Jiří Mika: Mezi alembikem a spilkou by Halda

Mezi alembikem a spilkou

Jiří Mika

Mezi alembikem a spilkou Svět sládka a spisovatele Otakara Zachara

Halda Kladno 2012

Na obálce je použita fotografie kročehlavského pivovaru na pohlednici z roku 1899. Ve vstupu knihy jsou použity reprodukce kreseb alchymických pomůcek od Otakara Zachara (Archiv Národního muzea).

Zachar, Strousberg a další Pahýly továrních komín hloup hrozí oblak m a bachraté erné haldy d epí na širokém zadku jako vdovy u hrob nebožtík . Verky ml í; ale jinak zde není v bec žádné h bitovní ticho, vítr mlátí vraty a naho e na kycht krákorají vrány. Pec má do boku díru, taky zdechla. Traverzy se vykrucují z rumišt , tuhá železná st eva, skelety parních stroj , ohlodané kosti, které se nikomu nepovedlo odtáhnout, na tuhle ko ist byli slabí. Mohlo by se zdát, že náš p íb h za íná obrázkem kladenských železáren na p elomu dvacátého a jednadvacátého století, po jejich neslavném konci a po opakovaných nájezdech sb ra kov . Ve skute nosti se však ocitáme jinde a v jiné dob . Úryvkem z knihy Adolfa Branalda Král železnic jsme se dostali do blízkosti Zbirohu a do sedmdesátých let století devatenáctého. Takto neslavn skon il hned na samém za átku dobrodružný pokus pruského podnikatele Bethela Henryho Strousberga o vybudování pr myslového centra, které se m lo stát „ eským Manchesterem“. Nedaleko Zbirohu, v pivovaru pod hradem To ník, se krátce p edtím narodil chlapec, z n hož vyrostl podnikatel také neklidného ducha, ale p ece jen pon kud jiného ražení. Sládek Otakar Zachar pocházel z rodu eských m š an , zástupc agrární buržoazie, která na venkov zbohatla ze zem d lské innosti a z ní se odvíjejících emesel. Po celý život si uchoval v elý vztah k eskému živlu, k emeslné tradici a k živnostenskému zp sobu podnikání. To, že jakousi necht nou „sudi kou“ p i Zacharov narození byl práv Bethel Henry Strousberg, skrývá v sob n co symbolického. To ník s pivovarem, stejn jako sousední hrad Žebrák, pat ily coby sou ást zbirožského panství od roku 1868

Mikoláš Aleš, ilustrace (K. J. Erben, Sládci, 1912)

do Strousbergova vlastnictví. Zachar v otec Šebestián Zachar se tady rok p edtím stal sládkem. Bylo mu dvacet osm let. Podle všeho to byl energický, podnikavý muž, jenž usiloval o rozhojn ní rodinného jm ní. Za ženu si vzal o šest let mladší Marii Havlíkovou, dceru zámožného mydlá e v Žebráku a p íbuznou vlasteneckých básník Vojt cha a Jana Nejedlých. Otakar se narodil manžel m Zacharovým jako jejich druhé dít 16. b ezna 1870. Kolébkou se mu stalo údolí mezi To níkem a Žebrákem, v n mž lehce dýmil pivovarský komín. Jen o pár kilometr dále na západ se editelé Strousbergových závod a hutní experti snažili rozdýmat komíny vysokých pecí, pudláren, válcoven a posléze uvést do provozu sv j hlavní trumf, Bessemer v konvertor. Česká železná ruda, na kterou Strousberg tolik spoléhal, se ovšem ukázala pro technologický proces besemerování nevhodná. K tomu se p idaly inan ní potíže, do zna né míry zavin né Strousbergovou p ehnanou velkorysostí

a neseriózními praktikami, a celý podnik skon il v roce 1875 krachem a majetkovým úpadkem. Jako kdyby to eský sládek svým jemným ichem vycítil dop edu, už v roce 1871 opustil Šebestián Zachar To ník a za p sobišt si zvolil Beroun, kde práv otevírali p i pravém b ehu Berounky nový m š anský pivovar. Tady jako nájemce a sládek z stal skoro po celá sedmdesátá léta. Sedmá dekáda 19. století byla pro hospodá ský vývoj v eských zemích i v celé monarchii p elomová. V p edchozím období se rychle utvá ela moderní industriální spole nost. Rakousko-Uhersko, a zejména jeho p edlitavská ást s eskými zem mi v ele, prošlo v padesátých a šedesátých letech hospodá skou konjunkturou, která vyvrcholila na konci šedesátých a na za átku sedmdesátých let prudkým rozmachem podnikání spojeného s inan ními spekulacemi a aktivitami, pro n ž se vžil pojem gründerství. Bethel Henry Strousberg byl p íkladem gründera, který p išel do monarchie z hospodá sky vysp lejšího N mecka. Narodil se v rodin židovského obchodníka ve východním Prusku. Konvertoval ke k es anství, ovládal n kolik jazyk , pobýval v Americe, za ženu si vzal Angli anku. N jakou dobu se živil jako žurnalista a pojiš ovací agent. Díky znalosti anglického prost edí získal d v ru významných podnikatel a sám se stal velkým investorem p i stavb železnic. Odtud už byl jen krok k dalším aktivitám v oblasti t žby nerostných surovin a hutního pr myslu. Zapamatujme si tyto vlastnosti a vzpome me si na n , až budeme mluvit o Otakaru Zacharovi a o jeho lásce k eskému p vodu, k tradici, ale také o jeho chuti cestovat, psát do novin a poušt t se stále do nových podnik . Zdá se totiž, že jisté známky gründerství se nevyhnuly ani tomuto jinak konzervativnímu potomkovi eských živnostník .

Petr Hampl, podobizna Bethela Henryho Strousberga (2005, zรกmek Zbiroh)

10 )

Zacharova rodina byla odedávna spojena s Žebrákem. Její lenové se postupn vypracovali z mydlá ských a perníká ských mistr na bohaté m š any, kte í se poušt li do sm lejších forem podnikání. Otec Zacharovy manželky Marie Josef Havlík pat il do rodu zakladatel zdejší mydlá ské tradice, jejíž novodobá etapa zapo ala v roce 1861 otev ením Továrny na mýdla, sví ky a epkový olej. Jen o rok pozd ji vznikla v Žebráku další továrna, tentokrát na zpracování k ží a výrobu usní. Založil ji Josef Wiesenberger, po n mž podnik p evzal jeho syn Otto. Také s tímto jménem se setkáme v souvislosti se Zacharovou rodinou. V polovin sedmdesátých let zasáhla Evropu krize. Na jejím po átku bylo zhroucení kurz na víde ské burze 9. kv tna 1873. Krize ukon ila onu „gründerskou hore ku“, zpomalila vývoj pr myslové výroby a zm nila atmosféru ve spole nosti. Hospodá ský ot es vyvolal ned v ru k bankám, burze, akciovým papír m a také k inan ník m n meckého a židovského p vodu. V eských zemích sílily antisemitismus, nacionalismus a konzervatismus. Šebestián Zachar prožíval období krize v m š anském pivovaru v Beroun . Také pivovarnictví prošlo od konce šedesátých let 19. století vývojem, p i n mž do tohoto staletého emesla pronikaly kapitalistické zp soby podnikání. Bylo zrušeno monopolní postavení držitel takzvaného propina ního práva, zaru ujícího pivovar m odbyt v míst výroby. P icházely nové, moderní technologie a výroba piva se koncentrovala do velkopivovar . To všechno vedlo k rušení a zániku malých nebo zastaralých provoz , které nesta ily konkurenci jak vybavením, tak produkcí a odbytem. Zárove však, jak dokládá p íklad z Berouna, nové pivovary vznikaly. B hem Zacharova p sobení pat il berounský pivovar spíše ke skromným podnik m s ro ním výstavem do 10 000 hektolitr piva. Než se prosadil v konkurenci se staršími pivovary v okolí, jeho první nájemce a sládek Šebestián Zachar jej opustil.

( 11

V letech 1879 až 1882 nalézáme Zachara jako nájemce pivovaru a sládka v podkrkonošském Horním Maršov , kde p edtím p sobili p íbuzní jeho manželky. Majitel pivovaru hrab Aichelburg zde práv v roce 1879 dokon il rozsáhlou modernizaci, brzy nato však své panství i s pivovarem prodal a Šebestián Zachar odešel zpátky do st edních Čech, i když tentokrát pon kud dál od ko en svého rodu. Kladno m lo se Zacharovým Žebrákem a Strousbergovým Zbirohem n co spole ného. Také tady by se poklidn rozvíjelo podnikání p em nou zem d lství a emesel na drobnou pr myslovou výrobu, kdyby se tu nenašlo erné uhlí a neobjevili se „dobrodruzi“ ochotní vsadit na t žbu surovin a výrobu železa. Na rozdíl od Strousberga m li však zdejší podnikatelé – Václav Novotný, Vojt ch Lanna, brat i Kleinové a po nich Karl Wittgenstein – více rozvahy a snad i št stí. Šebestián Zachar se v roce 1882 ujal pivovaru v Kro ehlavech, které byly tehdy samostatnou obcí poblíž rychle se rozvíjejícího Kladna. Pivovar spolu s kladenským statkem pat il do majetku Benediktinského opatství u sv. Markéty v B evnov . Jestliže z pivovaru v To níku m l Zachar k centru hutního pr myslu ve Zbirohu rovnou poštovní míli, tedy zhruba sedm a p l kilometru, v Kro ehlavech mu komíny vysokých pecí, koksoven, konvertor a válcoven dýmily tém pod okny. V roce 1870, tedy téhož roku, kdy se v To níku manžel m Zacharovým narodil syn Otakar, bylo Kladno povýšeno na m sto. Lannovi a Klein m se poda ilo, by s potížemi, rozb hnout výrobu železa a pro dosažení svých cíl vytvo it silnou Pražskou železá skou spole nost. Po átkem sedmdesátých let dosahovali nejvyšších zisk , ovšem i na n dopadla krize roku 1873 a také oni zápolili s technologií besemerování. V dob p íchodu Šebestiána Zachara do kro ehlavského pivovaru už byly následky krize v kladenské Vojt šské huti p ekonány a zárove

12 )

Pivovar v Beroun , pohlednice (kolem 1900)

Kladno a kro ehlavskĂ˝ pivovar, pohlednice (1911)

( 13

byly v plném proudu zkoušky výroby oceli Thomasovým pochodem, který vy ešil problémy s fosforem v surovém železe, nep ekonatelné pro Bessemer v konvertor. Co se nepoda ilo „Králi železnic“ ve Zbirohu, to dokázala Pražská železá ská spole nost v Kladn . Šebestián Zachar p išel do m sta, které se stávalo – nebo již bylo – „ eským Manchesterem“.

Otakar Zachar a krajina jeho d tství Píme pivo s bobkem, jezme bedrník; nebudem stonat, nebudem m ít… (Josef Vorel, píse Bedrník) V pr b hu let 1868 až 1880 se Šebestiánovi a Marii Zacharovým narodilo šest d tí. Rodina se st hovala v závislosti na zm nách p sobišt svého živitele, zárove si však udržovala vazbu na Žebrák, kde pobývali jejich p íbuzní. Za Zacharova sládkování v Maršov m li také byt na Smíchov . Syn Otakar za al v roce 1881 ve svých jedenácti letech studovat na eské reálce v Praze. Z pam tí, které se v dosp losti chystal napsat a které z staly (jako tolik jiných jeho text ) pouhým torzem, vyplývá, že se rád vracel do svého rodišt . Krajina kolem Žebráku m la pro n j zvláštní p vab a hrady Žebrák a To ník jej p itahovaly svou minulostí a tajemnými p íb hy. Historik Josef Dolejší, který v noval Otakaru Zacharovi obsáhlou studii v esoterickém asopise Logos, považuje magický prostor v okolí královských hrad za zásadní pro celý Zachar v život. Opíraje se o útržky jeho rukopisných vzpomínek, lí í d tství budoucího sládka a historika alchymie: „Dva bratrské

14 )

Pivovar pod hrady Žebrák a To ník, pohlednice (kolem 1900)

hrady, t sn spolu spjaté, propojené svou historií a vzrostlé na témž skalnatém k emencovém valu, p sobily mocn svou tajemnou silou na vnímavou a citlivou duši malého Otakara. (…) Zvlášt To ník vzbuzoval v chlapci svou monumentalitou a robustností mimo ádn silné pocity, chv ní a vibrace. (…) Jeho zrak rychle p ehlédl pov domé štíty a zastavil se vždy na konci ady, kde vlys je po obou stranách uzav en deskami, na nichž je zobrazen ve sto eném závoji, tzv. v níku, led á ek, osobní znak krále Václava IV., jediného eského panovníka p ed Rudolfem II. spolehliv obeznámeného s alchymií.“ To ník, postavený Václavem IV. kolem roku 1398 a pojmenovaný snad podle jeho osobního emblému ve tvaru sto eného šátku, byl op edený etnými pov stmi. Josef Dolejší p ipomíná ty o rybách porostlých srstí, které žily v hradním jezírku, a o pokladu z doby Václava IV. Malému Otakaru Zacharovi je vypráv l otec a v dosp losti pro n j znamenaly „zvláštní sd lení, které se pokoušel dekódovat“. Ryby v tatínkov vypráv ní byly duše lidí, p edevším alchymist a mág , které král nechal zahubit, protože mu necht li prozradit svá tajemství. Poklad zase zahrnoval zlaté mince, medaile a talismany vyrobené alchymickou transmutací z olova.

( 15

Bavor mladší Rodovský z Husti an (O alchymii a eských alchymistech, 1911)

32)

Otakar Zachar (1909, Archiv Národního technického muzea)

(33

Salon v kro ehlavském pivovaru Kde je sládek, tam je mládek, tam je taky pivovárek; kde se pivo va í, tam se dob e da í; poj me tam a píme ho až do rána bílého!

ze hry Prokopa Šedivého Pražští sládci aneb Kubí ek dostane za vyu enou, 1819) (píse

Na podzim roku 1898 se Otakar Zachar vydal z Kladna do Prahy za novým cílem. Už p edtím se p átelil s malí em Josefem Bártou, krajiná em Ma ákovy školy a pozd jším impresionistou. Jestliže te zatoužil po výtvarném díle, které by vyzdobilo interiéry jeho kro ehlavského bytu, asi nep ekvapí, že se rozhodl pro autora vpravd národního, pro Mikoláše Alše. A nebyl by to Zachar, kdyby touhu nep em nil v pevné odhodlání a záhy v in. „ ekl jsem si: dojdi si k Mikoláši Alšovi a požádej ho, aby ti n jaký obraz nebo alespo ilustraci p enechal. Co mi asi ekne?“ uvedl pozd ji ve vzpomínce, kterou otiskl asopis spolku hostinských Hostimil. Celou Zacharovu anabázi za Alšovým dílem, návšt vu v mistrov byt a následný vztah, který by se dal charakterizovat jako vztah mecenáše a um lce a který postupn p erostl v p átelství, vylí il podrobn kladenský milovník um ní a soukromý badatel Jaroslav Pergl v knize Mikoláš Aleš a Kladno. P idržme se tedy jen základních údaj a zahr me je do kontextu Zacharova života a dalších aktivit. Mikoláš Aleš prod lal na ja e roku 1898 t žký zápal plic, v lét pracoval na freskách dom v Plzni a na podzim, když

40)

Kro ehlavský pivovar, pohlednice (archiv Robina Tesárka) jej kro ehlavský sládek poprvé navštívil, odpo íval. Zachar ho požádal, aby mu nakreslil obraz na téma sladovnické písn Kde se pivo va í. Aleš neur it p islíbil a nabídl Zacharovi dv kresby vrácené z výstavy spolku Mánes a t etí, která byla práv na výstav Jednoty um lc výtvarných. Zachar odcházel z Alšova bytu a zá il št stím: „Mistr mne vyprovodil až ke dve ím, a když jsem se schodou sestupoval, napadlo mne, že takhle ‚kupovat‘ a hned po trojici nesmrtelná díla lze jenom u eských kumštý .“ Všechna t i díla (lavírované perokresby Unie lubelská, Mikuláš Zrinský a V rozv stové slovanští) se stala základem malé galerie, která za ala vznikat v kro ehlavském pivovaru. Ovšem p esv d it Alše k vytvo ení slíbené kresby na motivy písn Kde je sládek, i Kde se pivo va í, už tak jednoduché nebylo. K tomu musel Zachar povolat na pomoc p ítele Bártu, jenž se znal s Alšem p ece jen d v rn ji. Po jeho p ímluv téma Alše zaujalo a

( 41

Mikoláš Aleš, V rozv stové slovanští (1897) pustil se do práce. V lednu a únoru 1899 dojednal se Zacharem reproduk ní práva na vznikající obraz a v polovin února bylo dílo hotové. Obraz Kde je sládek p ekonal Zacharovo o ekávání. Byla to kolorovaná kresba o rozm rech 132 cm na výšku a 85 cm na ší ku a dokonale vystihovala obsah zlidov lé písn . Spokojený Zachar napsal do Alšovy rodinné pam tní knihy vzletná slova (ovšem prozrazující, že jeho tolik pochvalovaná eština p ece jen ob as klopýtala): „Kdo žil v Kladn jenom rok, do sv ta má jenom krok! Otakar Zachar, ctitel mistra Alše, alchymii oddaný a piva nákladník, 17. 2. 1899.“

42)

Zachar byl na obraz náležit pyšný. Alšova díla budila obdiv u spole nosti, scházející se v kro ehlavském pivovaru, a nepochybn p isp la k Zacharovu úsilí vytvo it z pivovarského bytu um lecký salon. Jaroslav Pergl cituje ve své knize z dopisu sestry knihkupce a pozd jšího starosty Kro ehlav Karla Kuchynky And ly Prellerové, která vzpomíná na to, jak se v pivovaru s Mikolášem Alšem setkávala. Bývala tam hostem Otakara Zachara, jeho sester (krom starší Elišky m l ješt mladší sestry Annu, Žoii a Miladu) a nejmladšího ze sourozenc , bratra Bed icha. Pergl dopl uje i jména dalších ú astník pravidelných spole enských setkání. Vedle Jaroslava Hrušky a Karla Kuchynky to byli lékárník Jaroslav Balej, malí a profesor kladenské reálky Alois Bouda nebo Čen k Zíbrt. Zda se tyto osoby opravdu setkávaly v pivovaru v jednom ase, nebo se spíš míjely v r zných obdobích, je ovšem otázkou. Mikoláše Alše p ivedl do Kladna poprvé architekt Václav Krotký, když jej roku 1891 doporu il tehdejšímu lékárníkovi Václavu Barcalovi na sgraitovou výzdobu jeho domu, lékárny U České koruny. Krotký pocházel z pomezí st edních a jižních Čech, stejn jako Aleš, a oba se znali ze studií. Aleš údajn Krotkého v Kladn navšt voval i pozd ji, v dob , kdy už býval hostem u Otakara Zachara. Další z návšt vník pivovaru, Alois Bouda, p sobil v Kladn v letech 1901 až 1906. Již z d ív jška se znal s Mikolášem Alšem, a když se mu v roce 1901 narodil syn, pozd jší známý graik Cyril Bouda, pozval Alše do Kladna, aby šel dít ti za kmotra. Paní Alšová prý necht la manžela pustit, nebo m la obavy, že se zatoulá k Zacharovi do pivovaru a nebude o n m kolik dní v d t, k emuž nakonec také došlo. M la pravd podobn již zkušenosti z n jakých p edchozích manželových eskapád. Ostatn , také And la Prellerová si zavzpomínala, jak mistr Aleš býval z pivovaru odvážen v ko á e,

(43

Mikoláš Aleš, Unie lubelská (1897)

44)

Mikoláš Aleš, Kde je sládek (1899)

(45

vybaven na cestu n kolika soudky „toho nejlepšího dob e vyleženého piva“. K tomu je t eba dodat, že kro ehlavský sládek se za Alšovy výtvarné služby asto odvd oval také št drými zásilkami z pražského velkoobchodu s vínem. Jaroslav Hruška, jak již víme, byl v pivovaru tém doma, v roce 1901 do n j však p estal docházet. Karel Kuchynka byl o ty i roky mladší než Otakar Zachar. Vyu il se v knihkupectví K. Šolce v Kutné Ho e a v roce 1908 získal knihkupeckou koncesi pro Kro ehlavy. Jaroslav Balej byl ješt o n co mladší. Pracoval v kladenské lékárn nejd ív jako asistent, pozd ji se oženil s vdovou po p edchozím majiteli Václavu Barcalovi, který zem el roku 1904, a podnik p evzal. A už to bylo se spole ností v pivovaru jakkoli, je nepochybné, že všechny zmín né osobnosti byly pro Zachara p itažlivé jako p edstavitelé kladenské inteligence. M ly vztah k um ní, ke knihám, lékárník Balej také k chemii. Navíc jeho bratr František Balej p ekládal z angli tiny a roku 1914 napomohl kladenskému tiska i a nakladateli Jaroslavu Šnajdrovi ke zrodu edice d l indického básníka a prozaika Rabíndranátha Thákura. Alš v obraz Kde je sládek povzbudil Zachara v jeho vlastní tv r í práci. Na podzim roku 1899 vydal v pražském nakladatelství F. Šimá ek knihu Mistra Antonia z Florencie Cesta spravedlivá v alchymii. Výtisk, který zaslal Alšovi darem, doprovodil slovy: „Jsem Vám velmi povinen, pon vadž Vaše um ní pracovalo na jejím vzletu a bylo mi vzpruhou.“ Zárove se zmínil, jak obraz „hýbe sv tem“ a jaký je zájem o jeho reprodukování. „Bu te bez starosti,“ p islíbil Alšovi, „dostane se do sv ta a to v úprav , která bude Vašemu um ní ku cti a Vám ku eské sláv .“ Reprodukce d l p edevším eských výtvarník p inášely tehdy pravideln reprezentativní rodinné asopisy, jako byl Sv tozor, redigovaný M. A. Šimá kem, nebo Zlatá Praha z nakla-

46)

Mikoláš Aleš, Bubnování na vsi – Exekuce (1901) datelství J. Otto. O obraz Kde je sládek projevili zájem jak Šimáek, tak redaktor Zlaté Prahy, malí Viktor Oliva. Zachar však s reprodukováním nepospíchal a teprve v ervnu 1904 Alšovi slavnostn sd luje: „Dále Vám oznamuji, a to s up ímnou radostí, že Kde je sládek vypravuje Máj v nádherné reprodukci.“ Beletristicky orientovaný týdeník Máj v noval barevnou reprodukci obrazu svým abonent m. Po dohod s vydavateli získala oprávn ní ší it reprodukci také redakce již zmín ného asopisu Hostimil a nabídla ji ke koupi jako speciální prémii, s p esv d ením, „že rozkošný obraz Aleš v (…) zaskví se zakrátko v p e etných eských hostincích“. Mezitím Zachar pokoušel Mikoláše Alše dalšími prosbami a výtvarník se mu skute n snažil vyhov t. V roce 1901 pro n j vytvo il kolorovanou kresbu Bubnování na vsi, s postavou policajta p ed ítajícího p ed shromážd nými vesni any ú ední vyhlášku, a akvarel alchymisty. K svátku T í král v roce 1902 dostal Zachar od Alše kreslené p ání, které se záhy ocitlo

( 47

Mikoláš Aleš, p ání k Vánoc m 1903 (Československý Sládek, 1919) v pražských novinách s poznámkou: „Jest to um lecký žert, zdravý humor Aleše prozrazující.“ A na po átku roku 1902 se Zachar do kal dalšího velkého obrazu, kolorované kresby s vále nou tematikou Pluky Igorovy. Podle Zacharova návrhu p ipravil Aleš výzdobu alchymického spisu Praktyka Testamentu, který Zachar vydal na sklonku roku 1903 (s vro ením 1904). Z ná rt r zného alchymického ná iní si Aleš vybral staré destila ní za ízení zvané alembik a ztvárnil z n j ornament na dvoustranu p ed titulním listem. Naopak pivovarskou symboliku využil na p ání zaslané do kro ehlavského pivovaru k Vánoc m 1903. Kresba kle ícího Zachara se soudkem piva u jesli ek s Jezulátkem zaujala adresáta natolik, že si ji nechal reprodukovat na pohlednici a ješt v roce 1919 ji použil ve svém pivovarském asopise.

48)

Mikoláš Aleš, p ání k svátku T í král (1902)

S další prosbou se Zachar na Alše obrátil jménem Jednoty k založení a vydržování Výzkumného ústavu pro pr mysl pivovarský. M l to být diplom pro estné leny, text k n mu napsal Čen k Zíbrt. Mikoláš Aleš z n j však u inil své osobní v nování „mistru vzácné poctivosti, milovníku posvátného um ní alchymistického, šlechetnému patronu i náchylnému p íznivci všelikého svobodného kumštu Otakaru Zacharovi“. List s kresbou patrona eských sládk svatého Václava a s ru n psaným textem p edal Zacharovi na konci roku 1904, a ten jej vystavil ve svém kro ehlavském byt . B hem roku 1905 se Zacharova sbírka Alšových obraz rozrostla o další t i kresby na motivy lidových písní. Téhož roku v íjnu se v Kladn konala výstava Spolku výtvarných um lc Mánes. M sto nem lo pro tyto pot eby žádné zvláštní prosto-

(49

Obsah Zachar, Strousberg a další

Otakar Zachar a krajina jeho d tství

Student a jeho u itelé

Mezi Kladnem a Prahou na sklonku století

Salon v kro ehlavském pivovaru

Velké Dílo

Pivovarské kapitoly

Na obranu živnostník a eských sládk

Národní jednota kladenská proti rudému praporu sociální demokracie

V redakci Sládka

Od alchymie ke spiritismu

117

Harmonie a disharmonie

131

Domácí št stí

146

Znovu do zbran

158

Cesty a cíle kro ehlavského sládka

169

Literatura

178

Prameny

184

Otakar Zachar – spisovatel a nakladatel (bibliograický soupis) 185 Články Otakara Zachara v asopisech a sbornících

188

Jindy a nyní v kro ehlavském pivova e

194

Pod kování

200

Jmenný rejst ík

202

( 2 07

Ji í Mika

Mezi alembikem a spilkou Sv t sládka a spisovatele Otakara Zachara Odpov dný redaktor Roman Hájek Sazba Petra Líbová Graická úprava a obálka Veronika Botová Vydalo ob anské sdružení Halda 272 01 Kladno, V. Burgra 136 jako svou 1. publikaci. Tisk a vazba EKON, Jihlava Vydání první, Kladno 2012 Náklad 800 výtisk ISBN 978-80-905223-0-5 Publikace Haldy m žete objednat na www.haldaknih.cz.

208)