nevinná dementi. Jestliže jsem byl však až dosud okolnostmi nucen, abych mlčel a zase jenom mlčel, přišla přece nyní chvíle, kdy by další přihlížení nebylo jenom hříchem z nedbalosti, nýbrž zločinem na německém národě, ba na celé Evropě.

Dnes stojí asi 160 ruských divizí na našich hranicích. Po celé týdny byly stále tyto hranice porušovány, nejenom u nás, nýbrž právě tak na dalekém severu jako v Rumunsku.

Ruským letcům dělá radost, když mohou tuto hranici bezstarostně přehlížet, aby nám tím dokázali, že se již cítí být pány tohoto území.

453

ZAHÁJENÍ VÝCHODNÍ FRONTY

V noci ze 17. na 18. června sondovaly ruské průzkumné jednotky terén na území Říše a byly zahnány zpět až po delší přestřelce.

Tím však nadešla hodina, ve které je nezbytné postavit se proti tomuto židovsko-anglosaskému komplotu, jakož i proti židovským držitelům moci bolševistické moskevské centrály.

Německý národe!

V tomto okamžiku se dokončuje nástup takového objemu a rozsahu, který je největší, jaký dosud viděl svět. Spolu s finskými kamarády stojí vítězní bojovníci z Narviku u Severního ledového oceánu. Německé divize, pod velením dobyvatele Norska, chrání společně s finskými hrdinnými bojovníky pod svým maršálem finskou půdu. Formace německé východní fronty sahají od Východního Pruska až po Karpaty. U břehů řeky Prut, u spodního toku Dunaje až k břehům Černého moře se spojují pod vůdcem rumunského státu Antonescem němečtí a rumunští vojáci. Úkolem této fronty není tudíž již jenom ochrana jednotlivých zemí, nýbrž zabezpečení Evropy a tím spása všech.

Proto jsem se dnes rozhodl osud a budoucnost Německé říše a našeho národa vložit zase do rukou našich vojáků.

Pomoz nám Bůh právě v tomto boji!

454