VW magazín 2/17

Blázni do brouků Rodina Bromových a jejich unikátní sbírka Ivan Trojan Co je v Dejvickém divadle jedinečné a co ho baví na režírování

02/2017

Nový Arteon.

Avantgardní manažerské gran turismo se představuje.

SEDM VĚCÍ

sedm věcí…

… které jsme před psaním tohoto čísla nevěděli. Letní vydání Volkswagen Magazínu je nabité informacemi. Vybíráme ty, které nás zaujaly nejvíc.

Jak najít achát K hledání je potřeba jenom geologické kladívko, batoh a taky pořádné auto, které všechny kameny přiveze z výpravy domů. STRANA 50

4 862

milimetrů měří nová limuzína Arteon, vlajková loď Volkswagenu a největší novinka roku 2017.

STRANA 8

Zapeklitá křižovatka V dalším díle Autoškoly jsme se dozvěděli, jak řešit zdánlivě neřešitelný problém s přednostmi v jednom typu křižovatky.

Nejstarší brouk První sériově vyráběné civilní brouky jsou z roku 1941. Vypravili jsme se na jeden z nich podívat. STRANA 78

Ivan Trojan o spolupráci s Miroslavem Krobotem a Dejvickým divadlem.

STRANA 26

Co je potřeba k noci v autě K čemu vám bude kočičí stelivo, když svého čtyřnohého mazlíčka necháváte doma?

Připravili jsme osm stran plných nápadů a vychytávek, které vám usnadní noční dobrodružství v automobilu. STRANA 42

1 300 nabíjecích stanic Nizozemský Haag přeje majitelům elektromobilů. Mají tu k dispozici 1 300 nabíjecích míst a množství rychlonabíjecích stanic. STRANA 16

» Kdybychom neobjevovali, neriskovali, byla by to naše smrt. «

STRANA 90

Obsah

léto 2017.

BUDOUCNOST 8

Nový Arteon Seznámili jsme se s elegantním sportovcem, který už zazářil i na našich silnicích.

16 e-Golf Nizozemský Haag je progresivní město, které drží palce elektromobilitě. Zastavili jsme se za lidmi, kteří na tom mají velký podíl.

Transporter jako životní vyznání.

ŽIVOT

STRANA 58

32 Do kempu Nový Golf a tři kamarádky na prázdninovém výletě. Kempy dnes nabízejí relax, zábavu, ale i sport a dobrodružství.

STÁLICE.

62 Chvála podnikavosti Tři živnostníci na Mallorce pracují v různých oborech, ale jedno mají společné: všem jim věrně slouží Golf Variant.

06 Novinky 74 Servis 78 Volkswagen Club 82 Das WeltAuto 86 Financial Services 90 Autoškola 92 Gastro 96 Lifestyle 98 Originál

NÁPADY 42 Spaní v autě Volkswagen Touran jsme proměnili v pohodlnou ložnici. A pro vás máme hromadu tipů pro nocleh na cestách.

50 Acháty Průvodce z nejpovolanějších Jiří Vetešník nás vzal na výpravu za polodrahokamy na svá oblíbená místa v Polabí.

»Je to něco krásného. Výtvarné dílo, které vzešlo z přírody.« Jiří Vetešník, sběratel achátů STRANA 50

Život na Mallorce je báječně pestrý.

STRANA 62 Narazili jste v magazínu u fotografie na následující ikonku? Stačí namířit chytrý mobil nebo tablet na fotografii a vysněný vůz je tu s vámi. Ukáže se ze všech stran, můžete si ho upravit a umístit tam, kam chcete, před dům, do garáže, klidně do obýváku. Fantazii a hravosti jsme nikdy meze nekladli. Stáhněte si zdarma naši novou aplikaci seeMore.

Prázdniny v kempu, to je nostalgie a opékání buřtů. Ale dnes už nejen to!

STRANA 32

léto 2017.

Vydavatel: Boomerang Communication, s. r. o., Nad Kazankou 37/708, 171 00 Praha 7 – Troja, tel.: 244 023 201, www.boomerang.co.com pro: Porsche Česká republika, s. r. o., Radlická 740/113d, 158 00 Praha 5 – Jinonice www.volkswagen.cz Šéfredaktorka: Martina Valterová Editor: Ondřej Zátka Grafická úprava: Jakub Kaše Překlad: Štěpán Vorlíček Magazín tiskneme na ekologicky šetrný papír.

E-mail do redakce: magazin@volkswagen.cz Uzávěrka vydání: 12. 6. 2017 Datum vydání: 21. 6. 2017 Místo vydání: Praha Distribuce: Česká republika Periodicita: 4× ročně Prodej inzerce: Marek Hammerschmied, e-mail: marek.hammer@boomerang.co.com Evidenční číslo: MK ČR E 21367, ISSN 2533-560X Údaje jsou platné ke dni uzávěrky. Změny uvedených údajů nebo tiskové chyby jsou vyhrazeny.

S Ivanem Trojanem o hledání nových cest.

STRANA 26

Ještě více fotek, nějaké to video, vychytávky, nápady... To všechno pro vás má chytrá verze našeho magazínu, kterou si můžete stáhnout do svého tabletu nebo mobilu. A je jedno, jestli máte zařízení iOS nebo Android. Samozřejmostí je prolinkování celého časopisu, pohodlné listování, zobrazení doplňkových multimédií – zkrátka veškeré pohodlí elektronických magazínů, na které jste ze svého mobilního parťáka zvyklí.

Najdete nás v AppStoru a v Google Play.

Nový Arteon, lev autosalonů.

STRANA 8

6 | NOVINKY

novinky

Jaro a léto se u Volkswagenu nese ve znamení novinek i ohlédnutí za nestárnoucí klasikou.

Na autosalonu v Šanghaji představil novou studii elektromobility budoucnosti. Blýskl se i zbrusu novým sporťákem a ukázal ty klasické s překvapením pod kapotou.

Foto Volkswagen AG (3)

Tiguan mezi třemi nejlepšími

Bestseller značky Volkswagen – nejnovější generace modelu Tiguan – postoupil do finále mezinárodně renomované ankety „World Car of the Year 2017“ (Světový vůz roku). Úspěšný model přesvědčuje nejen mezinárodní odborné novináře, ale i zákazníky. Ti si od zahájení předprodeje v roce 2016 objednali již více než 300 000 vozů Tiguan. Volkswagen tak s novou generací Tiguanu navazuje na úspěchy jeho předchůdce, který patří se 3,5 milionu prodaných vozů mezi celosvětově nejdůležitější modely této značky.

NOVINKY | 7

I.D.CROZZ posouvá hranice elektromobility Na autosalonu „Auto Shanghai 2017“ slaví světovou premiéru studie elektromobilu I.D.CROZZ – s nulovými emisemi, dlouhým dojezdem, charismatickým designem pro elektrickou mobilitu a novým prostředím v interiéru. I.D. CROZZ s výkonem 225 kW a nejvyšší rychlostí 180 km/h ujede v kombinovaném cyklu EU až 500 kilometrů na jedno nabití akumulátorů. Tento čtyřdveřový automobil je prvním elektricky poháněným modelem značky v kategorii CUV (Crossover Utility Vehicle), která kombinuje přednosti kupé a SUV (Sport Utility Vehicle).

Jeho výroba má být zahájena v roce 2020.

Crafter Experience Roadshow míří do 25 měst

Sporťák up! naváže na ikonický Golf GTI I Jednačtyřicet let po debutu prvního modelu Golf GTI představil Volkswagen na letošním Setkání GTI u jezera Wörthersee ve světové premiéře kompaktní sportovní vůz up! GTI. Ten s výkonem 85 kW/115 k navazuje svou koncepcí na model Golf GTI I o výkonu 81 kW/110 k z roku 1976. Studie v podobě blízké sériové verzi je vzpomínkou na tuto ikonu – přitažlivými rozměry a proporcemi, nízkou hmotností, výkonným motorem, sportovním podvozkem i typickými znaky GTI (mj. červený pruh na masce chladiče, čalounění sedadel tkaninou s kostkovaným vzorem Clark). Sériová verze studie up! GTI bude uvedena na trh začátkem roku 2018.

Nová generace modelové řady Crafter vstupuje na český trh.

U této příležitosti vyrážíme s novým Crafterem za zákazníky do 25 měst po celé České republice. V rámci Crafter Experience Roadshow se mohou zájemci důkladně seznámit s novinkou, která přináší do svého segmentu nepřeberné množství technických inovací i výjimečnou úroveň užitných vlastností. „Jsme přesvědčeni, že s tímto vozem nabízíme svým zákazníkům skutečně výjimečného pomocníka, který jim významně usnadní plnění jejich každodenních pracovních úkolů,“ říká o nové generaci Jakub Šebesta, vedoucí divize Volkswagen Užitkové vozy.

8 | BUDOUCNOST

Seznamte se, Arteon.

Vypadá jako atlet křížený s elegantním gentlemanem. Jezdí jako sportovní auto, přitom nabízí pohodlí a prostor velkého sedanu. K tomu pořádná dávka výbavy a asistenčních systémů. Račte se seznámit, přijíždí nová hvězda silnic: Arteon.

TEXT Štěpán Vorlíček FOTO Volkswagen

10 | BUDOUCNOST

D

louhá cesta a komfort – jde to dohromady? Teď už navýsost dobře. Nový Arteon je totiž gran turismo v tom nejlepším smyslu tohoto spojení. Rychlé a pohodlné cestování je disciplína, ve které tento nový pětidveřový Volkswagen vyniká. Díky velmi štědrému rozvoru (2 841 milimetrů) má posádka na palubě opravdu spoustu prostoru a jeho svěží a dynamický kabát – jako například LED světlomety splývající s maskou

chladiče a kapotou do úplně nově pojaté přídě – přitahuje pohled. Novinka je vozem pro řidiče, kteří ocení charismatický sportovní, a přitom praktický vůz nabitý tou nejmodernější technikou.

V Arteonu se totiž představuje úplně nová generace chytrých asistenčních systémů vzájemně propojených do jednoho celku. Řidiči ocení aktivní přístrojový štít nebo ovládání mnoha funkcí gesty, na posádku pak čeká propracovaný informační a zábavní systém.

» ARTEON NABÍZÍ VE SVÉ TŘÍDĚ NA ZADNÍCH SEDADLECH NEJVĚTŠÍ PROSTOR PRO NOHY . «

12 | BUDOUCNOST

XXXXXXXX | 13

Arteon v číslech

3

jsou barevné kombinace interiéru stejně jako úrovně výbavy. Materiál a barva čalounění umocní atmosféru sportovnosti nebo elegance.

2

roky od uvedení studie trvalo, než se představil sériový model, který se od studie liší minimálně.

1

ústřední linie táhnoucí se po celém obvodu vozu vizuálně snižuje těžiště a dodává autu dynamický postoj.

» KAPOTA MOTORU JE PROTAŽENA DALEKO DOPŘEDU A PO STRANÁCH PŘESAHUJE DO BLATNÍKŮ. «

Tablet, chrom i decentní světlo Přehledné uspořádání, dokonalá ergonomie a interaktivní uživatelská rozhraní, to jsou základní prvky interiéru. Na přání se dodává plně digitální přístrojový panel či průhledový displej. Zábavní systém se pyšní skleněnou obrazovkou s úhlopříčkou 9,2 palce a ovládáním gesty.

Jako v luxusním klubu si může připadat posádka Arteonu. Horizontálně uspořádaná palubní deska plynule přechází do výplně dveří, což podtrhuje rovněž stejně orientovaný pás výdechů ventilace přes celou šířku interiéru. Atmosféru dotvářejí chromované lišty a dekorační osvětlení.

14 | BUDOUCNOST

XXXXXXXX | 15

Dlouhý a prostorný

»NEZAMĚNITELNÝ A NOVÝ, OD PRVNÍ KŘIVKY AŽ PO POSLEDNÍ LINII.« Klaus Bischoff, šéfdesignér Volkswagenu

Nový Arteon je postavený na modulární platformě MQB pro vozy s motorem vpředu napříč. Limuzína je 4 862 mm dlouhá, 1 871 mm široká a 1 427 milimetrů vysoká.

Pohon obstarává šestice čtyřválcových motorů s přímým vstřikováním paliva a přeplňováním.

Jejich výkony sahají od 110 kW (150 k) po 206 kW (280 k) u zážehových jednotek, vznětové agregáty nabízejí výkon od 110 kW (150 k) po 176 kW (240 k).

Chytrý společník a pečovatel Asistenční systémy druhé generace přináší ještě víc bezpečí. Adaptivní tempomat dokáže poznat i omezení rychlosti, obec nebo blížící se zatáčku a přizpůsobit rychlost.

Asistent pro stav nouze umí s autem zajet do pravého jízdního pruhu a zastavit a systém preventivní ochrany před nárazem sleduje situaci i za autem.

Stejně jako adaptivní tempomat využívá data z GPS navigace také systém adaptivního osvětlení, který podle průběhu trasy osvětlí zatáčku ještě dřív, než řidič pohne volantem.

Amsterdam Haag

Rotterdam

Haag Život Málo evropských měst nabízí takovou kulturní pestrost na tak malém prostoru (zhruba na 80 kilometrech čtverečních): od ultramoderní vládní čtvrti přes malebné Staré Město po pláže čtvrti Scheveningen.

Elektromobilita Haag nabízí nejen síť 1 300 nabíjecích míst pro elektromobily a množství rychlonabíjecích stanic, ale dává i podporu majitelům elektromobilů, kteří ve městě bydlí.

BUDOUCNOST | 17

Zkušební jízda do budoucnosti.

Kdo chce vidět, jak elektromobilita funguje v běžném životě, musí zajet do Nizozemska. Přesněji do Haagu, kde právě běží projekt s modelem e-Golf. Jak vznikl a jaké z něj plynou poznatky? Pátráním přímo na místě činu nás proveze sám nový e-Golf.

TEXT Joachim Hentschel FOTO Bernhard Huber

18 | BUDOUCNOST

Nový e-Golf Dojezd S novým e-Golfem dojedete daleko: kapacita akumulátoru vzrostla ze 24,2 na 35,8 kWh – to znamená, že na jedno nabití auto ujede podle standardu NEDC (New European Driving Cycle) až 300 kilometrů. Na osmdesát procent kapacity se akumulátor v rychlonabíječce dobije už za 45 minut.

Infotainment Stejně jako ostatní modely řady Golf nabízí i nový e-Golf nejnovější generaci výbavy, například v základu dodávaný navigační systém Discover Pro s možností ovládání gesty.

N

a první pohled to vypadá, že jsme zabloudili. Po dálnici A13 se v novém e-Golfu blížíme k Haagu a před námi se vynořuje velkolepé panoráma: propletená síť městských magistrál se vine estakádami v několika patrech a v pozadí se třpytí štíhlé, ctižádostivě se tvářící mrakodrapy. Klidně byste mohli říct, že jste v některém americkém velkoměstě – třeba v Bostonu nebo Chicagu.

Večery tu naopak působí úplně odlišně. Pohodlně opřeni o zábradlí grachtu neboli kanálu třímáte v ruce sklenici holandského piva a pozorujete vodní hladinu, v níž se zrcadlí nízké malebné cihlové domky – tady na vás dýchne stará Evropa. Právě ty různé tváře vytvářejí duši Haagu. Stejně jako to, že elektromobilita už tu dnes hraje významnou roli – díky onomu mixu dědictví, postmoderního elánu, udržování tradic a otevřenosti novým myšlenkám.

XXXXXXXX | 19

Nizozemsko je pro elektromobilitu zemí zaslíbenou. Vláda dává firmám na provoz elektroaut daňové úlevy a rozšiřuje síť rychlonabíjecích stanic.

Tři důvody pro elektromobilitu Proč je právě Haag ideálním městem pro projížďku novým e-Golfem? Ze tří důvodů.

1.

Nizozemsko je malá a velice hustě osídlená země, na ploše zhruba 41 000 čtverečních kilometrů tu žije na 17 milionů obyvatel. Největší města navíc leží blízko u sebe. Z vládního Haagu do hlavního města Amsterdamu to je pouhých šedesát kilometrů – ideální na elektrické výlety „krajinou“.

2.

Nizozemská vláda se o elektromobilitu zajímá od jejích počátků. Lidé tu za provozování elektrických firemních aut dostávají daňové úlevy a vláda se zasazuje o rozšiřování rychlonabíjecích stanic. V roce 2015 v Nizozemsku přibylo 43 000 nových registrací elektromobilů a plug-in hybridů, to je asi desetiprocentní podíl na trhu. Společně s Norskem, Čínou a Spojenými státy jde o nejvyšší podíl na světě.

3.

I na nizozemské poměry se představitelé Haagu hodně angažují. Nejenže obyvatelé města dostávají na pořízení elektřinou poháněných aut podporu, ale mohou využívat i síť s 1 300 nabíječkami – v roce 2016 tu odstartoval program, jenž nabídl dvacítce řidičů e-Golf na roční testování.

20 | BUDOUCNOST

» LIDÉ JSOU NA ELEKTROMOBILITU DALEKO ZVĚDAVĚJŠÍ, NEŽ JSME ČEKALI. « Floris van Elzakker, úředník, který má na starosti projekt elektromobility ve městě

Nový e-Golf ujede na jedno nabití až 300 kilometrů.

Elektrifikované město Místo prvního srazu: nová radnice. Nápadná, zcela bílá budova, kterou postavili v roce 1995, dostala od místních přezdívku „ledový palác“. V prosklené budově vysoké 47 metrů už nás očekává Floris van Elzakker, úředník, který má na starosti projekt elektromobility ve městě. „Jestliže se výhledově začne zlepšovat kvalita ovzduší díky bezemisním elektromobilům, pocítí to především a jako první obyvatelé našich měst,“ říká, „je to jeden z důvodů, proč představitelé měst takové projekty ženou kupředu.“ Vzorový projekt se jmenuje Testrijders, tedy zkušební jezdci. Vzniknout mohl díky spolupráci tří různě zaměřených institucí: ekologické organizaci Natuur & Milieu, městu Haag a společnosti

Pon, což je nizozemský dovozce Volkswagenu. Nabídka zněla takto: dvacet řidičů si bude moci za zvýhodněnou cenu pronajmou e-Golf. Podmínkou bylo, že každé auto musí alespoň pětkrát do měsíce půjčit alespoň pěti dalším lidem – a tyto partnery si musejí sami najít. Tak se e-Golf dostane do rukou ne dvaceti, ale 1 220 řidičům.

Začátek projektu Testrijders oznámil newsletter rozeslaný koncem roku 2015.

Hned první víkend se přihlásila asi stovka zájemců, takže v Natuur & Milieu registrační stránku v klidu okamžitě zase vypnuli. Takovou odezvu totiž nikdo nečekal. „Lidé jsou na elektromobilitu daleko zvědavější, než jsme si mysleli,“ říká van Elzakker a dodává, „jejich reakce nás velmi příjemně překvapila.“

» ELEKTROMOBIL JE BÁJEČNÝ ZÁŽITEK. KAŽDÝ, KDO HO ZKUSIL, UŽ U NĚJ CHCE ZŮSTAT. « Tom Groot, projektový manažer Natuur & Milieu

Jde o potěšení z jízdy Z radnice míříme na sever k Paleis Noordeinde, jenž je oficiálním sídlem nizozemské monarchie. Na semaforech na nás mladík na kole nadšeně pokřikuje: „Jé, ten e-Golf je parádní, to je ten nový?“ Jasně že je! Nejenže má skvělý navigační a zábavní systém Discover Pro, ale jeho dojezd navíc podle nového evropského cyklu NEDC činí až 300 kilometrů. To je opravdu hodně – a nejen v Nizozemsku.

Tom Groot si v elegantním Café Pistache už objednal čerstvý pomerančový džus. Přijel z Utrechtu, kde Natuur & Milieu sídlí. Tato nevládní organizace vznikla v roce 1972 a s Nizozemskem je hodně spjatá. Jako její projektový manažer se Tom specializuje na elektromobilitu – a Testrijders je jeho dítě. Verze tohoto

projektu už úspěšně proběhly v Rotterdamu a Arnhemu-Nijmegenu. „V obecném povědomí je zažitá představa, že všechny nevládní organizace především proti něčemu vystupují – proti znečišťování vzduchu, spalování uhlí a tak dále,“ vysvětluje, „my máme pozitivnější přístup. Lidé milují auta a my jim chceme ukázat možné směry, kam se ubírat. Elektromobil je tak úžasný zážitek, že každý, kdo ho vyzkoušel, už u něj chce zůstat.“ Z toho důvodu šla komise na výběr oněch dvaceti kandidátů strategicky: organizátoři chtěli oslovit co možná nejrozmanitější síť lidí, takže vybírali co nejpestřejší skupinu. První zkušební jezdci své e-Golfy získali v květnu 2016. Zpětná vazba, kterou od té doby organizátoři dostávají, je velkou lekcí pro všechny.

O elektromobily se zajímají také cyklisté, kterým ekologie tradičně není cizí.

» V BUDOUCNOSTI TOTIŽ BUDE AUTO JEN JEDNÍM UZLEM VELKÉ DOPRAVNÍ SÍTĚ. « Matthijs Boon, jenž se o projekt stará u importéra Volkswagenu

Ochutnávka budoucnosti „Lidé, kteří přešli na elektromobily, musejí od základu změnit způsob uvažování,“ říká Matthijs Boon, jenž se o projekt stará u importéra Volkswagenu, společnosti Pon. „Mnoha našim testovacím řidičům ze začátku chvíli trvalo, než si na auto zvykli. Musíte úplně jinak plánovat jízdy. Elektromobilita v sobě nese ducha určitého průkopnictví.“ S Boonem se setkáváme u veřejné dobíjecí stanice, která vypadá jako malá benzinka: leží přímo na hlavním tahu na Leiden, pod střechou obloženou solárními panely a připomíná obřího elektrického ptáka roztahujícího křídla. Řidiči e-Golfu v projektu zpočátku

nemusejí za dobíjení platit: Pon nabídl zdarma prvních deset tisíc kilometrů, rovněž i doplňkové služby autopůjčovny a lístky na městskou hromadnou dopravu. „Účastníci jsou e-Golfem a elektromobilitou obecně hodně nadšení,“ popisuje Boon, „přesto musíme mít na zřeteli ústřední, jednotící dopravní koncepty.

V budoucnosti totiž bude auto jen jedním uzlem velké dopravní sítě. A program Testrijders nabízí takovou malou ochutnávku.“ Podobné projekty se v roce 2017 chystají spustit města Utrecht a Zwolle.

A pokud o to budou stát, mohou si zkušební jezdci z Haagu své e-Golfy ještě další rok ponechat.

BUDOUCNOST | 23

Neplánovanou testovací projížďkou jsme udělali radost mladé rodině Hoeksemaových.

Elektroprůkopníci se učí úplně jinak plánovat své jízdy s ohledem na síť dobíjecích stanic.

Zkušební jezdci Nejzajímavější setkání přichází ke konci našeho výletu. Na kraji Scheveningenu, známé přímořské čtvrti Haagu, zvoníme u úžasného, krásně navrženého domu.

Otevírají nám Belia a Jin Hoeksemaovi – ona je fyzioterapeutka, on manažer v telekomunikační firmě. Oba se účastní programu Testrijders. A oba velmi těší, že jsme jim přivezli nový e-Golf na neplánovanou testovací jízdu. „Co se týká nových přístupů a technologií, jsme vždycky zvědaví,“ vypráví Belia, „do projektu Testrijders jsme se přihlásili, protože jsme prostě chtěli poznat, jak elektromobily fungují.“ Rodina má běžné auto a e-Golf používá jako dru-

hý vůz. Belia s ním každý den jezdí za pacienty a také vozí své dvě dcery Julii (10) a Laru (12) na sportovní kroužky. „Zrychlení, ticho, celý pocit z jízdy – to je báječný zážitek. Kdybych si mohla vybrat, odteď bych chtěla jezdit už jen elektromobilem,“ říká.

Hoeksemaovi doma nemají vlastní nabíječku, ale v okolních ulicích je dostatek veřejných stanic, takže kdykoliv e-Golf potřebuje šťávu, volný stojan se vždycky najde.

BUDOUCNOST | 25

Hurá na pláž!

Teď už ale začíná vykukovat slunce a čtyřčlenná rodina se dává do pohybu.

Všechny nezbytnosti mizí v útrobách nového e-Golfu a Belia, Jin, Lara a Julia už uhánějí k vodě. Nejdřív do přístavu, kde kotví klubová jachta, s níž Jin závodí. A pak už do Scheveningenu, kde se na tříkilometrové písečné pláži se-

tkávají kitesurfeři, stavitelé hradů i lidé na procházce. „V našem městě se hodně přemýšlí nad udržitelností,“ říká Jin, když se loučíme, „elektromobilita je snadný a očividný způsob, jak se ideálu ekologické mobility přiblížit.“ A Haag je hezkou ukázkou toho, jak dobré nápady mohou fungovat v praxi. Pokud si troufneme je uskutečnit.

» ELEKTROMOBILITA JE SNADNÝ A OČIVIDNÝ ZPŮSOB, JAK SE TOMU IDEÁLU PŘIBLÍŽIT. «

26 | XXXXXXXX

ROZHOVOR | 27

Ivan Trojan Nechci dělat divadlo na jistotu.

Dejvické divadlo je fenomén. Bývaly časy, kdy se sem chodilo hlavně na něj. Dnes je v souboru jedna hvězda vedle druhé a sehnat sem lístky je nadlidský výkon. Nejen na Trojana. Ten si loni poprvé vyzkoušel roli režiséra ve hře Zásek a letos je to dvacet let, co je tohle malé velké divadlo jeho domovskou scénou.

TEXT Natálie Veselá FOTO Marek Novotný

» DNES SE DO DEJVICKÉHO CHODÍ NEJEN NA DIVADLO, ALE I NA HERCE. «

Pamatujete si, kdy jste do Dejvického přišel poprvé?

Nadšení pro vás bylo víc než reputace?

Pamatuju. Přišel jsem se podívat na zkoušku tehdejšího souboru, který tvořili hlavně herci z katedry alternativního divadla z DAMU, ročník Mirka Krobota. Spolu s Lukášem Hlavicou, se kterým jsem tehdy odcházel z Vinohradského divadla. Abychom viděli, s kým budeme teď to divadlo dělat.

Samozřejmě. Jedna z těch věcí je nadšení. Což většinou vyplývá z toho, že máte skutečný a ryzí zájem o věc. Na Vinohradech se divadlo dělá, jak bych to řekl, hlavně s ohledem na to, aby těch 650 lidí, kteří tam chodí, bylo spokojených. A já jsem věděl, že tohle už není moje cesta a že těch sedm let tam bylo tak akorát.

Takže už jste věděl, že sem nastoupíte?

Evidentně to bylo správné rozhodnutí. Co se dělo dál?

Ano. My jsme tehdy přišli za Mirkem Krobotem, že bychom chtěli mít svůj soubor, tak jestli by to nešlo u něj v divadle. On tehdy navrhl, abychom se spojili. A já jsem viděl tu energii, nadšení a zájem lidí o deset až dvanáct let mladších, než jsem byl já, a bylo rozhodnuto.

Všechno se mění. První fáze byla hledání, riskování, nejistota a nadšení. Počítali jsme, kolik přijde lidí a jestli vůbec dorazí. Nikdo nás neznal. Mě tak trochu. Za dva až tři roky jsme diváky nějak přesvědčili. Začali sem prostě chodit. Na divadlo, ne na známé tváře. Dnes se sem chodí už

» VĚTŠINU SVÝCH PROBLÉMŮ SI ZAVINÍME SAMI. «

ROZHOVOR | 29

nejen na divadlo, ale i na herce. To, že nám to vydrželo tak dlouho, je asi největší zásluha Mirka Krobota, který nemá rád, když se věci dělají na jistotu, všeobecně, banálně. Neustále objevuje, riskuje. Kdybychom to nedělali, byla by to naše smrt a on to moc dobře věděl, takže v nás tu chuť riskovat cíleně pěstoval. A my to pochopili.

Vždycky, když už nám tohle zpohodlnění hrozilo, udělali jsme krok jinam. Do neznáma. A to nás drží při životě a zřejmě to tak bude muset být i nadále.

Se ženou Klárou si nedávno pořídili nový Volkswagen Sharan. Velká rodina zkrátka potřebuje velký rodinný vůz.

Poslední krok do neznáma jste udělal, když jste si vyzkoušel roli režiséra. Jaké to bylo?

Vlastně jsem byl připravený, protože jsem nad tím uvažoval celých těch dvacet let. Oddaloval jsem to, protože je to velká zodpovědnost a těžké povolání. Ale na-

konec jsem byl přemluven. Nicméně překvapený jsem byl. Ačkoliv jsem tu trávil osm hodin denně, tak jsem to nějak přežil, dal a vydržel. A nelituju.

Ta hra vznikla dost netradičním způsobem. Na začátku chyběl scénář. Jak se to stalo?

Netradiční by to bylo pro drtivou většinu jiných divadel. Ale tady jsme přece jenom na autorské divadlo zvyklí. V mém případě to bylo tak, že jsem nemohl najít hru, kterou bych chtěl dělat, tak jsem se nakonec rozhodl, že si ji prostě vytvoříme sami. Věděl jsem, že tady v souboru jsou lidé, kteří chtějí vypovídat o nějakých svých tématech. Druhá věc, kterou jsem věděl, byla, že ty lidi potřebuju dostat do nějaké hraniční situace. A tak vznikl nápad, že se jim zasekne výtah.

30 | ROZHOVOR

Z filosofických důvodů. Protože se potřebují zastavit a nějaké věci ze sebe dostat ven, nějaké si ujasnit a nějaké zase přijmout, aby se jim ten výtah zase rozjel. Tak jako v životě, občas je potřeba se zastavit, něco se dozvědět nebo někomu něco říct a pak zase pokračovat dál.

Můj kamarád, basketbalista Petr Czudek mi, když jsem mu o tom vyprávěl, řekl, že četl nějaký rozhovor s opavským disidentem Ivo Mludkem. V něm říká, že žijeme nespokojené frustrované životy v krásných časech. A já jsem si uvědomil, že to je přesně to, o čem bych chtěl vést dialog i já. Všechno jsou to inteligentní lidé, kteří se dostanou do situací, které nejsou schopní řešit. Což si myslím, že je případ většiny z nás. Nemáme tady katastrofy, terorismus, válku a tak dále. Většinu svých problémů si zaviníme sami.

Budete tedy teď hercem, nebo režisérem?

Budu dělat dál to, co dělám, s tím, že mám v hlavě nějaké další nápady na režii.

Ale uvidíme, jestli se uskuteční. Jdu tomu lehce naproti, tak aby k tomu za nějaký čas došlo.

Musíte cítit velkou satisfakci…

Určitě, v průběhu těch prvních šesti či sedmi let jsme ji cítili hodně, dneska už je to jinak. Dneska znovu hledáme, kudy jít. Je nám tolik, kolik nám je, ale pořád jsme generační divadlo a opět stojíme na rozcestí. Už asi počtvrté. A znovu hledáme, co a jak budeme dělat. Pořád ale cítím víru a touhu, abychom tu třeba dalších pět let mohli spolu být.

Ivan Trojan 53 Držitel šesti českých lvů, vystudoval pražskou DAMU. Od roku 1990 působil v Divadle na Vinohradech, odkud odešel v roce 1997 do nově vznikajícího souboru Dejvického divadla. Za roli Oblomova získal prestižní cenu Thálie. Mezi jeho filmové úspěchy patří role ve snímcích Smradi, Musím tě svést, Jedna ruka netleská, Václav, Ve stínu, Díra u Hanušovic a řada dalších.

VLASTNÍ NEZARUŠITELNÁ

RÁDIOVÁ SÍT

32 | ŽIVOT

V kempu jako v hotelu.

Kempy jsou jen pro chudé a trampy?

Mýtus – moderní tábořiště nabízejí komfort srovnatelný s penziony a lákavou příchuť dobrodružství navrch.

TEXT Štěpán Vorlíček FOTO Václav Jirásek

34 | ŽIVOT

» K TOMU VŠECHNY TY KONZERVY PLNÉ VEPŘOVÉHO... « Cestou do kempu se dá zažít i trocha dobrodružství v mezích zákona a slušného chování.

A všechno se samozřejmě musí zdokumenovat.

N

ení tomu zase tak úplně dávno.

Co jsme měli na výběr? Vlastní chalupu – a kdo jí nedisponoval, tak zotavovnu ROH kdesi u rybníka. Pro ty otrlejší tu bylo trampování s usárnou na zádech, hliníkovým ešusem a ohnutou lžící. To nebylo pro každého, a tak mnohým z nás nezbylo než naložit embéčko nebo žigula a vyrazit kamsi na Mácháč, Lipno či Vranov.

Do kempu. Pamatujete? Áčka s podsadou uprostřed podpíraná tlustými duralovými trubkami, těžké nafukovací matrace, obrovské dekové spacáky, plážový tenis s molitanovým míčkem, netěsnící potápěčské brýle a šnorchl s gumou, která v puse chutnala všelijak. K tomu všechny ty konzervy plné vepřového ve vlastní šťávě, chalupářského guláše nebo karlovarské párky ohřívané na vařičích a konzumované u umakartových

Nový Golf je prostě krasavec a třem kamarádkám Tereze, Aničce a Lucii dělal elegantní společnost.

» MODERNÍ KEMPY MAJÍ K TĚM Z NAŠICH VZPOMÍNEK DALEKO. « Pivo a párek je kempingová klasika. A po jídle je chvíle na odpolední siestu. Jsme přece na prázdninách!

Společné umývárny jsou také klasika. Ranní hygiena na čerstvém vzduchu člověka příjemně osvěží.

Kemp Bořeň Rataje nad Sázavou, kam jsme se vydali s novým Golfem, jsou malebnou perlou Posázaví se spoustou kulturních památek i nádhernou přírodou. Kemp Bořeň je pro svůj klid a výbavu pro nejmenší ideální volbou pro rodiny, ale také pro vodáky: leží přímo u břehu Sázavy. Koná se tu řada akcí od plesů a tanečních zábav přes pravidelné koncerty country kapel po rybářské závody. www.agentura-mkp.cz

ŽIVOT | 37

skládacích stolků. Navrch upatlaný kiosek, kde jsme si mohli koupit maximálně mastnou klobásu a limonádu v papírovém kelímku. Tak jsme trávívali nejednu letní dovolenou, namačkáni doslova stan na stanu, s neblahou předtuchou toho, že blížící se hygienická potřeba bude na kempových záchodech jen pramálo příjemnou chvilkou. O sprchách nemluvě.

Střih. Vítejte v jednadvacátém století Dnes už se opravdu není čeho bát. Moderní kempy mají k těm z našich vzpomínek daleko. Jsou příjemným místem, kde se o vás postarají, nechají uvařit si v plně vybavených kuchyních nebo vás rovnou nakrmí v restauracích, děti pohlídají a všem nabídnou sportovní nebo kulturní zážitky. Ze sprch

» CHVÍLI BUDEME VYHLÍŽET A MOŽNÁ PŘIPLUJE VZKAZ V LÁHVI. «

ŽIVOT | 39

KAM DO KEMPU V ČESKU

Pro kovboje

Pro dobrodruhy

Koně, biče, stetsony a kolty proklatě nízko. Pokud vás baví western, takto zaměřené kempy jsou pro vás ideální. U nás jich je hned několik. Vedle známého Šiklova mlýna na Vysočině to je kemp Vochtánka, který leží v Anenském údolí pod zříceninou středověkého hradu Potštejn na břehu Divoké Orlice. Letos v červenci se tu v rámci Country festivalu Tomáše Linky chystá kapela Fešáci oslavit padesátku.

Jako na dovolené v Africe si budete připadat v Safari Kempu ve Dvoře Králové. Přímo z bungalovu, stanu nebo karavanu máte možnost sledovat zebry a antilopy. Pozorovat je můžete také z unikátních stanů v korunách stromů. Západy slunce ve společnosti pakoňů či žiraf jsou nezapomenutelným zážitkem.

Pro námořníky

K létu patří voda, sport a rybaření.

A také hudební festivaly. Poblíž se zrovna žádný nekonal, tak si holky jedno provizorní vystoupení zařídily samy.

Nejen posádky lodí a karavanů ocení malebné prostředí Mariny v Týnci nad Labem. Zázemí je dobře vybavené, spát můžete ve stanu i mobilheimech s terasou. Můžete si tu půjčit kánoi pro plavbu do ústí řeky Doubravy nebo si pronajmout kajutovou loď s kapitánem a uspořádat oslavu či rodinný výlet.

Pro milovníky moře Pokud se i u nás chcete cítit tak trochu jako u moře, zamiřte na moravský Jadran, tedy na Vranov. Jednu ze zátok přehrady, kterou obklopují stometrové skály, lemuje Camp Bítov.

Plážový volejbal, tenis, bowling, masáže, spousta aktivit pro malé i velké – to je jen zlomek toho, co tento kraj lesů, vod, strání, slunce a perlivého vína může nabídnout.

Nejen pro naturisty

Nevšední kemp leží na horní Novomlýnské nádrži. Jeden Nejdelší rybník s největším ob- z největších kempů v Česku, jemem vody leží ve StaňkoMerkur Pasohlávky, nabízí čtyvě. Autokemp Oasa v chráněřicetihektarový uzavřený areál, né krajinné oblasti Třeboňsko jehož polovinu tvoří dvě odděbyl prvním v Česku, který zíslené laguny. Část jedné z nich kal Ekoznačku EU. Ta označuje patří všem, kteří se při pobyslužby splňující nároky na kva- tu u vody neradi zakrývají texlitu a šetrnost vůči životnímu tilem. Všichni bez rozdílu si tu prostředí. Kemp má například užijí elektrokola, koloběžky, vlastní vrty a vodárnu s birmo- vodní lyže, windsurfing a kitevým filtrem. boarding nebo šlapadla.

Pro ekology

» KEMPŮ JE V ČESKU PŘES DEVĚT SET, OPRAVDU JE Z ČEHO VYBÍRAT. « a záchodů už rozhodně strach nejde.

K tomu přidejte wi-fi, půjčovny všeho možného, kadeřnictví a vinotéky a máte dovolenou jako v hotelu. Bydlet nemusíte jen ve vlastním přístřešku, můžete si pronajmout už postavený velký rodinný stan, případně se ubytovat v chatkách nebo bungalovech.

Nebo v týpí, jurtě a v sudu jako třeba v kempu u východočeského rybníka Broumar nebo ve Slováckém dvoře u letiště Kunovice. Dovolená v kempu je mezi Čechy stále oblíbenější. Každý rok se v nich ubytuje přes devět set tisíc domácích turistů. Kempů je v Česku přes devět stovek, opravdu je z čeho vybírat. Ať hledáte rodinný, nebo naopak kemp zaměřený na mladé, kde to do rána tepe, ať dáváte přednost romantice, jste motorkáři, vodáci nebo snad naturisté, ten svůj si najdete.

Tábořiště Na Břečkárně Chcete si postavit stan uprostřed krásné přírody?

Tábořiště Na Břečkárně má dlouhou historii a renomé především u vodáků a rybářů, ale díky modernímu zázemí si na své přijdou také cyklisté nebo rodiny, které namísto chatek dávají přednost stanu. Výhodou tohoto sezonního tábořiště je blízkost železniční zastávky. tel.: 723 076 791

Polní podmínky vůbec nemusí být na překážku tomu, aby si člověk pochutnal.

ŽIVOT | 41

Když chybí tyčka, pomůže větev. Důležité je umět si poradit.

Za hranice Kemp Hüttenpalast v Berlíně nabízí pronájem karavanů, což by nebylo nic výjimečného. Stejně tak běžná je okolní zeleň, venkovní posezení nebo osvětlené chodníčky. Tento kemp vyniká něčím jiným: celý je vsazený do rozlehlé tovární budovy, v níž se kdysi vyráběly vysavače.

Bydlet můžete v osmi obytných přívěsech (každý je v jiném stylu: jeden připomíná jeskyni, další je zařízený jako romantické doupě s velkou manželskou postelí) nebo třech dřevěných chatkách. Až vám v zimě bude chybět letní atmosféra, vzpomeňte si – tady se i za plískanic můžete procházet v žabkách a popíjet mojito.

Ložnice na čtyřech kolech.

Vyrážíte na cesty a chcete být soběstační? Spěte v autě.

Je to trochu dobrodružné, trochu romantické, zcela jistě levné, a když víte, jak na to, nemusí to vůbec být nepohodlné. Třeba takový Volkswagen Touran je k tomu jako stvořený.

TEXT Štěpán Vorlíček FOTO Václav Jirásek ILUSTRACE Kristína Šimková

J

asně, pro rodinku to není, ta se musí poohlédnout třeba po modelu California, ale dvojice se v Touranu vyspí docela v pohodě. Chce to trochu příprav a přemýšlení, ale když to jednou zkusíte, uvidíte, že se vám to zalíbí. Je to vlastně podobné, jako když jedete kempovat. Shromáždit věci, chytře zabalit, naložit a vyrazit. Pokud vás

tato myšlenka pro letošní léto zaujala, přinášíme pár tipů, jak si nocování v autě zpříjemnit a zjednodušit. Zásadní rada, abyste nebyli zdrojem problémů, konfliktů nebo jen cílem nepříjemných pohledů, zní: chovejte se nenápadně a pokorně, respektujte okolí a místo noclehu opouštějte ve stejném stavu, v jakém jste ho našli.

NÁPADY | 43

Zapište se na recepci Základem je dobře si vybrat, kde zakotvíte. Z parkoviště u supermarketu vás asi vykážou. Dálniční odpočívadlo by mělo být bezpečné, hlavně tam, kde nocují i řidiči kamionů. Dáváte-li přednost přírodě, zaparkujte u vedlejší silnice nebo na polní cestě. Je dobré se „uklidit“, abyste nebyli moc na očích. Zvažte zatemnění oken, nejen kvůli světlu, ale také jako zábranu proti zvědavcům. Pořiďte si záclonky, zatemňovací fólie nebo do dveří jednoduše přivřete prostěradlo.

Na čelním skle zase dobře poslouží rozkládací clona.

» JEDNÍM Z MÍST, KDE VÁS NECHAJÍ NOCOVAT V AUTĚ, MŮŽE BÝT TŘEBA BENZINKA. «

44 | NÁPADY

Balení, »POLŠTÁŘ balení, konec tomu není SI VYROBÍTE. I když si zabalíte do někopo čase stejně NAPLŇTE OBAL lika tašek, v zadní části auta vznikOD SPACÁKU ne chaos. Tomu předejdete pořízením plastoOBLEČENÍM. « vých krabic, v nichž své věci můžete dobře organizovat. Nezapomeňte karimatky či matrace, spacáky a deky, případně polštář. Přibalte kanystr(y) na vodu a hygienické potřeby, myslete na lékárničku. Hodit se bude baterka do ruky, čelovka i svítilna k zavěšení v autě. Nezapomeňte repelent. Velkou službu udělá chladnička nebo termoizolační box. Mějte zásobu různých pytlíků, hodí se nejen jako odpadkový koš. Solární nabíječky jsou dnes běžně dostupné a za rozumné ceny, můžou ulevit akumulátoru vašeho vozu. Spoustu užitečných věcí najdete také mezi originálním příslušenstvím Volkswagen: kávovar, nádobu na odpadky, termobox nebo LED lampičku. Zvažte pořízení deflektorů (ofuků) na boční okna – budete za ně vděční za deštivých nocí, kdy umožní větrat a zůstat v suchu.

Příprava na noc Večerní drink je dopitý, hvězdy září a cvrčci hlásí, že je čas jít na kutě?

Boty zasunout pod auto u dveří, jimiž v noci budete chodit ven, připravit místo na spaní, ostatní věci navršit na přední sedačky.

V noci bude potřeba větrat, v létě přijdou vhod síťky proti hmyzu.

Mějte při ruce baterku, a pokud nosíte brýle, uložte je do pouzdra.

Nezapomeňte se zamknout (a deaktivovat případnou detekci pohybu v interiéru).

Náš tip: do ponožky nasypte kočičí stelivo z recyklovaných materiálů, přetáhněte ještě jednou ponožkou a máte výborný pohlcovač vlhkosti. Položte ho někam na palubní desku a uvidíte, jakou službu proti rannímu orosení odvede.

» V DEŠTI JE NEJLEPŠÍM POMOCNÍKEM NEPROMOKAVÉ PONČO. «

NÁPADY | 47

La dolce vita »NEZAPOMEŇTE, ŽE NÁDOBÍ BUDE POTŘEBA UMÝT A OSUŠIT. «

Ranní sprcha nejspíš nebude, když ale přibalíte solární sprchu a vodu v ní necháte nahřát sluníčkem, už před obědem se můžete příjemně svlažit.

Vhod přijde kempinkový rozkládací nábytek, rychlovarná konvice, vařič a všechno to kolem: příbory, nádobí, ešusy, koření a krabice s proviantem. Nároční si mohou pořídit i speciální kávovar do auta. Vezměte i dostatečně dlouhý provaz nebo šňůru a kolíčky, přijdou vhod k usušení oblečení a ručníků. Pikniková deka rozšíří pole vaší působnosti a po obědě ji oceníte při siestě.

NÁPADY | 49

Na vlastní oči: krása skrytá v kameni.

NÁPADY | 51

Cesta do jádra kamene.

Jakmile vkročíte do bytu Jiřího Vetešníka, přestanete si být jistí, kde jste se vlastně ocitli. Budete si tu připadat tak trochu jako v galerii, trochu jako v muzeu, ale zároveň jako v mineralogické laboratoři.

TEXT Jiří Holubec FOTO Václav Jirásek

M

oje exkurze do soukromého muzea polodrahokamů se odehrála jednoho zamračeného dne začátkem dubna, krátce poté, co jsem zbrusu nový Tiguan zaparkoval před krásnou funkcionalistickou budovou Husova sboru v Nymburce a zaklepal na dveře českobratrské fary, která je hned za rohem.

Když odeznělo úvodní ohromení, moje první otázka samozřejmě zněla: jak se člověk ke sbírání polodrahokamů dostane? V Jiřího případě to prý bylo náhodou. O tom, že se na polích kolem Nymburka dají najít acháty a jaspisy, se dozvěděl asi před dvaceti lety na výstavě v místním muzeu. Bylo mu tehdy patnáct a v tomhle věku má člověk jiné priority než kupování diamantových pil, brusných past a podobných záležitostí, bez kterých i ten nejkrásnější polodrahokam vypadá jen jako obyčejný šutr. Těch pár achátů, které si z výpravy na pole přinesl, skončilo v kbelíku ve sklepě a sedal na ně prach.

Než si Jiří na zapomenutý poklad vzpomněl, uplynulo deset let. Pak však po úrazu musel opustit některé věci, které mu do té doby vyplňovaly volný čas.

Koupil si nářadí, aby se konečně mohl podívat, co se v kamenech ukrývá. A to byl okamžik, kdy ho sbírání opravdu chytlo.

Sbírání polodrahokamů si sice laik může představovat jako dobrodružství zlatokopů na Klondiku, ale ve skutečnosti nejde o žádný hon za pokladem. „Nedoufám, že najdu nějaký bájný drahokam ani že zbohatnu,“ směje se Jiří. „Tenhle krásnej kámen bych prodal zhruba tak za tisícovku,“ bere do ruky jeden ze svých největších ametystů. „Jenže když si spočítám, že je za ním minimálně týden práce, tak se to prostě nevyplatí. Proč to tedy dělám? Chtěl bych zmapovat okolí Nymburka. Popsat místa, kde

Tam na obzoru se zdvihá Kozlovský hřbet, odkud sem acháty doputovaly.

» PROČ TOHLE DĚLÁM? CHCI ZMAPOVAT, KUDY DŘÍV V KRAJINĚ TEKLO LABE. « Naděje, že jsem našel vzácnost, se opět rozplývá.

Byl to zase jen buližník.

NÁPADY | 53

se polodrahokamy dají najít, a skrze to ukázat, kudy v minulosti teklo Labe. Jít po stopách řeky, která tu tisíce a miliony let tvořila krajinu. Podívej se třeba tady na ten achát,“ zvedá Jiří ze stolu nádherně vybarvený kámen. „Vidím, že obsahuje hodně železa, protože je krásně vybarvený do červena. Z toho můžu soudit, že ho sem přinesla Cidlina z primárního naleziště Železnice v Českém ráji. Tam se podobné kameny dají často najít zarostlé v hornině, kdežto tady jsou vyplavené volně na poli. A taky mě občas napadne,

že ty kameny vlastně zachraňuji,“ dodává po chvíli zamyšleně, „je to něco krásného. Výtvarné dílo, které vzešlo z přírody. Vzniklo před stovkami milionů let.

Leželo pohřbené v zemi, potopené pod vodou, putovalo stovky kilometrů a najednou ta pouť může skončit úderem ocelové radlice.“

Vidět vlákno žárovky Jak nám Jiří postupně odkrývá zákulisí sběru polodrahokamů, začínáme chápat, že tenhle koníček má spíš než

s hledáním zlata daleko více společného třeba s chozením na houby. Pokud byste tedy houby doma krájeli na diamantové pile. Najít kámen je totiž jedna věc, ale druhá je z něj vytvořit artefakt. Tenhle proces se děje v maličkém zahradním domku v koutě farské zahrady. Vejde se do něj diamantová pila, miniaturní ponk s brusným kolem a otočné sedátko. Na kámen se nedá spěchat.

Na správném místě ho přeříznout a brusnou pastou nanášenou na plstěný kotouč ho vyleštit zabere čas. „Je to

Kde se smí sbírat Otázka, jestli a co se smí sbírat, je věčné téma mineralogických diskusních fór. Převládá názor, že kameny, které se dají volně sebrat, si může odnést každý.

V případě, že je potřeba kopat, dostává se sběrač do oblasti dolního práva. V každém případě je nutné se domluvit s majitelem pozemku.

Odštípnutý roh ukazuje třpytivou nádheru, která se ukrývá uvnitř.

Neoseté pole je pro nás něco jako les po dešti pro houbaře.

dobrá činnost pro neurotiky. Meditace prací,“ říká napůl v žertu Jiří, zatímco zkoumá plochu kamene proti světlu žárovky. Ve správně vyleštěném polodrahokamu prý musí být vidět její vlákno. Není s výsledkem spokojen a kámen putuje znovu na kotouč. Vidí v tom kus umění, napadá mě. „Spíš řemeslo,“ odpovídá, „umění dělali vlámští kameníci, kteří z nich řezali tenké plátky a skládali z nich obrazy. Mně stačí, když odhalím to umělecké dílo, které do kamene vložila příroda.“

K Labi Povídat si s nadšencem je vždycky zajímavé, ale sezení v bytovém muzeu bylo dost a je na čase vyrazit do terénu. Zjišťuji, že výbava je celkem prostá a v kufru zatím leží jen batoh s geologickým kladívkem. Cestou zpátky to prý bývá náročnější. „Ideální auto? Nejlépe s pohonem 4×4, aby zvládalo lesní cesty a pole, a především musí mít velký kufr, aby se do něj vešlo hodně kamení,“ usmívá se Jiří, zatímco já si v duchu spokojeně odškrtávám, že všechny tyhle požadav-

ky Tiguan splňuje. „Kolem Nymburka jezdím na kole, protože většinou najdu dvacet kamínků. V Českém ráji, když jde člověk na správné místo, tak může za dvacet minut táhnout na zádech dvacet kilo. Na ty vyhřívané sedačky bych si asi taky dokázal zvyknout,“ dodává zamyšleně po chvíli. Vida. Tiguan zaznamenává bonusový bod.

Proplétáme se Nymburkem, odstojíme frontu na přejezdu a okreskami se blížíme k Labi. „Na polích už je teď místo kamení řepka,“ ukazuje Jiří oknem

NÁPADY | 55

» JE TO NĚCO KRÁSNÉHO. VÝTVARNÉ DÍLO, KTERÉ VZEŠLO Z PŘÍRODY. « S mineralogickou lupou dohlédnete hlouběji.

Trochu muzeum, trochu galerie a trochu vědecké pracoviště. Takový je Jiřího byt v Nymburku.

na žlutou záplavu. „U Labe mám ale místo na okraji pískovny, kde se dá občas něco najít.“ Parkujeme u točny na samém břehu řeky a vydáváme se vyšlapanou pěšinou k nedaleké pískovně. Jiří vypráví, že všechno kolem nás je vlastně bývalé říční koryto. Labe tu migrovalo v rozsahu desítek kilometrů, písečné násypy tu sahají až dvacet metrů do hloubky. „Podívej se, vidíš tamhle tu hromadu?“ ukazuje na změť černých sloupů složených na kraji lomu. „To jsou zuhelnatělé stromy,“ říká.

Jakmile se dostaneme na místo, posedne i mě sběratelská vášeň a za chvíli nosím Jiřímu každý podivně vypadající kámen, na který na hromadě narazím.

Bohužel se ukazuje, že vzácné kameny jsou k nalezení opravdu jen vzácně. „To je hornina, pravděpodobně z Kutné Hory.

Buližník, slepenec, pararula, křemen...“ moje úlovky končí nemilosrdně na zemi.

Jediná cennost, kterou zde objevíme, je kus zkamenělého dřeva. „Tenhle kousek není odsud, ten sem donesla řeka,“ soudí Jiří. Otáčí kamenem, až najde stranu

56 | XXXXXXXX

Je to dobrá činnost pro neurotiky.

Meditace prací. A práce nekončí, dokud brusič nespatří v odrazu vlákno žárovky.

» CESTA DOMŮ PO SBÍRÁNÍ JE TO NEJNÁROČNĚJŠÍ.

BATOH SE PRONESE. « s nejvýraznější kresbou, a bez zaváhání ji olízne. Kamenné dřevo zbavené vrstvy prachu se zjeví v celé kráse. „Olizování je důležitá technika,“ říká smrtelně vážně. „Nedá se ovšem používat v Kutné Hoře,“ upozorňuje, „tam je totiž v půdě přítomno mnoho arzeniků, které se uvolňují rozkladem arsenopyritu a pyritu. A olizovat arzenik se nevyplácí.“

Mám!

Ještě než zamíříme na nové naleziště, nastavuje Jiří v navigaci cestu k vyhlídce,

odkud je vidět přes celou Křineckou tabuli. Uprostřed se zvedá svědecký vrch Chotuc, kde stávalo halštatské hradiště. Je to jediná památka na původní úroveň krajiny. Zbytek odnesla voda z řek, které utvářely okolní krajinu. Na oplátku sem doplavila acháty až z Kozlovského hřbetu, který se zdvihá na úpatí Krkonoš. Teď už jen trefit to správné pole. Když se jedno u cesty objeví, vyskakuje Jiří skoro ještě za jízdy. Neosetá hlína posetá drobnými kameny je pro něj něco jako les po dešti pro houbaře. A opravdu. Sotva se sta-

čím zahledět do země a eliminovat tvary a barvy všech buližníků a pararul, ozve se vítězoslavné: „Mám!“ Na Jiřího dlani si hoví kámen, jehož odštípnutý roh ukazuje třpytivou nádheru, která se ukrývá uvnitř.

Během pár hodin hledání se radostné zvolání ozve ještě několikrát a batoh je při odjezdu znatelně těžší. „Cesta domů je na sbírání vždycky nejnáročnější,“ směje se Jiří. „Ne, že bych si stěžoval,“ dodává, když dosedá na svou oblíbenou vyhřátou sedačku, „ale uznávám, že je celkem fajn se zpátky domů svézt.“

Achát Minerál vzniklý v dutinách hornin, které postupně vyplňovaly horké roztoky oxidu křemičitého. Jejich tvrdnutím vznikaly vrstvy, které při rozříznutí tvoří krásný reliéf proužků křemene, chalcedonu a opálu.

Vyskytuje se po celém světě, u nás je nejlépe k nalezení v severovýchodních Čechách mezi Turnovem, Lomnicí nad Popelkou a Jičínem.

58 | ŽIVOT

Auta, která dávají svobodu.

Pro většinu motoristů asi není noc strávená v autě zlatým hřebem dovolené. Majitelé vozů Volkswagen Transporter všech generací, kteří si dali první červnový víkend dostaveníčko v kempu Dolce u Trutnova, jsou v tomto ohledu jiní. Ve svých autech spí rádi a rádi o nich i mluví.

TEXT Luděk Vokáč FOTO Jakub Frey

N Na sraz dorazili se svými zamilovanými vozidly všichni, i ti nejmenší.

» VŠUDE, KDE AUTA PROJÍŽDÍ, BUDÍ OHROMNOU POZORNOST. «

a vlastní kůži jsme si na srazu pořádaném českým Transporterclubem ve spolupráci s místním zastoupením divize Volkswagen Užitkové vozy vyzkoušeli, co na tomto autě jeho majitelé tak milují. A zážitek to byl opravdu výjimečný, jelikož jsme od předsedy Transporterclubu Tomáše Hanouska dostali na noc vypůjčený jeho krásný model T2 v originální úpravě Westfalia. Jeho lůžko je překvapivě pohodlné a noc na něm strávená byla opravdu velmi příjemná.

Určitě mnohem pohodlnější než na nějaké pryčně v kempové chatce nebo ve stanu. Westfalia přitom kombinuje výhody obojího – uvnitř je posádka hezky v pohodlí a bezpečí a přitom v podstatě spí na čerstvém vzduchu a může si místo zvonění budíku užít ptačí zpěv za rozbřesku.

Čtrnáctiminutová kolona „Tohle auto má asi nějakou dobrou karmu,“ směje se jeho majitel, když s nadšením komfort spaní hodnotíme, „říká to o něm totiž každý, kdo si ho vyzkoušel.“ V sobotu ráno se naplno rozjíždí

program srazu. A to doslova, hned prvním bodem je totiž spanilá jízda. Kolona Transporterů vyráží z kempu kolem desáté hodiny a zhruba dvacetikilometrová vyjížďka po blízkém okolí trvá asi hodinu. Všude, kde auta projíždí, budí ohromnou pozornost. Aby také ne – je to víc než stovka vozů a mnohé z nich jsou i důkladně vyzdobené, jelikož Transportersraz byl svolán ve stylu hippies. Po dojezdu zpět do kempu Dolce si musíme počkat 14 minut, než do cíle dorazí poslední auto z kolony. A to prosím někteří účastníci ze 180 přihlášených zůstali se svým vozem na místě.

Mimochodem, zájem o sraz byl obrovský. „Podmínky byly pro všechny jas-

ŽIVOT | 59

Svoboda výletu pod stan spojená s pohodlím regulérní domácnosti – i to může nabídnout cestovatelská legenda Transporter.

Snídaně se servírovala na zpětná zrcátka – servis, který člověk v kempu opravdu ocení.

ně dané, kdo neotálel a přihlásil se včas, místo pro něj bylo,“ zaslechneme při procházení kempem diskusi o omezené kapacitě srazu.

Pohodový víkend

Ladění srazu ve stylu hippies se projevovalo i v drobných detailech.

Po spanilé jízdě se účastníci většinou opět „zabydlí“ u svých vozů. Pergoly, stany a gril, to je samozřejmě oblíbená výbava. V krásném slunečném počasí si tak všichni vychutnávají opravdu pohodový a klidný víkend. Ve vzduchu je cítit svoboda, kterou majitelům jejich Transportery dávají. Kdo si však jen neužívá sluncem zalité pohody, může se zúčastnit některého z bodů odpoledního programu. V oblibě jsou zkušební jízdy no-

vým modelem Crafter nebo Amarok, tombola nebo doplňkové aktivity pro děti. A v obležení je samozřejmě místní rybník. V šest hodin večer pak začíná účastníky lákat hlavní pódium. Stylově hudební produkci „vykopává“ kapela Beatles Revival, po ní se na pódiu vystřídají Republic of Two a Night Session a večer uzavírá skupina Sto zvířat.

V neděli ráno nachází posádky na zrcátkách svých vozů zavěšenou snídani.

A pak už zbývá jen strčit klíček do zapalování a vyrazit k domovům. Třináctý Transportersraz byl pro všechny srdcovou záležitostí, ale zároveň jedním z mnoha svobodných víkendů, které se svým vozem zažívají.

60 | ŽIVOT

S Téčkem pod kůží Majitelé těch nejhezčích kousků jsou na ně právem hrdí

Tomáš Frýd Transporter T2

Jan Kalaš Transporter T3 Joker Honza Kalaš vlastní svůj Transporter T3 v provedení Joker se zvýšenou střechou asi dva roky a už od pohledu ho má velmi rád. A to i přesto, že větší renovační práce auto teprve čekají. „Zatím jsme ho v podstatě ponechali v původním stavu, ale místy bude auto potřeba vyvařit, to je určitě v plánu,“ naznačuje, co bude jeho auto potřebovat nejvíc. Chloubou auta je originální interiér i s otočnými předními sedadly a vestavěnou lednicí v malé kuchyňce. A nechybí výsuvná markýza, která poskytuje dodatečný zastřešený prostor. Joker zaparkovaný v kempu je hezky zabydlený, Honza s autem vyráží na výlety s celou rodinkou, u auta tak nemůže chybět stan, aby bylo pro všechny dost místa. Vloni takto strávil na dovolené 14 dní. Zatím jezdí jen po Česku. „Máme ho na víkendové výlety,“ přiznává, že vzhledem ke stavu auta si na delší cesty zatím netroufne. Ročně se svým obytným strojem najede po výletech zhruba pět tisíc kilometrů.

Krásný modrý Transporter T2 Tomáše Frýda je důkazem šikovnosti svého majitele a rčení o zlatých českých ručičkách. „Auto jsme kupovali jako totální vrak, od oken dolů zrezlé, motor byl po dílech naházený na sedadlech,“ přibližuje Tomáš původní stav vozu. „Doma mě s tím chtěli vyrazit,“ dodává s cynickým úsměvem. Proměna auta do dnešního krásného stavu trvala celkem tři roky a už pátým rokem si Tomáš svůj zrenovovaný T2 řádně užívá. Aby také ne, vždyť drtivou většinu renovačních prací zvládl vlastními silami nebo s pomocí své přítelkyně, jen lakování svěřil odborníkům. Původní provedení vozu bylo devítimístné kombi, během renovace z něj Tomáš se ženou vytvořili krásný výletní obytný model. Vlastnoručně vyráběli třeba rozkládací lůžko nebo vestavbu s lednicí. „Přítelkyně je krejčová, takže veškeré čalounění, které vidíte, šila ona,“ hlásí hrdě Tomáš. Práce je to opravdu precizní. Se svým krasavcem se zatím Tomáš vydává na výlety po krásách Česka. Od Pardubic, odkud pochází, dojel zatím nejdál k Hodonínu.

Jakub Šebesta Multivan T6 Freestyle Jakub Šebesta je vedoucím divize Volkswagen Užitkové vozy, a tak je řízení Transporteru v podstatě jeho pracovní povinností. I přesto má svůj aktuální služební vůz opravdu rád a mluví o něm s nadšením. Schválně si totiž vybral velmi originální a poměrně vzácnou verzi aktuálního provedení Multivan T6 označenou Freestyle. „Tohle byla vlastně nejdostupnější kempingová verze, kterou jsme měli v nabídce,“ vysvětluje Jakub zvláštnost auta. „Je to v podstatě základní Multivan se spací úpravou, Freestyle paket má v sobě postel, kempingový stolek, dvě křesla, rolety, záclony a přiobjednal jsem si lednici,“ přibližuje výbavu svého vozu. Ten navíc zůstává univerzální: „Postel a sedadla se dají snadno vyndat a vozím vevnitř své dva motocykly,“ chlubí se Jakub.

Auto si užívá od dubna a už se těší, až s ním s rodinou vyrazí na pořádný výlet: „Chystáme se do Itálie k moři, pěkně přes Alpy, moc tu cestu neplánujeme,“ směje se Jakub, že právě tuto výhodu bezstarostnosti mu jeho vůz dává.

ŽIVOT | 61

Narozeniny Třináctý Transportersraz ve stylu hippies byl zároveň oslavou 70. narozenin Volkswagenu Transporter. To si žádá malé vysvětlení. Volkswagen Typ 2, později označený jako Transporter T1, se totiž začal vyrábět až v roce 1949. Myšlenka postavit na mechanických skupinách Volkswagen Brouk skříňový vůz se však zrodila už o dva roky dříve. Na uvedení do praxe si však musel T1 počkat, jelikož továrna ve Wolfsburgu tehdy nestíhala uspokojovat poptávku po modelu Brouk.

Vladimír Šlégl Transporter T4 Jeden z mladších modelů přivezl na sraz Vladimír Šlégl. Ten se do Transporteru T4 zamiloval vlastně díky své práci. „Kdysi jsem Transporter T4 dostal jako nové služební auto a tak moc se mi líbilo, že jsem se rozhodl, že ho musím mít i soukromě,“ říká Vladimír, jak se zrodila jeho vášeň. Aktuální červený krasavec je už jeho druhý Volkswagen T4. Protože přesně věděl, co hledá, nebylo nalezení takového auta vůbec jednoduché. Výběr trval asi tři čtvrtě roku. „Tohle auto si mě nakonec vybralo skoro samo, měsíc a den prvního přihlášení se shodují s mými narozeninami,“ směje se s tím, že auto z roku 2002 je samozřejmě mladší než on. K původnímu kombi v užitkové verzi dodělal Vladimír vestavbu s rozkládacím lůžkem, a protože s autem cestuje hodně po Evropě s celou rodinou, pořídil si k němu letos i výklopný stan na střechu.

Ten prý na spaní milují jeho děti. Výlety do jeho oblíbeného Rakouska nebo třeba i do severských zemí, kam se chystá, tak budou pro čtyřčlennou rodinu o něco pohodlnější.

» DĚDEČEK TRANSPORTER ČEKAL NA SVŮJ HISTORICKÝ MOMENT UŽ OD ROKU 1947. «

62 | ŽIVOT

Nový Golf Variant.

Spousta místa pro velké sny Příroda na Mallorce je fantasticky rozmanitá stejně jako životní plány jejích obyvatel. Tito tři mladí podnikatelé působí ve zcela odlišných oborech. Co mají společného?

Nutně potřebují auto, jako je nový Golf Variant.

TEXT Alexander Langer FOTO Georg Roske

64 | ŽIVOT

Elektrocyklista Philipp Lauckner (29) a Estefania Teja (25)

N

a Mallorku jsem s pětadvacetikilovým batohem na zádech dorazil loni. Opravdu jsem toužil po něčem novém. Hned druhý den jsem v hostelu potkal investora, který na ostrově zamýšlel prodávat elektrokola. To bylo dobrodružství! Ze dne na den jsme v centru Palmy měli obchod s parádními elektrickými bicykly. Jmenuje se Urban Drivestyle.

S malým týmem spolupracovníků navrhuji kola, která prodáváme a pronajímáme. Taky jsem tu potkal Estefanii. Je jí pětadvacet, pochází z Bilbaa a je inženýrka. Nápad s elektrokoly se jí líbil, tak se přidala k naší vývojářské partě. Často spolu na kolech podnikáme výlety. Žiji přímo v centru města a turisté se mě na kola pořád ptají. To je pro firmu skvělé. Ale ještě lepší jsou ty výpravy, které podnikáme. Někdy šlapeme přímo z obchůdku do letoviska El Arenal, vzdáleného asi patnáct kilometrů. Musíme často stavět, protože lidé se s námi dávají do řeči nebo si chtějí vyfotit kola. A když mají chuť, necháme je rovnou i projet.

Jsme rádi venku v přírodě. V ústraní si odpočineme nejlíp. Často prostě jen naložíme kola do auta a vyrazíme na průzkum. Obzvlášť v oblibě máme klikaté silničky kolem vesnice Deià na západě ostrova, kde do moře vybíhá mys. Nebo Cap de Formentor úplně na severu. Tam, v serpentinách, které vedou až k majáku na konci silnice, si vychutnáváme bičo-

vání silného větru. Mallorca nabízí nádherné přírodní scenerie a zážitky, ať už se do nich pouštíte výletním tempem, anebo spíš sportovně. A v Golfu Variant je spousta místa na všechno, co můžeme potřebovat: kola, výbavu, svačinu a pití, kamarády i našeho psa Noaha, kterého skoro vždycky bereme s sebou. A když v obchodě potřebujeme nějaké díly nebo nářadí, s tímhle autem je rychle přivezeme. Vedeme opravdu příjemný život.

Vlastně škoda, že den má jen 24 hodin.

Často jen naložíme kola do auta a vyrazíme na průzkum po ostrově.

V Golfu Variant je dost místa na všechno. Na kola, svačinu, kamarády i psa.

Otevřít a všechno naložit Od cyklovýletu po týdenní nákup: Golf Variant si troufá na velké věci. Díky nízké nakládací hraně a nastavitelné podlaze zavazadlového prostoru se snadno naloží i těžké předměty.

» JE VLASTNĚ ŠKODA, ŽE DEN MÁ JEN 24 HODIN.«

ŽIVOT | 67

68 | ŽIVOT

Manažer restaurace Raci Arel Sirin (45)

N

a Mallorku jsem přijel v roce 2010 z Düsseldorfu. To už jsem podnikal v gastronomii, vlastnil jsem dvě restaurace. Na ostrov mě přivedlo hledání nové inspirace a nápadů. A už jsem zůstal: potkal jsem Vivienne a její matku Patricii a společně jsme vytvořili koncept naší restaurace Port Amore.

Od roku 2014 tu nabízíme zdravou kuchyni, vegetariánská a veganská jídla, ale i maso. Důležité pro nás je, aby všechny suroviny byly biologicky vyráběné. I to, co v naší kuchyni nemá biocertifikát, roste přirozeně a bez postřiků.

Vím to, protože se osobně znám téměř se všemi malými farmáři na ostrově. Mnoho z nich jednoduše nemá peníze na získání potřebných osvědčení. Často k nim jezdím a vracím se s jednou nebo dvěma bedýnkami čerstvých dobrot v kufru.

Náš koncept má úspěch. Zrovna přemýšlíme o expanzi a sondujeme nabídky. Je to vzrušující období.

Velký význam pro mě má cvičení.

Do tělocvičny chodím šestkrát týdně. Ale ne sám – celý tým Port Amore mě doprovází. Snažím se je motivovat, aby se hýbali. Pak celá skupina vyrazí na dvacetikilometrovou cestu z Port d’Andratx do Palmy. Je samozřejmě skvělé, když se přidají všichni, když dokážou překonat toho lenocha v sobě.

Velké auto jako Golf Variant je ideální pro převoz velkého počtu pasažérů a jejich zavazadel.

Naše společné cesty mají jeden příjemný vedlejší efekt: v sobotu po cvičení vždycky nakupujeme suroviny do restaurace na biotrhu v Palmě. Cestování po ostrově vážně miluji.

Jsem spokojený, když můžu většinu času trávit venku – ne jako ve městě, kde jsou lidé pořád zavření uvnitř, v kancelářích nebo autech. A pak večer i v hospodách. Mně dělá dobře čerstvý vzduch a příroda. A se šéfovou Vivienne je život na Mallorce ještě příjemnější: koneckonců tu vyrostla a ví přesně, na jaká nádherná místa mě vzít.

Šestkrát týdně vyrážíme s celým týmem do tělocvičny.

Do auta se vejdeme i s taškami.

Špičkový infotainment Při jízdách po ostrově je dobrá zábava stejně důležitá jako spolehlivé informace. Vedle základního rádia Composition Colour se Variant dodává také s příplatkovou navigací Discover Pro, kterou lze ovládat gesty.

Cestování po ostrově vážně miluji. Každou sobotu nakupuji na biotrhu v Palmě.

70 | ŽIVOT

» OSOBNĚ SE ZNÁM SE VŠEMI MALÝMI FARMÁŘI NA OSTROVĚ. «

72 | ŽIVOT

Organizátorka svateb Mari Nieto (42)

S

vatba na Mallorce, to je pro mnoho lidí sen. A mou prací je tyto sny plnit. Jsem svatební koordinátorka na volné noze, což znamená, že jsem hodně na cestách. Na Mallorce jsou tisíce krásných míst, kde se vzít: můžete svůj den oslavit u moře, na tradičním místním statku finca, v luxusní vile či na zámku.

Pracuji v centru Palmy, ale většina míst je rozprostřená po celém ostrově.

Za volantem jsem skoro každý den, především během zimních měsíců. Hledám vhodné lokality a ukazuji je svým klientům, kteří se tu potom na jaře a v létě berou. Společně se svým týmem dám každý rok dohromady na dvacet svateb. Většina mých zákazníků je z Německa, Švýcarska a Austrálie.

Na Mallorce jsem se narodila, ale v roce 2008 jsem začala podnikat v Německu, kde jsem žila se svým manželem.

Brzy jsem si ale uvědomila, že tuhle práci musím dělat na místě, tady na ostrově.

Kontakty je nejlepší pěstovat osobně – ať jde o partnery, nebo poskytovatele extra služeb, které potřebujeme. Na dálku se důvěra buduje těžko. Abych se mohla pohybovat po celé Mallorce, potřebuji auto, které toho hromadu odveze.

Někdy je potřeba všechno přeorganizovat na poslední chvíli, protože například některý dodavatel něco včas nepřivezl a já pak musím zaskočit.

Ani po práci se ale věci nezklidní.

Odpoledne a večery trávím se svými dět-

mi Dominikem (11) a Lenou (9). Kolem páté je v Palmě vyzvednu ze soukromé školy a program jede dál.

Většinou je vezu na sport. Dominik hraje fotbal za místní klub, také se od čtyř let věnuje modelingu. Leninou vášní jsou koně, to má společné se svým bratrem. Tohle všechno znamená, že jsem velice často za šoféra i po práci.

V kufru auta s sebou proto vozím množství různé výbavy. Občas je také příjemné dopřát si pár oddechových hodin venku na sluníčku.

Zvláštní host na oslavě Nový Golf Variant nejenže disponuje velkým prostorem a vybranými technologiemi, ale i vypadá lépe než kdykoliv předtím. Za pozornost stojí: denní svícení z LED, blinkry integrované do halogenových světlometů, nárazníky a dělené zadní LED svítilny.

Za volantem jsem každý den. Pro své klienty vyhledávám magická svatební místa pro jejich významný den.

Potřebuji toho hodně uvézt.

Někdy selže dodavatel a já musím zaskočit.

74 | SERVIS

SERVIS | 75

Bezpečné i úsporné Pneumatiky jsou věda.

Všichni je máme, věnujeme jim však malou pozornost. Pneumatiky. Věděli jste, jak probíhá jejich vývoj a jaké jsou nejnovější trendy? Nebo to, že procházejí opravdu drsnými testy?

Aby nám dlouho a dobře sloužily Základní pravidlo péče o automobilové obutí zní: starat se o ně. Mimo sezonu, když je nepoužíváme, je správně uskladňovat. Pečovat o pneumatiky je však nutno i v době, kdy na nich jezdíme.

Přinejmenším je potřeba pravidelně kontrolovat tlak, je to totiž jeden z nejdůležitějších parametrů, které ovlivňují jejich životnost.

Ale neméně podstatný je také technický stav vašeho auta.

Správné seřízení geometrie vaše pneumatiky uvítají a déle vám vydrží.

Č

asto si to ani neuvědomujeme: veškerý přímý kontakt našich plechových miláčků se zemí obstarávají čtyři plochy velikosti dlaně. Jistě, jsou to plochy, jimiž se pneumatiky dotýkají silnice. Kompletní výkon, brzdění, síly v zatáčkách, to všechno se přenáší prostřednictvím pouhých několika čtverečních decimetrů.

Protože servis automobilů zahrnuje rovněž péči o pneumatiky – a stav automobilu přímo ovlivňuje to, jak budou fungovat a jak dlouho vydrží –, zajeli jsme si na toto téma popovídat s těmi nejpovolanějšími. Světem pneumatik nás ve společnosti Continental provedl Tomáš Vilímek. „Vyrábíme v podstatě dva druhy pneumatik. Jedny dodáváme přímo automobilkám, na těch vozy vyjíždějí z továren. Druhým typem jsou pak pneumatiky určené pro volný trh, to jsou ty, které si kupujete a necháváte přezouvat,“ vysvětluje Vilímek a dodává, že pneumatiky pro

prvotní výbavu se vyvíjejí zvlášť, vždy společně s novým modelem automobilu.

U druhé, volně prodejné skupiny se pravidelně obměňují dezény a jejich vlastnosti na základě požadavků a zpětné vazby od jednotlivých prodejců a vlastně i koncových zákazníků.

Konflikt cílů Když nazraje doba na vývoj nových „gum“, vývojáři nejdřív shromáždí požadavky na běhounové směsi, výztužné materiály, konstrukci a podobně a na jejich vlastnosti, na základě nichž se pomocí počítačových simulací rozhodne, jaké budou potřeba technologie. Začínají se vyvíjet směsi a také dezén, ten od simulací přes vyřezávání různých variant a zkušební formy doputuje až ke své finální podobě.

Do vývoje samozřejmě kromě požadavků zákazníků vstupuje i legislativa.

Podle směrnice Evropské unie se hod-

76 | SERVIS

» CONTINENTAL MÁ JEDEN ZAJÍMAVÝ ZÁPIS VE SVĚTOVĚ PROSLULÉ KNIZE REKORDŮ. «

Pampelišky na ráfcích Ekologie hraje čím dál zásadnější roli také u pneumatik. Kromě popisovaného zpětného zpracovávání recyklátů výrobci také hledají nové materiály a obnovitelné suroviny. Zajímavostí je například nový projekt Continentalu, který se věnuje výrobě plášťů z kaučuku pocházejícího z pampelišek, takzvaného taraxagumu.

V hale brzdí robot Vedle hlučnosti se u pneumatik sleduje jejich hospodárnost (valivý odpor) a bezpečnost (zmiňované brzdění za mokra). Bývá dost zapeklité tyto protichůdné požadavky splnit, navíc je obtížné měřit brzdnou dráhu na mokrém podkladu, protože do hry vstupuje řada vnějších podmínek. Continental si proto postavil své vlastní testovací zařízení zvané AIBA (Automated Indoor Braking Analyzer), aby právě tyto vnější podmínky, ale i vliv řidiče nebo povrchu silnice co nejvíc eliminoval.

Jde o uzavřenou klimatizovanou halu, v níž lze měnit povrch vozovky (střídat různé druhy asfaltů, sníh či led). Pro dosažení co nejstabilnějších výsledků se k brzdění využívá robot.

notí valivý odpor, délka brzdné dráhy za mokra a hlučnost. První dvě kategorie jdou vlastně proti sobě, je to konflikt cílů. „Je velmi snadné vyrobit pneumatiku s nízkým valivým odporem, ta ale bude velice nebezpečná. Tento rozpor řešíme novými výztužnými materiály, konstrukcemi a směsmi,“ popisuje Vilímek.

Vývoj konstrukce pneumatik probíhá v mnoha simulačních programech (pracuje se například s metodou konečných prvků, v CAD systémech i interních aplikacích Continentalu). Nejvíc se konstruktéři potýkají právě s tím, jak sladit ony protichůdné požadavky na co největší bezpečnost a zároveň úspornost. Vždy jde zkrátka o kompromis.

Moderní je recyklovat Jdeme dál. V každé fázi vývoje se vyrábějí vzorky či modely budoucích pneumatik. Lze to připodobnit k hliněným modelům karoserií. „Při vývoji forem vyrábíme sádrové modely jejich segmentů. Během vývoje směsí začínáme mícháním v laboratořích a pokračujeme vývojem na míchacích linkách. Zkušební pneumatiky si vyrábíme přímo ve výrobě, abychom je pak co nejrychleji zvládli zavést do sériové produkce,“ vysvětluje Vilímek.

Jaké jsou současné trendy ve světě automobilového obouvání? Tomáš Vilímek říká, že kromě zavádění nejmodernějších technologií – během výroby forem plášťů se například využívají 3D tiskárny – je velkým trendem zpětné zpracovávání recyklátů pneumatik. Continental si v Hannoveru postavil vlastní linku na výrobu regenerátu nebo na protektorování nákladních pneumatik.

Mučení znamená bezpečí Než nová pneumatika vyjede na silnici, musí se řádně otestovat. Jde o testy legislativní, dané evropskými i světovými směrnicemi, zákaznické (jednotlivé automobilky vyžadují své zkoušky) a interní testy výrobce. Testuje se buď v laboratořích, nebo „v reálu“ na automobilech. „Většinou se používají specializované přístroje a měřicí metody, automobilky však požadují také testy subjektivní. Při nich školení jezdci vyhodnocují své pocity a dojmy z reakcí pneumatik na různé situace a podmínky,“ vysvětluje Vilímek, jak testy probíhají.

Testování se pochopitelně liší u letních a zimních plášťů, každá skupina má jiný soubor zkoušek, testovací podmínky a limity. Venkovní testy zimního obutí tak vždy probíhají na té polokouli planety, kde právě vládne zima. Naopak u sportovních modelů jsou mnohem podstatnější rychlostní testy.

Pneumatiky se testují kromě jiného i na výdrž, aby byla zaručena jejich bezpečnost. Procházejí opravdu extrémním zacházením v krutých podmínkách. Jde kupříkladu o snížený tlak nebo obrovské zatížení, ale také například postupné zvyšování tlaku v pneumatice až do jejího prasknutí. Kromě toho se testují také všechny výztuhy, které jsou uvnitř. Jak jsme říkali na začátku, pneumatiky jsou naším jediným kontaktem s podkladem: nejde tu o nic méně než o naše bezpečí na cestách.

Nejrychlejší obutí v Guinnessovce Continental má jeden zajímavý zápis ve světově proslulé knize rekordů. Dostal se tam jejich model ContiSportContact Vmax, který se pyšní titulem nejrychlejší sériově vyráběné pneumatiky homologované pro běžný provoz. Titul získala dosažením rekordní rychlosti 409 km/h.

www.volkswagen.cz | 77

Nejrychlejší obutí v Guinessovce Continental má jeden zajímavý zápis ve světově proslulé knize rekordů. Dostal se tam jejich model ContiSportContact Vmax, který se pyšní titulem nejrychlejší sériově vyráběné pneumatiky homologované pro běžný provoz. Titul získala dosažením rekordní rychlosti Volkswagen byla navržená speciálně Originální autokosmetika 409 km/h. pro materiály, které jsou použity uvnitř i vně vozů Volkswagen.

Kompletní nabídku a bližší informace k jednotlivým produktům najdete u Vašeho prodejního nebo servisního partnera.

Autokosmetika Volkswagen.

Aby Váš Volkswagen zůstal Volkswagen.

Volkswagen Service.

Ošetření kůže Ošetření na chrom a hliník Ošetření plastových částí Čisticí gel na disky

250 ml 250 ml 250 ml 500 ml

Volkswagen

78 | VOLKSWAGEN CLUB

Blázni do brouků Svého prvního si Ondřej Brom pořídil v roce 1988. „Byla to taková stará vražda, nejelo to, motor byl hrozně vylítaný, každou chvíli na něm něco odešlo,“ vzpomíná s úsměvem. V té chvíli však už byl beznadějně lapen a brouka si „samo-domo“ dával postupně dohromady. Později ho sice prodal – ale jen proto, aby pořídil jiného. A postupně přibývaly další kousky.

TEXT Roman Peterka FOTO Marek Novotný

řádali sprinty na Vítkově, které jsme před dvěma lety museli přesunout do Modřan, protože nás pražský magistrát už na Vítkově nechtěl. Na památku našeho prvního předsedy, který před pár lety zemřel, se tahle akce jmenuje memoriál Roberta Kudrny,“ říká Martina Bromová. Jako svatební dar od manžela dostala model 1303 cabrio a jako správná „broukařka“ se v něm nechala odvézt i do porodnice. Jet něčím jiným pro ni nepřicházelo v úvahu.

Brouk sem, brouk tam

S

polu s Ondřejem se do brouků zbláznili i další členové rodiny, včetně manželky Martiny. Svého vlastního brouka, oranžovou „třináctsettrojku“ Hildu pojmenovanou po původní majitelce, paní Hildegardě, od níž ji Ondřej Brom kupoval, dostala k osmnáctým narozeninám Ondřejova starší dcera Tereza. Mladší Lucie je zatížená na „busíky“ – a protože ještě opravdický řídit nemůže, má alespoň malý elekt-

rický postavený na platformě z použitého elektrického invalidního vozíku. „Jen syn Ondra se úplně nepotatil – má auta rád, ale není úplně vyznavačem brouků. Nutno ale přiznat, že se svými dvěma metry by se do tohoto vozítka ani pořádně nevešel,“ podotýká Ondřej.

Manželé Bromovi patří k zakladatelskému jádru Volkswagen Veteran Clubu, který vznikl tak trochu jako recesistická parta kamarádů. „Každý rok jsme po-

Vozový park se u Bromů postupně rozšiřoval. Krátce po Hildě přibyla zelená třináctsetdvojka. Ondřej tehdy odjel s kamarádem na sedadle spolujezdce za známými do Švédska, aby mu tam pomohl sehnat karoserii na půleňáka (verze brouka vyráběná mezi lety 1945 a 1952 s půleným zadním oknem coby typickým rysem), a domů se vrátil vlastním autem – jak jinak než broukem – kterého tam koupil, zelenou třináctsetdvojkou. „To auto mělo celou dobu jednoho majitele, přesněji řečeno majitelku. Jmenovala se Ingrid, měla ho už od roku 1972 a prodávala ho, protože měla velké problémy se zrakem. Ale loučila se s ním hodně těžce. Když jsem si ho odvážel,

VOLKSWAGEN CLUB | 79

Oranžová třináctsettrojka Hilda vozí starší dceru Bromových, Terezu.

» DO PORODNICE JSME JELI BROUKEM. JAK JINAK. « plakala,“ vypráví Ondřej. Jeho žena Martina se po návratu manžela domů nestačila divit. „Jede jako spolujezdec a vrátí se s dalším autem, to překvapí. I když – nebylo to poprvé a asi ani naposled,“ usmívá se.

Až dosud byla řeč o autech, na kterých, jak Ondřej sám říká, nebylo zase tak moc práce. „Hilda byla ve výborném stavu, nepotřebovala vůbec nic, Goas ze Švédska potřeboval akorát trochu klempířiny,“ líčí Ondřej. Ve své sbírce má však i historické klenoty, za jejichž dnešním stavem je práce spousta. Ondřejovy práce – svá auta si renovuje vlastními silami. Patří k nim „kübelwagen“ (KDF 82) – vojenské vozidlo vyrobené na podvozku

brouka z roku 1943, které sloužilo za války jako sanitka, či další KDF, legendární obojživelný „vodník“. Tím nejcennějším kouskem je ale černý krasavec, kterému u Bromů neřeknou jinak než Lincke. Je to skutečný unikát – nejstarší sériově vyráběný civilní brouk z roku 1941.

Ondřej Brom ho koupil na konci 90. let jako shnilý vrak, který si chtěl zrenovovat, a až mnohem později zjistil, že narazil na skutečný sběratelský poklad.

Válečný unikát Sériová výroba brouka se měla rozjet už v roce 1939, jenže začátek války zpozdil výrobu, a když se v září 1941 s výrobou začalo, chrlily výrobní linky hlavně vozy

určené pro vojenské účely – především kübelwageny a vodníky, případně auta určená pro armádní činitele a pro vojenské instituce. S výrobou civilních brouků se začalo pořádně až po válce. Během ní jich bylo vyrobeno jen velmi málo. Jeden z těch, které spatřily světlo světa hned krátce po zahájení výroby v listopadu 1941, byl černý brouk, který dostal od Říše darem ke svým 75. narozeninám berlínský houslista a hudební skladatel Paul Lincke. Dostalo se mu tak stejné pocty jako japonskému císaři Hirohitovi nebo rumunskému králi Michalovi I. „Dá se říct, že je to nejstarší dochovaný civilní brouk na světě, před ním jsou jen prototypy,“ podotýká Ondřej.

80 | VOLKSWAGEN CLUB

Zelenou třináctsetdvojku si Ondřej neplánovaně dovezl z výletu do Švédska.

Brom se nic netuše pustil do pomalé renovace. Od známého z Polska, který také patří mezi broukařské fanoušky, dostal tip, že by možná to, co má v garáži, mohl být brouk ze 41. roku. Vrtalo mu to hlavou, nevěděl ale, jak to ověřit. Štítek s výrobním číslem na předku kufru po válce někdo odsekal. Ondřej Brom věděl, že za války v továrně razili na přední i zadní kapotu a na karoserii výrobní číslo, aby pak všechny tři části sesadili k sobě. Jenže karoserie byla prorezlá tak, že se tam číslo nedalo najít. „Vymýšlel jsem, jak se k tomu dostat, zkoušel jsem různé rentgeny a podobné věci. Až jsem si vzpomněl na kamaráda, který je u kriminálky, a ten povídá: ‚Jasně, zkusíme to, připravím si na to chemikálie a přijedu,‘“ vypráví Ondřej Brom.

Detektivní pátrání Poté, co postupně leptali kousek po kousku karoserii, narazili na přední kapotě na zbytky čísla 20. „Pak mi volal kamarád ze Švédska, že na to s dalším známým koukali a že s tímhle autem jezdil za války Paul Lincke. Nechtěl jsem tomu věřit, ale

pak jsem sedl k internetu a začal zjišťovat, co byl Lincke zač, a dočetl jsem se, že se roku 1943 odstěhoval do Mariánských Lázní, kde žil až do konce války. A začalo mi to dávat smysl – jestli tu byl do konce války, tak ho po ní určitě odsunuli, auto zabavili...“ říká. Ondřej rozjel detektivní pátrání v archivech korunované úspěchem – podařilo se mu dohledat velkou část poválečné historie. Včetně dokumentů o konfiskaci, kde byla i poznávací značka a číslo karoserie. Zkontaktoval jednoho z potomků poválečných majitelů. „Byl to pán, jehož tatínek to auto měl, on sám si na něj z dětství dobře pamatoval a řekl nám o něm spoustu zajímavých detailů,“ vypráví Ondřej. Rozhodl se, že „Linckeho“ zrenovuje do zcela původní podoby, a dnes je tohle auto skutečnou ozdobou jeho sbírky a unikátem, na který se jezdí dívat i novináři ze zahraničí. Brzy by měla vyjít také knížka, kde bude popsán podrobně celý příběh renovace tohoto vozu a detektivního pátrání po jeho původu. „Už jsme ve fázi závěrečných korektur,“ prozradil Ondřej Brom.

Černého Linckeho koupil Ondřej jako shnilý vrak.

Později zjistil, že narazil na poklad.

» NEJCENNĚJŠÍM KOUSKEM JE ČERNÝ KRASAVEC LINCKE – NEJSTARŠÍ SÉRIOVĚ VYRÁBĚNÝ CIVILNÍ BROUK Z ROKU 1941. «

n e � a w s k VOLKSWAGEN CLUB | 81

l o V

t � e �

2. Mezinárodní sraz automobilů značky Volkswagen

Sprinty na letištní dráze | Koncert kapely | Přehlídka vozidel účastníků na nájezdové rampě Testovací jízdy | Prezentace současných i historických modelů | Tuning show | Soutěže o nejhezčí vozy Lifestyle Shop | Orientační soutěž | Offroad polygon

Hlavní partner

Spřátelené cluby

www.volkswagenfest.cz

2 82 | DAS WELTAUTO

Tlumič Pružení a tlumení. Dvě polokoule jednoho celku, který pro uživatele automobilů znamená pohodlnou a bezpečnou jízdu.

Zapátrali jsme po tom, jak tlumiče přišly na svět a jaké byly jejich počátky.

S

tejně jako kočáry nebo lokomotivy využívaly první automobily k odpružení listová pera. Ta měla jednu výhodu: tření mezi jednotlivými listy kromě pružení poskytovalo i určitou dávku tlumení. V odborném tisku se v roce 1912 dokonce objevilo, že právě kvůli absenci tohoto tření „je nemožné“ použít vinuté pružiny jako hlavní prvek odpružení. Míra tlumení listových per byla samozřejmě omezená a nestálá v závislosti na stavu per nebo na tom, zda byla suchá či vlhká.

První skutečný tlumič nainstaloval na závodní kolo Francouz J. M. M. Truffault v roce 1898. Přední vidlice byla odpružena vinutou pružinou a konstantním oscilacím zamezovalo třecí zařízení.

Rok nato jeden automobilový nadšenec, Američan Edward V. Hartford, sledoval v závodě motorových tříkolek ve Versailles vítězství stroje osazeného právě touto vidlicí s tlumením. Okamžitě si uvědomil potenciál, jaký toto frikční tlumení může mít i v automobilech.

ho Truffault osadil svým vynálezem. Šlo o dvě ramena na koncích spojená k sobě, tlumení obstarával gumový disk v ose otáčení. Jedno rameno pak bylo připevněné k rámu auta, druhé k listovému peru. Šroub ve spoji obou ramen se dal utahovat a povolovat, čímž se upravovala míra tření. Pánové Truffault a Hartford tak nejenže přišli s prvním tlumičem, ale vytvořili ho rovnou i nastavitelný.

Oba se s autem vrátili do Spojených států, kde se jim zpočátku nedařilo vzbudit zájem. Vyjednávali rovněž ve Francii s Peugeotem, jenž si novinku nainstaloval na svůj vlastní vůz a posléze prodal několik sad. Žádný světový průlom se však nekonal. Přišel až o pár let později. V New Jersey vzniká společnost Hartford Suspension Co., jejímž prvním velkým klientem je Alanson P. Brush, který tlumiče společně s vinutými pružinami montuje na model Brush Runabout 1906.

Kritika v odborném tisku jízdu označuje za skvostnou. Nastává zlatá éra tlumení.

Skvostná jízda

S automobily byla vždycky jedna potíž: jejich odpružená hmota se výrazně liší v závislosti na obsazenosti a nákladu. Největší vliv to má na zadní nápravu.

Oba muži se spřátelili. Hartford na podzim roku 1900 koupil nový model vozu Oldsmobile a poslal ho do Francie, aby

Jak utlumit odskok

Das WeltAuto má tlumiče ve formě Zima už je naštěstí dávno za námi, ale na silnicích se podepsala jako každý rok. Kupujete ojetý vůz? I když naše auta za sebou mají provoz na našich vozovkách, nemusíte mít obavy, jestli se to na nich nějak negativně nepodepsalo.

Všechny vozy v Das WeltAuto pečlivě prověřujeme, a pokud nějaký ten šrám najdeme, svědomitě ho opravíme. Záleží nám totiž na tom, aby vám i ojeté auto dělalo radost a spolehlivě sloužilo.

Když je řeč o výmolech, zamysleli jste se někdy nad tím, jak se na silnicích vlastně berou? Dochází k tomu nevyhnutelně: ve vozovce se vydrolí dírka. Odpadne drobný úlomek, kamínek. V tu chvíli začne působit dynamika projíždějících aut.

Kolo projede přes díru, tlumiče ten ráz zachytí a hodně energie pohltí, přesto se její velká část vrátí zpět do vozovky. A znovu a znovu. Každé kolo, které přes výmol projede, tento ráz po sobě zanechá. Nejhůř je na tom výjezdová hrana, která se dál a dál odlamuje a výtluk se zvětšuje. Dá se s tím něco dělat?

Bohužel asi jen stavět silnice kvalitně. Jak už se jednou výmol objeví, bude se zvětšovat. A moc nepomohou ani aktivně řízené tlumiče, které sice při rychlé odezvě zvládnou utlumit následné rázy, ale odstranit je úplně prostě nelze.

DAS WELTAUTO | 83

Neabsorbuje, tlumí Nejspíš víte, že angličtina má pro tlumič dva termíny.

Nejrozšířenější je shock absorber, což je ale vlastně nesprávné pojmenování. Tlumiče totiž nepohlcují náraz, nýbrž tlumí oscilaci pružin. Proto je britský termín damper přesnější.

» UŽ BĚŽNÝM DOPLŇKEM JSOU AKTIVNĚ ELEKTRONICKY ŘÍZENÉ TLUMIČE. «

84 | DAS WELTAUTO

» TLUMIČE V BUDOUCNU BUDOU UMĚT ŠETŘIT PALIVO. « Když je auto hodně naložené, může se odpružení dostat až k dorazu. Kromě montování gumových zábran tu byly pokusy montovat k velkým hlavním pružinám i pružiny jemnější, doplňkové.

Ty měly vyhlazovat jízdu, když byl vůz málo zatížen. Systém vycházel z poznatku, že každá pružina má jinou harmonickou frekvenci, takže by měly své oscilace vzájemně rušit. Jízda s nimi byla ale nepohodlná, auta poskakovala a „vyhazovala ze sedla“. Velké uplatnění tak tento systém nenašel. Cílem bylo najít tlumení odskoku.

V roce 1901 sice C. L. Horock přišel s návrhem hydraulického tlumení, fungovalo však jen v jednom směru. Do výroby se tak zatím nedostalo, oblíbenější bylo tlumení mechanické. Koncem první dekády minulého století byl populární systém značky Gabriel Snubbers (podobný byl Stromberg Anti-Shox). Sestával z jakési krabičky, uvnitř níž byl navinutý pás; napětí udržovala pružina. Krabička byla upevněna k rámu a konec pásu k nápravě. Pás se volně navinoval, když se odpružení auta stlačilo, při roztažení naopak poskytoval tření, a tedy tlumení. Tento systém měl úspěch ve dvanáctikoňovém závodním automobilu Arrol-

-Johnston, který v roce 1912 překonal rekord šestihodinového závodu v Brooklands. Odborné časopisy ho pro jeho nízkou váhu a snadnou instalaci pokládaly za velice slibný především pro závodní účely.

Amerika napřed První sériové hydraulické tlumiče má na svědomí zřejmě Maurice Houdaille, který si systém patentoval v letech 1908 a 1909. Výhodou oproti třecím diskům je, že odolává jak náhlým pohybům, tak současně pracuje i při pomalých pohybech; systémy založené na tření dodávaly konstantní odpor bez ohledu na rychlost pohybu.

Tehdejší hydraulické pružení pomocí dvou ramen vypadalo na pohled podobně jako to třecí, rozdíl byl v tlumení pomocí hydraulické kapaliny. Tyto systémy se zpočátku nijak výrazně nerozšířily, jejich masivní nástup nastal po první světové válce, kdy se staly sériovým prvkem (například u oblíbeného Fordu Model A z roku 1927). V Evropě se běžně používaly až do šedesátých let, zatímco americké automobily byly už od let třicátých vybavovány pístovými tlumiči – předchůdci dnešních tlumicích jednotek.

Budoucnost je aktivní Aktivně elektronicky řízené tlumiče sice do aut nějakou dobu pronikají, stále však jde o doplněk ne zcela běžný, byť dnes už rozšířený i do nižších tříd. První se objevily již v osmdesátých letech a nabízely dvě nebo tři různé pevně dané charakteristiky, mezi nimiž „mozek“ systému přepínal. Řešení je mnoho, v podstatě jde o neustálé aktivní řízení charakteristiky, kdy je tlumič plynule nastavitelný od měkkého po velmi tvrdé naladění.

86 | FINANCIAL SERVICES

Ani kačku za servis.

Nové auto si kupujeme, abychom neměli starosti. Vůz, který nedávno sjel z montážní linky, slibuje dlouhou bezproblémovou službu. Jistě, občas se něco porouchá i na mladíkovi, náklady na opravu ale kryje záruka.

J

enomže i s novým (zánovním) autem musíte jezdit na pravidelné servisní kontroly. Jak se automobily zdokonalují, jsou intervaly těchto prohlídek delší, vyhnout se jim však nemůžeme (tedy – můžeme, ale takový nerozum jistě žádný ze zákazníků Volkswagenu podnikat nebude). Řečeno s klasikem panem Lorencem, to máte: výměny motorového oleje, filtry, brzdové destičky, kotouče, baterie, chladicí kapalina, svíčky… Plus práce.

Za prvních několik let provozu nového auta tak za tento běžný, pravidelný a nezbytný servis nějakou tu korunu zaplatíte. Automobil a jeho součásti se v provozu navíc samozřejmě opotřebovávají. A i když je váš Volkswagen důkladně testován a vyroben s maximální péčí, pokud jezdíte hodně, může časem potřebovat vyměnit rozvodový řemen, tlumiče, výfuk nebo nějaký jiný díl. Náklady pak ještě stoupají.

Servisní balíčky jsou řešení Víte, že tyhle starosti si teď můžete ušetřit? Nebylo by báječné jezdit na pravidel-

né prohlídky a nemuset vytahovat peněženku? A dokonce neplatit nic navíc ani v případě, že váš Golf, Passat, Multivan či Caddy potřebuje právě novou spojku, baterii nebo tlumiče?

My takové řešení máme. Jde o servisní balíčky, které si můžete sjednat ke svému vozu v rámci financování od Volkswagen Financial Services. Tyto balíčky kryjí náklady spojené s předepsanou údržbou auta, včetně nákladů na případné výměny originálních dílů, které během obvyklého používání auta dojdou na konec své životnosti.

Připravili jsme pro vás dvě varianty balíčků pro osobní i užitkové vozy, volit můžete mezi několika limity nájezdu kilometrů. Všechny balíčky platí pět let nebo do „vyčerpání kilometrů“. Balíčky se navíc vztahují ke konkrétnímu automobilu, takže jejich výhody může čerpat i další vlastník nebo vlastníci – opět buď do nájezdu kilometrů nebo do chvíle, kdy vůz oslaví páté narozeniny.

Pravidelné prohlídky motoru bez nutnosti vytáhnout peněženku? Servisní balíčky platí při prohlídce auta za vás.

FINANCIAL SERVICES | 87

Na jak dlouho?

Všechny servisní balíčky bez ohledu na zvolený limit kilometrů trvají pět let od uvedení vozu do provozu nebo do vyčerpání kilometrů z limitu – podle toho, co nastane dřív.

Varianta SERVICE Tento balíček zahrnuje předepsané úkony, jako jsou servisní prohlídky s prodlouženým i zkráceným intervalem (ten druhý platí pro vozy na CNG, elektromobily a hybridní vozy), a dále pak: výměnu motorového oleje, výměnu filtrů a zapalovacích svíček, doplnění motorového oleje i mezi servisními intervaly, prodloužení záruky mobility.

» VARIANTA SERVICE PLUS PLATÍ I KONTROLU PŘED STK. «

Varianta SERVICE PLUS

Limit nájezdu pro osobní auta

Vyšší balíček v sobě zahrnuje všechny úkony z verze Service, k nimž přidává úkony k zajištění provozuschopnosti auta. Jde o opravy na těchto částech:

U modelů up!, Polo, Golf, Sportsvan, Beetle, Touran, Tiguan, Passat, Sharan, Touareg a Arteon můžete vybírat z těchto limitů nájezdu:

spojka (běžné opotřebení),

60 tisíc kilometrů,

brzdové destičky a kotouče,

100 tisíc kilometrů,

výměna rozvodového řemenu,

150 tisíc kilometrů.

výměna baterie, odpružení a tlumení, výfukový a palivový systém, poloosy,

Na co balíčky neplatí?

řemeny,

Práce a náhradní díly z těchto servisních balíčků se nevztahují například na opravy po nehodách, kvůli nesprávnému používání nebo nedodržení servisních intervalů, na výměnu poškozených zpětných zrcátek, světlometů a skel, na aktualizace navigací, na ztrátu klíčů, na opravy a výměnu pneumatik či na výměnu provozních kapalin (palivo, AdBlue). Kompletní seznam těchto výjimek získáte při sjednávání servisních balíčků.

chladicí systém.

Balíček Service Plus tedy zahrnuje náhradní díly a práci nutnou k jejich výměně v případě jejich běžného opotřebení během obvyklého používání auta. V ceně je také drobný pomocný materiál, dezinfekce a doplnění klimatizace, kontrola vozu před STK a výměna stírátek.

Limit nájezdu pro užitkové vozy Pro vozy Caddy, Amarok a modely Transporter, Multivan, Caravelle a Californie je na výběr mezi: 90 tisíci kilometrů, 120 tisíci kilometrů, 150 tisíci kilometrů.

U modelu Crafter jsou limity: 150 tisíc kilometrů, 200 tisíc kilometrů, 250 tisíc kilometrů.

„Budu si muset vybrat mezi novým autem a dovolenou?“ A co obojí? Nový Golf můžete mít již za 4 200 Kč měsíčně se zárukou na 5 let a s bohatou výbavou.

Při koupi nového vozu padá mnoho otázek.

My na ně máme jednu odpověď:

Ve speciální nabídce Maraton Edition teď můžete mít nový Golf a další modely vozů Volkswagen za mimořádně výhodných podmínek, mj. i s cenovým zvýhodněním 76 600 Kč a s balíčkem nadstandardní výbavy. Zeptejte se u nejbližšího prodejce vozů Volkswagen.

www.maratonedition.cz

Vzorový příklad úvěru na Volkswagen Golf Maraton Edition 1,0 TSI 6G 81 kW (110 k) v ceně 487 900 Kč, splátka předem 243 950 Kč (50 %), výše úvěru 243 950 Kč, poplatky za uzavření a vedení smlouvy 0 Kč, celkové platby za úvěr 278 780 Kč, celkové platby za úvěr vč. pojištění 349 100 Kč, RPSN vč. pojištění 12,393 %, délka úvěru 60 měsíců, poslední nerovnoměrná splátka 97 580 Kč, měsíční splátka úvěru 3 020 Kč, měsíční splátka úvěru vč. pojištění 4 192 Kč, roční pevná zápůjční úroková sazba 3,99 %. Pojištění obsahuje Volkswagen havarijní pojištění (5% spoluúčast) a povinné ručení s uznáním bonusů za bezeškodní průběh dosavadních pojištění (60 měsíců). Tato indikativní nabídka není nabídkou ve smyslu § 1732 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a jejím přijetím nevzniká mezi společností ŠkoFIN s.r.o. a druhou stranou závazkový vztah. Kombinovaná spotřeba a emise CO2 modelu Golf: 3,9–7,9 l/100 km, 102–180 g/km. Vyobrazení vozu je ilustrativní a model může obsahovat prvky příplatkové výbavy.

90 | AUTOŠKOLA

nešvary na pranýři Jak se chováte, když slyšíte sanitku? Víte, že za školním autobusem musíte zastavit? Používáte správně výstražné blinkry? A co přednost zprava?

P

okračujeme v povídání s učitelem autoškoly. Zdeněk Sýkora se opět dělí o méně známá zákoutí pravidel silničního provozu, přidává i nějaký ten „fígl“ a upozorňuje na záludnosti a chyby, kterých se dopouští i ostřílení řidiči.

Co ocení sanitka Když se ve zpětném zrcátku z ničeho nic objeví houkající sanitka či policejní nebo hasičský vůz, lidé často zmatkují, chtějí uhnout, ale motají se. „Sami řidiči záchranných složek říkají, že nejlepší, co můžete udělat, je dát pravý nebo levý blinkr a zajet ke straně, aspoň trochu se snažit uhnout. Sanitka pak už nejlíp ví, co udělat. Cestu si najde,“ přidává Sýkora zkušenost z praxe. Další věcí související s jízdou záchranářů je pak to, jak se má utvořit volný průjezd na dálnici, když je na ní kolona. V českých předpisech stojí, že u tříproudých dálnic se koridor tvoří vpravo, tedy mezi pravým a prostředním pruhem. V zahraničí je to naopak, záchranářům se místo dělá mezi levým a prostředním pruhem. „Ale v praxi je spíš vidět, že zcestovalí Češi toto chování přenášejí i k nám a místo tvoří nalevo. Bohužel tady panuje nejednotnost evropských předpisů,“ dodává učitel.

AUTOŠKOLA | 91

Když jedou školáci Blikáte všemi čtyřmi? Špatně.

Používáte správně výstražné blinkry? Podle našeho učitele se v tom hodně chybuje. „Představte si, že jedete kolem řady zaparkovaných aut. Dojedete k jednomu, které bliká doleva. Co uděláte? Zpomalíte a nejspíš ho budete chtít pustit. Jenže jemu blikají všechny čtyři, což zpozorujete na poslední chvíli nebo to nevidíte vůbec.

Stojíte, čekáte, až se rozjede – a řidič v tom autě třeba vůbec není,“ popisuje Sýkora a dodává, že ještě horší je to v případě řady autobusů. Ty pustit musíte, a když – chybně – blikají všemi čtyřmi, nepříjemnosti jsou na světě. „Výstražná signalizace je namístě, pouze když se auto porouchá a jdete dát ven trojúhelník nebo když vznikne kolona a chcete vozidlo za sebou upozornit,“ dodává.

Tohle znáte? Pokud se ocitnete za školním autobusem (na tabulce nebo displeji má symbol dvou dětí), který stojí v zastávce, musíte za ním také zastavit a čekat až do chvíle, kdy se opět rozjede. „To platí i v případě, kdy je zastávka v samostatném pruhu. I tehdy za ním musíte zastavit. Mnoho lidí toto nedodržuje,“ říká Sýkora.

Když osobní znamená nákladní

Umíte to zprava?

Kromě parkování v zónách, o němž byla řeč minule, je v zákoně ještě jedna ošemetná a nesmyslná věc. „Doufejme, že si to ministerstvo dopravy brzy uvědomí a z předpisů to zmizí. Jde o značku B4 Zákaz vjezdu nákladních automobilů. Dřív tato značka platila jen pro vozy nad 3,5 tuny. Od loňska je to ale jinak, vztahuje se také na malá nákladní auta kategorie N1, takže třeba i na některé typy Volkswagen Golf a podobné vozy. Pozor na to, pokud máte auto z této kategorie, platí pro vás zákaz vjezdu nákladních vozidel,“ upozorňuje Sýkora.

Pohleďte na obrázek: nerozlišená křižovatka tvaru T, modré i žluté auto odbočuje vlevo, červené jede rovně. Situace je „zacyklená“, neboť všechna auta si vzájemně dávají přednost.

Jak z toho ven? „Teoreticky podle vyhlášky by modrý měl částečně najet do křižovatky, čímž uvolní prostor pro žluté auto, které tím pádem už přednost nedává a může modré objet. Následuje červený rovně a nakonec křižovatku opustí modrý. V dnešním provozu a úzkých ulicích je to ale nereálné.

Tady se prostě řidiči musí domluvit, ukázat si a pustit se,“ vysvětluje Sýkora.

92 | GASTRO

2

Na cesty s chutí.

Z Lince do středu Čech už od pradávna směřovala obchodní stezka. Původně sice vedla Vyšebrodským průsmykem, ale později se ujala trasa nazývaná Kaplická či Cáhlovská stezka. Vedla z Lince k Cáhlovu a odtud přes Dolní Dvořiště, Kaplici a Doudleby do Českých Budějovic a dále přes Soběslav a Tábor až do Prahy. My se dnes vydáme opačným směrem po hlavním tahu označovaném E55 nebo 3, který vede z Prahy k rakouským hranicím.

Z Prahy do Rakouska TEXT Jarmila Kultová ILUSTRACE Karolína Slováková

V

zhledem k tomu, že na celé trase stále ještě chybí souvislá dálnice, často je toto spojení řidičům pro zlost. A jak si dlouhé čekání v kolonách zpříjemnit? Na chvíli odbočit a zastavit v některé z restaurací přímo u silnice nebo v přilehlých obcích.

Koňská líčka na půli cesty Samotná návštěva Tábora, jehož centrum je městskou památkovou rezervací, nadchne nejednoho výletníka. Jenže toto město je také zajímavé z gastronomického hlediska. V samém centru se nachází hotel Nautilus s restaurací Goldie.

Její šéfkuchař Martin Svatek, který je zároveň členem Národního týmu kuchařů a cukrářů ČR, sází na českou kuchyni v moderním pojetí a regionální speciality. „Už před osmi lety jsem zařadil na jídelní lístek koňská líčka z místního řeznictví U Čadilů dušená na černém pivu, protože používání koňského masa má na Táborsku svou tradici,“ láká hosty na výjimečnou pochoutku.

Ale nejen kvůli tomuto pokrmu je dobré zde zastavit. „Klasickou českou kuchyni přece jen trochu odlehčujeme – šetříme moukou a sladíme zásadně me-

dem,“ vábí šéfkuchař především řidiče, kteří se tak po jídle nebudou cítit tolik unavení.

Výhodou je, že restaurace nabízí za rozumné ceny polední menu – víkendové tříchodové za 210 Kč a přes týden za 145 Kč. „Jsou to obyčejná jídla z čerstvých regionální surovin, stejná si dopřává i náš personál,“ podotýká s úsměvem Martin Svatek.

A co plánuje na nadcházející období? „V létě je mnohem víc možností díky sezonní zelenině,“ pokračuje mistr svého oboru. „Soustředíme se také na místní ryby, hlavně candáta a pstruha, které si hosté nejvíce žádají. Jedna pěstitelka nám dodává bylinky, ale třeba i rybíz a maliny.

Zmrzlinu bereme od místního vyhlášeného zmrzlináře Jiřího Hochmana. Zrovna nedávno vyhrál ve svém oboru mistrovství republiky a chystá se na mezinárodní soutěž,“ chválí své dodavatele pan Svatek.

Běžně je uvádí i na jídelním lístku, protože se svými podnikavými sousedy rád pochlubí. „Důležité ale je, aby se u nás host cítil příjemně, měl z jídla radost a stolování se neslo v přátelském duchu,“ uzavírá své povídání Martin Svatek.

Malé zajížďky Jestliže zrovna nespěcháte, můžete si prohlédnout i dvě turistická místa, jejichž názvy zná každý: Hluboká nad Vltavou a Český Krumlov. Změnila se co do krásy a turistům mají vždy co nabídnout. Ale hned vzápětí po procházce po místních památkách vyvstává otázka – kde se dobře najíst?

Hluboká nad Vltavou Restaurace Solidní šance přímo na náměstí byla založena jako zájezdní hostinec už v roce 1692.

Nyní je v rodinných rukou a vaří tu běžnou českou kuchyni. Snaha o dokonale zvládnutá regionální jídla se podniku upřít nedá. Bramboráky, grilovaná masa, zvěřinu a domácí zákusky tu umějí připravit dokonale, a navíc se k nim výborně hodí i pivo – nedávno byl hned vedle otevřen nový pivovar.

Český Krumlov Restaurace Jakub s velkou předzahrádkou v historickém centru Českého Krumlova se svým jménem hlásí k odkazu našeho nejstaršího rybníkáře Jakuba Krčína z Jelčan. Proto není divu, že zde převažují jídla z ryb a místních surovin. Na jídelníčku, který není příliš dlouhý, zato pečlivě složený z čerstvých ingrediencí, nechybí pokrmy z pstruha či candáta. Ryby tu podávají nejen s bramborami, ale i se zeleninou, což návštěvníci ocení zvlášť v létě. Běžně si tu můžete dopřát i kachní či králičí maso, a především nějakou tu jihočeskou specialitu ze sezonních surovin.

Kdy jste měli naposledy plný talíř makových nebo povidlových buchet?

Stavte se na ně u rybníku Štilec.

Správný burger se nedá celý sníst! Takovou šťavnatou pochoutku vám naservírují v Clondiku.

Poctivou domácí bramboračku plnou hříbků a voňavé majoránky si dejte v hotelu Benica.

Obrovské porce U Benešova asi 40 kilometrů od Prahy, vlevo u hlavního tahu E55, nemůžete minout hotel Benica s restaurací. Pro rychlé posilnění lze doporučit třeba výbornou bramboračku s čerstvými hříbky. Porce hlavních jídel jsou obrovské, zvláště přílohy, u nichž je snaha o ozvláštnění – například šťouchané brambory se špenátem, bramborovo-cuketové rösti (placičky). Jídla jsou z čerstvých surovin bez zbytečných náhražek. Restaurace se snaží vyhovět široké veřejnosti i italskými těstovinami či pizzou – pec je součástí interiéru.

Domácké pohoštění Dále po naší trase, asi 20 kilometrů od Benešova, můžete sjet z E55 směrem na Votice. Ocitnete se na kruhovém objezdu, dáte se hned vpravo do centra města a naproti kostelu po pravé straně uvidíte poutač penzionu U Modré kočky. Zaparkovat lze bez problémů ve dvoře. Pověst této domácké hospůdky už překročila hranice města. I když se zde scházejí místní štamgasti, aby u piva (Kozel, Radegast i Plzeň) mohli sledovat fotbalové zápasy, turista tu není opomíjen. Polední lístek nabízí jednu polévku a pár běžných jídel, stálé

menu je taková všehochuť od české kuchyně po tortilly či burgery, ale ve výborném provedení a za dobré ceny.

Na skok v Táboře Pokud dáváte přednost poctivé české kuchyni, máte v Táboře ještě jednu volbu.

V horní části Žižkova náměstí lze navštívit restauraci Beseda. Vaří se tu opravdu dobře. Navíc lze posedět i v krásném interiéru, který historický dům představuje. Každý den v týdnu si hosté mohou vybrat z denní nabídky i ze stálého menu, jemuž není co vytknout. Jídelníček je surovinově rozmanitý – nabízí kromě masitých jídel také luštěniny i ryby a neopomíjí ani typické jihočeské speciality jako táborskou baštu.

Pohled na rybník U Kamenného Újezdu, za odbočkou na Český Krumlov, je hned vpravo tak trochu skrytá odbočka do kempu, k penzionu a restauraci Štilec, které leží u stejnojmenného rybníku. Penzion s restaurací je čistě rodinný podnik, což je vidět na první pohled: upravený interiér, příjemné sezení na terase s romantickým výhledem na vodu i všímavá obsluha. Jídelní lís-

tek není příliš dlouhý, ale vybere si každý.

Kromě steaků či klasických českých pokrmů se tu stylově podávají i ryby. Pokud spěcháte, lze si dopřát třeba domácí paštiku, tatarský biftek či poctivé buchty.

Na Divokém západě Poslední zastávka před hranicemi, kde se lze najíst bez obav, je těsně před Kaplicí.

U silnice vlevo najdete stylovou restauraci Country Saloon Clondike jako vystřiženou z kovbojky na Divokém západě.

Po počáteční nedůvěře jsme byli překvapeni kvalitou použitých surovin i dokonalou přípravou, zvláště steaků či zeleninových salátů. Také burgery tu připravují sami, takže jsou pěkně šťavnaté a porce se takřka nedají sníst. Milovníci masa by si neměli nechat tuto návštěvu ujít.

» ZA DOBRÝM JÍDLEM SE VYPLATÍ UDĚLAT MALOU ODBOČKU Z TRASY. «

94 | GASTRO

Praha

2

Penzion U Modré kočky Táborská 71, 259 01 Votice Otevírací doba: 10–22 (st, pá, so do 23) www.votice-ubytovani.cz/ restaurace/

Benešov 46 km – 45 min.

Rodinný podnik vás přivítá s otevřenou náručí. Poobědváte českou klasiku nebo si u fotbalu zafandíte se štamgasty.

1

Votice 2

66 km – 1 hod.

3

98 km – 1 hod. 30 min.

3

4

Restaurace Beseda

Tábor

Žižkovo nám. 5, 390 01 Tábor Otevírací doba: 11–22 www.restaurace-beseda.cz

Jezte jako místní! V Besedě ochutnáte regionální jihočeské speciality, třeba táborskou baštu.

Hluboká nad Vltavou

5

6 Český Krumlov 200 km – 2 hod. 30 min.

160 km – 1 hod. 45 min.

České Budějovice 181 km – 2 hod.

7 8

8

Restaurant Jakub Kájovská 54, 381 01 Český Krumlov Otevírací doba: 11–23 www.jakubrestaurant.cz

Máte chuť na něco lehčího?

Pstruh, candát nebo králík nakrmí dosytosti, ale řidič zůstane čilý i po velké porci.

Linz

Kaplice 219 km – 2 hod. 15 min.

GASTRO | 95

Hotel a restaurace Benica

1

Ke Stadionu 2045, 256 01 Benešov Otevírací doba: 11–22 www.benica.cz

Přepadl vás po cestě pořádný hlad? Tady dostanete poctivou porci české klasiky nebo čerstvou pizzu z pece.

4

Hotel Nautilus Hotelová restaurace Goldie Žižkovo nám. 20/20, 390 01 Tábor Otevírací doba: 8–23 www.hotelnautilus.cz

Vysoké gastronomie se nemusíte vzdát ani na cestách.

Zajížďka do centra Tábora na koňská líčka nezklame.

5

Solidní šance nám. Čsl. armády 2, 373 41 Hluboká nad Vltavou Otevírací doba: duben–červen, září–prosinec: st–so 11–22, ne 11–18 červenec–srpen: út–ne 11–22, po 11–18

S poctivou českou klasikou nešlápnete nikdy vedle.

Místní pivovar navíc napojí všechny vaše spolujezdce.

6

7

Country Saloon Clondike Českobudějovická 778, 382 41 Kaplice Otevírací doba: út–ne 11–22 www.countrysaloon.eu

Šťavnaté burgery a pořádný kus masa dodají dost energie na zbytek dlouhé cesty.

Štilec Penzion & restaurace Kamenný Újezd 520, 370 07 České Budějovice Otevírací doba: 11–22 www.stilec.cz

Nedat si na jihu Čech nějakou rybu by byl hřích. Pro ty, co je nemusí, mají i výborné domácí buchty.

96 | LIFESTYLE

Připraveni na slunce.

Určitě to znáte. V neděli večer se autem vracíte z chalupy nebo víkendového výletu. Je krásně, slunce svítí, ale v tuhle hodinu je to spíš k vzteku. Mžouráte proti prudkému světlu a protijedoucí auta vidíte na poslední chvíli. Máme pro vás pár elegantních slunečních brýlí, které vám nejen ušetří tohle trápení, ale budou dokonale ladit i s vaším vozem.

Módní sluneční brýle kapkovitého tvaru pro ženy i muže. Dvojitý můstek dodává obroučkám z ušlechtilé oceli sportovní charakter. Barva champagne zušlechťuje výrazný tvar.

Černé sluneční brýle jsou vyrobeny z kovu. Obroučky jsou na nožičce vedle kloubu opatřeny nápisem Volkswagen. Čočky jsou vyrobeny z polykarbonátu, opatřeny 100% ochranou proti UV záření.

Nadčasově krásné brýle ve zcela klasickém stylu.

Obroučky a stranice jsou vyrobeny z acetátu, klouby jsou zpracovány v kaleném niklu.

LIFESTYLE | 97

Nechte se oslnit, jen když na to máte náladu: Sluneční brýle pořídíte u autorizovaných prodejců Volkswagen. Nabídka platí do vyčerpání zásob.

Sportovně elegantní brýle R v matné antracitové barvě s barevně ladícími skly. Na obou nožičkách mají laserem vypálené logo R. Decentně vyrytý nápis na pravém skle poukazuje na spolupráci s firmou Rodenstock.

Stylové sluneční brýle pro ženy i muže. Potisk loga GTI a kosočtvercový design dělají z těchto slunečních brýlí nezbytnost za svitu slunce.

Klasické plastové obroučky a skla brýlí tón v tónu v černé.

Nápadný potisk v červené a bílé na obou nožičkách.

Vpravo „GTI since 1976“ a vlevo „ORIGINAL GTI“.

Výrazné plastové obroučky s modrými zrcadlovými skly.

Nápadný potisk v červené a bílé na obou nožičkách.

Vpravo „GTI since 1976“ a vlevo „ORIGINAL GTI“.

98 | ORIGINÁL

opravdový originál Představujeme vám jedinečné kousky mezi modely Volkswagen a vyprávíme jejich příběhy. Betonový Brouk na mořském dně Brouci jsou v moři dva: kromě této kopie současné generace postavil Taylor pomník i tomu původnímu.

Osmitunový Brouk z betonu

J

ak jsme psali v minulém čísle, Volkswagen Brouk a Mexiko zkrátka patří k sobě. Vždyť výroba legendárního „Vocha“ skončila teprve před čtrnácti lety.

Brouk, kterého dnes představujeme, je opravdový unikát. Je to totiž socha.

Přes 470 roztodivných exponátů leží na mořském dně podvodního muzea MUSA (Museo Subacuático de Arte) ve vodách kolem Cancúnu, Isla Mujeres a Punta Nizuc.

Projekt založili bývalý prezident kankúnské námořní asociace Roberto Díaz Abraham a ředitel místní-

» SOCHY MAJÍ ZA CÍL VYTVÁŘET NOVÉ ÚTESY. «

ho národního mořského parku Jaime González Cano. K rozjezdu muzea si přizvali 43letého Angličana Jasona deCairese Taylora, sochaře, environmentalistu a profesionálního podvodního fotografa, který se podobnými výtvory dlouhodobě zabývá. Sochy, které jsou ukotvené ke dnu v hloubce kolem osmi metrů, mají za cíl propojovat umění a přírodu a vy-

tvářet nové útesy, které postupně osidluje podmořská flóra i fauna.

Sochy jsou vytvořené ze speciálního betonu, který podporuje korálový život. Povrch je pH neutrální, což přispívá k uchycení korálů, vnitřek je dutý a jsou v něm různé struktury nabízející skrýš humrům a dalším korýšům. Ti se dovnitř dostanou otvory po stranách sochy.

Rok, kdy muzeum vzniklo: 2009 Počet soch na mořském dně: přes 470 Plocha: přes 420 m2 Celková hmotnost soch: přes 200 tun

NEDÁVEJTE ZLODĚJŮM ŠANCI.

VSAĎTE NA JISTOTU.

Každou hodinu se v ČR ukradne 1 vůz. Kvalitním zabezpečením výrazně snižujete riziko krádeže. Nejúčinnější způsob ochrany je mechanické zabezpečení Construct, které není závislé na autobaterii, nelze deaktivovat žádnými rušičkami signálu, je odolné vůči tepelným a chemickým vlivům. Jeho nenápadné a bezhlučné překonání na ulici je prakticky nemožné a výrazně prodlužuje čas, který je zloděj ochoten riskovat.

Jediná jistota pro váš vůz. www.construct.cz